Společná rybářská politika – Článek 9 nařízení (EU) 2016/2336 – Prováděcí nařízení (EU) 2022/1614 – Metody a kritéria pro určení oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují citlivé mořské ekosystémy – Sestavení seznamu oblastí, v nichž je znám nebo je pravděpodobný výskyt citlivých mořských ekosystémů – Vymezení chráněných oblastí – Námitka protiprávnosti – Proporcionalita

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (sedmého rozšířeného senátu) 11. června 2025 ( *1 ) „Společná rybářská politika – Článek 9 nařízení (EU) 2016/2336 – Prováděcí nařízení (EU) 2022/1614 – Metody a kritéria pro určení oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují citlivé mořské ekosystémy – Sestavení seznamu oblastí, v nichž je znám nebo je pravděpodobný výskyt citlivých mořských ekosystémů – Vymezení chráněných oblastí – Námitka protiprávnosti – Proporcionalita“ Ve věci T‑781/22, Madre Querida, SL, se sídlem v Burele (Španělsko), a další žalobkyně, jejichž názvy jsou uvedeny v příloze ( 1 ), zástupci: Á. Givaja Sanz, A. Lamadrid de Pablo a V. Romero Algarra, advokáti, žalobkyně, podporované: Španělským královstvím, zástupci: A. Gavela Llopis a M. J. Ruiz Sánchez, jako zmocněnkyně, jakož i Comunidad Autónoma de Galicia, zástupci: Á. Givaja Sanz, A. Lamadrid de Pablo a V. Romero Algarra, vedlejšími účastníky řízení, proti Evropské komisi, zástupci: A. Dawes a I. Galindo Martín, jako zmocněnci, žalované, podporované: Evropským parlamentem, zástupci: I. Terwinghe, C. Ionescu Dima a C. Burgos, jako zmocněnci, jakož i Radou Evropské unie, zástupci: L. Hamtcheva, F. Naert a G. Rugge, jako zmocněnci, vedlejšími účastníky řízení, TRIBUNÁL (sedmý rozšířený senát), ve složení: S. Papasavvas, předseda, K. Kowalik-Bańczyk, E. Buttigieg, I. Dimitrakopoulos (zpravodaj) a B. Ricziová, soudci, za soudní kancelář: P. Nuñez Ruiz, radová, s přihlédnutím k písemné části řízení, po jednání konaném dne 4. července 2024, vydává tento Rozsudek 1 Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, Madre Querida, SL a další právnické osoby, jejichž názvy jsou uvedeny v příloze, v podstatě domáhají zrušení článku 2 a přílohy II prováděcího nařízení Komise (EU) 2022/1614 ze dne 15. září 2022, kterým se určují stávající oblasti hlubinného rybolovu a sestavuje seznam oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují citlivé mořské ekosystémy (Úř. věst. 2022, L 242, s. 1, dále jen „napadené nařízení“). I. Skutečnosti předcházející sporu 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice, o změně nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 a (ES) č. 639/2004 a rozhodnutí Rady 2004/585/ES (Úř. věst. 2013, L 354, s. 22) určuje zejména cíle a zásady společné rybářské politiky (SRP). Stanoví mimo jiné přijetí opatření pro zachování a udržitelné využívání biologických mořských zdrojů. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2336 ze dne 14. prosince 2016, kterým se stanoví zvláštní podmínky rybolovu hlubinných populací v severovýchodním Atlantiku a ustanovení pro rybolov v mezinárodních vodách severovýchodního Atlantiku a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES) č. 2347/2002 (Úř. věst. 2016, L 354, s. 1, dále jen „základní nařízení“), má přispět k dosažení cílů nařízení č. 1380/2013 v případě hlubinných druhů a stanovišť, tj. zajistit, aby činnosti v oblasti rybolovu byly dlouhodobě udržitelné z hlediska životního prostředí a byly řízeny způsobem, jenž je v souladu s cíli dosáhnout přínosů v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti a přispět k dostupnosti dodávek potravin. 4 Článek 7 odst. 1 základního nařízení stanoví, že nejpozději do 13. července 2017 členské státy, jejichž plavidla získala povolení k hlubinnému rybolovu v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení Rady ES) č. 2347/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví zvláštní podmínky přístupu k rybolovu hlubinných populací a s tím spojené požadavky (Úř. věst. 2002, L 351, s. 6; Zvl. vyd. 04/05, s. 391), a v rozsahu, v němž provádějí rybolovnou činnost, při níž odloví více než 10 tun každý kalendářní rok, musí informovat Evropskou komisi o oblastech, v nichž tato plavidla v referenčních kalendářních rocích 2009–2011 prováděla rybolov hlubinných druhů, a to prostřednictvím údajů ze systému monitorování plavidel (VMS) nebo nejsou-li údaje ze systému VMS k dispozici, jiných relevantních a ověřitelných informací. 5 Článek 9 odst. 6 základního nařízení stanoví, že Komise přijme prováděcí akty pro účely sestavení seznamu oblastí, v nichž se vyskytují či pravděpodobně vyskytují citlivé mořské ekosystémy (dále jen „CME“). Podle čl. 9 odst. 9 uvedeného nařízení je rybolov pomocí zařízení pro rybolov při dně ve všech oblastech uvedených na seznamu v souladu s odstavcem 6 zakázán. 6 V dubnu 2017 zveřejnila Komise výzvu k poskytnutí údajů podle čl. 7 odst. 1 základního nařízení. Členské státy na tuto výzvu reagovaly předložením údajů ze systému VMS a dalších relevantních a ověřitelných údajů o oblastech, v nichž probíhaly rybolovné činnosti těchto plavidel zaměřené na hlubinné druhy v referenčních kalendářních rocích 2009–2011. 7 Na základě údajů předložených členskými státy požádala Komise v červenci roku 2017 Mezinárodní radu pro průzkum moří (ICES), aby vydala doporučení s cílem určit stávající oblasti hlubinného rybolovu a sestavit seznam oblastí, v nichž se vyskytují či pravděpodobně vyskytují CME. 8 Dne 5. ledna 2021 ICES poté, co od členských států obdržela dodatečné údaje o CME a údaje ze systému VMS za období do roku 2018, a v případě některých údajů dokonce až do roku 2020, vydala doporučení, v němž určila stávající oblasti hlubinného rybolovu pro kontaktní zařízení pro lov při dně v rozmezí hloubky 400 až 800 metrů a sestavila seznam oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME (dále jen „doporučení ICES z roku 2021“). 9 Komise dne 17. listopadu 2021 požádala ICES o vydání dodatečného doporučení obsahujícího souřadnice stávajících oblastí hlubinného rybolovu a seznamu oblastí výskytu CME pouze pro vody Unie severovýchodního Atlantiku. Uvedené doporučení bylo vydáno dne 7. února 2022. 10 Dne 15. září 2022 přijala Komise na základě těchto informací napadené prováděcí nařízení, které vychází zejména z čl. 9 odst. 6 základního nařízení. 11 Článek 2 napadeného nařízení stanoví: „1.   Seznam oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují [CME], se sestavuje v souladu se souřadnicemi stanovenými v příloze II. 2.   Oblasti, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují [CME], se řídí pravidly stanovenými v [základním] nařízení […], a zejména v čl. 9 odst. 1 a 9 uvedeného nařízení, pokud jde o jeho použití na rybolovnou činnost prováděnou pomocí zařízení pro lov při dně v hloubce přesahující 400 metrů a o zákaz rybolovu pomocí zařízení pro rybolov při dně ve všech těchto určených oblastech.“ II. Návrhová žádání účastníků řízení 12 Žalobkyně v podstatě navrhují, aby Tribunál: – zrušil článek 2 a přílohu II napadeného nařízení; – uložil Komisi náhradu nákladů tohoto řízení a Radě Evropské unie a Evropskému parlamentu náhradu vlastních nákladů řízení. 13 Komise navrhuje, aby Tribunál: – odmítl žalobu jako zčásti nepřípustnou a v každém případě ji zamítl jako neopodstatněnou; – uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení a Comunidad Autónoma de Galicia (Autonomní společenství Galicie, Španělsko) náhradu vlastních nákladů řízení. 14 Rada navrhuje, aby Tribunál: – zamítl druhý žalobní důvod týkající se údajné námitky protiprávnosti čl. 9 odst. 6 a 9 základního nařízení; – uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení. 15 Parlament navrhuje, aby Tribunál: – vyhověl návrhovým žádáním předloženým Komisí, a tudíž odmítl druhý žalobní důvod vycházející z údajné protiprávnosti čl. 9 odst. 6 a 9 základního nařízení jako zčásti nepřípustný a v každém případě jej zamítl jako neopodstatněný; – uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení. 16 Španělské království v podstatě navrhuje, aby Tribunál: – vyhověl žalobě na neplatnost; – uložil Komisi náhradu nákladů řízení. 17 Autonomní společenství Galicie v podstatě navrhuje, aby Tribunál: – zrušil článek 2 a přílohu II napadeného nařízení; – uložil Komisi náhradu nákladů tohoto řízení a Parlamentu a Radě náhradu vlastních nákladů řízení. III. Právní otázky A. K přípustnosti žaloby v rozsahu, v němž směřuje ke zrušení čl. 2 odst. 2 napadeného prováděcího nařízení 18 Jak vyplývá z prvního bodu návrhových žádání žalobkyň, tento bod směřuje ke zrušení článku 2 napadeného nařízení v plném rozsahu a přílohy II uvedeného prováděcího nařízení (viz bod 12 výše). 19 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury mohou být předmětem žaloby na neplatnost ve smyslu článku 263 SFEU pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení (rozsudek ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, EU:C:1981:264, bod 9; usnesení ze dne 4. října 1991, Bosman v. Komise, C‑117/91, EU:C:1991:382, bod 13, a rozsudek ze dne 15. ledna 2003, Philip Morris International v. Komise, T‑377/00, T‑379/00, T‑380/00, T‑260/01 a T‑272/01, EU:T:2003:6, bod 77). 20 Při rozhodování, zda lze opatření, jehož zrušení je navrhováno, napadnout žalobou, je třeba přihlížet k jeho obsahu, jelikož forma, v níž bylo přijato, je v tomto ohledu v zásadě irelevantní (rozsudky ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, EU:C:1981:264, bod 9; ze dne 28. listopadu 1991, Lucembursko v. Parlament, C‑213/88 a C‑39/89, EU:C:1991:449, bod 15, a ze dne 24. března 1994, Air France v. Komise, T‑3/93, EU:T:1994:36, body 43 a 57). 21 V projednávané věci je přitom nutno konstatovat, že čl. 2 odst. 2 napadeného prováděcího nařízení, jehož znění je připomenuto v bodě 11 výše, pouze odkazuje na použitelná pravidla základního nařízení, aniž by měl sám normativní dosah, zejména aniž by dotčeným osobám ukládal další povinnosti, které by mohly významně změnit jejich právní postavení. Jedná se totiž o ustanovení, které toliko připomíná relevantní právní rámec stanovený základním nařízením a zejména jeho čl. 9 odst. 1 a 9. Žaloba musí být tudíž považována za nepřípustnou v rozsahu, v němž směřuje ke zrušení čl. 2 odst. 2 napadeného prováděcího nařízení. B. K opodstatněnosti žaloby 22 Žalobkyně uplatňují dva žalobní důvody. První žalobní důvod vychází z toho, že napadené nařízení porušuje čl. 9 odst. 6 základního nařízení a obecné zásady práva Evropské unie, konkrétně zásady zákazu diskriminace a proporcionality. V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně vznášejí námitku protiprávnosti základního nařízení vycházející z porušení obecných zásad unijního práva článkem 9 odst. 6 a 9 uvedeného základního nařízení. 1.   K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 9 odst. 6 základního nařízení a zásad zákazu diskriminace a proporcionality 23 Podle žalobkyň napadená ustanovení v podstatě porušují čl. 9 odst. 6 základního nařízení a zásadu zákazu diskriminace, jelikož při nedostatku vědeckých informací zacházejí stejným způsobem s lovnými zařízeními, která nejsou srovnatelná, a zákaz rybolovu v severovýchodním Atlantiku uplatňují nerovnoměrně. Tato ustanovení porušují rovněž zásadu proporcionality tím, že překračují meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů SRP, jelikož podle žalobkyň zakazují rybolov pomocí pasivních lovných zařízení, aniž by zohlednila dopad těchto lovných zařízení na mořské dno, aniž by přesně a náležitě vymezila ochranné polygony CME pro pasivní lovná zařízení a zohlednila socioekonomický dopad těchto omezení na hospodářské subjekty. Tato porušení podle žalobkyň představují zjevně nesprávné posouzení Komise. a)   K porušení čl. 9 odst. 6 základního nařízení a zásady zákazu diskriminace 1) K první výtce, vycházející z porušení čl. 9 odst. 6 základního nařízení a zásady zákazu diskriminace z důvodu stejného zacházení s pasivními a mobilními lovnými zařízeními při určování oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, bez objektivního důvodu 24 Žalobkyně, podporované Španělským královstvím a Autonomním společenstvím Galicie, v podstatě tvrdí, že se lovná zařízení odlišují funkčností v závislosti na tom, zda jsou vlečená v mořském prostředí (může se jednat zejména o vlečné sítě, dále jen „mobilní lovná zařízení“), nebo zda jsou na určitém místě mořského prostředí ukotvena (zejména dlouhé lovné šňůry, dále jen „pasivní lovná zařízení“). Žalobkyně tvrdí, že se lovná zařízení liší rovněž způsobem využití podle hloubky, v níž jsou používána, a podle vzdálenosti od mořského dna. Pasivní lovná zařízení mají podle názoru žalobkyň na povrch mořského dna minimální dopad, který není nijak znatelný. Z těchto zařízení je dopad dlouhých lovných šňůr pro lov při dně (využívaných žalobkyněmi) zanedbatelný. 