Státní podpora – Odvětví letecké dopravy – Opatření přijatá Rumunskem ve prospěch letiště v Temešváru – Opatření provedená letištěm v Temešváru ve prospěch společnosti Wizz Air a leteckých společností, které jej využívají – Rozhodnutí, kterým se zčásti konstatuje neexistence státní podpory ve prospěch letiště v Temešváru a leteckých společností, jež toto letiště využívají – Letištní poplatky – Žaloba na neplatnost – Aktivní legitimace – Osobní dotčení – Neexistence podstatného zásahu do soutěžního postavení – Částečná nepřípustnost – Článek 107 odst. 1 SFEU – Právní omyl – Selektivní povaha – Výhoda

null ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého senátu zasedajícího v kolegiu o pěti soudcích) 13. května 2026(*) „ Státní podpora – Odvětví letecké dopravy – Opatření přijatá Rumunskem ve prospěch letiště v Temešváru – Opatření provedená letištěm v Temešváru ve prospěch společnosti Wizz Air a leteckých společností, které jej využívají – Rozhodnutí, kterým se zčásti konstatuje neexistence státní podpory ve prospěch letiště v Temešváru a leteckých společností, jež toto letiště využívají – Letištní poplatky – Žaloba na neplatnost – Aktivní legitimace – Osobní dotčení – Neexistence podstatného zásahu do soutěžního postavení – Částečná nepřípustnost – Článek 107 odst. 1 SFEU – Právní omyl – Selektivní povaha – Výhoda“ Ve věci T‑522/20 RENV, Carpatair SA, se sídlem v Temešváru (Rumunsko), zástupci: J. Rivas de Andrés, avocat, žalobkyně, proti Evropské komisi, zástupci: J. Carpi Badía a S. Verschraegen, jako zmocněnci, žalované, podporované: Wizz Air Hungary Légiközlekedési Zrt. (Wizz Air Hungary Zrt.), se sídlem v Budapešti (Maďarsko), zástupci: E. Vahida a S. Rating, avocats, a Societatea Națională „Aeroportul Internațional Timişoara – Traian Vuia“ SA (AITTV), se sídlem v Ghirodě (Rumunsko), zástupci: V. Power, SC a R. Hourihan, solicitor, vedlejšími účastnicemi, TRIBUNÁL (druhý senát zasedající v kolegiu o pěti soudcích), ve složení: N. Półtorak, předsedkyně, J. Martín y Pérez de Nanclares (zpravodaj), G. Hesse, G. Steinfatt a D. Petrlík, soudci, vedoucí soudní kanceláře: A. Audras-Hidelot, radová, s přihlédnutím k písemné části řízení, zejména k organizačnímu procesnímu opatření ze dne 20. října 2025, po jednání konaném dne 4. prosince 2025, vydává tento Rozsudek 1        Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, Carpatair SA, domáhá zrušení rozhodnutí Komise (EU) 2021/1428 ze dne 24. února 2020 o státní podpoře SA. 31662 – C/2011 (ex NN/2011), kterou poskytlo Rumunsko mezinárodnímu letišti Temešvár – Wizz Air (Úř. věst. 2021, L 308, s. 1, dále jen „napadené rozhodnutí“), v rozsahu, v němž konstatuje, že některá opatření nepředstavují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. I.      Skutečnosti předcházející sporu 2        Žalobkyně je rumunskou regionální leteckou společností. V roce 2000 učinila z mezinárodního letiště v Temešváru (Rumunsko) (dále jen „letiště“), z něhož provozuje hvězdicovou síť linek, svou základnu. 3        Letiště je provozováno druhou vedlejší účastnicí, společností Societății Naționale „Aeroportul Internațional Timișoara – Traian Vuia“ SA (AITTV), která je akciovou společností, v níž drží rumunský stát 80% podíl. 4        V očekávání zvýšení dopravy, které mělo vyvolat přistoupení Rumunska k Evropské unii v roce 2007, a za účelem splnění podmínek vstupu do schengenského prostoru v oblasti bezpečnosti, obdržela AITTV od Rumunska financování výstavby terminálu pro lety mimo schengenský prostor a bezpečnostních zařízení. 5        V rámci strategie směřující k přilákání nízkonákladových leteckých společností a ke zvýšení celkové ziskovosti uvedeného letiště podepsala AITTV v roce 2008 s první vedlejší účastnicí, Wizz Air Hungary Légiközlekedési Zrt. (Wizz Air Hungary Zrt.) (dále jen „Wizz Air“), maďarskou nízkonákladovou leteckou společností, dohody vymezující zásady jejich spolupráce, jakož i obecné podmínky využívání infrastruktury a letištních služeb společností Wizz Air (dále jen „dohody z roku 2008“). Dvě z těchto dohod byly pozměněny dne 25. června 2010 prostřednictvím nového systému slev sjednaného mezi společnostmi Wizz Air a AITTV, který pokrýval období do 6. února 2011 (dále jen „pozměňující dohody z roku 2010“). Wizz Air začala z letiště provozovat lety v říjnu 2008. 6        Dne 30. září 2010 podala žalobkyně k Evropské komisi stížnost týkající se údajně protiprávní státní podpory poskytnuté rumunskými orgány ve prospěch společnosti Wizz Air. 7        Dne 24. května 2011 informovala Komise Rumunsko o svém rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU (dále jen „rozhodnutí o zahájení“) týkající se zejména slev a rabatů z letištních poplatků poskytnutých podle leteckých informačních příruček (dále jen „AIP“) na roky 2007, 2008 a 2010, jakož i dohod z roku 2008. 8        V roce 2014 žalobkyně ukončila na letišti činnost a byla předmětem reorganizace v rámci insolvenčního řízení. Její hlavní základna se nyní nachází na letišti v Aradu (Rumunsko), vzdáleném 50 kilometrů (km) od letiště, na němž nabízí zejména charterové lety. Pravidelné linky již neprovozuje. 9        Dne 24. února 2020 přijala Komise napadené rozhodnutí. 10      V napadeném rozhodnutí Komise zkoumala existenci státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, pokud jde zejména o letištní poplatky zveřejněné v AIP na roky 2007, 2008 a 2010 (body 40 až 49 a 267 až 299 odůvodnění napadeného rozhodnutí), dohody z roku 2008 a pozměňující dohody z roku 2010 (dále společně jen „dohody z let 2008 a 2010“) (body 50 až 76 a 300 až 440 odůvodnění napadeného rozhodnutí). 11      Dále vzhledem k tomu, že Komise měla za to, že některá financování poskytnutá společnosti AITTV představují státní podporu, zkoumala jejich slučitelnost s vnitřním trhem (body 236 až 266 odůvodnění napadeného rozhodnutí). 12      Pokud jde o letištní poplatky uvedené v AIP na roky 2007, 2008 a 2010, měla Komise v napadeném rozhodnutí za to, že základní sazba, rabaty a slevy z těchto poplatků nejsou selektivní. Komise proto dospěla k závěru, že toto opatření nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. 13      Pokud jde o dohody z let 2008 a 2010, Komise s ohledem na hospodářská hodnocení provedená po uzavření těchto dohod uvedla, že tyto dohody musely vést k mezní ziskovosti společnosti AITTV. Proto měla za to, že soukromý hospodářský subjekt v tržním hospodářství by takové dohody uzavřel. Mimoto byly uvedené dohody podle Komise součástí celkové strategie a dlouhodobé snahy o celkovou ziskovost letiště. Komise tedy dospěla k závěru, že neposkytly společnosti Wizz Air hospodářskou výhodu, kterou by tato společnost za běžných tržních podmínek nezískala. 14      Komise tedy dospěla v článku 2 napadeného rozhodnutí k závěru, že zejména letištní poplatky uvedené v AIP na roky 2007, 2008 a 2010, jakož dohody z let 2008 a 2010 nepředstavují státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. II.    Řízení před vrácením věci A.      K původnímu rozsudku 15      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 11. srpna 2020 podala žalobkyně žalobu znějící na zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž byl v něm učiněn závěr, že AIP na rok 2010 a dohody z let 2008 a 2010 (dále jen společně „sporná opatření“) představují protiprávní státní podporu poskytnutou společnosti Wizz Air, která je neslučitelná s vnitřním trhem. 16      V rozsudku ze dne 8. února 2023, Carpatair v. Komise (T‑522/20, dále jen „původní rozsudek“, EU:T:2023:51), Tribunál zaprvé uvedl, že žaloba musí být považována za přípustnou, jelikož žalobkyně prokázala jak právní zájem na podání žaloby, tak aktivní legitimaci k podání žaloby na neplatnost napadeného rozhodnutí. 17      Zadruhé Tribunál poté, co vyhověl prvnímu žalobnímu důvodu a částečně druhému žalobnímu důvodu vznesenému žalobkyní na podporu žaloby, zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž dospěl k závěru, že letištní poplatky uvedené v AIP na rok 2010 a v dohodách z let 2008 a 2010 nepředstavují státní podpory. B.      K rozsudku o kasačním opravném prostředku 18      Kasačními opravnými prostředky se Komise (věc C‑244/23 P), Wizz Air (věc C‑245/23 P) a AITTV (věc C‑246/23 P) domáhaly zrušení původního rozsudku. 19      Rozsudkem ze dne 13. února 2025, Komise a další v. Carpatair (C‑244/23 P až C‑246/23 P, dále jen „rozsudek o kasačním opravném prostředku“, EU:C:2025:87), Soudní dvůr zrušil původní rozsudek v plném rozsahu z důvodů souvisejících s prokázáním aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby na neplatnost napadeného rozhodnutí. 20      Soudní dvůr vrátil věc Tribunálu a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později, jelikož měl za to, že stav řízení nedovoloval ve věci rozhodnout, protože přezkum přípustnosti žaloby v prvním stupni a případně opodstatněnosti této žaloby zahrnuje posouzení skutkového stavu, které by vyžadovalo přijetí dodatečných organizačních procesních opatření nebo provedení důkazů. III. Řízení a návrhová žádání účastníků řízení po vrácení věci 21      Podáními došlými ve dnech 9., 22. a 23. dubna 2025 předložily žalobkyně, AITTV, Komise a Wizz Air vyjádření k pokračování řízení v souladu s čl. 193 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu. 22      Žalobkyně v podstatě navrhuje, aby Tribunál: –        zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž dospěl k závěru, že AIP na rok 2010, jakož i dohody z let 2008 a 2010 nepředstavují státní podpory; –        rozhodl, že Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní v souvislosti s odpovědí na vyjádření předložená Komisí před Tribunálem jak v řízení v prvním stupni, tak v tomto řízení po vrácení věci a před Soudním dvorem v řízení o kasačním opravném prostředku; –        rozhodl, že společnost Wizz Air a AITTV ponesou vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení vynaložené žalobkyní v souvislosti s odpovědí na vyjádření předložená vedlejšími účastnicemi před Tribunálem jak v řízení v prvním stupni, tak v tomto řízení po vrácení věci a před Soudním dvorem v řízení o kasačním opravném prostředku. 23      Komise navrhuje, aby Tribunál: –        odmítl žalobu jako nepřípustnou, nebo podpůrně ji zamítl jako neopodstatněnou; –        uložil žalobkyni náhradu nákladů tohoto řízení, včetně nákladů řízení ve věci, v níž byl vydán původní rozsudek, jakož i nákladů řízení ve věcech, v nichž byl vydán rozsudek o kasačním opravném prostředku. 24      Wizz air navrhuje, aby Tribunál: –        žalobu zamítl; –        rozhodl, že žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Wizz Air v řízení v prvním stupni a v řízení po vrácení věci Tribunálu, jakož i v řízení před Soudním dvorem. 25      AITTV v podstatě navrhuje, aby Tribunál: –        žalobu odmítl jako nepřípustnou, –        potvrdil napadené rozhodnutí v plném rozsahu, –        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení, které AITTV vynaložila ve všech řízeních před Tribunálem a před Soudním dvorem. IV.    Právní otázky A.      