ra.de Urteile
EU-Rechtsprechung · Gericht der Europäischen Union
Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny – Zmrazení finančních prostředků – Omezení vstupu na území členských států – Seznam osob, subjektů a orgánů, kterých se týká zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů a na které se vztahuje omezení vstupu na území členských států – Zařazení a ponechání jména žalobkyně na seznamu – Pojem ‚spojení‘ – Článek 2 odst. 1 in fine rozhodnutí 2014/145/SZBP – Námitka protiprávnosti – Nesprávné posouzení – Základní práva – Proporcionalita
ECLI: ECLI:EU:T:2025:180Entscheidung vom: 26.02.2025
ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního rozšířeného senátu)
26. února 2025 ( *1 )
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny – Zmrazení finančních prostředků – Omezení vstupu na území členských států – Seznam osob, subjektů a orgánů, kterých se týká zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů a na které se vztahuje omezení vstupu na území členských států – Zařazení a ponechání jména žalobkyně na seznamu – Pojem ‚spojení‘ – Článek 2 odst. 1 in fine rozhodnutí 2014/145/SZBP – Námitka protiprávnosti – Nesprávné posouzení – Základní práva – Proporcionalita“
Ve věci T‑498/22,
Aleksandra Melničenko, s bydlištěm ve Svatém Mořici (Švýcarsko), zástupci: A. Miron, D. Müller, H. Bajer Pellet, R. Pieri, A. Beauchemin, advokáti, a C. Zatschler, SC,
žalobkyně,
podporovaná:
EuroChem Group AG, se sídlem v Zugu (Švýcarsko),
a
Siberian Coal Energy Company AO (SUEK), se sídlem v Moskvě (Rusko),
zástupci: N. Montag, L. Engelen a S. Bonifassi, advokáti,
vedlejšími účastnicemi řízení,
proti
Radě Evropské unie, zástupci: B. Driessen a J. Rurarz, jako zmocněnci, ve spolupráci s: B. Maingain a S. Remy, advokáty,
žalované,
podporované:
Belgickým královstvím, zástupci: C. Pochet, M. Van Regemorter a L. Van den Broeck, jako zmocněnkyně,
vedlejší účastnicí,
TRIBUNÁL (první rozšířený senát),
během porad ve složení: R. Mastroianni, vykonávající funkci předsedy, M. Brkan, I. Gâlea, T. Tóth a S. L. Kalėda (zpravodaj), soudci,
za soudní kancelář: R. Ūkelytė, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po jednání konaném dne 9. července 2024,
vydává tento
Rozsudek ( 1 )
1
Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně Aleksandra Melničenko domáhá zrušení následujících aktů v rozsahu, v němž uvádějí a ponechávají její jméno na seznamech, které jsou k nim připojeny (dále jen „dotčené seznamy“):
–
zaprvé rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/883 ze dne 3. června 2022, kterým se mění rozhodnutí (EU) 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 153, s. 92), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2022/878 ze dne 3. června 2022, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 153, s. 15) (dále společně jen „původní akty“);
–
zadruhé rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/1530 ze dne 14. září 2022, kterým se mění rozhodnutí (EU) 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 239, s. 149), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2022/1529 ze dne 14. září 2022, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 239, s. 1) (dále společně jen „akty ze září 2022“);
–
zatřetí rozhodnutí Rady (SZBP) 2023/572 ze dne 13. března 2023, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 75 I, s. 134), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2023/571 ze dne 13. března 2023, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 75 I, s. 1) (dále společně jen „akty z března 2023“), jakož i rozhodnutí Rady (SZBP) 2023/811 ze dne 13. dubna 2023, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 101, s. 67), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2023/806 ze dne 13. dubna 2023, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 101, s. 1) (dále společně jen „akty z dubna 2023“, a společně s původními akty, akty ze září 2022 a akty z března 2023 „napadené akty“).
