Řízení o předběžné otázce – Celní unie – Celní kodex Unie – Metoda určování celní hodnoty zboží – Deklarovaná převodní hodnota – Článek 15 nařízení (EU) č. 952/2013 – Článek 140 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 – Doplňkové metody – Článek 74 nařízení č. 952/2013 – Zbytková metoda nebo ‚náhradní metoda‘ – Článek 144 prováděcího nařízení 2015/2447 – Dovoz volně loženého zboží – Chybějící důkaz o skutečné platbě – Nedostatečnost údajů o základních vlastnostech zboží – Použití údajů dostupných ve vnitrostátní databázi – Prostý aritmetický průměr jednotkových cen

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (pátého senátu zasedajícího v kolegiu o pěti soudcích) 3. června 2026 ( *1 ) „Řízení o předběžné otázce – Celní unie – Celní kodex Unie – Metoda určování celní hodnoty zboží – Deklarovaná převodní hodnota – Článek 15 nařízení (EU) č. 952/2013 – Článek 140 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 – Doplňkové metody – Článek 74 nařízení č. 952/2013 – Zbytková metoda nebo ‚náhradní metoda‘ – Článek 144 prováděcího nařízení 2015/2447 – Dovoz volně loženého zboží – Chybějící důkaz o skutečné platbě – Nedostatečnost údajů o základních vlastnostech zboží – Použití údajů dostupných ve vnitrostátní databázi – Prostý aritmetický průměr jednotkových cen“ Ve věci T‑224/25, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Kúria (Nejvyšší soud, Maďarsko) ze dne 20. března 2025, došlým Soudnímu dvoru dne 20. března 2025, v řízení VÁM4ALL Kft. „felszámolás alatt“ proti Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága, TRIBUNÁL (pátý senát zasedající v kolegiu o pěti soudcích), ve složení: M. Sampol Pucurull, předseda, T. Pynnä, J. Laitenberger, M. Stancu a W. Valasidis (zpravodaj), soudci, generální advokát: J. Martín y Pérez de Nanclares, za soudní kancelář: A. Juhász-Tóth, radová, s přihlédnutím k tomu, že na základě čl. 50b třetího pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie předal Soudní dvůr dne 8. dubna 2025 žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunálu, s přihlédnutím k oblasti uvedené v čl. 50b prvním pododstavci písm. c) statutu Soudního dvora Evropské unie a k tomu, že nevyvstává samostatná otázka výkladu ve smyslu čl. 50b druhého pododstavce uvedeného statutu, s přihlédnutím k písemné části řízení, po jednání konaném dne 28. ledna 2026, s ohledem na vyjádření, která předložili: – za VÁM4ALL „felszámolás alatt“: L. Maruzs, ügyvéd, – za maďarskou vládu: M. Fehér a K. Szíjjártó, jako zmocněnci, – za českou vládu: A. Edelmannová, M. Smolek a J. Vláčil, jako zmocněnci, – za španělskou vládu: S. Núñez Silva, abogado del Estado, – za Evropskou komisi: O. Dani a F. Moro, jako zmocněnkyně, s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska, vydává tento Rozsudek 1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 15 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. 2013, L 269, s. 1, dále jen „celní kodex Unie“), ve spojení s čl. 140 odst. 1 a čl. 144 odst. 2 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 ze dne 24. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie (Úř. věst. 2015, L 343, s. 558), jakož i čl. 74 odst. 1 a 2 tohoto kodexu. 2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi VÁM4ALL Kft. „felszámolás alatt“, společností založenou podle maďarského práva, jakožto nepřímým celním zástupcem dovozce zboží pocházejícího z Číny, a Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága (Odvolací ředitelství státní daňové a celní správy, Maďarsko, dále jen „celní orgán druhého stupně“) týkajícího se rozhodnutí, kterým tento orgán potvrdil metodu použitou maďarským celním orgánem prvního stupně (dále jen „celní orgán prvního stupně“) pro určení celní hodnoty zboží propuštěného do volného oběhu a vyměření cla Evropské unie. Právní rámec Celní kodex Unie 3 Článek 15 celního kodexu Unie, nadepsaný „Poskytování informací celním orgánům“, stanoví: „1.   Každá osoba, která se přímo nebo nepřímo podílí na vyřizování celních formalit nebo na celních kontrolách, poskytne celním orgánům na jejich žádost a v jakémkoli stanoveném termínu všechny potřebné doklady a informace v náležité podobě a veškerou pomoc nezbytnou pro splnění těchto formalit nebo provedení kontrol. 2.   Podáním celního prohlášení, celního prohlášení pro dočasné uskladnění, vstupního souhrnného celního prohlášení, výstupního souhrnného celního prohlášení, prohlášení o zpětném vývozu nebo oznámení o zpětném vývozu určitou osobou celním orgánům nebo podáním žádosti o povolení nebo o jakékoli jiné rozhodnutí se dotyčná osoba stává odpovědnou: a) za správnost a úplnost informací uvedených v celním prohlášení, oznámení nebo žádosti; b) za pravost, správnost a platnost dokladu podporujícího prohlášení, oznámení nebo žádosti; […] První pododstavec se rovněž vztahuje na poskytování jakýchkoli informací v jakékoli podobě požadovaných celními orgány nebo jim předložených. Jestliže prohlášení nebo oznámení podává nebo informace poskytuje celní zástupce dotyčné osoby podle článku 18, je povinnostmi uvedenými v prvním pododstavci tohoto odstavce vázán i celní zástupce.“ 4 Článek 18 celního kodexu Unie, nadepsaný „Celní zástupce“, zní takto: „1.   