Ochranná známka Evropské unie – Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie FOR BETTER GAMING – VEIKKAUS – Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu – Nedostatek rozlišovací způsobilosti – Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001 – Prvek ochranné známky vykazující rozlišovací způsobilost získanou užíváním – Článek 7 odst. 3 nařízení 2017/1001

null ROZSUDEK TRIBUNÁLU (sedmého senátu) 1. července 2026(*) „ Ochranná známka Evropské unie – Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie FOR BETTER GAMING – VEIKKAUS – Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu – Nedostatek rozlišovací způsobilosti – Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001 – Prvek ochranné známky vykazující rozlišovací způsobilost získanou užíváním – Článek 7 odst. 3 nařízení 2017/1001“ Ve věci T‑615/25, Veikkaus Oy, se sídlem v Helsinkách (Finsko), zástupci: M. Nousiainen, advokát, žalobkyně, proti Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zástupci: T. Frydendahl, jako zmocněnec, žalovanému, TRIBUNÁL (sedmý senát), ve složení: K. Kecsmár, předseda, L. Madise (zpravodaj) a P. Nihoul, soudci, za soudní kancelář: V. Di Bucci, vedoucí, s přihlédnutím k písemné části řízení, s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy jim bylo doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodali žádost o konání jednání, a poté, co na základě čl. 106 odst. 3 svého jednacího řádu stanovil, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení, vydává tento Rozsudek 1        Žalobkyně, společnost Veikkaus Oy, se žalobou na základě článku 263 SFEU domáhá částečného zrušení rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 10. července 2025 (věc R 829/2025-4) (dále jen „napadené rozhodnutí“). Skutečnosti předcházející sporu 2        Dne 27. srpna 2024 podala žalobkyně u EUIPO přihlášku slovního označení FOR BETTER GAMING – VEIKKAUS jako ochranné známky Evropské unie. 3        Přihlášená ochranná známka označovala zejména služby náležející do tříd 35, 41 a 42 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957 ve znění změn a doplňků a pro každou z těchto tříd odpovídající následujícímu popisu: –        třída 35: „Obchodní poradenství; maloobchodní prodej počítačového softwaru, zábavního softwaru pro počítačové hry, stahovatelného softwaru, softwaru pro elektronické hry a stahovatelných videoher; maloobchodní prodej počítačového herního softwaru obsahujícího interaktivní multimédia, herního softwaru pro mobilní telefony, chytré telefony, tablety a jiná mobilní elektronická zařízení; maloobchodní prodej stahovatelného herního softwaru pro mobilní telefony, chytré telefony, tablety a jiná mobilní elektronická zařízení; maloobchodní prodej aplikací obsahujících počítačové hry; maloobchodní prodej virtuálních her a herního softwaru; maloobchodní prodej doplňků a komponentů pro počítačové hry a videohry“; –        třída 41: „Zábava; organizace a prezentace soutěží; televizní zábava; poskytování online zábavy; poskytování herních služeb [přímo prostřednictvím počítačových sítí]; poskytování on-line her prostřednictvím internetu; herní služby související se sázením; služby v oblasti sázek; on-line sázkové služby; zábavní služby související s dostihovými sázkami; služby v oblasti kasin, heren a hazardních her; pořádání loterií; služby sportovních výsledků; provozování heren; školicí služby související se hrami; poskytování elektronických publikací online bez možnosti stažení; virtuální herní služby poskytované online prostřednictvím počítačové sítě; služby heren založené na virtuální realitě“; –        třída 42: „Služby návrhu her; zkoušky, ověřování a kontrola kvality; vědecké a technologické služby; návrh, vývoj a údržba počítačového softwaru a internetových stránek pro online hazardní hry; údržba internetových stránek pro online hry.