Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny – Zmrazení finančních prostředků – Seznam osob, subjektů a orgánů, na něž se vztahuje zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů – Omezení vstupu na území členských států – Seznam osob, subjektů a orgánů, na něž se vztahují omezení vstupu na území členských států – Ponechání jména žalobce na seznamech – Povinnost uvést odůvodnění – Článek 2 odst. 1 písm. a) a d) rozhodnutí 2014/145/SZBP – Článek 3 odst. 1 písm. a) a d) nařízení (EU) č. 269/2014 – Nesprávné posouzení – Právo být vyslechnut – Občanství Unie – Volný pohyb – Právo vlastnit majetek – Proporcionalita

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního rozšířeného senátu) 2. dubna 2025 ( *1 ) „Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny – Zmrazení finančních prostředků – Seznam osob, subjektů a orgánů, na něž se vztahuje zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů – Omezení vstupu na území členských států – Seznam osob, subjektů a orgánů, na něž se vztahují omezení vstupu na území členských států – Ponechání jména žalobce na seznamech – Povinnost uvést odůvodnění – Článek 2 odst. 1 písm. a) a d) rozhodnutí 2014/145/SZBP – Článek 3 odst. 1 písm. a) a d) nařízení (EU) č. 269/2014 – Nesprávné posouzení – Právo být vyslechnut – Občanství Unie – Volný pohyb – Právo vlastnit majetek – Proporcionalita“ Ve věci T‑298/23, Elena Petrovna Timčenko, s bydlištěm v Moskvě (Rusko), zástupci: T. Bontinck, S. Bonifassi, E. Federova, J. Goffin a J. Bastien, advokáti, žalobkyně, proti Radě Evropské unie, zástupci: M.-C. Cadilhac a V. Piessevaux, zmocněnci, žalované, podporované Evropskou komisí, zástupci: C. Giolito a M. Carpus Carcea, jako zmocněnci, vedlejší účastnicí, TRIBUNÁL (první rozšířený senát), ve složení: R. Mastroianni, vykonávající funkci předsedy, M. Brkan, I. Gâlea, T. Tóth (zpravodaj) a S. L. Kalėda, soudci, za soudní kancelář: H. Eriksson, radová, s přihlédnutím k písemné části řízení, po jednání konaném dne 11. června 2024, vydává tento Rozsudek 1 Svou žalobou se žalobkyně Elena Petrovna Timčenko domáhá zaprvé na základě článku 263 SFEU zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2023/572 ze dne 13. března 2023, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 75 I, s. 134), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2023/571 ze dne 13. března 2023, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 75 I, s. 1) (dále společně jen „napadené akty“), a zadruhé na základě článku 268 SFEU náhrady nemajetkové újmy, která jí údajně vznikla v důsledku přijetí těchto aktů. Skutečnosti předcházející sporu 2 Žalobkyně je manželkou podnikatele Gennadije Nikolajeviče Timčenka. Oba mají ruskou a finskou státní příslušnost. 3 Projednávaná věc je součástí kontextu omezujících opatření přijatých Evropskou unií vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny. 4 Dne 17. března 2014 přijala Rada Evropské unie na základě článku 29 SEU rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 16). 5 Téhož dne přijala Rada na základě článku 215 SFEU nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 6). 6 V návaznosti na invazi ozbrojených sil Ruské federace na Ukrajinu přijala Rada dne 25. února 2022 rozhodnutí (SZBP) 2022/329, kterým se mění rozhodnutí 2014/145 (Úř. věst. 2022, L 50, s. 1), mimo jiné za účelem úpravy kritérií, na jejichž základě mohou být fyzické nebo právnické osoby, subjekty nebo orgány cílem dotčených omezujících opatření. 7 Článek 2 odst. 1 a 2 rozhodnutí 2014/145, ve znění rozhodnutí 2022/329, stanoví následující: „1.   Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náležejí: a) fyzickým osobám, které nesou odpovědnost za činnosti nebo politiky, jež narušují nebo ohrožují územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny nebo stabilitu či bezpečnost Ukrajiny nebo brání působení mezinárodních organizací na Ukrajině, a fyzickým osobám, které tyto činnosti nebo politiky podporují nebo je provádějí; […] d) fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům, které materiálně či finančně podporují ruské činitele s rozhodovací pravomocí odpovědné za anexi Krymu nebo za destabilizaci Ukrajiny nebo které mají z vazby na tyto činitele prospěch; […] nebo které jsou těmito osobami, subjekty či orgány vlastněny, drženy či kontrolovány a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným, uvedeným na seznamu v příloze. 2.   Žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje se nezpřístupní fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům uvedeným v příloze, a to přímo ani nepřímo ani v jejich prospěch.“ 8 Podmínky pro toto zmrazení finančních prostředků jsou definovány v následujících odstavcích téhož článku. 9 Článek 1 odst. 1 písm. a) a b) rozhodnutí 2014/145, ve znění rozhodnutí 2022/329, zakazuje vstup na území členských států nebo průjezd přes ně fyzickým osobám, které splňují v podstatě stejná kritéria, jaká jsou stanovena v čl. 2 odst. 1 písm. a) a d) téhož rozhodnutí. 10 Nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení Rady (EU) 2022/330 ze dne 25. února 2022 (Úř. věst. 2022, L 51, s. 1) vyžaduje přijetí opatření ke zmrazení finančních prostředků a stanoví podmínky pro toto zmrazení ve znění, které je v podstatě totožné se zněním rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329. Zejména čl. 3 odst. 1 písm. a) a d) tohoto nařízení v podstatě přebírá stejná kritéria, jako jsou kritéria stanovená v čl. 2 odst. 1 písm. a) a d) rozhodnutí 2014/145, ve znění rozhodnutí 2022/329 [dále jen „kritérium a)“ a „kritérium d)“]. Původní zařazení a ponechání jména žalobkyně na seznamech omezujících opatření do 13. března 2023 11 Dne 8. dubna 2022 vzhledem k závažnosti situace na Ukrajině přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2022/582, kterým se mění rozhodnutí 2014/145 (Úř. věst. 2022, L 110, s. 55), a prováděcí nařízení (EU) 2022/581, kterým se provádí nařízení č. 269/2014 (Úř. věst. 2022, L 110, s. 3). 12 V bodě 7 odůvodnění rozhodnutí 2022/582 se uvádí: „Vzhledem k závažnosti situace se Rada domnívá, že je vhodné uložit omezující opatření vůči předním podnikatelům, kteří působí v hospodářských odvětvích poskytujících vládě Ruské federace významné zdroje příjmů, a vůči osobám, jež podporují vládu Ruské federace nebo mají z vazby na tuto vládu prospěch, a vůči fyzickým osobám, jež jsou s těmito osobami spojené, včetně rodinných příslušníků, kteří z nich mají neoprávněný prospěch.“ 13 Těmito akty a na základě spisu WK 5055/22 (dále jen „původní spis WK“) bylo jméno žalobkyně zařazeno pod číslem 903 na seznam připojený k rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 a pod stejným číslem na seznam v příloze I nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/330 (dále jen „sporné seznamy“), a to z následujících důvodů: „[Paní] Elena [Petrovna] Timčenko je manželkou miliardáře [pana] Gennadije [Nikolajeviče] Timčenka, který byl zařazen na seznam podle rozhodnutí 2014/145 […] Podílí se na veřejné činnosti svého manžela prostřednictvím Nadace Timčenko. Má tedy prospěch z [pana] Gennadije [Nikolajeviče] Timčenka, který nese odpovědnost za podporu činností a politik narušujících územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny a za poskytování materiální či finanční podpory ruským činitelům s rozhodovací pravomocí odpovědným za anexi Krymu nebo za destabilizaci Ukrajiny a který má z vazby na tyto činitele prospěch.