Každá osoba se může nechat zastoupit celním zástupcem. Toto zastupování může být přímé, kdy celní zástupce jedná jménem a na účet jiné osoby, nebo nepřímé, kdy celní zástupce jedná vlastním jménem, ale na účet jiné osoby. […]“ 5 Článek 48 celního kodexu Unie, nadepsaný „Kontrola po propuštění zboží“, zní: „Po propuštění zboží mohou celní orgány za účelem celních kontrol ověřovat správnost a úplnost informací uvedených v celním prohlášení, celním prohlášení pro dočasné uskladnění, vstupním souhrnném celním prohlášení, výstupním souhrnném celním prohlášení, prohlášení o zpětném vývozu nebo oznámení o zpětném vývozu a existenci, pravost, správnost a platnost veškerých podkladů a provádět kontrolu účetnictví deklaranta a jiných záznamů vztahujících se k operacím s daným zbožím nebo k předešlým nebo následným obchodním operacím s týmž zbožím. Celní orgány mohou toto zboží rovněž kontrolovat nebo z něj odebrat vzorky, je-li jeho kontrola ještě možná. Tyto kontroly lze provést v prostorách držitele zboží, jeho zástupce nebo jiné osoby, která se přímo nebo nepřímo obchodně podílí na uvedených operacích, nebo jiné osoby, která má v držení zmíněné doklady a údaje pro obchodní účely.“ 6 Článek 70 celního kodexu Unie, nadepsaný „Metoda určování celní hodnoty na základě převodní hodnoty“, zní takto: „1.   Prvotním podkladem pro určení celní hodnoty zboží je převodní hodnota, tj. cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané pro vývoz na celní území Unie, případně upravená. 2.   Cenou, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena, se rozumí částka celkové platby, která byla nebo má být uskutečněna mezi kupujícím a prodávajícím nebo mezi kupujícím a třetí stranou ve prospěch prodávajícího za dovážené zboží a která zahrnuje veškeré platby, které byly nebo mají být uskutečněny jako podmínka prodeje dováženého zboží. […]“ 7 Článek 74 celního kodexu Unie, nadepsaný „Doplňkové metody určování celní hodnoty zboží“, stanoví: „1.   Nemůže-li být celní hodnota zboží určena podle článku 70, pokračuje se postupně podle odst. 2 písm. a) až d), přičemž se celní hodnota zboží určí podle prvního z těchto písmen, podle něhož ji lze určit. Na žádost deklaranta se pořadí uplatnění písmen c) a d) odstavce 2 obrátí. 2.   Celní hodnotou podle odstavce 1 je: a) převodní hodnota u stejného zboží prodávaného pro vývoz na celní území Unie a vyváženého ve stejnou dobu nebo přibližně ve stejnou dobu jako zboží, které je ohodnocováno; b) převodní hodnota u podobného zboží prodávaného pro vývoz na celní území Unie a vyváženého ve stejnou dobu nebo přibližně ve stejnou dobu jako zboží, které je ohodnocováno; c) hodnota založená na jednotkové ceně, za kterou se dovážené zboží nebo stejné nebo podobné dovážené zboží prodává na celním území Unie v největším úhrnném množství osobám, kterou (které) nejsou ve vzájemném spojení s prodávajícími; nebo d) vypočtená hodnota sestávající ze součtu těchto položek: i) nákladů na materiál a výrobu nebo jiné zpracování provedené při produkci dováženého zboží, nebo hodnota těchto položek; ii) částky představující zisk a všeobecné výdaje ve výši, kterou producenti v zemi vývozu obvykle zahrnují do prodeje zboží téže povahy nebo téhož druhu jako hodnocené zboží určené k vývozu do Unie; iii) nákladů na položky uvedené v čl. 71 odst. 1 písm. e) nebo jejich hodnoty. 3.   Nemůže-li být celní hodnota určena podle odstavce 1, určí se na základě údajů dostupných na celním území Unie s použitím přiměřených prostředků slučitelných se zásadami a obecnými ustanoveními: a) dohody o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu, b) článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu, c) této kapitoly.“ 8 Článek 163 celního kodexu Unie, nadepsaný „Podklady“, stanoví: „1.   Podklady, které jsou nezbytné pro použití ustanovení upravujících celní režim, do kterého je zboží navrženo v celním prohlášení, musí být ve vlastnictví [v držení] deklaranta a být celním orgánům k dispozici v okamžiku podání celního prohlášení. 2.   Podklady se celním orgánům poskytují, vyžadují-li to právní předpisy Unie nebo je-li to nezbytné pro účely celní kontroly. […]“ 9 Článek 188 celního kodexu Unie, nadepsaný „Ověřování celního prohlášení“, stanoví: „Za účelem ověření správnosti údajů uvedených v celním prohlášení, které bylo přijato, celní orgány mohou: a) kontrolovat prohlášení a podklady; b) požadovat od deklaranta poskytnutí dalších dokladů; c) kontrolovat zboží; d) odebírat vzorky za účelem analýzy nebo důkladné kontroly zboží.“ Prováděcí nařízení 2015/2447 10 Článek 1 odst. 2 body 4 a 14 prováděcího nařízení 2015/2447 stanoví: „Pro účely tohoto nařízení se rozumí: […] 4) ‚stejným zbožím‘ v souvislosti s určováním celní hodnoty zboží vyrobené v téže zemi, které je stejné ve všech ohledech, včetně fyzických znaků, kvality a pověsti. Drobné vzhledové rozdíly nevylučují, aby zboží, které jinak odpovídá tomuto vymezení, bylo považováno za stejné; […] 14) ‚podobným zbožím‘ v souvislosti s určováním celní hodnoty zboží vyrobené v téže zemi, které přestože není stejné ve všech ohledech, má obdobné vlastnosti a obdobné materiálové složení, díky nimž může plnit stejné funkce a být obchodně zaměnitelné; při určování, zda se jedná o podobné zboží, se přihlíží mimo jiné ke kvalitě, pověsti a existenci ochranné známky.