Veřejná služba – Úředníci – Nábor – Oznámení o výběrovém řízení – Otevřené výběrové řízení EPSO/AD/391/21 – Rozhodnutí nezařadit jméno uchazeče na rezervní seznam – Rovné zacházení – Standardizace bodů – Povinnost uvést odůvodnění – Právo na obranu – Zásada řádné správy – Délka řízení vedeného v rámci administrativy – Přiměřená lhůta

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (desátého senátu) 29. dubna 2026 ( *1 ) „Veřejná služba – Úředníci – Nábor – Oznámení o výběrovém řízení – Otevřené výběrové řízení EPSO/AD/391/21 – Rozhodnutí nezařadit jméno uchazeče na rezervní seznam – Rovné zacházení – Standardizace bodů – Povinnost uvést odůvodnění – Právo na obranu – Zásada řádné správy – Délka řízení vedeného v rámci administrativy – Přiměřená lhůta“ Ve věci T‑229/24, Isabel Sánchez, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zástupci: A. Champetier a S. Rodrigues, avocats, žalobkyně, proti Evropské komisi, zástupci: J.-F. Brakeland, K. Talabér-Ritz a S. Chantre, jako zmocněnci, žalované, TRIBUNÁL (desátý senát), ve složení: S. L. Kalėda (zpravodaj), předseda, T. Perišin a S. Verschuur, soudci, vedoucí soudní kanceláře: A. Audras-Hidelot, radová, s přihlédnutím k písemné části řízení, po jednání konaném dne 10. prosince 2025, vydává tento Rozsudek 1 Žalobou podanou na základě článku 270 SFEU se žalobkyně, Isabel Sánchez, domáhá jednak zrušení rozhodnutí výběrové komise otevřeného výběrového řízení EPSO/AD/391/21 ze dne 15. května 2023, kterým tato komise po přezkumu rozhodla, že její jméno nebude zařazeno na rezervní seznam, a jednak náhrady újmy, která jí údajně vznikla. Skutečnosti předcházející sporu a skutečnosti, které nastaly po podání žaloby Ke skutečnostem, které vedly k přijetí původního rozhodnutí o nezařazení na seznam 2 Dne 10. května 2021 se žalobkyně přihlásila do otevřeného výběrového řízení na základě kvalifikačních předpokladů a s testy EPSO/AD/391/21 pro účely přijetí administrátorů (AD 7). Cílem dotyčného výběrového řízení bylo sestavení rezervních seznamů, z nichž orgány Evropské unie, a především Generální ředitelství (GŘ) pro podporu strukturálních reforem a GŘ pro migraci a vnitřní věci Evropské komise, budou moci nabírat úředníky. Oznámení o výběrovém řízení bylo zveřejněno Evropským úřadem pro výběr personálu (dále jen „EPSO“) v Úředním věstníku Evropské unie dne 8. dubna 2021 (Úř. věst. 2021, C 120A, s. 1, dále jen „oznámení o výběrovém řízení“). Změna oddílu 5 oznámení o výběrovém řízení týkajícího se „Hodnotícího centra“ byla zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie dne 8. března 2022 (Úř. věst. 2022, C 111 A, s. 11). 3 V oznámení o výběrovém řízení byl stanoven postup sestávající ze tří fází. V první fázi měly být na základě údajů uvedených v elektronických přihláškách ověřeny přihlášky všech uchazečů za účelem ověření splnění podmínek a uchazeči museli absolvovat testy na počítači s otázkami s výběrem odpovědí. Druhá fáze se týkala výběru na základě kvalifikačních předpokladů tzv. fáze „Talent Screener“ (hodnocení talentu), který vycházel z kvalifikací uvedených v přihlášce. Ve třetí fázi byli uchazeči, kteří dosáhli nejlepších výsledků v předchozí fázi, pozváni k absolvování testů v hodnotícím centru. Podle pozměněného oznámení o výběrovém řízení se tato fáze skládala ze čtyř testů, a to z pohovoru na základě obecných kompetencí, ze situačního pohovoru na základě kompetencí, písemného testu v oboru a z pohovoru v oboru. Jména uchazečů, kteří po absolvování této třetí fáze získali nejvyšší celkový počet bodů, byla zařazena na rezervní seznamy výběrového řízení. 4 Dne 1. dubna 2022 byla žalobkyně výběrovou komisí informována, že v rámci zkoušky hodnocení talentu získala dostatečný počet bodů a byla pozvána k účasti na testech v hodnotícím centru. 5 Rozhodnutím ze dne 19. prosince 2022 byla žalobkyně informována, že se 122 body získanými v těchto testech nebylo její jméno zařazeno na rezervní seznam, jelikož nepatřila mezi uchazeče, kteří získali nejvyšší počet bodů v testech organizovaných v hodnotícím centru, tedy alespoň 123 bodů (dále jen „původní rozhodnutí o nezařazení“). 6 Dne 20. prosince 2022 žalobkyně požádala o neopravenou kopii svého písemného testu, která jí byla zaslána dne 5. ledna 2023. 7 Dne 22. prosince 2022 podala žalobkyně žádost o přezkum hodnocení svého výkonu v písemném testu a při pohovoru týkajícím se daného oboru. 8 Rozhodnutím ze dne 15. května 2023 přijatým po přezkumu výběrová komise potvrdila původní rozhodnutí o nezařazení, pokud jde o počet bodů získaných v hodnotícím centru. 9 Dne 30. května 2023 zaslala žalobkyně úřadu EPSO několik otázek týkajících se přezkumu. EPSO odpověděl dne 31. května 2023 v tom smyslu, že odpověď výběrové komise na žádost o přezkum může pouze potvrdit. 10 Dne 14. srpna 2023 podala žalobkyně stížnost na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“). 11 Rozhodnutím ze dne 24. ledna 2024 orgán oprávněný ke jmenování (dále jen „OOJ“) stížnost žalobkyně zamítl (dále jen „rozhodnutí o zamítnutí stížnosti“). K žádostem o přístup k dokumentům a osobním údajům žalobkyně v návaznosti na původní rozhodnutí o nezařazení 12 Dne 3. července 2023 podala žalobkyně žádost o přístup k dokumentům na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331), která se týkala zejména pohovoru týkajícího se daného oboru, standardizace bodů (dále jen „standardizace“) a schůzek mezi EPSO a výběrovou komisí (dále jen „původní žádost o přístup k dokumentům“). 13 Téhož dne podala žalobkyně žádost o přístup k osobním údajům zpracovávaným EPSO nebo výběrovou komisí v souvislosti s pohovorem týkajícím se daného oboru. 14 Dne 17. srpna 2023 EPSO informoval žalobkyni, že ze sedmi dokumentů, které byly identifikovány jako dokumenty, jichž se týkala její původní žádost o přístup k dokumentům, jí byl poskytnut úplný přístup ke třem z nich, mezi nimiž se nacházel dokument s názvem „Pravidla pro třetí bodové hodnocení – Vliv hodnotitele – Standardizace“, a částečný přístup ke čtvrtému dokumentu. Přístup ke třem dalším dokumentům jí byl odepřen na základě čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001, který se týká rozhodovacího procesu orgánu. 15 Dopisem ze dne 31. srpna 2023 podala žalobkyně na základě čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 potvrzující žádost o přístup k dokumentům identifikovaným úřadem EPSO v rámci její původní žádosti o přístup k dokumentům s cílem dosáhnout toho, aby tento úřad přehodnotil své stanovisko (dále jen „potvrzující žádost o přístup k dokumentům“). 16 Dne 16. října 2023 EPSO odpověděl na žádost o přístup k osobním údajům ze dne 3. července 2023 a uvedl, že tyto údaje buď již byly žalobkyni sděleny, nebo jsou chráněny z důvodu tajnosti jednání výběrové komise na základě článku 6 přílohy III služebního řádu. 17 Dne 14. února 2024 podala žalobkyně k evropskému veřejnému ochránci práv stížnost proti úřadu EPSO ohledně postupu v rámci otevřeného výběrového řízení na základě kvalifikačních předpokladů a s testy EPSO/AD/391/21, a to zejména pokud jde o pohovor týkající se daného oboru a metodiku bodového hodnocení. 18 Dopisem ze dne 18. března 2024 Komise odpověděla na potvrzující žádost o přístup k dokumentům a uvedla, že na jeden z dokumentů identifikovaných úřadem EPSO se žádost nevztahuje, avšak poskytla úplný přístup k doplňujícímu dokumentu týkajícímu se standardizace, s názvem „Pokyny pro standardizaci“. V případě ostatních dokumentů potvrdila původní rozhodnutí. 19 Dne 29. listopadu 2024 ukončil veřejný ochránce práv šetření stížnosti podané žalobkyní se závěrem, že dokumenty, které jí nebyly zpřístupněny, se týkaly jednání a porad výběrové komise. Návrhová žádání účastnic řízení 20 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál: – zrušil původní rozhodnutí o nezařazení; – v případě potřeby zrušil rozhodnutí o zamítnutí stížnosti; – uložil Komisi povinnost k náhradě utrpěné majetkové újmy ve výši 50 % ušlého zisku plynoucího ze ztráty příležitosti získat pracovní místo úředníka; – uložil Komisi povinnost k náhradě utrpěné nemajetkové újmy vyčíslené na 5000 eur; – uložil Komisi náhradu nákladů řízení. 