Žaloba na neplatnost – Státní podpory – Poštovní odvětví – Kapitálový vklad ve prospěch společnosti Post Danmark – Rozhodnutí, kterým se konstatuje neexistence státní podpory – Kapitálové vklady ve prospěch společnosti PostNord – Rozhodnutí, kterým se podpora prohlašuje za neslučitelnou s vnitřním trhem – Nedostatek osobního dotčení – Neexistence podstatného zásahu do soutěžního postavení – Nepřípustnost

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého rozšířeného senátu) 29. ledna 2025 ( *1 ) „Žaloba na neplatnost – Státní podpory – Poštovní odvětví – Kapitálový vklad ve prospěch společnosti Post Danmark – Rozhodnutí, kterým se konstatuje neexistence státní podpory – Kapitálové vklady ve prospěch společnosti PostNord – Rozhodnutí, kterým se podpora prohlašuje za neslučitelnou s vnitřním trhem – Nedostatek osobního dotčení – Neexistence podstatného zásahu do soutěžního postavení – Nepřípustnost“ Ve věci T‑334/22, Danske Fragtmænd A/S, se sídlem v Åbyhøj (Dánsko), zástupci: L. Sandberg-Mørch, advokátka, žalobkyně, podporovaná: UPS Europe NV/SA, se sídlem v Bruselu (Belgie), a Dansk Avis Omdeling A/S, se sídlem ve Vejle (Dánsko), zástupce: L. Sandberg-Mørch, vedlejší účastnice řízení, proti Evropské komisi, zástupci: J. Carpi Badía a L. Nicolae, jako zmocněnci, žalované, podporované: Dánským královstvím, zástupci: C. Maertens, jako zmocněnkyně, ve spolupráci s: R. Holdgaard, advokát, a Švédským královstvím, zástupci: C. Meyer-Seitz, F.-L. Göransson, H. Eklinder a R. Shahsavan Eriksson, jako zmocněnkyně, a Post Danmark A/S, se sídlem v Kodani (Dánsko), PostNord Group AB, se sídlem v Solně (Švédsko), zástupci: O. Koktvedgaard, advokát, vedlejší účastnice řízení, TRIBUNÁL (čtvrtý rozšířený senát), ve složení: S. Papasavvas, předseda, R. da Silva Passos (zpravodaj), N. Półtorak, I. Reine a T. Pynnä, soudci, za soudní kancelář: A. Marghelis, rada, s přihlédnutím k písemné části řízení, po jednání konaném dne 20. září 2024, vydává tento Rozsudek 1 Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, Danske Fragtmænd A/S, domáhá zrušení rozhodnutí Komise (EU) 2022/459 ze dne 10. září 2021 o státní podpoře SA.49668 (2019/C) (ex 2017/FC) a SA.53403 (2019/C) (ex 2017/FC), kterou poskytlo Dánsko a Švédsko společnostem PostNord AB a Post Danmark A/S (Úř. věst. 2022, L 93, s. 146, dále jen „napadené rozhodnutí“). Skutečnosti předcházející sporu 2 Žalobkyně je společností založenou podle dánského práva, která působí zejména na dánském trhu služeb silniční přepravy zboží a doručování balíkových zásilek. 3 PostNord AB je společností, jejíž hlavní činností je doručování listovních zásilek. Působí především na švédském, dánském, norském a finském poštovním trhu. Kapitál společnosti PostNord je ze 40 % vlastněn Dánským královstvím a z 60 % Švédským královstvím. Hlasovací práva jsou rozdělena v poměru 50 % pro každého z obou států-akcionářů. PostNord vlastní ze 100 % společnost PostNord Group AB. 4 Post Danmark A/S je 100% dceřinou společností společnosti PostNord Group, která působí na dánském i zahraničním trhu poštovních služeb. Od liberalizace dánského poštovního trhu v roce 2011 soutěží Post Danmark s ostatními provozovateli poštovních služeb. 5 Příjmy společnosti Post Danmark se zejména v důsledku trendu digitalizace korespondence v období let 2009–2019 snížily o 55 %. Od roku 2012 zaznamenala společnost ztráty. 