“ 14 Dne 11. dubna 2022 bylo v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2022, C 157, s. 11) zveřejněno oznámení určené osobám, subjektům a orgánům, na něž se vztahují omezující opatření stanovená rozhodnutím 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/582 a nařízením č. 269/2014 provedeném prováděcím nařízením 2022/581. 15 Dne 14. září 2022 rozhodnutím (SZBP) 2022/1530, kterým se mění rozhodnutí 2014/145 (Úř. věst. 2022, L 239, s. 149), a prováděcím nařízením (EU) 2022/1529, kterým se provádí nařízení č. 269/2014 (Úř. věst. 2022, L 239, s. 1), Rada ponechala v platnosti omezující opatření vztahující se na žalobkyni. 16 Proti rozhodnutím 2022/582 a 2022/1530, jakož i proti prováděcím nařízením 2022/581 a 2022/1529 podala žalobkyně žalobu zapsanou do rejstříku Tribunálu pod číslem T‑361/22, která byla zamítnuta rozsudkem ze dne 6. září 2023, Timčenko v. Rada (T‑361/22, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2023:502). 17 Dne 22. prosince 2022 Rada sdělila žalobkyni, že má v úmyslu ponechat její jméno na sporných seznamech. Dále jí předala spis WK 17719/2022 INIT (dále jen „spis WK týkající se ponechání 1“). 18 Žalobkyně v reakci na to dne 20. ledna 2023 zaslala Radě dopis, ve kterém se vyjádřila k uvedenému záměru ponechat její jméno na sporných seznamech. 19 Dopisem ze dne 6. února 2023 Rada žalobkyni sdělila, že se rozhodla ponechat její jméno na sporných seznamech, a předala jí návrh odůvodnění těchto opatření týkajících se ponechání na seznamu, jakož i spis s důkazy, o které se opírala, a sice spis WK 1326/2023 INIT (dále jen „spis WK týkající se ponechání 2“). 20 V návaznosti na tento dopis předložila žalobkyně Radě dne 15. února 2023 vyjádření. Téhož dne Rada potvrdila žalobkyni záměr ponechat v platnosti opatření, která se na ni vztahují, a to na základě odůvodnění odlišného od předchozích odůvodnění. 21 Dne 2. března 2023 předložila žalobkyně Radě vyjádření. Přijetí napadených aktů 22 Dne 13. března 2023 přijala Rada napadené akty, kterými ponechala jméno žalobkyně pod číslem 903 na sporných seznamech z následujících důvodů: „[Paní] Jelena [Petrovna] Timčenková je manželkou [pana] Gennadije [Nikolajeviče] Timčenka, který již dlouho patří mezi osoby blízké prezidentu Vladimiru Putinovi a je jedním z jeho důvěrníků. Společně se svým manželem vykonává obchodní činnost prostřednictvím realitní společnosti Sci Ruth a společnosti Maples S. A. a společně s manželem nabyla nemovitost[i], což je dokladem významných majetkových vazeb mezi nimi. Kromě toho se podílí na veřejném působení svého manžela prostřednictvím Nadace Timčenko, již společně s manželem založila a v níž hraje významnou roli, a s manželem ji pojí těsné vazby. Tato nadace navíc uskutečňuje některé činnosti ve spojitosti s investiční skupinou Volga Group, která se výrazně podílí na ruském hospodářství a jeho rozvoji a kterou [pan] Gennadij [Nikolajevič] Timčenko, jeden z jejích akcionářů, založil. [Paní] Jelena [Petrovna] Timčenková má tudíž prospěch z vazeb na svého manžela, zejména z hlediska sociálního postavení a finančních prostředků. Má tedy vazby na [pana] Gennadije [Nikolajeviče] Timčenka, který byl zařazen na seznam podle rozhodnutí [Rady] 2014/145[…], a to mimo jiné proto, že nese odpovědnost za podporu činností a politik narušujících územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny a [poskytuje] materiální či finanční podpor[u] ruským činitelům s rozhodovací pravomocí odpovědným za anexi Krymu nebo za destabilizaci Ukrajiny a který má z vazby na tyto činitele prospěch.“ 23 Dne 14. března 2023 sdělila Rada žalobkyni, že napadené akty přijala, a odpověděla na její dopisy ze dne 31. října 2022, 20. ledna, 15. února a 2. března 2023. 24 Dne 23. března 2023 sdělila žalobkyně Radě, že oproti jiným jazykovým zněním francouzské znění odůvodnění uvedeného v bodě 22 výše naznačuje, že má prospěch z vazby na ruské činitele s rozhodovací pravomocí, čemuž tak ovšem není. Řízení a návrhová žádání účastnic řízení 25 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál: – zrušil napadené akty; – uložil Radě povinnost zaplatit 1000000 eur jako náhradu nemajetkové újmy; – uložil Radě náhradu nákladů řízení. 26 Rada, podporovaná Evropskou komisí, navrhuje, aby Tribunál: – zamítl žalobu v plném rozsahu; – uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení. Právní otázky K návrhu na zrušení 27 Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje šest žalobních důvodů, z nichž první vychází ze zjevně nesprávného posouzení, druhý z porušení povinnosti uvést odůvodnění, třetí z porušení práva být vyslechnut, čtvrtý z porušení zásady proporcionality, pátý z porušení základního práva na volný pohyb stanoveného v článku 21 SFEU, čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a společných ústavních tradic členských států a šestý z porušení práva vlastnit majetek, čl. 52 odst. 1 Listiny, společných ústavních tradic členských států a práva na soukromí. K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění 28 V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že důvody napadených aktů nejsou dostatečně objasněny, a tudíž porušují čl. 296 druhý pododstavec SFEU. 29 V tomto ohledu, co se týče konkrétně její účasti na aktivitách společností SCI Ruth a Maples S. A., poukazuje žalobkyně na to, že skutečnosti uvedené ve spise WK týkajícím se ponechání 2 nebyly Radou zveřejněny, v důsledku čehož je jí znemožněno seznámit se s konkrétními skutečnostmi, na nichž je přesvědčení Rady založeno. 30 Žalobkyně zdůrazňuje, že odvolání se na existenci nemovitého majetku a majetkových vazeb nemůže samo o sobě prokazovat existenci nějakého spojení. Žalobkyně dodává, že Rada nedokládá, v čem by měla mít, jako zakladatelka nadace a prostřednictvím své účasti na činnosti nadace, kterou vytvořila společně s manželem (dále jen „Nadace Timčenko“), prospěch ze zlepšení podnikatelského image svého manžela u veřejnosti. 31 Žalobkyně konečně tvrdí, že Rada zejména neuvedla důvody, které ji vedly k závěru, že je třeba vůči ní uplatnit zmrazení finančních prostředků, ani důvody, pro které bylo nutné jí zakázat vstup na území členských států Unie a průjezd přes toto území, a neuvedla ani, z jakých důvodů by mohl být omezujícími opatřeními vyvinut tlak na ruské orgány. 32 Rada podporovaná Komisí tuto argumentaci zpochybňuje. 33 Podle judikatury je cílem povinnosti uvést odůvodnění aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení osoby, jež je logickým důsledkem zásady dodržování práva na obhajobu, zaprvé poskytnout dotyčné osobě dostatečné informace pro zjištění, zda je akt opodstatněný, nebo je případně stižen vadou, která umožňuje napadnout jeho platnost před soudem Unie, a zadruhé umožnit tomuto soudu vykonat přezkum legality tohoto aktu (viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada, T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 63 a citovaná judikatura). 34 Odůvodnění požadované článkem 296 SFEU musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není zejména požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, ani aby odpovídalo podrobně na úvahy uvedené dotčenou osobou při její konzultaci před přijetím tohoto aktu, jelikož dostatečnost odůvodnění musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast. Proto akt nepříznivě zasahující do právního postavení osoby je dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou zúčastněné osobě známy a umožňují jí pochopit dosah opatření, která vůči ní byla přijata (viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada, T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 64 a citovaná judikatura). 