21 Komise navrhuje, aby Tribunál – žalobu zamítl; – uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení. Právní otázky K předmětu žaloby 22 V rámci prvního bodu návrhových žádání se žalobkyně domáhá zrušení původního rozhodnutí o nezařazení. 23 Je třeba připomenout, že pokud uchazeč ve výběrovém řízení požádá v souladu s pravidlem stanoveným v oznámení o výběrovém řízení o přezkum rozhodnutí přijatého výběrovou komisí, nahrazuje rozhodnutí této výběrové komise po přezkumu situace uchazeče její původní rozhodnutí, a představuje tedy akt nepříznivě zasahující do právního postavení (viz rozsudek ze dne 5. září 2018, Villeneuve v. Komise,T‑671/16, EU:T:2018:519, bod 24 a citovaná judikatura). 24 Rozhodnutí výběrové komise ze dne 15. května 2023, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o přezkum, tedy nahradilo původní rozhodnutí o nezařazení. 25 Ve druhém bodě návrhových žádání žalobkyně požaduje, aby bylo v případě potřeby zrušeno rozhodnutí o zamítnutí stížnosti. 26 V této souvislosti je nutno připomenout, že podle ustálené judikatury použitelné v oblasti unijního práva veřejné služby platí, že žalobou, i když formálně směřující proti zamítnutí stížnosti, je předložen soudu k přezkumu akt nepříznivě zasahující do právního postavení, proti němuž byla stížnost podána, ledaže by byl dopad zamítnutí stížnosti odlišný od dopadu aktu napadeného touto stížností [viz rozsudek ze dne 9. června 2021, Calhau Correia de Paiva v. Komise,T‑202/17, EU:T:2021:323, bod 34 (nezveřejněný) a citovaná judikatura]. 27 Kromě toho okolnost, že orgán oprávněný k rozhodnutí o stížnosti žalobce byl nucen v odpověď na stížnost doplnit nebo změnit odůvodnění rozhodnutí o přezkumu, nemůže odůvodnit, že zamítnutí této stížnosti bude považováno za samostatný akt nepříznivě zasahující do právního postavení žalobce, jelikož odůvodnění uvedeného zamítnutí má být součástí napadeného rozhodnutí, proti němuž byla tato stížnost podána [viz rozsudek ze dne 9. června 2021, Calhau Correia de Paiva v. Komise,T‑202/17, EU:T:2021:323, bod 35 (nezveřejněný) a citovaná judikatura]. 28 V projednávané věci rozhodnutí o zamítnutí stížnosti pouze potvrzuje rozhodnutí o přezkumu. 29 Je tedy třeba mít za to, že návrhová žádání na zrušení směřují pouze proti rozhodnutí výběrové komise ze dne 15. května 2023, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o přezkum (dále jen „napadené rozhodnutí“). K návrhovým žádáním na zrušení napadeného rozhodnutí 30 Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů, z nichž první vychází z nezveřejnění postupu bodování v oznámení o výběrovém řízení, druhý ze skutečnosti, že nebylo dodrženo oddělení úkolů výběrové komise a úřadu EPSO, třetí z toho, že výběrová komise nesestavila rezervní seznam zahrnující všechny uchazeče splňující podmínky stanovené v oznámení o výběrovém řízení, čtvrtý vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění, zásady řádné správy a práva na obranu a pátý z porušení zásady rovného zacházení při pohovoru týkajícího se daného oboru. 31 Je nutno připomenout, že i když účastníci řízení vymezují předmět sporu, který nemůže být unijním soudem změněn, přísluší mu vykládat žalobní důvody z hlediska jejich obsahu spíše než z hlediska toho, jak byly kvalifikovány, a tudíž provést právní kvalifikaci žalobních důvodů a argumentů uvedených v žalobě (viz rozsudek ze dne 18. října 2023, BZ v. ECB, T‑162/21, nezveřejněný, EU:T:2023:647, bod 98 a citovaná judikatura). 32 Za těchto podmínek má Tribunál v zájmu řádného výkonu spravedlnosti za to, že žalobkyně předkládá v podstatě sedm žalobních důvodů, z nichž první vychází z nezveřejnění metody standardizace v oznámení o výběrovém řízení nebo z toho, že nebyla stanovena a sdělena předem, druhý žalobní důvod se týká protiprávnosti zásahu úřadu EPSO v rámci standardizace, třetí vychází z porušení článku 5 přílohy III služebního řádu, čtvrtý z porušení povinnosti uvést odůvodnění, pátý se týká porušení práva na obranu, šestý vychází z porušení zásady řádné správy a sedmý z porušení zásady rovného zacházení při pohovoru týkajícího se daného oboru. K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nezveřejnění metody standardizace v oznámení o výběrovém řízení nebo z toho, že nebyla stanovena a sdělena předem 33 V projednávané věci má žalobkyně za to, že standardizace jakožto metoda bodování měla být zveřejněna v oznámení o výběrovém řízení nebo alespoň stanovena a sdělena výběrovou komisí před zahájením testů. Toto zveřejnění je podle jejího názoru v souladu s požadavkem stanoveným v čl. 1 odst. 1 písm. e) přílohy III služebního řádu. Pravidla upravující standardizaci však byla podle jejího tvrzení stanovena až přibližně čtyři měsíce po poradách o výsledkcích žalobkyně v testech v hodnotícím centru. 34 Kromě toho žalobkyně v reakci na žádost, kterou Tribunál zaslal účastnicím řízení prostřednictvím organizačního procesního opatření, aby se vyjádřily k případným důsledkům, jež vyvozují z rozsudku ze dne 17. prosince 2025, CB v. Komise (T‑37/24, nezveřejněný, EU:T:2025:1119), mimo jiné uvedla, že z bodu 58 uvedeného rozsudku vyvozuje, že nestanovení hodnoticích kritérií předem brání ověření toho, zda uchazeči byli hodnoceni na základě předem známých objektivních a jednotných kritérií, že z bodu 71 uvedeného rozsudku vyplývá, že nepředložení dokumentu prokazujícího, že výběrová komise přijala doporučení vyplývající ze statistické analýzy bodování a standardizace, znemožnilo ověření, zda uvedená standardizace byla použita konzistentně a objektivně, a že z bodu 75 uvedeného rozsudku je nutno vyvodit, že nelze ověřit dodržení procesních záruk, jestliže neexistuje důkaz o tom, že výběrová komise zasedala v plném složení. 35 Podle názoru Komise představuje tento žalobní důvod, kterým žalobkyně výslovně zpochybňuje soulad oznámení o výběrovém řízení s čl. 1 odst. 1 písm. e) přílohy III služebního řádu, námitku protiprávnosti, která musí být prohlášena za nepřípustnou. V každém případě Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí. 36 Úvodem je třeba připomenout, že unijní agentury a orgány mají široký prostor pro uvážení při vymezování pravidel pro pořádání výběrového řízení a v této souvislosti se přezkum vykonávaný unijním soudem musí omezit na míru nezbytnou k zajištění rovného zacházení s uchazeči a objektivity výběru mezi nimi (rozsudek ze dne 13. ledna 2021, ZR v. EUIPO, T‑610/18, nezveřejněný, EU:T:2021:5, bod 36). 37 Je třeba rovněž připomenout, že činnost výběrové komise obecně zahrnuje přinejmenším dvě různé fáze, a sice zaprvé prostudování přihlášek za účelem výběru uchazečů, kteří budou připuštěni do výběrového řízení, a zadruhé posuzování schopností uchazečů o pracovní místo, které má být obsazeno, za účelem vytvoření rezervního seznamu (rozsudek ze dne 22. září 2021, JR v. Komise,T‑435/20, EU:T:2021:608, bod 52). 38 Druhá fáze činnosti výběrové komise má především srovnávací povahu a z tohoto důvodu se na ni vztahuje tajnost jednání inherentně spjatá s touto činností, která je stanovena v článku 6 přílohy III služebního řádu, jak jej vykládá Soudní dvůr (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati,C‑254/95 P, EU:C:1996:276, bod 28 a citovaná judikatura). 39 Cílem standardizace, která spadá do druhé fáze činnosti poroty, je neutralizovat relativní subjektivitu jednotlivých hodnotitelů při udělování bodů, jelikož někteří jsou objektivně přísnější než jiní. Tato standardizace může být relevantní v závislosti na okolnostech každého výběrového řízení. Tato metoda je projevem zásady rovného zacházení, jelikož se zaprvé uplatňuje jednotně u všech uchazečů, kteří byli hodnoceni nezávisle na sobě alespoň dvěma různými hodnotiteli. Zadruhé umožňuje provést srovnávací posouzení uchazečů na základě srovnatelných údajů, v projednávané věci bodů upravených u všech uchazečů výběrového řízení, aby byla zajištěna jednotnost hodnocení (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 2. března 2016, Loescher v. Rada,F‑84/15, EU:F:2016:29, body 67 a 68 a citovaná judikatura). 