6 Dne 20. října 2017 uzavřely Dánské království a Švédské království dvoustrannou dohodu nazvanou „Agreement between the Kingdom of Sweden and the Kingdom of Denmark regarding [PostNord]“ (dále jen „dohoda z října 2017“). Tento dokument popisuje několik opatření ve prospěch společností PostNord a Post Danmark, aby reagovaly na výzvy spojené s digitalizací v Dánsku a zavedly nový model fungování vypracovaný správní radou společnosti PostNord. Podle této dohody by měl být nový model fungování financován zejména dvěma kapitálovými injekcemi ve prospěch společnosti PostNord, které poskytne Dánské království a Švédské království, jakož i interním vkladem, který společnosti Post Danmark poskytne PostNord Group. 7 Dánské království a Švédské království realizovaly samostatně kapitálovou injekci ve prospěch společnosti PostNord ve výši 267 milionů švédských korun (SEK) (přibližně 23,1 milionu eur) a 400 milionů SEK (přibližně 34,6 milionu eur) a PostNord Group poskytla společnosti Post Danmark kapitálovou injekci ve výši 2,339 miliardy dánských korun (DKK) (přibližně 313,6 milionu eur) (dále jen společně „kapitálové injekce uvedené v dohodě z října 2017“). 8 Dne 27. listopadu 2017 profesní sdružení, které seskupuje společnosti založené podle dánského práva působící v odvětví silniční dopravy a logistiky v Dánsku (Brancheorganisation for den danske vejgodstransport – ITD) podalo k Evropské komisi stížnost, v níž tvrdilo, že dánské a švédské orgány různými minulými nebo budoucími opatřeními poskytly nebo poskytnou společnosti Post Danmark protiprávní státní podpory. Mezi tato opatření patřily kapitálové injekce uvedené v dohodě z října 2017. 9 Dne 14. června 2019 se Komise rozhodla zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, pokud jde o kapitálové injekce uvedené v dohodě z října 2017. 10 Dne 10. září 2021 přijala Komise po skončení formálního vyšetřovacího řízení napadené rozhodnutí. V tomto rozhodnutí dospěla Komise k závěru, že kapitálové injekce uvedené v dohodě z října 2017 představují tři samostatná opatření, která je třeba posoudit odděleně. Komise měla za to, že kapitálová injekce poskytnutá společností PostNord Group společnosti Post Danmark neznamená poskytnutí výhody, a že tedy toto opatření nepředstavuje státní podporu. Naproti tomu měla za to, že kapitálové injekce poskytnuté Dánským královstvím a Švédským královstvím ve prospěch společnosti PostNord představují protiprávní státní podpory neslučitelné s vnitřním trhem, a nařídila dosáhnout jejich navrácení od společnosti PostNord. Návrhová žádání účastníků řízení 11 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál: – zrušil napadené rozhodnutí; – uložil Komisi, Švédskému království a Dánskému království náhradu nákladů řízení. 12 Komise navrhuje, aby Tribunál: – žalobu zamítl; – uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení. 13 Dánské království a Švédské království navrhují, aby Tribunál žalobu zamítl. 14 Post Danmark a PostNord Group navrhují, aby Tribunál: – žalobu zamítl; – uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení. 15 UPS Europe NV/SA navrhuje, aby Tribunál: – zrušil napadené rozhodnutí; – uložil Komisi náhradu nákladů řízení. 16 Dansk Avis Omdeling A/S spis vedlejšího účastníka nepředložila. Právní otázky 17 Komise, podporovaná Dánským královstvím, Švédským královstvím, společnostmi Post Danmark a PostNord Group, tvrdí, že žaloba je nepřípustná, jelikož žalobkyně nemá aktivní legitimaci. Žalobkyně zejména neprokázala, že její postavení na trhu bylo podstatně dotčeno kapitálovými injekcemi uvedenými v dohodě z října 2017. 