“ 4        Rozhodnutím ze dne 11. března 2025 průzkumový referent zamítl v rozsahu, v němž se týkala služeb uvedených výše v bodě 3, přihlášku přihlášené ochranné známky na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) ve spojení s čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1). 5        Dne 7. května 2025 podala žalobkyně u EUIPO odvolání proti rozhodnutí průzkumového referenta. 6        Odvolací senát napadeným rozhodnutím vyhověl odvolání pro následující služby: –        třída 35: „Obchodního poradenství“; –        třída 41: „Poskytování elektronických publikací on-line bez možnosti stažení“; –        třída 42: „Zkoušky, ověřování a kontrola kvality; vědecké a technologické služby“. 7        Odvolací senát naproti tomu odvolání zamítl pro jiné služby, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, než jsou služby uvedené v bodě 6 výše (dále jen „dotčené služby“), a to z důvodu, že uvedená ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 ve spojení s čl. 7 odst. 2 tohoto nařízení. Odvolací senát měl v podstatě za to, že přihlášenou ochrannou známku pochopí finsky mluvící část relevantní veřejnosti tak, že znamená „pro lepší hazardní hru – sázku, tipovací hru“ a bude vnímána nikoli jako údaj o obchodním původu dotčených služeb, ale jako reklamní sdělení související s těmito službami. 8        Konečně odvolací senát vrátil věc průzkumovému referentovi, aby přezkoumal, pokud jde o dotčené služby, podpůrné tvrzení žalobkyně týkající se rozlišovací způsobilosti získané užíváním přihlášené ochranné známky na základě čl. 7 odst. 3 nařízení 2017/1001. Návrhová žádání účastníků řízení 9        Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál: –        zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž zamítá zápis přihlášená ochranné známky pro dotčené služby; –        uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, včetně nákladů vynaložených v řízení před odvolacím senátem. 10      EUIPO navrhuje, aby Tribunál: –        zamítl žalobu; –        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení v případě konání jednání. Právní otázky 11      Na podporu své žaloby uplatňuje žalobkyně jediný žalobní důvod vycházející z porušení čl. 7 odst.1 písm. b) ve spojení s čl. 7 odst. 2 nařízení 2017/1001, neboť odvolací senát nesprávně dospěl k závěru, že přihlášená ochranná známka postrádá inherentní rozlišovací způsobilost ve vztahu k dotčeným službám. 12      Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 se do rejstříku nezapíšou ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost. Podle čl. 7 odst. 2 téhož nařízení se čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení použije, i když důvody k zamítnutí zápisu existují jen v části Evropské unie, 13      Rozlišovací způsobilost ochranné známky ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 znamená, že tato ochranná známka umožňuje identifikovat výrobek nebo službu, pro které je zápis požadován, jako pocházející od určitého podniku, a tedy odlišit tento výrobek nebo tuto službu od výrobků či služeb jiných podniků (viz rozsudek ze dne 21. ledna 2010, Audi v. OHIM, C‑398/08 P, EU:C:2010:29, bod 33 a citovaná judikatura). 14      Rozlišovací způsobilost ochranné známky ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 musí být posuzována jednak vzhledem k výrobkům nebo službám, pro které je zápis požadován, a jednak vzhledem k tomu, jak ji vnímá relevantní veřejnost (viz rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Henkel v. OHIM, C‑456/01 P a C‑457/01 P, EU:C:2004:258, bod 35 a citovaná judikatura). 15      Má se za to, že označení postrádající rozlišovací způsobilost uvedená v čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 nejsou způsobilá plnit základní funkci ochranné známky, tedy identifikovat původ výrobku nebo služby, na které se ochranná známka vztahuje, tak, aby spotřebitel, který si tento výrobek nebo službu pořídí, mohl při dalším pořizování učinit stejnou volbu, pokud byla jeho zkušenost pozitivní, nebo jinou volbu, pokud byla tato zkušenost negativní [viz rozsudek ze dne 28. června 2017, Colgate-Palmolive v. EUIPO (AROMASENSATIONS), T‑479/16, nezveřejněný, EU:T:2017:441, bod 16 a citovaná judikatura]. 