Řízení o předběžné otázce – Celní unie – Celní kodex Unie – Dovozní a vývozní postupy – Celní kvóty – Vyčerpání kvóty v první den jejího otevření – Nezahrnutí čísla kvóty do kódu TARIC – Následná změna celního prohlášení tak, aby byla způsobilá pro zahrnutí do kvóty – Pojem ,změna umožňující deklarantovi splnit povinnosti týkající se propuštění zboží do příslušného celního režimu‘ – Čl. 173 odst. 3 nařízení (EU) č. 952/2013

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (pátého senátu zasedajícího v kolegiu o pěti soudcích) 28. ledna 2026 ( *1 ) „Řízení o předběžné otázce – Celní unie – Celní kodex Unie – Dovozní a vývozní postupy – Celní kvóty – Vyčerpání kvóty v první den jejího otevření – Nezahrnutí čísla kvóty do kódu TARIC – Následná změna celního prohlášení tak, aby byla způsobilá pro zahrnutí do kvóty – Pojem ,změna umožňující deklarantovi splnit povinnosti týkající se propuštění zboží do příslušného celního režimu‘ – Čl. 173 odst. 3 nařízení (EU) č. 952/2013“ Ve věci T‑177/25, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Nejvyššího správního soudu (Naczelny Sąd Administracyjny, Polsko) ze dne 30. prosince 2024, došlým Soudnímu dvoru dne 24. února 2025, v řízení C. sp. z o.o. sp.k. proti Dyrektor Izby Administracji Skarbowej w Gdańsku za účasti Prokurator Krajowy, TRIBUNÁL (pátý senát zasedající v kolegiu o pěti soudcích), ve složení: M. Sampol Pucurull, předseda, T. Pynnä, J. Laitenberger (zpravodaj), M. Stancu a W. Valasidis, soudci, generální advokát: J. Martín y Pérez de Nanclares, za soudní kancelář: V. Di Bucci, vedoucí, s přihlédnutím k tomu, že na základě čl. 50b třetího pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie předal Soudní dvůr dne 12. března 2025 žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunálu, s přihlédnutím k oblasti uvedené v čl. 50b prvním pododstavci písm. c) statutu Soudního dvora Evropské unie, s přihlédnutím k písemné části řízení, s ohledem na vyjádření, která předložili: – za C. sp. z o.o. sp.k.: G. Flisiak a P. Kubala, radcowie prawni, – za polskou vládu: B.Majczyna a D. Lutostańska, jako zmocněnci, – za Evropskou komisi: B. Eggers a K. Herrmann, jako zmocněnkyně, s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska, vydává tento Rozsudek 1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Nejvyšším správním soudem (Naczelny Sąd Administracyjny, Polsko) se týká výkladu článku 2 SEU, jakož i čl. 22 odst. 3, čl. 120 odst. 1 a čl. 173 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. 2013, L 269, s. 1, dále jen „celní kodex Unie“). 2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností C. Sp. z o.o. Sp. k., založenou podle polského práva, která dováží zejména přírodní med, a ředitelem finanční správy v Gdaňsku (Dyrektor Izby Administracji Skarbowej w Gdańsku, Polsko, dále jen „celní orgán“), jehož předmětem je odmítnutí tohoto orgánu uplatnit nulovou celní sazbu na zboží, které C. dovezla z Ukrajiny do Evropské unie. Právní rámec Celní kodex Unie 3 Článek 15 celního kodexu Unie zní následovně: „[…] 2.   Podáním celního prohlášení, celního prohlášení pro dočasné uskladnění, vstupního souhrnného celního prohlášení, výstupního souhrnného celního prohlášení, prohlášení o zpětném vývozu nebo oznámení o zpětném vývozu určitou osobou celním orgánům nebo podáním žádosti o povolení nebo o jakékoli jiné rozhodnutí se dotyčná osoba stává odpovědnou: a) za správnost a úplnost informací uvedených v celním prohlášení, oznámení nebo žádosti; […]“ 4 Článek 22 celního kodexu Unie stanoví: „1.   