K přípustnosti výňatků ze zprávy insolvenčního správce 26      Žalobkyně v příloze vyjádření ke spisu společnosti AITTV jakožto vedlejší účastnice předložila výňatky ze zprávy insolvenčního správce nadepsané „Zpráva o příčinách platební neschopnosti společnosti Carpatair“, aby prokázala zásah do jejího soutěžního postavení z důvodu činností společnosti Wizz Air. 27      Komise, Wizz Air a AITTV mají za to, že výňatky z této zprávy jsou nepřípustné. Komise a společnost Wizz Air konkrétně tvrdí, že tato zpráva byla předložena opožděně. 28      Je třeba připomenout, že podle čl. 85 odst. 1 jednacího řádu se důkazy a důkazní návrhy předkládají v rámci první výměny spisů účastníků řízení. I když byla v projednávané věci zpráva insolvenčního správce zmíněna již v žalobě, žalobkyně se omezila na tvrzení, že dotčená příloha musí být prohlášena za přípustnou z důvodu, že tyto výňatky umožňují prokázat negativní dopad nekalé soutěže společnosti Wizz Air na její soutěžní postavení. Neposkytla tedy žádné právoplatné vysvětlení k důvodům, proč byly výňatky z této zprávy předloženy opožděně v odpovědi na spis společnosti AITTV jakožto vedlejší účastnice. 29      Výňatky ze zprávy insolvenčního správce je tedy třeba považovat za nepřípustné. B.      K přípustnosti žaloby 1.      K právnímu zájmu žalobkyně na podaní žaloby 30      Komise, podporovaná společností AITTV, zpochybňuje existenci právního zájmu žalobkyně na zrušení napadeného rozhodnutí. V tomto ohledu zejména poznamenává, že úspěch projednávané žaloby na neplatnost nemá přímý dopad na kasační opravný prostředek podaný žalobkyní proti rozhodnutí Curtea de Apel București (odvolací soud v Bukurešti, Rumunsko) v řízení o žalobě na náhradu škody podané k Înalta Curte de Casație (Nejvyšší kasační a soudní dvůr, Rumunsko). Stejně tak podle Komise nemá projednávaná žaloba žádný vliv na výsledek řízení o žalobě na navrácení podpory poskytnuté společnosti Wizz Air na základě AIP na rok 2010, kterou projednává Curtea de Apel Alba Iulia (odvolací soud v Albě Iulii, Rumunsko). 31      Žalobkyně argumenty Komise zpochybňuje. 32      Podle ustálené judikatury Soudního dvora je žaloba na neplatnost podaná fyzickou nebo právnickou osobou přípustná pouze v případě, že má tato osoba právní zájem na zrušení napadeného aktu. Předpokladem takového zájmu je, že samotné zrušení tohoto aktu může vyvolat právní následky a žaloba může ve výsledku přinést straně, která ji podala, prospěch (viz rozsudek ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise (C‑33/14 P, EU:C:2015:609, bod 55 a citovaná judikatura). 33      Právní zájem žalobce na podání žaloby musí kromě toho existovat ve vztahu k předmětu žaloby ve fázi jejího podání, neboť jinak by žaloba byla nepřípustná. Tento předmět sporu stejně jako právní zájem na řízení musí přetrvávat až do vydání soudního rozhodnutí, neboť jinak by nemohlo být vydáno rozhodnutí ve věci samé (viz rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Komise v. Hansestadt Lübeck, C‑524/14 P, EU:C:2016:971, bod 26 a citovaná judikatura). 34      V projednávané věci žalobkyně v odpovědi na otázky položené Tribunálem v rámci organizačního procesního opatření na jednání konaném dne 4. prosince 2025 uvedla, že i když je řízení o žalobě na náhradu škody skončeno, řízení o navrácení dotčené podpory je stále přerušeno až do vydání konečného rozsudku v projednávané věci. Nelze přitom vyloučit, že případné zrušení napadeného rozhodnutí může s ohledem na jeho předmět ovlivnit výsledek žaloby týkající se navrácení dotčené podpory. 35      Za okolností projednávané věci tudíž případné zrušení napadeného rozhodnutí může žalobkyni poskytnout výhodu v rámci její žaloby před vnitrostátním soudem. Žalobkyně tudíž odůvodňuje svůj právní zájem na podání žaloby (obdobně viz rozsudek ze dne 7. listopadu 2018, BPC Lux 2 a další v. Komise, C‑544/17 P, EU:C:2018:880, bod 56 a citovaná judikatura). 36      Mimoto, co se týče druhé stížnosti podané žalobkyní dne 13. září 2011 a zapsané pod číslem SA.33598, Komise dne 1. července 2020 informovala žalobkyni o svém záměru nezahájit formální vyšetřovací řízení v této druhé věci z důvodu, že dotčená opatření jsou obdobná opatřením zkoumaným v napadeném rozhodnutí. 37      Na jednání žalobkyně uvedla, že předběžný přezkum této druhé stížnosti Komisí stále probíhá, což tento orgán potvrdil. 38      Případné zrušení napadeného rozhodnutí by tudíž mohlo vést k zahájení formálního vyšetřovacího řízení v této druhé věci, během něhož by žalobkyně měla v zásadě možnost uplatnit svá procesní práva předložením připomínek. 39      Žalobkyně tudíž právně dostačujícím způsobem prokázala, že jí případné zrušení napadeného rozhodnutí může přinést prospěch. Má tedy právní zájem na podání žaloby na neplatnost uvedeného rozhodnutí. 2.      K aktivní legitimaci žalobkyně 40      Úvodem je třeba připomenout, že přípustnost žaloby podané na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU fyzickou či právnickou osobou proti aktu, který jí není určen, je podmíněna tím, že bude uznána její aktivní legitimace, která je dána ve dvou případech. Zaprvé může být taková žaloba podána za podmínky, že se tento akt dané osoby bezprostředně a osobně dotýká. Zadruhé může takováto osoba podat žalobu proti nařizovacímu aktu, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření, pokud se jí bezprostředně dotýká (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, body 59 a 91, a ze dne 15. července 2021, Deutsche Lufthansa v. Komise, C‑453/19 P, EU:C:2021:608, bod 31). 41      Je třeba uvést, že je nesporné, že napadené rozhodnutí představuje zaprvé individuální akt v rozsahu, v němž je v něm konstatováno, že dohody z let 2008 a 2010 nejsou státními podporami, a zadruhé nařizovací akt nevyžadující přijetí prováděcích opatření ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce třetí části věty SFEU, v rozsahu, v němž je v něm konstatováno, že systém letištních poplatků zavedený AIP na rok 2010 není státní podporou. K prokázání aktivní legitimace ve vztahu k části napadeného rozhodnutí týkající se dohod z let 2008 a 2010 musí žalobkyně prokázat, že je touto částí dotčena bezprostředně a osobně. Naproti tomu k prokázání aktivní legitimace ve vztahu k části tohoto rozhodnutí týkající se AIP na rok 2010 stačí, aby prokázala, že je touto částí dotčena bezprostředně (rozsudek o kasačním opravném prostředku, bod 59). 42      Komise, podporovaná společnostmi Wizz Air a AITTV, tvrdí, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby proti sporným opatřením. Žalobkyně není v podstatě osobně dotčena dohodami z let 2008 a 2010, jelikož zaprvé neprokázala, že je v přímém konkurenčním vztahu se společností Wizz Air, a zadruhé každopádně dostatečně neprokázala, že snížení jejích výnosů bylo způsobeno hospodářskou soutěží ze strany společnosti Wizz Air, přičemž byla pouze jedním z četných konkurentů společnosti Wizz Air na letišti. 43      Komise, podporovaná společnostmi Wizz Air a AITTV, má za to, že žalobkyně neprokázala své bezprostřední dotčení. 44      V první řadě, se žalobkyně domnívá, že je dohodami z let 2008 a 2010 dotčena osobně, jelikož dotčená podpora, kterou společnost Wizz Air obdržela od společnosti AITTV z důvodu těchto dohod, podstatně zasáhla do jejího soutěžního postavení. 45      Žalobkyně v podstatě zaprvé tvrdí, že společnost Wizz Air byla jejím přímým konkurentem na pěti linkách a nepřímým konkurentem na pěti dalších linkách. Dotace obdržené společností Wizz Air na linky, na kterých byla žalobkyně v přímé nebo nepřímé konkurenci s touto leteckou společností, přitom vedly k vyloučení více než 70 % objemu přepravy na letišti, a to jak v příletech, tak v odletech. Dotovaná konkurence společnosti Wizz Air byla podle žalobkyně příčinou takového zhoršení jejích obchodních a finančních výsledků, jako jsou pokles obratu a finanční ztráty. 46      Zadruhé se žalobkyně domnívá, že má zvláštní postavení, jelikož žádná jiná letecká společnost na letišti nebyla ve stejném rozsahu postižena narušením hospodářské soutěže vyplývajícím ze státní podpory poskytnuté společnosti Wizz Air. 47      V druhé řadě má žalobkyně za to, že je dohodami z let 2008 a 2010, jakož i AIP na rok 2010 dotčena bezprostředně. 48      V projednávané věci je vhodné začít přezkumem podmínky osobního dotčení žalobkyně, pokud jde o dohody z let 2008 a 2010. a)      K osobnímu dotčení žalobkyně, pokud jde o dohody z let 2008 a 2010 1)      Úvodní poznámky 49      Je třeba připomenout, že žalobkyně není příjemcem opatření vyplývajících z dohod z let 2008 a 2010. 50      Pokud ovšem žalobce zpochybní opodstatněnost rozhodnutí o posouzení podpory přijatého na základě čl. 108 odst. 3 SFEU nebo na základě formálního vyšetřovacího řízení, musí prokázat, že se ho toto rozhodnutí dotýká z důvodu určitých vlastností, které jsou mu vlastní, nebo skutkové situace, která ho odlišuje od jakékoli jiné osoby, a proto ho individualizuje podobným způsobem, jakým by byl individualizován adresát takového rozhodnutí. Je tomu tak zejména v případě, kdy je postavení žalobce na trhu podstatným způsobem dotčeno podporou, která je předmětem dotčeného rozhodnutí (viz rozsudek o kasačním opravném prostředku, bod 61 a citovaná judikatura). 51      Je třeba připomenout, že žalobcem prokázaný podstatný zásah do jeho postavení na dotčeném trhu neznamená, že se s konečnou platností rozhoduje o jeho soutěžních vztazích s podniky, které jsou příjemci sporného opatření, ale od žalobce vyžaduje pouze to, aby vhodným způsobem uvedl důvody, proč je rozhodnutí Komise způsobilé poškodit jeho oprávněné zájmy tím, že podstatně zasahuje do jeho postavení na tomto trhu. Podstatné zasažení soutěžního postavení žalobce na uvedeném trhu tedy nevyplývá z podrobné analýzy jednotlivých konkurenčních vztahů na tomto trhu umožňující přesně určit rozsah dotčení jeho soutěžního postavení, ale v zásadě z prima facie konstatování, že poskytnutí opatření, kterého se týká rozhodnutí Komise, může toto postavení zasáhnout podstatně (viz rozsudek o kasačním opravném prostředku, bod 63 a citovaná judikatura). 52      Naproti tomu samotná okolnost, že akt, jehož zrušení se žalobce domáhá, může mít určitý vliv na konkurenční vztahy na dotčeném trhu a že se žalobce nachází v jakémkoli konkurenčním vztahu s osobou, která má prospěch z tohoto aktu, nemůže postačovat k tomu, aby mohl být považován za osobně dotčeného uvedeným aktem. Jinými slovy, podnik se nemůže omezit na to, že se bude dovolávat postavení soutěžitele ve vztahu k podniku, který má prospěch z opatření uvedeného v aktu, jehož zrušení se domáhá (viz rozsudek ze dne 20. ledna 2022, Deutsche Lufthansa v. Komise, C‑594/19 P, EU:C:2022:40, bod 78 a citovaná judikatura). 53      Prokázání podstatného zásahu do postavení konkurenta na trhu se kromě toho nemůže omezovat na existenci určitých skutečností naznačujících zhoršení obchodní nebo finanční výkonnosti žalobce, jako je významný pokles obratu, nezanedbatelné finanční ztráty nebo podstatné zmenšení podílů na trhu v důsledku poskytnutí dotčené podpory. Poskytnutí státní podpory může zasáhnout do soutěžního postavení subjektu i jinými způsoby, zejména tím, že způsobí ušlý zisk nebo vývoj méně příznivý než ten, který by byl zaznamenán v případě neexistence takové podpory (viz rozsudek ze dne 20. ledna 2022, Deutsche Lufthansa v. Komise, C‑594/19 P, EU:C:2022:40, bod 79 a citovaná judikatura). 