16      Pokud jde o ochranné známky tvořené označeními nebo údaji, které jsou užívány i jako reklamní slogany, údaje o jakosti anebo výrazy podněcující ke koupi výrobků nebo služeb označených těmito ochrannými známkami, jejich zápis není vyloučen z důvodu takového užívání [viz rozsudek ze dne 17. ledna 2024, Ilovepdf v. EUIPO (ILOVEPDF), T‑60/23, nezveřejněný, EU:T:2024:9, bod 37 a citovaná judikatura]. Za účelem posouzení rozlišovací způsobilosti takových ochranných známek není namístě na ně uplatňovat striktnější kritéria, než jsou kritéria použitelná na jiná označení (viz rozsudek ze dne 21. ledna 2010, Audi v. OHIM, C‑398/08 P, EU:C:2010:29, bod 36 a citovaná judikatura). 17      Z judikatury též vyplývá, že všechny ochranné známky tvořené označeními nebo údaji, které jsou jinak užívány jako reklamní slogany, údaje o jakosti anebo výrazy podněcující ke koupi výrobků nebo služeb označených těmito ochrannými známkami, sice šíří již ze své podstaty ve větší či menší míře objektivní sdělení, byť jednoduché, mohou však spotřebitele informovat o obchodním původu dotčených výrobků nebo služeb. Tak tomu může být zejména v případě, kdy tyto ochranné známky mohou mít více významů, tvořit slovní hříčku nebo být vnímány jako fantazijní, překvapující a neočekávané, a tudíž být zapamatovatelné, takže se neomezují na běžné reklamní sdělení, ale mají určitou originalitu nebo výstižnost, vyžadují minimální výkladové úsilí nebo u dotčené veřejnosti vyvolávají rozpoznávací proces [viz rozsudek ze dne 13. listopadu 2024, DDCF v. EUIPO (SUSTAINABLE BY DESIGN), T‑3/24, nezveřejněný, EU:T:2024:811, bod 16 a citovaná judikatura]. 18      Právě ve světle těchto úvah je třeba zkoumat, zda odvolací senát porušil čl. 7 odst. 1 písm. b) ve spojení s čl. 7 odst. 2 nařízení 2017/1001, jak tvrdí žalobkyně, tím, že dospěl k závěru, že přihlášená ochranná známka postrádá inherentní rozlišovací způsobilost pro dotčené služby. K relevantní veřejnosti 19      Odvolací senát uvedl, že dotčené služby jsou určeny široké veřejnosti, jejíž úroveň pozornosti je průměrná, jakož i odborníkům, jejichž úroveň pozornosti je vyšší než průměrná (body 24 a 25 napadeného rozhodnutí). Odvolací senát rovněž uvedl, že přihlášená ochranná známka je tvořena anglickými slovy a finským slovem, a poté, co konstatoval, že v některých členských státech, zejména ve Finsku, je angličtina široce srozumitelná, dospěl k závěru, že se jeho posouzení bude týkat finsky mluvící části relevantní veřejnosti, která rozumí významu všech prvků přihlášené ochranné známky (bod 27 napadeného rozhodnutí). 20      Tyto závěry odvolacího senátu, které žalobkyně ostatně nezpochybnila, je třeba potvrdit. K posouzení rozlišovací způsobilosti přihlášené ochranné známky 21      Odvolací senát nejprve uvedl, že přihlášená ochranná známka je tvořena anglickými slovními prvky „for“, „better“ a „gaming“, jakož i finským slovním prvkem „veikkaus“ odděleným pomlčkou (bod 28 napadeného rozhodnutí). Pokud jde o význam těchto slovních prvků, odvolací senát odkázal na definice ze slovníků předložené průzkumovým referentem, přičemž konstatoval, že tyto definice nebyly žalobkyní zpochybněny. Odvolací senát dále uvedl, že žalobkyně nezpochybňuje význam výrazu „for better gaming“, který přijal průzkumový referent, a sice „pro lepší hazardní hru“ (bod 29 napadeného rozhodnutí). 22      Odvolací senát poté přezkoumal tvrzení žalobkyně, podle kterého má přihlášená ochranná známka posuzovaná jako celek rozlišovací způsobilost z důvodu rozlišovací způsobilosti slova „veikkaus“ pro finsky mluvící veřejnost, které u této veřejnosti ztratilo svůj původní význam, a sice „sázka“ nebo „tipovací hra“, aby bylo nyní specificky spojováno s podnikem žalobkyně a jejími službami a vnímáno jako označení jejich původu (bod 30 napadeného rozhodnutí). 