18 Žalobkyně tvrdí, že má aktivní legitimaci. Její soutěžní postavení na trhu poštovních služeb v Dánsku a severských zemích bylo kapitálovými injekcemi uvedenými v dohodě z října 2017 podstatně dotčeno. Umožnily společnosti Post Danmark mít „dumpingové ceny na nižší úrovni než konkurence“. Žalobkyně tvrdí, že tyto kapitálové injekce jí způsobily ztrátu značného počtu zákazníků, a v důsledku toho vedly ke snížení jejího podílu na trhu o 30 %, což doložila. 19 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU může každá fyzická nebo právnická osoba za podmínek uvedených v prvním a druhém pododstavci tohoto článku podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny nebo které se jí bezprostředně a osobně dotýkají, jakož i proti nařizovacím aktům, které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření. 20 V projednávaném případě zaprvé, jak vyplývá z článku 7 napadeného rozhodnutí, je toto rozhodnutí určeno pouze Dánskému království a Švédskému království, a nikoli žalobkyni. Tato žaloba tedy nemůže být prohlášena za přípustnou podle čl. 263 čtvrtého pododstavce první části věty SFEU. 21 Zadruhé, kapitálové injekce uvedené v dohodě z října 2017 mají individuální povahu. Napadené rozhodnutí tedy nelze kvalifikovat jako nařizovací akt ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce třetí části věty SFEU (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 10. října 2017, Greenpeace Energy v. Komise, C‑640/16 P, nezveřejněné, EU:C:2017:752, bod 26, a rozsudek ze dne 3. prosince 2014, Castelnou Energía v. Komise, T‑57/11, EU:T:2014:1021, bod 23). Projednávaná žaloba tedy nemůže být z tohoto důvodu prohlášena za přípustnou. 22 Projednávaná žaloba na neplatnost je přípustná pouze tehdy, pokud je žalobkyně v souladu s čl. 263 čtvrtým pododstavcem druhou částí věty SFEU napadeným rozhodnutím bezprostředně a osobně dotčena, přičemž obě tyto podmínky jsou kumulativní. 23 V projednávaném případě má Tribunál za to, že je třeba nejdříve posoudit podmínku osobního dotčení. 24 Podle ustálené judikatury mohou subjekty jiné než ty, kterým bylo určeno rozhodnutí, tvrdit, že jsou osobně dotčeny, pouze tehdy, pokud jsou tímto rozhodnutím zasaženy z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát takového rozhodnutí (viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2007, Sniace v. Komise, C‑260/05 P, EU:C:2007:700, bod 53 a citovaná judikatura). 25 Pokud jde konkrétně o oblast státních podpor, žalobce zpochybňující opodstatněnost rozhodnutí o posouzení podpory přijatého na konci formálního vyšetřovacího řízení musí prokázat, že má zvláštní postavení ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 24 výše. Tak je tomu zejména tehdy, pokud je žalobcovo postavení na trhu podstatně dotčeno podporou, která je předmětem dotčeného rozhodnutí (viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Deutsche Lufthansa v. Komise, C‑453/19 P, EU:C:2021:608, bod 37 a citovaná judikatura). 26 Podstatný zásah do soutěžního postavení žalobce na dotčeném trhu nevyplývá z podrobné analýzy jednotlivých konkurenčních vztahů na tomto trhu umožňující přesně určit rozsah zasažení jeho soutěžního postavení, ale v zásadě z prima facie konstatování, že poskytnutí opatření, kterého se týká rozhodnutí Komise, může toto postavení zasáhnout podstatným způsobem (rozsudek ze dne 15. července 2021, Deutsche Lufthansa v. Komise, C‑453/19 P, EU:C:2021:608, bod 58). 27 Z toho vyplývá, že tato podmínka může být splněna, jestliže žalobce předloží důkazy umožňující prokázat, že dotčené opatření je způsobilé podstatně zasáhnout do jeho postavení na trhu (viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Deutsche Lufthansa v. Komise, C‑453/19 P, EU:C:2021:608, bod 59 a citovaná judikatura). 