Podá-li osoba žádost o rozhodnutí v rámci provádění celních předpisů, tato osoba poskytne veškeré informace, které příslušné celní orgány vyžadují za účelem přijetí daného rozhodnutí. Je rovněž možné, aby žádost o rozhodnutí podalo více osob a aby se přijaté rozhodnutí vztahovalo na několik osob, v souladu s podmínkami stanovenými v celních předpisech. Není-li stanoveno jinak, je příslušným celním orgánem orgán v místě, kde žadatel vede nebo zpřístupňuje své hlavní účetnictví pro celní účely a kde má být vykonávána alespoň část činností, na něž se má rozhodnutí vztahovat. […] 3.   Není-li stanoveno jinak, celní orgány neprodleně, avšak nejpozději do 120 dnů ode dne přijetí žádosti, přijmou rozhodnutí uvedené v odstavci 1 a oznámí je žadateli. Nejsou-li celní orgány schopny dodržet lhůtu pro přijetí rozhodnutí, informují o tom žadatele ještě před uplynutím této lhůty s uvedením důvodů a další lhůty, kterou považují za nezbytnou k přijetí rozhodnutí. Není-li stanoveno jinak, tato další lhůta nepřesáhne 30 dnů. Aniž je dotčen druhý pododstavec, mohou celní orgány prodloužit lhůtu pro přijetí rozhodnutí, jak je stanoveno v celních předpisech, pokud žadatel prodloužení požaduje k provedení úprav s cílem zajistit, aby podmínky a kritéria byly splněny. Takové úpravy a další lhůta potřebná k jejich provedení se sdělí celním orgánům, které rozhodnou o prodloužení. […]“ 5 Článek 120 celního kodexu Unie zní následovně: „1.   V případech jiných než uvedených v čl. 116 odst. 1 druhém pododstavci a v článcích 117, 118 a 119 se částka dovozního nebo vývozního cla vrátí nebo promine v zájmu spravedlnosti, vznikl-li celní dluh za zvláštních okolností, jež nelze přičítat klamavému jednání nebo hrubé nedbalosti dlužníka. 2.   Má se za to, že zvláštní okolnosti ve smyslu odstavce 1 existují, pokud je z okolností případu zřejmé, že se dlužník ve srovnání s jinými subjekty vykonávajícími stejnou podnikatelskou činnost nachází v mimořádné situaci a že by v případě neexistence těchto okolností neutrpěl újmu způsobenou výběrem částky dovozního nebo vývozního cla.“ 6 Článek 162 celního kodexu Unie zní následovně: „Standardní celní prohlášení obsahují veškeré náležitosti nezbytné pro použití ustanovení upravujících celní režim, do kterého je zboží navrženo v celním prohlášení.“ 7 Článek 173 celního kodexu Unie zní následovně: „1.   Deklarantovi se na jeho žádost povolí změna jednoho nebo více údajů uvedených v již přijatém celním prohlášení. Změnou však nesmí být rozšířena působnost celního prohlášení na jiné zboží než na zboží, na které se původně vztahovalo. 2.   Změna se však nepovolí, jestliže je o její provedení požádáno poté, co došlo k jedné z těchto událostí: a) celní orgány informovaly deklaranta o svém záměru provést kontrolu zboží; b) celní orgány zjistily nesprávnost údajů uvedených v celním prohlášení; c) celní orgány zboží propustily. 3.   Na žádost deklaranta podanou do tří let ode dne přijetí celního prohlášení může být povolena změna celního prohlášení po propuštění zboží, aby deklarant mohl splnit své povinnosti v souvislosti s propuštěním zboží do příslušného celního režimu.“ Prováděcí nařízení (EU) 2015/2447 8 Článek 49 odst. 1 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 ze dne 24. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie (Úř. věst. 2015, L 343, s. 558), stanoví: „Celní kvóty otevřené v souladu s právními předpisy Unie odkazujícími na metodu správy v tomto článku a v článcích 50 až 54 tohoto nařízení se spravují chronologicky podle data přijetí celních prohlášení k propuštění do volného oběhu.“ 9 Článek 50 prováděcího nařízení 2015/2447 stanoví: „1.   Celní orgány posoudí, zda žádost o využití celní kvóty, kterou deklarant podal v celním prohlášení k propuštění do volného oběhu, je platná v souladu s právními předpisy Unie, kterými se celní kvóta otevírá. 2.   Pokud je celní prohlášení k propuštění do volného oběhu obsahující platnou žádost deklaranta o využití celní kvóty přijata a celním orgánům byly poskytnuty všechny podklady požadované pro udělení celní kvóty, celní orgány neprodleně předají danou žádost Komisi, přičemž uvedou datum přijetí celního prohlášení a přesné množství, o které se žádá.