23      V tomto ohledu měl odvolací senát za to, že může posoudit přihlášenou ochrannou známku a v ní obsažené slovo „veikkaus“ pouze z hlediska jejich inherentní rozlišovací způsobilosti, jelikož argument žalobkyně týkající se rozlišovací způsobilosti získané užíváním této ochranné známky byl uplatněn podpůrně (bod 31 napadeného rozhodnutí). Odvolací senát zejména konstatoval, že důkazy předložené žalobkyní neposkytují žádný údaj o inherentní rozlišovací způsobilosti přihlášené ochranné známky nebo slova „veikkaus“ (bod 31 napadeného rozhodnutí). Odvolací senát měl rovněž za to, že skutečnost, že ochranné známky obsahující toto slovo získaly rozlišovací způsobilost užíváním, neprokazuje, že přihlášená ochranná známka má inherentní rozlišovací způsobilost (bod 31 napadeného rozhodnutí). 24      Kromě toho měl odvolací senát za to, že slovo „veikkaus“ má v oblasti hazardních her význam, který odkazuje na sázky a tipovací hry, takže finsky mluvící veřejnost bude přihlášenou ochrannou známku vnímat jako znamenající „pro lepší hazardní hru – sázku, tipovací hru“ (bod 32 napadeného rozhodnutí). Oddělení anglické části a finské části této ochranné známky pomlčkou jí nedává odlišný význam, ani jinak neovlivňuje její srozumitelnost pro uvedenou veřejnost (bod 32 napadeného rozhodnutí). 25      Odvolací senát měl rovněž za to, že pro služby související s hazardními hrami a sázkami není přihlášená ochranná známka nejednoznačná ani originální a neobsahuje žádný prvek nebo vlastnost, které by mohly vyvolat rozpoznávací proces u relevantní veřejnosti nebo vyžadovat výkladové úsilí. Má bezprostředně srozumitelný význam a zjevnou souvislost s dotčenými službami. U finsky mluvící veřejnosti šíří jednoznačné reklamní sdělení zdůrazňující pozitivní vlastnosti těchto služeb. Tato veřejnost bude proto přihlášenou ochrannou známku vnímat především jako propagační slogan, a nikoli jako údaj o obchodním původu uvedených služeb (body 33, 34 a 36 napadeného rozhodnutí). 26      Konečně odvolací senát uvedl, že zohlednění starších zápisů ochranných známek Evropské unie a finských ochranných známek uplatněných žalobkyní nevede k odlišnému posouzení (body 39 až 45 napadeného rozhodnutí). 27      Žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že se omezil na zohlednění významu slova „veikkaus“ v běžné finské mluvě, což vedlo k nesprávnému posouzení inherentní rozlišovací způsobilosti přihlášené ochranné známky posuzované jako celek. Tvrdí, že toto slovo již není finsky mluvící veřejností vnímáno v původním smyslu, ale jako slovo specificky označující její podnik a původ služeb, které nabízí, takže jeho přítomnost v přihlášené ochranné známce jí propůjčuje inherentní rozlišovací způsobilost. Uvedené slovo totiž odpovídá jejímu obchodnímu jménu a její hlavní ochranné známce, která získala rozlišovací způsobilost dlouhodobým užíváním a je ve Finsku značně proslulá, či dokonce má dobré jméno. Žalobkyně se na podporu svých tvrzení odvolává na zápis označení VEIKKAUS v rejstříku ochranných známek s dobrým jménem ve Finsku, zápis dvou starších ochranných známek Evropské unie a starší finské ochranné známky, které jsou tvořeny tímto označením, na základě rozlišovací způsobilosti získané užíváním, a na existenci skupiny ochranných známek rovněž obsahující uvedené označení. 28      Žalobkyně v této souvislosti zdůrazňuje, že ochranná známka, která získala rozlišovací způsobilost užíváním, musí požívat stejné ochrany jako ochranná známka vykazující inherentní rozlišovací způsobilost. Má za to, že jelikož označení VEIKKAUS získalo rozlišovací způsobilost užíváním pro výrobky a služby v oblasti her o peníze ještě před datem podání přihlášky přihlášené ochranné známky, je třeba dovodit, aniž by bylo nutné provést nové posouzení, že tvoří součást přihlášené ochranné známky jako celku, která má rozlišovací způsobilost, a zacházet s ním stejným způsobem jako s jakýmkoli jiným prvkem vykazujícím inherentní rozlišovací způsobilost. 