Státní podpory – Sazba za dodávky elektřiny – Uzavření rozhodčí doložky za účelem stanovení sazby – Rozhodnutí, kterým se stížnost odkládá – Rozhodnutí, kterým se konstatuje neexistence podpory – Právo být vyslechnut – Výhoda – Kritérium soukromého investora – Komplexní hospodářské posouzení

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (šestého rozšířeného senátu) 12. listopadu 2025 ( *1 ) „Státní podpory – Sazba za dodávky elektřiny – Uzavření rozhodčí doložky za účelem stanovení sazby – Rozhodnutí, kterým se stížnost odkládá – Rozhodnutí, kterým se konstatuje neexistence podpory – Právo být vyslechnut – Výhoda – Kritérium soukromého investora – Komplexní hospodářské posouzení“ Ve spojených věcech T‑639/14 RENV II, T‑352/15 RENV a T‑740/17 RENV, Dimosia Epicheirisi Ilektrismou AE (DEI), se sídlem v Aténách (Řecko), zástupci: E. Bourtzalas, E. Salaka, C. Synodinos a H. Tagaras, avocats, žalobkyně, proti Evropské komisi, zástupci: A. Bouchagiar a P.-J. Loewenthal, jako zmocněnci, žalované, podporované: Spolkovou republikou Německo, zástupci: J. Möller, jako zmocněnec, a Metlen Energy & Metals AE, původně Mytilinaios AE – Omilos Epicheiriseon, původně Alouminion tis Ellados VEAE, se sídlem v Marousi (Řecko), zástupci: V. Christianos, G. Karydis a G. Kelepouri, avocats, vedlejšími účastnicemi řízení, TRIBUNÁL (šestý rozšířený senát), během porad ve složení: M. J. Costeira, předsedkyně, M. Kančeva, U. Öberg, P. Zilgalvis (zpravodaj) a E. Tichy-Fisslberger, soudci, za soudní kancelář: S. Spyropoulos, rada, s ohledem na rozsudek ze dne 22. února 2024, Mytilinaios v. DEI a Komise a Komise v. DEI (C‑701/21 P a C‑739/21 P, EU:C:2024:146), s přihlédnutím k písemné části řízení, zejména k rozhodnutí ze dne 31. ledna 2025 o spojení věcí T‑639/14 RENV II, T‑352/15 RENV a T‑740/17 RENV pro účely ústní části řízení a rozhodnutí, jímž se končí řízení, po jednání konaném dne 25. března 2025, vydává tento Rozsudek 1 Svými žalobami podanými na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, Dimosia Epicheirisi Ilektrismou AE (DEI) ve věci T‑639/14 RENV II domáhá zrušení dopisu Komise COMP/E3/ΟΝ/AB/ark *2014/61460 ze dne 12. června 2014, jímž informuje společnost DEI o odložení jejích stížností (dále jen „sporný dopis“), ve věci T‑352/15 RENV domáhá zrušení rozhodnutí Komise C(2015) 1942 final ze dne 25. března 2015 [věc SA.38101 (2015/NN) (ex 2013/CP) – Řecko – Údajná státní podpora ve prospěch společnosti Alouminion SA na základě rozhodčího nálezu ve formě sazeb za elektřinu, které byly nižší než náklady] (dále jen „první sporné rozhodnutí“), a ve věci T‑740/17 domáhá zrušení rozhodnutí Komise C(2017) 5622 final ze dne 14. srpna 2017 [věc SA.38101 (2015/NN) (ex 2013/CP) – Řecko – Údajná státní podpora ve prospěch společnosti Alouminion SA na základě rozhodčího nálezu ve formě sazeb za elektřinu, které byly nižší než náklady] (dále jen „druhé sporné rozhodnutí“). I. Skutečnosti předcházející sporu 2 Projednávané věci se týkají především otázky, zda rozhodčí doložka stanovená za účelem stanovení sazby za dodávky elektřiny, kterou žalobkyně, výrobce a dodavatel elektřiny se sídlem v Aténách (Řecko) a kontrolovaný řeckým státem, uzavřela se svým hlavním zákazníkem, a sice vedlejší účastnicí, společností Metlen Energy & Metals AE (dále jen „Metlen“), výrobcem hliníku, obsahuje poskytnutí státní podpory. 3 Dne 4. srpna 2010 žalobkyně a Metlen podepsaly rámcovou smlouvu týkající se sazby za dodávky elektřiny (dále jen „rámcová smlouva“), pro použití v období od 1. července 2010 do 31. prosince 2013 (dále jen „dotčené období“), jakož i pravidla pro smírného urovnání dluhu společnosti Metlen vůči žalobkyni, který vznikl v období od 1. července 2008 do 30. června 2010. Na základě této smlouvy sjednaly obsah návrhu smlouvy o dodávkách elektřiny, avšak nedohodly se na sazbě, kterou měla společnost Metlen zaplatit žalobkyni za dodávku elektřiny. 