“ 10 Článek 51 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci č. 2015/2447 stanoví následující: „Komise pro každou celní kvótu přidělí množství na základě žádostí o využití dané celní kvóty, které obdržela, chronologicky v pořadí podle data přijetí příslušných celních prohlášení a v rozsahu, jejž dovoluje zůstatek dané celní kvóty.“ Nařízení (EU) 2017/1566 11 Článek 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1566 ze dne 13. září 2017 o zavedení dočasných autonomních obchodních opatření ve prospěch Ukrajiny, která doplňují obchodní koncese v rámci dohody o přidružení (Úř. věst. 2017, L 254, s. 1), stanoví: „1.   Navíc k bezcelním kvótám zavedeným dohodou o přidružení se zemědělské produkty uvedené v přílohách I a II tohoto nařízení mohou dovážet z Ukrajiny do Unie v rámci bezcelních kvót Unie stanovených v uvedených přílohách. Tyto bezcelní kvóty jsou spravovány takto: a) bezcelní kvóty týkající se zemědělských produktů uvedených v příloze I tohoto nařízení spravuje Komise v souladu s články 49 až 54 prováděcího nařízení […] 2015/2447; […]“ 12 Příloha I nařízení 2017/1566, nadepsaná „Bezcelní kvóty pro zemědělské produkty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. a)“, stanoví: „Bez ohledu na pravidla pro výklad kombinované nomenklatury (KN) se popis produktů považuje pouze za orientační. Pro účely této přílohy se působnost preferenčního režimu určuje zněním kódů KN platných ke dni 1. října 2017.“ 13 Příloha I nařízení 2017/1566 obsahuje tabulku, která zní následovně: Pořadové číslo Kód KN Popis zboží Objem roční kvóty (v tunách čisté hmotnosti, není-li uvedeno jinak) 09.6750 0409 Přírodní med 2 500 […] […] […] […] Spor v původním řízení a předběžné otázky 14 Nařízení 2017/1566, kterým se mimo jiné povoluje dovoz včelího medu z Ukrajiny do Unie v rámci bezcelních kvót Unie uvedených v příloze I uvedeného nařízení, vstoupilo v platnost dne 1. října 2017. K tomuto datu, které připadalo na neděli, a nebylo tedy pracovním dnem, však nebylo příslušné číslo kvóty ještě zahrnuto do evropského systému TARIC (integrovaný sazebník Evropské unie) ani do polského systému ISZTAR (integrovaný informační systém celních tarifů). 15 Dne 1. října 2017 se společnost C. snažila neúspěšně podat celní prohlášení pro včelí med z Ukrajiny spolu se žádostí o umožnění využít kvótu č. 09.6750 otevřenou nařízením 2017/1566, provedenou vyplněním kolonky 39 celního prohlášení. Dne 2. října 2017 poté, co bylo chybějící číslo kvóty zahrnuto do systémů TARIC a ISZTAR, podala C. celní prohlášení pro výše uvedené zboží a požádala v kolonce č. 39 celního prohlášení o číslo kvóty 09.6750, aby bylo uplatněno nulové clo. 16 Vedoucí Celního a daňového úřadu v Gdaňsku (Naczelnik Urzędu celno-Skarbowego w Gdańsku) po ověření celního prohlášení konstatoval, že kvóta č. 09.6750 byla vyčerpána od prvního dne platnosti, tedy od 1. října 2017, a správním rozhodnutím ze dne 27. března 2018 stanovil clo dlužné ze strany C. na základě sazebního režimu erga omnes ve výši 17,3 %. Po podání stížnosti celní orgán toto rozhodnutí potvrdil dne 29. srpna 2018. 