29      Kromě toho žalobkyně tvrdí, že s přihlášenou ochrannou známkou nelze zacházet jako s prostým propagačním sloganem. Uvádí, že tato ochranná známka je tvořena dvěma prvky, a sice sloganem „for better gaming“ spojeným pomlčkou s hlavní ochrannou známkou VEIKKAUS, která má rozlišovací způsobilost a díky níž přihlášená ochranná známka posuzovaná jako celek jasně plní primární funkci ochranné známky. Dále zdůrazňuje, že v přihlášené ochranné známce je hlavní ochranná známka VEIKKAUS prezentována samostatně a je od sloganu oddělena pomlčkou. Přihlášená ochranná známka tedy z gramatického hlediska netvoří „celek“, v němž by se slovo „veikkaus“ nacházelo v původním významu ve finštině. Žalobkyně uvádí příklady ochranných známek Evropské unie a finských ochranných známek, které kombinují hlavní ochrannou známku podniku oddělenou pomlčkou se sloganem, jako jsou PAULIG – THIS CUP COUNTS, ASSA ABLOY – CREDENTIALS AS A SERVICE, TEFEL – KUN RAPEUS RATKAISE a BALLERINA – TÄYTETTÄ TULVILLAAN, a dodává, že relevantní veřejnost je zvyklá setkávat se na trhu s takovými kombinacemi a ihned chápe, že slouží k označení obchodního původu dotčených výrobků nebo služeb. 30      Žalobkyně rovněž poukazuje na to, že je vlastníkem dvou finských ochranných známek, PAREMMAN PELIN PUOLESTA – VEIKKAUS a VEIKKAUS – ILOA ELÄMÄÄN, které mají podobnou strukturu jako přihlášená ochranná známka, přičemž první z nich navíc pokrývá stejné služby, jako jsou dotčené služby. Finský úřad průmyslového vlastnictví měl údajně za to, že tyto ochranné známky mají posuzované jako celek inherentní rozlišovací způsobilost. Odvolací senát EUIPO je však náležitě nezohlednil. 31      EUIPO s argumenty žalobkyně nesouhlasí. 32      Předně je třeba uvést, že žalobkyně tvrdila pouze podpůrně, že přihlášená ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním ve smyslu čl. 7 odst. 3 nařízení 2017/1001, takže vzhledem k neexistenci rozhodnutí průzkumového referenta v tomto ohledu odvolací senát tuto otázku nezkoumal. Účastníci řízení se shodují na tom, že hlavní otázkou vznesenou v projednávané věci je, jaký význam je případně třeba přiznat v rámci posuzování inherentní rozlišovací způsobilosti přihlášené ochranné známky posuzované jako celek ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení okolnosti, že slovní prvek „veikkaus“, který je v ní obsažen, byl dříve zapsán jako ochranná známka na základě rozlišovací způsobilosti získané jeho užíváním. 33      V první řadě je třeba potvrdit posouzení odvolacího senátu, podle kterého bude finsky mluvící veřejnost chápat přihlášenou ochrannou známku v doslovném významu tak, že v oblasti hazardních her znamená „pro lepší hazardní hru – sázku, tipovací hru“. Toto posouzení je totiž podpořeno definicemi ze slovníků uvedenými v bodě 2 napadeného rozhodnutí a nezpochybněnými žalobkyní, z nichž zejména vyplývá, že finské slovo „veikkaus“ odkazuje na sázky a tipovací hry. 34      Podobně jako odvolací senát je třeba konstatovat, že oddělení první části přihlášené ochranné známky, která je tvořena skupinou anglických slov „for better gaming“, pomlčkou od druhé části této ochranné známky tvořené finským slovem „veikkaus“, nestačí samo o sobě k tomu, aby byl uvedené ochranné známce přiznán význam odlišný od významu vyplývajícího z jejího doslovného významu, jak je uveden v bodě 33 výše, ani ke změně její srozumitelnosti pro finsky mluvící veřejnost. 35      V druhé řadě nemůže žalobkyně odvolacímu senátu vytýkat, že zohlednil doslovný význam slova „veikkaus“ ve finštině, jak byl připomenut v bodě 33 výše, k učinění závěru, že přihlášená ochranná známka posuzovaná jako celek postrádá inherentní rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001. 36      Konkrétně Tribunál nemůže přijmout tvrzení žalobkyně, že odvolací senát měl dovodit, že přítomnost slovního prvku „veikkaus“ v přihlášené ochranné známce přiznává této ochranné známce posuzované jako celek inherentní rozlišovací způsobilost jen proto, že tento prvek představuje starší ochrannou známku zapsanou na základě rozlišovací způsobilosti získané užíváním, která je ve Finsku značně proslulá. 