4 Dne 16. listopadu 2011 uzavřely žalobkyně a Metlen rozhodčí doložku (dále jen „rozhodčí doložka“), kterou se dobrovolně rozhodly, že svůj spor předloží k rozhodnutí stálému rozhodčímu soudu při Rythmistiki Archi Energeias (RAE, regulační orgán pro energetiku, Řecko) v souladu s článkem 37 nomos 4001/2011 gia ti leitourgia Energeiakon Agoron Ilektrismou kai Fysikou Aeriou, gia Erevna, Paragogi kai diktya metaforas Ydrogonanthrakon kai alles rythmiseis (zákon č. 4001/2011 o působení na energetických trzích s elektřinou a s plynem, výzkumu, výrobě a přepravních sítích uhlovodíků a jiných nařízeních) (FEK A’ 179/22.8.2011, dále jen „zákon č. 4001/2011“). Pro účely vyřešení sporu mezi stranami tak bylo rozhodnutí o sporu svěřeno rozhodčímu soudu zřízenému v souladu s rozhodčí doložkou (dále jen „rozhodčí soud“) a s právní úpravou upravující stálé rozhodčí řízení RAE. 5 Podle této rozhodčí doložky bylo úkolem svěřeným rozhodčímu soudu stanovit na základě jednání, která proběhla mezi žalobkyní a společností Metlen, sazbu za dodávky elektřiny odpovídající specifickým vlastnostem společnosti Metlen a pokrývající přinejmenším náklady vynaložené žalobkyní. Kromě toho měl rozhodčí soud zohlednit právní rámec upřesněný stranami doložky, a sice jednak rozhodnutí RAE č. 692/2011, kterým se stanoví „[z]ákladní zásady stanovování cen pro odběratele ze sítí vysokého napětí“, a jednak rozhodnutí RAE č. 798/2011 a rozhodčí nález č. 8/2010, který byl vydán v rámci tarifního sporu mezi stranami rozhodčí doložky a týkal se jiného období, než je dotčené období. Mezitím Metlen nadále nehradila měsíční faktury žalobkyně v plném rozsahu, jelikož účastníci řízení se nadále neshodovali na sazbě, která měla být uplatňována. Žalobkyně tak společnosti Metlen hrozila, že jí zastaví dodávku elektřiny, pokud neuhradí sporné faktury, což vedlo společnost Metlen k podání stížnosti k RAE, kterou se domáhala přijetí předběžných opatření. 6 Na základě stížnosti společnosti Metlen RAE rozhodnutím č. 346/2012 ze dne 9. května 2012 dočasně stanovil sazbu za dodávku elektřiny ve výši 42 eur/MWh, platnou pro společnost Metlen. 7 Dne 15. června 2012 podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí stížnost k Evropské komisi, zapsanou do pod číslem SA.34991 (dále jen „stížnost z roku 2012“), jelikož prozatímní sazba stanovená v uvedeném rozhodnutí ji zavazuje dodávat elektřinu společnosti Metlen za cenu, která je nižší než její náklady, a představuje protiprávní státní podporu. 8 Rozhodnutím č. 1/2013 ze dne 31. října 2013 rozhodčí soud stanovil sazbu za dodávky elektřiny použitelnou na společnost Metlen za dotčené období v hrubé výši 40,7 eura/MWh a v čisté výši 36,6 eura/MWh (dále jen „rozhodčí nález“). Dne 23. prosince 2013 podala žalobkyně ke Komisi stížnost proti rozhodčímu nálezu, zapsanou pod číslem SA.38101 (dále jen „druhá stížnost“), jelikož sazba stanovená v uvedeném nálezu byla nižší než sazba předběžně stanovená RAE. 9 Komise vyzvala řecké orgány, aby předložily připomínky k druhé stížnosti, které nakonec předaly Komisi dne 28. dubna 2014. Uvedené orgány tvrdily, že skutkový základ věci nepředstavuje státní podporu. Při předání důvěrné verze těchto podání žalobkyni dne 6. května 2014 informovala Komise žalobkyni, že s ohledem na všechny informace, které měla v této předběžné fázi k dispozici, se nezdá, že by rozhodčí soud poskytl státní podporu. Komise ji rovněž vyzvala, aby v případě, že si přeje, aby pokračovala v přezkumu, předložila nové důkazy nebo skutečnosti, které by toto předběžné posouzení zpochybnily. 10 Po další výměně názorů Komise potvrdila svůj postoj k neexistenci skutečností, které by mohly představovat státní podporu. Sporným dopisem podepsaným vedoucím oddělení jejího generálního ředitelství (GŘ) pro hospodářskou soutěž informovala žalobkyni o odložení druhé stížnosti jednak z důvodu nepřičitatelnosti rozhodčího nálezu řeckému státu a jednak z důvodu neexistence výhody. 11 Žalobou došlou kanceláři Tribunálu dne 22. srpna 2014 a zapsanou do rejstříku pod číslem T‑639/14 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí Komise ve věci SA.38101 a implicitního rozhodnutí Komise ve věci SA.34991, jak vyplývají ze sporného dopisu. 12 Dne 25. března 2015 přijala Komise první sporné rozhodnutí, v němž se zaprvé domnívala, že jelikož rozhodčí nález byl uplatněn zpětně a nahradil prozatímní sazbu stanovenou ze strany RAE pro dotčené období, stala se stížnost z roku 2012 bezpředmětnou. Svůj přezkum tedy omezila na druhou stížnost. Dále, pokud jde o přezkum podmínek čl. 107 odst. 1 SFEU týkajících se kvalifikace opatření jako státní podpory, Komise nejprve zkoumala kritérium výhody a uplatnila zásadu soukromého prodávajícího na žalobkyni, která je součástí obecné zásady soukromého investora. Měla tak za to, že s ohledem na okolnosti projednávaného případu by se obezřetný soukromý investor rovněž rozhodl předložit spor se společností Metlen k rozhodčímu řízení. V důsledku toho podle jejího názoru nebyla v projednávané věci společnosti Metlen poskytnuta žádná výhoda ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. 