40 Argumenty žalobkyně, podle nichž měla být standardizace zveřejněna v oznámení o výběrovém řízení nebo alespoň stanovena a sdělena před zahájením zkoušek, je třeba zkoumat ve světle těchto úvah. 41 Pokud jde v první řadě o argument žalobkyně, že čl. 1 odst. 1 písm. e) přílohy III služebního řádu vyžaduje, aby oznámení o výběrovém řízení stanovilo, že bude použita standardizace, z tohoto ustanovení vyplývá, že oznámení o výběrovém řízení musí v případě výběrového řízení na základě zkoušek specifikovat povahu těchto zkoušek a jejich hodnocení. Podle ustálené judikatury představuje totiž znění oznámení o výběrovém řízení pro výběrovou komisi jak rámec legality, tak rámec pro hodnocení. Kromě toho je základním účelem oznámení o výběrovém řízení poskytnout zájemcům co možná nejpřesnější informace o povaze podmínek vyžadovaných pro práci na obsazovaném pracovním místě, o které se jedná, aby mohli posoudit, zda v jejich případě přichází v úvahu podání přihlášky (viz rozsudek ze dne 15. září 2016, Itálie v. Komise,T‑353/14 a T‑17/15, EU:T:2016:495, bod 65 a citovaná judikatura). 42 Je tedy nutno konstatovat, že čl. 1 odst. 1 písm. e) přílohy III služebního řádu nestanoví povinnost, aby před testy bylo zveřejněno nebo sdělováno případné použití standardizace. 43 Z judikatury navíc vyplývá, že standardizace je metodou, jejímž cílem je neutralizovat relativní subjektivitu jednotlivých hodnotitelů při udělování bodů, jelikož někteří jsou objektivně přísnější než jiní, a zajistit tedy jednotné hodnocení (viz bod 39 výše), což žalobkyně ostatně nezpochybňuje. Na rozdíl od toho, co v podstatě tvrdí žalobkyně, však použití takové metody nespadá pod pojem „hodnocení zkoušek“, který se vztahuje k přidělování bodů u jednotlivých zkoušek nebo kompetencím, které mají být hodnoceny. 44 Z toho vyplývá, že použití standardizace nemusí být povinně uváděno v oznámení o výběrovém řízení. 45 Pokud jde ve druhé řadě o argument žalobkyně vycházející ze skutečnosti, že nestanovení standardizace a její nesdělení uchazečům předem je v rozporu s požadavkem zajistit hodnocení uchazečů na základě objektivních a předem známých kritérií, je třeba uvést následující. 46 Podle judikatury platí, že povinnost přijímat úředníky s nejvyšší úrovní způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti, která je orgánům uložena článkem 27 služebního řádu, znamená, že orgán oprávněný ke jmenování a výběrová komise musí, každý při výkonu svých pravomocí, dbát na to, aby při výběrovém řízení byly dodrženy zásady rovného zacházení mezi uchazeči, soudržnosti bodování a objektivity hodnocení (viz rozsudek ze dne 13. ledna 2021, ZR v. EUIPO, T‑610/18, nezveřejněný, EU:T:2021:5, bod 37 a citovaná judikatura). 47 Podle judikatury musí být tedy široký prostor pro uvážení, který má výběrová komise při určování podmínek a podrobného obsahu zkoušek, které musí uchazeči absolvovat, vyvážen přísným dodržováním pravidel upravujících organizaci těchto zkoušek. Výběrová komise musí tudíž dbát na striktní dodržování zásady rovného zacházení s uchazeči v průběhu zkoušek a na objektivitu výběru mezi zájemci (viz rozsudek ze dne 6. července 2022, VI v. Komise, T‑20/21, nezveřejněný, EU:T:2022:427, bod 30 a citovaná judikatura). 48 Za účelem zajištění rovného zacházení s uchazeči, soudržnosti bodování a objektivity hodnocení je výběrová komise povinna zajistit soudržné uplatňování hodnoticích kritérií na všechny uchazeče (viz rozsudek ze dne 14. prosince 2022, SY v. Komise,T‑312/21, EU:T:2022:814, bod 72 a citovaná judikatura). 49 Z důvodu širokého prostoru pro uvážení, který má při činnosti výběrová komise, tato komise může v případě, že oznámení o výběrovém řízení neupravuje hodnoticí kritéria, tato kritéria stanovit, anebo pokud oznámení tato kritéria upravuje, aniž uvádí jejich váhu, může tuto váhu nastavit (viz rozsudek ze dne 22. září 2021, JR v. Komise,T‑435/20, EU:T:2021:608, bod 80 a citovaná judikatura). 50 Zaprvé je nutno uvést, že žalobkyně nezpochybňuje, že cílem použití standardizace je provedení zásady rovného zacházení v rámci druhé fáze činnosti výběrové komise, která se týká posuzování schopností uchazečů o pracovní místo, které má být obsazeno. 51 V této souvislosti je nutno poznamenat, že rozhodnutí o použití standardizace může být přijato až po skončení testů, kdy jsou členům výběrové komise známy body udělené hodnotiteli a jsou mezi nimi zjištěny příliš velké rozdíly v bodování. Jak žalobkyně připustila na jednání, to, zda bude standardizace nezbytná, nelze zjistit předem, takže o jejím použití nemůže výběrová komise rozhodnout před opravou testů. 52 Vzhledem k širokému prostoru pro uvážení, který má výběrová komise při výkonu činnosti, jak bylo uvedeno v bodě 49 výše, je tedy tato komise oprávněna použít standardizaci a stanovit její podmínky i v případě, že není v oznámení o výběrovém řízení uvedena. 53 V tomto ohledu je nutno poznamenat, že žalobkyně nepodložila svůj argument, podle kterého nestanovení a neoznámení standardizace předem porušuje zásadu rovného zacházení s uchazeči. 54 Na rozdíl od „povahy“ a „hodnocení“ zkoušek, které se vztahují k samotným zkouškám, a tedy k objektivním údajům, které musí být upřesněny v oznámení o výběrovém řízení (viz bod 41 výše), cílem standardizace je neutralizovat subjektivitu v rámci srovnávacích posouzení výběrové komise, na která se vztahuje tajnost jejích jednání (viz body 38 s 39 výše). Jak navíc žalobkyně připustila na jednání, znalost informace, že výběrová komise použije standardizaci, před testy, by konkrétně nezměnila její přípravu na výběrové řízení. 55 Pokud jde zadruhé o odkaz žalobkyně na bod 58 rozsudku ze dne 17. prosince 2025, CB v. Komise (T‑37/24, nezveřejněný, EU:T:2025:1119), jehož výklad je nutno doplnit o bod 59 uvedeného rozsudku, v těchto bodech je uvedeno, že v situaci, kdy složení výběrové komise není stabilní a neexistuje kontinuita jejího předsednictví, nemohlo být v případě neexistence bodovací stupnice nebo přinejmenším přesných údajů o hodnoticích kritérií zaručeno jednotné uplatňování těchto kritérií na všechny uchazeče. 56 V projednávané věci však žalobkyně neprokázala, ani netvrdila, že došlo k takovému nedostatku stability ve složení výběrové komise a kontinuity jejího předsednictví, který by mohl mít dopad na její činnost. Odkaz na bod 58 rozsudku ze dne 17. prosince 2025, CB v. Komise (T‑37/24, nezveřejněný, EU:T:2025:1119), není tedy každopádně relevantní. 57 Z toho vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že skutečnost, že standardizace nebyla stanovena a uchazečům sdělena předem, je v rozporu se zásadami rovného zacházení s uchazeči, soudržnosti bodování a objektivity hodnocení. 58 Zatřetí je nutno odmítnout argument žalobkyně, že pravidla upravující standardizaci byla v projednávané věci stanovena až přibližně čtyři měsíce po poradě výběrové komise. 59 Ze spisu totiž vyplývá, že výběrová komise přijala doporučení týkající se standardizace prostřednictvím zápisu ze dne 11. října 2022. Také z reakce Komise na organizační procesní opatření a z jejích vysvětlení na jednání vyplývá, že podle ustálené praxe poskytl EPSO ke dni konání výběrového řízení výběrové komisi pro informaci statistický přehled bodů, které byly uděleny hodnotiteli, a vysvětlil, jaký dopad bude mít standardizace na tyto body. Dokument nazvaný „Pravidla pro třetí bodové hodnocení – Vliv hodnotitele – Standardizace“, který poskytl EPSO žalobkyni dne 17. srpna 2023 (viz bod 14 výše) byl tímto úřadem vypracován v roce 2023 za účelem shrnutí této praxe. Z těchto upřesnění, která žalobkyně nezpochybnila, vyplývá, že informace o standardizaci shrnuté v tomto dokumentu jsou součástí běžné praxe a existovaly již dlouho před oznámením o výběrovém řízení. 60 Odkaz žalobkyně na bod 71 rozsudku ze dne 17. prosince 2025, CB v. Komise (T‑37/24, nezveřejněný, EU:T:2025:1119), týkající se toho, že Komise nepředložila dokument, který by dokládal přijetí doporučení k postupu standardizace, není v tomto ohledu relevantní, jelikož je nutno připomenout, že výběrová komise přijala tato doporučení v projednávané věci prostřednictvím zápisu ze dne 11. října 2022. 61 Ve třetí řadě žalobkyně v reakci na organizační procesní opatření tvrdí, že v projednávané věci neexistuje žádný dokument, který by prokazoval, že všichni členové výběrové komise byli přítomni při přijímání výsledků standardizace, zatímco podle bodu 75 rozsudku ze dne 17. prosince 2025, CB v. Komise (T‑37/24, nezveřejněný, EU:T:2025:1119), musí Komise předložit důkaz o tom, že při přijetí konečných rozhodnutí zasedala výběrová komise v plném složení. 