28 Co se týče určení takového podstatného zásahu do postavení na trhu, samotná okolnost, že akt může mít určitý vliv na soutěžní vztahy na relevantním trhu a že se dotčený podnik nacházel v nějakém soutěžním vztahu s osobou, která má z tohoto aktu prospěch, nemůže postačovat k tomu, aby bylo možné konstatovat, že je uvedený podnik zmíněným aktem osobně dotčen. Podnik se tedy nemůže spoléhat výlučně na své postavení konkurenta podniku-příjemce v tomto smyslu (viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Deutsche Lufthansa v. Komise, C‑453/19 P, EU:C:2021:608, bod 60 a citovaná judikatura). 29 Dále je třeba připomenout, že prokázání podstatného zásahu do postavení konkurenta na trhu se nemůže omezovat na existenci určitých skutečností naznačujících zhoršení obchodní nebo finanční výkonnosti žalobce, jako je významný pokles obratu, nezanedbatelné finanční ztráty nebo podstatné zmenšení podílů na trhu v důsledku přiznání dotčené podpory. Přiznání státní podpory může zasáhnout do soutěžní situace subjektu i jinými způsoby, zejména tím, že způsobí ušlý zisk nebo vývoj méně příznivý než ten, který by byl zaznamenán v případě neexistence takové podpory (viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Deutsche Lufthansa v. Komise, C‑453/19 P, EU:C:2021:608, bod 61 a citovaná judikatura). 30 Právě ve světle těchto zásad je třeba zkoumat, zda žalobkyně, která nese důkazní břemeno, jak bylo připomenuto v bodě 27 výše, prokázala, že je napadeným rozhodnutím osobně dotčena. 31 Pro účely posouzení, zda žalobkyně prokázala, že je napadeným rozhodnutím osobně dotčena, je třeba konstatovat, že podle ní byly všechny kapitálové injekce uvedené v dohodě z října 2017 poskytnuty společnosti Post Danmark dne 20. října 2017 a že se nachází v soutěžním vztahu se společností Post Danmark. 32 Zaprvé, pokud jde o její úlohu ve správním řízení před Komisí, žalobkyně správně tvrdí, že hrála aktivní roli. Žalobkyně totiž předložila připomínky v rámci formálního vyšetřovacího řízení jakožto zúčastněná strana. V každém případě však nelze z pouhé účasti žalobkyně ve správním řízení vyvodit, že je napadeným rozhodnutím osobně dotčena, i kdyby hrála v rámci tohoto správního řízení důležitou roli (viz rozsudek ze dne 12. dubna 2019, Deutsche Lufthansa v. Komise, T‑492/15, EU:T:2019:252, bod 143 a citovaná judikatura). 33 Zadruhé, pokud jde o podstatný zásah do jejího postavení na trhu, jak je uvedeno v bodě 18 výše, žalobkyně tvrdí, že ztratila významný počet zákazníků a přibližně 30 % podílu na trhu z důvodu „dumpingových cen na nižší úrovni než konkurence“, které měla společnost Post Danmark díky kapitálovým injekcím uvedeným v dohodě z října 2017. Žalobkyně ve fázi repliky rovněž tvrdila, že poskytnutí dotčených kapitálových injekcí vedlo ke změně chování zákazníků, kteří se rozhodli, že již nebudou využívat její služby. Žalobkyně tvrdí, že před poskytnutím uvedených kapitálových injekcí ztratila zákazníky ve prospěch různých konkurentů, zatímco po jejich poskytnutí ztratila zákazníky téměř výhradně ve prospěch společnosti Post Danmark. 34 Na podporu své argumentace žalobkyně předložila tři seznamy zákazníků, kteří od ní údajně odešli ke společnosti PostNord v období od ledna 2016 do listopadu 2021. Tvrdí, že tito zákazníci tím, že se rozhodli pro společnost PostNord, využili zejména služeb nabízených společností Post Danmark. První seznam zahrnuje konkrétně období od ledna 2016 do října 2018. Druhý seznam, který se částečně překrývá s prvním seznamem, zahrnuje období od ledna 2018 do června 2019. Konečně třetí seznam zahrnuje období od října 2019 do listopadu 2021 (dále jen „seznamy zákazníků, které údajně ztratila ve prospěch společnosti PostNord“). 