17 C. podala žalobu k Vojvodskému správnímu soudu v Gdaňsku (Wojewódzki Sąd Administracyjny w Gdańsku, Polsko). Rozsudkem ze dne 13. února 2019 posledně uvedený soud zrušil rozhodnutí celního orgánu a nařídil mu, aby předložil další skutečnosti a provedl nová zjištění týkající se důvodů nezahrnutí dotčeného čísla kvóty do informačních systémů a určení okamžiku, kdy k tomuto problému došlo, otázky, zda se tento problém dotkl všech dovozců medu z Ukrajiny, jakož i způsobu, jakým ostatní dovozci předložili celní prohlášení, která vedla k vyčerpání kvóty č. 09.6750. Tento soud rovněž celnímu orgánu nařídil, aby tyto okolnosti posoudil s přihlédnutím ke kritériím stanoveným v čl. 120 odst. 1 celního kodexu Unie. 18 V rámci přezkumného řízení zahájeného v návaznosti na rozsudek ze dne 13. února 2019 celní orgán doplnil spis týkající se této věci o vysvětlení poskytnutá polským ministrem financí a Evropskou komisí. Z těchto skutečností vyplývá, že dne 1. října 2017 celkový objem žádostí přesáhl 2500 tun, které byly k dispozici, a dovozci při podání celních prohlášení k témuž datu skutečně využili kvótu č. 09.6750. Dovozci totiž dne 1. října 2017 požádali o propuštění zboží do volného oběhu s uplatněním nejvýhodnějšího cla dané země a poté změnili svá celní prohlášení podle čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie tak, aby do těchto prohlášení doplnili číslo kvóty 09.6750. V tomto ohledu bylo prokázáno, že 165 dovozců skutečně předložilo prohlášení dne 1. října 2017. 19 Rozhodnutím ze dne 31. srpna 2020 celní orgán setrval na svém stanovisku a znovu potvrdil rozhodnutí vedoucího celního a daňového úřadu v Gdaňsku. Celní orgán měl za to, že vzhledem k tomu, že systémy TARIC a ISZTAR byly aktualizovány dne 2. října 2017, všichni dovozci se nacházeli ve stejné situaci a měli možnost předložit celní prohlášení žádající o povolení k dovozu dotčeného zboží s clem erga omnes, následované žádostí o změnu tohoto prohlášení a uplatnění nulového cla v rámci kvóty č. 09.6750. Celní orgán na základě toho dospěl k závěru, že okolnosti této věci vylučují možnost uznat existenci důvodů pro zrušení cla v zájmu spravedlnosti, jak je stanoveno v čl. 120 odst. 1 celního kodexu Unie, jelikož žádný dovozce nemohl dne 1. října 2017 podat celní prohlášení se žádostí o využití kvóty č. 09.6750. 20 Žalobu podanou společností C. proti rozhodnutí celního orgánu zamítl Vojvodský správní soud v Gdaňsku (Wojewódzki Sąd Administracyjny w Gdańsku) rozsudkem ze dne 17. března 2021. V uvedeném rozsudku měl tento soud za to, že čl. 56 odst. 3 a čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie odůvodňují předložení celního prohlášení s nepreferenční sazbou dne 1. října 2017 a změnu tohoto prohlášení v návaznosti na zahrnutí čísla dotčené kvóty do systému TARIC. Podle tohoto soudu celní orgán splnil povinnosti, které pro něj vyplývaly z rozsudku ze dne 13. února 2019, a doplnil spis v nezbytném rozsahu. Kromě toho měl tento soud za to, že vzhledem k tomu, že s C. nebylo zacházeno jinak než s ostatními dovozci, nebyly splněny podmínky pro použití čl. 120 odst. 1 celního kodexu Unie. 21 C. podala proti rozsudku kasační opravný prostředek k Nejvyššímu správnímu soudu (Naczelny Sąd Administracyjny), který je předkládajícím soudem. 22 Podle předkládajícího soudu existují vážné pochybnosti o možnosti subjektu změnit celní prohlášení za účelem využití preferenční sazby, o kterou se při podání uvedeného prohlášení vědomě rozhodl nepožádat, vzhledem k tomu, že to nebylo technicky možné a že původní verze celního prohlášení byla podána pouze za účelem získání přednosti před ostatními dovozci. Předkládající soud uvádí, že právo požádat o změnu celního prohlášení na základě čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie představuje výjimku ze zásady neodvolatelnosti uvedeného prohlášení a jeho hlavním cílem je splnění použitelných celních povinností. Jako takové by toto právo mělo být vykládáno restriktivně a mělo by být omezeno na opravu chyb a překlepů v celním prohlášení, což by vylučovalo změnu prohlášení o vůli dovozce obsaženého v celním prohlášení. Uvedený soud má za to, že v rámci žádosti o změnu podle čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie může celní správa posoudit její legitimitu s přihlédnutím ke kritériu dobré víry dovozce. 