62 Podle čl. 84 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu nelze nové důvody předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení. Kromě toho žalobní důvody, které jsou pouze rozšířením žalobního důvodu dříve přímo nebo implicitně uvedeného v návrhu na zahájení řízení a úzce s ním souvisejí, musí být prohlášeny za přípustné [viz rozsudek ze dne 5. října 2020, HeidelbergCement a Schwenk Zement v. Komise, T‑380/17, EU:T:2020:471, bod 87 (nezveřejněný) a citovaná judikatura]. 63 V tomto ohledu je třeba zaprvé zdůraznit, že bod 75 rozsudku ze dne 17. prosince 2025, CB v. Komise (T‑37/24, nezveřejněný, EU:T:2025:1119), navazuje na ustálenou judikaturu citovanou v bodě 73 uvedeného rozsudku, podle níž je s ohledem na srovnávací povahu sestavení rezervního seznamu zásadní, aby se výběrová komise sešla v plném složení na závěrečné poradě. Tato judikatura, která byla mimoto připomenuta v souvislosti s nestabilitou složení výběrové komise, je tedy ustálená. 64 Zadruhé je nutno konstatovat, že argument žalobkyně, jímž kritizuje chybějící důkaz o závěrečné schůzi výběrové komise v plném složení, který byl poprvé uplatněn v její odpovědi na organizační procesní opatření přijaté po jednání, nelze považovat za rozšíření žalobního důvodu uvedeného před podáním návrhu na zahájení řízení. Tento argument je proto nepřípustný. 65 Ze všech výše uvedených úvah tedy vyplývá, že výběrové řízení není stiženo žádnou procesní nesrovnalostí vyplývající z použití standardizace, aniž byla zveřejněna v oznámení o výběrovém řízení nebo stanovena a sdělena před zahájením testů. 66 První žalobní důvod musí být tedy zčásti odmítnut jako nepřípustný a zčásti zamítnut jako neopodstatněný, aniž je nutné rozhodnout o námitce nepřípustnosti vznesené Komisí, pokud jde o údajnou námitku protiprávnosti. Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z protiprávnosti zásahu úřadu EPSO v rámci standardizace 67 Žalobkyně tvrdí, že zásah úřadu EPSO do opravy testů prostřednictvím změny bodů poté, co výběrová komise ukončila hodnocení uchazečů, je v rozporu s pravidly uvedenými v oznámení o výběrovém řízení, které takový zásah nezmiňuje, jakož i s čl. 1 odst. 1 písm. e) a čl. 7 odst. 2 přílohy III služebního řádu. EPSO podle jejího názoru podstatným způsobem překročil svou úlohu, která je v zásadě organizační povahy, tím, že poskytl pomoc při standardizaci, jelikož neexistovala jasná a předem stanovená pravidla. Kritéria standardizace navíc nespočívají na schopnostech uchazečů na rozdíl od toho, co vyžaduje článek 27 služebního řádu, ale na kvalitách hodnotitelů, na kterých EPSO zakládá své úpravy. Žalobkyně také tvrdí, že rozhodnutí výběrové komise odchýlit se po zásahu úřadu EPSO od objektivních hodnoticích kritérií uvedených v oznámení o výběrovém řízení je v rozporu s článkem 41 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). 68 Komise má za to, že žalobkyně v rozporu s čl. 76 písm. d) jednacího řádu neuvádí jasně důvody, proč má za to, že uvedené ustanovení bylo porušeno z důvodu, že úloha úřadu EPSO při standardizaci nebyla uvedena v oznámení o výběrovém řízení. Tento žalobní důvod proto musí být podle jejího názoru odmítnut jako nepřípustný. V každém případě Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí. 69 Pokud jde zaprvé o argument žalobkyně, že zásah úřadu EPSO ve fázi standardizace nebyl v oznámení o výběrovém řízení stanoven, stačí konstatovat, jak bylo uvedeno v rámci prvního žalobního důvodu, že případné použití standardizace nemusí být povinně uvedeno v oznámení o výběrovém řízení, takže její použití výběrovou komisí neznamená, že se tato komise odchýlila od kritérií uvedených v oznámení o výběrovém řízení. 70 Stejně tak platí, že jelikož je mezi účastnicemi řízení nesporné, že EPSO zasáhl až ve fázi standardizace, nemůže žalobkyně oprávněně namítat, že jeho zásah měl být stanoven v oznámení o výběrovém řízení. 71 Zadruhé, co se týče argumentu žalobkyně, že zásah úřadu EPSO ve fázi standardizace není v souladu s čl. 1 odst. 1 písm. e) a čl. 7 odst. 2 přílohy III služebního řádu, je třeba konstatovat, že podle tohoto prvně uvedeného ustanovení musí sice oznámení o výběrovém řízení u výběrových řízení na základě zkoušek uvádět povahu zkoušek a jejich hodnocení, avšak úkoly EPSO jsou definovány v čl. 7 odst. 1 až 3 přílohy III služebního řádu. 72 Podle čl. 7 odst. 1 až 3 přílohy III služebního řádu EPSO poskytuje pomoc jednotlivým orgánům vymezením a uspořádáním výběrových řízení pro úředníky při dodržení obecných ustanovení přijatých uvedenými orgány (viz rozsudek ze dne 14. prosince 2022, SY v. Komise,T‑312/21, EU:T:2022:814, bod 51 a citovaná judikatura). 73 V projednávané věci členové výběrové komise projednali v rámci čl. 7 odst. 1 přílohy III služebního řádu statistickou analýzu a standardizaci bodů, kterou EPSO vysvětlil, u všech uchazečů připuštěných do hodnotícího centra k písemnému testu, pohovoru zaměřeného na obecné kompetence a pohovoru zaměřeného na situační kompetence, jak vyplývá ze zápisu ze schůze konané dne 11. října 2022, a poté se rozhodli potvrdit body vyplývající z této standardizace. Na pohovor týkající se daného oboru se tato metoda nepoužila, jelikož byl hodnocen dvěma hodnotiteli současně. 74 V průběhu jednání Komise upřesnila, že EPSO statisticky analyzoval body udělené hodnotiteli u jednotlivých zkoušek a poskytl výběrové komisi u každé ze tří zkoušek hodnoticí profil každého hodnotitele. Výběrová komise mohla díky dokumentu PowerPoint, který vypracoval EPSO, konstatovat, že v hodnoticích profilech hodnotitelů existují rozdíly, což naznačovalo, že tyto body byly ovlivněny jejich subjektivitou. Výběrová komise proto konstatovala, že taková nejednotnost není slučitelná se zásadou rovného zacházení, a rozhodla se provést standardizaci. 75 Jak uvedla Komise na jednání, aniž jí žalobkyně odporovala, EPSO použil v rámci standardizace na body udělené hodnotiteli vědecky podložený matematický vzorec. Výběrová komise posoudila výsledky harmonizovaných bodů a nakonec se rozhodla přijmout jeden ze dvou návrhů na standardizaci předložených úřadem EPSO. 76 Zásah EPSO byl tedy omezen na technickou podporu a tím, kdo se rozhodl použít na základě statistických údajů standardizaci za účelem uplatnění zásady rovného zacházení, která byla narušena rozdíly zjištěnými v hodnoticích profilech hodnotitelů, byla pouze výběrová komise. 77 Výběrová komise proto v žádném případě nepřenesla svou rozhodovací pravomoc posuzovat výkony uchazečů. Zachovala si kontrolu nad průběhem a v konečném důsledku si ponechala konečnou posuzovací pravomoc v otázce reprezentativnosti standardizovaných bodů. 78 Zatřetí stran argumentu žalobkyně, že kritéria standardizace nejsou založena na rozdíl od toho, co vyžaduje článek 27 služebního řádu, na schopnostech uchazečů, ale na nedostatku objektivity hodnotitelů, jímž EPSO odůvodňuje své úpravy, je nutno konstatovat, že žalobkyně nezpochybňuje, že cílem standardizace je provést zásadu rovného zacházení tím, že má neutralizovat relativní subjektivitu jednotlivých hodnotitelů a zajistit tak jednotnost hodnocení, a nevysvětluje, jak by tento cíl mohl narušit nábor uchazečů založený na jejich schopnostech. Je totiž třeba poukázat na skutečnost, že body udělené výběrovou komisí v návaznosti na standardizaci odrážejí posouzení výkonů uchazečů založených na jejich schopnostech. 79 Začtvrté je nutno odmítnout argument žalobkyně vycházející z porušení článku 41 Listiny z důvodu rozhodnutí výběrové komise odchýlit se v návaznosti na zásah úřadu EPSO od hodnoticích kritérií uvedených v oznámení o výběrovém řízení, jelikož v bodě 69 výše bylo konstatováno, že se výběrová komise od uvedeného oznámení neodchýlila. 80 Z výše uvedeného vyplývá, že druhý žalobní důvod musí být zamítnut jako neopodstatněný, aniž je nezbytné rozhodnout o námitce nepřípustnosti vznesené Komisí z důvodu, že argumenty žalobkyně jsou nejasné. Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 5 přílohy III služebního řádu 81 Žalobkyně poukazuje v podstatě na nesrovnalost ve výběrovém řízení, které bylo provedeno v napadeném rozhodnutí, spočívající v tom, že výběrová komise nedodržela kritéria stanovená v oznámení o výběrovém řízení na základě článku 5 přílohy III služebního řádu, která se týkají vypracování rezervního seznamu, jelikož z důvodu standardizace nebyla do tohoto seznamu zapsána jména uchazečů, kteří získali všechny požadované minimální počty bodů a nejvyšší počet bodů v testech v hodnotícím centru. 82 Komise vznáší námitku nepřípustnosti vycházející z porušení čl. 76 písm. d) jednacího řádu, jelikož žalobkyně předkládá pouze nepřesná prohlášení ohledně porušení článku 5 přílohy III služebního řádu, která jsou založena na zprávě výběrové komise ze dne 16. prosince 2022. V každém případě Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí. 83 V této souvislosti ze žaloby vyplývá, že žalobkyně v rámci třetího žalobního důvodu tvrdí, že došlo k nesrovnalosti ve výběrovém řízení ze dvou důvodů. Zaprvé k nesrovnalosti ve výběrovém řízení vedlo nezveřejnění metody standardizace, jak vyplývá z prvního žalobního důvodu. Zadruhé rezervní seznam obsahuje podle žalobkyně pouze jména uchazečů, kteří získali nejvyšší počet bodů po provedení standardizace, a nikoli jména uchazečů, kteří získali všechny požadované minimální počty bodů v testech v hodnotícím centru. 84 Jak však zaprvé vyplývá z prvního žalobního důvodu, výběrové řízení, které bylo provedeno v napadeném rozhodnutí, není stiženo žádnou nesrovnalostí z důvodu použití standardizace, která nebyla zveřejněna v oznámení o výběrovém řízení, ani stanovena před zahájením testů. Zadruhé pouze body udělené výběrovou komisí v návaznosti na standardizaci odrážejí hodnocení výkonů uchazečů v jednotlivých testech, přičemž body udělené hodnotiteli před jednáním výběrové komise jsou pouze průběžnými body. 85 Rezervní seznam, který byl sestaven výběrovou komisí, je tedy v souladu s článkem 5 přílohy III služebního řádu, jelikož obsahuje jména uchazečů, kteří získali všechny požadované minimální počty bodů (podle oznámení o výběrovém řízení alespoň 123 bodů), jakož i nejvyšší počet bodů v testech v hodnotícím centru. 86 Třetí žalobní důvod musí být tedy zamítnut jako neopodstatněný, aniž je nutné rozhodnout o námitce nepřípustnosti vznesené Komisí. Ke čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění 87 Žalobkyně tvrdí, že z napadeného rozhodnutí nemůže zjistit dopad standardizace na své bodové hodnocení a pochopit tak důvody, proč nebylo její jméno zapsáno na rezervní seznam. Z důvodu této standardizace nemůže pouhé sdělení bodů stanovených po standardizaci představovat dostatečné odůvodnění. 88 Komise vznáší námitku nepřípustnosti vycházející z porušení čl. 76 písm. d) jednacího řádu, jelikož žalobní důvod týkající se porušení povinnosti uvést odůvodnění neobsahuje žádnou konkrétní výtku vůči napadenému rozhodnutí. V každém případě Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí. 89 V tomto ohledu je třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že neexistence či nedostatek odůvodnění je případem porušení podstatných formálních náležitostí a představuje nepominutelný důvod, který může, nebo dokonce musí unijní soud zohlednit i bez návrhu (viz rozsudek ze dne 9. června 2021, Lianopoulou v. Komise, T‑880/19, nezveřejněný, EU:T:2021:325, bod 40 a citovaná judikatura). 90 Námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí je tedy třeba zamítnout. 91 Dále je nutno připomenout, že podle ustálené judikatury není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (viz rozsudek ze dne 11. června 2020, Komise v. Di Bernardo,C‑114/19 P, EU:C:2020:457, bod 29 a citovaná judikatura), 92 Pokud jde o rozhodnutí přijatá výběrovou komisí, povinnost uvést odůvodnění musí být v souladu s dodržováním tajnosti jednání výběrové komise podle článku 6 přílohy III služebního řádu. Požadavek tajnosti byl zaveden s cílem zaručit nezávislost výběrových komisí a objektivitu jejich jednání tím, že budou chráněny před jakýmikoli vnějšími zásahy či tlaky, ať již ze strany samotné unijní administrativy, dotčených uchazečů, nebo třetích osob. Dodržování této tajnosti tedy brání tomu, aby byly sdělovány postoje jednotlivých členů výběrových komisí, jakož i veškeré skutečnosti související s osobním hodnocením nebo srovnáváním uchazečů (rozsudek ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati,C‑254/95 P, EU:C:1996:276, bod 24). 93 Sdělení bodů získaných v jednotlivých zkouškách tedy představuje dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise. Takovým odůvodněním nejsou porušena práva uchazečů, jelikož jim umožňuje seznámit se s hodnocením jejich výkonu a případně ověřit, že skutečně nedosáhli počtu bodů požadovaného v oznámení o výběrovém řízení (rozsudek ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati,C‑254/95 P, EU:C:1996:276, body 31 a 32). 94 V projednávané věci je v původním rozhodnutí o nezařazení, jakož i v napadeném rozhodnutí, která jsou určena žalobkyni, stanoveno, že žalobkyně není uvedena mezi uchazeči, kteří získali nejvyšší počet bodů v testech v hodnotícím centru. 95 Kromě toho žalobkyně obdržela v příloze původního rozhodnutí o nezařazení svůj kompetenční pas, který v souladu s údaji v uvedeném rozhodnutí přebírá rozpis bodů, které získala, jakož i její výsledky u každé obecné a specifické kompetence hodnocené v testech v hodnotícím centru. 96 Napadené rozhodnutí splňuje tedy požadavky stanovené judikaturou citovanou v bodě 93 výše. 97 Tento závěr nemůže být zpochybněn argumentem žalobkyně, že použití standardizace vyžadovalo dodatečné odůvodnění. 98 Vzhledem k tomu, že cílem standardizace je přispět ke srovnávacímu posouzení uchazečů (viz bod 39 výše), žádost žalobkyně, aby se seznámila s dopadem standardizace na své bodové hodnocení, by předpokládala, že jí budou sděleny jak její průběžné body, tak body ostatních uchazečů. Taková informace by rovněž vyžadovala sdělení provedených výpočtů. 99 Na průběžné body, jejichž sdělení by mohlo odhalit skutečnosti související s osobním hodnocením nebo srovnáváním uchazečů (viz bod 92 výše), se však nutně vztahuje tajnost jednání výběrové komise. 100 S ohledem na nutnost uvést povinnost odůvodnění do souladu s dodržením tajnosti jednání výběrové komise proto nemůže být žalobkyni sděleno její průběžné bodové hodnocení ani body ostatních uchazečů. Stejně tak jí nemohou být sděleny výpočty provedené na základě průběžných bodů, jelikož sdělení těchto výpočtů by nutně odhalilo tyto průběžné body. 101 Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku proto musí být zamítnut jako neopodstatněný. K pátému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práva na obranu 102 Žalobkyně tvrdí, že bylo porušeno její právo na obranu z důvodu, že jí nebyly sděleny relevantní skutečnosti nebo jí tyto skutečnosti byly sděleny opožděně. Nemohla tedy zjistit případné aritmetické chyby při výpočtu svých bodů. Nedostatek transparentnosti zásahu úřadu EPSO do systému bodování při testech brání navíc jakékoli účinné kontrole. Dále žalobkyně tvrdí, že skutečnost, že jí byl odepřen přístup k přesnému znění poslední otázky pohovoru týkajícího se daného oboru, jí znemožnila odkazovat na ni v řízení vedeném v rámci administrativy. 103 Komise vznáší námitku nepřípustnosti vycházející z porušení čl. 76 písm. d) jednacího řádu, jelikož žalobní důvod týkající se porušení práva na obranu neobsahuje v tomto ohledu žádnou konkrétní výtku vůči napadenému rozhodnutí. V každém případě Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí. 104 V této souvislosti je třeba připomenout, že z obecné unijně-právní zásady dodržování práva na obranu, a zejména práva být vyslechnut zakotveného v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny vyplývá, že dotyčnému musí být před vydáním rozhodnutí, které se jej nepříznivě dotýká, umožněno účelně vyjádřit své stanovisko k existenci a relevanci skutečností a okolností, na nichž může administrativní orgán založit rozhodnutí. Právo být vyslechnut je třeba dodržovat i v případě, že použitelná právní úprava takovou formalitu výslovně nestanoví (viz rozsudek ze dne 6. února 2019, TN v. ENISA, T‑461/17, nezveřejněný, EU:T:2019:63, bod 111 a citovaná judikatura). 