37      V tomto ohledu je třeba připomenout, že struktura článku 7 nařízení 2017/1001 jasně rozlišuje mezi inherentními vlastnostmi označení na jedné straně a jeho vlastnostmi získanými užíváním na trhu na straně druhé. Článek 7 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení se týká inherentní rozlišovací způsobilosti označení, kdežto čl. 7 odst. 3 upravuje získanou rozlišovací způsobilost. Skutečné užívání označení, jehož zápis je požadován, a jeho dobré jméno je třeba posoudit pouze v rámci použití čl. 7 odst. 3 nařízení 2017/1001 [viz rozsudek ze dne 30. března 2022, Daimler v. EUIPO (Vyobrazení třícípých hvězd na černém pozadí I), T‑277/21, nezveřejněný, EU:T:2022:194, bod 25 a citovaná judikatura]. 38      Z ustálené judikatury v tomto ohledu vyplývá, že skutečné užívání ochranné známky, jejíž zápis je požadován, nemůže mít žádný dopad na inherentní rozlišovací způsobilost této ochranné známky, která musí být posuzována pouze s ohledem na její vyobrazení předložené spolu s přihláškou k zápisu [viz rozsudek ze dne 2. března 2022, Distintiva Solutions v. EUIPO – Makeblock (Makeblock), T‑86/21, nezveřejněný, EU:T:2022:107, bod 73 a citovaná judikatura]. 39      Tato zásada platí i v případě, kdy je uplatňováno nikoli skutečné užívání přihlášené ochranné známky jako celku, ale skutečné užívání prvku, který ji tvoří. 40      Ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 30. března 2022, Vyobrazení třícípých hvězd na černém pozadí I (T‑277/21, nezveřejněný, EU:T:2022:194), měl Tribunál rozhodnout o inherentní rozlišovací způsobilosti obrazce tvořeného opakujícími se prvky ve tvaru bílých třícípých hvězd, uspořádanými do mřížky na černém pozadí, ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001. Na podporu žaloby žalobkyně zejména tvrdila, že se odvolací senát dopustil nesprávného právního posouzení, když nezohlednil „proslulost“ získanou jinou ochrannou známkou, jíž byla vlastníkem a jejíž charakteristické prvky byly převzaty v dotčeném označení, jelikož představovala „třícípou hvězdu v kruhu“. V bodě 26 tohoto rozsudku Tribunál rozhodl, že „[žalobkyně] se nemůže užitečně dovolávat ani skutečného a konkrétního užívání přihlášené ochranné známky, ani proslulosti jiné ochranné známky odlišné od přihlášené ochranné známky“. 41      Stejně tak ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 13. března 2024, Quality First v. EUIPO (MORE-BIOTIC) (T‑243/23, nezveřejněný, EU:T:2024:162), byla Tribunálu předložena žaloba proti rozhodnutí odvolacího senátu, kterým byl zamítnut zápis slovního označení MORE-BIOTIC z důvodu, že postrádal inherentní rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001. V bodě 44 tohoto rozsudku Tribunál odmítl argument žalobkyně, podle kterého „její výrobky uváděné na trh pod označením MORE jsou na trhu stále známější“, přičemž uvedl, že tímto argumentem žalobkyně „v podstatě odkazuje na skutečné užívání přihlášené ochranné známky“. 42      Uplatňuje-li žalobce, stejně jako v projednávané věci, inherentní rozlišovací způsobilost přihlášené ochranné známky, i přes analýzu EUIPO, přísluší mu poskytnout konkrétní a podložené údaje prokazující, že tato ochranná známka má inherentní rozlišovací způsobilost [viz rozsudek ze dne 3. července 2013, Airbus v. OHIM (NEO), T‑236/12, EU:T:2013:343, bod 62 a citovaná judikatura]. 43      Aby mohly přispět k prokázání rozlišovací způsobilosti ochranné známky ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, musí důkazy prokázat, že se spotřebitelé nemuseli seznámit s ochrannou známkou užíváním a že jim tato ochranná známka okamžitě umožnila odlišit výrobky nebo služby, které jí byly označeny, od výrobků nebo služeb konkurenčních podniků (rozsudek ze dne 7. října 2004, Mag Instrument v. OHIM, C‑136/02 P, EU:C:2004:592, bod 50). 