25 Skutečnost, že vlečná zařízení pro lov při dně mají podstatně větší dopad na mořské ekosystémy a na samotné mořské dno, neboť jsou s ním mnohem více v kontaktu, je zdůrazněna i základním nařízením, zejména v bodě 7 jeho odůvodnění a v čl. 16 odst. 1. Komise, vědoma si těchto odlišností, zahájila legislativní postup, který vedl k přijetí základního nařízení, v němž navrhla zákaz lovu vlečnými sítěmi a jeho přeměnu na lov s pomocí dlouhých lovných šňůr s odůvodněním, že dlouhé lovné šňůry mají malý dopad na mořské dno. Žalobkyně dále zdůrazňují závazek Unie provádět rezoluce 61/105 a 64/72 přijaté Valným shromážděním Organizace spojených národů, jakož i skutečnost, že Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) v mezinárodních pokynech pro řízení lovu hlubinných druhů na volném moři ze dne 29. srpna 2008 (dále jen „pokyny FAO z roku 2008“) při hodnocení činností hlubinného rybolovu rovněž rozlišovala mezi různými lovnými zařízeními. Navzdory těmto skutečnostem a bez jakéhokoli zdůvodnění čl. 9 odst. 9 základního nařízení podle žalobkyň stanoví zákaz rybolovu, který bez rozdílu postihuje všechna lovná zařízení stejným způsobem v oblastech, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME. 26 Dále žalobkyně zdůrazňují, že čl. 9 odst. 6 základního nařízení stanovil, že Komise musí nejpozději do 13. ledna 2018 prostřednictvím prováděcích aktů sestavit seznam oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME. Tento seznam měl být sestaven „na základě nejlepších dostupných vědeckých a technických informací a na základě posouzení a určení provedených členskými státy a vědeckým poradním orgánem“. ICES v doporučení z roku 2021 ani Komise však neměly k dispozici žádné technické nebo vědecké důkazy nasvědčující tomu, že by pasivní lovná zařízení (zejména dlouhé lovné šňůry pro lov při dně) mohla mít významný dopad na CME. Žalobkyně namítají porušení čl. 9 odst. 6 základního nařízení, jelikož Komise při sestavování oblastí, v nichž se vyskytují CME, v příloze II napadeného prováděcího nařízení zacházela s mobilními i pasivními lovnými zařízeními stejným způsobem navzdory rozdílům z hlediska jejich dopadu na mořské dno a nezohlednila nejlepší dostupné vědecké a technické informace. Komise tím porušila zásadu zákazu diskriminace. 27 Komise s tvrzeními žalobkyň nesouhlasí. 28 V tomto ohledu je třeba připomenout, že obecná zásada zákazu diskriminace nebo obecná zásada rovnosti vyžadují, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno [rozsudky ze dne30. dubna 2019, Itálie v. Rada (Rybolovné kvóty pro lov mečouna obecného), C‑611/17, EU:C:2019:332, bod 129, a ze dne 4. února 2021, Azienda Agricola Ambrosi Nicola Giuseppe a další, C‑640/19, EU:C:2021:97, bod 70]. 29 V projednávané věci je třeba uvést, že pokud jde o tvrzení žalobkyň týkající se čl. 2 odst. 2 napadeného prováděcího nařízení, jsou tato tvrzení nepřípustná (viz bod 21 výše). Pokud jde naproti tomu o tvrzení, která se týkají porušení čl. 9 odst. 9 základního nařízení, bude třeba se jimi zabývat v rámci druhého žalobního důvodu. 30 Pokud jde o výtku vycházející z porušení čl. 9 odst. 6 základního nařízení, je třeba s ohledem na tvrzení žalobkyň (viz body 24 až 26 výše) podat výklad tohoto ustanovení za účelem vymezení kritérií pro určení oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, na něž se vztahuje příloha II napadeného nařízení, a zejména určit, zda vyžadují posouzení nepříznivých dopadů rybolovu způsobených pasivními lovnými zařízeními v dotčených oblastech. 31 V první řadě je třeba uvést, že výklad čl. 9 odst. 6 základního nařízení musí být podán s ohledem na některé definice vyplývající přímo z článku 4 uvedeného nařízení, a zároveň konstatovat, že tento článek odkazuje na definice uvedené v článku 4 nařízení č. 1380/2013 a v článku 2 nařízení Rady (ES) č. 734/2008 ze dne 15. července 2008 o ochraně citlivých mořských ekosystémů na volném moři před nepříznivým dopadem používání lovných zařízení pro rybolov při dně (Úř. věst. 2008, L 201, s. 8). 32 V tomto ohledu čl. 4 odst. 2 písm. j) základního nařízení stanoví, že „druhy indikujícími CME“ se rozumí druhy uvedené v příloze III uvedeného nařízení. Článek 4 odst. 2 písm. h) tohoto nařízení stanoví, že za „střety“ se považují úlovky takového množství druhů indikujících CME, které přesahuje prahové úrovně stanovené v příloze IV téhož nařízení. Konkrétně z dotčené přílohy III nejprve vyplývá výčet typů stanovišť CME spolu s taxony, které se v nich s největší pravděpodobností vyskytují a jsou považovány za druhy indikující CME. Dále výše uvedená příloha IV písm. a) a b) definuje střet s možným CME buď ve vztahu k nevodům a jinému rybolovnému zařízení než lovným šňůrám (jako relevantní se uvádí přítomnost více než 30 kg živých korálů nebo 400 kg živých hub druhů indikujících CME), nebo ve vztahu k lovným šňůrám (jako relevantní se uvádí přítomnost druhů indikujících CME na 10 háčcích v rámci segmentu čítajícího 1000 háčků nebo v rámci úseku lovné šňůry o délce 1200 metrů podle toho, co je kratší). V souladu s těmito ustanoveními jsou tedy přímými a nepřímými důkazy výskytu CME prvky týkající se povahy a množství druhů, „s nimiž se střetnou“ jak mobilní, tak pasivní lovná zařízení. Uvedené prvky jsou relevantní a významné nejen pro použití čl. 9 odst. 2 a 3 základního nařízení, ale rovněž pro vymezení oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, v souladu s čl. 9 odst. 4 a 6 téhož nařízení, jak bude rozebráno níže (viz body 44 až 51 níže). 33 Dále pokud jde o pojmy „lovná zařízení pro lov při dně“ a „významné nepříznivé dopady“, tyto pojmy jsou nedílnou součástí definice CME v souladu s článkem 2 nařízení č. 734/2008, na který odkazuje článek 4 základního nařízení. 34 Zaprvé podle čl. 2 písm. d) nařízení č. 734/2008 jsou lovnými zařízeními pro lov při dně „zařízení používaná při běžném provádění rybolovných činností, jež jsou v kontaktu s mořským dnem“, která jsou v tomto článku příkladmo uvedena („mimo jiné vlečné sítě pro lov při dně […], dlouhé lovné šňůry pro lov při dně“). Z toho jasně vyplývá, že „lovná zařízení pro lov při dně“ ve smyslu výše uvedené definice zahrnují pasivní lovná zařízení pro lov při dně, včetně dlouhých lovných šňůr. 35 Zadruhé podle čl. 2 písm. b) nařízení č. 734/2008 „významné nepříznivé dopady“, které ohrožují celistvost ekosystému, vyplývají podle upřesnění uvedených v čl. 2 písm. c) téhož nařízení z fyzického kontaktu mořského dna s lovnými zařízeními pro lov při dně obecně při běžném provádění rybolovných činností. V tomto kontextu je výraz „při běžném provádění rybolovných činností“ spojen s výrazem „fyzický kontakt s lovnými zařízeními pro lov při dně“ obsaženým v čl. 2 písm. b) uvedeného nařízení a neznamená posouzení rybolovných činností prováděných v dotyčných námořních oblastech. Tento výklad je potvrzen čl. 2 písm. d) dotčeného nařízení, podle kterého se „lovnými zařízeními pro lov při dně“ rozumí „zařízení používaná při běžném provádění rybolovných činností, jež jsou v kontaktu s mořským dnem“. 36 Zatřetí definice uvedená v čl. 2 písm. b) nařízení č. 734/2008 zahrnuje rovněž demonstrativní výčet CME, k nimž patří „útesy, podmořské hory, hydrotermální průduchy, studenovodní korály a kolonie mořských hub“. V tomto posledně uvedeném ohledu, jak tvrdila Komise před Tribunálem, aniž to bylo zpochybněno, odpovídá tento výčet typům stanovišť CME uvedeným v příloze III základního nařízení, které jsou, jak je uvedeno výše, definovány na základě reprezentativních taxonů bez ohledu na typ lovného zařízení pro rybolov, který je může ovlivnit. Vymezení oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, tudíž vyplývá z použití objektivních kritérií spojených se známým nebo pravděpodobným výskytem chráněných druhů, které jsou uvedeny v seznamu, přičemž jejich ochrana je zajištěna ve vztahu k nebezpečím spojeným s dopady rybolovu pomocí „lovných zařízení pro lov při dně“ obecně. Typ lovného zařízení pro lov při dně, ať už jde o mobilní nebo pasivní zařízení, nemá žádný vliv na druhy indikující tyto oblasti a na typy stanovišť CME, které normotvůrce vymezil v příloze III základního nařízení. Z toho vyplývá, že Komise neměla, jak tento orgán správně uvedl na jednání, posuzovací pravomoc k otázce, zda mořská stanoviště, která byla výslovně zahrnuta do výčtu ve výše uvedené definici [čl. 2 písm. b) nařízení č. 734/2008] a převzata do přílohy III základního nařízení, jsou či nejsou CME v závislosti na údajích, které se týkají typů lovných zařízení pro lov při dně používaných při běžném provádění rybolovných činností v dotyčných oblastech. 37 Začtvrté podle čl. 2 písm. c) nařízení č. 734/2008 jsou výše uvedené „významné nepříznivé dopady“ vyhodnocovány samostatně, v kombinaci nebo souhrnně. Není tudíž nezbytné zvlášť zkoumat nepříznivé dopady pasivních lovných zařízení pro lov při dně, neboť významné nepříznivé dopady na oblasti, v nichž se vyskytují CME, lze již zjistit nebo je lze předvídat na základě mobilních lovných zařízení, a v případě zjištění dalších nepříznivých dopadů způsobených pasivními lovnými zařízeními by byly nanejvýš posíleny. Jak je uvedeno v bodě 36 výše, známý nebo pravděpodobný výskyt chráněných druhů vede ke kvalifikaci příslušných oblastí jako oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, tak aby byla obecně zajištěna jejich ochrana před „lovnými zařízeními pro lov při dně“. 38 Je třeba dospět k závěru, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně (viz bod 26 výše), může být podle článku 2 nařízení č. 734/2008 oblast kvalifikována jako oblast, v níž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, z důvodu významných nepříznivých dopadů způsobených pouhým používáním mobilních lovných zařízení pro lov při dně nebo používáním lovných zařízení pro lov při dně obecně, aniž by tato kvalifikace mohla být zpochybněna ve vztahu k pasivním lovným zařízením pro lov při dně s ohledem na jejich (potenciálně méně) nepříznivé dopady na dotyčný ekosystém. Za takových okolností přitom sestavení seznamu uvedených zón, který je součástí přílohy II napadeného prováděcího nařízení, nemůže záviset na srovnávací analýze mobilních a pasivních lovných zařízení, i kdyby se mělo za to, že pasivní zařízení mohou představovat menší rizika než mobilní zařízení. Konkrétně se Komise nemohla omezit pouze na posouzení škodlivých dopadů pasivních lovných zařízení, jelikož takový přístup, jenž by vylučoval zohlednění rizika spojeného s používáním mobilních lovných zařízení, přestože toto bylo prokázáno, není přípustný. Kromě toho nebylo prokázáno, že dodatečné zohlednění pasivních lovných zařízení mohlo mít za následek vyloučení jedné nebo více oblastí, které jsou v současnosti s ohledem na známý nebo pravděpodobný výskyt CME zahrnuty do přílohy II uvedeného prováděcího nařízení. Přístup přijatý Komisí tedy nelze ve vztahu k rybolovu pomocí pasivních lovných zařízení, na které se, jak je třeba zdůraznit, vztahuje rovněž obecný zákaz týkající se „lovných zařízení pro lov při dně“ stanovený v čl. 9 odst. 9 základního nařízení, považovat za diskriminační. Tvrzení žalobkyň týkající se neexistence jakéhokoliv nepříznivého dopadu pasivních lovných zařízení bude zkoumáno v rámci druhého žalobního důvodu. 39 V druhé řadě je třeba uvést, že čl. 9 odst. 4 základního nařízení odkazuje na pokyny FAO z roku 2008 pro účely každoročního posouzení oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME. Faktory, které by měly být použity jako kritéria pro identifikaci CME, vyplývají z bodů 14, 15 a 42 těchto pokynů. 40 Uvádí mimo jiné, že tyto faktory, které souvisí s vlastnostmi samotných ekosystémů, a to zejména s jejich biologickými a strukturálními aspekty, jsou následující: – jedinečnost a vzácnost [i]; – funkční význam stanoviště [ii]; – zranitelnost [iii]; – vlastnosti biologického cyklu druhu, které tvoří toto stanoviště a ztěžují jeho obnovu [iv]; – strukturální rozmanitost [v]. 41 Z toho vyplývá, že klasifikace mořského ekosystému jako citlivého nepředpokládá posouzení nepříznivých dopadů pasivních lovných zařízení pro lov při dně. Je pravda, že podle bodu 15 pokynů FAO z roku 2008 se citlivost ekosystému posuzuje s ohledem na lidské činnosti a může se lišit v závislosti na druhu použitých zařízení pro rybolov. To však neznamená, že klasifikace ekosystému jako citlivého předpokládá posouzení jeho zranitelnosti specificky ve vztahu ke každému typu použitého zařízení nebo že může být omezena pouze na určité typy zařízení při současném vyloučení jiných, jelikož tato klasifikace vychází z vlastností samotného ekosystému, které se nemohou lišit v závislosti na dopadu jednotlivých typů použitých zařízení. 