13 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 29. června 2015 podala žalobkyně žalobu zapsanou do rejstříku pod číslem T‑352/15 znějící na zrušení prvního sporného rozhodnutí. 14 Usnesením ze dne 9. února 2016, DEI v. Komise (T‑639/14, nezveřejněné, EU:T:2016:77), Tribunál rozhodl, že již není důvodné rozhodnout ve věci samé ve vztahu k žalobě ve věci T‑639/14, zejména z toho důvodu, že první sporné rozhodnutí formálně nahradilo sporný dopis. 15 Dne 22. dubna 2016 podala žalobkyně k Soudnímu dvoru kasační opravný prostředek proti usnesení ze dne 9. února 2016, DEI v. Komise (T‑639/14, nezveřejněné, EU:T:2016:77). 16 Rozsudkem ze dne 31. května 2017, DEI v. Komise (C‑228/16 P, EU:C:2017:409), Soudní dvůr zrušil usnesení ze dne 9. února 2016, DEI v. Komise (T‑639/14, EU:T:2016:77), vrátil věc Tribunálu a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později. 17 Po vyhlášení rozsudku ze dne 31. května 2017, DEI v. Komise (C‑228/16 P, EU:C:2017:409), přijala Komise druhé sporné rozhodnutí, jímž Komise výslovně zrušila a nahradila jak sporný dopis, tak první sporné rozhodnutí, a opět rozhodla, že rozhodčí nález neobsahuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Důvody uvedené na podporu tohoto závěru založené na splnění kritéria soukromého investora a na neexistenci výhody jsou totožné s důvody uvedenými v prvním sporném rozhodnutí. 18 Dopisy ze dne 24. srpna 2017 ve věcech T‑639/14 RENV a T‑352/15, tedy po přijetí druhého sporného rozhodnutí, Komise navrhla, aby Tribunál určil, že žaloby v těchto věcech se staly bezpředmětnými a že již není důvodné rozhodnout ve věci samé. 19 Žalobou došlou kanceláři Tribunálu dne 3. listopadu 2017 podala žalobkyně žalobu zapsanou do rejstříku pod číslem T‑740/17 a znějící na zrušení druhého sporného rozhodnutí. 20 Usnesením ze dne 14. května 2018 nařídil Tribunál spojení meritorního posouzení návrhů Komise ve věcech T‑639/14 RENV a T‑352/15. 21 Rozhodnutím ze dne 26. února 2020 byly věci T‑639/14 RENV, T‑352/15 a T‑740/17 spojeny pro účely ústní části řízení a rozhodnutí, jímž se končí řízení. 22 Rozsudkem ze dne 22. září 2021, DEI v. Komise (T‑639/14 RENV, T‑352/15 a T‑740/17, dále jen původní rozsudek, EU:T:2021:604), Tribunál zrušil sporný dopis a první a druhé sporné rozhodnutí, rozhodl, že Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní, a rozhodl, že Metlen ponese vlastní náklady řízení. 23 Rozsudkem ze dne 22. února 2024, Mytilinaios v. DEI a Komise a Komise v. DEI (C‑701/21 P a C‑739/21 P, dále jen „rozsudek o kasačním opravném prostředku“, EU:C:2024:146), Soudní dvůr původní rozsudek zrušil, vrátil věci T‑639/14 RENV, T‑352/15 a T‑740/17 Tribunálu, aby rozhodl o důvodech a argumentech, které mu byly předloženy a o kterých Soudní dvůr nerozhodl, a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později. A. Původní rozsudek 24 Tribunál měl v původním rozsudku za to, že jelikož druhé sporné rozhodnutí ukončilo řízení ve fázi předběžného posouzení, zabránilo žalobkyni uplatnit její argumenty v rámci formálního vyšetřovacího řízení. Měl tedy za to, že žalobkyně má postavení „zúčastněné strany“ ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9). Navíc odmítl argument Komise vycházející ze zásady nemo auditur propriam turpitudinem allegans potest, podle které žalobkyně nemohla zpochybnit výsledek rozhodčího řízení, se kterým posledně jmenovaná svobodně souhlasila, jelikož takový výklad spočíval na záměně řeckého státu a žalobkyně, která vede k tomu, že jí je přičteno údajné uspokojení řeckých orgánů s rozhodčím nálezem. Měl tedy za to, že žalobkyně má právní zájem na podání žaloby na neplatnost druhého sporného rozhodnutí. 25 Dále Tribunál považoval za nezbytné zkoumat společně třetí až pátý žalobní důvod žaloby T‑740/17, kterými žalobkyně zpochybnila odmítnutí Komise zahájit formální vyšetřovací řízení navzdory jejím argumentům, jejichž cílem bylo prokázat, že rozhodčí nález v rozsahu, v němž stanovil dotčenou sazbu, poskytl společnosti Metlen výhodu, která neodpovídala tržním podmínkám. 26 Tribunál měl za to, že rozhodčí nález vydaný v projednávané věci mohl poskytnout společnosti Metlen protiprávní výhodu přičitatelnou řeckému státu, a tím umožnit nebo zachovat poskytnutí protiprávní podpory, či se dokonce stát nástrojem za tímto účelem. 27 Napadeným rozsudkem proto Tribunál zrušil sporný dopis a první a druhé sporné rozhodnutí, rozhodl, že Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní a rozhodl, že Metlen ponese vlastní náklady řízení. B. Rozsudek o kasačním opravném prostředku 28 Komise a Metlen podaly proti původnímu rozsudku kasační opravné prostředky. 