35 V tomto ohledu je třeba zaprvé konstatovat, že tvrzení žalobkyně, podle něhož ztratila přibližně 30% podíl na trhu, musí být odmítnuto, jelikož není podloženo důkazem prima facie. 36 Zadruhé, pokud jde o argumentaci žalobkyně, kterou rozvedla ve fázi repliky, týkající se údajné změny chování zákazníků, kteří se rozhodli již nevyužívat její služby, je třeba uvést, že žalobkyně odkazuje na seznamy zákazníků, které údajně ztratila ve prospěch společnosti PostNord. První z těchto seznamů, který se částečně vztahuje na období před poskytnutím dotčených opatření, uvádí několik podniků, které využívali bývalí zákazníci žalobkyně, na rozdíl od dvou dalších seznamů, které označují pouze PostNord. 37 V odpovědi na organizační procesní opatření a na jednání přitom žalobkyně připustila, že všechny zákazníky uvedené v prvním seznamu rovněž ztratila ve prospěch PostNord, včetně těch, kteří jsou spojeni s názvy jiných konkurenčních podniků, jelikož tyto ostatní podniky byly ve skutečnosti subdodavateli společnosti PostNord. 38 S ohledem na argumentaci žalobkyně musí být tedy všechny seznamy zákazníků, které údajně ztratila ve prospěch společnosti PostNord chápány tak, že uvádí zákazníky, kteří odešli od žalobkyně výhradně ke společnosti PostNord nebo jejím subdodavatelům. S ohledem na tuto argumentaci tedy nemohou být vykládány tak, že potvrzují změnu chování těchto zákazníků v návaznosti na poskytnutí dotčených opatření. 39 Z toho vyplývá, že vzhledem k neexistenci jiných důkazů, které by podporovaly argument žalobkyně, podle něhož před poskytnutím dotčených opatření ztrácela zákazníky ve prospěch několika konkurentů, zatímco po jejich poskytnutí ztratila zákazníky výhradně ve prospěch společnosti PostNord, a konkrétně společnosti Post Danmark, údajného příjemce těchto opatření, je třeba jej odmítnout, aniž je třeba rozhodnout o jeho přípustnosti, kterou Komise zpochybňuje. 40 Zatřetí, pokud jde o argument žalobkyně, podle něhož ztratila významný počet zákazníků ve prospěch společnosti PostNord kvůli poskytnutí kapitálových injekcí uvedených v dohodě z října 2017, je třeba poznamenat následující. 41 Za předpokladu, že seznamy zákazníků, které údajně ztratila ve prospěch společnosti PostNord, postačují k prokázání prima facie věrohodnosti podstatného zásahu do soutěžního postavení žalobkyně ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 26 výše, je třeba posoudit, zda se žalobkyni podařilo prokázat, že tento podstatný zásah do jejího soutěžního postavení mohl být důsledkem kapitálových injekcí uvedených v dohodě z října 2017, a to v souladu s důkazním břemenem, které nese. 42 I kdyby v seznamech zákazníků, které údajně ztratila ve prospěch společnosti PostNord, žalobkyně správně uvedla zákazníky, kteří od ní odešli ke společnosti PostNord, a dále měla správně za to, že tito zákazníci využívali zejména služeb nabízených společností Post Danmark, která byla údajným příjemcem dotčených opatření, právně dostačujícím způsobem neprokázala, že může existovat spojitost mezi údajnou ztrátou zákazníků ve prospěch společnosti PostNord a kapitálovými injekcemi uvedenými v dohodě z října 2017. 