54      Konečně z judikatury vyplývá, že k vymezení trhu nebo trhů, ve vztahu k nimž měla být posouzena podmínka podstatného zásahu do soutěžního postavení není nezbytné předložit důkazy o velikosti, struktuře, jakož i o přítomných soutěžitelích (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Deutsche Lufthansa v. Komise (C‑453/19 P, EU:C:2021:608, body 64 až 65). 55      V projednávané věci je třeba uvést, jak vyplývá z bodu 8 výše, že od roku 2014 již žalobkyně nevykonávala činnost na letišti a byla předmětem reorganizace v rámci insolvenčního řízení. Za těchto podmínek se žalobkyně nemůže opírat o potenciální budoucí hospodářskou soutěž, aby prokázala osobní dotčení, ale musí za tímto účelem prokázat, že v době, kdy dohody z let 2008 a 2010 vyvolávaly účinky, existovala účinná hospodářská soutěž se společností Wizz Air. 56      V tomto ohledu žalobkyně v podstatě tvrdí, že splňuje podmínku osobního dotčení, jelikož společnost Wizz Air jí přímo nebo nepřímo konkurovala na deseti linkách s odletem z letiště a má zvláštní postavení. 57      Naproti tomu se žalobkyně nemůže dovolávat skutečnosti, že se aktivně účastnila správního řízení před Komisí, aby prokázala osobní dotčení. Z pouhé účasti žalobkyně na správním řízení nelze vyvodit, že je napadeným rozhodnutím osobně dotčena (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2007, Sniace v. Komise, C‑260/05 P, EU:C:2007:700, bod 60, a usnesení ze dne 26. září 2016, Greenpeace Energy a další v. Komise, T‑382/15, nezveřejněné, EU:T:2016:589, bod 39), i když hrála v řízení tak jako v projednávané věci důležitou roli zejména tím, že podala stížnost, která vedla k napadenému rozhodnutí. 2)      K existenci přímé konkurence mezi žalobkyní a společností Wizz Air 58      Žalobkyně má za to, že byla přímým konkurentem společnosti Wizz Air na pěti linkách s odletem z letiště z důvodu, že tyto linky obsluhovaly stejná letiště nebo letiště vzdálená méně než 100 km, a sice pokud jde o Německo, na lince do Düsseldorfu (žalobkyně obsluhovala Düsseldorf a Wizz Air Dortmund, tedy letiště po silnici vzdálená 70 km), a pokud jde o Itálii, na linkách do Benátek (žalobkyně obsluhovala Benátky a Wizz Air Treviso, tedy letiště po silnici vzdálená 41 km), do Bergama-Milána a do Boloně (žalobkyně obsluhovala Boloňu a Wizz Air Forli, tedy letiště po silnici vzdálená 73 km) a do Říma. 59      Ve vztahu k této otázce Soudní dvůr rozhodl, že Tribunál tím, že měl za to, že Wizz Air a žalobkyně si konkurovaly na pěti linkách s odletem z letiště z důvodu, že tyto linky obsluhovaly stejná letiště nebo letiště vzdálená méně než 100 km, aniž vysvětlil důvody, proč nevyhověl argumentům společnosti AITTV směřujícím ke zpochybnění takové konkurence zejména z důvodu rozdílů mezi obchodními modely těchto dvou leteckých společností, jakož i z důvodu odlišných technických vlastností jejich letadlových parků, porušil povinnost uvést odůvodnění (rozsudek o kasačním opravném prostředku, body 66 a 70). 60      Pokud jde zaprvé o argument společnosti AITTV, že žalobkyně a Wizz Air fungovaly podle odlišných obchodních modelů, je mezi účastnicemi řízení nesporné, že si žalobkyně zvolila provozní model hvězdicové sítě linek (hub and spoke), zatímco Wizz Air upřednostnila provozní model sítě „z bodu do bodu“. 61      V tomto ohledu je třeba upřesnit, že hvězdicová síť je konfigurace letů, která umožňuje nabídnout cestujícím spojení mezi hlavním letištěm, jako je mezinárodní letiště, a sekundárními letišti, jako jsou regionální letiště. Pokud jde o provozní model sítě „z bodu do bodu“, je tento model nastaven tak, že jednotlivé destinace jsou mezi sebou přímo propojeny. 62      Z judikatury přitom vyplývá, že za účelem přezkoumání přípustnosti postačuje konstatovat, že žalobkyně je konkurentem příjemce uvedených státních opatření v rozsahu, v němž oba tyto podniky přímo či nepřímo provozují pravidelné služby letecké osobní dopravy z nebo na letiště, která se nacházejí v blízkosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. března 2012, Ryanair v. Komise, T‑123/09, EU:T:2012:164, bod 72 a citovaná judikatura). 63      Navíc Tribunál již rozhodl, že konkurenci mezi leteckými společnostmi s hvězdicovým obchodním modelem a leteckými společnostmi provozujícími model „z bodu do bodu“ nelze vyloučit [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. října 2023, Wizz Air Hungary v. Komise (TAROM; Covid-19), T‑332/21, nezveřejněný, EU:T:2023:645, bod 156]. 64      Vzhledem k tomu, že v projednávané věci žalobkyně a společnost Wizz Air zajišťovaly linky obsluhující stejná letiště nebo letiště vzdálená méně než 100 km, mohli si potenciální zákazníci vybrat mezi službami nabízenými každou z nich. Konkurence navíc neznamená nabízet totožné výrobky nebo služby, ale uspokojovat rovnocenné potřeby, tedy v projednávaném případě umožnit zákazníkům dostat se do konkrétní destinace. 65      Skutečnost, že žalobkyně a společnost Wizz Air provozovaly odlišné obchodní modely, tudíž nebrání existenci konkurence mezi nimi. 66      Zadruhé okolnost uváděná společností AITTV, že letadlové parky společnosti Wizz Air a žalobkyně měly odlišné technické vlastnosti, což společnosti Wizz Air umožnilo dosáhnout úspor z rozsahu, není relevantní pro určení, zda si tyto dvě letecké společnosti konkurovaly, jelikož tyto rozdíly nemají vliv na možnost cestujících zvolit si mezi těmito dvěma dopravci. Stejně tak skutečnost, že žalobkyně vykonávala jiné nákladné vedlejší činnosti, nemá žádný vliv na skutečnost, že pokud jde o služby související s přepravou cestujících v letecké dopravě, tyto dvě společnosti si konkurovaly. 67      Zatřetí skutečnost, které se dovolává společnost AITTV, že ke dni přijetí napadeného rozhodnutí a podání projednávané žaloby žalobkyně již dlouhou dobu změnila obchodní model, a skutečnost, že obě letecké společnosti nyní vykonávají činnost z různých letišť jiným způsobem, nejsou relevantní. Jak bylo v podstatě uvedeno v bodě 55 výše, k prokázání osobního dotčení musí žalobkyně prokázat, že společnost Wizz Air jí účinně konkurovala v době, kdy byly dohody z let 2008 a 2010 účinné, a nikoli k okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí nebo podání projednávané žaloby. 68      Za těchto podmínek je třeba odmítnout všechny argumenty společnosti AITTV, aniž je třeba zkoumat jejich přípustnost, kterou žalobkyně zpochybnila. 69      Kromě toho Komise ve vyjádření k rozsudku o kasačním opravném prostředku tvrdí, že žalobkyně a Wizz Air si konkurovaly pouze na dvou linkách, a sice na linkách, které obsluhují Bergamo-Milán a Řím. Pokud jde o ostatní linky, žalobkyně měla předložit další důkazy umožňující prokázat, že letiště jsou zastupitelná, přičemž pouhá skutečnost, že se nacházejí ve vzdálenosti méně než 100 km, není v tomto ohledu dostačující. 70      Komise v tomto ohledu zdůrazňuje, že v rozhodnutí C(2019) 4990 final ze dne 5. července 2019 o státní podpoře SA.46373 (2019/NN) – Německo – Provozní podpora letiště Dortmund (Úř. věst. 2020, C 43, s. 1) měla za to, že lze tvrdit, že letiště v Düsseldorfu a Dortmundu nejsou striktně vzato ve stejné spádové oblasti. 71      Tvrzení učiněné Komisí v rozhodnutí citovaném v bodě 70 výše však nebylo formulováno kategoricky, takže z něj nelze vyvodit, že Komise skutečně prokázala, že tato dvě letiště nebyla součástí téže spádové oblasti. Dále je třeba konstatovat, že při přijetí rozhodnutí o zahájení měla Komise za to, že žalobkyně a Wizz Air si konkurovaly na linkách obsluhujících Düsseldorf, Benátky, Bergamo-Milán, Boloňu a Řím, a definovala tedy relevantní trh jako dvojice měst v letecké dopravě. Tím implicitně, ale nutně považovala za zastupitelná letiště, která jsou zeměpisně blízko, jako jsou Düsseldorf a Dortmund, Boloňa a Forli, nebo také Benátky a Treviso, a to v souladu se svou rozhodovací praxí v oblasti hospodářské soutěže. Konečně Tribunál již rozhodl, že zeměpisná blízkost letišť vzdálených od sebe 115 km a okolnost, že se prvně uvedené nachází ve spádové oblasti druhého, mohou prokázat existenci soutěžního vztahu mezi těmito dvěma letišti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. dubna 2019, Deutsche Lufthansa v. Komise, T‑492/15, EU:T:2019:252, bod 159). 72      Žalobkyně tedy správně vycházela z okolnosti, že letiště v Dortmundu a Düsseldorfu, letiště v Boloni a ve Forli a letiště v Benátkách a v Trevisu jsou od sebe vzdálená méně než 100 km, aby je považovala za zastupitelná, a tedy měla za to, že společnost Wizz Air jí konkuruje na linkách obsluhujících tato letiště. 73      Je tudíž třeba mít za to, že Wizz Air a žalobkyně si přímo konkurovaly na pěti linkách obsluhovaných na týchž letištích nebo na letištích vzdálených méně než 100 km, a sice pokud jde o Německo, na lince obsluhované v Düsseldorfu, a pokud jde o Itálii, na linkách obsluhujících Benátky, Bergamo-Milán, Boloňu a Řím. 3)      K existenci nepřímé konkurence mezi žalobkyní a společností Wizz Air 74      Žalobkyně má mimo to za to, že si se společností Wizz Air nepřímo konkurovala na pěti dalších linkách se spádovou oblastí 200 km. Tvrdí totiž, že Wizz Air obsluhou Dortmundu, Benátek, Bergama-Milána a Forli konkurovala rovněž jí provozovaným linkám do Frankfurtu nad Mohanem (Německo) (vzdáleného po silnici 222 km od Dortmundu), Verony (Itálie) (vzdálené po silnici 121 km od Benátek), Turína (Itálie) (vzdáleného po silnici 185 km od Bergama-Milána), Florencie (Itálie) (vzdálené po silnici 109 km od Forli) a Ancony (Itálie) (vzdálené po silnici 166 km od Forli). 75      V tomto ohledu je třeba poznamenat, že žalobkyně ve vyjádření k rozsudku o kasačním opravném prostředku zmiňuje zásady vyvozené Tribunálem v rozsudku ze dne 12. dubna 2019, Deutsche Lufthansa v. Komise (T‑492/15, EU:T:2019:252, bod 159), jak byly připomenuty v bodě 71 výše. Uvádí rovněž, že z rozhodnutí přijatých Komisí vyplývá, že letiště vzdálená od sebe hodinu, či dokonce hodinu a třicet minut jízdy autem, mohla být považována za blízká letiště. 76      Je však nutno konstatovat, že všechna letiště zmíněná žalobkyní a uvedená v bodě 74 výše se nacházejí ve vzdálenosti přesahující 115 km nebo hodinu a třicet minut jízdy autem. Konkrétně, pokud jde o Forli a Florencii, i když se tato města nacházejí ve vzdálenosti méně než 115 km od sebe, jízda autem mezi nimi trvá více než hodinu a třicet minut. 77      Pokud jde o argument žalobkyně, že cestující jsou od finanční krize ochotni cestovat až 200 km, aby mohli využívat levnějších letenek, není podložen žádnou konkrétní skutečností. 78      Konečně sama žalobkyně obsluhovala současně Turín a Bergamo-Milán, Bergamo-Milán a Veronu, Veronu a Benátky, jakož i Boloňu a Florencii, tedy dvojice měst nacházejících se v téže spádové oblasti 200 km, třebaže tvrdí, že tyto destinace byly zastupitelné. Tato okolnost může zpochybnit relevanci údajné „nepřímé konkurence“ existující mezi žalobkyní a společností Wizz Air u těchto dvojic. 