“ 11 Článek 140 prováděcího nařízení 2015/2447, nadepsaný „Neakceptování deklarovaných převodních hodnot“, stanoví: „1.   Mají-li celní orgány odůvodněné pochybnosti, zda deklarovaná převodní hodnota odpovídá celkové částce, která podle čl. 70 odst. 1 [celního] kodexu [Unie] byla nebo má být zaplacena, mohou po deklarantovi požadovat, aby poskytl další informace. 2.   Pokud jejich pochybnosti nejsou rozptýleny, mohou celní orgány rozhodnout, že hodnotu zboží nelze podle čl. 70 odst. 1 [celního] kodexu [Unie] určit.“ 12 Článek 144 prováděcího nařízení 2015/2447, nadepsaný „Náhradní metoda“, zní takto: „1.   Při určování celní hodnoty podle čl. 74 odst. 3 [celního] kodexu [Unie] lze při používání metod uvedených v článku 70 a čl. 74 odst. 2 kodexu uplatnit přiměřenou pružnost. Takto určená hodnota se má co nejvíce zakládat na dříve určených celních hodnotách. 2.   Nemůže-li být celní hodnota určena podle odstavce 1, použije se jiná odpovídající metoda. V takovém případě se celní hodnota neurčuje na základě: […] b) systému, kdy se pro určení celní hodnoty používá vyšší ze dvou alternativních hodnot; […] g) libovolných nebo fiktivních hodnot.“ Spor v původním řízení a předběžné otázky 13 Společnost VÁM4ALL „felszámolás alatt“ podala jakožto nepřímý celní zástupce v období od 25. ledna do 8. července 2019 celnímu orgánu prvního stupně celní prohlášení pro různé volně ložené zboží dovážené z Číny (dále jen „dotčené zboží“). Celní hodnota tohoto zboží byla určena podle metody převodní hodnoty stanovené v čl. 70 odst. 1 celního kodexu Unie. Společnost VÁM4ALL „felszámolás alatt“ předložila na podporu celních přiznání faktury, na kterých byla uvedena lhůta splatnosti v délce 120 dnů od dodání. 14 Dne 7. dubna 2020 zahájil celní orgán prvního stupně kontrolu po propuštění zboží, během níž opakovaně vyzval dovozce a společnost VÁM4ALL „felszámolás alatt“ k předložení dokladů, které prokazují deklarovanou převodní hodnotu jako celní hodnotu pro dotčené dovozní operace. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že těchto výzev nebylo uposlechnuto. 15 Poté, co byla společnost VÁM4ALL „felszámolás alatt“ opět vyzvána k předložení těchto dokumentů, předložila vedle dříve podaných celních prohlášení obchodní dovozní faktury, balicí listy, konosamenty, prohlášení o celní hodnotě a listy s elektronickými tabulkami, které obsahují pro každou dotčenou transakci obecný popis dotčeného zboží a množství materiálu, jakož i fotografie pocházející od dovozce. 16 Finanční instituce, která spravuje účet dovozce, poskytla celnímu orgánu prvního stupně na jeho žádost platební údaje, na jejichž základě nebylo možné prokázat zaplacení protihodnoty dotčeného zboží. Toto zboží nemohlo být předmětem kontroly po propuštění zboží z důvodu, že již bylo prodáno. 17 S ohledem na tyto okolnosti celní orgán prvního stupně odmítl na základě článku 140 prováděcího nařízení 2015/2447 metodu převodní hodnoty pro určení celní hodnoty dotčeného zboží. Měl rovněž za to, že nelze použít ani doplňkové metody stanovené v čl. 74 odst. 2 písm. a) až d) celního kodexu Unie. Celní hodnotu dotčeného zboží proto určil za použití metody stanovené v čl. 74 odst. 3 uvedeného kodexu, který je doplněn čl. 144 odst. 2 prováděcího nařízení 2015/2447. 18 Celní orgán prvního stupně získal za tímto účelem z vnitrostátní celní databáze (dále jen „databáze“) informace týkající se zboží, které pochází ze stejné země jako dotčené zboží, je zařazeno pod stejný kód integrovaného sazebníku Evropské unie (TARIC), stejný kód režimu a stejný kód hodnocení jako toto zboží propuštěné do volného oběhu v Maďarsku během 45 dnů předcházejících přijetí prohlášení uvedených v bodě 13 výše a 45 dnů následujících po tomto přijetí, s výjimkou některých údajů, které nejsou podle všeho relevantní. Na základě těchto informací vypočítal jednotkové ceny za kilogram pro každou skupinu položek obsahující srovnatelné dovážené zboží, přičemž v každém případě použil cenu rovnou nebo nižší, než je aritmetický průměr jednotkové ceny každé z těchto položek. Celní hodnota dotčeného zboží se následně určila vynásobením jeho čisté hmotnosti takto určenou jednotkovou cenou. Na základě takto určené nové celní hodnoty přijal celní orgán prvního stupně rozhodnutí, kterým zejména stanovil výši celního dluhu společnosti VÁM4ALL „felszámolás alatt“ na 65427800 forintů (HUF) (přibližně 163570 eur). 19 Společnost VÁM4ALL „felszámolás alatt“ napadla toto rozhodnutí u celního orgánu druhého stupně, který jej potvrdil. 20 Společnost VÁM4ALL „felszámolás alatt“ poté podala proti rozhodnutí celního orgánu druhého stupně žalobu, která byla v prvním stupni zamítnuta. Následně podala kasační opravný prostředek ke Kúria (Nejvyšší soud, Maďarsko), který je předkládajícím soudem. 21 Předkládající soud má pochybnosti o výkladu několika ustanovení celního kodexu Unie a prováděcího nařízení 2015/2447 použitelných na spor v původním řízení. 22 Zaprvé si předkládající soud klade otázku, zda celní kodex Unie a článek 140 prováděcího nařízení 2015/2447 umožňují celním orgánům požadovat od nepřímého celního zástupce, aby předložením důkazu o zaplacení dováženého zboží prokázal převodní hodnotu tohoto zboží, a v případě, že k takovému předložení důkazu nedojde, tuto hodnotu odmítnout. V tomto ohledu uvádí, že je na celních orgánech, aby v každém jednotlivém případě podložily „odůvodněné pochybnosti“ o správnosti deklarované převodní hodnoty ve smyslu čl. 140 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/2447. 