29 V rozsudku o kasačním opravném prostředku Soudní dvůr rozhodl, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že rozhodčí soud lze postavit na roveň obecnému soudu a rozhodčí nález je státním opatřením, které může představovat státní podporu. 30 Soudní dvůr tak v bodě 113 rozsudku o kasačním opravném prostředku uvedl, že Komise právem konstatovala, že jediným státním opatřením, které může představovat státní podporu, bylo rozhodnutí žalobkyně uzavřít rozhodčí doložku se společností Metlen vzhledem k tomu, že žalobkyně je kontrolována řeckým státem, a dále, že za účelem zjištění, zda toto rozhodnutí poskytlo společnosti Metlen výhodu, bylo třeba ověřit, zda by soukromý subjekt za obvyklých tržních podmínek přijal uvedené rozhodnutí za stejných podmínek. 31 Vzhledem k tomu, že se žalobkyně a Metlen obrátily na rozhodčí soud dobrovolně, nebyla totiž Komise za okolností projednávané věci povinna analyzovat obsah rozhodčího nálezu za účelem ověření, zda rozhodnutí žalobkyně uzavřít rozhodčí doložku poskytlo společnosti Metlen výhodu ve smyslu článku 107 SFEU. 32 Soudní dvůr proto původní rozsudek zrušil a vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl o důvodech a argumentech, které mu byly předloženy a o kterých Soudní dvůr nerozhodl, a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později. II. Návrhová žádání účastníků řízení po vrácení věci 33 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál: – zamítl návrhy Komise, že není důvodné rozhodnout ve věci samé ve věcech T‑639/14 RENV II a T‑352/15 RENV; – zrušil sporný dopis, jakož i první a druhé sporné rozhodnutí a – uložil Komisi a společnosti Metlen náhradu nákladů řízení před Tribunálem a Soudním dvorem ve spojených věcech C‑701/21 P a C‑739/21 P. 34 Komise, podporovaná společností Metlen, navrhuje, aby Tribunál: – rozhodl, že ve věcech T‑639/14 RENV II a T‑352/15 RENV není důvodné rozhodnout ve věci samé; – automaticky zamítl první část šestého žalobního důvodu ve věci T‑740/17 RENV na základě úvah Soudního dvora v rozsudku o kasačním opravném prostředku; – zamítl žalobu; – uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení. 35 Spolková republika Německo, která vstoupila do řízení jako vedlejší účastnice na podporu Komise, nepředložila písemné vyjádření k důsledkům, které je třeba vyvodit z rozsudku o kasačním opravném prostředku na základě čl. 193 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu. III. Právní otázky A. Úvodní poznámky 36 Především je třeba připomenout, že po zrušení původního rozsudku Soudním dvorem a vrácení věci Tribunálu je tento soud podle článku 191 jednacího řádu příslušný rozhodnout o kasačním opravném prostředku a musí znovu rozhodnout o všech důvodech směřujících ke zrušení uplatněných žalobkyní, s vyloučením zejména částí výroku, které nebyly Soudním dvorem zrušeny, jakož i úvah, které představují nezbytný základ nezrušených částí výroku, neboť tyto části nabyly právní moci (viz rozsudek ze dne 26. ledna 2022, Intel Corporation v. Komise, T‑286/09 RENV, EU:T:2022:19, bod 80 a citovaná judikatura). 37 Žalobkyně tvrdí, že Tribunál musí zopakovat závěry a posouzení původního rozsudku, pokud jde o věc T‑740/17, s výjimkou jeho bodů 150 až 159, v nichž Tribunál konstatoval přičitatelnost rozhodčího nálezu řeckému státu. Podle žalobkyně by měl Tribunál zejména zopakovat svá posouzení a závěry uvedené v bodě 160 a následujících uvedeného rozsudku, neboť s nimi byla spojena překážka věci rozsouzené, jelikož nebyly nijak zpochybněny Komisí nebo společností Metlen v jejich žalobních důvodech směřujících ke zrušení. V každém případě tato posouzení a závěry nepředstavují právní otázku, o níž Soudní dvůr rozhodl ve smyslu článku 61 statutu Soudního dvora Evropské unie. 38 V tomto ohledu je třeba uvést, že bod 1 výroku rozsudku o kasačním opravném prostředku ruší původní rozsudek v plném rozsahu a bod 2 uvedeného výroku vrací všechny tři věci Tribunálu, „aby rozhodl o důvodech a argumentech, které mu byly předloženy a o kterých [Soudní dvůr] nerozhodl“. 39 Z toho vyplývá, že argumentaci žalobkyně, podle které musí Tribunál zopakovat závěry a posouzení původního rozsudku, pokud jde o věc T‑740/17, s výjimkou jeho bodů 150 až 159, nelze přijmout. 