79      Žalobkyně tudíž právně dostačujícím způsobem neprokázala, že si se společností Wizz Air nepřímo konkurovaly na pěti dodatečných linkách uvedených v bodě 74 výše. 4)      K zvláštnímu postavení žalobkyně 80      Žalobkyně tvrdí, že má zvláštní postavení ve srovnání s ostatními leteckými společnostmi působícími na letišti, jelikož zaprvé byla jedinou leteckou společností působící na letišti, která byla vystavena konkurenci ze strany společnosti Wizz Air, zadruhé činnost letiště byla zaměřena na její činnosti a zatřetí její soutěžní postavení bylo dotčeno konkurencí ze strany společnosti Wizz Air, která měla prospěch z dohod z let 2008 a 2010, což je prokázáno snížením jejích výnosů, jakož i ušlým ziskem vyplývajícím z nemožnosti žalobkyně obnovit dvě linky s odletem z letiště do severní Itálie. 81      Komise tvrdí, že v řízení, ve kterém byl vydán původní rozsudek, se žalobkyně nedovolávala údajného ušlého zisku, aby prokázala zásah do jejího soutěžního postavení, a nemůže tak tudíž učinit v tomto řízení. 82      Zaprvé je třeba konstatovat, že na pěti linkách, na kterých si žalobkyně a Wizz Air přímo konkurovaly, provozovala společnost Blue Air rovněž linku do Říma, takže tato společnost byla rovněž vystavena konkurenci ze strany společnosti Wizz Air. I když podle žalobkyně společnost Blue Air nenabízela pravidelné lety, nic to nemění na tom, že poskytovala veřejnosti přepravní služby mezi těmito dvěma městy, takže na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, lze mít za to, že si tyto společnosti konkurovaly. 83      Kromě toho společnost Malév byla rovněž vystavena přímé konkurenci ze strany společnosti Wizz Air na lince do Budapešti (Maďarsko). 84      Konečně pouze na pěti z 32 destinací obsluhovaných žalobkyní z letiště byla žalobkyně vystavena konkurenci ze strany společnosti Wizz Air. 85      Z toho vyplývá, že žalobkyně nebyla jedinou leteckou společností vykonávající činnost na letišti v přímé konkurenci se společností Wizz Air. Dále neprokázala, že linky, na kterých přímo konkurovala společnosti Wizz Air, byly hospodářsky významnější než linky, které společnost Wizz Air sdílela s leteckými společnostmi uvedenými v bodech 82 a 83 výše. Za těchto podmínek pouhá skutečnost, že žalobkyně byla vystavena takové konkurenci na větším počtu linek než uvedené společnosti, nepředstavuje dostatečný rozdíl k odůvodnění toho, že jí musí být přiznáno zvláštní postavení. 86      Zadruhé byla činnost letiště soustředěna na činnost žalobkyně (bod 352 napadeného rozhodnutí). Toto zjištění, stejně jako skutečnost, že Rumunsko uvedlo, že „obchodní model, zejména model centrálního letiště poskytujícího služby hvězdicových sítí [, který provozovala žalobkyně, vedl] k situaci, kdy byly letištní kapacity v době špičky příletů cestujících [žalobkyně] téměř úplně vyčerpány [a] [n]a druhé straně mimo špičku byla jejich kapacita využívána nedostatečně“ (bod 95 napadeného rozhodnutí), umožňuje dospět k rozumnému závěru, že žalobkyně byla v roce 2008 hlavním dopravním provozovatelem na letišti. 87      Kromě toho tvrzení, že žalobkyně během tohoto roku zajišťovala 38 % příjmů společnosti AITTV, zajisté není podloženo důkazy a je zmíněno pouze v bodě 112 odůvodnění napadeného rozhodnutí, který je součástí vyjádření předloženého žalobkyní. Tato skutečnost však nebyla zpochybněna Komisí ani vedlejšími účastnicemi řízení. S ohledem na zjištění učiněná v bodě 86 výše se přitom takový údaj jeví jako realistický. 88      Pokud jde o skutečnost, že většina činností žalobkyně v letech 2000 až 2013, které představovaly více než 90 % jejího obratu, odpovídala jejím činnostem „ve hvězdici“ vykonávaným na letišti, tato skutečnost sice není podložena důkazy, ale není zpochybněna ani Komisí nebo vedlejšími účastnicemi řízení. 89      Z výše uvedeného zajisté vyplývá, že činnost letiště byla zaměřena na činnosti žalobkyně a 90 % jejího obratu plynulo z jejích činností na tomto letišti, Jak však Soudní dvůr uvedl v bodě 89 rozsudku o kasačním opravném prostředku, takové skutečnosti nepostačují k uznání zvláštního postavení žalobkyně. 90      Zatřetí je tedy třeba ověřit, zda žalobkyně prokázala, že její soutěžní postavení bylo podstatně zasaženo konkurencí ze strany společnosti Wizz Air, která měla prospěch z dohod z let 2008 a 2010. 91      V první řadě, pokud jde o údajný ušlý zisk žalobkyně, Soudní dvůr v podstatě rozhodl, že vzhledem k tomu, že byl zmíněn pouze v příloze A.8 žaloby, na kterou posledně uvedená odkazovala pouze obecně, se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 77 původního rozsudku vycházel z existence takového ušlého zisku  vyplývajícího z toho, že žalobkyně nemohla převzít dvě linky s odletem z letiště do  severní Itálie zajišťované společnostmi Alitalia a Alpi Eagles (rozsudek o kasačním opravném prostředku, body 75, 77 a 78). 92      Z judikatury vyplývá, že Tribunál nemůže být povinen rekonstruovat žalobní důvody a argumenty žalobkyně tím, že seskupí rozptýlené informace obsažené v jeho písemnostech, neboť jinak by tyto žalobní důvody a argumenty doplnil, zkreslil nebo omezil (rozsudek ze dne 30. dubna 2025, Deutsche Lufthansa v. Komise, T‑218/18 RENV, nezveřejněný, EU:T:2025:431, bod 40). 93      Stejně tak unijnímu soudu nepřísluší, aby vycházel jen z odhadů přesného odůvodnění a úvah, jak skutkových, tak právních, které mohou být podkladem pro zpochybnění žaloby (rozsudek ze dne 30. dubna 2025, Deutsche Lufthansa v. Komise, T‑218/18 RENV, nezveřejněný, EU:T:2025:431, bod 41). 94      V projednávané věci, jak uvedl Soudní dvůr v bodě 75 rozsudku o kasačním opravném prostředku, žalobkyně v žalobě výslovně neuvedla argument směřující konkrétně k uplatnění ušlého zisku vyplývajícího z toho, že nemohla převzít dvě linky s odletem z letiště do severní Itálie, což ostatně potvrdila ve vyjádření k rozsudku o kasačním opravném prostředku. 95      Je pravda, že žalobkyně v odpovědi na organizační procesní opatření ze dne 11. března 2022 skutečně zmínila ztrátu příležitosti dosáhnout zisku. V této odpovědi se však omezuje na obecné a nepodložené tvrzení, přičemž ostatně nezmiňuje společnosti Alitalia a Alpi Eagles. 96      Je tedy třeba konstatovat, že se žalobkyně v řízení, ve kterém byl vydán původní rozsudek, právoplatně nedovolávala ušlého zisku, aby prokázala podstatný zásah do svého soutěžního postavení. 97      Za těchto podmínek v souladu s judikaturou, podle které po rozsudku Soudního dvora o vrácení věci se účastníci řízení v zásadě nemohou dovolávat důvodů, které nebyly vzneseny v průběhu řízení, v němž byl vydán rozsudek Tribunálu zrušený Soudním dvorem (viz rozsudek ze dne 24. října 2024, Komise v. Intel Corporation, C‑240/22 P, EU:C:2024:915, bod 101 a citovaná judikatura), není přípustné, aby se žalobkyně dovolávala ušlého zisku poprvé až v tomto řízení. 98      V druhé řadě, pokud jde o údajné snížení výnosů žalobkyně, Soudní dvůr rozhodl, že závěr Tribunálu, že se mezi roky 2008 a 2010 čistý výnos žalobkyně na pěti linkách s odletem z letiště snížil o 52 %, pokud jde o čtyři linky do Itálie, a o 57 %, pokud jde o linku do Düsseldorfu, vyplýval ze zkreslení přílohy A.7 žaloby. Tyto procentní podíly totiž neodrážely snížení výnosnosti těchto linek, ale odpovídaly poměru, který představovaly výnosy na uvedených linkách v roce 2010 ve vztahu k výnosům na týchž linkách v roce 2008, což ostatně žalobkyně uznala v kasační odpovědi (rozsudek o kasačním opravném prostředku, body 79 a 80). 99      Soudní dvůr dodal, že z přílohy A.7 žaloby vyplývá, že během téhož období se výnosnost některých linek zajišťovaných žalobkyní, u kterých Tribunál rozhodl, že žalobkyně nekonkurovala společnosti Wizz Air, snížila stejně, ne-li více jako výnosnost z linek, na kterých žalobkyně přímo konkurovala společnosti Wizz Air (rozsudek o kasačním opravném prostředku, bod 81). 100    Konečně s ohledem na takové celkové snížení výnosnosti linek provozovaných žalobkyní s odletem z letiště Soudní dvůr vytkl Tribunálu, že se nemohl v bodě 80 původního rozsudku omezit na tvrzení, že důkazy předložené touto leteckou společností za účelem prokázání, že dohody z let 2008 a 2010 mohly podstatně zasáhnout do jejího soutěžního postavení na dotčených trzích, nebyly zpochybněny argumenty směřujícími k prokázání, že toto snížení mohlo být způsobeno jinými faktory, jako je údajně zastaralý obchodní model uvedené letecké společnosti, konkurenční vztah této společnosti k jiným leteckým společnostem, než je Wizz Air, nebo světová finanční krize, aniž Tribunál tyto argumenty zohlednil a v každém případě aniž vysvětlil, proč měly být tyto argumenty odmítnuty (rozsudek o kasačním opravném prostředku, bod 83). 101    Je třeba uvést, že příloha A.7 žaloby obsahuje tři tabulky týkající se čistých výnosů žalobkyně, z nichž první se týká linek do Itálie, druhá se týká linek do Německa a třetí tabulka přebírá veškeré čisté výnosy žalobkyně týkající se obou těchto států. 102    Pokud jde nejprve o linky do Itálie, tabulka je rozdělena do tří částí. První část seskupuje linky s odletem z letiště do několika italských měst, na kterých si žalobkyně a společnost Wizz Air přímo konkurovaly, a sice do Benátek, Bergama-Milána, Boloně a Říma. Z této tabulky vyplývá, že v roce 2008 činil čistý výnos žalobkyně 6 283 004 eur, zatímco tento výnos činil 3 284 168 eur za rok 2010. Pokles čistého výnosu o částku 2 998 836 eur tudíž představoval snížení o přibližně 47,7 %. 103    Druhá část seskupuje linky s odletem z letiště do několika italských měst, na kterých si žalobkyně a společnost Wizz Air podle žalobkyně nepřímo konkurovaly, a sice do Verony, Turína, Florencie a Ancony. Z této tabulky vyplývá, že v roce 2008 činil čistý výnos žalobkyně 5 491 547 eur, zatímco tento výnos činil 2 860 455 eur za rok 2010. Pokles čistého výnosu o částku 2 631 092 eur tudíž představoval snížení o přibližně 47,9 %. Jinými slovy, snížení bylo stejné, či dokonce mírně vyšší než snížení týkající se linek, na kterých si žalobkyně a společnost Wizz Air přímo konkurovaly. 104    Třetí část se týká linky s odletem z letiště do italského města, na které si žalobkyně a společnost Wizz Air nekonkurovaly, a sice do Bari. Z této tabulky vyplývá, že v roce 2008 činil čistý výnos žalobkyně 942 446 eur, zatímco tento výnos činil 700 735 eur v roce 2010. Pokles čistého výnosu o částku 241 711 eur tudíž představoval snížení o přibližně 25,6 %. 105    Pokud jde dále o linky do Německa, tabulka je rovněž rozdělena do tří částí. První část se týká linky s odletem z letiště do Düsseldorfu, na které si žalobkyně a společnost Wizz Air přímo konkurovaly. Podle této tabulky činil v roce 2008 výnos žalobkyně 1 999 972 eur. Tento výnos se v roce 2009 snížil na 945 533 eur. Pokles čistého výnosu o částku 1 054 439 eur tudíž představoval snížení o přibližně 52 %. V roce 2010 však došlo ke zvýšení, neboť výnos činil 1 141 446 eur. Pokles čistého výnosu mezi lety 2008 a 2010 o částku 858 526 eur, tudíž představoval snížení o přibližně 42,9 %. 