105 Rozhodnutí, které se dotyčné osoby nepříznivě dotýká, může být proto přijato až poté, co jí bylo umožněno účelně vyjádřit stanovisko k návrhu rozhodnutí v rámci písemné nebo ústní výměny názorů zahájené z podnětu orgánu oprávněného ke jmenování, který v tomto ohledu nese důkazní břemeno (viz rozsudek ze dne 6. února 2019, TN v. ENISA, T‑461/17, nezveřejněný, EU:T:2019:63, bod 112 a citovaná judikatura). 106 Je třeba rovněž připomenout, že podle ustálené judikatury má porušení práva na obranu za následek zrušení rozhodnutí přijatého na konci daného řízení vedeného v rámci administrativy pouze tehdy, kdy by bez této vady mohlo toto řízení vyústit v jiný výsledek (viz rozsudek ze dne 18. června 2020, Komise v. RQ,C‑831/18 P, EU:C:2020:481, bod 105 a citovaná judikatura). 107 K prokázání, že tomu tak je, musí žalobkyně vysvětlit, jaké argumenty a skutečnosti by uplatnila, kdyby bylo dodrženo její právo na obranu, a případně prokázat, že tyto argumenty a skutečnosti mohly v jejím případě vyústit v jiný výsledek řízení [viz rozsudek ze dne 3. července 2019, PT v. EIB,T‑573/16, EU:T:2019:481, bod 269 (nezveřejněný) a citovaná judikatura]. 108 Žalobci, který tvrdí, že došlo k porušení jeho práva na obranu, však nelze uložit, aby prokázal, že by rozhodnutí dotyčného unijního orgánu mělo jiný obsah, ale pouze že taková hypotéza není zcela vyloučena (viz rozsudek ze dne 18. června 2020, Komise v. RQ,C‑831/18 P, EU:C:2020:481, bod 106 a citovaná judikatura). 109 Posouzení této otázky musí být mimoto provedeno podle skutkových a právních okolností vlastních každému případu (viz rozsudek ze dne 18. června 2020, Komise v. RQ,C‑831/18 P, EU:C:2020:481, bod 107 a citovaná judikatura). 110 V projednávané věci, jak bylo uvedeno výše (viz body 94 a 95) byl žalobkyni v původním rozhodnutí o nezařazení sdělen důvod pro zamítnutí zápisu jejího jména na rezervní seznam, a sice že nepatřila mezi uchazeče, kteří získali nejvyšší počet bodů v testech v hodnotícím centru, a poskytnut její kompetenční pas, v němž je uveden rozpis jejích bodů, jakož i její výsledky u každé obecné a specifické kompetence hodnocené v testech v hodnotícím centru 111 Kromě toho obdržela žalobkyně na svou žádost dne 5. ledna 2023 neopravenou kopii svého písemného testu z hodnotícího centra (viz bod 6 výše). 112 Mimoto je nutno uvést, že žalobkyně mohla na základě obecných pravidel uvedených v příloze III oznámení o výběrovém řízení včas požádat o přezkum původního rozhodnutí o nezařazení a sdělit své námitky (viz body 7 a 8 výše). 113 V tomto ohledu je třeba uvést, že přezkumné řízení, jehož cílem je umožnit uchazeči uplatnit všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž má za to, že mohou mít vliv na rozhodnutí, které může být vůči němu přijato a mohlo by vyústit v kladnou odpověď ze strany výběrové komise, jež by mohla vést k tomu, že uchazeč bude opětovně zařazen do výběrového řízení ve fázi, z níž byl vyloučen, umožňuje zajistit dodržení práva na obranu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. září 2018, PH v. Komise, T‑613/16, nezveřejněný, EU:T:2018:529, body 199 až 207). 114 V tomto rámci je třeba připomenout, že rozhodnutí přijaté výběrovou komisí na konci přezkumného řízení je aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení dotyčné osoby, který je předmětem projednávané žaloby, jak vyplývá z bodu 29 výše. 115 Je tedy nutno konstatovat, že žalobkyně využila práva na obranu před tím, než jí bylo zasláno rozhodnutí nepříznivě zasahující do jejího právního postavení. 116 Tento závěr nemůže být zpochybněn argumenty, které žalobkyně předložila. 117 Zaprvé, pokud jde o argument žalobkyně, že jí nebyly poskytnuty informace o způsobu, jakým měla standardizace dopad na její bodové hodnocení, z bodů 99 a 100 výše vyplývá, že sdělení průběžných bodů a výpočtů provedených v rámci standardizace by narušilo rovnováhu mezi právem na obranu a tajností jednání výběrové komise. 118 Kromě toho je pravda, jak Komise připustila na jednání, že matematický vzorec používaný v rámci standardizace je veřejně dostupný a nevztahuje se na něj tajnost jednání výběrové komise. Je nutno konstatovat, že tento vzorec nebyl žalobkyni sdělen, když byla dopisem ze dne 18. března 2024 informována o tom, že bude provedena standardizace. 119 Je však nutno uvést, že matematický vzorec použitý v rámci standardizace, posuzovaný sám o sobě, nepředstavuje skutečnost, vůči níž by žalobkyně měla mít možnost se bránit. Jak bylo uvedeno v bodě 98 výše, jelikož standardizace spočívá ve srovnávací metodě, která vyžaduje znalost průběžných bodů žalobkyně a ostatních uchazečů, ačkoli tyto body nemohou být zpřístupněny, je třeba konstatovat, že pouhý vzorec pro standardizaci nepředstavuje nezbytnou informaci umožňující žalobkyni zpochybnit způsob, jakým standardizace měla dopad na její body. 120 Žalobkyně každopádně pouze poukazuje na možnost početní chyby ve fázi standardizace, která mohla přispět k nezařazení jejího jména na rezervní seznam, aniž zpochybnila metodu standardizace použitou výběrovou komisí nebo předložila sebemenší indicii o takové početní chybě. Vzhledem k tomu, že základem napadeného rozhodnutí jsou pouze konečné body udělené výběrovou komisí, nemůže tento argument splňovat požadavky připomenuté v bodech 107 a 108 výše. 121 Zadruhé, pokud jde o údajnou netransparentnost zásahu EPSO, z bodů 69 až 80 výše vyplývá, že EPSO nejednal mimo právní rámec svých pravomocí. Jeho úloha v rámci standardizace mohla být žalobkyni známa z právního rámce vyplývajícího ze služebního řádu. Žalobkyně tedy mohla uplatnit své výtky vůči úloze EPSO, což ostatně učinila v rámci své stížnosti. 122 Zatřetí má žalobkyně za to, že aby bylo dodrženo právo na obranu mělo jí být sděleno přesné znění poslední otázky z pohovoru týkajícího se daného oboru. 123 V této souvislosti je nutno uvést, že žalobkyně ve své stížnosti nezpochybňuje relevanci položené otázky ani opodstatněnost odpovědi považované za správnou, což mohlo odůvodnit sdělení uvedené otázky v rámci odpovědi na její stížnost. Naopak z její stížnosti vyplývá, že vysvětlením povahy chyby, k níž došlo při formulaci otázky, a sice záměny dvou výrazů při jejím pohovoru týkajícím se daného oboru, a zásahu předsedy výběrové komise k nápravě chyby, byla žalobkyně skutečně schopna uplatnit své výtky v žádosti o přezkum i ve stížnosti. 124 Pátý žalobní důvod je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněný, aniž je nutné rozhodnout o námitce nepřípustnosti vznesené Komisí. K šestému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady řádné správy 125 Žalobkyně tvrdí, že administrativní orgán porušil zásadu řádné správy zakotvenou v článku 41 Listiny z důvodu prodlev při vyřizování jejích žádostí o přístup k dokumentům a osobním údajům podaných v návaznosti na původní rozhodnutí o nezařazení, jakož i na její stížnost podanou proti napadenému rozhodnutí. Zaprvé administrativnímu orgánu vytýká jeho opožděnou odpověď na svou stížnost, která jí byla doručena dne 24. ledna 2024, jelikož původní rozhodnutí o nezařazení bylo přijato dne 19. prosince 2022. Dále kritizuje vnitřní rozpornost v odpovědích na její žádost o přístup k dokumentům, pokud jde o obsah dokumentu nazvaného „Decision Table F1“ a konání zasedání výběrové komise ohledně žádostí o přezkum, jakož i lhůtu, v níž byla odpověď podána. EPSO podle jejího názoru zatajil podstatné podrobnosti o standardizaci a zpřístupnil je až po uplynutí lhůty pro podání stížnosti. Z tohoto důvodu nezajistil podle názoru žalobkyně dostatečnou úroveň transparentnosti, která by jí umožnila ověřit, zda byla v průběhu výběrového řízení dodržena zásada rovného zacházení. 126 Komise vznáší námitku nepřípustnosti vycházející z porušení čl. 76 písm. d) jednacího řádu, jelikož žalobní důvod týkající se porušení zásady řádné správy neobsahuje v tomto ohledu žádnou konkrétní výtku vůči napadenému rozhodnutí. Komise v každém případě s argumenty žalobkyně nesouhlasí. 