42 Kromě toho z bodů 17, 18 a 47 pokynů FAO z roku 2008 vyplývá, že posouzení nepříznivých dopadů rybolovu prováděného nebo plánovaného v dotyčných oblastech následuje po identifikaci CME a spadá do pozdější fáze postupu jejich ochrany, která se týká přijetí náležitých opatření pro řízení a ochranu, jejichž cílem je předcházet všem významným nepříznivým dopadům na CME. 43 Pokyny FAO z roku 2008 tedy neposkytují žádná výkladová vodítka, která by mohla podpořit tvrzení žalobkyň týkající se nutnosti posoudit možný dopad typu rybolovu a lovných zařízení, která mají být použita. 44 Ve třetí řadě je třeba provést teleologickou a systematickou analýzu čl. 9 odst. 6 základního nařízení. 45 Zaprvé je třeba poznamenat, že pro určení, ve kterých oblastech se vyskytují či pravděpodobně vyskytují CME, upravené v čl. 9 odst. 4 základního nařízení a zohledňované Komisí pro účely sestavení seznamu těchto oblastí, členské státy používají zejména biogeografické informace a informace o střetech s CME, které závisí na množství určitých druhů (viz ustanovení příloh III a IV uvedeného nařízení) ulovených při rybolovné činnosti. Jedná se tedy o informace, které se týkají spíše biologických a strukturálních vlastností dotyčných stanovišť než vlastností nebo dopadů různých používaných typů zařízení na lov při dně. 46 Zadruhé je třeba vzít v úvahu, že čl. 9 odst. 6 základního nařízení sice v rozsahu, v němž se týká sestavení seznamu oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, stanoví podmínku zachování CME, nicméně se jedná o samostatný faktor, který je oddělen od faktoru týkajícího se přijetí zvláštních opatření pro zachování a udržitelné využívání biologických zdrojů moře. 47 Jak v tomto ohledu vyplývá zejména z čl. 4 odst. 1 bodu 20 a čl. 7 odst. 1 a 2 nařízení č. 1380/2013, na typ používaného zařízení pro rybolov nebo jeho vlastnosti týkající se jeho používání se mohou vztahovat „technická opatření“ směřující k regulaci dopadu rybolovných činností na složky ekosystémů. Takovým opatřením, které spadá do „řízení rybolovu“, je opatření stanovené v čl. 9 odst. 9 základního nařízení, který stanoví, že „rybolov pomocí zařízení pro rybolov při dně je ve všech oblastech uvedených na seznamu v souladu s odstavcem 6 zakázán“. 48 Stejně tak možnost stanovená v čl. 9 odst. 6 druhé větě základního nařízení týkající se vyřazení určité oblasti ze seznamu CME na základě posouzení dopadu a po přijetí vhodných opatření pro ochranu a řízení, jež zajistí, že se v této oblasti zabrání závažným nepříznivým dopadům na CME, právě předpokládá, že taková opatření byla přijata. Z tohoto ustanovení nelze vyvodit, že přístup k řízení, který zahrnuje požadavek posouzení dopadů opatření pro ochranu CME na rybolovné činnosti a na hospodářský a sociální život (viz bod 23 výše), by měl být použit v souvislosti se sestavením seznamu oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME. 49 Zatřetí by byl takový přístup, který v podstatě zastávají žalobkyně, neslučitelný s pojmem „prováděcí akt“, neboť by měnil nebo doplňoval základní nařízení v podstatných prvcích týkajících se ochrany CME (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. února 2023, Fenix International, C‑695/20, EU:C:2023:127, body 44 a 48 až 51) a šel by nad rámec pravomoci svěřené Komisi čl. 9 odst. 6 první větou základního nařízení. 50 Tuto úvahu nelze zpochybnit čl. 9 odst. 4 základního nařízení, podle kterého se posouzení oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, provádí na základě přístupu předběžné opatrnosti v oblasti řízení rybolovu uvedeného v čl. 4 odst. 1 bodě 8 nařízení č. 1380/2013, podle kterého „by nedostatek příslušných vědeckých údajů neměl být důvodem k odložení nebo nepřijetí řídicích opatření pro zachování cílových druhů, přidružených nebo závislých druhů a necílových druhů a jejich životního prostředí“. Použití uvedeného přístupu, pokud jde o sestavení seznamu oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, je totiž odůvodněno skutečností, že určení těchto oblastí je nedílnou součástí jejich ochrany, a dále pravděpodobností neexistence dostatečných (nebo dostatečně spolehlivých a věrohodných) vědeckých údajů o vlastnostech dotyčných ekosystémů, které musí být zohledněny při identifikaci CME. Tento přístup znamená, že nedostatek takových údajů by neměl Komisi bránit v tom, aby při výkonu posuzovací pravomoci v této oblasti (obdobně viz rozsudek ze dne 22. června 2023, Arysta LifeScience Great Britain v. KomiseC‑259/22 P, nezveřejněný, EU:C:2023:513, bod 45) kvalifikovala dotyčné oblasti jako oblasti, v nichž se pravděpodobně vyskytují CME, případně s přihlédnutím k faktorům souvisejícím s prováděnými rybolovnými činnostmi za účelem posouzení, zda je pravděpodobné, že CME stále existuje. 51 Ze všech těchto úvah, uvedených v bodech 31 až 50 výše, vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, čl. 9 odst. 6 základního nařízení nevyžaduje ani posouzení významných nepříznivých dopadů pasivních lovných zařízení v každé oblasti, v níž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME zařazené do dotčeného seznamu, ani přístup založený na řízení, či dokonce přístup k řízení zahrnující posouzení dopadů opatření na ochranu CME na rybolovné činnosti a na hospodářský a sociální život. 52 Konkrétně žalobkyně zaměřují své argumenty na otázku, zda byly „negativní dopady“ pasivních lovných zařízení, včetně dlouhých lovných šňůr pro lov při dně, které měly být zohledněny při určení seznamu oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, „významné“ a ohrožovaly celistvost ekosystému (viz zejména body 23 a 24 výše). V tomto ohledu již přitom bylo v bodě 41 výše konstatováno, že při vytváření seznamu CME je třeba vycházet z vlastností samotných ekosystémů, včetně jejich zranitelnosti, s přihlédnutím k riziku poškození spojených s významnými nepříznivými dopady vyplývajícími obecně z používání lovných zařízení pro lov při dně. Jelikož otázka konkrétního typu lovného zařízení používaného k rybolovu, ať už mobilního nebo pasivního, není pro vymezení uvedených oblastí určující, argument týkající se diskriminace z důvodu neprovedení analýzy dopadů pasivních lovných zařízení nemůže obstát. 53 Ačkoli žalobkyně rovněž odkazují na legislativní postup v bodě 7 odůvodnění a v čl. 16 odst. 1 základního nařízení, jakož i na rezoluce 61/105 a 64/72 přijaté Valným shromážděním Organizace spojených národů a na pokyny FAO z roku 2008 (viz bod 25 výše), již bylo konstatováno, že systémová a teleologická analýza vede k odlišnému závěru, než navrhují žalobkyně. Kromě toho pokud jde o argumenty týkající se neexistence jakéhokoliv nepříznivého dopadu pasivních lovných zařízení, které se žalobkyně snaží s podporou výše uvedených odkazů uplatnit, spadají tyto otázky do druhého žalobního důvodu, v jehož rámci budou posouzeny. Stejně tak žalobkyně nemohou argumenty týkající se legality napadeného prováděcího nařízení užitečně vyvozovat z původního návrhu Komise, pokud jde o základní nařízení. 54 Žalobkyně rovněž tvrdí, že vědecká doktrína uznala, že dlouhé lovné šňůry nemají na rozdíl od vlečných sítí žádný viditelný dopad na mořské dno. V tomto ohledu je třeba připomenout úvahy normotvůrce plynoucí z definice stanovené v článku 2 nařízení č. 734/2008, na který odkazuje článek 4 základního nařízení, podle nichž mohou mít pasivní lovná zařízení nepříznivé dopady na CME. Zároveň je třeba konstatovat, jak bude podrobně rozebíráno v rámci druhého žalobního důvodu, že důkazy předložené žalobkyněmi před Tribunálem neumožňují vyloučit, že by pasivní lovná zařízení mohla rovněž představovat riziko nepříznivých dopadů na CME zejména při opakovaném umísťování a vytahování. 55 A konečně pokud žalobkyně zaprvé tvrdí, že doporučení ICES z roku 2021 uvedlo existující rozdíly mezi pasivními a mobilními lovnými zařízeními, aniž změřilo intenzitu rybolovu těmito pasivními zařízeními (jako jsou dlouhé lovné šňůry), a tedy dopad, který by uvedená pasivní zařízení měla na mořské dno, je třeba konstatovat, že z metody, kterou ICES v doporučení z roku 2021 použila, vyplývá, že ICES výslovně uvedla, že byla schopna zohlednit pouze intenzitu rybolovu mobilními zařízeními, o kterých měla k dispozici relevantní informace. Žalobkyně jasně a přesně nepopírají skutečnost, že neexistovaly dostatečně přesné informace týkající se intenzity rybolovu pomocí pasivních lovných zařízení. Navíc účelem zohlednění uvedené intenzity rybolovu pomocí mobilních lovných zařízení bylo toliko posoudit pravděpodobnost existence CME v oblastech s „nízkým“ indexem výskytu, který již mohl být nezvratně poškozen, takže pokračování v rybolovné činnosti nemůže způsobit další významné nepříznivé dopady. Pokud jde zadruhé o tvrzení týkající se otázky přiměřenosti přijatého opatření, tato tvrzení budou posouzena v rámci příslušných výtek druhé části tohoto žalobního důvodu. 56 S ohledem na výše uvedené a s výhradou toho, co bylo konstatováno v bodech 29 a 38 in fine a 55 výše, je třeba první výtku prvního žalobního důvodu, vycházející z porušení čl. 9 odst. 6 základního nařízení a zásady zákazu diskriminace z důvodu stejného zacházení s pasivními a mobilními lovnými zařízeními při určování oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, bez objektivního důvodu, zamítnout jako neopodstatněnou. 2) Ke druhé výtce, vycházející z toho, že napadené nařízení v rozporu s obecnou zásadou rovnosti a zákazu diskriminace nezachází s vodami Unie severovýchodního Atlantiku jednotně 57 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že se zdá být paradoxní, že se Komise při nedostatku informací o dopadu, který má rybolov pomocí pasivních lovných zařízení pro lov při dně na ekoregiony Azorských ostrovů (Portugalsko) a Severního moře, rozhodla vyloučit je z oblastí, v nichž je zakázán rybolov pasivními a mobilními lovnými zařízeními pro lov při dně v rozmezí hloubky 400 až 800 metrů, a naproti tomu při nedostatku informací o dopadu, který mají pasivní lovná zařízení na mořské dno v oblastech u pobřeží Španělska, pevninského Portugalska, Francie a Irska se rozhodla zakázat všechna lovná zařízení pro lov při dně, ať už pasivní nebo mobilní, bez rozdílu. To ukazuje, že zákaz pasivních lovných zařízení pro lov při dně v oblastech vymezených přílohou II napadeného nařízení je v rozporu s obecnou zásadou rovnosti nebo zákazu diskriminace, neboť s dlouhými lovnými šňůrami používanými pro rybolov v Severním moři a ve vodách západní Evropy je zacházeno nerovně, ačkoli pro toto rozdílné zacházení není objektivní důvod. Článek 2 uvedeného prováděcího nařízení, jakož i jeho příloha II nadto porušují zásadu proporcionality tím, že překračují meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů, jelikož tato ustanovení zakazují rybolov pomocí pasivních lovných zařízení, aniž zohledňují jejich dopad na mořské dno. 58 Komise s tvrzeními žalobkyň nesouhlasí. 59 Jak vyplývá z vysvětlení poskytnutých Komisí, jakož i z doporučení ICES z roku 2021 [název „Geographical range“ (zeměpisný rozsah), s. 2 a 12], důvody nezahrnutí oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, na jiných územích uvedených žalobkyněmi do dotčeného seznamu, v projednávané věci nesouvisí se skutečností, že dopad, který má rybolov pomocí pasivních lovných zařízení pro lov při dně na ekoregiony, nebyl znám, jak naznačují. V případě Azorských ostrovů byl relevantní nedostatek informací, které by dokazovaly nebo naznačovaly existenci uvedených oblastí. Kromě toho, jak uvádí Komise, aniž to bylo zpochybněno, byla ICES požádána o dodatečnou analýzu tak, aby mohl být v budoucnu připraven seznam dotčených oblastí. Pokud jde o vody Švédska a Dánska, rozhodujícím faktorem, jak bylo uvedeno, byla neexistence jakéhokoli rybolovu (a obecně oprávnění k rybolovu) v dotčené oblasti či oblastech. Nebylo tedy prokázáno, že Komise zacházela se srovnatelnými situacemi odlišně nebo že s odlišnými situacemi zacházela stejně, aniž to bylo objektivně odůvodněno. 60 Podpůrně je třeba uvést, že i za předpokladu, že by Komise nesplnila povinnost zařadit na seznam oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, některé oblasti nacházející se v regionu Azorských ostrovů nebo ve vodách Švédska a Dánska, nemůže takové opomenutí způsobit protiprávnost ustanovení napadeného nařízení, která do tohoto seznamu řadí jiné oblasti severovýchodního Atlantiku. A konečně, pokud jde o tvrzení týkající se porušení zásady proporcionality, budou tato tvrzení posouzena v rámci příslušné části tohoto žalobního důvodu. 61 Za těchto okolností je třeba druhou výtku žalobkyň, vycházející z toho, že napadené nařízení v rozporu s obecnou zásadou rovnosti a zákazu diskriminace nezachází s vodami Unie severovýchodního Atlantiku jednotně, zamítnout jako neopodstatněnou. 