23 V případě, že by byla připuštěna možnost změnit celní prohlášení za účelem využití celní kvóty, se předkládající soud rovněž táže, zda by žádost o změnu za účelem získání dotčené kvóty měla mít zpětný účinek buď ode dne podání původního celního prohlášení, nebo ode dne, kdy rozhodnutí o povolení změny nabylo právní moci. V tomto ohledu uvedený soud uvádí, že žádost o změnu podle čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie vyžaduje, aby celní správa přijala rozhodnutí o této žádosti ve lhůtě 120 dnů v souladu s čl. 22 odst. 3 celního kodexu Unie, a toto rozhodnutí může být před tím, než se stane pravomocným, předmětem soudního přezkumu. 24 Konečně, stále v případě, že by byla připuštěna možnost změny celního prohlášení za účelem využití celní kvóty, se předkládající soud táže na možnost vrácení nebo prominutí celního dluhu na základě článku 120 celního kodexu Unie. 25 Za těchto podmínek se Nejvyšší správní soud (Naczelny Sąd Administracyjny) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky: „1) Má být článek 2 SEU vykládán v tom smyslu, že upřednostňovat při využití celní kvóty subjekty, které podají celní prohlášení s úmyslem jeho pozdější změny podle čl. 173 odst. 3 […] celního kodexu Unie před těmi, kdo podají správné celní prohlášení v nejbližším možném termínu, odporuje zásadám rovnosti, spravedlnosti a solidarity? 2) Má být čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie vykládán v tom smyslu, že umožňuje subjektu změnu celního prohlášení za účelem ,splnit povinnosti v souvislosti s propuštěním zboží do příslušného celního režimu‘ jeho doplněním (např. o číslo celní kvóty) a nahrazením sazby erga omnes v celním prohlášení preferenční sazbou? 3) Má být čl. 22 odst. 3 ve spojení s čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie vykládán v tom smyslu, že dnem podání žádosti o uplatnění celní kvóty na subjekt, který podal neúplné celní prohlášení, je den původního podání tohoto prohlášení, nebo den nabytí účinnosti správního rozhodnutí, kterým celní orgán povolí jeho změnu, s tím, že maximální lhůta pro vydání rozhodnutí činí 120 dnů? 4) Má být čl. 120 odst. 1 celního kodexu Unie vykládán v tom smyslu, že podmínka zvláštních okolností vzniku celního dluhu, které ,nelze přičítat klamavému jednání nebo hrubé nedbalosti dlužníka‘, platí i tehdy, jestliže dluh vznikl, přestože bylo v nejbližším možném termínu podáno správné celní prohlášení s preferenční celní sazbou vyplývající z celní kvóty?“ K předběžným otázkám Úvodní poznámky 26 Úvodem je třeba konstatovat, že podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda je dodatečné doplnění čísla celní kvóty do dříve podaného a přijatého celního prohlášení prostřednictvím změny podle čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie, pokud se touto změnou deklarant snaží zajistit si přednost při přidělení celní kvóty, slučitelné se zásadami rovného zacházení, zákazu diskriminace a solidarity uvedenými v článku 2 SEU. Cílem této otázky je tedy ve skutečnosti objasnit meze možnosti provést změnu podle čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie, což je předmětem druhé otázky. První otázka tedy nevyvolává nezávislou otázku týkající se výkladu článku 2 SEU ve smyslu čl. 50b druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie. K první a druhé otázce 27 Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu, kterými je tedy třeba se zabývat společně, je, zda čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje subjektu doplnit k dříve podanému celnímu prohlášení číslo zvláštní celní kvóty, aby v tomto prohlášení nahradil původně požadovanou sazbu erga omnes preferenční sazbou. 