35 Stupeň podrobnosti odůvodnění aktu tak musí být přiměřený materiálním možnostem a technickým podmínkám, za kterých musí být akt vydán, nebo lhůtě, v níž musí být akt přijat (viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada, T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 65 a citovaná judikatura). 36 Judikatura upřesnila, že odůvodnění aktu Rady, kterým se ukládá omezující opatření, musí nejen identifikovat právní základ tohoto opatření, ale i uvést specifické a konkrétní důvody, na základě kterých Rada při výkonu své diskreční pravomoci dospěla k závěru, že se takové opatření musí uplatnit na dotyčnou osobu (viz rozsudek ze dne 27. července 2022, RT France v. Rada, T‑125/22, EU:T:2022:483, bod 105 a citovaná judikatura). 37 Kromě toho je třeba připomenout, že povinnost odůvodnit akt je podstatnou formální náležitostí, kterou je třeba odlišovat od otázky opodstatněnosti odůvodnění, která zapadá do rámce meritorní legality dotčeného aktu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, EU:C:1998:154, bod 67). Odůvodnění aktu je totiž formálním vyjádřením důvodů, na kterých tento akt spočívá. Jestliže jsou tyto důvody stiženy vadami, je jimi stižena legalita rozhodnutí z meritorního hlediska, avšak nikoli jeho odůvodnění, které může být dostačující, i když obsahuje vadné důvody (viz rozsudek ze dne 18. června 2015, Ipatau v. Rada,C‑535/14 P, EU:C:2015:407, bod 37 a citovaná judikatura). 38 V projednávané věci je třeba zdůraznit, že jak rozhodnutí 2014/145, tak nařízení č. 269/2014 odkazují na právní základ, na němž jsou založeny, a to na článek 29 SEU a článek 215 SFEU. Dále je třeba uvést, že obecné souvislosti, které vedly Radu k přijetí napadených aktů, jsou uvedeny v bodech odůvodnění uvedeného rozhodnutí a nařízení. 39 Ze znění odůvodnění napadených aktů dále vyplývá, že tato opatření byla přijata, jelikož Rada měla za to, že prostřednictvím společností Ruth a Maples a prostřednictvím Nadace Timčenko a z důvodů rozličných nákupů nemovitostí uskutečněných společně s jejím manželem, má žalobkyně vazbu na svého manžela, pana Timčenka. Podle tohoto odůvodnění manžel žalobkyně jednak podporuje činnosti a politiky narušující územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny a jednak poskytuje materiální či finanční podporu ruským činitelům, kteří takové činnosti a politiky vykonávají, a má z vazby na tyto činitele prospěch. Z toho dle názoru Rady plyne, že manžel žalobkyně splňuje kritéria a) a d). 40 Z toho vyplývá, že odůvodnění napadených aktů žalobkyni umožňují identifikovat nejen právní základ těchto aktů, ale i specifické a konkrétní okolnosti, na základě kterých Rada dospěla k závěru, že má vazby na svého manžela, přičemž ten splňuje podmínky stanovené kritérii a) a d), a z toho důvodu je zařazen na sporné seznamy. 41 Co se týče argumentace, podle které odůvodnění uvedené v bodě 22 výše nespecifikuje důvody, na základě kterých Rada dospěla k závěru, že je třeba zmrazit finanční prostředky a hospodářské zdroje žalobkyně a omezit její svobodu pohybu v rámci Unie, je třeba uvést, že z bodu 4 odůvodnění rozhodnutí 2014/145 a z bodů 3 a 4 odůvodnění nařízení č. 269/2014 vyplývá, že s ohledem na zhoršení situace na Ukrajině se Unie rozhodla přijmout taková opatření vůči, zejména, osobám spojeným s osobami, které narušují nebo ohrožují územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, což bylo dostačující k tomu, aby žalobkyně byla s to pochopit důvody, pro které se Rada rozhodla uplatnit taková omezující opatření vůči ní. 42 Kromě toho podstatou výtek uplatněných žalobkyní, spočívajících v tvrzení, zaprvé, že Rada neprokazuje, jak má uplatnění opatření přijatých vůči její osobě umožnit dosáhnout cílů, které Rada sleduje v rozhodnutí 2014/145 a v nařízení č. 269/2014, a zadruhé to, že žalobkyni bylo znemožněno seznámit se s přesvědčením Rady týkajícím se společností Ruth a Maples, je zpochybněním důvodnosti sporných opatření, což je otázka týkající se jejich opodstatněnosti, a nikoli jejich formálního odůvodnění. 43 Z výše uvedeného vyplývá, že druhý žalobní důvod je třeba zamítnout. K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení práva být vyslechnut 44 V rámci třetího žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že nebylo dodrženo její právo být vyslechnuta a že Rada naopak zneužila toto její právo. 45 V tomto ohledu žalobkyně namítá, že Rada nezohlednila argumenty, které uplatnila v dopisech ze dne 20. ledna, 15. února a 2. března 2023 v reakci na navrhované prodloužení omezujících opatření. 46 V replice žalobkyně uvádí, že Rada nedokládá, že její vyjádření a žádosti o přezkum předala všem zastoupením, která tvoří Radu. Žalobkyně tvrdí, že pokud by byla zastoupení s tímto vyjádřením obeznámena, napadené akty ponechávající její jméno na sporných seznamech by na ni nebyly vztaženy. 47 Rada podporovaná Komisí tuto argumentaci zpochybňuje. 48 V tomto ohledu je třeba uvést, že právo být v každém řízení vyslechnut, stanovené v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny, které je nedílnou součástí dodržování práva na obhajobu, zaručuje každé osobě možnost účelným a účinným způsobem vyjádřit stanovisko v průběhu řízení vedeného správou před přijetím každého rozhodnutí, které by se mohlo nepříznivě dotknout jejích zájmů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. prosince 2014, Boudjlida, C‑249/13, EU:C:2014:2431, body 34 a 36, a ze dne 18. června 2020, Komise v. RQ, C‑831/18 P, EU:C:2020:481, body 65 a 67 a citovaná judikatura). 49 Dodržení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu vyžaduje, aby v rámci řízení týkajícího se přijetí rozhodnutí o zařazení nebo ponechání jména osoby na seznamu v příloze aktu o omezujících opatřeních příslušný unijní orgán sdělil dotyčné osobě informace svědčící v její neprospěch, které má tento orgán k dispozici a jimiž odůvodňuje své rozhodnutí, aby této osobě bylo umožněno hájit svá práva za co nejpříznivějších podmínek a rozhodnout se s plnou znalostí věci, zda je účelné obrátit se na unijní soud. Při tomto sdělení musí příslušný unijní orgán umožnit této osobě účinným způsobem se vyjádřit k důvodům použitým proti ní (rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, body 111 a 112; v tomto smyslu viz také rozsudek ze dne 12. prosince 2006, Organizace Mudžáhidů íránského lidu v. Rada,T‑228/02, EU:T:2006:384, bod 93). 50 Článek 52 odst. 1 Listiny nicméně umožňuje omezit výkon práv v ní zakotvených, pokud dotyčné omezení respektuje podstatu dotčeného základního práva a je s ohledem na zásadu proporcionality nezbytné a skutečně odpovídá cílům obecného zájmu uznaným Unií (viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 101 a citovaná judikatura). 51 Kromě toho porušení práva na obhajobu musí být posouzeno v závislosti na konkrétních okolnostech každého projednávaného případu, zejména z hlediska povahy dotčeného aktu, kontextu, v němž byl přijat, a právních norem upravujících danou oblast (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 102 a citovaná judikatura). Právo dotčené osoby být vyslechnuta před přijetím aktů, kterými se jméno osoby nebo subjektu ponechává na seznamu osob nebo subjektů, na které se vztahují omezující opatření, musí být dodrženo, pokud Rada v rozhodnutí o ponechání jejího jména na seznamu vzala v potaz nové skutečnosti svědčící v neprospěch této osoby, tedy skutečnosti, které nebyly vzaty v potaz v prvotním rozhodnutí o zařazení jejího jména na tento seznam (viz rozsudek ze dne 12. února 2020, Amisi Kumba v. Rada, T‑163/18, bod 54 a citovaná judikatura; v tomto smyslu a obdobně viz také rozsudek ze dne 7. dubna 2016, Central Bank of Iran v. Rada, C‑266/15 P, EU:C:2016:208, bod 33). 