23 Zadruhé předkládající soud se zamýšlí nad otázkou, zda celní orgány mohou dospět k závěru o nepoužitelnosti doplňkových metod uvedených v čl. 74 odst. 2 celního kodexu Unie z důvodu, že celní zástupce neposkytl podrobné informace o základních vlastnostech dováženého zboží, ačkoli tyto orgány nevyužily své pravomoci ke kontrole tohoto zboží při jeho propuštění do volného oběhu. 24 Zatřetí má předkládající soud pochybnosti, zda je za okolností věci v původním řízení metoda výpočtu celní hodnoty, kterou použily celní orgány, v souladu s čl. 144 odst. 2 prováděcího nařízení 2015/2447, neboť tato metoda není založena pouze na výrobcích prodávajícího dotčeného zboží, ale na všech výrobcích zařazených do stejného kódu TARIC jako toto zboží. 25 Za těchto podmínek se Kúria (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky: „1) Musí být čl. 15 odst. 1 [celního kodexu Unie], vykládán v tom smyslu, že nepřímý celní zástupce musí mít kromě dokladů nezbytných k celnímu odbavení k dispozici také všechny ostatní doklady týkající se dovezených výrobků, [zvláště] doklady o uskutečnění obchodní transakce (smlouva mezi dovozcem a prodejcem, bankovní výpis prokazující zaplacení ceny zboží a dokumenty popisující fyzické znaky zboží, jeho pověst nebo jeho kvalitu), a že uvedené doklady musí poskytnout celnímu orgánu při celní kontrole? 2) Musí být čl. 140 odst. 1 prováděcího nařízení [2015/2447] vykládán v tom smyslu, že v případě dovozu volně loženého zboží, které nemá individuální nebo zvláštní vlastnosti, mohou celní orgány založit důvodné pochybnosti, které je vedou k nesouhlasu s převodními hodnotami, na skutečnosti, že nepřímý celní zástupce neprokázal prostřednictvím důvěryhodných dokladů, že byla skutečně zaplacena prodejní cena, přestože k tomu byl vyzván? 3) Je-li odpověď na druhou předběžnou otázku kladná, musí být čl. 74 odst. 1 a 2 celního kodexu [Unie] vykládán v tom smyslu, že celní orgán může vyloučit použití doplňkových metod stanovených v uvedeném článku, protože nepřímý celní zástupce neposkytl informace o základních vlastnostech zboží (fyzické znaky, kvalita, pověst)? 4) Je-li odpověď na třetí předběžnou otázku kladná, může být vyloučeno použití doplňkových metod uvedených v čl. 74 odst. 2 písm. a) až d) celního kodexu [Unie], pokud celní orgán, ačkoliv tak mohl učinit, nevyužil při celním odbavení své pravomoci odebrat vzorky zboží nebo dalších pravomocí, které mu přiznává článek 188 [tohoto kodexu], což by mu umožnilo zjistit vlastnosti zboží? 5) Je-li odpověď na třetí a čtvrtou předběžnou otázku kladná, musí být čl. 144 odst. 2 prováděcího nařízení [2015/2447] vykládán v tom smyslu, že celnímu orgánu umožňuje, aby při určení celní hodnoty vycházel z údajů získaných výlučně z vnitrostátní celní databáze, přičemž posuzuje zboží propuštěné do volného oběhu v den přijetí celního prohlášení a během předchozích a následujících 45 dnů, které má stejný kód TARIC a stejnou zemi původu jako kontrolované volně ložené zboží, které nemá individuální nebo zvláštní vlastnosti, s přihlédnutím k prostému aritmetickému průměru jednotkové ceny za kilogram zboží vybraného pomocí filtrování údajů? Pokud je tomu tak, je touto metodou zaručeno dodržení čl. 144 odst. 2 písm. b) a g) prováděcího nařízení [2015/2447]?“ K předběžným otázkám K první otázce 26 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 15 odst. 1 celního kodexu Unie ve spojení s čl. 18 odst. 1 a čl. 163 odst. 2 tohoto kodexu musí být vykládán v tom smyslu, že vedle dokladů požadovaných pro celní odbavení musí být nepřímý celní zástupce schopen předložit a zpřístupnit celním orgánům všechny doklady týkající se dováženého zboží, včetně dokladů prokazujících skutečně zaplacenou cenu, pokud k tomu byl v rámci celní kontroly vyzván. 27 Zaprvé je třeba připomenout, že článek 15 celního kodexu Unie v odstavci 1 stanoví, že každá osoba, která se přímo nebo nepřímo podílí na celních kontrolách, je povinna poskytnout celním orgánům všechny potřebné doklady a informace. Dále podle čl. 18 odst. 1 tohoto kodexu jedná nepřímý celní zástupce vlastním jménem, ale na účet jiné osoby. 28 Podá-li tedy nepřímý celní zástupce celní prohlášení, činí tak vlastním jménem, ale na účet osoby, která mu udělila plnou moc k zastupování a kterou zastupuje, takže jedná jako deklarant [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. května 2022, U. I. (Nepřímý celní zástupce), C‑714/20, EU:C:2022:374, bod 40], což vede k tomu, že má všechny povinnosti uvedené v čl. 15 odst. 1 celního kodexu Unie, které se týkají poskytnutí dokumentů a informací. 29 Zadruhé z čl. 163 odst. 2 celního kodexu Unie vyplývá, že celním orgánům se poskytují podklady, je-li to nezbytné pro účely celní kontroly. Vzhledem k tomu, že, jak bylo připomenuto v bodě 28 výše, nepřímý celní zástupce jedná jako deklarant, musí být schopen tyto podklady předložit. 