40 Dále z bodu 118 rozsudku o kasačním opravném prostředku vyplývá, že Soudní dvůr s konečnou platností zamítl třetí a čtvrtý žalobní důvod, jakož i první dvě části pátého žalobního důvodu ve věci T‑740/17, kterými žalobkyně v podstatě vytýkala Komisi, že porušila článek 107 SFEU, jelikož ve druhém sporném rozhodnutí nezkoumala dotčenou sazbu, jak je uvedena v rozhodčím nálezu, před tím, než vyloučila existenci výhody, a omezila se na ověření, zda by za obvyklých tržních podmínek soukromý subjekt za stejných okolností uzavřel rozhodčí doložku za stejných podmínek. 41 Z toho vyplývá, že v rámci vrácení projednávaných věcí musí Tribunál rozhodnout o všech žalobních důvodech a argumentech na podporu návrhových žádání směřujících ke zrušení napadených aktů, s výjimkou těch, které se týkají údajné povinnosti Komise zkoumat obsah rozhodčího nálezu za účelem vyloučení možnosti, že tento nález mohl poskytnout společnosti Metlen protiprávní státní podporu. 42 Tribunál tedy musí nyní rozhodnout o ostatních žalobních důvodech vznesených žalobkyní ve věci T‑740/17, a sice o prvním žalobním důvodu, vycházejícím z nesprávného právního posouzení při výkladu rozsudku ze dne 31. května 2017, DEI v. Komise (C‑228/16 P, EU:C:2017:409), o druhém žalobním důvodu, vycházejícím z porušení čl. 24 odst. 2 nařízení 2015/1589, práva žalobkyně být vyslechnuta a Listiny základních práv Evropské unie, o pátém žalobním důvodu vycházejícím z nesprávného právního posouzení při výkladu a použití článků 107 a 108 SFEU, pokud jde o posouzení, podle kterého Komise nebyla povinna provést komplexní hospodářská posouzení, a z nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu v rozsahu, v němž Komise nepřezkoumala otázky rozhodující pro konstatování existence či neexistence státní podpory, o šestém žalobním důvodu vycházejícím z porušení čl. 107 odst. 1 a čl. 108 odst. 2 SFEU z důvodu zjevně nesprávných posouzení skutkového stavu, pokud jde o použitelnost kritéria soukromého investora v projednávané věci a použití tohoto kritéria na skutkové okolnosti projednávané věci, a o sedmém žalobním důvodu vycházejícím z nesprávného právního posouzení při výkladu a použití článku 107 odst. 1 SFEU, z nedostatečného odůvodnění a nesprávného posouzení skutkového stavu, jelikož Komise nevyhověla stížnosti z roku 2012 podle čl. 108 odst. 2 SFEU, když své posouzení založila na skutečnosti, že se tato stížnost stala po vydání rozhodčího nálezu bezpředmětnou. 43 Konečně z rozsudku o kasačním opravném prostředku výslovně vyplývá, že Tribunál musí nyní rozhodnout o návrzích na nevydání rozhodnutí ve věci samé ve věcech T‑639/14 RENV a T‑352/15 zopakovaných Komisí, podporovanou společností Metlen. Vzhledem k tomu, že se první žalobní důvod ve věci T‑740/17 týká zrušení a nahrazení aktů napadených v obou výše uvedených věcech, budou návrhy na nevydání rozhodnutí ve věci samé ve věcech T‑639/14 RENV a T‑352/15 přezkoumány s tímto žalobním důvodem. 44 Tribunál považuje za vhodné zkoumat nejprve šestý žalobní důvod ve věci T‑740/17, poté pátý, druhý a sedmý žalobní důvod ve věci T‑740/17 a nakonec první žalobní důvod ve věci T‑740/17 společně s návrhy na nevydání rozhodnutí ve věci samé ve věcech T‑639/14 RENV I a T‑352/15. B. K šestému žalobnímu důvodu ve věci T‑740/17, vycházejícímu z porušení čl. 107 odst. 1 a čl. 108 odst. 2 SFEU z důvodu zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, pokud jde o použitelnost kritéria soukromého investora v projednávané věci a použití tohoto kritéria na skutkové okolnosti projednávané věci 45 Žalobkyně zpochybňuje jednak použitelnost kritéria soukromého investora v projednávané věci a jednak podpůrně použití tohoto kritéria na skutkový základ sporu, jak jej vyložila Komise ve druhém sporném rozhodnutí. 1.   Úvodní poznámky 46 Z judikatury vyplývá, že pojem „podpora“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU nemůže zahrnovat opatření poskytnuté podniku ze státních prostředků, pokud by tento podnik mohl získat tutéž výhodu za okolností odpovídajících obvyklým podmínkám na trhu. Podmínky, za nichž bylo takové zvýhodnění poskytnuto, tedy musí být v zásadě posuzovány na základě zásady soukromého subjektu v tržním hospodářství (viz rozsudek ze dne 6. března 2018, Komise v. FIH Holding a FIH Erhvervsbank, C‑579/16 P, EU:C:2018:159, bod 45 a citovaná judikatura). 