52 Pokud navíc dotyčná osoba předloží vyjádření ke shrnutí důvodů, musí příslušný unijní orgán důsledně a nestranně přezkoumat opodstatněnost uváděných důvodů ve světle tohoto vyjádření a případných skutečností, které svědčí ve prospěch dotyčné osoby a které jsou k tomuto vyjádření přiloženy (rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 114). 53 V projednávané věci je třeba uvést, že písemnosti ve spise ozřejmují, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, Rada předala všem zastoupením, která ji tvoří, dopisy žalobkyně ze dne 20. ledna, 15. února a 2. března 2023. 54 Dále z dopisů Rady adresovaných žalobkyni, a to zejména z dopisu ze dne 14. března 2023, vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, Rada přezkoumala námitky, které u ní byly vzneseny proti ponechání opatření v platnosti, a na tyto odpověděla. 55 Kromě toho je třeba uvést, že žalobkyně neupřesňuje, v jakém ohledu Rada neměla odpovědět na její argumenty, a je namístě připomenout, že právu být vyslechnut neodpovídá právo žalobkyně na to, aby převážilo její tvrzení (viz rozsudek ze dne 14. září 2022, SŽ – Tovorni promet v. Komise, T‑575/20, nezveřejněný, EU:T:2022:551, bod 42 a citovaná judikatura). 56 Vzhledem tomu, že žádná ze skutečností, kterých se dovolává žalobkyně, nedokládá, že Rada porušila její právo být vyslechnuta, musí být tedy třetí žalobní důvod zamítnut. K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení 57 V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že se Rada tím, že ji považovala za osobu spojenou s jejím manželem, dopustila zjevně nesprávného posouzení, a to za okolností, kdy podle judikatury nemůže manželský svazek sám o sobě zakládat existenci spojení mezi manželi. 58 Co se týče zaprvé majetkových vazeb žalobkyně na jejího manžela, žalobkyně uvádí, že Rada svá tvrzení nedokládá, a to buď proto, že dotčené společnosti ukončily veškerou činnost, anebo proto, že G. N. Timčenko v nich není společníkem. 59 Pokud jde zadruhé o roli žalobkyně v rámci Nadace Timčenko, žalobkyně tvrdí, že její postavení členky správní rady (board of trustees) znamená, že v této struktuře vykonává výhradně dozorčí roli a nikoli, jak tvrdí Tribunál ve svém rozsudku ze dne 6. září 2023, Timčenko v. Rada (T‑361/22, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2023:502), že je přímo spojena s provozní činností nadace. Založení nadace rovněž podle jejího názoru představuje běžnou činnost movitého manželského páru. V projednávané věci podle žalobkyně nejenže G. N. Timčenko neplní v rámci Nadace Timčenko žádnou aktivní úlohu, tato nadace nepředstavuje ani v žádném ohledu nástroj, který by sloužil k podpoře jeho image a podílel se na jeho veřejných aktivitách. 60 V replice žalobkyně na svém postoji k této otázce setrvala. 61 V tomto ohledu žalobkyně zaprvé tvrdí, že Nadace Timčenko musí jednat ve shodě s ruskými orgány veřejné moci, aby mohla účinně zajišťovat činnost ve prospěch zranitelných demografických skupin, o jejichž ochranu usiluje. Stejně tak v zájmu účinnosti a snahy vytvářet synergie podle žalobkyně vykonávali členové nadace, na dobrovolné bázi, konzultační úlohu v rámci veřejných institucí Ruské federace. 62 Zadruhé žalobkyně uvádí, že i pokud by Rada prokázala, že Nadace Timčenko přispívá k veřejné image G. N. Timčenka, nedokládá naproti tomu, jak by mu taková image mohla sloužit jak v jeho soukromém, tak profesním životě. 63 Zatřetí žalobkyně tvrdí, že Tribunál ve svém rozsudku ze dne 6. září 2023, Timčenko v. Rada (T‑361/22, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2023:502), podal příliš extenzivní výklad pojmu „spojení“, zatímco v rozsudku ze dne 6. září 2023, Pumpjanskja v. Rada (T‑272/22, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2023:491), existenci spojení vymezil striktněji. 64 Začtvrté, co se týče tvrzení Rady, podle kterého význam majetkových vazeb a rodinná správa majetku jsou způsobilé založit existenci spojení, a to z důvodu, že řada ruských miliardářů používá rozličné právní konstrukce k obcházení omezujících opatření, žalobkyně uvádí, že úvahy Rady v zásadě vytváří domněnku obcházení. Zavedení takové domněnky je přitom podle žalobkyně vyloučeno za situace, kdy ji rozhodnutí 2014/145 výslovně nestanoví. 65 Rada podporovaná Komisí s touto argumentací nesouhlasí. 66 Úvodem je třeba poznamenat, že první žalobní důvod je třeba považovat za žalobní důvod vycházející z nesprávného posouzení, a nikoliv ze zjevně nesprávného posouzení. Třebaže je totiž pravda, že Rada má určitou posuzovací pravomoc určit v každém jednotlivém případě, zda jsou splněna právní kritéria, na nichž jsou dotčená omezující opatření založena, nic to však nemění na tom, že unijní soudy musí zajistit v zásadě úplný přezkum legality všech unijních aktů (viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada, T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 121 a citovaná judikatura). 67 Rovněž je třeba připomenout, že efektivita soudního přezkumu zaručená v článku 47 Listiny zejména vyžaduje, aby se unijní soud ujistil o tom, zda se rozhodnutí, kterým byla přijata nebo ponechána v platnosti omezující opatření, které se dotčené osoby nebo subjektu osobně dotýká, opírá o dostatečně pevný skutkový základ. Je proto třeba ověřit skutečnosti uváděné ve shrnutí důvodů, ze kterých uvedené rozhodnutí vychází, tak, aby se soudní přezkum neomezoval na posouzení věrohodnosti uváděných důvodů na abstraktní úrovni, ale aby se zaměřil na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který sám o sobě postačuje k odůvodnění tohoto rozhodnutí, podložené (rozsudky ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 119, a ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada, T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 122). 68 V případě zpochybnění je úkolem příslušného unijního orgánu, aby prokázal, že jsou důvody uplatňované vůči dotyčné osobě nebo subjektu podložené, přičemž tato osoba nebo subjekt nejsou povinny předložit důkazy o opaku svědčící o tom, že uvedené důvody podložené nejsou (rozsudky ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 121, a ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada, T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 123). 69 Mimoto v rámci posouzení opodstatněnosti těchto důvodů musí být důkazy a údaje zkoumány s ohledem na jejich kontext, a nikoli izolovaně. Rada tudíž důkazní břemeno unese, uvede-li před unijním soudem soubor dostatečně konkrétních, přesných a shodujících se nepřímých důkazů umožňující prokázat existenci dostatečné vazby mezi osobou, vůči níž je namířeno opatření, kterým se zmrazují její finanční prostředky, a režimem či obecně řešenou situací (viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada, T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 124 a citovaná judikatura). 