30 Zatřetí článek 70 celního kodexu Unie definuje v odstavci 1 převodní hodnotu jako cenu, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané pro vývoz na celní území Evropské unie, případně upravená. V odstavci 2 upřesňuje, že cenou, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena, se rozumí částka celkové platby, která byla nebo má být uskutečněna mezi kupujícím a prodávajícím nebo mezi kupujícím a třetí stranou ve prospěch prodávajícího za dovážené zboží a zahrnuje veškeré platby, které byly nebo mají být uskutečněny jako podmínka prodeje dováženého zboží. 31 Vzhledem k tomu, že nepřímý celní zástupce je jakožto deklarant povinen předložit dokumenty a informace na žádost celních orgánů, musí být schopen, pokud k zaplacení kupní ceny dováženého zboží došlo po podání celního prohlášení, prokázat existenci této platby případně tak, že se obrátí na osobu, která mu udělila plnou moc k zastupování. 32 S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 15 odst. 1 celního kodexu Unie ve spojení s čl. 18 odst. 1 a čl. 163 odst. 2 tohoto kodexu musí být vykládán v tom smyslu, že vedle dokladů požadovaných pro celní odbavení musí být nepřímý celní zástupce schopen předložit a zpřístupnit celním orgánům všechny doklady vztahující se k dováženému zboží, včetně dokladů prokazujících skutečně zaplacenou cenu, pokud byl k tomu v rámci celní kontroly vyzván. K druhé otázce 33 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 140 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/2447 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě dovozu volně loženého zboží, které nemá individuální nebo zvláštní vlastnosti, jsou celní orgány oprávněny mít důvodné pochybnosti, že deklarovaná převodní hodnota představuje celkovou částku, která byla nebo má být zaplacena ve smyslu čl. 70 odst. 1 celního kodexu Unie, pokud nepřímý celní zástupce neprokázal prostřednictvím důvěryhodných dokladů, že cena byla skutečně zaplacena, i když k tomu byl vyzván. 34 Podle článku 140 prováděcího nařízení 2015/2447 mohou mít celní orgány za určitých okolností odůvodněné pochybnosti o tom, zda deklarovaná převodní hodnota dováženého zboží představuje celkovou částku, která byla nebo má být za toto zboží zaplacena ve smyslu článku 70 celního kodexu Unie. V takovém případě mohou tyto orgány odmítnout deklarovanou převodní hodnotu, pokud jejich pochybnosti přetrvávají i poté, co případně požádaly o poskytnutí veškerých doplňkových informací nebo dokumentů a poskytly dotyčné osobě příležitost vyjádřit názor na důvody těchto pochybností (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. června 2016, EURO 2004. Hungary,C‑291/15, EU:C:2016:455, bod 31 a citovaná judikatura, a ze dne 29. ledna 2026, Keladis I a Keladis II, C‑72/24 a C‑73/24, EU:C:2026:51, bod 76). 35 Tato pravidla se uplatní bez ohledu na povahu a vlastnosti dováženého zboží, jelikož znění článku 140 prováděcího nařízení 2015/2447 v tomto ohledu nijak nerozlišuje. 36 Za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, kdy celní orgán po uplynutí lhůty k zaplacení dováženého volně loženého zboží, které nemá individuální nebo zvláštní vlastnosti, vyzve nepřímého celního zástupce, aby prokázal skutečné zaplacení kupní ceny za toto zboží, je třeba mít za to, že neexistence důkazu o této platbě je podle všeho dostatečná k tomu, aby vyvolala pochybnosti tohoto orgánu o samotné existenci dotyčné operace, a tedy o deklarovaných převodních hodnotách. 37 S ohledem na výše uvedené je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 140 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/2447 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě dovozu volně loženého zboží, které nemá individuální nebo zvláštní vlastnosti, jsou celní orgány oprávněny mít důvodné pochybnosti, že deklarovaná převodní hodnota představuje celkovou částku, která byla nebo má být zaplacena ve smyslu čl. 70 odst. 1 celního kodexu Unie, pokud nepřímý celní zástupce neprokázal prostřednictvím důvěryhodných dokladů, že cena byla skutečně zaplacena, i když k tomu byl vyzván. K třetí a čtvrté otázce 38 Podstatou třetí a čtvrté otázky předkládajícího soudu, které je třeba projednat společně, je, zda čl. 74 odst. 1 a 2 celního kodexu Unie musí být vykládán v tom smyslu, že celní orgány mohou vyloučit použití doplňkových metod určení celní hodnoty, uvedených v odstavci 2 tohoto článku, u volně loženého zboží, které nemá individuální nebo zvláštní vlastnosti, pokud nepřímý zástupce neposkytl údaje o základních vlastnostech tohoto zboží, ať už jde o jeho fyzické znaky, nebo kvalitativní aspekty, a pokud uvedené orgány nevyužily pravomocí uvedených v článku 188 tohoto kodexu, ačkoli tak mohly učinit, avšak provedly kontrolu po propuštění zboží podle článku 48 uvedeného kodexu. 39 Nejprve je třeba připomenout, že je povinností členských států, aby v souladu se svými povinnostmi podle čl. 325 odst. 1 SFEU chránily finanční zájmy Unie před podvody nebo jiným protiprávním jednáním ohrožujícím tyto zájmy, jakož i přijaly nezbytná opatření k zajištění účinného a úplného výběru těchto cel, které představují tradiční vlastní zdroje Unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. ledna 2026, Keladis I a Keladis II, C‑72/24 a C‑73/24, EU:C:2026:51, bod 73 a citovaná judikatura). 40 Za účelem zajištění ochrany finančních zájmů Unie mají vnitrostátní celní orgány k dispozici veškeré pravomoci, které jim přiznává celní kodex Unie a prováděcí nařízení 2015/2447, jakož i metody kontroly a hodnocení, které jsou v nich uvedeny. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že postup ověřování celního prohlášení stanovený v článku 188 celního kodexu Unie a postup kontroly po propuštění zboží vymezený v článku 48 tohoto kodexu se vzájemně nijak nevylučují. Zejména znění těchto ustanovení nijak neomezuje použití jednoho postupu v případě použití druhého, ani naopak nezavazuje celní orgány k tomu, aby postupovaly podle jednoho nebo druhého z těchto postupů. 41 Ostatně tento široký prostor pro uvážení, jenž je přiznán celním orgánům, vyplývá z použití slovesa „moci“ jak v článku 48 celního kodexu Unie, tak v článku 188 tohoto kodexu, které tedy ponechává těmto orgánům volbu prostředků, které jim nejlépe umožní splnit povinnosti připomenuté v bodě 39 výše. 42 Okolnost, že celní orgány neuplatnily v takovém případě, jako je případ, o který se jedná ve věci v původním řízení, a sice v případě dovozu volně loženého zboží, které nemá individuální nebo zvláštní vlastnosti, článek 188 celního kodexu Unie a nevyužili zejména možnosti, kterou stanoví čl. 188 písm. d) tohoto kodexu, odebrat vzorky za účelem analýzy nebo důkladné kontroly zboží, nemůže mít vliv na uplatnění článku 74 uvedeného kodexu těmito orgány v rámci kontroly po propuštění zboží, a zejména na vyloučení doplňkových metod, jejichž výčet je obsažen v čl. 74 odst. 2, uvedenými orgány. 43 Dále, pokud jde o samotnou možnost vyloučení doplňkových metod uvedených v čl. 74 odst. 2 celního kodexu Unie, je třeba připomenout, že cílem unijního práva týkajícího se celní hodnoty je zavedení spravedlivého, jednotného a neutrálního systému, který vylučuje používání libovolných nebo fiktivních celních hodnot. Celní hodnota dováženého zboží musí tedy odrážet skutečnou hospodářskou hodnotu tohoto zboží, a proto musí zohledňovat všechny prvky tohoto zboží, které mají hospodářskou hodnotu (viz rozsudek ze dne 29. ledna 2026, Keladis I a Keladis II, C‑72/24 a C‑73/24, EU:C:2026:51, bod 72 a citovaná judikatura). 44 Články 70 až 74 celního kodexu Unie výslovně stanoví hierarchii mezi různými metodami určení celní hodnoty, jež stanoví, takže dovozce si nemůže podle svého uvážení zvolit metodu, kterou použije (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. ledna 2026, Keladis I a Keladis II, C‑72/24 a C‑73/24, EU:C:2026:51, bod 74 a citovaná judikatura). 45 Celní hodnota dováženého zboží musí být tudíž určena přednostně podle metody převodní hodnoty stanovené v článku 70 celního kodexu Unie, přičemž tato metoda je považována za nejvhodnější, zatímco doplňkové metody uvedené v čl. 74 odst. 2 celního kodexu Unie lze použít pouze tehdy, nemůže-li být celní hodnota zboží určena podle tohoto článku 70. Tím spíše to tedy platí pro zbytkovou metodu, tzv. náhradní metodu, uvedenou v čl. 74 odst. 3 celního kodexu Unie, která se použije pouze v případě, že celní hodnotu nelze určit ani pomocí metody převodní hodnoty ani pomocí jedné z doplňkových metod uvedených v čl. 74 odst. 2 celního kodexu Unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. ledna 2026, Keladis I a Keladis II, C‑72/24 a C‑73/24, EU:C:2026:51, bod 75 a citovaná judikatura). 46 Nakonec je třeba uvést, že celní hodnota se určí postupně za použití doplňkových metod stanovených v čl. 74 odst. 2 písm. a) až d) celního kodexu Unie (obdobně viz rozsudek ze dne 20. června 2019, Oribalt Rīga, C‑1/18, EU:C:2019:519, bod 24 a citovaná judikatura) tak, že před tím, než celní orgány vyloučí použití těchto metod, musí u každé jednotlivě posoudit jejich případnou relevanci. 47 V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí, jehož podstatné prvky jsou shrnuty zejména v bodech 14 až 16 výše, vyplývá, že společnost VÁM4ALL „felszámolás alatt“ nepředložila dokumenty a informace, které si celní orgán prvního stupně několikrát vyžádal, a dále, že na základě obeznámení se tohoto orgánu s platebními údaji, které mu na jeho žádost poskytla finanční instituce spravující účet dovozce, nebylo možné prokázat, že kupní cena byla za dotčeného zboží zaplacena. 48 Z toho, co bylo rozhodnuto v bodě 37 výše, tedy vyplývá, že taková okolnost může dostačovat k tomu, aby celní orgány mohly mít důvodné pochybnosti o samotné existenci obchodní transakce, a v důsledku toho deklarovanou převodní hodnotu nepřijmout. 49 V takovém případě, jak bylo připomenuto v bodě 46 výše, musí celní orgány postupně posoudit použitelnost každé z doplňkových metod uvedených v čl. 74 odst. 2 celního kodexu Unie. 50 Pokud přitom celní orgány nemají možnost provést fyzickou kontrolu dováženého zboží, aby určily, zda je toto zboží stejné nebo podobné zboží, které mají použít pro účely určení celní hodnoty, a vzhledem k tomu, že popis tohoto zboží na fakturách připojených k celním prohlášením je stručný nebo neúplný, nemají tyto orgány k dispozici informace nezbytné k použití metod stanovených v čl. 74 odst. 2 celního kodexu Unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. ledna 2026, Keladis I a Keladis II, C‑72/24 a C‑73/24, EU:C:2026:51, bod 82). 51 Bude však na předkládajícím soudu, aby ověřil opodstatněnost vysvětlení, která v tomto ohledu poskytly celní orgány. 