Ochranná známka Evropské unie – Řízení o prohlášení neplatnosti – Slovní ochranná známka Evropské unie DEVIN – Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu – Popisný charakter – Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 207/2009 – Právo být vyslechnut v návaznosti na zrušující rozsudek Tribunálu – Rozlišovací způsobilost získaná užíváním – Článek 7 odst. 3 a čl. 52 odst. 2 nařízení č. 207/2009

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (šestého senátu) 29. října 2025 ( *1 ) „Ochranná známka Evropské unie – Řízení o prohlášení neplatnosti – Slovní ochranná známka Evropské unie DEVIN – Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu – Popisný charakter – Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 207/2009 – Právo být vyslechnut v návaznosti na zrušující rozsudek Tribunálu – Rozlišovací způsobilost získaná užíváním – Článek 7 odst. 3 a čl. 52 odst. 2 nařízení č. 207/2009“ Ve věci T‑351/24, Devin EAD, se sídlem v Devin (Bulharsko), zástupci: B. Van Asbroeck, G. de Villegas a R. Meys, advokáti, žalobkyně, proti Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zástupci: T. Klee, jako zmocněnec, žalovanému, přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice v řízení před Tribunálem, je Haskovo Chamber of Commerce and Industry, se sídlem v Haskovo (Bulharsko), zástupci: D. Dimitrova a I. Pakidanska, advokátky, TRIBUNÁL (šestý senát), během porad ve složení: M. J. Costeira, předsedkyně, U. Öberg (zpravodaj) a P. Zilgalvis, soudci, za soudní kancelář: V. Di Bucci, vedoucí, s přihlédnutím k písemné části řízení, s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy jim bylo doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodali žádost o konání jednání, a poté, co na základě čl. 106 odst. 3 svého jednacího řádu stanovil, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení, vydává tento Rozsudek 1 Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, společnost Devin EAD, domáhá změny rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 7. května 2024 (věc R 2535/2019-4) (dále jen „napadené rozhodnutí“). Skutečnosti předcházející sporu 2 Dne 11. července 2014 podala vedlejší účastnice, Haskovo Chamber of Commerce and Industry (HCCI, obchodní a průmyslová komora Haskovo, Bulharsko), u EUIPO návrh na prohlášení neplatnosti ochranné známky Evropské unie, která byla zapsána dne 21. ledna 2011 v návaznosti na přihlášku podanou dne 29. září 2010 pro slovní označení DEVIN. 3 Sporná ochranná známka označuje výrobky, které náležejí do třídy 32 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu ochranných známek ze dne 15. června 1957 ve znění změn a doplňků a odpovídají následujícímu popisu: „Nealkoholické nápoje; minerální voda; perlivé minerální vody; nápoje s ovocnou příchutí; džusy; sirupy a jiné přípravky k zhotovování nápojů; aperitivy, nealkoholické; pramenitá voda; minerálky s příchutí; nealkoholické ovocné výtažky; nealkoholické nápoje z ovocných šťáv; stolní vody; vody [nápoje]; perlivé minerální vody; zeleninové šťávy [nápoje]; izotonické nápoje; koktejly nealkoholické; nektar ovocný (nealkoholický); soda (sycená voda)“. 4 Důvody uplatněnými na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti byly důvody uvedené v čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1) ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c), f) a g) téhož nařízení, jelikož sporná ochranná známka je popisná pro výrobky, na které se tato ochranná známka vztahuje, je v rozporu s veřejným pořádkem nebo s dobrými mravy a může klamat veřejnost. 5 Dne 29. ledna 2016 vyhovělo zrušovací oddělení návrhu na prohlášení neplatnosti na základě čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c) téhož nařízení. Zrušovací oddělení mělo konkrétně za to, že se na zeměpisný název Devin tato ustanovení vztahují, jelikož jej široká veřejnost v Bulharsku a část veřejnosti sousedních zemí pochopí jako popis zeměpisného původu dotčených výrobků. 6 Dne 24. března 2016 podala žalobkyně u EUIPO odvolání proti rozhodnutí zrušovacího oddělení. 7 Rozhodnutím ze dne 2. prosince 2016 druhý odvolací senát odvolání žalobkyně zamítl. 8 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 22. února 2017 podala žalobkyně žalobu znějící na zrušení rozhodnutí odvolacího senátu ze dne 2. prosince 2016, která byla zapsána do rejstříku pod číslem věci T‑122/17. 9 Rozsudkem ze dne 25. října 2018, Devin v. EUIPO – Haskovo (DEVIN) (T‑122/17, EU:T:2018:719), Tribunál rozhodnutí odvolacího senátu ze dne 2. prosince 2016 zrušil. Tribunál rozhodl, že se odvolací senát dopustil nesprávného posouzení, když dospěl k závěru, že sporná ochranná známka popisuje zeměpisný původ, pokud jde o průměrného spotřebitele v zemích sousedících s Bulharskem, tj. Řecku a Rumunsku, jakož i průměrného spotřebitele ve všech ostatních členských státech Evropské unie, s jedinou výjimkou Bulharska, a porušil tak čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c) téhož nařízení. 10 Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 19. prosince 2018 podala vedlejší účastnice proti rozsudku ze dne 25. října 2018, DEVIN (T‑122/17, EU:T:2018:719), kasační opravný prostředek. 11 Usnesením ze dne 11. července 2019, Haskovo v. Devin (C‑800/18 P, nezveřejněné, EU:C:2019:606), Soudní dvůr tento kasační opravný prostředek zamítl. 12 Dne 11. listopadu 2019 prezident odvolacích senátů věc vrátil prvnímu odvolacímu senátu. 13 Rozhodnutím ze dne 28. května 2020 odvolací senát zrušil rozhodnutí zrušovacího oddělení v rozsahu, v němž byla sporná ochranná známka prohlášena za neplatnou pro „minerální vodu splňující specifikace [chráněného zeměpisného označení] Devin Natural Mineral Water“ (dále jen „CHZO“) náležející do třídy 32. Pokud jde o ostatní výrobky, odvolací senát rozhodnutí zrušovacího oddělení potvrdil a spornou ochrannou známku prohlásil za neplatnou. 14 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 12. srpna 2020 podala žalobkyně žalobu znějící na zrušení rozhodnutí odvolacího senátu ze dne 28. května 2020, která byla zapsána do rejstříku pod číslem věci T‑526/20. 