3) Ke třetí výtce, vycházející z toho, že napadené nařízení spočívá na metodice, která v rozporu se zásadou zákazu diskriminace uzavírá oblasti s mnohem větším povrchem v jižních vodách než v severních vodách severovýchodního Atlantiku 62 Žalobkyně, podporované Španělským královstvím, v podstatě tvrdí, že napadené nařízení je v rozporu se zásadou zákazu diskriminace, neboť vychází z metodiky uvedené v doporučení ICES z roku 2021, podle níž se velikost polygonů mění a je tím větší, čím jižněji se tyto polygony nacházejí. Oblasti vyjmenované v příloze II uvedeného prováděcího nařízení jsou totiž založeny na měrné jednotce „kvadrant C“, jejíž velikost podle žalobkyň závisí na zeměpisné šířce, na níž se tento „kvadrant C“ nachází, a není tedy jednotná v celém severovýchodním Atlantiku. To by rovněž znamenalo, že napadené nařízení není v souladu s úkolem svěřeným Komisi v základním nařízení, kterým je „zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení, pokud jde o určení stávajících rybolovných oblastí“. 63 Komise s argumenty žalobkyň nesouhlasí. 64 Ačkoli se žalobkyně opírají o zásadu zákazu diskriminace, svými tvrzeními v podstatě zpochybňují vhodnost metodiky použité Komisí, čímž se překrývají s tvrzeními předloženými v rámci druhé výtky druhé části tohoto žalobního důvodu, která byla zamítnuta jako neopodstatněná (viz body 80 až 85 níže). Z toho důvodu je třeba odmítnout rovněž tvrzení žalobkyň uplatněná v rámci této výtky. b)   K porušení zásady proporcionality tím, že seznam oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, přijatý napadeným prováděcím nařízením, překračuje meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení cílů SRP 65 Žalobkyně, podporované Španělským královstvím a Autonomním společenstvím Galicie, v podstatě tvrdí, že článek 2 a příloha II napadeného nařízení porušují zásadu proporcionality tím, že stanoví zákaz rybolovu nerozlišující lovná zařízení pro lov při dně, a to zaprvé vzhledem k chybějícímu posouzení dopadů pasivních lovných zařízení, zadruhé vzhledem k nevhodné metodice, jakož i nevhodným informacím pro určení velikosti „kvadrantů C“, zatřetí jelikož do „kvadrantů C“ začleňují také nárazníkové oblasti, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, pro pasivní lovná zařízení, ačkoli tato zařízení nemohou těchto CME dosáhnout, a začtvrté jelikož nezohledňují socioekonomický dopad přijatých opatření na hospodářské subjekty. 1) K první výtce, vycházející z toho, že vzhledem k nedostatku informací o dopadu pasivních lovných zařízení na CME je zákaz rybolovu nerozlišující pasivní a mobilní lovná zařízení v seznamu oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, zjevně nepřiměřený k dosažení cíle ochrany mořského dna 66 Žalobkyně, podporované Španělským královstvím a Autonomním společenstvím Galicie, v podstatě tvrdí, že čl. 2 odst. 2 napadeného nařízení zakazuje rybolov mobilními a pasivními lovnými zařízeními zaprvé na základě analýzy údajů týkajících se výhradně mobilních lovných zařízení, neboť tato analýza používá ukazatel „swept-area ratio“ (poměr prolovené plochy, dále jen „SAR“), který zohledňuje dopad na dno „kvadrantů C“, pouze pro mobilní, nikoli pasivní lovná zařízení (scénář 2 doporučení ICES z roku 2021), zadruhé zvolením nejpřísnější varianty (scénář 2, varianta 1 téhož doporučení), takže se toto ustanovení vztahuje na „kvadranty C“ tam, kde ani prahová hodnota SAR není překročena, a kde tudíž není jistý ani „významný negativní dopad“ mobilních lovných zařízení, která jsou mnohem „agresivnější“ než pasivní lovná zařízení. Napadené nařízení představuje zjevně nevhodné a nepřiměřené opatření vzhledem k tomu, že Komise při určování rybolovných oblastí, kde je používání pasivních lovných zařízení zakázáno, neprovedla posouzení dopadu těchto zařízení, zejména dlouhých lovných šňůr s „nulovým nebo zanedbatelným dopadem“, na mořské dno. 67 Komise v tomto ohledu předložila vyjádření v rámci první části tohoto žalobního důvodu. 68 V první řadě je třeba konstatovat, že pokud žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení „zakazuje“ rybolov pomocí mobilních a pasivních lovných zařízení, jedná se o nepřípustnou výtku (viz bod 21 výše). 69 Pokud jde ve druhé řadě o tvrzení týkající se údajné zjevně nevhodné a nepřiměřené povahy dotčeného opatření, z ustálené judikatury vyplývá, že zásada proporcionality, na kterou odkazuje nařízení č. 1380/2013, které je samo zmíněno v základním nařízení, je součástí obecných zásad unijního práva a vyžaduje, aby prostředky zavedené ustanovením unijního práva byly způsobilé k uskutečnění legitimních cílů sledovaných dotyčnou právní úpravou a nepřekračovaly meze toho, co je k dosažení těchto cílů nezbytné (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. června 2010, Vodafone a další, C‑58/08, EU:C:2010:321, bod 51 a citovaná judikatura). 70 V tomto ohledu je třeba rovněž připomenout, že zásada proporcionality vyžaduje, aby akty unijních orgánů nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou (viz rozsudek ze dne 11. ledna 2017, Španělsko v. Rada, C‑128/15, EU:C:2017:3, bod 71 a citovaná judikatura). Z ustálené judikatury vyplývá, že opatření bude přiměřené v případě, že může přispět ke sledovanému cíli, nikoli nutně k jeho splnění (rozsudek ze dne 13. června 2018, Deutscher Naturschutzring, C‑683/16, EU:C:2018:433, bod 49 a citovaná judikatura). 71 Jak je v tomto ohledu patrné z tabulky 1 doporučení ICES z roku 2021, ICES v prvním sloupci tabulky stanovila čtyři různé způsoby vymezení oblastí s CME (v závislosti na příslušném scénáři a příslušné variantě) a ve druhém sloupci důsledky pro jejich řízení. Z těchto údajů uvedených v doporučení ICES z roku 2021, jakož i z vysvětlení, která jsou k nim připojena, vyplývá, že úroveň rybolovné činnosti nebyla zohledněna v rámci přístupu k řízení rybolovu nebo vyvažování konkurenčních zájmů, ale spíše pro účely posouzení pravděpodobnosti existence CME v oblastech s „nízkým“ indexem výskytu, který již mohl být nevratně poškozen, takže pokračování v rybolovné činnosti nemůže způsobit další významné nepříznivé dopady. Z doporučení ICES z roku 2021 zejména vyplývá, že scénář č. 2 zohledňoval „SAR“, které byly stanoveny na základě empirických údajů pro úroveň rybolovné činnosti, které souvisí s významnými negativními dopady, a tudíž umožňovaly posoudit dopady rybolovu na výskyt CME nebo jejich absenci. Jak bylo vysvětleno v bodě 50 výše, takový přístup nelze v rámci uplatnění zásady předběžné opatrnosti vyloučit. 72 I když se zohlední druhý sloupec tabulky 1 doporučení ICES z roku 2021, který se týká varianty č. 1 scénáře č. 2 a zabývá se „[d]ůsledky pro řízení“, nevyplývá z něj žádná jiná logika. Je v něm totiž uvedeno, že tato varianta „upřednostňuje ochranu CME, pokud je jejich výskyt ‚známý‘ nebo „pravděpodobný“ a zahrnuje „kvadranty C s nízkým indexem CME, kde je rybolovná činnost rovněž málo rozsáhlá a kde jsou méně pravděpodobné významné negativní dopady (SAI) způsobené předchozí rybolovnou činností“. Souhrnně tyto skutečnosti nasvědčují přístupu souvisejícímu s vlastnostmi dotyčných oblastí. V každém případě závěrečná část tohoto popisu důsledků na řízení, podle níž tento scénář „nabízí nízkonákladovou ochranu CME pro rybáře a maximální ochranu CME v rybolovné oblasti“, představuje pouze posouzení dopadů uvedeného scénáře z hlediska ochrany CME a jeho dopadu na rybolov, které však nebylo použito jako další faktor při určení oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, a to nad rámec skutečností uvedených na straně 5 doporučení ICES z roku 2021, které se shodují s dalšími faktory uvedenými v bodě 40 výše a v prvním sloupci tabulky 1 na straně 6 tohoto doporučení. 73 Pokud jde o tvrzení žalobkyň, podle kterého Komise vzala v úvahu „nejpřísnější“ variantu v tom smyslu, že na rozdíl od varianty, která podle žalobkyň „upřednostňuje ochranu CME s přihlédnutím k dopadu rybolovných činností na tyto CME“ (varianta č. 2 scénáře č. 2 v doporučení ICES z roku 2021), zvolila scénář, „který upřednostňuje ochranu CME nezávisle na rybolovné činnosti“ (varianta č. 1 scénáře č. 2 téhož doporučení), je třeba toto tvrzení odmítnout, jelikož Komise při sestavování seznamu dotčených oblastí v souladu s čl. 9 odst. 6 základního nařízení nemohla v rámci pravomocí, které jí byly svěřeny k přijetí prováděcího nařízení, nijak vyvažovat mezi ochranou CME a ostatními cíli SRP. Kritika volby „nejpřísnější“ varianty v souvislosti s použitím ukazatele SAR ze strany žalobkyň tedy není opodstatněná, ani přístup přijatý Komisí nemůže být na základě výše uvedené kritiky považován za přístup, který by byl v rozporu s judikaturou připomenutou v bodech 69 a 70 výše. Konkrétně je třeba konstatovat, že uvedená varianta č. 1 scénáře č. 2, která se objevuje v doporučení ICES z roku 2021 a kterou následně přijala Komise v napadeném prováděcím nařízení, není založena na vyvažování mezi ochranou CME a ostatními cíli SRP, ani na přístupu k řízení rybolovu, jenž by navíc mohl být definován jako „nejpřísnější“, zejména v porovnání s variantou č. 2 scénáře č. 2, popisovanou jako „zohledňující dopad rybolovných činností na [CME]“ (viz rovněž bod 55 výše). 74 Žalobkyně tudíž nejsou v projednávané věci oprávněny vytýkat Komisi, že dotčená opatření byla zjevně nevhodná a nepřiměřená z důvodu, že Komise nijak nezohlednila ani neposoudila dopad pasivních lovných zařízení na mořské dno při určování rybolovných oblastí, v nichž jsou právě pasivní lovná zařízení obecně a dlouhé lovné šňůry konkrétně zakázány, čímž se rozhodla pro „nejpřísnější“ variantu z možností navržených ICES v jejím doporučení z roku 2021. 75 Za těchto okolností je třeba první výtku této části prvního žalobního důvodu zamítnout jako neopodstatněnou. 2) Ke druhé výtce, vycházející z toho, že vymezení polygonů uvedených v příloze II napadeného nařízení spočívá na metodice, která je s ohledem na dostupné informace zjevně nevhodná 76 Žalobkyně, podporované Španělským královstvím a Autonomním společenstvím Galicie, tvrdí, že doporučení ICES z roku 2021 použilo pro vymezení „kvadrantů C“ informace z vlastní databáze ICES. Komise však byla Instituto Español de Oceanografía (IEO, Španělský oceánografický ústav) před přijetím napadeného prováděcího nařízení informována, že na základě informací, které mají členské státy k dispozici, mohou být „kvadranty C“ vymezeny mnohem přesněji, a to za použití technik sběru údajů a distribučních modelů v menším měřítku a s vyšším rozlišením. Podle IEO byly Komisi tyto informace známy z projektů, které spolufinancovala, například z projektů Indemares a Intemares. 77 Komise však tyto informace při vymezování oblastí v příloze II napadeného prováděcího nařízení nezohlednila, takže členské státy nemohly doplnit oblasti zmapované ICES vlastními informacemi. Komise tedy nevyužila nejlepší dostupné informace, jak vyžaduje čl. 9 odst. 6 základního nařízení. Toto opomenutí je podle žalobkyň neslučitelné s dosažením cíle ochrany těchto ekosystémů a v každém případě „nepřiměřené k dosažení cíle udržitelného rybolovu“ stanoveného základním nařízením a samotnou SRP. Skutečnost, že členské státy k poskytování informací o rybolovných činnostech používají metodu „kvadrantů C“, není podle žalobkyň v rozporu s tím, že tato metoda je zjevně nevhodná pro vymezení oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME. 78 Žalobkyně na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, uvádí, že Organizace pro rybolov v severozápadním Atlantiku (NAFO) tuto metodu nepoužívá, nýbrž využívá odhadu hustoty označovaného jako metoda „Kernel“ [Durán Muñoz, P., „Cold-water corals and deep-sea sponges by-catch mitigation: dealing with groundfish survey data in the management of the northwest Atlantic Ocean high seas fisheries“ (Omezení vedlejších úlovků studenovodních korálů a hlubinných hub: zpracování dat z průzkumu ryb žijících při dně v řízení rybolovu na volném moři severozápadního Atlantiku), Marine Policy, svazek 116, 2020]. 79 Komise s tvrzeními žalobkyň nesouhlasí. 