70 Omezující opatření mají navíc zajišťovací povahu a jsou již pojmově dočasná, neboť jejich platnost vždy závisí na trvání skutkových a právních okolností, které byly důvodem jejich přijetí, a na nutnosti ponechat je v platnosti pro dosažení cíle, který je s nimi spojen. Je proto povinností Rady, aby při pravidelném přezkumu těchto omezujících opatření provedla aktualizované posouzení situace a zhodnotila dopad těchto opatření s cílem určit, zda umožnila dosáhnout cílů sledovaných původním zařazením jmen dotčených osob a subjektů na sporné seznamy, nebo zda je možné ve vztahu k těmto osobám a subjektům stále vyvodit stejný závěr (viz rozsudek ze dne 26. října 2022, Ovsjannikov v. Rada, T‑714/20, nezveřejněný, EU:T:2022:674, bod 67 a citovaná judikatura). 71 Pro odůvodnění ponechání jména osoby na sporných seznamech není Radě zakázáno vycházet ze stejných důkazů, které odůvodňovaly původní zařazení, opětovné zařazení nebo předchozí ponechání jména dotyčné osoby na těchto seznamech za předpokladu, že jednak důvody pro zařazení zůstaly nezměněny a jednak se souvislosti nezměnily tak, že by se tyto důkazy staly obsoletními. Uvedené souvislosti zahrnují nejen situaci země, ve vztahu k níž byl systém omezujících opatření zaveden, ale také konkrétní situaci dotčené osoby. Stejně tak je ponechání na sporných seznamech odůvodněné s ohledem na všechny relevantní okolnosti, a zejména s ohledem na skutečnost, že cílů sledovaných omezujícími opatřeními nebylo dosaženo (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada, T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 169 a citovaná judikatura). 72 Za takových souvislostí může Rada rozhodnout o ponechání jmen dotčených osob na sporných seznamech, přičemž zachová důvody vztahující se k činům spáchaným v minulosti a uvedeným v předchozích rozhodnutích, která se těchto osob týkají, za předpokladu, že toto ponechání je i nadále odůvodněné s ohledem na všechny relevantní okolnosti, a zejména s ohledem na skutečnost, že cílů sledovaných omezujícími opatřeními nebylo dosaženo (obdobně viz rozsudek ze dne 8. března 2023, Mutondo v. Rada, T‑94/22, nezveřejněný, EU:T:2023:120, bod 50 a citovaná judikatura). 73 V projednávané věci je nejprve třeba uvést, že rozsudkem z tohoto dne vydaným ve věci Timčenko v. Rada (T‑297/23) Tribunál zamítl žalobu podanou N. G. Timčenkem směřující zejména proti rozhodnutí 2023/572 a prováděcímu nařízení 2023/571, jimiž bylo jeho jméno zařazeno na sporné seznamy na základě kritérií a) a d). 74 Kromě toho je třeba uvést, že ačkoli se pojem „spojení“ často používá v aktech Rady týkajících se omezujících opatření, není jako takový definován a jeho význam závisí na daných souvislostech a okolnostech. Nic to však nemění na tom, že tento pojem může být považován za pojem týkající se fyzických nebo právnických osob, které jsou obecně spojeny společnými zájmy, a přitom nevyžaduje spojení prostřednictvím hospodářské činnosti. Pojem „spojení“ uvedený v příslušných ustanoveních rozhodnutí 2014/145, ve znění rozhodnutí 2022/329, a nařízení č. 269/2014, ve znění nařízení 2022/330, lze tedy vykládat tak, že zahrnuje jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobu nebo subjekt, které mají vazbu přesahující rodinné pouto na osobu, na kterou se tak jako v projednávaném případě vztahují omezující opatření z důvodu finanční podpory nebo prospěchu z vazby na ruské činitele s rozhodovací pravomocí odpovědné za invazi na Ukrajinu nebo podpory jednání nebo politik, které narušují nebo ohrožují svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (viz rozsudek ze dne 6. září 2023, Timčenko v. Rada, T‑361/22, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2023:502, bod 74 a citovaná judikatura). 75 Co se týče konkrétně žalobkyně, je třeba poukázat na to, že Rada se pro účely odůvodnění ponechání jejího jména na sporných seznamech opírá o písemnosti, které jsou uvedeny v původním spise WK, spise WK týkajícím se ponechání 1 a spise WK týkajícím se ponechání 2, a zejména o následující písemnosti: – písemnost 2 původního spisu WK, která je snímkem obrazovky nedatované stránky Nadace Timčenko na internetových stránkách LinkedIn, k níž měla Rada přístup v březnu 2022; – písemnost 5 původního spisu WK, která je snímkem obrazovky nedatované stránky na internetových stránkách Nadace Timčenko, shlédnutá Radou v březnu 2022; – písemnost 1 spisu WK týkajícího se ponechání 1, která je snímkem obrazovky článku periodika Business Insider z měsíce března 2022, se kterým se Rada seznámila v listopadu 2022. 76 Jak písemnost 1 spisu WK týkajícího se ponechání 1, tak písemnosti 1 a 5 původního spisu WK přitom dokládají zapojení manželů Timčenkových v Nadaci Timčenko. Toto zjištění potvrzuje písemnost 5 původního spisu WK, která prokazuje, že manželé Timčenkovi zdaleka nezůstávají stranou činnosti nadace, ale do této činnosti se osobně zapojují, neboť právě oni přijali rozhodnutí veřejně se prezentovat za účelem představení činnosti sdružení návštěvníkům těchto internetových stránek. 77 Kromě toho se na jednání potvrdilo, že žalobkyně je stále členkou správní rady Nadace Timčenko a že ke dni přijetí napadených aktů ke změně stanov této nadace nedošlo. 78 Z toho plyne, že svou účastí ve správní radě nadace se žalobkyně stále podílí na její správě, přestože její úloha spočívá, jak tvrdí, v „dozorování“ činnosti nadace. Kromě toho jakožto zakládající členové Nadace Timčenko mají manželé Timčenkovi nadále podstatné pravomoci v rámci uvedené nadace, neboť mohou nejen získávat informace o její činnosti a mít přístup k jejím dokumentům, ale také jmenovat a odvolávat členy její dozorčí rady, tedy orgánu, který je stanovami nadace označen za „vrcholný orgán“. 79 Navíc, jak vyplývá z přílohy A. 28 připojené k žalobě, G. N. Timčenko je podobně jako jeho manželka plně zapojen, z provozního hlediska, do chodu nadace nesoucí jejich jméno, neboť zejména během zdravotní krize spojené s pandemií covidu‑19 zapojil společnosti Volga Group do činnosti nadace, a tím nadaci poskytl finanční, logistickou a sociální podporu vyznačující se v daném případě zejména vytvořením leteckého spojení s Čínskou lidovou republikou za účelem nákupu a distribuce různých zdravotnických materiálů na účet této nadace. 80 V tomto ohledu nemá přílišný význam skutečnost, že tyto činnosti byly realizovány ve zvláštním kontextu pandemie covidu-19. Takový zásah totiž svědčí o tom, že z provozního hlediska vytváří G. N. Timčenko vazby mezi podniky jeho skupiny a nadací, a to za účelem doplňování činnosti ruských veřejných orgánů. Dále je třeba konstatovat, že G. N. Timčenko, který je jedním z hlavních podnikatelů Ruské federace, informuje o této své činnosti s cílem co nejvíce posílit v rámci ruského veřejného mínění vlastní image. 81 Takové skutečnosti jsou přitom dostačující k prokázání existence spojení, ve smyslu příslušných ustanovení rozhodnutí 2014/145, ve znění rozhodnutí 2022/329, a nařízení č. 269/2014, ve znění nařízení 2022/330, v rámci společné právní struktury, a to zejména protože manželé Timčenkovi vykonávají jako zakládající členové Nadace Timčenko správní funkce v rámci této struktury a oba se zapojují do jejího fungování, a to zejména v případě G. N. Timčenka využíváním zdrojů skupiny Volga Group, jejímž je G. N. Timčenko jediným akcionářem. 82 V tomto ohledu je se zřetelem k judikatuře uvedené v bodě 74 výše irelevantní skutečnost, že Nadace Timčenko nemá charakter podnikání a činnost manželů Timčenkových v ní je dobrovolná. 