[omissis]
Návrhová žádání účastnic řízení
27
Žalobkyně podporovaná společnostmi EuroChem Group a SUEK navrhuje, aby Tribunál:
–
prohlásil, že čl. 2 odst. 1 pozměněného rozhodnutí 2014/145, jakož i čl. 3 odst. 1 pozměněného nařízení č. 269/2014 se nepoužijí v rozsahu, v němž tyto akty odkazují na „osoby spojené“ s osobami a subjekty zařazenými na dotčené seznamy;
–
zrušil napadené akty v rozsahu, v němž se jí týkají;
–
uložil Radě náhradu nákladů řízení.
28
Rada podporovaná Belgickým královstvím navrhuje, aby Tribunál:
–
žalobu zamítl;
–
uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
29
Na podporu žaloby vznáší žalobkyně v podstatě pět žalobních důvodů, z nichž první vychází ze „zjevně nesprávného posouzení“, druhý z porušení povinnosti uvést odůvodnění, třetí z porušení zásady proporcionality a základních práv, čtvrtý z námitky protiprávnosti vůči kritériu uvedenému v čl. 2 odst. 1 pozměněného rozhodnutí 2014/145 a v čl. 3 odst. 1 pozměněného nařízení č. 269/2014, týkajícím se fyzických a právnických osob, subjektů nebo orgánů, které jsou spojeny s osobou, na niž se vztahují omezující opatření na základě jednoho z kritérií pro zařazení na seznam stanovených v čl. 2 odst. 1 písm. a) až h) uvedeného rozhodnutí a v čl. 3 odst. 1 písm. a) až h) uvedeného nařízení (dále jen „kritérium spojení“), a pátý z porušení práva být vyslechnut.
[omissis]
Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení základních práv
[omissis]
105
Žalobkyně, podporovaná společnostmi EuroChem Group a SUEK, kromě toho dodává, že jelikož nikdy neměla žádné spojení s ruskými rozhodovacími orgány, uložení sankcí vůči ní nijak nepřispívá k dosažení cílů pozměněného nařízení č. 269/2014 spočívajících ve vyvíjení tlaku na ruské orgány a je v rozporu s politikou Unie, jejímž cílem je zajistit celosvětovou potravinovou bezpečnost. Zachování těchto omezujících opatření, která se jí týkají, tedy není nezbytné ani vhodné.
106
Rada podporovaná Belgickým královstvím argumenty žalobkyně zpochybňuje.
107
Je třeba připomenout, že právo na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace, právo na vlastnictví, jakož i právo občanů Unie volně se pohybovat a pobývat na území členských států jsou zakotveny v článcích 7, 17 a 45 Listiny.
108
Pokud jde zaprvé o základní práva zakotvená v článcích 7 a 17 Listiny, v projednávané věci představují dotčená omezující opatření zajišťovací opatření, jejichž cílem není zbavit dotyčné osoby jejich práva na vlastnictví a jejich práva na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace. Nicméně s výjimkou práva na respektování komunikace, u něhož nebylo prokázáno omezení, dotčená opatření v projednávané věci nesporně vedou k omezení uvedených základních práv (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 12. března 2014, Al Assad v. Rada, T‑202/12, EU:T:2014:113, bod 115 a citovaná judikatura).
109
Podle ustálené judikatury se však základní práva zakotvená v článcích 7 a 17 Listiny netěší v unijním právu absolutní ochraně, ale musí na ně být nahlíženo v souvislosti s jejich funkcí ve společnosti (viz rozsudek ze dne 12. března 2014, Al Assad v. Rada, T‑202/12, EU:T:2014:113, bod 113 a citovaná judikatura).
110
V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 52 odst. 1 Listiny „[k]aždé omezení výkonu práv a svobod uznaných [L]istinou musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod“ a „[p]ři dodržení zásady proporcionality mohou být omezení zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého“.