52 S ohledem na výše uvedené úvahy je tedy třeba na třetí a čtvrtou otázku odpovědět tak, že čl. 74 odst. 1 a 2 celního kodexu Unie musí být vykládán v tom smyslu, že pokud nepřímý celní zástupce nemohl prokázat skutečné zaplacení kupní ceny dováženého volně loženého zboží, které nemá individuální nebo zvláštní vlastnosti, a to vedlo k odmítnutí deklarované převodní hodnoty uvedeného zboží ze strany celních orgánů, mohou tyto orgány vyloučit použití doplňkových metod uvedených v odstavci 2 tohoto článku v případě, že zvážily každou z těchto metod s náležitou péčí a že tento zástupce, řádně k tomu zmocněný, nemohl poskytnout dostatečné údaje o základních vlastnostech tohoto zboží, ať už se jedná o jeho fyzické znaky, nebo kvalitativní aspekty, přičemž na vyloučení těchto metod nemá vliv okolnost, že uvedené orgány předtím nevyužily pravomocí uvedených v článku 188 tohoto kodexu. K páté otázce 53 Podstatou páté otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 144 odst. 2 prováděcího nařízení 2015/2447 musí být vykládán v tom smyslu, že: – umožňuje celním orgánům určit celní hodnotu výlučně na základě údajů získaných z databáze, které se týkají zboží, jež pochází ze stejné země jako dovážené zboží, bylo zařazeno pod stejný kód TARIC jako toto zboží a bylo propuštěno do volného oběhu během 45 dnů předcházejících datu přijetí celního prohlášení a 45 dnů následujících po datu přijetí celního prohlášení; – těmto orgánům rovněž umožňuje, aby na základě filtrování výše uvedených údajů zohlednily prostý aritmetický průměr jednotkové ceny za kilogram zboží, kterému odpovídají tyto údaje. 54 Je třeba připomenout, že v případě, kdy celní hodnotu nelze určit pomocí jedné z doplňkových metod uvedených v čl. 74 odst. 2 celního kodexu Unie, určí se celní hodnota v souladu s ustanoveními čl. 74 odst. 3 tohoto kodexu, tj. určí se na základě údajů dostupných na celním území Unie, a to s použitím prostředků slučitelných se zásadami a obecnými ustanoveními mezinárodních dohod uvedenými v těchto ustanoveních, jakož i s kapitolou 3 hlavy II uvedeného kodexu. 55 Článek 144 prováděcího nařízení 2015/2447 pro tyto účely v odstavci 1 upřesňuje, že celní orgány mohou při určování celní hodnoty uplatnit přiměřenou pružnost při používání metod uvedených v článku 70 a čl. 74 odst. 2 celního kodexu Unie a že takto určená hodnota se co nejvíce zakládá na dříve určených celních hodnotách. V odstavci 2 stanoví, že nemůže-li být celní hodnota určena podle odstavce 1, použije se jiná odpovídající metoda, která vylučuje zejména volbu vyšší celní hodnoty ze dvou alternativních hodnot podle čl. 144 odst. 2 písm. b) prováděcího nařízení 2015/2447 a zakazuje použití libovolných nebo fiktivních hodnot podle čl. 144 odst. 2 písm. g) tohoto nařízení. 56 Ze samotného znění článku 144 prováděcího nařízení 2015/2447 tedy vyplývá, že odstavec 2 tohoto článku se použije pouze v případě, že celní orgány nemohly uplatnit odstavec 1 uvedeného článku, tzn. použít s „přiměřenou pružností“ buď metodu převodní hodnoty ve smyslu článku 70 celního kodexu Unie, nebo doplňkové metody ve smyslu čl. 74 odst. 2 tohoto kodexu. Odpověď na pátou otázku položenou předkládajícím soudem, která se týká čl. 144 odst. 2 prováděcího nařízení 2015/2447, tedy předpokládá konstatování, že v projednávané věci nebylo možné odstavec 1 tohoto článku uplatnit, což bude muset ověřit předkládající soud. 57 S ohledem na informace poskytnuté předkládajícím soudem, které byly doplněny vysvětleními poskytnutými zejména maďarskou vládou na jednání, není podle všeho vyloučené, že se spor v původním řízení týká situace, kdy nepřímý celní zástupce jakožto deklarant předložil příliš málo informací o obsahu a kvalitě dováženého zboží na to, aby bylo možné uplatnit čl. 144 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/2447. V takovém případě musí celní orgány použít „jinou odpovídající metodu“ ve smyslu čl. 144 odst. 2 tohoto nařízení. 58 V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že metoda použitá celním orgánem prvního stupně, potvrzená celním orgánem druhého stupně, spočívala v podstatě v určení celní hodnoty na základě údajů získaných z databáze, které se týkají zboží, jež pochází ze stejné země jako dotčené zboží, bylo zařazeno pod stejný kód TARIC jako toto zboží a bylo propuštěno do volného oběhu během 45 dnů předcházejících datu přijetí celního prohlášení a 45 dnů následujících po datu přijetí celního prohlášení. Po vyfiltrování těchto údajů byl vypočten prostý aritmetický průměr jednotkové ceny za kilogram zboží, kterému odpovídají tyto údaje. 59 Zaprvé je třeba připomenout, že z judikatury vyplývá, že praxe celních orgánů spočívající v tom, že celní hodnotu určí na základě údajů získaných z databáze, které se týkají zboží, jež bylo zařazeno pod stejný kód TARIC, jako je kód dováženého zboží, a pochází z téže země, musí být posuzována jako použití „údajů dostupných na celním území Unie“ ve smyslu čl. 74 odst. 3 celního kodexu Unie „s použitím vhodných prostředků slučitelných se zásadami a obecnými ustanoveními“, na které odkazuje toto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. června 2022, Baltic Master, C‑599/20, EU:C:2022:457, body 54 až 56 a citovaná judikatura). 60 Toto samotné zjištění v zásadě postačuje k vyloučení toho, aby taková praxe spočívala na libovolných nebo fiktivních hodnotách ve smyslu čl. 144 odst. 2 písm. g) prováděcího nařízení 2015/2447. 