15 Rozsudkem ze dne 14. prosince 2022, Devin v. EUIPO – Haskovo Chamber of Commerce and Industry (DEVIN) (T‑526/20, nezveřejněný, EU:T:2022:816), Tribunál rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 28. května 2020 částečně zrušil v rozsahu, v němž tento senát dospěl k závěru, že sporná ochranná známka musí být prohlášena za neplatnou pro všechny výrobky s výjimkou „minerální vody splňující specifikace [CHZO] Devin Natural Mineral Water“. Tribunál rozhodl, že se odvolací senát dopustil nesprávného právního posouzení, když neposoudil, zda u relevantní veřejnosti existuje spojitost mezi zeměpisným názvem Devin tvořícím spornou ochrannou známku a jinými označenými výrobky náležejícími do třídy 32, než je „minerální voda splňující specifikace [CHZO] Devin Natural Mineral Water“. 16 Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 13. února 2023 podala vedlejší účastnice proti rozsudku ze dne 14. prosince 2022, DEVIN (T‑526/20, nezveřejněný, EU:T:2022:816), kasační opravný prostředek. 17 Usnesením ze dne 27. června 2023, Haskovo Chamber of Commerce and Industry v. EUIPO a Devin (C‑77/23 P, nezveřejněné, EU:C:2023:519), neuznal Soudní dvůr kasační opravný prostředek přijatelným. 18 Dne 20. října 2023 prezident odvolacích senátů věc vrátil čtvrtému odvolacímu senátu. 19 Napadeným rozhodnutím odvolací senát potvrdil platnost sporné ochranné známky pro dva výrobky náležející do třídy 32, a sice „minerální vodu [a] perlivou minerální vodu“ a prohlásil na základě čl. 52 odst. 2 nařízení č. 207/2009 uvedenou ochrannou známku za neplatnou pro ostatní výrobky. 20 Zaprvé odvolací senát přezkoumal absolutní důvody neplatnosti vycházející z čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. f) a g) téhož nařízení. Pokud jde o tyto body, odvolací senát potvrdil odůvodnění rozhodnutí zrušovacího oddělení, které mělo za to, že nebylo prokázáno, že sporná ochranná známka je v rozporu s veřejným pořádkem a že by mohla klamat relevantní veřejnost, a v důsledku toho návrh na prohlášení neplatnosti zamítl v rozsahu, v němž byl založen na těchto důvodech. 21 Zadruhé odvolací senát přezkoumal absolutní důvod neplatnosti vycházející z čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c) téhož nařízení. V souladu s rozsudkem ze dne 14. prosince 2022, DEVIN (T‑526/20, nezveřejněný, EU:T:2022:816), ověřil odvolací senát, zda relevantní veřejnost vnímá nebo v budoucnu může vnímat spornou ochrannou známku jako údaj o zeměpisném původu jiných výrobků, než je „minerální voda splňující specifikace [CHZO] Devin Natural Mineral Water“, na které se vztahuje uvedená ochranná známka. V tomto ohledu odvolací senát konstatoval, že v okamžiku podání přihlášky sporné ochranné známky mohla relevantní veřejnost vnímat tuto ochrannou známku, pokud jde o všechny výrobky, na které se vztahuje, jako odkaz na jejich zeměpisný původ a případně na zdravotní prospěšnost související s užíváním minerální vody a pramenité vody z města Devin. Ke dni podání přihlášky k zápisu byla tedy sporná ochranná známka popisná ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009. 22 Pokud jde o rozlišovací způsobilost získanou užíváním, odvolací senát měl za to, že žalobkyně uplatnila rozlišovací způsobilost získanou užíváním pro „minerální vodu [a] perlivou minerální vodu“, aniž takovou způsobilost uplatnila pro ostatní výrobky, na které se vztahuje sporná ochranná známka. Odvolací senát tak s odkazem na důkazy založené do spisu konstatoval, že ke dni podání přihlášky sporné ochranné známky získala uvedená ochranná známka rozlišovací způsobilost užíváním pro „minerální vodu [a] perlivou minerální vodu“ náležející do třídy 32 a ke dni podání návrhu na prohlášení neplatnosti rozlišovací způsobilost získanou užíváním stále měla. Návrhová žádání účastníků řízení 23 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál: – změnil napadené rozhodnutí za účelem zrušení rozhodnutí zrušovacího oddělení ze dne 29. ledna 2016 a zamítl v plném rozsahu (nebo podpůrně částečně) návrh na prohlášení neplatnosti sporné ochranné známky, a v důsledku toho nařídil zachování v platnosti zápisu sporné ochranné známky pro následující výrobky: – všechny výrobky, na které se vztahuje uvedená ochranná známka, náležející do třídy 32; – podpůrně výrobky „minerální voda; perlivé minerální vody; pramenitá voda; stolní vody; minerálky s příchutí; nápoje s ovocnou příchutí; vody [nápoje]; perlivé minerální vody; soda (sycená voda)“, na které se vztahuje tato ochranná známka a které náležejí do třídy 32; – rozhodl, že EUIPO ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů řízení, které vynaložila a že vedlejší účastnice ponese vlastní náklady řízení. 24 EUIPO navrhuje, aby Tribunál: – žalobu zamítl, – uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení vynaložených v případě předvolání k jednání. 25 Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál: – žalobu zamítl, – uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení. Právní otázky 26 S ohledem na datum podání dotčené přihlášky k zápisu, a sice 29. září 2010, které je rozhodné pro určení hmotného práva použitelného pro účely přezkumu návrhu na prohlášení neplatnosti, se na skutkové okolnosti projednávané věci vztahují hmotněprávní ustanovení nařízení č. 207/2009 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. dubna 2020, Gugler France v. Gugler a EUIPO, C‑736/18 P, nezveřejněný, EU:C:2020:308, bod 3 a citovaná judikatura). Pokud jde dále o hmotněprávní pravidla, Tribunál použije relevantní hmotněprávní ustanovení nařízení č. 207/2009. 