106    Druhá část se týká linky s odletem z letiště do Frankfurtu, na které si žalobkyně a společnost Wizz Air podle žalobkyně nepřímo konkurovaly. Vzhledem k tomu, že lety do Frankfurtu byly ukončeny v roce 2010, jsou k dispozici pouze údaje za roky 2008 a 2009. Z této tabulky vyplývá, že v roce 2008 činil čistý výnos žalobkyně 2 526 048 eur, zatímco tento výnos činil 77 863 eur v roce 2009. Pokles čistého výnosu o částku 2 448 185 eur tudíž představoval snížení o přibližně 96,9 %. Jinými slovy, na této lince bylo snížení výrazně vyšší než snížení ovlivňující linky, na kterých si žalobkyně a společnost Wizz Air přímo konkurovaly. 107    Třetí část se týká linek s odletem z letiště do německých měst, na nichž si žalobkyně a společnost Wizz Air nekonkurovaly. Z této tabulky vyplývá, že v roce 2008 činil čistý výnos žalobkyně 4 993 157 eur, zatímco tento výnos činil 2 110 978 eur za rok 2010. Pokles čistého výnosu o částku 2 882 179 eur tudíž představoval snížení o přibližně 57,7 %. Toto snížení bylo tedy mnohem vyšší než snížení na linkách, na kterých si žalobkyně a společnost Wizz Air přímo konkurovaly. 108    Pokud jde konečně o souhrnnou tabulku, ta je rovněž rozdělena do tří částí. První část se týká linek, na nichž si žalobkyně a společnost Wizz Air přímo konkurovaly. Podle této tabulky představoval rozdíl v čistých výnosech žalobkyně mezi lety 2008 (8 282 976 eur) a 2010 (4 425 613 eur) ve výši 3 857 363 eur snížení přibližně o 46,5 %. Druhá část zahrnuje linky, na nichž si žalobkyně a společnost Wizz Air podle žalobkyně nepřímo konkurovaly. Podle této tabulky představoval rozdíl v čistých výnosech žalobkyně mezi lety 2008 (8 017 595 eur) a 2010 (2 860 455 eur) ve výši 5 157 140 eur snížení přibližně o 64,3 %. Třetí část seskupuje linky, na nichž si žalobkyně a společnost Wizz Air nekonkurovaly. Z uvedené tabulky vyplývá, že rozdíl v čistých výnosech žalobkyně mezi lety 2008 (6 590 638 eur) a 2010 (3 219 578 eur) ve výši 3 371 060 eur představoval snížení přibližně o 51,1 %. 109    Kromě toho je třeba připomenout, jak bylo prokázáno v bodě 79 výše, že i když žalobkyně tvrdila, že společnost Wizz Air jí nepřímo konkurovala na linkách týkajících se jednak Verony, Turína, Florencie a Ancony a jednak Frankfurtu, nepodařilo se jí prokázat existenci účinné konkurence mezi ní a společností Wizz Air na těchto linkách. 110    Ze všech těchto údajů vyplývá, že čisté výnosy žalobkyně vykazovaly v období od roku 2008 do roku 2010 významný pokles na všech linkách zajišťovaných žalobkyní s odletem z letiště, s výjimkou linky do Bari, u níž bylo snížení méně výrazné. Pokud jde dále o linky, na kterých si žalobkyně a Wizz Air nekonkurovaly, snížení čistých výnosů žalobkyně bylo, s výjimkou linky do Bari, buď mírně vyšší, nebo mnohem významnější než na linkách, na kterých si tyto dvě letecké společnosti přímo konkurovaly. 111    Vzhledem k tomu, že s výjimkou linky do Bari bylo snížení čistých výnosů žalobkyně na linkách, na kterých jí nekonkurovala společnost Wizz Air, vyšší než snížení, ke kterému došlo na linkách, na kterých jí tato společnost konkurovala, žalobkyně neprokázala, že konkurence ze strany společnosti Wizz Air, která měla prospěch z dohod z let 2008 a 2010, měla dopad na její výnosy. 112    Vzhledem k tomu, že z bodu 100 výše v podstatě vyplývá, že Soudní dvůr měl za to, že se Tribunál nemohl omezit na konstatování snížení výnosnosti linek provozovaných žalobkyní z letiště, na kterých jí společnost Wizz Air přímo konkurovala, aby dospěl k závěru o podstatném zásahu do jejího soutěžního postavení, je třeba ověřit, zda snížení výnosů žalobkyně mohou vysvětlit jiné faktory, jako je její údajně zastaralý obchodní model, konkurence jiných leteckých společností než Wizz Air, nebo celosvětová finanční krize. 113    Zaprvé, pokud jde o obchodní model hvězdicové sítě, který žalobkyně použila v době sporných opatření, z plánu reorganizace žalobkyně vypracovaného insolvenčním správcem žalobkyně vyplývá, že tento model zahrnoval nabídku pravidelných letů, které vyžadovaly velký počet zaměstnanců, letadlový park tvořený letadly vlastněnými žalobkyní a pronajatými letadly, jakož i vysoké provozní náklady s nejistými příjmy. Kromě toho tento plán u žalobkyně zdůrazňoval několik slabých míst, jako je používání starší generace motorů, které spotřebovávaly více pohonných hmot než motory poslední generace, omezený letadlový park ve srovnání s mezinárodními leteckými společnostmi nebo nedostatek finančních prostředků umožňujících rozvoj. 114    Naproti tomu společnost Wizz Air, která provozovala obchodní model „z bodu do bodu“, používala jediný typ velkých a moderních letadel s nižší spotřebou pohonných hmot a nabízela pouze jednu třídu cestujících. 115    V tomto kontextu, jak správně tvrdí AITTV, obchodní model hvězdicové sítě používaný žalobkyní v rozhodné době neumožňoval žalobkyni dosáhnout stejných úspor z rozsahu jako například Wizz Air, která provozovala větší, novější a účinnější letadla než letadla žalobkyně. 116    Ostatně je třeba uvést, že žalobkyně v návaznosti na reorganizaci v rámci insolvenčního řízení změnila v červnu 2013 obchodní model a přestala na letišti nabízet hvězdicové služby. Nyní totiž nabízí ad hoc charterové lety, řetězcové charterové lety a projekty pronájmu s posádkou nebo bez posádky. To je nepřímým důkazem toho, že obchodní model žalobkyně nebyl dostatečně účinný. 117    Obchodní model žalobkyně tedy mohl představovat rovněž jeden z faktorů vysvětlujících celkové snížení výnosnosti linek provozovaných žalobkyní s odletem z letiště. 118    Zadruhé, pokud jde o konkurenci ze strany jiných leteckých společností než společnosti Wizz Air, jak bylo připomenuto v bodě 100 výše, Soudní dvůr vytýkal Tribunálu, že neověřil, zda celkové snížení výnosnosti linek provozovaných žalobkyní z letiště nemohlo být způsobeno konkurencí ze strany jiných leteckých společností než společnosti Wizz Air. 119    Z bodu 9 odůvodnění rozhodnutí o zahájení vyplývá, že v letech 2007 až 2009 třináct leteckých společností, včetně žalobkyně, provozovalo lety s odletem z letiště nebo příletem na něj. Žalobkyně navíc v žalobě tvrdila, že v letech 2007 až 2009 provozovala letecké spojení do 32 vnitrostátních a evropských destinací. 120    Ve vyjádření k rozsudku o kasačním opravném prostředku žalobkyně zpochybňovala, že by jí významně konkurovaly jiné letecké společnosti než společnost Wizz Air na linkách, na kterých jí konkurovala posledně uvedená. Popírá konkrétně, že by jí konkurovaly společnosti Blue Air, Malév a má za to, že konkurence společnosti Lufthansa byla jen okrajová. 121    V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že žalobkyně uznává, že společnost Blue Air zajišťovala rovněž linku Temešvár-Řím, na které jí konkurovala společnost Wizz Air. 122    Dále žalobkyně uznává, že jí společnost Lufthansa konkurovala na lince do Mnichova (Německo), i když jen okrajově. 123    Konečně žalobkyně tvrdí, aniž jí Komise, Wizz Air nebo AITTV odporuje, že společnost Malév jí nekonkurovala na lince do Budapešti, neboť s ní uzavřela dohodu o sdílení kódů. 124    Z toho vyplývá, že žalobkyně pouze prokázala, že na 32 vnitrostátních a evropských destinacích, které obsluhovala, jí nekonkurovala pouze jedna z dalších dvanácti leteckých společností, a to pouze na jedné z těchto destinací. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila důkazy o svých čistých výnosech na linkách s odletem z letiště jiných než těch, které byly analyzovány výše, ani o svých případných konkurentech na těchto linkách, nelze vyloučit, že celkové snížení čistých výnosů z linek zajišťovaných žalobkyní z tohoto letiště bylo částečně spojeno s konkurencí ze strany jiných leteckých společností působících na linkách, na kterých jí nekonkurovala společnost Wizz Air. 125    Zatřetí, i když žalobkyně popírá dopad finanční krize, není vyloučeno, že tato krize mohla mít na její finanční situaci vliv. 126    Začtvrté je třeba uvést, že jak vyplývá ze spisu společnosti Wizz Air jako vedlejší účastnice, žalobkyně zaznamenala tři technické incidenty dne 22. dubna 2008, 28. února 2009 a 2. února 2013. Takové incidenty, z nichž dva vedly ke zranění cestujících, mohly oslabit důvěru, kterou zákazníci mohli mít ve služby poskytované žalobkyní, a mít tedy dopad na její činnost. 127    Ze všeho výše uvedeného zaprvé vyplývá, že činnost společnosti Wizz Air nemůže sama o sobě vysvětlit snížení čistých výnosů žalobkyně, jelikož toto snížení bylo konstatováno jak na linkách, na kterých měla přímou konkurenci, tak na linkách, kde konkurenci neměla a na kterých bylo toto snížení dokonce ještě větší. Zadruhé žalobkyně nepředložila důkazy umožňující prokázat ušlý zisk nebo méně příznivý vývoj než ten, který by byl zaznamenán bez dohod z let 2008 a 2010. Konečně zatřetí obchodní model žalobkyně, konkurence ze strany jiných leteckých společností, finanční krize a technické incidenty, kterým žalobkyně čelila, jsou rovněž faktory, které mohly mít dopad na výnosy žalobkyně. 128    Žalobkyně tudíž dostatečně neprokázala, že její soutěžní postavení bylo podstatně zasaženo konkurencí ze strany společnosti Wizz Air, která měla prospěch z dohod z let 2008 a 2010. 129    S ohledem na zjištění učiněná v bodech 85, 89 a 128 výše je třeba dospět k závěru, že podmínka osobního dotčení žalobkyně, pokud jde o dohody z let 2008 a 2010, není splněna, takže jelikož jsou podmínky pro přiznání aktivní legitimace kumulativní (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. října 2013, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Parlament a Rada, C‑583/11 P, EU:C:2013:625, bod 76), je třeba žalobu odmítnout jako nepřípustnou v rozsahu, v němž směřuje ke zrušení napadeného rozhodnutí v části, která se týká dohod z let 2008 a 2010, aniž je nezbytné zkoumat bezprostřední dotčení žalobkyně touto částí uvedeného rozhodnutí. b)      K bezprostřednímu dotčení žalobkyně, pokud jde o AIP na rok 2010 130    Podle ustálené judikatury platí, že taková podmínka, která je stanovena v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU, podle níž fyzická nebo právnická osoba musí být rozhodnutím, které je předmětem žaloby, dotčena bezprostředně, vyžaduje splnění dvou kumulativních kritérií, a sice že zpochybněné opatření vyvolává bezprostřední účinky na právní postavení jednotlivce a neponechává žádnou posuzovací pravomoc adresátům pověřeným jeho provedením, přičemž toto provedení je čistě automatické povahy a vyplývá výlučně z unijní právní úpravy, aniž je třeba použít další zprostředkující předpisy (viz rozsudek ze dne 6. listopadu 2018, Scuola Elementare Maria Montessori v. Komise, Komise v. Scuola Elementare Maria Montessori a Komise v. Ferracci, C‑622/16 P až C‑624/16 P, EU:C:2018:873, bod 42 a citovaná judikatura). 131    Pokud jde konkrétně o pravidla týkající se státních podpor, je třeba zdůraznit, že jejich cílem je ochrana hospodářské soutěže. V této oblasti skutečnost, že rozhodnutí Komise zachovává v plném rozsahu účinky vnitrostátních opatření, v souvislosti s nimiž žalobkyně ve stížnosti určené tomuto orgánu tvrdila, že nejsou slučitelná s tímto cílem a staví ji do nevýhodného soutěžního postavení, umožňuje dospět k závěru, že tímto rozhodnutím je bezprostředně dotčeno její právní postavení, zvláště její právo vyplývající z ustanovení Smlouvy o FEU v oblasti státních podpor, aby v důsledku dotčených vnitrostátních opatření nebyla narušena hospodářská soutěž (viz rozsudek ze dne 6. listopadu 2018, Scuola Elementare Maria Montessori v. Komise, Komise v. Scuola Elementare Maria Montessori a Komise v. Ferracci, C‑622/16 P až C‑624/16 P, EU:C:2018:873, bod 43 a citovaná judikatura). 