83 Účast ve struktuře mající rozsah Nadace Timčenko, která vyvíjí v rámci Ruské federace nespočet dobročinných aktivit, a za tímto účelem těžila ze spolupráce se společnostmi skupiny Volga Group, představuje bez ohledu na objem majetku dotyčných manželů, účast jdoucí nad rámec prostého rodinného pouta. Tento závěr je odůvodněný tím spíše, že tato nadace přispívá ke zlepšení obrazu těchto manželů, zejména G. N. Timčenka, v očích ruské veřejnosti. Z toho plyne, že Nadaci Timčenko lze považovat nejen za nástroj sloužící dobročinnosti, nýbrž také za komunikační prostředek ve prospěch veřejného image manželů Timčenkových, což představuje činnost přesahující rámec prostého rodinného vztahu. 84 Co se týče bodu 7 odůvodnění rozhodnutí 2022/582, postačí uvést, že toto rozhodnutí nezavedlo ani nezměnilo pojem „spojení“, takže nemůže být použito jako základ pro výklad tohoto pojmu. 85 Pokud jde o údajný rozpor mezi rozsudkem ze dne 6. září 2023, Pumpjanskaja v. Rada (T‑272/22, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2023:491), a rozsudkem ze dne 6. září 2023, Timčenko v. Rada (T‑252/22, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2023:496), postačí uvést, že okolnosti, za kterých byl přijat první z těchto rozsudků, se odlišovaly od okolností, jimiž se vyznačuje situace manželů Timčenkových, a to jelikož ve věci, ve které byl vydán tento rozsudek, nezastával manžel žalobkyně žádnou zvláštní funkci v rámci posuzované nadace, což není případ projednávané věci. 86 S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je třeba první žalobní důvod zamítnout. K pátému žalobnímu důvodu, který se týká porušení základního práva žalobkyně jako občanky Unie na volný pohyb 87 V rámci pátého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že omezující opatření, která se na ni vztahují, porušují ustanovení článku 21 SFEU, jakož i ustanovení čl. 45 odst. 1 a čl. 52 odst. 1 Listiny. 88 Zdůrazňuje, že na základě článku 29 SEU není možné, bez zvláštního ustanovení v tomto smyslu, omezit působnost článku 21 SFEU, který se týká volného pohybu občana Unie. 89 V tomto ohledu žalobkyně v podstatě tvrdí, že na rozdíl od toho, co již bylo rozhodnuto v rozsudku ze dne 5. listopadu 2014, Mayaleh v. Rada (T‑307/12 a T‑408/13, EU:T:2014:926), omezující opatření přijatá na základě článku 29 SEU nelze považovat za lex specialis a za způsobilá odchýlit se od normativních textů přijatých na základě článku 21 SFEU, včetně zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. 2004, L 158, s. 77; Zvl. vyd. 05/05, s. 46), jejíž článek 27 umožňuje omezit svobodu pohybu v souladu se zásadou proporcionality pouze z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví. 90 Mimoto žalobkyně tvrdí, že z analýzy právních předpisů různých členských států EU vyplývá, že existuje ústavní tradice společná členským státům, podle níž může být svoboda pohybu omezena pouze z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví a pod přísným soudním přezkumem. 91 Žalobkyně z toho vyvozuje, že rozpor mezi postupem Unie a uvedenou společnou ústavní tradicí způsobuje, že napadené akty porušují článek 21 SFEU a články 45 a 52 Listiny. 92 Rada tuto argumentaci zpochybňuje. 93 Úvodem je třeba poznamenat, že žalobkyně na dotaz při jednání uvedla a potvrdila, že nevznáší námitku protiprávnosti proti článku 1 rozhodnutí 2014/145 v rozsahu, v němž tento článek stanoví, že členské státy zakážou vstup na své území osobám, na které se vztahují omezující opatření. Dodala, že naproti tomu zpochybňuje legalitu opatření, která se na ni vztahují, a to zejména z toho důvodu, že nejsou v souladu se zásadou proporcionality. 94 Je třeba poznamenat, že právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států zakotvené v čl. 45 odst. 1 Listiny je v souladu s jejím čl. 52 odst. 2 vykonáváno za podmínek a v rámci omezení stanovených ve Smlouvách. Jak vyplývá z Vysvětlení k Listině (Úř. věst. 2007, C 303, s. 17), právo zaručené čl. 45 odst. 1 Listiny je právem zaručeným čl. 20 odst. 2 písm. a) SFEU. Rozsah tohoto práva je popsán v článku 21 SFEU. 95 Podle čl. 21 odst. 1 SFEU se svoboda volného pohybu a pobytu na území členských států vykonává s výhradou omezení a podmínek stanovených ve Smlouvách a v opatřeních přijatých k jejich provedení. Tato výhrada obsažená ve druhé části věty v čl. 21 odst. 1 SFEU, která odkazuje na Smlouvy v množném čísle, zahrnuje také Smlouvu o EU a opatření přijatá k jejímu provedení. Z toho vyplývá, že omezení výkonu práva občanů Unie na volný pohyb a pobyt zakotveného v čl. 45 odst. 1 Listiny mohou být uložena takovými rozhodnutími vyplývajícími ze společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) přijatými na základě článku 29 SEU, jako je rozhodnutí 2023/572 (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze dne 5. listopadu 2014, Mayaleh v. Rada, T‑307/12 a T‑408/13, T:2014:926, body 195 a 196, a ze dne 4. prosince 2015, Sarafraz v. Rada, T‑273/13, nezveřejněný, EU:T:2015:939, body 194 a 195). 96 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že v oblasti SZBP článek 29 SEU, jehož znění je formulováno široce, zmocňuje Radu k přijímání rozhodnutí, která vymezují postoj Unie v určité záležitosti zeměpisné nebo tematické povahy a sledují cíle uvedené v čl. 21 odst. 2 SEU, i když to vede k omezení volného pohybu občanů Unie na území členských států, jejichž nejsou státními příslušníky. To znamená, že tato svoboda může být podle ustanovení uvedeného článku omezena z jiných důvodů, než jsou důvody stanovené ve směrnici 2004/38. 97 Tak je tomu přitom v projednávané věci, neboť dotčená omezující opatření mají vytvořit tlak na ruské orgány, aby ukončily jejich činnosti a politiky destabilizující Ukrajinu. Jedná se zde totiž o jeden z cílů obecného zájmu, který je podřaditelný pod cíle sledované v rámci SZBP a uvedené v čl. 21 odst. 2 písm. b) a c) SEU, jako například upevňovat a podporovat demokracii, právní stát, lidská práva a zásady mezinárodního práva, jakož i zachovávat mír, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost a ochranu civilního obyvatelstva (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2016, Rotenberg v. Rada,T‑720/14, EU:T:2016:689, bod 176). 98 Ovšem aby omezení výkonu práv zakotvených v čl. 45 odst. 1 Listiny byla v souladu s právem Unie, musí splňovat podmínky stanovené v čl. 52 odst. 1 Listiny, což znamená, že musí být stanovena zákonem, respektovat podstatu těchto práv, sledovat cíl obecného zájmu, který jako takový uznává Unie, a nesmí být nepřiměřená. Tato úvaha se vztahuje i na práva uznaná Listinou, která jsou předmětem ustanovení Smluv (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 2015, Delvigne,C‑650/13, EU:C:2015:648, bod 46, a stanovisko generálního advokáta M. Szpunara ve věci Agenzia delle dogane e dei monopoli a Ministero dell‘Economia e delle Finanze, C‑452/20, EU:C:2021:855, bod 60). Omezení výkonu práva zakotveného v čl. 45 odst. 1 Listiny zavedená v rámci provádění SZBP musí tudíž splňovat uvedené podmínky. 99 V projednávané věci jsou omezení práva žalobkyně na volný pohyb na území členských států vyplývající z rozhodnutí 2023/572, zaprvé „stanovena zákonem“, neboť jsou uvedena v aktu, který má mimo jiné obecnou působnost, a to v rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329, a má jasný právní základ v unijním právu, a to v článku 29 SEU. 100 Zadruhé, pokud jde o otázku, zda omezení uvedená v bodě 99 výše respektují „podstatu“ práva žalobkyně na volný pohyb na území členských států, je třeba se zaměřit na povahu a rozsah dotčených omezujících opatření (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 27. července 2022, RT France v. Rada,T‑125/22, EU:T:2022:483, bod 153). 