47 Pro účely posouzení, zda by soukromý investor nacházející se v co nejpodobnější situaci jako stát přijal za obvyklých podmínek na trhu totéž opatření, se zohledňují pouze zisky a závazky tohoto státu, které se vážou k jeho postavení akcionáře, a jsou vyloučeny ty, které se váží k jeho postavení nositele veřejné moci. Z toho vyplývá, že je třeba rozlišovat úlohu státu jako akcionáře podniku na straně jedné a úlohu státu jako nositele veřejné moci na straně druhé. Pro určení, v jakém z těchto dvou postavení jedná veřejný subjekt při přijímání opatření, lze zohlednit zejména povahu a cíl tohoto opatření, kontext, v němž bylo vydáno, jakož i jeho cíl a pravidla, kterými se uvedené opatření řídí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. června 2012, Komise v. EDF,C‑124/10 P, EU:C:2012:318, body 79, 80 a 86 a citovaná judikatura). 48 Pokud totiž členský stát poskytne jako akcionář hospodářskou výhodu podniku, nezávisí použitelnost zásady soukromého subjektu v tržním hospodářství na formě, v jaké byla tato výhoda danému podniku poskytnuta, ani na povaze použitých prostředků, které mohou podléhat veřejné moci státu (viz rozsudek ze dne 6. března 2018, Komise v. FIH Holding a FIH Erhvervsbank, C‑579/16 P, EU:C:2018:159, bod 48 a citovaná judikatura). Přesněji se použitelnost uvedené zásady řídí hospodářskou povahou dotčeného státního zásahu, a nikoli prostředky použitými za tímto účelem (viz rozsudek ze dne 17. listopadu 2022, Volotea a easyJet v. Komise, C‑331/20 P a C‑343/20 P, EU:C:2022:886, bod 108 a citovaná judikatura). 49 Poskytnuté výhody mohou vyplývat nejen z pozitivních plnění, jako jsou dotace, půjčky nebo účasti na kapitálu podniků, ale rovněž z různých forem zásahů, které snižují náklady, jež obvykle zatěžují rozpočet podniku, a které tak, aniž jsou dotacemi v užším slova smyslu, mají tutéž povahu a stejné účinky. Mezi nepřímá zvýhodnění, jež mají stejné účinky jako dotace, patří dodání zboží nebo poskytnutí služeb za preferenčních podmínek (viz rozsudek ze dne 1. července 2008, Chronopost a La Poste v. UFEX a další, C‑341/06 P a C‑342/06 P, EU:C:2008:375, bod 123 a citovaná judikatura). 50 Kromě toho je třeba připomenout, že platební úlevy představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, pokud by s ohledem na rozsah takto poskytnuté hospodářské výhody podnik, který je příjemcem podpory, zjevně nezískal srovnatelné úlevy od soukromého věřitele, který se nachází v situaci, jež se co možná nejvíce podobá situaci veřejnoprávního věřitele, který usiluje o splacení částek, které mu dluží dlužník. Je tedy na Komisi, aby učinila celkové posouzení a zohlednila veškeré relevantní skutečnosti daného případu, které jí umožňují určit, zda by podnik, který je příjemcem podpory, zjevně nezískal srovnatelné úlevy od takového soukromého věřitele (viz rozsudek ze dne 24. ledna 2013, Frucona Košice v. Komise,C‑73/11 P, EU:C:2013:32, body 72 a 73 a citovaná judikatura). 51 Navíc, pokud se uplatní zásada soukromého subjektu v tržním hospodářství, musí být kritérium, které musí být konkrétně použito v daném případě, určeno zejména v závislosti na povaze jednání zamýšleného dotyčným členským státem. Mezi kritéria, jež mohou být použita, patří kritérium soukromého investora a kritérium soukromého věřitele (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. března 2018, Komise v. FIH Holding a FIH Erhvervsbank, C‑579/16 P, EU:C:2018:159, bod 52). Za účelem určení, zda kritérium soukromého investora mohlo být v projednávané věci uplatněno, je tedy třeba ověřit, zda toto kritérium mělo za cíl co nejvhodnějším a nejadekvátnějším způsobem porovnat dotčené státní opatření, zejména s ohledem na jeho povahu, s opatřením, které by mohl přijmout soukromý subjekt nacházející se v co nejpodobnější situaci a jednající za běžných tržních podmínek. 52 Navíc podle judikatury může zásada soukromého subjektu v tržním hospodářství odkazovat rovněž na konkrétní kritérium soukromého věřitele, které se uplatní v případě takových opatření, jako jsou platební úlevy při splácení dluhu, kritérium soukromého věřitele, nebo také kritérium soukromého prodejce, které se uplatní v případě opatření týkajících se dodávek zboží nebo služeb, přímo nebo prostřednictvím veřejnoprávních entit nebo soukromých podniků nacházejících se pod dohledem nebo vlivem státu, jakož i stanovení jejich prodejních podmínek, jako je cena (viz rozsudek ze dne 17. listopadu 2022, Volotea a easyJet v. Komise, C‑331/20 P a C‑343/20 P, EU:C:2022:886, bod 110 a citovaná judikatura). 53 Použití zásady soukromého subjektu v tržním hospodářství tak samo o sobě znamená použití různých konkrétních kritérií případ od případu, z nichž každé má za cíl co nejvhodnějším a nejadekvátnějším způsobem porovnat dotčené státní opatření, zejména s ohledem na jeho povahu, s opatřením, které by mohl přijmout soukromý hospodářský subjekt nacházející se v co nejpodobnější situaci a jednající za běžných tržních podmínek (viz rozsudek ze dne 17. listopadu 2022, Volotea a easyJet v. Komise, C‑331/20 P a C‑343/20 P, EU:C:2022:886, bod 109 a citovaná judikatura). 