80 Pokud jde o kritiku žalobkyň týkající se metodiky vycházející z jednotky „kvadrant C“, jejíž omezení podle jejich tvrzení vedou k přístupu, který je neslučitelný s dosažením cíle ochrany CME a v každém případě nepřiměřený k dosažení cíle udržitelného rybolovu stanoveného základním nařízením a SRP (viz bod 77 výše), je třeba úvodem poznamenat, že článek 9 základního nařízení (včetně pokynů FAO, na které tento článek odkazuje) neobsahuje zvláštní pravidla týkající se konkrétní metodiky, která má být použita při přípravě seznamu oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, zejména pokud jde o technickou kvadratickou síť nebo souřadnicový systém, které mají být použity jako kartografický referenční systém, a je tedy třeba mít za to, že tato pravidla spadají do prostoru pro uvážení Komise, pokud jde o použití kritérií pro sestavení seznamu uvedených oblastí (viz bod 50 výše). Aby Komise mohla v takovém rámci efektivně naplňovat cíl, jehož dosažení jí bylo svěřeno, musí jí být s ohledem na komplexní technické posuzování, jež musí provádět, přiznána široká posuzovací pravomoc (obdobně viz rozsudek ze dne 19. ledna 2012, Xeda International a Pace International v. Komise, T‑71/10, nezveřejněný, EU:T:2012:18, bod 69 a citovaná judikatura). Vzhledem k těmto skutečnostem, může v rámci přezkumu dodržení zásady proporcionality Tribunálem ovlivnit legalitu opatření přijatého v této oblasti pouze zjevně nepřiměřená povaha takového opatření ve vztahu k cíli, který Komise hodlá sledovat (obdobně viz rozsudek ze dne 9. září 2020, Slovinsko v. Komise, T‑626/17, EU:T:2020:402, bod 173). 81 Argumenty žalobkyň je třeba zkoumat s ohledem na tyto úvahy, jakož i úvahy připomenuté v bodech 69 a 70 výše. 82 Zaprvé ICES v doporučení z roku 2021 v podstatě vysvětlila, že dotčený přístup, tedy použití systému „kvadrantů C“ s rozlišením 0,05° zeměpisné délky na 0,05° zeměpisné šířky [přibližně 15 km2 (3 km × 5 km) na 60° severní šířky], představuje praktické měřítko pro sběr, zkoumání a vyhodnocování údajů týkajících se rybolovných činností v mořském prostředí. V této souvislosti odkázala na modelované údaje Evropské námořní sítě pro pozorování a sběr dat (EMODnet) týkající se hloubkových poměrů, jakož i na práci NAFO, přičemž upozornila na určité nepřesnosti nebo nedostatky vyplývající z použití metodiky „kvadrantů C“. ICES v tomto bodě nicméně dospěla k závěru, že určité odchylky, které mohou být předmětem kritiky a vyplývají z použití dotčené metodiky „nemohou být vyřešeny pomocí dostupných údajů a vyžadují provedení zásadních změn ve výzvě ICES k poskytování údajů ze systému VMS [nebo] v analýze s přesným rozsahem prováděné jednotlivými členskými státy Unie“. 83 Zadruhé, i když je pravda, že žalobkyně a Španělské království tvrdí, mimo jiné s odkazem na IEO (viz bod 76 výše), že přesnější informace pocházející především z projektů Indemares a Intemares byly k dispozici, tyto skutečnosti nepostačují k tomu, aby bylo možné mít za to, že Komise zjevně překročila prostor pro uvážení, když použila metodiku „kvadrantu C“, tj. metodiku, kterou ICES zohlednila v doporučení z roku 2021, nebo že nepoužila nejlepší dostupné vědecké a technické informace. Komise se totiž ve své argumentaci opírá nejen o skutečnost, že byla povinna použít dostupné údaje sestavené podle uvedené metodiky, ale také tvrdí, že její přístup zohlednil vlastnosti rybolovu při dně, jakož i nutnost zajistit jednotné uplatňování základního nařízení. V tomto ohledu odkázala na metodu založenou na „kvadrantech C“, kterou používají jak členské státy k určení rybolovných činností, tak organizace, jako je Komise pro rybolov v severovýchodním Atlantiku (NEAFC), jejímž je EU členem, k vymezení zákazů rybolovu týkajících se CME, které jsou podobné zákazu stanovenému v základním nařízení. Žalobkyně a Španělské království navíc neuvádí žádnou účinnou a realistickou alternativu s ohledem na potřebu harmonizovat přístupy členských států a jednotně provádět čl. 9 odst. 6 uvedeného nařízení. 84 Ani z odkazu na IEO (viz bod 76 výše) a souvisejících tvrzení (viz bod 77 výše) nevyplývá, že by ostatní předložené údaje byly přesnější pro všechny relevantní mořské oblasti, které ICES zohlednila v doporučení z roku 2021 a Komise v napadeném prováděcím nařízení, a to zejména ke dni jeho přijetí, nebo že by bylo možné mít za to, že jeden nebo více konkrétních údajů použitých ICES a Komisí činí jejich použitou metodu zjevně nevhodnou na základě informací poskytnutých žalobkyněmi a Španělským královstvím nebo z důvodu možnosti použití jiných metod, jako je „metoda Kernel“, označovaná jako metoda odhadu hustoty, což je kvantitativní metoda pro určení rozmístění a rozsahu oblastí, v nichž se vyskytují CME, kterou údajně používá NAFO (viz bod 78 výše). Kromě toho je třeba uvést, že se ICES v doporučení z roku 2021 opírala zejména o údaje o hloubkových poměrech převzaté z databáze EMODnet, které jsou shromažďovány za pomoci široké škály zúčastněných stran. Kromě toho, jak Komise zdůraznila na jednání, aniž jí v tom žalobkyně a Španělské království odporovaly, ačkoli čl. 9 odst. 6 základního nařízení stanoví, že členské státy mohou vypracovat seznam oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, o který se Komise může opírat (kromě doporučení ICES), Španělské království Komisi takový seznam nenavrhlo. 85 Z těchto tvrzení tedy nevyplývá, že by Komise metodou spočívající na „kvadrantech C“ použila metodiku, která je s ohledem na dostupné informace zjevně nevhodná, ani že by byl její přístup nepřiměřený sledovanému cíli. Druhou výtku žalobkyň je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněnou. 3) Ke třetí výtce, vycházející z toho, že vymezení polygonů uvedených v příloze II napadeného prováděcího nařízení, které zahrnují nárazníkové oblasti, je nepřiměřené a zjevně nevhodné k dosažení cíle ochrany mořského dna 86 Žalobkyně, podporované Španělským královstvím a Autonomním společenstvím Galicie, se v podstatě opírají o nárazníkové oblasti, když tvrdí, že metodika použitá Komisí k vymezení velikosti „kvadrantů C“ jako součástí kvadratického systému, která závisí na identifikaci CME v určitém bodě, je zjevně nesprávná a nepřiměřená, pokud se použije na pasivní lovná zařízení a nespočívá na žádném technickém nebo vědeckém základě. Zdůrazňují, že přístup přijatý ICES v doporučení z roku 2021, podle něhož se poloha mobilních lovných zařízení (sítě a zařízení) může výrazně lišit od polohy plavidla (viz bod 90 níže), je vhodný k zajištění ochrany stanovišť CME v každém „kvadrantu C“ vzhledem k nekontrolovanému pohybu sítí mobilních lovných zařízení při přemísťování plavidlem. Tato úvaha naproti tomu postrádá logiku v případě pasivních lovných zařízení, jelikož jsou upevněna na přesném místě ve vodním prostředí a jejich pohyb není významný. Podle žalobkyň je „zcela vyloučeno, aby pasivní lovná zařízení používaná pro rybolovné činnosti v nárazníkových oblastech nemohla nikdy přijít do kontaktu s [CME]“. 87 Žalobkyně dodávají, že místopředseda poradního výboru ICES při vysvětlování zprávy, kterou Komise použila jako vědeckou informaci na podporu napadeného prováděcího nařízení, Parlamentu, zdůraznil, že „analýza a vymezené polygony byly založeny na [mobilních], a nikoli pasivních lovných zařízeních“. 88 Napadené nařízení tuto skutečnost podle žalobkyň nezohledňuje a v rámci nárazníkových oblastí zavádí omezení rybolovu pasivními lovnými zařízeními, což jakožto mimořádně restriktivní a neodůvodněné opatření zdaleka není tím nejvhodnějším k dosažení cíle ochrany CME a ohrožuje životaschopnost rybolovu pomocí těchto lovných zařízení. Skutečnost, že unijní normotvůrce v čl. 9 odst. 2 základního nařízení stanovil „bezpečnostní zónu“, stanovisko Komise nepotvrzuje. Komise tudíž přijala článek 2 a přílohu II napadeného prováděcího nařízení v podstatě v rozporu se zásadou proporcionality tím, že překročila meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů SRP. 89 Komise s tvrzeními žalobkyň nesouhlasí. 90 Úvodem je třeba poznamenat, že pokud jde o prostorové nárazníkové oblasti kolem uzavřených „kvadrantů C“, doporučení ICES z roku 2021 uvádí následující: „Moderní navigační systémy poskytují velmi přesnou lokalizaci rybářských plavidel na moři. Pokud je však rybolov prováděn v hloubkách mezi 400 a 800 metry, může se poloha lovného zařízení výrazně lišit od polohy plavidla. ICES má za to, že nárazníková oblast o rozloze poloviny kvadrantu C kolem každého kvadrantu C je vhodná k zajištění ochrany stanovišť CME rozmístěných na okraji kvadrantu C. Volba nárazníkové oblasti o rozloze poloviny kvadrantu C namísto jiné vzdálenosti byla učiněna především z důvodu jejího snadnějšího provádění (ICES, 2020b). Již dříve ICES doporučila (ICES, 2013) […], aby se v případě CME vyskytujících se na plochém nebo neplochém mořském dně vytvořila nárazníková oblast o rozloze přibližně dvojnásobku (hloubka nad 500 m) nebo trojnásobku (hloubka pod 500 m) místní hloubky […]. Vzhledem ke složitosti uplatňování doporučení ve stávajícím doporučení se ICES rozhodla pro nárazníkovou oblast o rozloze polovičního kvadrantu C kolem každého kvadrantu C.“ 91 Pokud jde o kritiku žalobkyň týkající se vymezení tzv. „buffer zones“ (chráněných oblastí), které v podstatě spočívá v tom, že k již chráněným „kvadrantům C“ zahrnujícím CME se přidá „poloviční kvadrant C“, je třeba konstatovat, že vymezení chráněných oblastí bylo nezbytné k zajištění užitečného účinku čl. 9 odst. 6 a 9 základního nařízení a účinné ochrany CME sledované kombinovaným použitím těchto ustanovení. 92 S ohledem na příslušná vysvětlení obsažená v doporučení ICES z roku 2021 (viz bod 90 výše) má totiž vymezení těchto nárazníkových oblastí v souladu se zásadou předběžné opatrnosti zaručit ochranu stanovišť CME, která mohou být rozmístěna na okrajích „kvadrantů C“, a mohou být tedy ohrožena rybolovnými činnostmi plavidel nacházejících se v blízkosti těchto „kvadrantů C“, a to z důvodu pravděpodobně odlišných poloh plavidla a lovného zařízení, mezi nimiž může být velká vzdálenost vzhledem k relevantním hloubkám (mezi 400 a 800 metry). 93 Ačkoli tedy tyto nárazníkové oblasti nezahrnují druhy indikující CME, a proto se v nich podle údajů dostupných ICES a Komisi pravděpodobně nevyskytují CME, jejich vymezení jako podstatné součásti oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, je v souladu s cíli ochrany uvedených CME, které sleduje článek 9 základního nařízení, a je nezbytné pro jeho účinné a jednotné provádění (obdobně viz rozsudek ze dne 8. června 2010, Vodafone a další, C‑58/08, EU:C:2010:321, bod 51 a citovaná judikatura). Výtka žalobkyň, že zařazení nárazníkových oblastí mezi oblasti, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, vymezené napadeným prováděcím nařízením, je zjevně nevhodné opatření k ochraně mořského dna, jakož i opatření nepřiměřené (viz bod 86 výše), tedy nemůže obstát, stejně jako tvrzení socioekonomické povahy týkající se životaschopností rybolovných činností prováděných pomocí pasivních lovných zařízení (viz bod 88 výše), které nejsou v této fázi posouzení relevantní. 94 Navíc vzhledem k tomu, že ochrana CME uvedená v článku 9 základního nařízení se týká obecně rizika spojeného s rybolovem pomocí zařízení pro lov při dně, skutečnost, že je výše uvedené riziko způsobeno především mobilními lovnými zařízeními, nemůže vyloučit nebo omezit možnost Komise takové oblasti vymezit v rámci výkonu své pravomoci. V souladu s touto logikou je rovněž z hlediska samotného vymezení nárazníkových oblastí irelevantní otázka, zda bylo možné stanovit „oprávnění k rybolovu“ pomocí pasivních lovných zařízení v nárazníkových oblastech, což je opatření podporované žalobkyněmi v jejich písemnostech před Tribunálem. V každém případě, jak vyplývá z bodů 149 a 151 níže, nelze vyloučit, že se pasivní lovná zařízení mohou v důsledku vodních proudů nebo pohybů do stran při vytahování náhodně přemisťovat (nebo dokonce ztratit) a způsobit tak poškození CME. 95 Pokud jde o výtku žalobkyň, která se týká porušení zásady proporcionality z důvodu rozsahu nárazníkových oblastí (viz bod 88 výše), je třeba ještě poznamenat, že vzhledem k zásadně technické povaze prvků metodiky, kterou použila Komise, se přezkum Tribunálu v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 80 výše omezuje na přezkum zjevně nevhodné velikosti těchto oblastí ve vztahu k cíli jejich vymezení, který se obecně týká prevence výše uvedeného pravděpodobného rizika, jež je samo o sobě spojeno s rybolovem pomocí zařízení pro lov při dně. Žalobkyním se však nepodařilo prokázat, že je velikost dotčených oblastí zjevně nevhodná. 96 Žalobkyně totiž nepředložily konkrétní a podrobné důkazy, z nichž by bylo možné vyvodit, že přístup zahrnující možnost přidání nárazníkové oblasti o rozloze „polovičního kvadrantu C“ kolem každého „kvadrantu C“ na základě potenciálně velkého rozdílu mezi polohou plavidla a polohou lovného zařízení při rybolovu prováděném v hloubkách mezi 400 a 800 metry, byl zjevně nevhodný. I když je pravda, že výpočty rozměrů nárazníkových oblastí provedené Organizací rybářů v Bretani, které předložily žalobkyně, jakož i údaje zjištěné účastníky řízení v odpovědi na otázku položenou Tribunálem na jednání svědčí o značné velikosti nárazníkových oblastí, nejedná se o skutečnost, která by mohla mít vliv na předcházející analýzy. 