132    Vzhledem k tomu, že podmínka týkající se bezprostředního dotčení vyžaduje, aby zpochybněný akt vyvolával bezprostřední účinky na právní postavení žalobce, unijní soud musí ověřit, zda žalobce patřičným způsobem uvedl důvody, z nichž jej rozhodnutí Komise může uvést do nevýhodného soutěžního postavení, a tudíž vyvolat účinky na jeho právní postavení (rozsudek ze dne 6. listopadu 2018, Scuola Elementare Maria Montessori v. Komise, Komise v. Scuola Elementare Maria Montessori a Komise v. Ferracci, C‑622/16 P až C‑624/16 P, EU:C:2018:873, bod 47). 133    Pokud jde o první kritérium, je třeba konstatovat, že žalobkyně před Tribunálem prostřednictvím podpůrných dokumentů tvrdila, že vykonávala činnosti podobné činnostem společnosti Wizz Air a působila na stejném trhu služeb a na stejném zeměpisném trhu jako společnost Wizz Air. Kromě toho žalobkyně tvrdila, že tato společnost podléhala z důvodu pravidel obsažených v AIP na rok 2010, a zejména pravidel stanovených v bodě 7.3 této AIP, nižšímu příspěvku, než je příspěvek, který se mohl vztahovat na žalobkyni. 134    Je třeba konstatovat, že Soudní dvůr Tribunálu pouze vytkl, že neodpověděl na argumenty předložené společností AITTV, jejichž cílem bylo zpochybnit, že společnost Wizz Air a žalobkyně byly konkurenty (rozsudek o kasačním opravném prostředku, body 93 a 94). 135    Na tyto argumenty však již bylo odpovězeno v rámci přezkumu přímé konkurence mezi společností Wizz Air a žalobkyní (viz body 60 až 68 výše). 136    Wizz Air však poprvé v odpovědích na organizační opatření Tribunálu ze dne 11. března 2022 tvrdila, že se na ni AIP na rok 2010 nevztahuje, jelikož tato společnost uzavřela dohody se společností AITTV. Komise tento argument zopakovala na jednání konaném dne 12. září 2022 a na jednání konaném dne 4. prosince 2025 a společnost Wizz Air jej zopakovala jak ve vyjádření k rozsudku o kasačním opravném prostředku, tak na tomto posledně uvedeném jednání. 137    Na jednání ze dne 4. prosince 2025 totiž Komise a společnost Wizz Air v podstatě tvrdily, že i když dohoda o provozu z roku 2010, tedy jedna ze dvou pozměňujících dohod z roku 2010, poskytovala společnosti Wizz Air stejné slevy, jako jsou slevy stanovené v bodě 7.3 AIP na rok 2010, z právního hlediska se na ni vztahovala tato dohoda, a nikoli AIP. Kromě toho poukázaly na to, že smlouva o provozu z roku 2010 byla podepsána dne 25. června 2010, tedy před zveřejněním AIP na rok 2010, k němuž došlo dne 26. srpna 2010, takže jak chronologicky, tak právně se na společnost Wizz Air vztahovala smlouva o provozu z roku 2010, a nikoli AIP na rok 2010. 138    Tento argument nemůže obstát. 139    V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že ačkoli AIP na rok 2010 byla zveřejněna po podpisu dohody o provozu z roku 2010, Komise v bodě 71 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že „[d]ne 25. června 2010 byla dohoda o provozu pozměněna zavedením nového systému slev, [který] odpovídá režimu stanovenému v příručce AIP na rok 2010“. Je třeba poznamenat, že Komise upřesnila, že sleva poskytnutá podle bodu 7.3 AIP na rok 2010 nebo podle smlouvy o provozu z roku 2010 byla z věcného hlediska stejná. Kromě toho je třeba poznamenat, že poplatky stanovené v dohodě o provozu z roku 2008, tedy v jedné z dohod z roku 2008, již odpovídaly poplatkům uvedeným v AIP na rok 2008, jak vyplývá z bodu 68 odůvodnění napadeného rozhodnutí. 140    Z toho důvodu bylo cílem dohody o provozu z roku 2010 zejména umožnit společnosti Wizz Air získat přinejmenším stejnou slevu, jako je sleva stanovená v bodě 7.3 AIP na rok 2010, a tedy v tomto rozsahu sladit tuto dohodu s uvedenou AIP. Skutečnost, že společnosti Wizz Air byly poskytnuty určité slevy na základě použití dohody spíše než AIP, je tedy irelevantní, neboť v každém případě mohla mít konkrétně prospěch ze slevy, jak je stanovena v bodě 7.3 AIP na rok 2010, a byla povinna splnit stejná kritéria jako ostatní letecké společnosti, které podléhaly pouze uvedené AIP. 141    Zadruhé je třeba uvést, že Wizz Air nepředložila argument, že se na ni AIP na rok 2010 nevztahovala, ve spise vedlejší účastnice ani ve správním řízení. Naopak je třeba poznamenat, že „společnost Wizz Air uvedla, že sleva v maximální výši 85 % podle AIP na rok 2010 nebyla nikdy uplatněna, [ale] byla uplatňována sleva v maximální průměrné výši 73 % poté, co rumunské ministerstvo dopravy vzneslo vůči výše uvedenému režimu poplatků námitku“ (bod 121 odůvodnění napadeného rozhodnutí). 142    Společnost Wizz Air ostatně v rámci správního řízení tvrdila, že z AIP na roky 2007, 2008 a 2010 „nevyplývala selektivita ani výhoda v její prospěch [a že] [j]iné letecké společnosti [tedy] mohly využívat slevu ve stejné výši“ (bod 122 odůvodnění napadeného rozhodnutí). 143    Je rovněž třeba poznamenat, že Rumunsko uvedlo, že „[p]odle AIP z roku 2010 dosáhlo maximální snížení letištních poplatků vztahujících se na společnost Wizz Air 67 % až 72 %“ (bod 100 odůvodnění napadeného rozhodnutí). 144    A konečně při posuzování selektivního charakteru AIP na rok 2010 Komise konstatovala, že systém letištních poplatků, slev a rabatů se vztahoval na všechny letecké společnosti, které užívaly nebo mohly užívat letiště (bod 290 napadeného rozhodnutí), a dále tvrdila, že kromě společnosti Wizz Air i celá řada dalších leteckých společností využívala nebo mohla využívat příslušné slevy (bod 292 odůvodnění napadeného rozhodnutí). 145    Z toho vyplývá, že společnost Wizz Air mohla stejně jako ostatní letecké společnosti využít takových slev, jako byly slevy stanovené v AIP na rok 2010, a skutečně tak učinila. 146    Za těchto podmínek Komise a společnost Wizz Air nemohou za účelem zpochybnění bezprostředního dotčení žalobkyně tvrdit, že AIP na rok 2010 nebyla použitelná na společnost Wizz Air. 147    Pokud jde o druhé kritérium, napadené rozhodnutí týkající se AIP na rok 2010 má zcela automatické právní účinky již pouze na základě unijní právní úpravy a bez uplatnění dalších zprostředkujících ustanovení. Žaloba tedy splňuje druhé ze dvou kritérií připomenutých v bodě 130 výše. 148    Za těchto podmínek je žalobkyně oprávněna zpochybnit opodstatněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká AIP na rok 2010. C.      K věci samé 1.      K žalobním důvodům předloženým žalobkyní 149    Na podporu žaloby uplatňuje žalobkyně čtyři důvody. V rámci prvního žalobního důvodu tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo nesprávným právním posouzením, pokud jde o neexistenci selektivní povahy AIP na rok 2010. Druhý žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí je stiženo zjevně nesprávným posouzením skutkového stavu, nesprávným právním posouzením a nedostatečným odůvodněním v rozsahu, v němž z důvodu chybného použití kritéria soukromého subjektu v tržním hospodářství dochází k závěru, že dohody z let 2008 a 2010 neposkytly společnosti Wizz Air neoprávněnou výhodu. Třetím žalobním důvodem žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila povinnost náležité péče, pokud jde o cenovou diskriminaci leteckých dopravců na letišti prostřednictvím sporných opatření. V rámci čtvrtého žalobního důvodu tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo nesprávným právním posouzením v rozsahu, v němž nezohledňuje státní podporu, kterou dohody z let 2008 a 2010 poskytly společnosti Wizz Air ve formě snížení bezpečnostního poplatku. 150    Bez ohledu na skutečnost, že v bodě 139 výše bylo uvedeno, že sleva stanovená v bodě 7.3 AIP na rok 2010 byla obsažena v dohodě o provozu z roku 2010, je třeba zkoumat pouze první žalobní důvod v rozsahu, v němž bylo v bodě 129 výše prokázáno, že žaloba je nepřípustná v rozsahu, v němž se týká dohod z let 2008 a 2010. Není tedy namístě zkoumat druhý a čtvrtý žalobní důvod, které se týkají výlučně dohod z let 2008 a 2010. 151    Rovněž není namístě zabývat se třetím žalobním důvodem. Ačkoli jeho nadpis odkazuje rovněž na AIP na rok 2010, uplatněné argumenty se ve skutečnosti týkají pouze posouzení Komise ohledně existence hospodářské výhody vyplývající z dohod z roku 2008, a konkrétně jejího posouzení souladu uvedených dohod se zásadou subjektu v tržním hospodářství. 152    Konečně je třeba uvést, že v úvodu žaloby žalobkyně tvrdila, že tím, že řízení trvalo devět let, Komise porušila její právo na řádnou správu. Komise konkrétně vážně porušila právo žalobkyně na projednání jejích věcí v přiměřené lhůtě v souladu s čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie. 2.      K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného posouzení neexistence selektivní povahy AIP na rok 2010 153    Žalobkyně tvrdí, že AIP na rok 2010 je jediným relevantním opatřením ve vztahu ke společnosti Wizz Air pro účely posouzení selektivní povahy dotčených letištních poplatků, jelikož AIP na roky 2007 a 2008 se na tuto leteckou společnost nevztahovaly. Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo nesprávným právním posouzením v rozsahu, v němž konstatuje neselektivní povahu AIP na rok 2010, jelikož Komise nesprávně posoudila kritérium selektivity ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a nesprávně posoudila selektivní povahu AIP na rok 2010. 154    Konkrétně žalobkyně vytýká Komisi, že nepřezkoumala, zda snížení letištních poplatků stanovených v AIP na rok 2010 bylo koncipováno tak, aby de facto zvýhodňovalo společnost Wizz Air. V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že nové snížení letištních poplatků až o 85 %, stanovené v bodě 7.3 AIP na rok 2010, je koncipováno tak, aby poskytlo selektivní výhodu společnosti Wizz Air, jediné letecké společnosti na letišti, která používala letadla s maximální vzletovou hmotností (dále jen „MTOW“) vyšší než 70 tun a přepravovala měsíčně více než 10 000 cestujících. 155    Komise, podporovaná společnostmi Wizz Air a AITTV, zpochybňuje tvrzení žalobkyně. Komise tvrdí, že přezkoumala koncepci a uplatňování systému letištních poplatků a slev a snažila se zjistit, zda byly slevy poskytovány nediskriminačním způsobem všem leteckým společnostem působícím na letišti. Má za to, že v tomto ohledu AIP na rok 2010 zahrnovala nejen slevy pro letadla, jejichž MTOW byla vyšší než 70 tun, ale rovněž další slevy, mimo jiné pro menší letadla, jako byla ta provozovaná žalobkyní. Takové rozlišení je podle Komise vlastní systému slev obecně a nepřiznává těmto slevám selektivní povahu. 156    Komise dále uvádí, že Wizz Air nebyla jedinou leteckou společností působící na letišti, která provozovala letadla, jejichž MTOW byla vyšší než 70 tun, takže jiné letecké společnosti mohly mít prospěch ze snížení stanoveného v bodě 7.3 AIP na rok 2010. a)      K posouzení AIP na rok 2010 v napadeném rozhodnutí 157    Komise zkoumala existenci státní podpory v případě letištních poplatků zveřejněných v AIP na roky 2007, 2008 a 2010 v bodech 267 až 299 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podmínku týkající se selektivity posuzovala v bodech 284 až 299 odůvodnění napadeného rozhodnutí. 