54 Kromě toho podle ustálené judikatury uplatnění zásady soukromého subjektu v tržním hospodářství v daném případě znamená, že Komise na základě celkového posouzení zohledňujícího všechny relevantní skutečnosti projednávané věci prokáže, že podnik nebo podniky, které jsou příjemci dotčeného státního opatření, by zjevně nezískaly srovnatelnou výhodu od běžně obezřetného a pečlivého soukromého hospodářského subjektu, který se nachází v co nejpodobnější situaci a jedná za běžných tržních podmínek. V rámci tohoto celkového posouzení musí Komise zohlednit všechny možnosti, které by takový subjekt rozumně zvažoval, každou dostupnou informaci, která může významně ovlivnit jeho rozhodnutí, a vývoj předvídatelný ke dni, kdy bylo přijato rozhodnutí o poskytnutí výhody (viz rozsudek ze dne 17. listopadu 2022, Volotea a easyJet v. Komise, C‑331/20 P a C‑343/20 P, EU:C:2022:886, bod 113 a citovaná judikatura). 55 Kromě toho přezkum Komise týkající se otázky, zda určitá opatření mohou být kvalifikována jako státní podpory z důvodu, že veřejné orgány nejednaly týmž způsobem jako soukromý věřitel, vyžaduje provedení komplexního hospodářského posouzení. V rámci přezkumu komplexních hospodářských posouzení uskutečněných Komisí v oblasti státních podpor, který provádějí unijní soudy, tudíž unijnímu soudu nepřísluší nahrazovat hospodářské posouzení Komise vlastním posouzením. (viz rozsudek ze dne 24. ledna 2013, Frucona Košice v. Komise,C‑73/11 P, EU:C:2013:32, body 74 a 75 a citovaná judikatura). 56 V každém případě musí unijní soud zejména ověřit nejen věcnou správnost dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale musí rovněž přezkoumat, zda tyto důkazy představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda lze o ně opřít závěry, které z nich byly vyvozeny (viz rozsudek ze dne 24. ledna 2013, Frucona Košice v. Komise,C‑73/11 P, EU:C:2013:32, bod 76 a citovaná judikatura). 57 Konečně je třeba nezaměňovat otázku použitelnosti kritéria soukromého investora v projednávané věci, která je předmětem první části šestého žalobního důvodu, s otázkou správného použití tohoto kritéria na skutkové okolnosti projednávané věci (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise,C‑244/18 P, EU:C:2020:238, bod 62 a citovaná judikatura). I kdyby totiž Komise nesprávně posoudila okolnosti sporu, a tedy nesprávně použila uvedené kritérium na skutkové okolnosti projednávané věci, neznamená to automaticky, že stejné kritérium nebylo v projednávané věci použitelné. 58 S ohledem na tyto úvahy je třeba zkoumat námitku žalobkyně, která zpochybňuje jak použitelnost kritéria soukromého investora v projednávaném případě, tak použití tohoto kritéria na skutkové okolnosti projednávané věci. 2.   K použitelnosti kritéria soukromého investora 59 Zaprvé žalobkyně tvrdí, že kritérium soukromého investora nelze uplatnit na posouzení její cenové politiky, pokud jde o dodávky elektřiny, neboť nepředstavuje vhodný nástroj pro posouzení státních opatření. Toto konstatování je potvrzeno rozsudkem ze dne 16. října 2014, Alcoa Trasformazioni v. Komise (T‑177/10, EU:T:2014:897), ve kterém Tribunál uvedl, že „komplexní ekonomická posouzení požadovaná například pro použití kritéria soukromého investora v tržním hospodářství, nemohla být nijak použita“. Stejně tak má žalobkyně za to, že v rozhodnutí C 2/2010 (ex NN 62/2009) ze dne 13. července 2011, týkajícím se státní podpory SA.26117, kterou Řecko poskytlo společnosti Alouminium of Greece SA (Úř. věst. 2012, L 166, s. 83) Komise neporovnala její cenu elektřiny s cenou, kterou by uplatnil soukromý investor, ale s regulovanou sazbou A-150 (dále jen „sazba A-150“), která by byla použitelná pro odběratele ze sítí vysokého napětí. 60 Žalobkyně tvrdí, že její postavení na maloobchodním trhu v Řecku je odlišné od postavení ostatních společností v soukromém sektoru působících na stejném trhu. Podle ní v rozsahu, v němž měla v minulosti výlučná práva, měly její činnosti a investice za cíl plnit její poslání veřejné služby. Společnost, která má takové postavení na trhu, přitom nemůže být srovnávána s „čistě“ soukromým podnikem. 