97 Kromě toho potud, pokud by tvrzení žalobkyň, připomenutá na začátku bodu 86 výše, mohla být případně vykládána tak, že se týkají rovněž uzavření oblastí, v nichž se údajně nevyskytují CME, uzavřených mezi „kvadranty C“ zahrnujícími CME, je třeba uvést, že vysvětlení poskytnutá ICES v doporučení z roku 2021 se týkají skutečnosti, že je málo pravděpodobné, že by rybářská plavidla byla schopna účinně lovit ve velmi malých oblastech, aniž by hrozilo, že budou mít dopad na přilehlé uzavřené oblasti, a že bylo třeba zabránit riziku újmy v oblastech, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, způsobené rybolovnými činnostmi prováděnými v přilehlých oblastech (viz doporučení ICES z roku 2021, s. 16). Tyto úvahy jsou tudíž podobné těm, které již byly analyzovány v souvislosti s nárazníkovými oblastmi „polovičního kvadrantu C“, a spadají pod cíl zajistit užitečný účinek ochrany oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME. 98 Dále z doporučení z roku 2021 rovněž vyplývá, že v dotčených obklopených oblastech „je více pravděpodobné, že se v nich vyskytují CME, než v jiných oblastech, o nichž chybí údaje, neboť jsou obklopeny oblastmi (kvadranty C), v nichž se vyskytují CME“. Z toho vyvodila, že ve vztahu k vyskytujícím se CME mohou jednoduše vykazovat nedostatek údajů. Takové vysvětlení důvodů uzavření těchto oblastí je z hlediska zásady předběžné opatrnosti dostatečné, přičemž je třeba zohlednit prostor pro uvážení, který Komise měla v této oblasti (viz bod 50 výše). 99 S ohledem na výše uvedené není prokázáno, že Komise při vymezení polygonů uvedených v příloze II napadeného prováděcího nařízení, které zahrnují nárazníkové oblasti, jednala zjevně nevhodným způsobem a porušila zásadu proporcionality. Za těchto okolností je třeba třetí výtku žalobkyň zamítnout. 4) Ke čtvrté výtce, vycházející z toho, že nezohlednění hospodářského a sociálního dopadu při vymezení oblastí uvedených v příloze II napadeného nařízení je v rozporu se zásadou proporcionality a SRP 100 Žalobkyně, podporované Španělským královstvím a Autonomním společenstvím Galicie, tvrdí, že zachování biologických mořských zdrojů v rámci SRP je výlučnou pravomocí Unie podle čl. 3 odst. 1 písm. d) SFEU. Oblast působnosti nařízení č. 1380/2013 podle žalobkyň zahrnuje zachování biologických mořských zdrojů a řízení rybolovu a loďstev, jež tyto zdroje využívají. Tvrdí rovněž, že čl. 2 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví, že SRP musí zajistit, aby činnosti v oblasti rybolovu byly dlouhodobě udržitelné z hlediska životního prostředí a byly řízeny „způsobem, jenž je v souladu s cíli dosáhnout přínosů v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti a přispět k dostupnosti dodávek potravin“. Základní nařízení, jakož i napadené nařízení musí podle žalobkyň v souladu se SRP stanovit opatření přispívající k řízení rybolovných činností způsobem, který je udržitelný z hlediska životního prostředí a je v souladu s dosažením přínosů v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti. 101 V projednávané věci Komise podle žalobkyň při sestavování seznamu oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, nezohlednila žádný druh hospodářských nebo sociálních informací. Komise podle nich zcela přehlíží konkrétní dopad, který zákazy uložené napadeným nařízením budou mít na objem úlovků, obrat, ziskovost, životaschopnost a zaměstnanost dotyčných podniků. Bez provedení této analýzy Komise nebyla schopna posoudit, jaká opatření mohla být méně restriktivní, a tedy vhodnější a přiměřenější k dosažení cílů ochrany mořského dna. Komise tím překročila meze své posuzovací pravomoci. Zaprvé podle žalobkyň žádný z přístupů navržených ICES nezahrnuje konkrétní ekonomické nebo socioekonomické úvahy týkající se dopadu zákazů uplatňovaných na rybolovnou činnost. Zadruhé Komise neshromažďovala informace hospodářské nebo sociální povahy, ani informace týkající se zaměstnanosti jinak než prostřednictvím ICES a nekonzultovala v tomto ohledu dotyčné odvětví. Podle žalobkyň tedy Komise nemohla posoudit, zda je přijaté opatření přiměřené a nejméně restriktivní k dosažení sledovaných cílů, ani zda je v souladu s čl. 6 odst. 2 nařízení č. 1380/2013. 102 Komise zpochybňuje tvrzení žalobkyň a má za to, že jsou součástí společné odpovědi spolu s dalšími tvrzeními týkajícími se porušení zásady proporcionality v rámci druhého žalobního důvodu. 103 Jak již bylo konstatováno v bodech 31 až 51 výše, čl. 9 odst. 6 základního nařízení nevyžaduje ani posouzení významných nepříznivých dopadů pasivních lovných zařízení v každé oblasti, v níž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME uvedené na dotčeném seznamu, ani přístup založený na řízení, či dokonce přístup k řízení zahrnující posouzení dopadů opatření na ochranu CME na rybolovné činnosti a na hospodářský a sociální život. Pokud jde o argumenty žalobkyň týkající se základního nařízení (viz bod 100 výše), budou tyto otázky posouzeny v rámci druhého žalobního důvodu. 104 S touto výhradou je třeba čtvrtou výtku žalobkyň vycházející z toho, že nezohlednění hospodářského a sociálního dopadu při vymezení oblastí uvedených v příloze II napadeného nařízení je v rozporu se zásadou proporcionality a SRP, zamítnout jako neopodstatněnou, a tudíž je třeba první žalobní důvod zamítnout v plném rozsahu. 2.   Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z námitky protiprávnosti čl. 9 odst. 6 a 9 základního nařízení, jelikož tato ustanovení nesprávně odkazují na prováděcí akty za účelem stanovení jednotných podmínek provádění, jsou v rozporu se zásadou proporcionality a porušují pravidla SRP a)   Úvodní poznámky k námitce protiprávnosti 105 V rámci druhého žalobního důvodu vznáší žalobkyně námitku protiprávnosti základního nařízení pro případ, že prvnímu žalobnímu důvodu nebude vyhověno. Tento žalobní důvod se dělí na dvě části. První část se týká čl. 9 odst. 6 základního nařízení v rozsahu, v němž jeho odkaz na prováděcí akt za účelem doplnění podstatných prvků, které stanoví, porušuje čl. 291 odst. 2 SFEU. Druhá část vychází z toho, že nerozlišující zákaz rybolovu pomocí lovných zařízení pro lov při dně v oblastech, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, stanovený v čl. 9 odst. 9 téhož nařízení, porušuje pravidla SRP a zásadu proporcionality. 106 Mezi napadeným nařízením a normou, jejíž údajná protiprávnost je namítána, existuje souvislost. Komise přijala uvedené prováděcí nařízení s cílem provést článek 9 základního nařízení, zejména jeho odstavec 6, který ji pověřuje sestavením seznamu oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME. Kromě toho zařazení na uvedený seznam v souladu s čl. 9 odst. 9 tohoto nařízení vede k zákazu rybolovu pomocí lovných zařízení pro lov při dně v dotyčné oblasti. 107 Komise, podporovaná Radou a Parlamentem, má za to, že druhý žalobní důvod je nepřípustný v rozsahu, v němž na základě článku 277 SFEU vznáší námitku protiprávnosti proti čl. 9 odst. 9 základního nařízení. Článek 2 napadeného nařízení je přitom v podstatě založen pouze na čl. 9 odst. 6 základního nařízení. 108 Z judikatury vyplývá, že cílem článku 277 SFEU není umožnit účastníku řízení napadnout použitelnost jakéhokoli aktu s obecnou působností prostřednictvím jakékoli žaloby. Akt, jehož protiprávnost je namítána, musí být přímo nebo nepřímo použitelný na daný případ, který je předmětem žaloby (rozsudek ze dne 13. července 1966, Itálie v. Rada a Komise, 32/65, EU:C:1966:42, s. 594; viz rovněž rozsudek ze dne 16. března 2023, Komise v. Calhau Correia de Paiva, C‑511/21 P, EU:C:2023:208, bod 45 a citovaná judikatura). 109 Kromě toho přímá právní spojitost mezi napadeným aktem a dotčeným obecně závazným aktem, jehož protiprávnost je namítána, existuje zejména tehdy, když obecně závazný akt představuje právní základ přímo napadeného individuálního opatření nebo opatření s obecnou působností (viz rozsudek ze dne 17. prosince 2020, BP v. FRA, C‑601/19 P, nezveřejněný, EU:C:2020:1048, bod 29, pokud jde o individuální opatření). 110 V projednávané věci je třeba uvést, že není zpochybňováno, že čl. 9 odst. 6 základního nařízení představuje právní základ článku 2 napadeného prováděcího nařízení, který na výše uvedené ustanovení odkazuje, což činí námitku protiprávnosti ve vztahu k uvedenému ustanovení přípustnou v souladu s judikaturou citovanou v bodech 108 a 109 výše. 111 Naproti tomu, pokud jde o námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí, jakož i Radou a Parlamentem týkající se protiprávnosti čl. 9 odst. 9 základního nařízení, Tribunál pokládá za vhodné posoudit opodstatněnost uvedené námitky, aniž bude zkoumat otázku její přípustnosti. b)   K první části druhého žalobního důvodu, vycházející z porušení čl. 291 odst. 2 SFEU v rozsahu, v němž čl. 9 odst. 6 základního nařízení odkazuje na prováděcí akt za účelem doplnění jeho podstatných prvků 112 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že k tomu, aby svěření prováděcí pravomoci Komisi bylo slučitelné s čl. 291 odst. 2 SFEU, musí uvedená prováděcí pravomoc vytvářet jednotné podmínky pro provádění právně závazných unijních aktů a nesmí ponechávat Komisi žádný prostor pro uvážení při jejich provádění. 113 V projednávané věci byl podle žalobkyň seznam oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, přijatý Komisí, výsledkem volby provedené orgánem na základě scénářů, které mu byly předloženy ICES a byly založeny na proměnných ICES, jež umožňovaly přijetí řady kombinací a alternativ. Tyto varianty nabízely různou úroveň ochrany CME a dopadu na rybolovné činnosti. Komise se nespokojila se zajištěním jednotného provádění základního nařízení, nýbrž na základě vyvažování rozdílných zájmů provedla posouzení a výběr, aby přijala seznam uvedených oblastí na základě varianty č. 1 scénáře č. 2 předložené ICES. Mimoto se podle svého uvážení rozhodla vyloučit z oblasti působnosti vody Severního moře a Azorských ostrovů. Proto představuje tento seznam politické rozhodnutí, které mělo být ponecháno unijnímu normotvůrci. 114 Podle žalobkyň čl. 9 odst. 6 a 9 základního nařízení nemůže odkazovat na prováděcí akt nebo akt v přenesené pravomoci za účelem sestavení seznamu oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, jelikož tento seznam nestanoví jednotné podmínky k provádění a mimoto je jeho účelem doplňovat nebo měnit podstatné prvky. V replice žalobkyně uvádí, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, prováděcí pravomoc, kterou jí svěřuje čl. 9 odst. 6 základního nařízení, je v rozporu s čl. 291 odst. 2 SFEU, jelikož nezaručuje, aby byl zákaz rybolovu pomocí všech lovných zařízení pro lov při dně uplatňován za jednotných podmínek. 115 Komise, podporovaná Radou a Parlamentem, tvrzení žalobkyň zpochybňuje. 116 Článek 291 odst. 2 SFEU stanoví, že jsou-li pro provedení právně závazných unijních aktů nezbytné jednotné podmínky, svěří tyto akty prováděcí pravomoci Komisi nebo ve zvláštních, náležitě odůvodněných případech a v případech uvedených v článcích 24 a 26 SEU Radě. 117 Pokud jde o meze prováděcích pravomocí uvedených v čl. 291 odst. 2 SFEU, je třeba připomenout, že přijetí podstatných pravidel pro takovou oblast je vyhrazeno pravomoci unijního normotvůrce. Z toho vyplývá, že ustanovení, která stanoví podstatné prvky základní právní úpravy, jejichž přijetí vyžaduje učinit politická rozhodnutí, která jsou součástí odpovědnosti unijního normotvůrce, nemohou být přijata v prováděcích aktech, ani v aktech v přenesené pravomoci uvedených v článku 290 SFEU (rozsudek ze dne 28. února 2023, Fenix International, C‑695/20, EU:C:2023:127, bod 41). 118 Nadto určení prvků určité upravované oblasti, které je třeba kvalifikovat jako podstatné, musí vycházet z objektivních skutečností, které mohou být předmětem soudního přezkumu, a vyžaduje, aby byly zohledněny charakteristiky a zvláštnosti dané oblasti (rozsudek ze dne 28. února 2023, Fenix International, C‑695/20, EU:C:2023:127, bod 42). 119 Prováděcí pravomoci svěřené Komisi a Radě na základě čl. 291 odst. 2 SFEU v podstatě zahrnují pravomoc přijímat opatření, která jsou nezbytná nebo užitečná k jednotnému provedení ustanovení legislativního aktu, na jehož základě jsou přijímána, a omezují se na upřesnění jeho obsahu v souladu se základními obecnými cíli sledovanými tímto aktem, aniž jej í v podstatných či nepodstatných prvcích mění či doplňuj (rozsudek ze dne 28. února 2023, Fenix International, C‑695/20, EU:C:2023:127, bod 49). 120 Konkrétně je třeba mít za to, že prováděcí opatření se omezuje na upřesnění ustanovení dotyčného legislativního aktu, pokud je jeho cílem pouze obecně nebo pro některé konkrétní případy vyjasnit dosah těchto ustanovení nebo určit způsoby jejich provádění, avšak za podmínky, že se při tom toto opatření vyvaruje jakéhokoli rozporu s cíli uvedených ustanovení a nijak nepozmění normativní obsah tohoto aktu nebo jeho působnost (rozsudek ze dne 28. února 2023, Fenix International, C‑695/20, EU:C:2023:127, bod 50). 