111
K tomu, aby bylo omezení výkonu základních práv a svobod v souladu s unijním právem, musí splňovat čtyři podmínky. Zaprvé musí být „stanoveno zákonem“ v tom smyslu, že orgán Unie přijímající opatření, která mohou omezit základní práva fyzické nebo právnické osoby, musí mít pro své jednání právní základ. Zadruhé musí respektovat podstatu těchto práv. Zatřetí musí sledovat cíl obecného zájmu, který jako takový Unie uznává. Začtvrté musí být přiměřené (viz rozsudek ze dne 27. července 2022, RT France v. Rada, T‑125/22, EU:T:2022:483, body 145 a 222 a citovaná judikatura).
112
V projednávané věci je nutno konstatovat, že obě tyto podmínky jsou splněny.
113
Zaprvé je třeba konstatovat, že omezení výkonu práva žalobkyně na respektování soukromého a rodinného života a obydlí, jakož i jejího práva na vlastnictví jsou „stanovena zákonem“, neboť jsou stanovena v aktech, které mají mimo jiné obecnou působnost, a sice v pozměněném rozhodnutí 2014/145 a pozměněném nařízení č. 269/2014, a které mají jasný právní základ v unijním právu, a sice v článku 29 SEU a článku 215 SFEU.
114
Zadruhé vzhledem k tomu, že napadené akty se použijí po dobu šesti měsíců a jsou průběžně přezkoumávány, jak je stanoveno v článku 6 pozměněného rozhodnutí 2014/145, jsou omezení uvedená v bodě 113 výše dočasná a vratná. Je tedy třeba mít za to, že nezasahují do podstaty jejího práva na respektování soukromého a rodinného života a obydlí, ani do jejího práva na vlastnictví. Kromě toho napadené akty stanoví možnost udělit výjimky z uplatňovaných omezujících opatření. Konkrétně, pokud jde o zmrazení finančních prostředků, čl. 2 odst. 3 a 4 pozměněného rozhodnutí 2014/145, jakož i čl. 4 odst. 1, čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 pozměněného nařízení č. 269/2014 stanoví možnost jednak povolit použití zmrazených finančních prostředků na uspokojení základních potřeb nebo k úhradě konkrétních závazků a jednak udělit zvláštní povolení k uvolnění zmrazených finančních prostředků, jiných finančních aktiv nebo jiných hospodářských zdrojů.
115
Zatřetí omezení uvedená v bodě 113 výše mají za cíl vyvinout tlak na ruské orgány, aby ukončily činnosti a politiky destabilizující Ukrajinu. Jedná se totiž o jeden z cílů obecného zájmu, který je podřaditelný pod cíle sledované v rámci SZBP a uvedené v čl. 21 odst. 2 písm. b) a c) SEU, jako například upevňovat a podporovat demokracii, právní stát, lidská práva a zásady mezinárodního práva, jakož i zachovávat mír, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost a ochranu civilního obyvatelstva (obdobně viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2016, Rotenberg v. Rada, T‑720/14, EU:T:2016:689, bod 176).
116
Začtvrté, pokud jde o zásadu proporcionality, je třeba připomenout, že tato zásada coby obecná zásada unijního práva vyžaduje, aby akty unijních orgánů nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení cílů sledovaných dotčenou právní úpravou. Nabízí-li se proto volba mezi několika vhodnými opatřeními, je třeba zvolit to opatření, které je nejméně omezující, a způsobené nevýhody nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům (viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2016, Rotenberg v. Rada, T‑720/14, EU:T:2016:689, bod 178 a citovaná judikatura).
117
Pokud jde o vhodnost omezení uvedených v bodě 113 výše, je třeba s ohledem na tak zásadní cíle obecného zájmu pro mezinárodní společenství, jako jsou cíle sledované napadenými akty, uvést, že tato omezení jako taková nemohou být považována za nepřiměřená. Stran jejich nezbytnosti je třeba konstatovat, že alternativní a méně omezující opatření, jako je systém předchozího schválení, neumožňují dosáhnout sledovaných cílů tak účinně. Kromě toho se jedná o dočasná a vratná omezení, která umožňují výjimky. Je tudíž třeba konstatovat, že těžkosti způsobené žalobkyni nejsou nepřiměřené ve vztahu k významu cíle sledovaného těmito akty.