127 V tomto ohledu je třeba připomenout, že povinnost dodržovat v řízeních vedených administrativou přiměřenou lhůtu je obecnou zásadou unijního práva, jejíž dodržování zajišťuje unijní soud a která je jakožto jedna ze složek práva na řádnou správu uvedena v čl. 41 odst. 1 Listiny (rozsudek ze dne 6. prosince 2012, Füller-Tomlinson v. Parlament,T‑390/10 P, EU:T:2012:652, bod 115; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 7. dubna 2011, Řecko v. Komise, C‑321/09 P, nezveřejněný, EU:C:2011:218, bod 32). 128 Přiměřenost délky řízení vedeného v rámci administrativy se posuzuje v závislosti na zvláštních okolnostech každé věci a zvláště na kontextu této věci, různých fázích řízení, které orgán provedl, chování účastníků v průběhu řízení, složitosti věci a jejím významu pro jednotlivé zúčastněné strany (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. června 2005, Branco v. Komise,T‑347/03, EU:T:2005:265, bod 114 a citovaná judikatura). 129 Pokud jde zaprvé o údajné opožděné oznámení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti žalobkyni, je třeba uvést, že čtyřměsíční lhůta stanovená v čl. 90 odst. 2 služebního řádu začala běžet až dnem podání stížnosti, tedy 14. srpna 2023, a uplynula dne 14. prosince 2023. Je pravda, že výslovné rozhodnutí o zamítnutí stížnosti bylo žalobkyni oznámeno až 24. ledna 2024, tedy po uplynutí stanovené čtyřměsíční lhůty. 130 Co se však týče doby, která uplynula mezi podáním stížnosti a rozhodnutím o jejím zamítnutí, je třeba připomenout, že podle článku 90 služebního řádu se neobdržení odpovědi v této čtyřměsíční lhůtě považuje za implicitní zamítavé rozhodnutí, proti kterému lze podat soudní žalobu. Je nutno rovněž připomenout, že lhůta pro podání žaloby k Tribunálu činí tři měsíce. Tato lhůta začíná běžet ode dne uplynutí lhůty pro odpověď, pokud se žaloba týká implicitního rozhodnutí o zamítnutí stížnosti. Podle čl. 91 odst. 3 druhé odrážky služebního řádu však platí, že pokud je stížnost zamítnuta výslovným rozhodnutím poté, co byla zamítnuta mlčky učiněným rozhodnutím, ale před uplynutím lhůty pro podání [žaloby], začíná lhůta pro její podání běžet znovu (viz rozsudek ze dne 2. dubna 2020, Barata v. Parlament, T‑81/18, nezveřejněný, EU:T:2020:137, body 83 a 84). 131 Pokud jde o rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, je třeba konstatovat, že pokud bylo toto rozhodnutí přijato po uplynutí čtyřměsíční lhůty pro odpověď, nemůže mít toto prodlení dopad na samotný obsah rozhodnutí přijatého v řízení vedeném v rámci administrativy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. července 2018, Curto v. Parlament,T‑275/17, EU:T:2018:479, bod 104). 132 Tento argument je tedy neopodstatněný. 133 Pokud jde zadruhé o lhůtu pro vyřízení jejích žádostí o přístup k dokumentům a o přístup k osobním údajům, žalobkyně nepředkládá žádný argument, kterým by vysvětlila, v čem měla údajná prodlení dopad na legalitu napadeného rozhodnutí. Je totiž třeba připomenout, že předmětem projednávané žaloby je napadené rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o přezkum (viz bod 29 výše). Žalobkyně nezpochybňuje legalitu potvrzujícího rozhodnutí o přístupu k dokumentům ani legalitu rozhodnutí o přístupu k jejím osobním údajům ze dne 16. října 2023. I kdyby byl tedy tento argument opodstatněný, nemůže vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. 134 Tento argument je tedy třeba odmítnout jako irelevantní. 135 Kromě toho nemůže žalobkyně Komisi vytýkat, že až do uplynutí lhůty pro podání stížnosti zatajila podstatné podrobnosti o standardizaci. Ze spisu totiž vyplývá, že žalobkyně podala žádost o přístup k dokumentům týkající se mimo jiné standardizace až dne 3. července 2023, tedy téměř dva měsíce po přijetí napadeného rozhodnutí dne 15. května 2023. V návaznosti na tuto žádost obdržela dne 17. srpna 2023 dokument s názvem „Pravidla pro třetí bodové hodnocení – Vliv hodnotitele – Standardizace“ (viz bod 14 výše). Poté v reakci na její potvrzující žádost o přístup k dokumentům ze dne 31. srpna 2023 obdržela dne 18. března 2024 dokument s názvem „Pokyny pro standardizaci“ (viz bod 18 výše). Pokud se žalobkyně domnívá, že tyto dokumenty obdržela příliš pozdě na to, aby je mohla účelně použít v rámci své stížnosti, je to způsobeno především opožděným podáním její žádosti o přístup k těmto dokumentům, a nikoli jednáním Komise. 136 Zatřetí žalobkyně nevysvětluje ohledně údajné nesoudržnosti odpovědí na její žádost o přístup k dokumentům, na kterou poukazuje, v čem má tato nesoudržnost dopad na legalitu napadeného rozhodnutí. 137 Tento argument musí být tedy považován za irelevantní. 138 V každém případě je nutno uvést, že pokud jde o konání schůzky ohledně žádosti žalobkyně o přezkum a existenci zápisu z jednání, z rozhodnutí o zamítnutí stížnosti ani z rozhodnutí týkajících se žádosti o přístup k dokumentům nevyplývá, že by žalobkyni byly předány protichůdné informace. Šestý žalobní důvod je tedy třeba zamítnout zčásti jako irelevantní a zčásti jako neopodstatněný, aniž je nutné rozhodnout o námitce nepřípustnosti vznesené Komisí. K sedmému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady rovného zacházení v průběhu pohovoru týkajícího se daného oboru 139 Žalobkyně tvrdí, že výběrová komise nezajistila dodržení zásady rovného zacházení s uchazeči v průběhu pohovoru týkajícího se daného oboru z důvodu, že došlo k věcné nesrovnalosti. V důsledku problému, který nastal u poslední otázky této zkoušky položené jedním z členů výběrové komise, který ji údajně dvakrát nesprávně formuloval, než ji opravil předseda výběrové komise, byla totiž tato otázka změněna, čímž došlo k porušení rovného zacházení s uchazeči. 140 Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí. 141 V tomto ohledu je třeba připomenout, že posouzení, která provádí výběrová komise při hodnocení způsobilosti uchazečů, a rozhodnutí, kterými výběrová komise konstatuje neúspěšné složení zkoušky uchazečem, jsou výrazem hodnotového soudu o výkonu každého uchazeče při zkoušce. Spadají tedy do široké posuzovací pravomoci výběrové komise a mohou podléhat přezkumu unijním soudem pouze v případě zjevného porušení pravidel, jimiž se řídí jednání výběrové komise (viz rozsudek ze dne 7. září 2022, Rauff-Nisthar v. Komise, T‑341/21, nezveřejněný, EU:T:2022:516, bod 45 a citovaná judikatura). 142 Na základě zásad řádné správy a rovného zacházení musí navíc unijní orgány zajistit všem uchazečům výběrového řízení maximálně klidný a řádný průběh zkoušek (viz rozsudek ze dne 24. dubna 2001, Torre a další v. Komise, T‑159/98, EU:T:2001:121, bod 46 a citovaná judikatura). 143 Podle ustálené judikatury se však nesrovnalost, k níž dojde v průběhu zkoušek výběrového řízení, dotýká jejich legality pouze tehdy, je-li podstatná, nebo pokud žalobkyně prokáže, že by tato nesrovnalost mohla narušit výsledky zkoušek (viz rozsudek ze dne 14. května 2025, Zardini v. Komise, T‑9/24, nezveřejněný, EU:T:2025:496, bod 74 a citovaná judikatura). 144 S ohledem na skutečnost, že se na akt správní povahy uplatní domněnka legality a důkazní břemeno ohledně protiprávnosti nese v zásadě ten účastník řízení, který vznáší zpochybnění, je navíc na žalující straně, aby poskytla alespoň dostatečně přesné, objektivní a shodující se nepřímé důkazy, jež dokládají pravdivost nebo pravděpodobnost skutečností, o něž se její tvrzení opírá (viz rozsudek ze dne 14. května 2025, LA v. Komise, T‑4/24, nezveřejněný, EU:T:2025:495, bod 41 a citovaná judikatura). 145 Pokud jde konkrétně o ústní zkoušky výběrového řízení, je posuzovací pravomoc výběrové komise ještě umocněna volností a nejistotou charakteristickými pro tento druh zkoušek, které jsou ze své povahy méně sjednocené než písemné zkoušky a jejichž obsah se může lišit v závislosti na zkušenostech a osobnosti jednotlivých uchazečů, jakož i na jejich odpovědích na otázky výběrové komise (rozsudek ze dne 24. dubna 2013, BX v. Komise,F‑88/11, EU:F:2013:51, bod 60). 146 V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že nesrovnalost ve výběrovém řízení spočívá ve změně jedné z otázek položených během pohovoru týkajícího se daného oboru v důsledku problému s formulací této otázky, a sice použití, během prvních hodnocení, anglického výrazu „outcome“ namísto výrazu „output“. 