101 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že omezení uvedená v bodě 99 výše respektují „podstatu“ práva žalobkyně na volný pohyb na území členských států. V první řadě v souladu s čl. 1 odst. 2 rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 jsou totiž tato omezení v souladu se zásadou mezinárodního práva, podle níž stát nemůže vlastním státním příslušníkům odepřít právo vstupu a pobytu na svém území. V druhé řadě podle článku 6 rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 jsou sporné seznamy pravidelně přezkoumávány tak, aby byla vymazána jména osob, které již nesplňují kritéria pro zařazení. Konečně v třetí řadě uvedená omezení nezpochybňují toto právo jako takové, neboť vedou k dočasnému pozastavení určitým osobám za zvláštních podmínek a z důvodu jejich individuální situace práva volně se pohybovat na území členských států, pokud jsou tyto podmínky nadále splněny (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 6. října 2015, Delvigne,C‑650/13, EU:C:2015:648, bod 48). 102 Zatřetí omezení uvedená v bodě 99 výše mají vytvořit tlak na ruské orgány, aby ukončily činnosti a politiky destabilizující Ukrajinu. Jedná se zde přitom o jeden z cílů obecného zájmu, který je podřaditelný pod cíle sledované v rámci SZBP a uvedené v čl. 21 odst. 2 písm. b) a c) SEU, jako například upevňovat a podporovat demokracii, právní stát, lidská práva a zásady mezinárodního práva, jakož i zachovávat mír, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost a ochranu civilního obyvatelstva (obdobně viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2016, Rotenberg v. Rada,T‑720/14, EU:T:2016:689, bod 176). 103 Začtvrté, pokud jde o zásadu proporcionality, je třeba připomenout, že tato zásada coby obecná zásada unijního práva vyžaduje, aby akty unijních orgánů nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení cílů sledovaných dotčenou právní úpravou. Pokud se tak nabízí volba mezi několika vhodnými opatřeními, je třeba zvolit to opatření, které je nejméně omezující, a nepříznivé následky nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům (viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2016, Rotenberg v. Rada,T‑720/14, EU:T:2016:689, bod 178 a citovaná judikatura). 104 Pokud jde o nezbytnou povahu omezení uvedených v bodě 99 výše, je třeba konstatovat, že žalobkyně neprokázala, že Rada mohla zvážit přijetí méně omezujících opatření, která by byla stejně vhodná jako ta, která jsou stanovena. Kromě toho uplatňování dotčených omezujících opatření je doprovázeno úpravou odchylek uvedenou v čl. 1 odst. 6 rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329, která opravňuje členské státy odchýlit se od uložených opatření, zejména pokud je pohyb osoby odůvodněn naléhavými humanitárními důvody. 105 Navíc i při uznání negativních důsledků pro žalobkyni, které vyplývají z uplatnění dotčených omezujících opatření, jak je žalobkyně popsala, je třeba mít za to, že s ohledem na význam cílů sledovaných těmito opatřeními nejsou omezení uvedená v bodě 99 výše zjevně nepřiměřená (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 14. října 2009, Bank Melli Iran v. Rada,T‑390/08, EU:T:2009:401, bod 71). 106 V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že skutečnost, že žalobkyně nemůže v důsledku omezení svobody pohybu, které se na ni vztahuje, užívat nemovitý majetek, který vlastní v Unii, nepředstavuje nepřiměřené omezení s ohledem na význam cílů sledovaných těmito opatřeními (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 14. října 2009, Bank Melli Iran v. Rada,T‑390/08, EU:T:2009:401, bod 71). 107 Je rovněž třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, ústavní tradice společné členským státům nezakotvují právo občanů Unie pohybovat se na území jiného státu, než je stát, jehož jsou státními příslušníky. Z toho vyplývá, že žalobkyně nemůže tvrdit, že tyto tradice mohou omezit pravomoc Rady přijmout v rámci SZBP omezení volného pohybu občanů z jiných důvodů, než jsou důvody veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví. 108 Z toho vyplývá, že omezení práva žalobkyně volně se pohybovat a pobývat na území členských států je v souladu s podmínkami stanovenými ve Smlouvách. 109 S ohledem na výše uvedené je třeba pátý žalobní důvod zamítnout. K šestému žalobnímu důvodu, který se týká porušení článků 7 a 17 Listiny s ohledem na právo vlastnit majetek a právo na respektování soukromého života a ústavních tradic společných členským státům 110 V rámci šestého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že omezující opatření, která se na ni vztahují, porušují články 7 a 17 Listiny, které chrání právo na respektování soukromého života a právo vlastnit majetek. 111 Zdůrazňuje, že porušení práva vlastnit majetek bylo zesíleno tím, že nařízením (EU) 2022/1273 ze dne 21. července 2022, kterým se mění nařízení č. 269/2014 (Úř. věst. 2022, L 194, s. 1), vložila Rada do nařízení č. 269/2014 nový článek 9, jehož odstavce 2 a 3 ukládají osobám, jejichž jméno je uvedeno na sporných seznamech, povinnost oznámit veškeré finanční prostředky nebo hospodářské zdroje v jurisdikci členského státu, které jim náleží, jsou jimi vlastněny, drženy nebo ovládány, přičemž nesplnění této povinnosti se považuje za obcházení omezujících opatření. 112 Žalobkyně uvádí, že použití ustanovení čl. 9 odst. 2 nařízení č. 269/2014, ve znění nařízení 2022/1273, spolu s ustanoveními čl. 15 odst. 1 nařízení č. 269/2014, ve znění nařízení Rady (EU) 2022/880 ze dne 3. června 2022 (Úř. věst. 2022, L 153, s. 75), může vést k riziku konfiskací jejího majetku a aktiv. 113 Tvrdí, že zásah do práva vlastnit majetek prostřednictvím omezujících opatření představuje protiprávní zásah s ohledem na ústavní tradice společné členským státům. 114 Za tím účelem žalobkyně uvádí, že vnitrostátní právní předpisy povolují zmrazení majetku a aktiv pouze za podmínky, že existuje příčinná souvislost mezi osobním jednáním jednotlivce a zmrazeným majetkem nebo aktivem, která může být dána například, když majetek umožnil spáchání protiprávního jednání nebo představuje výnos z tohoto protiprávního jednání. 115 Žalobkyně dále tvrdí, že omezující opatření, která se na ni vztahují, poškozují její pověst, a v důsledku toho porušují její právo na respektování soukromého života. Za tím účelem uvádí, že byla spojena s činnostmi svého manžela, jakož i, v očích veřejnosti, s činnostmi narušujícími nebo ohrožujícími územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, ačkoli není spojena se situacemi řešenými Unií. 116 Úvodem je třeba uvést, že žalobkyně nevznáší námitku protiprávnosti proti ustanovením nařízení č. 269/2014 a ustanovením rozhodnutí 2014/145, která stanoví zmrazení majetku a aktiv osob, jejichž jméno je zařazeno na sporných seznamech, a výjimky týkající se těchto opatření zmrazení finančních prostředků, ani nezpochybňuje prostřednictvím námitky legalitu ustanovení čl. 9 odst. 2 nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/1273, respektive čl. 15 odst. 1 nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/880. 117 Vzhledem k tomu, že žalobkyně nevznáší námitku protiprávnosti dotčených ustanovení, nemůže tedy Tribunál zrušit omezující opatření, která se na ni vztahují, z důvodu případné protiprávnosti ustanovení, na nichž jsou tato opatření založena. 