28 Článek 173 odst. 3 celního kodexu Unie stanoví možnost, aby celní orgány na žádost deklaranta do tří let ode dne přijetí celního prohlášení povolily změnu celního prohlášení po propuštění zboží, aby deklarant mohl splnit své povinnosti v souvislosti s propuštěním zboží do příslušného celního režimu. 29 Za účelem určení, zda je čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie použitelný v případě, kdy deklarant následně v celním prohlášení doplní číslo zvláštní celní kvóty, aby v něm nahradil původně požadovanou sazbu erga omnes preferenční sazbou, je tedy třeba vyložit pojem „změna, aby deklarant mohl splnit své povinnosti v souvislosti s propuštěním zboží do příslušného celního režimu“ ve smyslu čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie. 30 Je třeba připomenout, že pro výklad ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (viz rozsudek ze dne 16. července 2020, Pfeifer & Langen, C‑97/19, EU:C:2020:574, bod 34 a citovaná judikatura). 31 Pokud jde zaprvé o znění čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie, je třeba konstatovat, že různé jazykové verze uvedeného článku, totiž španělská, francouzská a polská verze uvedeného článku, používají výrazy „rectificación“, „rectification“ a „sprostowanie“. Tyto výrazy naznačují, že uvedené ustanovení umožňuje pouze opravu jednoduchých chyb, kterými je stiženo celní prohlášení. Naproti tomu jiné jazykové verze používají širší pojmy, které se přibližují pojmu „změna“ celního prohlášení. Například německá a anglická verze používají výrazy „Änderung“ a „amendement“. Je třeba uvést, že ačkoli doplnění čísla celní kvóty do již přijatého celního prohlášení nelze kvalifikovat jako pouhou opravu chyby, kterou je stiženo toto prohlášení, mohlo by být takové doplnění kvalifikováno jako změna takového prohlášení. Soudní dvůr však opakovaně rozhodl, že formulace použitá v jednom z jazykových znění ustanovení unijního práva nemůže sloužit jako jediný základ pro výklad tohoto ustanovení ani jí nemůže být přiznána přednostní povaha vzhledem k jiným jazykovým zněním. Ustanovení unijního práva totiž musí být vykládána a používána jednotně na základě znění vypracovaných ve všech jazycích Unie. V případě rozdílů mezi jednotlivými jazykovými verzemi určitého znění unijního práva musí být dotčené ustanovení vykládáno podle svého kontextu a cílů sledovaných právní úpravou, jejíž je součástí (viz rozsudek ze dne 18. září 2019, VIPA, C‑222/18, EU:C:2019:751, bod 37 a citovaná judikatura). 32 Zadruhé, pokud jde o kontext, do kterého spadá článek 173 odst. 3 celního kodexu Unie, je třeba připomenout, že podle judikatury Soudního dvora je celní kodex Unie založen na deklaratorním systému. Jeho cílem je co nejvíce omezit celní formality a kontroly a zároveň předcházet podvodům a nesrovnalostem, které by mohly poškodit rozpočet Unie. Vzhledem k významu, který mají tato předchozí prohlášení pro řádné fungování celní unie, ukládá celní kodex Unie v článku 15 deklarantům povinnost poskytnout správné a úplné informace (viz rozsudek ze dne 9. července 2020, Unipack, C‑391/19, EU:C:2020:547, bod 22 a citovaná judikatura). 33 Z této povinnosti stanovené deklarantům, poskytnout správné a úplné informace plyne zásada neodvolatelnosti celního prohlášení poté, co bylo přijato, přičemž výjimky z této zásady přesně stanoví unijní předpisy v této oblasti (viz rozsudek ze dne 17. září 2014, Baltic Agro, C‑3/13, EU:C:2014:2227, bod 43 a citovaná judikatura). 34 I když je zásada neodvolatelnosti celního prohlášení po jeho přijetí v rámci působnosti celního kodexu Unie zmírněna možností stanovenou v článku 173 tohoto kodexu, nic to nemění na tom, že tato možnost je výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně (rozsudek ze dne 8. června 2023, Zes Zollner Electronic, C‑640/21, EU:C:2023:457, bod 43). 