27 Pokud jde o procesní pravidla, vzhledem k tomu, že podle ustálené judikatury se tato pravidla obecně považují za použitelná ke dni, kdy vstoupí v platnost (viz rozsudek ze dne 11. prosince 2012, Komise v. Španělsko,C‑610/10, EU:C:2012:781, bod 45 a citovaná judikatura), se spor řídí procesními ustanoveními nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1). Vzhledem k tomu, že odvolání k odvolacímu senátu bylo podáno dne 24. března 2016, procesní ustanovení hlavy V nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625 ze dne 5. března 2018, kterým se doplňuje nařízení 2017/1001 a zrušuje nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/1430 (Úř. věst. 2018, L 104, s. 1), se v projednávané věci nepoužijí, takže se na odvolací řízení před odvolacím senátem použijí ustanovení nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1995, L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189) ve znění nařízení č. 1041/2005 (Úř. věst. 2005, L 172, s. 4). K přípustnosti důkazů předložených poprvé před Tribunálem 28 Úvodem je třeba posoudit přípustnost důkazů předložených žalobkyní před Tribunálem, kterou EUIPO a vedlejší účastnice zpochybňují. EUIPO a vedlejší účastnice totiž tvrdí, že důkazy obsažené v přílohách A.9.a až A.9.g žaloby jsou nepřípustné, neboť byly předloženy poprvé až před Tribunálem. 29 V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že uvedené dodatečné důkazy jsou přípustné, neboť směřují ke zpochybnění posouzení odvolacího senátu, podle něhož sporná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním pouze pro „minerální vodu [a] perlivou minerální vodu“, což je posouzení, které bylo provedeno z úřední povinnosti, aniž byl plně zohledněn její argument vycházející z rozlišovací způsobilosti sporné ochranné známky získané užíváním. 30 V příloze A.9.a jsou uvedeny objemy prodeje pramenité a minerální vody v letech 2011 až 2013. Příloha A.9.b se týká průzkumu Market Links týkajícího se výkonnosti sporné ochranné známky v Bulharsku z roku 2010. Přílohy A.9.c a A.9.d, které se týkají období 2007–2011 a 2010–2014, obsahují zprávy nazvané „Přehledy trhu s nealkoholickými nápoji v Bulharsku“ vypracované Canadean. Příloha A.9.e se týká zprávy Nielsen Bulgaria z roku 2014 o objemech prodejů vody. Příloha A.9.f obsahuje dopis generálního ředitele bulharského sdružení nealkoholických nápojů ze dne 1. července 2024 a příloha A.9.g obsahuje kopii etiket ochucených a sycených vod, na kterých se vyskytuje sporná ochranná známka. 31 Je třeba uvést, že důkazy uvedené v bodě 30 výše byly předloženy poprvé až před Tribunálem. 32 Tribunál připomíná, že článek 188 jeho jednacího řádu, nadepsaný „Předmět sporu před Tribunálem“, určuje rozsah přezkumu, který Tribunál vykonává s ohledem na rozhodnutí přijatá EUIPO. Podle tohoto ustanovení spisy předložené účastníky řízení před Tribunálem nesmí měnit předmět sporu před odvolacím senátem. 33 V tomto ohledu přípustnost argumentace účastníků řízení, jakož i důkazů, které mohou být platně předloženy k posouzení Tribunálu, závisí na předmětu sporu před odvolacím senátem. 34 Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že žalobce musí mít možnost napadnout závěry odvolacího senátu před Tribunálem, jelikož podle článku 263 SFEU, vykládaného ve světle článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, musí mít tento účastník řízení možnost před unijním soudem zpochybnit každou právní či skutkovou okolnost, na které unijní orgán zakládá svá rozhodnutí (rozsudek ze dne 18. června 2020, Primart v. EUIPO, C‑702/18 P, EU:C:2020:489, bod 46). 35 Navíc je žalobce oprávněn předložit Tribunálu dokumenty, aby před Tribunálem doložil nebo zpochybnil správnost obecně známé skutečnosti [rozsudek ze dne 12. prosince 2014, Ludwig Schokolade v. OHIM. – Immergut (TrinkFix), T‑105/13, nezveřejněný, EU:T:2014:1070, bod 128]. 36 Použitelnost judikatury, podle níž by měl být důkazní návrh, který nebyl předtím předložen odvolacímu senátu, prohlášen za nepřípustný, aniž je nutné zkoumat jeho důkazní sílu, tedy závisí na otázce, zda skutečnost doložená těmito novými důkazními návrhy spadá do skutkového rámce řízení, jak jej vymezili účastníci řízení před odvolacím senátem, nebo zda tyto návrhy naopak směřují ke zpochybnění posouzení skutkového stavu, které odvolací senát provedl z úřední povinnosti a které je poprvé uvedeno v napadeném rozhodnutí, přičemž v takovém případě je tato judikatura nepoužitelná [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. dubna 2018, Convivo v. EUIPO – Porcesadora Nacional de Alimentos (M’Cooky), T‑288/16, nezveřejněný, EU:T:2018:231, body 22 až 26 a citovaná judikatura]. 37 Vzhledem k tomu, že v projednávané věci příslušelo žalobkyni, aby v rámci řízení před EUIPO případně předložila všechny důkazní návrhy na podporu svého tvrzení, že sporná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním pro všechny výrobky, na které se vztahuje, je třeba konstatovat, že skutečnosti doložené přílohami A.9.a až A.9.g žaloby náleží do skutkového rámce řízení před odvolacím senátem a jejich cílem není zpochybnit skutkové posouzení odvolacího senátu, ani podepřít či zpochybnit správnost obecně známé skutečnosti ve smyslu judikatury citované v bodech 34 a 35 výše. V důsledku toho je třeba tyto přílohy odmítnout jako nepřípustné, aniž je nutné zkoumat jejich důkazní sílu. K předmětu žaloby 38 V prvním bodu návrhových žádání se žalobkyně domáhá změny napadeného rozhodnutí. V tomto ohledu čl. 72 odst. 4 nařízení 2017/1001 stanoví, že „[ž]alobu může podat každý účastník řízení před odvolacím senátem, pokud je rozhodnutí odvolacího senátu pro něj nepříznivé“. 39 V bodech 1 a 2 výroku napadeného rozhodnutí odvolací senát částečně vyhověl odvolání žalobkyně, když zrušil rozhodnutí zrušovacího oddělení v rozsahu, v němž prohlásilo spornou ochrannou známku za neplatnou pro „minerální vodu [a] perlivou minerální vodu“ náležející do třídy 32. 40 Svou žalobou se tedy žalobkyně v podstatě domáhá změny bodu 3 výroku napadeného rozhodnutí, tedy v rozsahu, v němž odvolací senát zamítl odvolání proti rozhodnutí zrušovacího oddělení, pokud jde o ostatní výrobky, na které se vztahuje sporná ochranná známka [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. února 2015, 9Flats v. OHIM – Tibesoca (9flats.com), T‑713/13, nezveřejněný, EU:T:2015:114, body 16 až 19, a ze dne 4. května 2018, Bernard Krone Holding v. EUIPO (Mega Liner), T‑187/17, nezveřejněný, EU:T:2018:254, body 15 až 18]. 