61 Zadruhé použití prostého aritmetického průměru jednotkové ceny za kilogram zboží, kterému odpovídají údaje zohledněné celním orgánem, umožňuje dodržet zákaz stanovený v čl. 144 odst. 2 písm. b) prováděcího nařízení 2015/2447, který zakazuje použití vyšší hodnoty ze dvou alternativních celních hodnot, neboť aritmetický průměr poskytuje pouze jednu hodnotu a tato hodnota je z podstaty věci průměrnou hodnotou, což vylučuje systematický výběr vyšší hodnoty. 62 Zatřetí z judikatury vyplývá, že období 90 dnů, které zahrnuje 45 dnů předcházejících proclení a 45 dnů následujících po proclení zboží, jehož hodnota má být určena, umožňuje podle všeho vyhnout se riziku podstatné změny obchodních praktik a tržních podmínek, které ovlivňují ceny hodnoceného zboží (rozsudek ze dne 9. června 2022, FAWKES, C‑187/21, EU:C:2022:458, bod 71). Skutečnost, že celní orgán prvního stupně použil období 90 dnů, z nichž 45 dnů připadá na dobu předcházející datu přijetí celního prohlášení a 45 dnů na dobu následující po datu přijetí celního prohlášení, proto nemůže být v rozporu s čl. 144 odst. 2 prováděcího nařízení 2015/2447. 63 S ohledem na výše uvedené úvahy je tedy třeba na pátou otázku odpovědět tak, že čl. 144 odst. 2 prováděcího nařízení 2015/2447 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud celní orgány mohly zevrubně prokázat, že odstavec 1 tohoto článku nemohl být uplatněn, jinou odpovídající metodu ve smyslu odstavce 2 uvedeného článku představuje určení celní hodnoty dováženého volně loženého zboží, které nemá individuální nebo zvláštní vlastnosti, celními orgány výlučně na základě údajů získaných z databáze, které se týkají zboží, jež pochází ze stejné země jako dovážené zboží, bylo zařazeno pod stejný kód TARIC jako toto zboží a bylo propuštěno do volného oběhu během 45 dnů předcházejících datu přijetí celního prohlášení a 45 dnů následujících datu přijetí celního prohlášení tak, že se po vyfiltrování uvedených údajů použije prostý aritmetický průměr jednotkové ceny za kilogram zboží, kterému odpovídají tyto údaje. K nákladům řízení 64 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření před Tribunálem než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (pátý senát zasedající v kolegiu o pěti soudcích) rozhodl takto: 1) Článek 15 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, ve spojení s čl. 18 odst. 1 a čl. 163 odst. 2 tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že vedle dokladů požadovaných pro celní odbavení musí být nepřímý celní zástupce schopen předložit a zpřístupnit celním orgánům všechny doklady vztahující se k dováženému zboží, včetně dokladů prokazujících skutečně zaplacenou cenu, pokud byl k tomu v rámci celní kontroly vyzván. 2) Článek 140 odst. 1 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 ze dne 24. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení č. 952/2013, musí být vykládán v tom smyslu, že v případě dovozu volně loženého zboží, které nemá individuální nebo zvláštní vlastnosti, jsou celní orgány oprávněny mít důvodné pochybnosti, že deklarovaná převodní hodnota představuje celkovou částku, která byla nebo má být zaplacena ve smyslu čl. 70 odst. 1 nařízení č. 952/2013, pokud nepřímý celní zástupce neprokázal prostřednictvím důvěryhodných dokladů, i když k tomu byl vyzván, že cena byla skutečně zaplacena. 3) Článek 74 odst. 1 a 2 nařízení č. 952/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud nepřímý celní zástupce nemohl prokázat skutečné zaplacení kupní ceny dováženého volně loženého zboží, které nemá individuální nebo zvláštní vlastnosti, a to vedlo k odmítnutí deklarované převodní hodnoty uvedeného zboží ze strany celních orgánů, mohou tyto orgány vyloučit použití doplňkových metod uvedených v odstavci 2 tohoto článku v případě, že zvážily každou z těchto metod s náležitou péčí a že tento zástupce, řádně k tomu zmocněný, nemohl poskytnout dostatečné údaje o základních vlastnostech tohoto zboží, ať už se jedná o jeho fyzické znaky, nebo kvalitativní aspekty, přičemž na vyloučení těchto metod nemá vliv okolnost, že uvedené orgány předtím nevyužily pravomocí uvedených v článku 188 tohoto kodexu. 4) Článek 144 odst. 2 prováděcího nařízení 2015/2447 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud celní orgány mohly zevrubně prokázat, že odstavec 1 tohoto článku nemohl být uplatněn, jinou odpovídající metodu ve smyslu odstavce 2 uvedeného článku představuje určení celní hodnoty dováženého volně loženého zboží, které nemá individuální nebo zvláštní vlastnosti, celními orgány výlučně na základě údajů získaných z databáze, které se týkají zboží, jež pochází ze stejné země jako dovážené zboží, bylo zařazeno pod stejný kód TARIC jako toto zboží a bylo propuštěno do volného oběhu během 45 dnů předcházejících datu přijetí celního prohlášení a 45 dnů následujících datu přijetí celního prohlášení tak, že se po vyfiltrování uvedených údajů použije prostý aritmetický průměr jednotkové ceny za kilogram zboží, kterému odpovídají tyto údaje. Sampol Pucurull Pynnä Laitenberger Stancu Valasidis Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 3. června 2026. Podpisy ( *1 ) – Jednací jazyk: maďarština.