35 Takový striktní výklad kromě toho odráží vůli unijního normotvůrce. To vyplývá ze srovnání ustanovení čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie přijatých tímto normotvůrcem se zněním, které v tomto ohledu navrhla Komise v článku 149 návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady COM(2012) 64 final ze dne 20. února 2012, kterým se vydává celní kodex Unie. Normotvůrce totiž do článku 173 uvedeného kodexu doplnil podmínku, že o takovou změnu, jako je změna stanovená v tomto ustanovení, lze požádat po propuštění zboží jen za tím účelem, aby deklarant mohl splnit své povinnosti v souvislosti s propuštěním zboží do příslušného celního režimu, čímž projevil vůli omezit možnosti změny celních prohlášení (rozsudek ze dne 8. června 2023, Zes Zollner Electronic, C‑640/21, EU:C:2023:457, bod 44). 36 Zatřetí, pokud jde o cíle sledované právní úpravou dotčenou ve věci v původním řízení, je třeba uvést, že podporují výklad čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie, který vylučuje možnost doplnit prostřednictvím změny číslo konkrétní celní kvóty k celnímu prohlášení po jeho přijetí a propuštění zboží, za účelem nahrazení v tomto prohlášení původně požadovaného cla erga omnes preferenční sazbou. 37 Jak totiž vyplývá z bodu 32 výše, povinnost deklarantů poskytnout v prohlášení správné a úplné informace hraje zásadní roli v řádném fungování celních kontrol, jakož i v boji proti podvodům a nesrovnalostem. Je tedy v souladu se sledováním tohoto cíle, že možnosti změny celních prohlášení jsou striktně omezeny. Konkrétně je s tímto cílem jen stěží slučitelné, aby celní prohlášení mohlo být po přijetí a propuštění zboží změněno pouze za účelem možnosti využít preferenční sazbu namísto cla erga omnes, které bylo původně požadováno. 38 V tomto ohledu je třeba rovněž uvést, že pokud jde o přezkum celních prohlášení po propuštění zboží na základě článku 78 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 1992, L 302, s. 1, dále jen „celní kodex Společenství“), který předcházel čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie, Soudní dvůr rozhodl, že systematika článku 78 celního kodexu Společenství spočívá v přizpůsobení celního řízení skutečné situaci (viz rozsudek ze dne 12. října 2017, Tigers, C‑156/16, EU:C:2017:754, bod 31 a citovaná judikatura). Soudní dvůr rozhodl, že čl. 78 odst. 3 celního kodexu Společenství, který stanoví možnost celních orgánů přijmout opatření nezbytná k nápravě na základě nových skutečností, se použil zejména v případě neúmyslných nebo nechtěných chyb či opomenutí v celním prohlášení (v tomto smyslu viz také rozsudky ze dne 20. října 2005, Overland Footwear, C‑468/03, EU:C:2005:624, body 69 a 70, a ze dne 10. července 2019, CEVA Freight Holland, C‑249/18, EU:C:2019:587, bod 38). 39 Podání celního prohlášení nedoplněného žádostí směřující k možnosti využít celní kvótu otevřenou unijními právními předpisy před zahrnutím čísla této kvóty do systémů TARIC a ISZTAR, se však jeví jako dobrovolné rozhodnutí ze strany deklaranta, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. V důsledku toho nelze mít za to, že dodatečné doplnění tohoto čísla směřuje k přizpůsobení celního řízení skutečné situací ve smyslu judikatury citované v bodě 38 výše, která zůstává relevantní pro výklad čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie. Takovým doplněním se totiž deklarant nesnaží provést nápravu své celní situace, ale ujistit se o využití preferenčního cla spojeného s dotyčnou celní kvótou tím, že jí nahradí clo erga omnes, jehož uplatnění bylo vědomě požadováno v původním celním prohlášení. 