118 Pokud jde dále o porušení práva na soukromí a práva vlastnit majetek dotčenými omezujícími opatřeními, je třeba konstatovat, že uvedená omezující opatření představují zajišťovací opatření, jejichž smyslem není zbavit dotčené osoby těchto práv, která jsou zakotvena v článku 7 a článku 17 Listiny. Tato opatření však nesporně přinášejí v projednávané věci omezení uvedených základních práv (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 12. března 2014, Al Assad v. Rada,T‑202/12, EU:T:2014:113, bod 115 a citovaná judikatura). 119 Jak bylo ovšem připomenuto v bodě 98 výše, aby byla omezení výkonu práv zakotvených v Listině v souladu s unijním právem, musí splňovat podmínky stanovené v čl. 52 odst. 1 Listiny, což znamená, že tato opatření musí být stanovena zákonem, respektovat podstatu těchto práv, sledovat cíl obecného zájmu, který jako takový uznává Unie, a nesmí být nepřiměřená. 120 V projednávané věci je přitom třeba konstatovat, že tyto čtyři podmínky jsou splněny. 121 Zaprvé je třeba konstatovat, že omezení výkonu práva žalobkyně vlastnit majetek a zásah do jejího práva na respektování soukromí jsou „stanoveny zákonem“, neboť jsou stanoveny v aktech, které mají zejména obecnou působnost, konkrétně rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 a nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/330 a mají jasný právní základ v unijním právu, a to v článku 29 SEU a článku 215 SFEU. 122 Zadruhé vzhledem k tomu, že se napadené akty uplatňují po dobu šesti měsíců a jsou průběžně přezkoumávány, jak je stanoveno v článku 6 rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329, jsou omezení uvedená v bodě 121 výše dočasná a zrušitelná. Je proto třeba mít za to, že nezasahují do podstaty jejího práva na respektování soukromého a rodinného života a práva vlastnit majetek. Kromě toho napadené akty stanoví možnost udělit výjimky z uplatňovaných omezujících opatření. Konkrétně, pokud jde o zmrazení finančních prostředků, čl. 2 odst. 3 a 4 rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 a čl. 4 odst. 1, čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/330 stanoví možnost jednak povolit použití zmrazených finančních prostředků k uspokojení základních potřeb nebo k úhradě konkrétních závazků a jednak udělit zvláštní povolení k uvolnění zmrazených finančních prostředků, jiných finančních aktiv nebo jiných hospodářských zdrojů. 123 Zatřetí omezení uvedená v bodě 121 výše sledují cíl obecného zájmu uvedený v bodě 102 výše. 124 Začtvrté, pokud jde o přiměřenost těchto omezení, je třeba především konstatovat, že jsou způsobilá k dosažení cíle obecného zájmu uvedeného v bodě 102 výše, neboť přispívají k jeho dosažení. Dále, pokud jde o jejich nezbytnost, je třeba konstatovat, že se žalobkyně nedovolává alternativních a méně omezujících opatření, která by umožnila dosáhnout sledovaných cílů stejně účinně. Konečně jedná se o omezení dočasná a zrušitelná, která stanoví možnosti výjimek. Je tedy třeba konstatovat, že nevýhody způsobené žalobkyni nejsou nepřiměřené významu cíle sledovaného těmito akty. 125 Je rovněž třeba odmítnout argumentaci žalobkyně založenou na existenci ústavních tradic společných členským státům v oblasti práva vlastnit majetek. Kromě toho, že se žalobkyně opírá o omezený počet analýz vnitrostátního práva členských států, je totiž třeba konstatovat, že neprokázala, že by tyto vnitrostátní právní předpisy vyžadovaly splnění podmínek, které by se podstatně lišily od podmínek stanovených v čl. 52 odst. 1 Listiny. 126 S ohledem na výše uvedené je třeba šestý žalobní důvod zamítnout v plném rozsahu. Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, který se týká porušení zásady proporcionality 127 V rámci čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že dotčená opatření porušují zásadu proporcionality, jelikož nejsou ani přiměřená, ani nezbytná. Žalobkyně dodává, že výklad pojmu „spojení“ provedený Radou je příliš široký, a to vzhledem k tomu, že není zapojena do činností a politik narušujících nebo ohrožujících územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny a nemá moc ovlivňovat politiky vedoucí k těmto činnostem. 128 V tomto ohledu je třeba nejprve poznamenat, že z důvodů již uvedených v bodech 104, 105 a 124 výše jsou dotčená omezující opatření nezbytná a přiměřená, a proto nejsou v rozporu se zásadou proporcionality. 129 Konečně, co se týče výtek týkajících se příliš širokého výkladu pojmu „spojení“ a absence vlivu žalobkyně na ruské činitele s rozhodovací pravomocí, je nutné uvést, že jelikož Rada, aniž se dopustila nesprávného posouzení, dospěla k názoru, že je spojena se svým manželem prostřednictvím Nadace Timčenko, mohla ve vztahu k ní uplatnit omezující opatření, která se na ni vztahují. 130 Konečně, pokud jde o omezující opatření přijatá vůči žalobkyni, bez ohledu na skutečnost, že žalobkyně popírá, že stojí za činností nebo politikami předních představitelů Ruské federace nebo že je schopna je jakkoliv ovlivňovat, je třeba konstatovat, že omezení svobody pohybu v rámci členských států Unie, jakož i zmrazení finančních prostředků nebo zdrojů osob, jejichž jméno je zařazeno na sporných seznamech, mohou vytvářet tlak nejen na tyto osoby, ale i na celkové fungování ruského hospodářství a v konečném důsledku přinejmenším nepřímý tlak na přední představitele Ruské federace. 131 Z toho vyplývá, že čtvrtý žalobní důvod, jakož i žaloba na neplatnost musí být v plném rozsahu zamítnuty. K návrhu na náhradu újmy 132 Na podporu tohoto návrhu žalobkyně tvrdí, že napadené akty jí způsobily nemajetkovou újmu, jejíž náhrady se domáhá. 133 Rada navrhuje tento návrh zamítnout. 134 Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie za protiprávní jednání jejích institucí ve smyslu čl. 340 druhého pododstavce SFEU je vázán na splnění souboru podmínek, a sice protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, skutečné existence škody a existence příčinné souvislosti mezi jednáním a uplatňovanou škodou. Vzhledem k tomu, že tyto tři podmínky založení odpovědnosti jsou kumulativní, postačuje nesplnění kterékoli z nich k zamítnutí žaloby na náhradu škody, aniž je nutné zkoumat ostatní podmínky (viz rozsudek ze dne 22. června 2022, Haswani v. Rada, T‑479/21, nezveřejněný, EU:T:2022:383, bod 155 a citovaná judikatura). 135 Pokud jde o újmu údajně vzniklou v důsledku přijetí napadených aktů, ze zjištění uvedených v souvislosti s návrhovými žádáními na neplatnost vyplývá, že ponechání jména žalobkyně na sporných seznamech není stiženo protiprávností. Vzhledem k tomu, že tedy není splněna jedna z podmínek uvedených v bodě 134 výše, musí být návrhová žádání znějící na náhradu újmy zamítnuta. 136 Vzhledem k výše uvedenému musí být tento návrh a žaloba v plném rozsahu zamítnuty. K nákladům řízení 137 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci neměla žalobkyně ve věci úspěch, je důvodné jí uložit náhradu nákladů řízení v souladu s návrhovými žádáními Rady. 138 Dále podle článku 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Komise proto ponese vlastní náklady řízení. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (první rozšířený senát) rozhodl takto: 1) Žaloba se zamítá. 2) Elena Petrovna Timčenko ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie. 3) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení. Mastroianni Brkan Gâlea Tóth Kalėda Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 2. dubna 2025. Podpisy ( *1 ) – Jednací jazyk: francouzština