121 V rámci analýzy námitky protiprávnosti čl. 9 odst. 6 základního nařízení je nezbytné přezkoumat, zda toto ustanovení směřuje k prokázání skutečností, které jdou nad rámec toho, co stanoví výše citovaná judikatura. 122 V projednávané věci je tedy třeba posoudit, zda článek 9 základního nařízení odkazuje na prováděcí akt pouze za účelem upřesnění jeho ustanovení, anebo za účelem doplnění podstatných nebo i nepodstatných prvků, což by bylo v rozporu s článkem 291 SFEU, jak tvrdí žalobkyně. 123 Podobně jak tvrdí Komise, podporovaná Radou a Parlamentem, je třeba uvést, že prováděcí akty uvedené v čl. 9 odst. 6 první větě základního nařízení týkající se sestavení seznamu oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, se omezují na upřesnění těchto oblastí, a tím na konkretizaci ratione loci režimu ochrany CME přijatého uvedeným článkem s přihlédnutím ke skutečnému stavu mořského dna a mořského prostředí vyplývajícímu z dostupných údajů, a to na základě postupu a za použití věcných kritérií stanovených v tomto článku. V tomto ohledu je třeba připomenout, že základní prvky týkající se definice a kritérií pro identifikaci CME (nařízení č. 734/2008, pokyny FAO z roku 2008 a zásada předběžné opatrnosti), druhů indikujících CME (přílohy III a IV základního nařízení) a postupu pro sestavení seznamu těchto ekosystémů (s přihlédnutím k nejlepším dostupným vědeckým a technickým informacím, jakož i k posouzením a určením provedeným členskými státy a vědeckým poradním orgánem Komise) vyplývají již z článku 9 základního nařízení. Aby bylo možné reagovat na nutnost stanovit jednotné podmínky pro provádění ochranných opatření zavedených tímto článkem, musela být tato opatření stanovena na úrovni Unie. 124 Komise vypracovala seznam oblastí, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, uvedený v čl. 9 odst. 6 základního nařízení, na základě dostatečně jasných a přesných věcných kritérií pro CME a postupem, který je rovněž definován v základním nařízení. Je pravda, že uvedené ustanovení jí přiznalo určitý prostor pro uvážení, pokud jde o použití těchto kritérií. To je však slučitelné s její prováděcí pravomocí v souladu s judikaturou, podle níž Komise není v rámci provádění základního nařízení zbavena veškeré posuzovací pravomoci, zejména při stanovování přesné metodiky pro použití kritérií stanovených normotvůrcem v uvedeném nařízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. září 2015, Nizozemsko v. Komise, T‑261/13 a T‑86/14, EU:T:2015:671, bod 44). 125 Pokud jde mimoto o argumenty žalobkyň, podle nichž Komise v projednávané věci v podstatě činila politická a hospodářská rozhodnutí na základě volného uvážení z důvodu svěřených pravomocí v rozporu s článkem 291 SFEU (viz argumenty připomenuté v bodech 113 a 114 výše), a jak již bylo konstatováno v rámci prvního žalobního důvodu, je třeba zdůraznit, že Komise nebyla oprávněna přijímat taková rozhodnutí týkající se ochrany mořských ekosystémů a zdrojů (viz body 45 až 51 výše). Dále vzhledem k tomu, že se výše uvedená tvrzení žalobkyň týkají opatření, které Komise při přijetí napadeného prováděcího nařízení skutečně provedla, jsou tatáž tvrzení v rámci námitky protiprávnosti týkající se základního nařízení irelevantní. 126 Pokud jde obecně o pravomoci svěřené Komisi k řízení rybářské politiky, bylo již v rámci prvního žalobního důvodu konstatováno, že na rozdíl od tvrzení žalobkyň Komise jednala v rámci svých prováděcích pravomocí, a nikoli v rámci pravomocí k řízení rybářské politiky (viz zejména body 50 a 51 výše). V tomto ohledu bylo rovněž uvedeno, že Komise může přihlédnout k faktorům souvisejícím s prováděnými rybolovnými činnostmi za účelem posouzení, zda je pravděpodobné, že CME, jehož celistvost by mohla být ohrožena lovnými zařízeními pro lov při dně s významnými nepříznivými dopady, (stále) existuje. Tento přístup odpovídá cíli zohlednit skutečnosti týkající se mořského dna a mořského prostředí, jež vyplývají z dostupných údajů (viz bod 123 výše). 127 Za těchto okolností je třeba první část druhého žalobního důvodu, vycházející z porušení čl. 291 odst. 2 SFEU v rozsahu, v němž čl. 9 odst. 6 základního nařízení odkazuje na prováděcí akt za účelem doplnění jeho podstatných prvků, zamítnout jako neopodstatněnou. c)   Ke druhé části druhého žalobního důvodu, vycházející v podstatě z toho, že zákaz rybolovu nerozlišující lovná zařízení pro lov při dně, který je stanoven v čl. 9 odst. 9 základního nařízení, porušuje zásadu proporcionality a pravidla SRP, jakož i z nedostatečnosti odůvodnění v tomto ohledu 128 Žalobkyně, podporované Španělským královstvím a Autonomním společenstvím Galicie, v podstatě tvrdí, že nerozlišující zákaz zavedený čl. 9 odst. 9 základního nařízení je neslučitelný s normami SRP a se zásadou proporcionality. Zákaz rybolovu rozlišující lovná zařízení v závislosti na jejich dopadu na mořské dno na základě nejlepších vědeckých, technických a ekonomických informací by byl podle názoru žalobkyň vhodným a přiměřeným opatřením. Toto tvrzení, které se týká nerozlišování ze strany normotvůrce, může být rovněž vykládáno tak, že směřuje ke kritice, že normotvůrce nesplnil povinnost odůvodnit volbu dotčeného opatření. 129 Na jedné straně čl. 9 odst. 9 základního nařízení podle žalobkyň zakazuje rybolov pomocí lovných zařízení pro lov při dně bez rozdílu, aniž je znám přesný obsah tohoto zákazu. Na druhé straně základní nařízení podle žalobkyň v bodě 7 odůvodnění výslovně popisuje vlečné sítě pro lov při dně jako zařízení, jehož dopad na mořské dno s sebou nese „vyšší riziko pro CME a vykazuje nejvyšší výskyt nechtěných úlovků hlubinných druhů“. V souladu s tímto vyjádřením čl. 8 odst. 4 uvedeného nařízení zakazuje vydávání jakýchkoli oprávnění pro účely „rybolovu pomocí vlečných sítí v hloubce pod 800 metrů“. 130 Podle žalobkyň je tedy paradoxní a protiprávní, že základní nařízení samo označuje vlečné sítě pro lov při dně jako zařízení mající významný dopad na mořské dno, ale přesto stanoví, že v budoucnu musí být bez rozdílu zakázán rybolov pomocí všech lovných zařízení pro lov při dn, bez ohledu na druh dotčeného rybolovu při dně, aniž by bylo přihlédnuto ke skutečnému dopadu těchto zařízení na mořské ekosystémy a socioekonomickému dopadu takového zákazu. To je zcela nepřiměřené. 131 Žalobkyně v replice v podstatě tvrdí, že základní nařízení mělo stanovit opatření přispívající k řízení rybolovných činností, které jsou udržitelné z hlediska životního prostředí a v souladu s dosažením přínosů v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti (cíle SRP). Podle jejich názoru není žádná ze skutečností, kterých se orgány dovolávají, užitečná k prokázání, že pasivní lovná zařízení, zejména dlouhé lovné šňůry, mají významný dopad na mořské ekosystémy. 132 Konečně s odkazem na změny, ke kterým došlo během legislativního postupu vedoucího k přijetí základního nařízení, žalobkyně uvádějí, že interinstitucionální dohoda mezi Parlamentem, Radou a Komisí o zdokonalení tvorby právních předpisů (Úř. věst. 2016, L 123, s. 1‑14, bod 15) stanoví, že Parlament a Rada provedou posouzení dopadů „podstatných změn“ návrhu Komise, jestliže to budou považovat z hlediska legislativního procesu za přiměřené a potřebné. Podle žalobkyň normotvůrce, navzdory zavedení podstatné změny v čl. 9 odst. 9 základního nařízení, kdy byl doplněn obecný zákaz oproti „méně přísným opatřením“, které navrhovala Komise, v projednávané věci neprovedl žádné posouzení dopadů, které by prokazovalo přiměřenost a potřebnost této změny, ani nezohlednil posouzení dopadů provedené Komisí. 133 Ve světle předchozích úvah je podle žalobkyň třeba dospět k závěru, že zákaz rybolovu veškerými lovnými zařízeními pro lov při dně, stanovený v čl. 9 odst. 9 základního nařízení, porušuje zásadu proporcionality a je zjevně nepřiměřený k dosažení cíle ochrany mořského dna. 134 Komise, podporovaná Radou a Parlamentem, zpochybňuje tvrzení žalobkyň, Španělského království a Autonomního společenství Galicie. 135 V tomto ohledu je třeba předně uvést, že zejména z čl. 2 odst. 1 až 3 a odst. 5 písm. a), f), i) a j), jakož i z čl. 4 odst. 1 bodů 8 a 9 nařízení č. 1380/2013 v podstatě vyplývá, že dlouhodobá udržitelnost rybolovných činností z hlediska životního prostředí vyžaduje minimalizaci dopadů těchto činností na mořský ekosystém uplatňováním přístupu předběžné opatrnosti v oblasti řízení rybolovu, jakož i ekosystémového přístupu. 136 Pokud jde konkrétně o udržitelnost, přístup předběžné opatrnosti a ekosystémový přístup, článek 2 nařízení č. 1380/2013, nadepsaný „Cíle“, zní: „1.   Společná rybářská politika musí zajistit, aby činnosti v oblasti rybolovu a akvakultury byly dlouhodobě udržitelné z hlediska životního prostředí a byly řízeny způsobem, jenž je v souladu s cíli dosáhnout přínosů v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti a přispět k dostupnosti dodávek potravin. 2.   Společná rybářská politika musí uplatňovat přístup předběžné opatrnosti v oblasti řízení rybolovu a jejím účelem je zajistit, aby využívání živých biologických mořských zdrojů obnovilo a zachovalo stavy lovených druhů nad úrovněmi, které mohou poskytnout maximální udržitelný výnos. […] 3.   Společná rybářská politika musí provádět ekosystémový přístup k řízení rybolovu, aby zajistila, že nepříznivé dopady rybolovných činností na mořský ekosystém budou minimalizovány, a musí se snažit zajistit, aby při činnostech v oblasti akvakultury a rybolovu nedocházelo ke zhoršování mořského prostředí. […]“ 137 Článek 4 odst. 1 body 9 a 20 nařízení č. 1380/2013, nadepsaný „Definice“, zní: „1.   Pro účely tohoto nařízení se rozumí: […] 9) ‚ekosystémovým přístupem k řízení rybolovu‘ integrovaný přístup k řízení rybolovu v rámci ekologicky účelných hranic, který usiluje o řízení využívání přírodních zdrojů s ohledem na rybolov a jiné lidské činnosti, při zachování jak biologického bohatství, tak biologických procesů nezbytných k ochraně složení, struktury a fungování stanovišť příslušného ekosystému, a při zohlednění poznatků i nejistých údajů o biotických, abiotických a lidských složkách ekosystémů; […] 20) ‚technickým opatřením‘ opatření, které stanoví podmínky používání a strukturu lovných zařízení a omezení přístupu do rybolovných oblastí, a tím reguluje druhové a velikostní složení úlovků a dopady na části ekosystémů v důsledku rybolovných činností; […]“ 138 Článek 6 nařízení č. 1380/2013, nadepsaný „Obecná ustanovení“, který je součástí hlavy „Opatření pro zachování zdrojů“, v odstavci 1 stanoví: „1.   Unie přijme opatření pro zachování zdrojů uvedená v článku 7 za účelem splnění cílů společné rybářské politiky, které spočívají v zachování a udržitelném využívání biologických mořských zdrojů, jak jsou stanoveny v článku 2.“ 139 Článek 7 nařízení č. 1380/2013, nadepsaný „Druhy opatření pro zachování zdrojů“, zní: „1.   Opatření pro zachování a udržitelné využívání biologických mořských zdrojů mohou kromě jiného zahrnovat: […] b) cíle pro zachování a udržitelné využívání populací a související opatření pro minimalizaci dopadu rybolovu na mořské prostředí; […] j) technická opatření uvedená v odstavci 2. […] 2.   Technická opatření mohou zahrnovat mimo jiné: a) vlastnosti lovných zařízení a pravidla týkající se jejich používání; […] c) omezení nebo zákaz používání určitých lovných zařízení a provádění rybolovných činností v určitých oblastech nebo obdobích; […]“ 140 V rámci vážení dotčených zájmů, které je nedílně spjato s přijímáním opatření k zachování biologických mořských zdrojů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. dubna 2021, Nizozemsko v. Rada a Parlament, C‑733/19, nezveřejněný, EU:C:2021:272, bod 52), má normotvůrce široký prostor pro uvážení, který odpovídá politické odpovědnosti, jež mu přiznávají články 40 až 43 SFEU. Jeho rozhodnutí přijmout taková opatření, jejichž cílem je minimalizovat dopady rybolovných činností na mořský ekosystém uplatněním přístupu předběžné opatrnosti v oblasti řízení rybolovu, jakož i ekosystémového přístupu spadá pod přezkum unijního soudu, který se musí omezit na ověření toho, zda při výkonu této pravomoci nedošlo ke zjevnému pochybení nebo zneužití pravomoci, nebo zda normotvůrce zjevně nepřekročil meze své posuzovací pravomoci [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. ledna 2024, Friends of the Irish Environment (Rybolovná práva na úrovní vyšší než nula), C‑330/22, EU:C:2024:19, bod 80]. 