40 Dále je třeba připomenout, že z bodu 20 odůvodnění prováděcího nařízení 2015/2447 vyplývá, že cílem pravidel pro správu celních kvót stanovených v uvedeném nařízení je zajistit správné a jednotné používání těchto kvót. Doplnění žádosti směřující k možnosti využít zvláštní celní kvótu prostřednictvím změny podle čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie po přijetí celního prohlášení by přitom bylo v rozporu s tímto cílem. 41 Z výkladu čl. 49 odst. 1 ve spojení s čl. 50 odst. 2 a čl. 51 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/2447 totiž vyplývá, že žádost směřující k tomu, aby deklarant mohl využít zvláštní celní kvótu, musí být předložena současně s původním celním prohlášením, aby datum přijetí původního celního prohlášení mohlo stanovit chronologické pořadí při přidělování této kvóty. Podáním celního prohlášení s uplatněním cla erga omnes v den vstupu celní kvóty otevřené unijními právními předpisy v platnost a následným doplněním čísla celní kvóty prostřednictvím změny v den zahrnutí uvedeného čísla do systémů TARIC a ISZTAR se přitom deklarant zřejmě snaží zajistit si přednost při přidělování této kvóty před dovozci, kteří předložili celní prohlášení doplněné žádostí směřující k umožnění využití uvedené kvóty v co nejkratší době po zahrnutí čísla kvóty do uvedených systémů, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. 42 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první a druhou otázku odpovědět tak, že čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie musí být vykládán v tom smyslu, že neumožňuje subjektu doplnit k dříve podanému celnímu prohlášení číslo zvláštní celní kvóty za účelem nahrazení v tomto prohlášení původně požadovaného cla erga omnes preferenční sazbou. K třetí a čtvrté otázce 43 Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda má následné doplnění žádosti směřující k tomu, aby deklarant mohl využít celní kvótu prostřednictvím změny dříve podaného celního prohlášení zpětný účinek při přidělování této kvóty. Tato otázka tedy vychází z předpokladu, že čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje takové následné doplnění čísla kvóty. 44 Konečně čtvrtou otázkou se předkládající soud táže na výklad podmínek pro vrácení nebo prominutí celního dluhu, které jsou uvedeny v článku 120 celního kodexu Unie. Konkrétně se táže na použitelnost tohoto článku na situaci, kdy celní dluh vznikl navzdory skutečnosti, že celní prohlášení doplněné žádostí o uplatnění preferenčního cla zavedeného celní kvótou bylo podáno v co nejkratší době po zahrnutí čísla kvóty do systémů TARIC a IZTAR. Tato otázka však vyvstává ve věci, jako je věc v původním řízení, pouze tehdy, pokud lze mít za to, že celní orgány jsou oprávněny přidělit celní kvótu na základě celních prohlášení vědomě podaných před zahrnutím čísla dotyčné kvóty do uvedených systémů a následně doplněných prostřednictvím změny žádostí směřující k tomu, aby deklarant mohl využít celní kvótu. Čtvrtá otázka rovněž vychází z předpokladu, že čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje takovou změnu provést. 45 S ohledem na výše uvedené a vzhledem k tomu, že z odpovědi na druhou otázku vyplývá, že čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie nelze vykládat v tom smyslu, že umožňuje subjektu změnit celní prohlášení doplněním čísla celní kvóty, není třeba na třetí a čtvrtou otázku odpovídat. K nákladům řízení 46 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (pátý senát zasedající v kolegiu o pěti soudcích) rozhodl takto: Článek 173 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, musí být vykládán v tom smyslu, že neumožňuje subjektu doplnit k dříve podanému celnímu prohlášení číslo zvláštní celní kvóty za účelem nahrazení v tomto prohlášení původně požadovaného cla erga omnes preferenční sazbou. Sampol Pucurull Pynnä Laitenberger Stancu Valasidis Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 28. ledna 2026. Podpisy ( *1 ) – Jednací jazyk: polština.