158    V bodě 289 napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že relevantním referenčním rámcem pro posouzení, zda AIP na roky 2007, 2008 a 2010 zvýhodňují některé letecké společnosti oproti jiným, které se nacházely ve srovnatelné skutkové a právní situaci, je referenční rámec režimu použitelného na letiště. V tomto ohledu v bodě 290 odůvodnění napadeného rozhodnutí podotkla, že systém letištních poplatků, slev a rabatů se vztahoval na všechny letecké společnosti, které užívaly nebo mohly užívat letiště a splňovaly podmínky uvedené v AIP na roky 2007, 2008 nebo 2010. 159    V bodě 292 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise poznamenala, že „[p]oužitelné slevy byly pohyblivé, přičemž nejnižší začínala na 10 % pro 250–500 přistání za rok, tj. přibližně [pět] přistání za týden“ a že „v posuzovaném období působila na […] letišti […] kromě společnosti Wizz Air i celá řada dalších leteckých společností, v jejichž letadlovém parku se nacházela letadla příslušné velikosti anebo s dostatečnou četností letů, a proto využívaly nebo mohly využívat příslušné slevy“. 160    V bodech 293 a 294 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise dospěla k závěru, že základní sazba, slevy ani rabaty stanovené v AIP na rok 2007, 2008 a 2010 nebyly selektivní, neboť byly použitelné nediskriminačním způsobem. Komise proto dospěla k závěru, že toto opatření nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. b)      K opodstatněnosti posouzení AIP na rok 2010 v napadeném rozhodnutí 1)      Úvodní poznámky 161    Článek 107 odst. 1 SFEU stanoví, že „podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem“. 162    Kvalifikace opatření jako „státní podpory“ podle ustálené judikatury vyžaduje, aby byly splněny všechny následující podmínky. Zaprvé se musí jednat o státní zásah nebo zásah ze státních prostředků. Zadruhé tento zásah musí být způsobilý ovlivnit obchod mezi členskými státy. Zatřetí musí selektivně zvýhodňovat svého příjemce. Začtvrté musí narušovat nebo hrozit narušením hospodářské soutěže (viz rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Komise v. Hansestadt Lübeck, C‑524/14 P, EU:C:2016:971, bod 40 a citovaná judikatura). 163    Pokud jde o podmínku selektivity výhody, z ustálené judikatury vyplývá, že při posuzování této podmínky musí být určeno, zda v rámci daného právního režimu může vnitrostátní opatření zvýhodňovat „určité podniky nebo určitá odvětví výroby“ oproti ostatním, které se s ohledem na cíl sledovaný uvedeným režimem nacházejí ve srovnatelné skutkové a právní situaci. Pojem „státní podpora“ nezahrnuje státní opatření, která zavádějí rozlišení mezi podniky, a jsou tedy a priori selektivní, pokud toto rozlišení vyplývá z povahy nebo uspořádání systému, do něhož tato opatření patří (viz rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Komise v. Hansestadt Lübeck, C‑524/14 P, EU:C:2016:971, bod 41 a citovaná judikatura). 164    Článek 107 odst. 1 SFEU totiž nerozlišuje podle důvodů nebo cílů státních zásahů, ale definuje je podle jejich účinků (viz rozsudek ze dne 26. září 2024, JCDecaux Street Furniture Belgium v. Komise, C‑710/22 P, EU:C:2024:787, bod 43 a citovaná judikatura). 165    I když tedy nelze vyloučit, že opatření, kterým veřejný podnik stanovil podmínky pro účely využívání jeho zboží nebo služeb, byť je všeobecně použitelné na všechny podniky využívající toto zboží nebo služby, má selektivní povahu, je třeba pro účely určení, zda tomu tak je, vycházet nikoli z povahy tohoto opatření, ale z jeho účinků, a zjistit, zda z výhody, kterou má poskytnout, netěží ve skutečnosti jen některé z těchto podniků ve srovnání s ostatními, i když s ohledem na cíl sledovaný dotyčným režimem se všechny uvedené podniky nacházejí ve srovnatelné skutkové a právní situaci (rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Komise v. Hansestadt Lübeck, C‑524/14 P, EU:C:2016:971, bod 49). 166    Pro účely posouzení selektivity opatření je třeba zkoumat, zda v rámci daného právního režimu uvedené opatření zvýhodňuje určité podniky oproti jiným, které se s ohledem na cíl sledovaný tímto režimem nacházejí ve srovnatelné skutkové a právní situaci (viz rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Komise v. Hansestadt Lübeck, C‑524/14 P, EU:C:2016:971, bod 54 a citovaná judikatura). 167    Tento přezkum tedy v zásadě zahrnuje předběžné určení referenčního rámce, do kterého patří dotyčné opatření (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Komise v. Hansestadt Lübeck, C‑524/14 P, EU:C:2016:971, bod 55). 168    Zaprvé je třeba poznamenat, že body 1 až 4 AIP na rok 2010 uváděly sazby jednotlivých letištních poplatků (tedy za přistání, signalizaci, parkování a služby pro cestující, včetně zajišťování bezpečnosti). Skutečně fakturované poplatky mohly být předmětem různých druhů slev. Body 7.1, 7.2 a 7.3 AIP na rok 2010 stanovily tři typy slev, které nebyly použitelné současně: –        v první řadě slevy 10 až 70 % v závislosti na počtu přistání mezinárodních letů v předchozím roce, –        ve druhé řadě sleva 50 % na období dvanácti měsíců pro nové letecké dopravce na letišti, kteří uskuteční nejméně tři lety týdně letounem, který má alespoň 70 míst. V případě každé nově zprovozněné destinace se uplatňovala sleva z přistávacích poplatků ve výši 50 % po dobu šesti měsíců. Kromě těchto slev poskytovala AITTV rovněž vratky ve výši 10 až 30 % poplatků za nástup na palubu v závislosti na počtu nastoupených cestujících za rok; –        ve třetí řadě slevy 72 až 85 % pro letadla s MTOW vyšší než 70 tun s více než 10 000 nastoupenými cestujícími ročně. 169    Z bodů 46 až 49 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že slevy popsané v první a druhé odrážce bodu 168 výše byly již uvedeny v AIP na rok 2008. Slevy stanovené v bodě 7.3 AIP na rok 2010 a popsané ve třetí odrážce bodu 168 výše byly jedinou novinkou ve vztahu k AIP na rok 2008. 170    Zadruhé je třeba upřesnit, že ze slev stanovených AIP na rok 2010 se žalobkyně týkají pouze slevy stanovené v bodě 7.3. Podle Komise přitom platí, že vzhledem k tomu, že se argument týkající se faktické selektivity uplatněný žalobkyní týká pouze uvedených slev, tedy opatření odlišného od opatření zkoumaného v napadeném rozhodnutí, musí být považován za irelevantní. 171    Argument Komise však nemůže obstát. Je pravda, že v bodech 287 až 299 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise zkoumala selektivní povahu všech opatření stanovených v AIP na roky 2007, 2008 a 2010, aniž samostatně zkoumala slevy uvedené v bodě 7.3 AIP na rok 2010. Nic to však nemění na tom, že této posledně uvedené slevy se napadené rozhodnutí rovněž týká, a nic neumožňuje mít za to, že jej Komise zamýšlela vyloučit z věcného rozsahu své analýzy. Navíc žalobkyně konkrétně tvrdí, že Komise nesprávně opomněla posoudit, zda uvedená sleva, posuzovaná individuálně, nebyla ve vztahu ke společnosti Wizz Air selektivní. 172    Zatřetí, jak bylo prokázáno v bodě 146 výše, Komise a společnost Wizz Air nesprávně tvrdily, že se AIP na rok 2010 na tuto společnost nevztahovala. 173    Po těchto upřesněních je nyní třeba posoudit, zda je posouzení Komise týkající se AIP na rok 2010, pokud jde o selektivitu podpory, opodstatněné. 2)      K opodstatněnosti posouzení selektivity 174    Žalobkyně v podstatě tvrdí, že skutečnost, že se AIP na rok 2010 vztahovala na všechny letecké společnosti vykonávající činnost na letišti a jiné letecké společnosti měly nebo mohly mít z dotčených slev prospěch, nevylučuje, že slevy, které v ní byly stanoveny, byly koncipovány tak, aby selektivně zvýhodňovaly společnost Wizz Air. 175    Zaprvé, pokud jde o cíl sledovaný slevami stanovenými v bodě 7.3 AIP na rok 2010, Komise odkazuje na hospodářské cíle letiště spočívající v přilákání větších letadel, čímž umožňuje zvýšit příjmy. 176    Nicméně cíl sledovaný uvedenými slevami nemůže sám o sobě postačovat k vyloučení selektivity. Takové řešení by totiž a priori vylučovalo jakoukoli možnost kvalifikovat jako „selektivní výhody“ výhody poskytnuté leteckým společnostem, které disponují letadly s MTOW vyšší než 70 tun a přepravují více než 10 000 cestujících měsíčně. K tomu, aby mohlo být opatření podpory považováno za obecné opatření nespadající do působnosti čl. 107 odst. 1 SFEU, by totiž stačilo, aby se veřejné orgány odvolávaly na legitimitu cílů sledovaných přijetím opatření podpory (obdobně viz rozsudek ze dne 19. října 2022, Řecko v. Komise, T‑850/19, EU:T:2022:638, bod 59 a citovaná judikatura). 177    Zadruhé Komise měla v bodě 290 odůvodnění napadeného rozhodnutí za to, že systém letištních poplatků, slev a rabatů se vztahoval na všechny letecké společnosti, které užívaly nebo mohly užívat letiště a splňovaly podmínky uvedené v AIP na roky 2007, 2008 nebo 2010. 178    V tomto ohledu nejprve v rozsahu, v němž argumentace žalobkyně uvedená v replice, která spočívá v tvrzení, že napadené rozhodnutí je stiženo pochybeními při analýze otázky, zda AIP na rok 2010 rozlišuje mezi podniky nacházejícími se ve srovnatelných situacích a zda toto rozlišení může být odůvodněno s ohledem na cíle referenčního systému, směřuje k odpovědi na argumenty předložené v žalobní odpovědi, nepředstavuje na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, nový nepřípustný žalobní důvod. 179    Dále je třeba poznamenat, že povaha AIP na rok 2010, která měla podobu použití „obecného“ systému založeného na objektivních kritériích, nebrání konstatování selektivní povahy slev, které stanoví. Podmínka selektivity má totiž širší dosah, zahrnující opatření, která svými účinky zvýhodňují určité podniky z důvodu zvláštních a specifických vlastností. Stejně tak z judikatury vyplývá, že skutečnost, že podpora není určena jednomu nebo několika určitým předem definovaným příjemcům, ale podléhá řadě objektivních kritérií, na jejichž základě může být poskytnuta neurčitému počtu původně neindividualizovaných příjemců, nemůže stačit ke zpochybnění selektivní povahy opatření, a tudíž jeho kvalifikace jako státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Taková okolnost nanejvýš znamená, že dotčené opatření není individuální podporou. Naproti tomu nevylučuje, že tento veřejný zásah musí být považován za režim podpory představující selektivní, a tedy zvláštní opatření, pokud z důvodu kritérií pro jeho použití zvýhodňuje určité podniky nebo určitá odvětví výroby a vylučuje z prospěchu z podpory jiné podniky (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 29. září 2000, CETM v. Komise, T‑55/99, EU:T:2000:223, bod 40; ze dne 13. září 2012, Itálie v. Komise, T‑379/09, nezveřejněný, EU:T:2012:422, bod 47, a ze dne 30. dubna 2014, Tisza Erőmű v. Komise, T‑468/08, nezveřejněný, EU:T:2014:235, bod 164). 180    V projednávaném případě se přitom systém letištních poplatků, jakož i slevy a rabaty v zásadě vztahovaly na všechny letecké společnosti, které letiště využívaly nebo mohly využívat. Obě kumulativní kritéria stanovená v bodě 7.3 AIP na rok 2010, a sice disponovat letadly s MTOW vyšší než 70 tun a přepravovat více než 10 000 cestujících měsíčně, však byla formulována tak, že okruh potenciálních příjemců uvedených slev byl nutně omezen. 