41 S ohledem na obsah žaloby musí být bod návrhových žádání směřující ke změně bodu 3 výroku napadeného rozhodnutí vykládán tak, že nutně zahrnuje návrh na zrušení uvedeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká tohoto bodu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. února 2014, Advance Magazine Publishers v. OHIM – Nanso Group (TEEN VOGUE), T‑509/12, EU:T:2014:89, body 15 a 16 a citovaná judikatura]. K věci samé 42 Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody. První žalobní důvod vychází z porušení čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c) téhož nařízení, jelikož se odvolací senát dopustil nesprávného právního posouzení, když z úřední povinnosti prohlásil, že sporná ochranná známka je popisná pro „pramenitou vodu“. Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 ve spojení s čl. 7 odst. 3 uvedeného nařízení nebo čl. 59 odst. 2 nařízení 2017/1001, jelikož se odvolací senát dopustil nesprávného posouzení rozlišovací způsobilosti sporné ochranné známky získané jejím užíváním. Třetí žalobní důvod vychází z porušení práva se v řízení účinně bránit a zásady hospodárnosti řízení, jelikož odvolací senát přijal napadené rozhodnutí, aniž vyzval účastníky řízení k předložení vyjádření. Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení zásad rovného zacházení, právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, jelikož odvolací senát tytéž důkazy, pokud jde o minerální vodu a pokud jde o ostatní výrobky, na které se vztahuje sporná ochranná známka, posoudil odlišně. K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení, jelikož odvolací senát z úřední povinnosti rozhodl o popisném charakteru sporné ochranné známky pro „pramenitou vodu“ náležející do třídy 32 43 V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že odvolací senát porušil čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c) téhož nařízení, když z úřední povinnosti přezkoumal popisný charakter sporné ochranné známky pro „pramenitou vodu“ náležející do třídy 32 a rozhodl, že tato ochranná známka je pro tento výrobek popisná. Žalobkyně uvádí, že se na ochrannou známku Evropské unie vztahuje domněnka platnosti na základě článků 59 a 62 nařízení 2017/1001. 44 Osobě, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, tak přísluší uvést skutečnosti, důkazy a argumenty, které zpochybňují platnost dotčené ochranné známky. Vedlejší účastnice přitom své tvrzení o popisném charakteru sporné ochranné známky omezila, přinejmenším implicitně, na jiné výrobky, na které se vztahuje uvedená ochranná známka, než je „pramenitá voda“. Odvolací senát, který konstatoval, že sporná ochranná známka je pro tento výrobek popisná, však rozhodl nad rámec uplatněných skutečností, důkazů a argumentů. 45 EUIPO a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují. 46 Úvodem je třeba uvést, že i když žalobkyně uplatňuje porušení čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c) téhož nařízení, musí být její argumenty vykládány tak, že vycházejí z porušení článku 95 nařízení 2017/1001. 47 V tomto ohledu je třeba připomenout, že článek 95 nařízení 2017/1001, nadepsaný „Zkoumání skutečností úřadem z úřední moci“, v odstavci 1 stanoví, že v průběhu řízení zkoumá EUIPO skutečnosti z moci úřední. V řízení o prohlášení neplatnosti podle článku 59 téhož nařízení omezí EUIPO své šetření na důvody a návrhy předložené účastníky. 48 V projednávané věci vedlejší účastnice ve svém návrhu na prohlášení neplatnosti uvedla, že „[s]pornou ochrannou známku bude relevantní veřejnost vnímat ve vztahu k výrobkům, které označuje, jako zeměpisný název vesnice Devin, název minerálního ložiska Devin a zapsané zeměpisné označení pro přírodní minerální vodu“ a že „[z] toho vyplývá, že z hlediska relevantní veřejnosti existuje dostatečně přímá a specifická spojitost mezi označením a všemi výrobky náležejícími do třídy 32“. 49 Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, vedlejší účastnice v návrhu na prohlášení neplatnosti uvedla, že u relevantní veřejnosti existuje spojitost mezi zeměpisným názvem Devin a všemi výrobky, na které se vztahuje sporná ochranná známka, a v důsledku toho uplatnila důvod neplatnosti vycházející z popisného charakteru uvedené ochranné známky pro všechny výrobky, na které se vztahuje, včetně „pramenité vody“. 50 Tento závěr není zpochybněn argumentem žalobkyně, podle kterého vedlejší účastnice tím, že předložila specifické skutečnosti, důkazy a argumenty pro všechny jiné výrobky, na které se vztahuje sporná ochranná známka, než je „pramenitá voda“, přinejmenším implicitně omezila své tvrzení o popisném charakteru této ochranné známky. Jak správně tvrdí EUIPO, tyto specifické skutečnosti, důkazy a argumenty pouze doplňovaly argumenty a důkazy vedlejší účastnice směřující proti všem výrobkům, na které se vztahuje sporná ochranná známka. 51 Z toho vyplývá, že odvolací senát při přezkumu popisného charakteru sporné ochranné známky pro „pramenitou vodu“ omezil svůj přezkum na skutečnosti, důkazy a argumenty předložené účastníky řízení. Odvolací senát se tedy mohl vyjádřit k popisnému charakteru sporné ochranné známky pro „pramenitou vodu“, přičemž se nedopustil nesprávného právního posouzení. 52 První žalobní důvod je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněný. Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného posouzení skutkového stavu, jelikož měl odvolací senát nesprávně za to, že žalobkyně uplatnila rozlišovací způsobilost získanou užíváním pouze pro „minerální vodu [a] perlivou minerální vodu“ náležející do třídy 32 53 V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně uvádí, že odvolací senát měl nesprávně za to, že uplatnila rozlišovací způsobilost získanou užíváním pouze pro „minerální vodu [a] perlivou minerální vodu“ náležející do třídy 32. Žalobkyně se před zrušovacím oddělením výslovně, nebo přinejmenším implicitně, avšak nezbytně dovolávala rozlišovací způsobilosti sporné ochranné známky získané užíváním v Bulharsku pro všechny výrobky, na které se tato ochranná známka vztahuje, a předložila v tomto ohledu důkazy. Navíc podle žalobkyně vzhledem k tomu, že odvolací senát dospěl k závěru, že důkazy, které předložila, jsou dostatečné pro závěr o existenci rozlišovací způsobilosti získané užíváním pro „minerální vodu [a] perlivou minerální vodu“, měl vyvodit tentýž závěr pro ostatní výrobky, na které se vztahuje uvedená ochranná známka. 54 EUIPO a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují. 55 V bodě 80 napadeného rozhodnutí měl odvolací senát nejprve za to, že žalobkyně uplatnila rozlišovací způsobilost získanou užíváním pro „minerální vodu“, jakož i pro „sycenou minerální vodu nebo perlivou minerální vodu“, avšak nikoli pro ostatní výrobky, na které se vztahuje sporná ochranná známka. Odvolací senát následně provedl analýzu důkazů založených do spisu a v bodě 88 uvedeného rozhodnutí dospěl k závěru, že ke dni podání přihlášky sporné ochranné známky získala uvedená ochranná známka u relevantní veřejnosti rozlišovací způsobilost užíváním pro tytéž výrobky a ke dni podání návrhu na prohlášení neplatnosti stále ještě měla rozlišovací způsobilost získanou užíváním. 56 Tribunál připomíná, že podle čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009 a čl. 52 odst. 2 tohoto nařízení nese důkazní břemeno o rozlišovací způsobilosti získané užíváním vlastník dotčené ochranné známky [rozsudek ze dne 22. března 2023, Beauty Biosciences v. EUIPO – Société de Recherche Cosmétique (BIO-BEAUTÉ), T‑750/21, nezveřejněný, EU:T:2023:147, bod 43]. Konkrétně bylo rozhodnuto, že pokud se žalobce dovolává rozlišovací způsobilosti získané užíváním ochranné známky, přísluší mu, aby poskytl konkrétní a podložené údaje prokazující, že tato ochranná známka má takovou způsobilost (rozsudek ze dne 25. října 2007, Develey v. OHIM, C‑238/06 P, EU:C:2007:635, bod 50). 57 Z toho vyplývá, že pokud byla ochranná známka zapsána v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. b), c) nebo d) nařízení č. 207/2009, zápis sporné ochranné známky bude moci být zachován pouze pro výrobky a služby, pro které byla prokázána rozlišovací způsobilost uvedené ochranné známky získaná užíváním. 58 Je tedy třeba analyzovat, zda odvolací senát správně omezil svou analýzu rozlišovací způsobilosti získané užíváním sporné ochranné známky na „minerální vodu [a] perlivou minerální vodu“. 59 Úvodem je třeba uvést, že vedlejší účastnice před odvolacím senátem namítá v podstatě nepřípustnost jakéhokoli argumentu žalobkyně týkajícího se rozlišovací způsobilosti sporné ochranné známky získané užíváním pro jiné výrobky, než je „minerální voda [a] perlivá minerální voda“. V tomto ohledu vedlejší účastnice vychází z údajného konstatování zrušovacího oddělení, podle kterého se žalobkyně dovolávala pouze rozlišovací způsobilosti získané užíváním pro minerální vodu, které zakládá překážku věci pravomocně rozsouzené. 60 Pokud jde o zásadu překážky věci pravomocně rozsouzené, která vyžaduje, aby nebyla zpochybněna konečná povaha soudního rozhodnutí, je třeba úvodem upozornit na to, že se neuplatní na rozhodnutí EUIPO, která mají povahu správní, a nikoli soudní [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. února 2025, Alberts v. EUIPO – Techtex (Lepenkové krabice [obaly]), T‑245/24, nezveřejněný, EU:T:2025:145, bod 30 a citovaná judikatura]. 61 V každém případě, pokud by měl být argument vedlejší účastnice chápán v tom smyslu, že zrušovací oddělení konstatovalo, že žalobkyně uplatnila rozlišovací způsobilost získanou užíváním pouze pro minerální vodu a že vzhledem k tomu, že toto konstatování nebylo zpochybněno v odvolání žalobkyně před odvolacím senátem, se toto konstatování stalo konečným a založilo překážku věci pravomocně rozhodnuté, je nutno konstatovat, že vedlejší účastnice podle všeho odkazuje na shrnutí argumentů žalobkyně provedené zrušovacím oddělením, které žalobkyně v průběhu řízení před EUIPO nezpochybnila. Shrnutí argumentů jednoho z účastníků řízení však nepředstavuje skutkovou nebo právní otázku, o níž rozhodlo zrušovací oddělení, a nemůže se s ním tedy pojit překážka věci pravomocně rozhodnuté (v tomto smyslu a obdobně viz usnesení ze dne 28. listopadu 1996, Lenz v. Komise,C‑277/95 P, EU:C:1996:456, bod 50). 62 V projednávané věci dále žalobkyně ve svém vyjádření před zrušovacím oddělením několikrát uvedla, že sporná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost „pro výrobky [náležející] do třídy 32, a sice minerální vodu“. Žalobkyně toto uplatnění rozlišovací způsobilosti získané užíváním sporné ochranné známky, které bylo omezeno na minerální vodu, zopakovala ve svém pozdějším vyjádření před zrušovacím oddělením. 63 V tomto ohledu obecná tvrzení žalobkyně uvedená v jejím vyjádření před zrušovacím oddělením, podle nichž je sporná ochranná známka ochrannou známkou všeobecně známou na bulharském území, a má tedy rozlišovací způsobilost získanou užíváním, aniž se vztahují k výrobkům, na které se vztahuje uvedená ochranná známka, nelze považovat za uplatnění rozlišovací způsobilosti získané užíváním ve smyslu čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009. 64 Navíc je třeba uvést, že argumentace žalobkyně týkající se rozlišovací způsobilosti získané užíváním během správního řízení před EUIPO, jakož i důkazy, které v tomto ohledu uvedla, se téměř v plném rozsahu vztahují k „minerální vodě [a] perlivé minerální vodě“. 65 Jak přitom vyplývá z judikatury citované v bodě 56 výše, přísluší žalobci, aby poskytl konkrétní a podložené údaje o tom, že sporná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním. 66 Generická vyjádření žalobkyně, pokud jde o rozpoznání sporné ochranné známky a skutečnost, že se důkazy předložené žalobkyní před zrušovacím oddělením nevztahovaly výlučně na „minerální vodu [nebo] perlivou minerální vodu“, tak neumožňovaly odvolacímu senátu, aby z toho vyvodil, že je třeba mít za to, že se uplatnění rozlišovací způsobilosti vztahuje na všechny výrobky náležející do třídy 32, a to v rozporu s jejími výslovnými tvrzeními v tomto ohledu. 