44      V projednávané věci však žalobkyně neprokázala, že přihlášená ochranná známka má inherentní rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001. Celá její argumentace spočívá na skutečnosti, že slovní prvek „veikkaus“ získal rozlišovací způsobilost v důsledku vystavení relevantní veřejnosti tomuto prvku v rámci jejích obchodních činností. Tím se nesnaží prokázat, že uvedený prvek, ani a fortiori přihlášená ochranná známka posuzovaná jako celek, jsou vnímány jako rozlišovací z důvodu jejich vlastních inherentních vlastností nezávisle na jakémkoli předchozím užívání na trhu. 45      V tomto rámci je třeba potvrdit posouzení odvolacího senátu uvedené v bodě 31 napadeného rozhodnutí, podle kterého důkazy předložené žalobkyní v průběhu řízení před EUIPO, které se týkají zejména rozsahu jejích obchodních činností, jejího obratu a jejích výsledků, neposkytují žádnou informaci o inherentní rozlišovací způsobilosti přihlášené ochranné známky nebo slovního prvku „veikkaus“. Žalobkyně ostatně sama v žalobě uznává, že důkazy, které předložila, nemají za cíl prokázat, že tento slovní prvek má inherentní rozlišovací způsobilost. Nepředložila ani žádný takový důkaz, jako je výňatek ze slovníku, který by umožnil prokázat, že se slovo „veikkaus“ již svým významem vztahuje k jejímu podniku, ani důkaz, který by prokazoval, že toto slovo již není v běžné mluvě užíváno k popisu sázek a tipovacích her. 46      Jak správně uvádí EUIPO, přijetí teze žalobkyně by z metodologického hlediska znamenalo ignorovat zásadní rozlišení, které nařízení 2017/1001 činí mezi posouzením inherentní rozlišovací způsobilosti podle čl. 7 odst. 1 písm. b) a posouzením rozlišovací způsobilosti získané užíváním podle čl. 7 odst. 3. Přijetí této teze by totiž vedlo k závěru, že k tomu, aby ochranná známka složená z několika prvků, jejíž zápis je požadován, mohla být považována za inherentně rozlišující, stačí, aby slovní prvek získal rozlišovací způsobilost užíváním a byl do této ochranné známky převzat. 47      Žalobkyně se v tomto kontextu nemůže účelně dovolávat zásady, podle které ochranná známka, která získala rozlišovací způsobilost užíváním ve smyslu čl. 7 odst. 3 nařízení 2017/1001, musí požívat stejné úrovně ochrany jako ochranná známka s inherentní rozlišovací způsobilostí ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení. Jak správně uvádí EUIPO, tato zásada se totiž týká výlučně ochrany přiznané již zapsaným ochranným známkám, a nikoli podmínek průzkumu před zápisem ochranné známky. 48      Argument žalobkyně vycházející z okolnosti, že je vlastníkem skupiny ochranných známek obsahujících slovní prvek „veikkaus“, je rovněž irelevantní. V tomto ohledu podle judikatury nespadá pojem skupiny ochranných známek pod absolutní důvody pro zamítnutí zápisu, ale pouze pod relativní důvody pro zamítnutí zápisu, takže odvolací senát měl posoudit rozlišovací způsobilost přihlášené ochranné známky s ohledem na její specifické vlastnosti, bez zohlednění jiných údajně podobných ochranných známek, jejichž vlastníkem byla žalobkyně [viz rozsudek ze dne 24. září 2025, Quality First v. EUIPO (CRAVE NO MORE), T‑33/25, nezveřejněný, EU:T:2025:886, bod 31 a citovaná judikatura]. 49      Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že odvolací senát správně zohlednil doslovný význam přihlášené ochranné známky, kterou relevantní finsky mluvící veřejnost chápe jako znamenající „pro lepší hazardní hru – sázku, tipovací hru“, aby posoudil, zda má tato ochranná známka inherentní rozlišovací způsobilost. 50      Ke zpochybnění posouzení odvolacího senátu, podle kterého vykazuje přihlášená ochranná známka na základě tohoto významu pro relevantní finsky mluvící veřejnost přímou spojitost s dotčenými službami a je touto veřejností vnímána jako šířící reklamní sdělení, jež zdůrazňuje pozitivní vlastnosti těchto služeb, a nikoli jako údaj o jejich obchodním původu, uplatňuje žalobkyně v podstatě dva argumenty, které nelze přijmout. 