43 Z údajů předložených žalobkyní totiž vyplývá, že ve prospěch společnosti PostNord ztratila 22 zákazníků v roce 2016, 26 zákazníků v roce 2017, 19 zákazníků v roce 2018, 21 zákazníků v roce 2019, 13 zákazníků v roce 2020 a 14 zákazníků v roce 2021. Lze tedy konstatovat, že ztráta zákazníků, kterou žalobkyně údajně utrpěla, byla v letech 2016 až 2019 relativně stabilní, a to i přes poskytnutí dotčených opatření. Od roku 2018 je ztráta zákazníků, kterou žalobkyně údajně utrpěla ve prospěch společnosti PostNord, dokonce nižší než ztráta zaznamenaná v roce 2016. Vzhledem k tomu, že neexistují jiná vysvětlení, která by mohla zejména uvést poskytnuté údaje do kontextu, žalobkyně neprokázala, že tyto údaje prokazují věrohodnou příčinnou souvislost mezi údajnou ztrátou zákazníků a dotčenými opatřeními. 44 Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně nepředložila důkaz, který by prima facie podporoval její argument, že údajná ztráta zákazníků vyplývá konkrétně z dumpingových cen nebo cen nižších, než jsou konkurenční ceny údajně uplatňované společností Post Danmark díky kapitálovým injekcím uvedeným v dohodě z října 2017. 45 I když totiž žalobkyně na jednání uvedla, že si u dánské vlády stěžovala na ceny společnosti Post Danmark, nepředložila důkaz o tom, že podala takovou stížnost. Nepředložila ani rozhodnutí konstatující, že Post Danmark uplatňuje dumpingové ceny, ani dokument, který by prokázal existence takové praktiky. 46 Pokud jde o argument žalobkyně, podle kterého zákazníky, které ztratila, získala společnost PostNord, sám o sobě prokazuje existenci uplatňování dumpingových cen nebo cen nižších, než jsou ceny konkurence, stačí připomenout, že jak bylo konstatováno v bodě 43 výše, údajná ztráta zákazníků, kterou žalobkyně utrpěla ve prospěch společnosti PostNord, byla relativně stabilní před poskytnutím kapitálových injekcí uvedených v dohodě z října 2017 a po něm. 47 Kromě toho je třeba dále odmítnout argument žalobkyně, podle něhož ztráta velkého počtu zákazníků ve prospěch společnosti PostNord stačí k prokázání příčinné souvislosti mezi touto ztrátou zákazníků a kapitálovými injekcemi uvedenými v dohodě z října 2017. Na podporu tohoto argumentu se žalobkyně opírá o rozsudek ze dne 12. prosince 2006, Asociación de Estaciones de Servicio de Madrid a Federación Catalana de Estaciones de Servicio v. Komise (T‑146/03, nezveřejněný, EU:T:2006:386). Tribunál v tomto rozsudku sice připustil, že soutěžní postavení členů žalobců bylo narušeno samotnou skutečností, že jeden z nich tvrdil, že 52 jeho čerpacích stanic ztratilo zákazníky, kteří se od doby, kdy vstoupila v platnost sporná opatření, zásobovali od jejich příjemců. Z rozsudku však nevyplývá, že by počet zákazníků, které ztratil ve prospěch příjemců dotčených opatření, byl před poskytnutím opatření a po něm relativně podobný, jak je tomu v projednávaném případě. Naopak Tribunál v novějších rozhodnutích rozhodl, že žalobce, třebaže se dovolává ztráty zákazníků ve prospěch příjemce dotčeného opatření, neposkytl informace umožňující konstatovat, že tato ztráta vyplývá z tohoto opatření (rozsudek ze dne 12. června 2014, Sarc v. Komise, T‑488/11, nezveřejněný, EU:T:2014:497, bod 54; usnesení ze dne 11. dubna 2018, Abes v. Komise, T‑813/16, nezveřejněné, EU:T:2018:189, bod 59, a ze dne 17. května 2019, Deutsche Lufthansa v. Komise, T‑764/15, nezveřejněné, EU:T:2019:349, bod 134). S ohledem na tato novější rozhodnutí je tudíž třeba mít za to, že pouhá existence ztráty zákazníků ve prospěch společnosti PostNord nemůže stačit k prokázání, že mezi ztrátou zákazníků a kapitálovými injekcemi uvedenými v dohodě z října 2017 může existovat vzájemná souvislost. 