118
Pokud jde o argument žalobkyně, podle kterého omezení uvedená v bodě 113 výše nejsou přiměřená z důvodu nebezpečí, která vyvolávají pro celosvětovou potravinovou bezpečnost, musí být tento argument odmítnut jako irelevantní z důvodu, že nemá žádnou souvislost s právem žalobkyně na vlastnictví ani nesouvisí s jejím právem na respektování soukromého a rodinného života a obydlí.
119
Z toho vyplývá, že omezení uvedená v bodě 113 výše nejsou nepřiměřená cílům sledovaným omezujícími opatřeními.
120
Pokud jde zadruhé o argument žalobkyně vycházející ze zásahu do jejího práva volně se pohybovat na území členských států, které je zakotveno v čl. 45 odst. 1 Listiny, je třeba uvést, že podle čl. 52 odst. 2 Listiny jsou práva uznaná Listinou, jež jsou podrobněji upravena ve Smlouvách, vykonávána za podmínek a v mezích v nich stanovených. Jak vyplývá z vysvětlení k Listině (Úř. věst. 2007, C 303, s. 17), právo zaručené čl. 45 odst. 1 Listiny je právem zaručeným čl. 20 odst. 2 písm. a) SFEU. Rozsah tohoto práva je rozveden v článku 21 SFEU.
121
Je přitom třeba uvést, že podle čl. 21 odst. 1 SFEU svoboda svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států platí s výhradou omezení a podmínek stanovených ve Smlouvách a v opatřeních přijatých k jejich provedení. Uvedená výhrada, obsažená ve druhé části věty v čl. 21 odst. 1 SFEU, která odkazuje na Smlouvy v množném čísle, zahrnuje rovněž Smlouvu o EU a opatření přijatá k jejímu provedení. Z toho vyplývá, že omezení výkonu práva na volný pohyb a pobyt občanů Unie zakotveného v čl. 45 odst. 1 Listiny mohou být v oblasti SZBP zavedena takovými akty, které jsou přijímány na základě článku 29 SEU, jako jsou napadené akty (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. listopadu 2014, Mayaleh v. Rada, T‑307/12 a T‑408/13, EU:T:2014:926, body 195 a 196, a ze dne 4. prosince 2015, Sarafraz v. Rada, T‑273/13, nezveřejněný, EU:T:2015:939, body 194 a 195).
122
Jak bylo nicméně připomenuto v bodě 111 výše, aby byla omezení výkonu práv zakotvených Listinou v souladu s unijním právem, musí splňovat podmínky stanovené v jejím čl. 52 odst. 1, a sice musí být stanovena zákonem, respektovat podstatu těchto práv, sledovat cíl obecného zájmu, který jako takový uznává Unie, a nesmí být nepřiměřená. To se vztahuje rovněž na práva uznaná Listinou, která jsou předmětem ustanovení Smluv (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 2015, Delvigne, C‑650/13, EU:C:2015:648, bod 46, a stanovisko generálního advokáta M. Szpunara ve věci Agenzia delle dogane e dei monopoli a Ministero dell’Economia e delle Finanze, C‑452/20, EU:C:2021:855, bod 60). Omezení výkonu práva zakotveného v čl. 45 odst. 1 Listiny, která byla zavedena v rámci provádění SZBP, tedy musí splňovat uvedené podmínky.
123
V projednávané věci jsou zaprvé omezení práva žalobkyně volně se pohybovat na území členských států vyplývající z napadených aktů „stanovena zákonem“, neboť jsou uvedena v aktech, které mají mimo jiné obecnou působnost, a sice v pozměněném rozhodnutí 2014/145 a v pozměněném nařízení č. 269/2014, a mají jasný právní základ v unijním právu, a to v uvedeném pořadí článek 29 SEU a článek 215 SFEU.