67 V důsledku toho je třeba odmítnout argument žalobkyně, podle kterého uplatnila rozlišovací způsobilost sporné ochranné známky získanou užíváním pro všechny výrobky, na které se tato ochranná známka vztahuje. 68 Argumenty žalobkyně tento závěr nezpochybňují. 69 Zaprvé, pokud jde o argument žalobkyně, podle něhož shrnutí jejích argumentů v rozhodnutí odvolacího senátu ze dne 2. prosince 2016 prokazuje, že uplatnila rozlišovací způsobilost získanou užíváním pro všechny výrobky, na které se vztahuje sporná ochranná známka, stačí konstatovat, že rozhodnutí odvolacího senátu ze dne 2. prosince 2016 bylo se zpětnou účinností odstraněno z právního řádu rozsudkem ze dne 25. října 2018, DEVIN (T‑122/17, EU:T:2018:719) [obdobně viz rozsudek ze dne 1. září 2021, Gruppe Nymphenburg Consult v. EUIPO (Limbic® Types), T‑96/20, EU:T:2021:527, bod 28]. 70 Zadruhé, pokud jde o argument žalobkyně, podle kterého rozlišovací způsobilost získanou užíváním pro všechny výrobky, na které se vztahuje sporná ochranná známka, znovu uplatnila v žalobě ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 14. prosince 2022, DEVIN (T‑526/20, nezveřejněný, EU:T:2022:816), je třeba připomenout, že podle článku 188 jednacího řádu spisy předložené účastníky řízení před Tribunálem nesmí měnit předmět sporu před odvolacím senátem. 71 Zatřetí, pokud jde o argument žalobkyně, podle kterého Tribunál v rozsudku ze dne 14. prosince 2022, DEVIN (T‑526/20, nezveřejněný, EU:T:2022:816), výslovně potvrdil rozsah jejího tvrzení týkajícího se rozlišovací způsobilosti získané užíváním sporné ochranné známky, je třeba konstatovat, podobně jako to učinil EUIPO, že v této věci Tribunál nerozhodl o rozsahu uplatnění rozlišovací způsobilosti uvedené ochranné známky získané užíváním. 72 Konečně, pokud jde o dodatečné důkazy, jichž se žalobkyně dovolává k prokázání rozlišovací způsobilosti sporné ochranné známky získané užíváním pro jiné výrobky, než je minerální voda (přílohy A.9.a až A.9.g žaloby), tyto důkazy jsou nepřípustné, jak bylo uvedeno v bodě 37 výše. 73 S ohledem na výše uvedené je třeba druhý žalobní důvod zamítnout. Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení práva se v řízení účinně bránit, práva být vyslechnut a zásady hospodárnosti řízení 74 Třetí žalobní důvod žalobkyně vychází z porušení čl. 94 odst. 1 nařízení 2017/1001, čl. 70 odst. 2 téhož nařízení a čl. 27 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625. Tento žalobní důvod se člení na dvě části. Zaprvé žalobkyně uvádí, že odvolací senát porušil její právo se v řízení účinně bránit, když zrušil rozhodnutí zrušovacího oddělení, aniž vyzval účastníky řízení k předložení vyjádření. Zadruhé tvrdí, že odvolací senát porušil zásadu hospodárnosti řízení tím, že napadené rozhodnutí přijal z úřední povinnosti, aniž účastníkům řízení umožnil předložit vyjádření v návaznosti na rozsudek ze dne 14. prosince 2022, DEVIN (T‑526/20, nezveřejněný, EU:T:2022:816). – K první části třetího žalobního důvodu, vycházející z porušení práva se v řízení účinně bránit 75 Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát porušil její právo se v řízení účinně bránit, když zrušil rozhodnutí zrušovacího oddělení, aniž vyzval účastníky řízení k předložení vyjádření v návaznosti na rozsudek ze dne 14. prosince 2022, DEVIN (T‑526/20, nezveřejněný, EU:T:2022:816). Podle žalobkyně mohlo posouzení rozlišovací způsobilosti sporné ochranné známky získané užíváním, které bylo provedeno v napadeném rozhodnutí, vést k jinému výsledku, než jaký byl nakonec přijat, kdyby jí bylo umožněno předložit vyjádření. 76 EUIPO a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují. 77 Podle čl. 94 odst. 1 druhé věty nařízení 2017/1001 jsou rozhodnutí EUIPO založena pouze na důvodech, ke kterým měli účastníci možnost se vyjádřit. Toto ustanovení představuje zvláštní uplatnění obecné zásady ochrany práva se v řízení účinně bránit, která je mimoto zakotvena v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv, podle níž musí být osobám, jejichž zájmy jsou dotčeny rozhodnutími orgánů veřejné správy, umožněno užitečně vyjádřit své stanovisko [rozsudek ze dne 13. prosince 2016, Guiral Broto v. EUIPO – Gastro & Soul (Café del Sol), T‑548/15, nezveřejněný, EU:T:2016:720, bod 30]. 78 Právo být vyslechnut se vztahuje na všechny skutkové nebo právní okolnosti, které představují základ rozhodovacího aktu, avšak nikoli na konečné stanovisko, které správní orgán zamýšlí přijmout [viz rozsudek ze dne 3. prosince 2003, Audi v. OHIM (TDI), T‑16/02, EU:T:2003:327, bod 75 a citovaná judikatura]. 79 V tomto kontextu z ustálené judikatury vyplývá, že čl. 94 odst. 1 druhá věta nařízení 2017/1001 nikterak nevyžaduje, aby v návaznosti na pokračování v řízení před EUIPO v důsledku zrušení rozhodnutí odvolacích senátů Tribunálem byl žalobce znovu vyzván k tomu, aby předložil své vyjádření k právním a skutkovým okolnostem, k nimž již měl možnost se vyjádřit v rámci dříve vedeného písemného řízení, a spis v tomto ohledu převzal odvolací senát v daném stavu [viz rozsudek ze dne 25. listopadu 2020, Group v. EUIPO – Iliev (GROUP Company TOURISM & TRAVEL), T‑572/20, nezveřejněný, EU:T:2020:559, bod 31 a citovaná judikatura]. 80 Kromě toho čl. 70 odst. 2 nařízení 2017/1001 stanoví, že při přezkoumání odvolání odvolací senát pokaždé, kdy to bude nezbytné, vyzve účastníky, aby předložili v jím stanovené lhůtě vyjádření ke sdělením ostatních účastníků nebo ke sdělením odvolacího senátu. 81 V projednávané věci je nesporné, že odvolací senát v návaznosti na rozsudek ze dne 14. prosince 2022, DEVIN (T‑526/20, nezveřejněný, EU:T:2022:816), účastníky řízení nevyzval k tomu, aby předložili dodatečné vyjádření ohledně rozlišovací způsobilosti sporné ochranné známky získané užíváním pro jiné výrobky, než je „minerální voda splňující specifikace [CHZO] Devin Natural Mineral Water“. 