48 Kromě toho je třeba uvést, že údajná ztráta zákazníků může být přičtena jiným faktorům, k nimž došlo v roce 2018. Z interního dokumentu žalobkyně nazvaného „Management Report/Annual Report 2019“, předloženého společnostmi Post Danmark a PostNord Group, totiž vyplývá, že ztrátu zákazníků, kterou žalobkyně utrpěla v roce 2018, lze vysvětlit dvěma faktory, a to zavedením kapacitního příplatku a neuspokojivou kvalitou doručování balíků. Je pravda, že žalobkyně zpochybňuje relevanci tohoto interního dokumentu a uvádí, že kvalita doručování balíků se v roce 2019 zlepšila. Žalobkyně však nezpochybňuje ani zavedení kapacitního příplatku, ani neuspokojivou kvalitu služeb doručování balíků v roce 2018, které jsou uvedeny v jejím interním dokumentu. 49 Vzhledem k tomu, že jiné důkazy než kapitálové injekce uvedené v dohodě z října 2017 mohou vysvětlit údajnou ztrátu zákazníků, žalobkyně, která nese důkazní břemeno připomenuté v bodě 27 výše, měla předložit důkazy, které by zejména prokázaly, že i přes tyto další faktory uvedené v bodě 48 výše mohl podstatný zásah do jejího soutěžního postavení vyplývat z uvedených kapitálových injekcí. Je nicméně nutno konstatovat, že žalobkyně tento důkaz nepředložila. 50 A konečně, společnosti Post Danmark a PostNord Group na jednání uvedly, že pokles obratu žalobkyně v letech 2018 až 2019 byl nižší než 3 %, což neodráží údajnou ztrátu podílu na trhu ve výši 30 % vyplývající z dotčených opatření. Žalobkyně nezpochybnila, že její obrat v letech 2018 až 2019 poklesl pouze o méně než 3 %. Tento údaj ostatně vyplývá z dokumentu, který sama předložila v průběhu řízení, nadepsaného „Annual Report 2019“. Skutečnost, že žalobkyně dosáhla v dotčeném období relativně stálého obratu i přes poskytnutí dotčených opatření, přitom spíše prokazuje, že tato opatření nemohla podstatně zasáhnout do jejího postavení na dotčeném trhu. 51 Za těchto podmínek, i kdyby společnost Post Danmark měla v říjnu 2017 prospěch z kapitálových injekcí uvedených v dohodě z října 2017 a konkurovala žalobkyni na trhu poštovních služeb v Dánsku a severských zemích, žalobkyně neprokázala, že její soutěžní postavení může být kapitálovými injekcemi uvedenými v dohodě z října 2017 podstatně dotčeno. Z toho vyplývá, že neprokázala, jak vyžaduje judikatura, že je napadeným rozhodnutím osobně dotčena. 52 Vzhledem k předcházejícím úvahám, aniž je nezbytné rozhodnout o bezprostředním dotčení žalobkyně, je třeba odmítnout žalobu jako nepřípustnou z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně. K nákladům řízení 53 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise, Post Danmark a PostNord Group požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení posledně uvedených. 54 Mimoto podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Dánské království a Švédské království ponesou vlastní náklady řízení. 55 Konečně, podle čl. 138 odst. 3 jednacího řádu může Tribunál rozhodnout, že vlastní náklady řízení nesou i jiní vedlejší účastníci, než jsou účastníci uvedení v odstavcích 1 a 2 tohoto článku. V projednávané věci je třeba rozhodnout, že UPS Europe a Dansk Avis Omdeling, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání žalobkyně, ponesou vlastní náklady řízení. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (čtvrtý rozšířený senát) rozhodl takto: 1) Žaloba se odmítá jako nepřípustná. 2) Danske Fragtmænd A/S ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí, společnostmi Post Danmark A/S a PostNord Group AB. 3) Dánské království, Švédské království, UPS Europe NV/SA a Dansk Avis Omdeling A/S ponesou vlastní náklady řízení. Papasavvas da Silva Passos Półtorak Reine Pynnä Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 29. ledna 2025. Podpisy ( *1 ) – Jednací jazyk: angličtina.