51      Žalobkyně zaprvé tvrdí, že přihlášená ochranná známka nepředstavuje slogan „užívaný izolovaně“, ale vyplývá z kombinace sloganu, a sice „for better gaming“, se slovním prvkem „veikkaus“, který tvoří její hlavní ochrannou známku a má rozlišovací způsobilost, takže přihlášená ochranná známka posuzovaná jako celek není vnímána jako prostý propagační slogan. Toto tvrzení však představuje pouze zopakování argumentů dříve uplatněných žalobkyní, které již byly odmítnuty. 52      Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, přítomnost pomlčky mezi výrazem „for better gaming“ a slovním prvkem „veikkaus“ nijak nevylučuje, že by finsky mluvící veřejnost mohla přihlášenou ochrannou známku vnímat jako reklamní sdělení týkající se dotčených služeb. Jak bylo konstatováno výše, slovní prvek „veikkaus“ chápaný v doslovném významu ve finštině totiž odkazuje na koncept, který se zcela koherentně začleňuje do výrazu, jenž mu předchází, takže přihlášená ochranná známka tvoří pro tuto veřejnost logický celek, který šíří takové sdělení. 53      Pokud jde zadruhé o příklady ochranných známek Evropské unie a finských ochranných známek uvedené žalobkyní, které kombinují hlavní ochrannou známku podniku se sloganem prostřednictvím pomlčky (viz bod 29 výše), je třeba konstatovat, že žalobkyně tvrdí, že mezi ochrannými známkami, které cituje, a přihlášenou ochrannou známkou existuje strukturální podobnost. Taková podobnost však nestačí k prokázání, že přihlášená ochranná známka vykazuje inherentní rozlišovací způsobilost, jelikož toto posouzení musí být provedeno s ohledem na specifické vlastnosti dotčeného označení. Argumentace žalobkyně přitom nadále spočívá na nesprávném předpokladu, podle kterého přítomnost slovního prvku „veikkaus“, jenž odpovídá její hlavní ochranné známce, která získala rozlišovací způsobilost užíváním, v přihlášené ochranné známce stačí k tomu, aby byla přihlášené ochranné známce posuzované jako celek přiznána inherentní rozlišovací způsobilost. 54      Ve třetí řadě, pokud jde o argument žalobkyně vycházející z jejích starších ochranných známek zapsaných ve Finsku PAREMMAN PELIN PUOLESTA – VEIKKAUS a VEIKKAUS – ILOA ELÄMÄÄN, je třeba připomenout, že režim ochranných známek Evropské unie je autonomním systémem, který je tvořen souborem pravidel a sleduje cíle, které jsou pro něj specifické, přičemž jeho uplatnění je nezávislé na jakémkoli vnitrostátním systému (viz rozsudek ze dne 6. září 2018, Bundesverband Souvenir – Geschenke – Ehrenpreise v. EUIPO, C‑488/16 P, EU:C:2018:673, bod 72 a citovaná judikatura). Způsobilost označení k zápisu jako ochranné známky Evropské unie musí být tedy posuzována pouze na základě relevantní unijní právní úpravy. EUIPO, a případně unijní soud, nejsou vázány rozhodnutím přijatým v členském státu nebo třetí zemi, které připouští způsobilost téhož označení k zápisu jako národní ochranná známka [viz rozsudek ze dne 11. května 2010, Abadía Retuerta v. OHIM (CUVÉE PALOMAR), T‑237/08, EU:T:2010:185, bod 137 a citovaná judikatura]. Tak je tomu i v případě, že takové rozhodnutí bylo přijato v zemi, která patří k jazykové oblasti, ze které dotčené slovní označení pochází [viz rozsudek ze dne 14. června 2007, Europig v. OHIM (EUROPIG), T‑207/06, EU:T:2007:179, bod 42 a citovaná judikatura]. 55      S ohledem na všechny výše uvedené úvahy dospěl odvolací senát právem k závěru, že přihlášená ochranná známka zcela postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001. 56      Z toho vyplývá, že je třeba jediný žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný, a tudíž zamítnout i žalobu. K nákladům řízení 57      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. 58      Ačkoli žalobkyně neměla úspěch ve věci, EUIPO požadoval, aby byla žalobkyni uložena náhrada nákladů řízení pouze v případě konání jednání. Vzhledem k tomu, že se jednání nekonalo, je třeba rozhodnout, že každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (sedmý senát) rozhodl takto: 1)      Žaloba se zamítá. 2)      Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení. Kecsmár Madise Nihoul Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 1. července 2026. Podpisy *      Jednací jazyk: finština.