141 Konkrétně v uvedeném rámci není normotvůrce povinen provést konkrétní a odůvodněné porovnání zájmu na ochraně mořského prostředí souvisejícího s udržitelným využíváním biologických mořských zdrojů se zájmy osob, které provádějí rybolovné činnosti, a socioekonomickými aspekty těchto činností. V souvislosti s technickými opatřeními totiž tvůrce aktu není povinen pro své rozhodnutí uvádět zvláštní odůvodnění, pokud z napadeného aktu vyplývá základní sledovaný cíl [rozsudek ze dne 16. listopadu 2023, Španělsko v. Rada (Doplňková opatření pro zachování zdrojů v západním Středomoří), C‑224/22, nezveřejněný, EU:C:2023:891, body 36 a 44]. V rozsahu, v němž žalobkyně patrně tvrdí, že normotvůrce nesplnil povinnost uvést odůvodnění volby dotčeného opatření (viz bod 128 výše), které mělo podle jejich tvrzení zahrnovat konkrétní posouzení dopadů pasivních lovných zařízení pro lov při dně na CME, aby bylo možné porovnat zájem na ochraně mořského prostředí před těmito dopady se socioekonomickými aspekty rybolovných činností prováděných těmito zařízeními a socioekonomickými důsledky dotčeného zákazu, musí být tato výtka zamítnuta. 142 Je totiž třeba uvést, že bod 1 odůvodnění základního nařízení odkazuje na zásady předběžné opatrnosti a ekosystémový přístup. 143 Dále, jak vyplývá z bodu 9 odůvodnění základního nařízení, cílem opatření stanoveného v čl. 9 odst. 9 tohoto nařízení je právě minimalizovat možný dopad hlubinných rybolovných činností na CME. Jedná se tedy skutečně o opatření spadající do rámce provádění základních přístupů uvedených v čl. 2 odst. 2 a 3 nařízení č. 1380/2013, na které se vztahují úvahy uvedené v bodech 140 a 141 výše. 144 Žalobkyním se však nepodařilo prokázat, že normotvůrce zjevně překročil meze své posuzovací pravomoci, když přijal zákaz stanovený v čl. 9 odst. 9 základního nařízení. 145 Zaprvé, jak vyplývá z čl. 9 odst. 1 základního nařízení, tento článek se použije pouze na rybolovnou činnost prováděnou pomocí zařízení pro lov při dně v hloubce pod 400 metrů. Zákaz uvedený v čl. 9 odst. 9 tohoto nařízení se v důsledku toho nevztahuje na rybolov pomocí lovných zařízení v hloubce do 400 metrů. 146 Zadruhé úvahy normotvůrce o tom, že pasivní lovná zařízení mohou mít nepříznivé dopady na CME, jsou součástí definice stanovené v článku 2 nařízení č. 734/2008, na který odkazuje článek 4 základního nařízení. (viz body 31 až 36 výše). Žalobkyně nezpochybňují legalitu těchto ustanovení, která jsou ostatně v souladu s přístupem přijatým komisí NEAFC v jejím doporučení 19:2014 ze dne 23. června 2014 [Recommendation on area management measures for the protection of vulnerable marine ecosystems in the NEAFC Regulatory Area (Doporučení o opatřeních k řízení oblastí stanovených za účelem ochrany CME v oblasti upravené úmluvou NEAFC)]. 147 Zatřetí je třeba konstatovat, že i když žalobkyně zpochybňují možnost, že by pasivní lovná zařízení, zejména dlouhé lovné šňůry pro lov při dně, mohla rovněž představovat riziko nepříznivých dopadů na CME, neprokázaly, že by takové riziko bylo zcela vyloučeno, zejména při opakovaném umísťování a vytahování těchto zařízení. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že možnost takových rizik je navíc zmíněna v dokumentu Parlamentu (tematická sekce strukturální politika a politika soudržnosti) ze dne 7. prosince 2007, nazvaném „Seminář zaměřený na řízení hlubinných populací“, který uvádí, že „vlečná lovná zařízení, ale také pasivní sítě a dlouhé lovné šňůry, mohou být skutečně škodlivá pro studenovodní korály“ a že „[z]ejména sítě ztracené na mořském dně nadále loví ryby, což je jev známý jako ‚nechtěný odlov‘ “. Tato možnost je ostatně rovněž potvrzena v prvním doporučení ICES ze dne 28. června 2018 [Advice on locations and likely locations of [vulnerable marine ecosystems] in EU waters of the NE Atlantic, and the fishing footprint of 2009–2011 (Doporučení týkající se míst výskytu a potenciálních míst výskytu CME ve vodách EU severovýchodního Atlantiku a rybolovných stop za období 2009–2011)]. Důkazy předložené žalobkyněmi před Tribunálem totiž v souhrnu právně dostačujícím způsobem neprokazují neexistenci nepříznivých dopadů pasivních lovných zařízení, nýbrž spíše menší dopady ve srovnání s mobilními lovnými zařízeními (viz rovněž bod 151 dále). 148 V tomto ohledu článek Pham, Ch. K., Diogo, H., Menezes, G., Porteiro, F., Braga-Henriques, A., Vandeperre, F., Morato, T., „Deep-water longline fishing has reduced impact on Vulnerable Marine Ecosystems“ (Lov dlouhými lovnými šňůrami v hlubokých vodách má menší dopad na CME), Scientific reports, č. 4/4837, duben 2014, vypracovaný Parlamentem, připouští určitý nepříznivý dopad pasivních lovných zařízení (longlines, dlouhé lovné šňůry), přičemž zdůrazňuje, že je toto riziko mnohem menší než u mobilních lovných zařízení a stávající údaje o dlouhých lovných šňůrách jsou omezené. Navíc je konstatováno, že dopad dlouhých lovných šňůr mohl mít vliv zejména na organismy se složitou morfologií, což by mohlo mít destabilizující účinky na dotyčný ekosystém. 149 Podobné zmínky o možných negativních dopadech spojených s pasivními lovnými zařízeními se objevují i v dalších důkazech, jako je článek Clark, M. R., Althaus, F., Schlacher, T. A., Williams, A., Bowden, D. A., a Rowden, A. A., „The impacts of deep-sea fisheries on benthic communities: a review“ (Dopady rybolovu na volném moři na společenstva žijící při dně: zpráva), ICES Journal of Marine Science, svazek 73, 2016, s. i51 až i69, vypracovaný Parlamentem, podle něhož „nedávné studie týkající se dlouhých lovných šňůr ukazují, že jejich dopad je menší než dopad mobilních lovných zařízení, [ale že může] být i tak významný“. Podle téhož článku „se za určitých okolností, například při vytahování lovného zařízení, mohou [pasivní] lovná zařízení pohybovat po mořském dně do stran, což má dopady na stanoviště a biotu“, a „bylo pozorováno, že dlouhé lovné šňůry mají ať už při rybolovu nebo při vytahování lovného zařízení dopad na korály a houby, například jejich odlomením při použití závaží nebo jejich přetnutím při pohybech do stran“. 150 Navíc, jak vyplývá z definice uvedené v článku 2 nařízení č. 734/2008, nepříznivé dopady lovných zařízení pro lov při dně se vyhodnocují samostatně, v kombinaci nebo souhrnně. Dopady pasivních lovných zařízení tudíž mohou zhoršit dopady mobilních lovných zařízení, jejichž význam ostatně žalobkyně nezpochybňují. Tento přístup umožňuje ochranu CME v souladu s přístupem předběžné opatrnosti a ekosystémovým přístupem k řízení rybolovu, které jsou podle článku 2 nařízení č. 1380/2013 nedílnou součástí SRP. 151 Žalobkyně tedy nepředložily dostatečně přesné a přesvědčivé důkazy, které by dokládaly, že pasivní lovná zařízení nemají nepříznivé dopady, takže by bylo možné v souladu s ekosystémovým přístupem a přístupem předběžné opatrnosti vyloučit riziko, prokázané právně dostačujícím způsobem skutečnostmi uvedenými v bodech 148 až 150 výše, které tato lovná zařízení představují ve vztahu k CME. V tomto ohledu nelze považovat za přesvědčivé ani odkazy učiněné při jednání na skutečnost, že pasivní lovná zařízení, konkrétně dlouhé lovné šňůry, jsou připevněny a jsou vybaveny geolokačními zařízeními. Jak je konstatováno v bodě 149 výše, nelze vyloučit, že se pasivní lovná zařízení mohou v důsledku vodních proudů nebo pohybů do stran při vytahování náhodně přemisťovat (nebo dokonce ztratit) a způsobit tak poškození CME z důvodu kontaktu s mořským dnem nebo útesy, které mohou být obzvláště citlivé (viz bod 148 výše). S ohledem na zásadu předběžné opatrnosti uvedenou v nařízení č. 1380/2013, na které odkazuje základní nařízení, přitom normotvůrce nebyl povinen přesvědčivě prokázat existenci významných dopadů pasivních lovných zařízení. I když je pravda, že žalobkyně předložily Tribunálu v příloze žaloby rovněž studii Xunta de Galicia (vláda Autonomního společenství Galicie), „Estudio Comportamiento e Impacto de las Artes de Pesca en el Fondo Marino“ (Studie: Fungování a dopad lovných zařízení na mořské dno), z níž je alespoň v případě dlouhých lovných šňůr pro lov při dně zřejmé, že neměly negativní dopady, je třeba konstatovat, že se jednak jedná o dokument vypracovaný v rámci tohoto řízení (jak zdůraznily samy žalobkyně na jednání), u něhož není možné posoudit nezávislost autora ve vztahu k vedlejšímu účastníku (Autonomní společenství Galicie), a jednak se v každém případě jedná pouze o jediný vědecký přístup, který je v rozporu s těmi, které již byly analyzovány výše, což nepostačuje k jejich zpochybnění. Navíc nebylo prokázáno, že podobná studie existovala ke dni přijetí základního nařízení. Z obdobných důvodů jsou zcela irelevantní odkazy na některé nedávné analýzy IEO provedené žalobkyněmi na jednání, které ostatně nebyly předloženy v písemné části řízení před Tribunálem, a nejsou tedy součástí spisu ve věci. 152 S ohledem na výše uvedené unijní normotvůrce při výkonu své široké posuzovací pravomoci v této oblasti (obdobně viz rozsudek ze dne 23. března 2006, Unitymark a North Sea Fishermen’s Organisation, C‑535/03, EU:C:2006:193, bod 57) mohl mít za to, že zákaz rybolovu pomocí lovných zařízení pro lov při dně obecně v oblastech, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, je nezbytný, aby se zabránilo riziku škodlivých dopadů pasivních lovných zařízení na CME, navzdory pravděpodobným negativním socioekonomickým dopadům. Jak bylo v této souvislosti konstatováno v bodě 140 výše, normotvůrce nebyl povinen provést konkrétní a odůvodněné vážení zájmu na ochraně mořského prostředí se zájmy osob, které provádějí rybolovné činnosti, a socioekonomickými aspekty těchto činností. V tomto ohledu je třeba připomenout, že dlouhodobá udržitelnost rybolovných činností z hlediska životního prostředí je základním cílem SRP (čl. 2 odst. 1 nařízení č. 1380/2013), jehož dosažení slouží nejen ochraně mořského ekosystému, ale také dlouhodobé hospodářské a sociální životaschopnosti rybolovných činností. 153 Je třeba dodat, že jak Komise tvrdila na jednání a jak vyplývá i z tvrzení Rady a Parlamentu, normotvůrce jednal s ohledem na posouzení dopadů vypracované Komisí, které se týkalo několika možností vyplývajících z jejího původního návrhu, z nichž jedna byla nakonec tímto normotvůrcem přijata. Všechny tyto skutečnosti byly normotvůrcem zohledněny v rámci výkonu jeho posuzovací pravomoci při přijímání ochranných opatření. 154 Začtvrté, jak tvrdí Parlament, volba normotvůrce byla podobná volbě plynoucí z pravidel NEAFC. Přístup normotvůrce také v podstatě odpovídal cíli stanovenému v bodě 83 písm. c) rezoluce Valného shromáždění Organizace spojených národů 61/105. 155 Je třeba dospět k závěru, že žalobkyně nepředložily důkazy, které by dokládaly, že normotvůrce zjevně v rozporu se zásadou proporcionality překročil meze své široké posuzovací pravomoci, když zakázal rybolov pomocí pasivních lovných zařízení pro lov při dně v hloubce pod 400 metrů v určených oblastech, v nichž se vyskytují nebo pravděpodobně vyskytují CME, aby se minimalizoval dopad hlubinných rybolovných činností na CME v rámci uplatňování zásady předběžné opatrnosti a provádění ekosystémového přístupu k řízení rybolovu. 156 Za těchto okolností, aniž by bylo nutné zkoumat jeho přípustnost, je třeba zamítnout druhou část druhého žalobního důvodu, a v důsledku toho zamítnout tento žalobní důvod v plném rozsahu, včetně tvrzení žalobkyň, která byla předložena v rámci prvního žalobního důvodu, ale vyložena tak, že spadají do druhého žalobního důvodu (viz body 29, 38, in fine, a 103 výše). 157 Žalobu je tudíž třeba v plném rozsahu zamítnout. IV. K nákladům řízení 158 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměly ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit, že ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vzniklé Komisi. 159 Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Španělské království, Parlament a Rada proto ponesou vlastní náklady řízení. 160 A konečně podle čl. 138 odst. 3 jednacího řádu může Tribunál rozhodnout, že vlastní náklady řízení nesou i jiní vedlejší účastníci, než jsou účastníci uvedení v odstavcích 1 a 2. V projednávané věci bylo rozhodnuto, že Autonomní společenství Galicie ponese vlastní náklady řízení. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (sedmý rozšířený senát) rozhodl takto: 1) Žaloba se zamítá. 2) Madre Querida, SL a další žalobkyně, jejichž jména jsou uvedena v příloze, ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí. 3) Španělské království, Evropský parlament, Rada Evropské unie a Comunidad Autónoma de Galicia (Autonomní společenství Galicie, Španělsko) ponesou vlastní náklady řízení. Papasavvas Kowalik-Bańczyk Buttigieg Dimitrakopoulos Ricziová Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 11. června 2025. Podpisy ( *1 ) – Jednací jazyk: španělština. ( 1 ) – Seznam dalších žalobkyň je připojen pouze ke znění oznámenému účastníkům řízení a adresátům uvedeným v článku 55 statutu Soudního dvora Evropské unie.