82 Je však nutno konstatovat, že v rámci správního řízení před EUIPO měla žalobkyně možnost předložit své vyjádření týkající se aspektů řízení o prohlášení neplatnosti vedlejší účastnice, včetně rozlišovací způsobilosti získané užíváním sporné ochranné známky. 83 Odvolací senát proto nebyl v projednávané věci před tím, než v napadeném rozhodnutí provedl vlastní posouzení, povinen znovu vyslechnout žalobkyni ohledně rozlišovací způsobilosti sporné ochranné známky získané užíváním, a konkrétně ohledně získání této způsobilosti pro jiné výrobky, než je „minerální voda splňující specifikace [CHZO] Devin Natural Mineral Water“. 84 První část třetího žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout. – Ke druhé části třetího žalobního důvodu, vycházející z porušení zásady hospodárnosti řízení 85 Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát tím, že přijal napadené rozhodnutí z úřední povinnosti a neumožnil účastníkům řízení předložit vyjádření v návaznosti na rozsudek ze dne 14. prosince 2022, DEVIN (T‑526/20, nezveřejněný, EU:T:2022:816), porušil zásadu hospodárnosti řízení. Odvolací senát tak žalobkyni neponechal jinou volbu než podat třetí žalobu k Tribunálu. 86 EUIPO a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují. 87 Úvodem je nutno konstatovat, jak bylo uvedeno v bodě 83 výše, že odvolací senát nebyl v projednávané věci před tím, než v napadeném rozhodnutí provedl vlastní posouzení, povinen znovu vyslechnout žalobkyni ohledně rozlišovací způsobilosti sporné ochranné známky získané užíváním. 88 Mimoto, i když judikatura Soudního dvora uznává použitelnost zásady hospodárnosti řízení v průběhu správního řízení před EUIPO, tato judikatura je podle všeho omezena na určité situace. Soudní dvůr zejména rozhodl, že by bylo v rozporu s touto zásadou nutit účastníka řízení, který podal protinávrh, aby v případě zpětvzetí hlavní žaloby zahájil nové řízení u EUIPO (rozsudek ze dne 13. října 2022, Gemeinde Bodman-Ludwigshafen, C‑256/21, EU:C:2022:786, bod 56). 89 Soudní dvůr navíc rozhodl, že by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení mít za to, že protinávrh založený na důvodu neplatnosti uvedeném v čl. 7 odst. 1 písm. a) až m) nařízení 2017/1001, který se týká všech výrobků nebo služeb, na které se vztahuje zápis této ochranné známky, může vést pouze k prohlášení částečné neplatnosti ochranné známky, na níž je založeno dotčené řízení o porušení práv [rozsudek ze dne 8. června 2023, LM (Protinávrh na prohlášení neplatnosti), C‑654/21, EU:C:2023:462, bod 44]. 90 Třebaže v projednávané věci žalobkyně odkazuje na rozsudek ze dne 8. června 2023, LM (Protinávrh na prohlášení neplatnosti) (C‑654/21, EU:C:2023:462), je nutno konstatovat, že její návrh není protinávrhem ve smyslu nařízení 2017/1001, ale dovolává se rozlišovací způsobilosti získané užíváním sporné ochranné známky. Judikatura, ze které žalobkyně vychází, proto není v projednávané věci použitelná, ať už přímo nebo per analogiam. 91 Z toho vyplývá, že odvolací senát v projednávané věci neporušil zásadu hospodárnosti řízení tím, že přijal napadené rozhodnutí, aniž účastníkům řízení umožnil předložit vyjádření v návaznosti na rozsudek ze dne 14. prosince 2022, DEVIN (T‑526/20, nezveřejněný, EU:T:2022:816), a to tím spíše že jim nic nebránilo v tom, aby taková vyjádření předložili z vlastního podnětu. 92 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba druhou část třetího žalobního důvodu zamítnout, a tedy zamítnout třetí žalobní důvod v plném rozsahu. Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásad rovného zacházení a právní jistoty 93 Čtvrtý žalobní důvod žalobkyně vycházející z porušení zásad rovného zacházení a právní jistoty se člení na dvě části. Zaprvé žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že porušil zásadu rovného zacházení tím, že se srovnatelnými situacemi zacházel odlišně. Zadruhé žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že porušil zásadu právní jistoty a zásadu ochrany legitimního očekávání, která je jejím logickým následkem, když měl za to, že důkazy, které předložila, jsou dostatečné k prokázání rozlišovací způsobilosti sporné ochranné známky získané užíváním pro „minerální vodu [a] perlivou minerální vodu“, ale nikoli pro ostatní výrobky, na které se vztahuje uvedená ochranná známka. – K první části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení zásady rovného zacházení 94 Žalobkyně se dovolává zásady rovného zacházení zakotvené v článcích 20 a 21 Listiny základních práv. V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že uplatňovala rozlišovací způsobilost získanou užíváním pro všechny výrobky, na které se vztahuje sporná ochranná známka, a předložila v tomto ohledu důkazy. Odvolací senát tím, že dospěl k závěru, že sporná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním pouze pro „minerální vodu [a] perlivou minerální vodu“, a nikoli pro ostatní výrobky, na které se vztahuje sporná ochranná známka, zacházel se srovnatelnými situacemi odlišně, aniž to objektivně odůvodnil. Konkrétně měl odvolací senát za to, že tytéž důkazy, které obsahovaly rovnocenné informace týkající se rozlišovací způsobilosti sporné ochranné známky získané užíváním v Bulharsku, byly dostatečné k prokázání rozlišovací způsobilosti pro „minerální vodu [a] perlivou minerální vodu“, nikoli však pro ostatní výrobky, na které se vztahuje uvedená ochranná známka. 95 EUIPO a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují. 96 Zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněné (viz rozsudek ze dne 15. července 2021, DK v. SEAE,C‑851/19 P, EU:C:2021:607, bod 47 a citovaná judikatura). 