124
Zadruhé, pokud jde o otázku, zda omezení uvedená v bodě 123 výše respektují „podstatu“ práva žalobkyně volně se pohybovat na území členských států, je třeba se zaměřit na povahu a rozsah dotčených omezujících opatření (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. července 2022, RT France v. Rada,T‑125/22, EU:T:2022:483, bod 153).
125
V tomto ohledu je třeba konstatovat, že omezení uvedená v bodě 123 výše respektují „podstatu“ práva žalobkyně volně se pohybovat na území členských států. Podle čl. 1 odst. 2 pozměněného rozhodnutí 2014/145 totiž uvedená omezení respektují zásadu mezinárodního práva, podle níž stát nesmí odmítnout svým státním příslušníkům právo na vstup na své území a pobyt na něm. Dále podle článku 6 pozměněného rozhodnutí 2014/145 jsou dotčené seznamy pravidelně přezkoumávány, aby z nich byla odstraněna jména osob, které již nesplňují kritéria pro zařazení na seznam. A konečně uvedená omezení nezpochybňují toto právo jako takové, neboť mají za následek dočasné pozastavení, za zvláštních podmínek a podle jejich individuální situace, práva některých osob volně se pohybovat na území členských států, pokud jsou uvedené podmínky nadále splněny (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 6. října 2015, Delvigne, C‑650/13, EU:C:2015:648, bod 48).
126
Zatřetí omezení uvedená v bodě 123 výše se týkají cíle obecného zájmu uvedeného v bodě 115 výše.
127
Začtvrté, pokud jde o vhodnost omezení uvedených v bodě 123 výše, je třeba uvést, že tato omezení jsou vhodná k dosažení cíle obecného zájmu uvedeného v bodě 115 výše, jelikož přispívají k jeho dosažení.
128
Pokud jde o nezbytnost omezení uvedených v bodě 123 výše, je třeba konstatovat, že žalobkyně neprokázala, že Rada mohla zvážit přijetí méně omezujících, avšak stejně vhodných opatření, jako jsou ta, která jsou stanovena. Kromě toho se na uplatnění dotčených omezujících opatření vztahuje režim výjimek uvedených v čl. 1 odst. 6 pozměněného rozhodnutí 2014/145, který členským státům umožňuje odchýlit se od uložených opatření, zejména pokud je cesta osoby odůvodněna naléhavými humanitárními potřebami.
129
Navíc i při uznání negativních důsledků pro žalobkyni, které vyplývají z uplatnění dotčených omezujících opatření, jak je žalobkyně popsala, je třeba mít za to, že s ohledem na význam cílů sledovaných uvedenými opatřeními nejsou omezení uvedená v bodě 123 výše zjevně nepřiměřená (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 14. října 2009, Bank Melli Iran v. Rada, T‑390/08, EU:T:2009:401, bod 71).
130
Žalobkyně ani neuvádí žádnou konkrétní skutečnost na podporu údajné závažnosti negativních důsledků vyplývajících z uplatnění dotčených omezujících opatření. Pokud jde o to, že poukazuje na nemožnost dostat se do rodinného sídla ve Švýcarsku, tato skutečnost není relevantní v rámci analýzy jejího argumentu vycházejícího z porušení jejího práva volného pohybu v rámci Unie.
131
Z toho vyplývá, že omezení uvedená v bodě 123 výše splňují podmínky čl. 52 odst. 1 Listiny.
132
Pokud jde o argument žalobkyně, že obdobné použití rozsudku ze dne 19. října 2004, Zhu a Chen (C‑200/02, EU:C:2004:639, bod 46), jí přiznává na základě článku 21 SFEU odvozené právo pobytu v členském státě, je-li to nezbytné k zajištění práva pobytu jejích dětí nízkého věku, které jsou občany Unie, je třeba konstatovat, že úvahy vycházející z uvedeného rozsudku nelze v projednávaném případě použít, jelikož žalobkyně jakožto občanka Unie má autonomní právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států. Takové právo přitom není absolutní a z výše uvedených úvah vyplývá, že omezení práva žalobkyně volně se pohybovat v Unii je považováno za odůvodněné.