181    Toto konstatování je ostatně potvrzeno okolností, že Komise, Wizz Air a AITTV uvedly jako jinou leteckou společnost, která kromě společnosti Wizz Air mohla tyto slevy využívat, pouze společnost Tarom. V tomto ohledu je třeba uvést, že i když společnost Wizz Air ve spise vedlejší účastnice zmiňuje jiné letecké společnosti než sebe samu a společnost Tarom, jedná se o společnosti, které podle společnosti Wizz Air v roce 2008 jednaly s letištěm o provozování linek s odletem z letiště a nakonec nebyly zahrnuty mezi společnosti uvedené v bodě 33 odůvodnění napadeného rozhodnutí jako společnosti obsluhující letiště v letech 2007 až 2009. 182    Okolnost, že velmi omezený počet leteckých společností mohl mít prospěch ze slev stanovených v bodě 7.3 AIP na rok 2010, tedy nemohla být Komisí považována za náhodný důsledek dotčeného systému, ale měla být považována za nevyhnutelný důsledek skutečnosti, že tyto slevy byly koncipovány právě tak, že jen několik málo společností bylo společnostmi, které měly letadla s MTOW vyšší než 70 tun a mohly přepravovat více než 10 000 cestujících měsíčně, a mohlo tak získat slevy od 72 do 85 %, a sice mnohem vyšší slevy, než byly slevy uvedené v bodech 7.1 a 7.2 AIP na rok 2010. 183    Zatřetí v bodě 292 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise poznamenala, že „[p]oužitelné slevy byly pohyblivé, přičemž nejnižší začínala na 10 % pro 250–500 přistání za rok, tj. přibližně [pět] přistání za týden“, a „v posuzovaném období působila na [...] letišti [...] kromě společnosti Wizz Air i celá řada dalších leteckých společností, v jejichž letadlovém parku se nacházela letadla příslušné velikosti anebo s dostatečnou četností letů, a proto využívaly nebo mohly využívat příslušné slevy“. 184    Komise přitom zaprvé současně zkoumala tři druhy slev stanovených AIP na rok 2010, aniž vysvětlila, v čem bylo takové současné posouzení relevantní pro účely určení, zda měly selektivní povahu, vzhledem k tomu, že každý typ slevy se pojil s jinými podmínkami a tyto slevy nebyly kumulativní. Opomněla tudíž zkoumat, zda typ slev zavedený konkrétně bodem 7.3 AIP na rok 2010, posuzovaný samostatně, zvýhodňoval z důvodu podmínek svého uplatnění společnost Wizz Air a vylučoval jiné letecké společnosti přítomné na letišti. 185    Zadruhé se Komise nevyjádřila k tomu, zda pokud šlo konkrétně o typ slevy stanovený uvedeným bodem 7.3 AIP na rok 2010, měly i jiné letecké společnosti než Wizz Air ve svém letadlovém parku letadla odpovídající velikosti provozovaná s dostatečnou frekvencí, která by jim umožnila slevu účinně využít. 186    V tomto ohledu je třeba uvést, že Komise tvrdí, že v bodech 122 a 390 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že jiné letecké společnosti provozovaly letadla s MTOW vyšší než 70 tun, podobně jako společnost Wizz Air, a mohly mít tedy prospěch z této slevy. 187    Je však třeba konstatovat, že bod 122 odůvodnění neobsahuje žádné posouzení ze strany Komise, ale přebírá jeden z argumentů, které Wizz Air uplatnila během správního řízení. Kromě toho tento bod odůvodnění neobsahuje žádné upřesnění, pokud jde o dotčené letecké společnosti. 188    V každém případě v rozsahu, v němž by bylo třeba mít za to, že letecké společnosti uvedené společností Wizz Air jiné než Tarom jsou stejné jako letecké společnosti uvedené ve spise vedlejší účastnice, již bylo v bodě 181 výše konstatováno, že tyto společnosti neobsluhovaly letiště. 189    Pokud jde o bod 390 odůvodnění napadeného rozhodnutí, který spadá do rámce posouzení studie předložené žalobkyní v kontextu analýzy ziskovosti dohod z roku 2008, které provedla Komise, skutečně z něj vyplývá, že Komise patrně připustila, jak tvrdilo Rumunsko, že letecká společnost Tarom používala rovněž letadla s MTOW vyšší než 70 tun. 190    Z bodu 390 odůvodnění napadeného rozhodnutí však nejen nevyplývá, že několik jiných leteckých společností používalo taková letadla, ale navíc z něj nevyplývá ani to, že společnost Tarom splňovala nebo mohla splňovat kritérium týkající se počtu cestujících přepravených měsíčně. Naopak z bodu 40 dupliky vyplývá, že tomu tak nebylo, neboť Komise odpovídá na argument žalobkyně, podle kterého užívání takových letadel společností Tarom bylo okrajové, upřesněním, že nebylo nemožné, že by se takové užívání v budoucnu zvýšilo. Nezpochybňuje ostatně průměrnou částku 5 480 cestujících přepravených měsíčně společností Tarom v roce 2009, kterou žalobkyně uvedla v replice. 191    Konečně společnost AITTV ve svém spise vedlejší účastnice odkázala na dokument obsahující seznam letadel používaných jinými leteckými společnostmi než společností Wizz Air, které v letech 2006 až 2013 provozovaly letadla s MTOW vyšší než 70 tun. 192    Podle judikatury však Tribunálu nepřísluší, aby v přílohách vyhledával a označoval žalobní důvody a argumenty, které by mohl pokládat za důvody představující základ žaloby, neboť přílohy mají čistě důkazní a pomocnou funkci (viz rozsudek ze dne 15. září 2021, Laboratoire Pareva a Biotech3D v. Komise, T‑337/18 a T‑347/18, EU:T:2021:594, bod 77 a citovaná judikatura). 193    Společnosti AITTV tedy příslušelo upřesnit v textu spisu vedlejší účastnice názvy dotčených leteckých společností a vysvětlit, jak dokument předložený v příloze umožňuje podpořit její argumenty. V každém případě podle popisu tohoto dokumentu poskytnutého společností AITTV, i když tento dokument uvádí seznam leteckých společností používajících letadla s MTOW vyšší než 70 tun, neobsahuje žádný údaj o počtu přepravených cestujících. 194    Nebylo tudíž prokázáno, že z druhu slev stanovených v bodě 7.3 AIP na rok 2010 měly prospěch jiné letecké společnosti než Wizz Air, ani že společnost Tarom nebo jiná letecká společnost dosáhla minimálního počtu cestujících přepravených měsíčně požadovaného tímto bodem 7.3. 195    Zatřetí je třeba uvést, že zohlednění dalších dvou slev AIP na rok 2010, jak se ho dovolává Komise, může tím spíše zpochybnit neselektivní povahu slev stanovených bodem 7.3 AIP na rok 2010. Tato další dvě opatření stanovila totiž slevy v rozmezí 10 až 70 % a 10 až 30 %, zatímco uvedený bod 7.3 umožňoval vyšší a podstatně méně progresivní slevy začínající na 72 % a končící na 85 %. 196    Je tudíž třeba dospět k závěru, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení, když nepřezkoumala, zda sleva stanovená v bodě 7.3 AIP na rok 2010, posuzovaná samostatně, mohla mít selektivní povahu. 197    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba prvnímu žalobnímu důvodu vyhovět, aniž je nezbytné prozkoumat údajnou opožděnost nebo opodstatněnost argumentu žalobkyně, že slevy stanovené v bodě 7.3 AIP na rok 2010 představují odchylku od referenčního systému zavedeného tímto AIP. Napadené rozhodnutí je tudíž třeba zrušit v rozsahu, v němž konstatuje, že AIP na rok 2010 nepředstavuje státní podporu z důvodu, že nemá selektivní povahu, aniž je třeba zkoumat případný žalobní důvod vycházející z porušení zásady přiměřené lhůty. D.      Závěry k žalobě 198    Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že žaloba musí být částečně odmítnuta jako nepřípustná v rozsahu, v němž směřuje ke zrušení napadeného rozhodnutí v části, která se týká dohod z let 2008 a 2010. Naproti tomu je třeba jí částečně vyhovět v rozsahu, v němž směřuje ke zrušení napadeného rozhodnutí v části, která se týká AIP na rok 2010. V.      K nákladům řízení 199    V souladu s článkem 195 jednacího řádu Tribunálu přísluší Tribunálu, aby v rozhodnutích vydaných po zrušení a vrácení věci rozhodl v tomto rozsudku o všech nákladech souvisejících s řízeními, která před ním byla zahájena, a sice s řízeními ve věcech T‑522/20 a T‑522/20 RENV, a dále o nákladech souvisejících s řízením o kasačním opravném prostředku, a sice s řízeními ve spojených věcech C‑244/23 P až C‑246/23 P. 200    Článek 134 odst. 3 jednacího řádu stanoví, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení. 201    Konečně podle čl. 135 odst. 1 jednacího řádu může Tribunál v souladu s požadavky ekvity výjimečně rozhodnout, že účastník řízení, který neměl úspěch ve věci, ponese vlastní náklady řízení a nahradí pouze část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení, nebo se mu náhrada nákladů řízení neuloží. 202    V projednávané věci je třeba uvést, že Komise neměla úspěch v řízení, v němž byl vydán původní rozsudek, zatímco žalobkyně neměla úspěch v řízení, v němž byl vydán rozsudek o kasačním opravném prostředku. Vzhledem k tomu, že v tomto řízení bylo žalobě částečně vyhověno a částečně byla odmítnuta jako nepřípustná, bude přitom věc spravedlivě posouzena tak, že se každému účastníku řízení uloží, aby nesl vlastní náklady řízení ve věcech T‑522/20 a T‑522/20 RENV a ve spojených věcech C‑244/23 P až C‑246/23 P. 203    Podle čl. 138 odst. 3 jednacího řádu může Tribunál rozhodnout, že vlastní náklady řízení nesou i jiní vedlejší účastníci, než jsou účastníci uvedení v odstavcích 1 a 2. 204    Za těchto okolností je důvodné společnostem Wizz Air a AITTV uložit, že ponesou vlastní náklady řízení. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (druhý senát zasedající v kolegiu o pěti soudcích) rozhodl takto: 1)      Článek 2 rozhodnutí Komise (EU) 2021/1428 ze dne 24. února 2020 o státní podpoře SA. 31662 – C/2011 (ex NN/2011), kterou poskytlo Rumunsko mezinárodnímu letišti Temešvár – – Wizz Air, se zrušuje v rozsahu, v němž je v něm učiněn závěr, že letištní poplatky uvedené v letecké informační příručce na rok 2010 nepředstavují státní podporu. 2)      Ve zbývající části se žaloba zamítá. 3)      Carpatair SA, Evropská komise, Wizz Air Hungary Légiközlekedési Zrt. (Wizz Air Hungary Zrt.) a Societatea Națională „Aeroportul Internațional Timișoara – Traian Vuia“ SA (AITTV) ponesou vlastní náklady související s řízeními před Tribunálem a před Soudním dvorem. Półtorak Martín y Pérez de Nanclares Hesse Steinfatt Petrlík Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. května 2026. Podpisy Obsah I. Skutečnosti předcházející sporu II. Řízení před vrácením věci A. K původnímu rozsudku B. K rozsudku o kasačním opravném prostředku III. Řízení a návrhová žádání účastníků řízení po vrácení věci IV. Právní otázky A. K přípustnosti výňatků ze zprávy insolvenčního správce B. K přípustnosti žaloby 1. K právnímu zájmu žalobkyně na podaní žaloby 2. K aktivní legitimaci žalobkyně a) K osobnímu dotčení žalobkyně, pokud jde o dohody z let 2008 a 2010 1) Úvodní poznámky 2) K existenci přímé konkurence mezi žalobkyní a společností Wizz Air 3) K existenci nepřímé konkurence mezi žalobkyní a společností Wizz Air 4) K zvláštnímu postavení žalobkyně b) K bezprostřednímu dotčení žalobkyně, pokud jde o AIP na rok 2010 C. K věci samé 1. K žalobním důvodům předloženým žalobkyní 2. K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného posouzení neexistence selektivní povahy AIP na rok 2010 a) K posouzení AIP na rok 2010 v napadeném rozhodnutí b) K opodstatněnosti posouzení AIP na rok 2010 v napadeném rozhodnutí 1) Úvodní poznámky 2) K opodstatněnosti posouzení selektivity D. Závěry k žalobě V. K nákladům řízení *      Jednací jazyk: angličtina.