97 V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že odvolací senát porušil zásadu rovného zacházení, když měl za to, že „tytéž důkazy, které obsahovaly rovnocenné informace týkající se rozlišovací způsobilosti [sporné] ochranné známky získané užíváním v Bulharsku pro všechny výrobky, na které se [uvedená ochranná známky vztahovala]“, byly dostatečné pouze k prokázání rozlišovací způsobilosti pro „minerální vodu [a] perlivou minerální vodu“, a nikoli pro ostatní výrobky, na které se vztahuje tatáž ochranná známka. 98 Úvodem je třeba uvést, jak bylo uvedeno v bodech 56 až 73 výše, že žalobkyně neuplatnila, a a fortiori ani neprokázala rozlišovací způsobilost sporné ochranné známky získanou užíváním pro jiné dotčené výrobky, než je „minerální voda [a] perlivá minerální voda“. 99 Mimoto je nutno v každém případě konstatovat, že žalobkyně nevysvětluje, jakých důkazů a jakých informací se toto tvrzení týká. V tomto ohledu žalobkyně odkazuje pouze na body 41 až 47 žaloby, ve kterých uvádí, že předložila důkaz o rozlišovací způsobilosti získané užíváním. 100 I když je pravda, že žalobkyně v bodě 41 žaloby uvedla některé důkazy, které předložila spolu se svým vyjádřením před zrušovacím oddělením, zejména pokud jde o pramenitou vodu a balenou vodu, neprokazuje, že se jedná o „tytéž důkazy [obsahující] rovnocenné informace“, jako jsou důkazy, na jejichž základě odvolací senát konstatoval rozlišovací způsobilost získanou užíváním pro „minerální vodu [a] perlivou minerální vodu“. 101 I když žaloba obsahuje vytýkanou skutečnost žalobkyně, neobsahuje žádnou argumentaci, která by ji mohla podpořit. Ze znění žaloby tedy nevyplývají skutečnosti, které by byly dostatečně přesné k tomu, aby Tribunál mohl provést přezkum a EUIPO si mohl připravit svou obranu. 102 Z toho vyplývá, že Tribunálu nepřísluší v přílohách vyhledávat, jaká by mohla být argumentace žalobce, pokud jde o dotčenou vytýkanou skutečnost [viz rozsudek ze dne 22. června 2017, Biogena Naturprodukte v. EUIPO (ZUM wohl), T‑236/16, EU:T:2017:416, bod 12 a citovaná judikatura] a že tato vytýkaná skutečnost musí být odmítnuta jako nepřípustná na základě čl. 177 odst. 1 písm. d) jednacího řádu, jelikož neobsahuje podstatné skutečnosti umožňující Tribunálu provést přezkum a žalovanému zajistit svou obranu. 103 První část čtvrtého žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout. – Ke druhé části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení zásady právní jistoty a zásady legitimního očekávání, která je jejím logickým následkem 104 Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát tím, že měl v bodě 85 napadeného rozhodnutí za to, že důkazy, které předložila, jsou dostatečné k prokázání rozlišovací způsobilosti sporné ochranné známky získané užíváním pro výrobky náležející do třídy 32, u ní vyvolal legitimní očekávání, že zachová platnost uvedené ochranné známky nejen pro „minerální vodu [a] perlivou minerální vodu“, ale rovněž pro ostatní výrobky, na které se vztahuje sporná ochranná známka, náležející do třídy 32. Odvolací senát toto legitimní očekávání narušil navzdory zásadě právní jistoty. 105 EUIPO a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují. 106 Zásada právní jistoty, která je jednou z obecných zásad unijního práva, vyžaduje, aby právní pravidla byla jasná, přesná a s předvídatelnými účinky, aby se dotčené osoby mohly orientovat v právních stavech a vztazích, na které se vztahuje unijní právní řád (rozsudky ze dne 8. prosince 2011, France Télécom v. Komise, C‑81/10 P, EU:C:2011:811, bod 100, a ze dne 9. října 2014, Traum, C‑492/13, EU:C:2014:2267, bod 28). 107 Logickým následkem této zásady je zásada ochrany legitimního očekávání, která se vztahuje na každého jednotlivce, který se nachází v situaci, ze které vyplývá, že správa Unie u něj tím, že mu poskytla konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění z oprávněných a spolehlivých zdrojů, vyvolala podložené naděje [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. července 2008, Reber v. OHIM – Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli (Mozart), T‑304/06, EU:T:2008:268, bod 64 a citovaná judikatura]. 108 Žalobkyně zejména tvrdí, že odvolací senát porušil zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, když v bodě 88 napadeného rozhodnutí konstatoval, že sporná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním pouze pro „minerální vodu [a] perlivou minerální vodu“, ačkoli měl v bodě 85 napadeného rozhodnutí za to, že uvedená ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním, aniž toto konstatování omezil na některý z výrobků, na které se tato ochranná známka vztahuje. 109 V tomto ohledu stačí konstatovat, že bod 85 napadeného rozhodnutí neobsahuje žádné ujištění, natož konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění ve smyslu judikatury citované v bodě 107 výše, pokud jde o rozlišovací způsobilost sporné ochranné známky získanou užíváním pro všechny výrobky, na které se vztahuje. 110 Druhou část čtvrtého žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout, a v důsledku toho je třeba čtvrtý žalobní důvod zamítnout v plném rozsahu. 111 Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že žádnému ze žalobních důvodů uplatněných žalobkyní nelze vyhovět, a žalobu je tedy třeba zamítnout v plném rozsahu. K nákladům řízení 112 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. 113 Vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice řízení požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů vynaložených vedlejší účastnicí. Naproti tomu, jelikož EUIPO požadoval, aby byla žalobkyni uložena náhrada nákladů řízení pouze v případě předvolání k jednání, je třeba s ohledem na to, že se jednání nekonalo, rozhodnout, že EUIPO ponese vlastní náklady řízení. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (šestý senát) rozhodl takto: 1) Žaloba se zamítá. 2) Společnost Devin EAD ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů řízení vynaložených Haskovo Chamber of Commerce and Industry. 3) EUIPO ponese vlastní náklady řízení. Costeira Öberg Zilgalvis Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 29. října 2025. Podpisy ( *1 ) – Jednací jazyk: angličtina.