147 Je přitom třeba konstatovat, že žalobkyně nevysvětlila důvody, proč tato změna otázky představuje podstatnou nesrovnalost, která by mohla způsobit protiprávnost napadeného rozhodnutí ve smyslu judikatury citované v bodě 143 výše. 148 Výběrová komise navíc v odpovědi na žádost o přezkum potvrdila, že problém, na který poukazuje žalobkyně, neměl negativní dopad na její celkové hodnocení a že s ostatními uchazeči bylo zacházeno stejně. 149 Je sice pravda, že účastníku řízení, který nese důkazní břemeno, tedy v projednávané věci žalobkyni, nemůže být uloženo důkazní břemeno, které je nemožné splnit, nic to nemění na tom, že žalobkyně pouze tvrdí, aniž předkládá jakýkoli důkaz na podporu svého tvrzení, že změna formulace jedné z otázek pohovoru týkajícího se daného oboru během zkoušek představuje sama o sobě porušení zásady rovného zacházení. 150 V tomto ohledu je třeba uvést, že i kdyby formulace některé z otázek položených při pohovoru týkajícím se daného oboru byla odlišná, neznamená to, jak žalobkyně sama uznává, že otázku, která jí byla položena, a jejíž chybná formulace byla opravena předsedou výběrové komise během její zkoušky, bylo nutně obtížnější pochopit než otázku položenou dalším uchazečům, a že tedy došlo k porušení zásady rovného zacházení. 151 I kdyby měla žalobkyně za to, že nesrovnalost vyplývá z nevýhody vzniklé z důvodu nedostatku času na odpověď na poslední otázku položenou při pohovoru týkajícím se daného oboru z důvodu chybné formulace otázky, omezuje se na tvrzení, že použití výrazu „outcome“ namísto výrazu „output“ způsobilo úplnou změnu významu, která jí znemožnila odpovědět. Žalobkyně však nepředkládá žádný důkaz na podporu svého tvrzení, které je velmi obecné. 152 Pouhá obtížnost pochopit v podstatě otázku položenou při ústní zkoušce a potenciální ztráta času pro uchazeče při formulování odpovědi ve srovnání s jinými uchazeči však nemůže představovat porušení zásady rovného zacházení ve smyslu judikatury citované v bodech 141 až 145 výše. 153 Podle tvrzení žalobkyně byla totiž „otázka zopakována dvakrát, neboť byla nesrozumitelná“, takže „předseda výběrové komise musel zasáhnout a otázku napotřetí přeformulovat“. Z tohoto vysvětlení tedy vyplývá, že předseda výběrové komise okamžitě zasáhl, aby napravil dotyčnou chybu, která se navíc týkala pouze jednoho slova. Výběrová komise mohla tedy mít po posouzení jejích bodů za to, jak je uvedeno v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, že ani omezený čas, který žalobkyně měla, ani údajná „záměna“, kterou zmiňuje, neměly „negativní dopad“ na její celkové hodnocení. 154 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je tedy třeba sedmý žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný, a v důsledku toho zamítnout v plném rozsahu návrhová žádání znějící na zrušení napadeného rozhodnutí. K návrhovým žádáním na náhradu újmy 155 Žalobkyně tvrdí, že z důvodu protiprávnosti napadeného rozhodnutí utrpěla majetkovou újmu, jelikož ztratila příležitost být přijata do platové třídy AD 7, a nemajetkovou újmu, za které požaduje náhradu. 156 Pokud jde o majetkovou újmu, žalobkyně tvrdí, že je oprávněna požadovat náhradu vyplývající ze ztráty příležitosti být zapsána na rezervní seznam dotyčného výběrového řízení a pobírat dlouhodobě vyšší plat a starobní důchod. Pravděpodobnost přijetí, kdyby byla zapsána na uvedený seznam, odhaduje na 50 %, a má za to, že tento procentní podíl je třeba použít na výši potenciálního ušlého zisku. Tento výpočet má podle jejího názoru zohlednit rozdíly v základním platu mezi jejím současným pracovním místem a pracovním místem úředníka, ve zvláštních příspěvcích a v důchodových právech. 157 Pokud jde o nemajetkovou újmu, žalobkyně požaduje její náhradu z důvodu nejistoty a úzkosti, které jí způsobila protiprávnost napadeného rozhodnutí. Má rovněž za to, že nemajetkovou újmu utrpěla z důvodu nedostatku péče, s níž byla její záležitost vyřizována. Podle jejího názoru nemůže být tato nemajetková újma napravena pouhým zrušením napadeného rozhodnutí a požaduje její náhradu ve výši 5000 eur. 158 Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí. 159 V této souvislosti je třeba připomenout, že v rámci návrhu na náhradu újmy podaného úředníkem nebo zaměstnancem je ke vzniku odpovědnosti unijního orgánu zapotřebí splnění souboru tří podmínek, které se týkají protiprávnosti vytýkaného jednání, existence údajné újmy a existence příčinné souvislosti mezi jednáním a uplatňovanou újmou. Tyto tři podmínky založení odpovědnosti jsou kumulativní, což znamená, že jestliže jedna z nich není splněna, nemůže být založena odpovědnost orgánu (viz rozsudek ze dne 19. října 2022, JS v. CRU, T‑271/20, nezveřejněný, EU:T:2022:652, bod 179 a citovaná judikatura). 160 Podle ustálené judikatury musí být návrhová žádání znějící na náhradu majetkové nebo nemajetkové újmy zamítnuta, pokud vykazují úzkou souvislost s návrhovými žádáními směřujícími ke zrušení, která byla sama odmítnuta jako nepřípustná nebo zamítnuta jako neopodstatněná (viz rozsudek ze dne 19. října 2022, MV v. Komise, T‑624/20, nezveřejněný, EU:T:2022:653, bod 145 a citovaná judikatura). 161 V projednávané věci z žaloby vyplývá, že návrh na náhradu újmy úzce souvisí s návrhem na zrušení napadeného rozhodnutí. Majetková a nemajetková újma, jejíž náhradu žalobkyně požaduje, totiž vyplývá z protiprávností, jimiž je údajně stiženo napadené rozhodnutí. 162 Vzhledem k tomu, že návrhová žádání znějící na zrušení napadeného rozhodnutí byla zamítnuta, platí totéž i pro návrhová žádání týkající se náhrady újmy. K návrhu na organizační procesní opatření 163 V rámci sedmého žalobního důvodu vycházejícího z porušení zásady rovného zacházení v průběhu pohovoru týkajícího se daného oboru žalobkyně navrhuje, aby Tribunál vyzval na základě organizačního procesního opatření Komisi, aby za účelem umožnění soudního přezkumu napadeného rozhodnutí předložila dokument obsahující způsob, jakým byla standardizace použita na její bodové hodnocení v písemných testech, při pohovoru na základě obecných kompetencí a situačním pohovoru na základě kompetencí. 164 Komise nesouhlasí a poukazuje na absenci odůvodnění užitečnosti tohoto dokumentu pro účely řízení. 165 V tomto ohledu je třeba připomenout, že přísluší Tribunálu, aby rozhodl o nutnosti využít své pravomoci přijmout organizační procesní opatření s cílem doplnit poznatky které má k dispozici, přičemž otázka průkaznosti procesních písemností spadá do jeho svrchovaného posouzení skutkových okolností (viz rozsudek ze dne 6. prosince 2023, QI v. Komise, T‑807/21, nezveřejněný, EU:T:2023:786, bod 176 a citovaná judikatura). 166 V projednávané věci má žalobkyně za to, že dokument, který požaduje, je nezbytný k prokázání a podložení sedmého žalobního důvodu vycházejícího z „porušení zásady rovného zacházení při pohovoru týkajícím se daného oboru“ z důvodu věcné nesrovnalosti (viz bod 139 výše). 167 Žalobkyně však zaprvé odkazuje na dokument, který se netýká pohovoru „týkajícího se daného oboru“, ale jiných zkoušek, a sice písemného testu, pohovoru na základě obecných kompetencí a situačního pohovoru na základě kompetencí (viz bod 163 výše). 168 Tento dokument se tedy nejeví jako užitečný pro účely řešení sporu. 169 Zadruhé, i kdyby se jednalo o chybu v psaní ze strany žalobkyně v tom smyslu, že v žádosti o dokument nezmínila „pohovor týkající se daného oboru“, jsou informace obsažené ve spise každopádně dostatečné k tomu, aby Tribunál mohl vydat rozhodnutí, jelikož mohl užitečně rozhodnout na základě návrhových žádání, žalobních důvodů a argumentů, které byly předloženy v průběhu řízení, a s přihlédnutím k dokumentům předloženým účastníky řízení, aniž je nezbytné nařídit organizační procesní opatření. 170 Návrh na přijetí organizačního procesního opatření proto musí být zamítnut. 171 Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že žaloba musí být v plném rozsahu zamítnuta. K nákladům řízení 172 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. 173 Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (desátý senát) rozhodl takto: 1) Žaloba se zamítá. 2) Isabele Sánchez se ukládá náhrada nákladů řízení. Kalėda Perišin Verschuur Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 29. dubna 2026. Podpisy ( *1 ) – Jednací jazyk: angličtina.