133
V rozsahu, v němž žalobkyně odkazuje na odvozené právo svého manžela, státního příslušníka třetí země, pohybovat se a pobývat na území členských států, tento argument musí být rovněž odmítnut jako irelevantní, jelikož nemůže prokázat zásah do práva žalobkyně volně se pohybovat v rámci Unie.
134
Pokud jde o odkaz žalobkyně na právo jejích nezletilých dětí volně se pohybovat a pobývat na území členských států, je třeba připomenout, že čl. 24 odst. 2 Listiny stanoví, že při všech činnostech týkajících se dětí, ať už uskutečňovaných veřejnými orgány nebo soukromými institucemi, musí být prvořadým hlediskem nejvlastnější zájem dítěte.
135
V projednávané věci je přitom třeba poznamenat, že žalobkyně ve svých písemnostech, jakož i na jednání upřesnila, že se nedovolává porušení práva svých dětí volně se pohybovat a pobývat v Unii samostatným způsobem. Dále v rozsahu, v němž žalobkyně odkazuje na situaci svých dětí, aby prokázala údajně nepřiměřenou povahu omezení práva volně se pohybovat v Unii, je třeba uvést, že toto tvrzení není podložené. Žalobkyně se totiž omezuje na tvrzení, že omezující opatření, která jsou jí uložena, ukládají jejím dětem povinnost opustit území Unie. Kromě toho se při dotazu k tomuto bodu na jednání omezila na obecné tvrzení, že její rodinní příslušníci nemohou společně žít ve svých bydlištích nacházejících se v Unii a ve Švýcarsku, a na zmínku o přerušení rodinných vazeb dětí s jejich prarodiči žijícími v Evropě, jakož i přerušení jejich vzdělávání. Je přitom třeba uvést, že se dotčená omezující opatření netýkají dětí žalobkyně a neomezují právo žalobkyně volně vstoupit na území členského státu Unie, jehož je státní příslušnicí, a pobývat v něm. Žalobkyně tedy nesprávně tvrdí, že kvůli uvedeným opatřením jsou její děti nuceny toto území opustit. Je mimoto třeba připomenout, že čl. 1 odst. 6 pozměněného rozhodnutí 2014/145 umožňuje členským státům odchýlit se od dotčených opatření, zejména pokud je cesta osoby odůvodněna naléhavými humanitárními potřebami, přičemž toto ustanovení musí být vykládáno a uplatňováno ve světle čl. 24 odst. 2 Listiny s přihlédnutím k nejvlastnějšímu zájmu dítěte.
136
S ohledem na vše výše uvedené je třeba třetí žalobní důvod, a tudíž i žalobu v plném rozsahu, zamítnout.
K nákladům řízení
137
Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedené náhradu nákladů řízení.
[omissis]
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (první rozšířený senát)
rozhodl takto:
1)
Žaloba se zamítá.
2)
Aleksandře Melničenko se ukládá náhrada nákladů řízení.
3)
EuroChem Group AG, Siberian Coal Energy Company AO (SUEK) a Belgické království ponesou vlastní náklady řízení.
Mastroianni
Brkan
Gâlea
Tóth
Kalėda
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 26. února 2025.
Podpisy
( *1 ) – Jednací jazyk: angličtina.
( 1 ) – Jsou uvedeny pouze body tohoto rozsudku, jejichž zveřejnění Tribunál považuje za účelné.
Amtliche Sprachfassungen
Diese Entscheidung liegt in folgenden Amtssprachen der Union vor — alle gleichermaßen verbindlich.
ČeštinaEnglishEspañolFrançaisItalianoNederlandsPolskiPortuguêsRomână