61 Zadruhé žalobkyně tvrdí, že kritérium soukromého investora nelze uplatnit na její rozhodnutí využít rozhodčího řízení za účelem vyřešení sporu se společností Metlen. Uzavření rozhodčí doložky je pouze volbou mezi několika alternativními postupy pro řešení sporů, které byly možné v souladu se stávajícím právním rámcem. Nepředstavuje hospodářskou činnost. Navíc žalobkyně tvrdí, že riziko pro strany uvedené doložky spojené s předložením sporu k rozhodčímu řízení může být vnímáno až po ukončení rozhodčího řízení. Tomuto riziku lze zabránit pouze tehdy, pokud by Komise zkoumala, zda by soukromý hospodářský subjekt nacházející se ve srovnatelné situaci považoval cenu stanovenou rozhodčím soudem za výhodnou a uplatnil by ji. 62 Kromě toho žalobkyně ve svém vyjádření po vrácení věci v podstatě tvrdí, že argument uvedený v bodě 61 výše není v bodě 113 rozsudku o kasačním opravném prostředku nijak odmítnut. Uzavření rozhodčí doložky nelze podle žalobkyně považovat za její cenovou politiku a nebylo o něm rozhodnuto na základě analýzy nebo takových důkazů, jako jsou ty, které by byly nezbytné k tomu, aby takové rozhodnutí přijala. 63 Žalobkyně podpůrně tvrdí, že Komise byla povinna použít jednak kritérium soukromého věřitele, jelikož podle druhého sporného rozhodnutí byl mezi zohledněnými okolnostmi zohledněn dluh společnosti Metlen vyplývající z nezaplacených faktur za elektřinu, a jednak kritérium soukromého dodavatele elektřiny, jelikož spor, který byl předložen k rozhodčímu řízení, se týkal ceny dodávek elektřiny, která platila po dobu nejméně tří a půl roku. 64 Komise argumenty žalobkyně zpochybňuje. Kromě toho ve svém vyjádření po vrácení věci Tribunálu tvrdí, že první část šestého žalobního důvodu byla rozsudkem o kasačním opravném prostředku zamítnuta, jelikož Soudní dvůr v bodě 113 uvedeného rozsudku uvedl, že jediným opatřením, které může v projednávané věci představovat státní podporu, bylo rozhodnutí žalobkyně uzavřít rozhodčí doložku se společností Metlen a že přezkum jakékoli výhody plynoucí z tohoto opatření musí být proveden na základě zásady soukromého subjektu v tržním hospodářství. 65 V tomto ohledu je třeba připomenout, že otázka použitelnosti kritéria soukromého investora v projednávané věci nebyla v původním rozsudku zkoumána. 66 Z bodů 121 a 122 rozsudku o kasačním opravném prostředku navíc vyplývá, že Soudní dvůr měl za to, že o šestém důvodu kasačního opravného prostředku nemůže být rozhodnuto, neboť Soudní dvůr v tomto ohledu neměl k dispozici všechny nezbytné skutkové poznatky. Argument Komise předložený po vrácení věci Tribunálu tedy musí být odmítnut. 67 Zaprvé, pokud jde o argument žalobkyně, podle kterého její cenová politika nemůže být posuzována z hlediska kritéria soukromého investora, je třeba konstatovat, že dvoustranným stanovením sazeb, které jí musí platit její odběratelé ze sítí vysokého napětí, může jakožto podnik většinově vlastněný řeckým státem případně poskytnout určitým podnikům hospodářskou výhodu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, která může narušit hospodářskou soutěž. 68 V tomto ohledu je třeba zaprvé konstatovat, že žalobkyně nezpochybňuje skutečnost, že je veřejným podnikem většinově vlastněným řeckým státem. 69 Zadruhé, pokud jde o argument žalobkyně, že její postavení na trhu je jedinečné z důvodu povinností veřejné služby, které jí umožnily disponovat výlučnými právy na trhu s elektřinou, je třeba uvést, že taková okolnost nemůže vyloučit použitelnost kritéria soukromého investora. Zásada soukromého subjektu v tržním hospodářství totiž umožňuje posoudit, zda by hypotetický, a nikoli skutečný investor poskytl stejné plnění za podmínek podobných podmínkám státu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. dubna 2014, Komise v. Nizozemsko a ING Groep, C‑224/12 P, EU:C:2014:213, bod 35). 70 V projednávaném případě Komise porovnala jednání žalobkyně s jednáním hypotetického soukromého podniku se stejnými charakteristikami jako žalobkyně, který se nachází ve stejných okolnostech. V tomto ohledu se žalobkyně na podporu svého tvrzení nemůže dovolávat ani rozsudku ze dne 3. července 2003, Chronopost a další v. Ufex a další (C‑83/01 P, C‑93/01 P a C‑94/01 P, EU:C:2003:388), ve kterém Soudní dvůr konstatoval, že vytvoření a udržení sítě francouzské korporace La Poste odpovídá cíli obecného hospodářského zájmu, přičemž takovou síť by soukromý podnik nikdy nevytvořil. V uvedeném rozsudku totiž Soudní dvůr konstatoval, že při neexistenci jakékoli možnosti srovnání situace francouzské La Poste se situací soukromé skupiny podniků nepůsobících ve vyhrazeném odvětví musí být „běžné tržní podmínky“, které jsou nutně hypotetické, posouzeny s ohledem na dostupné objektivní a ověřitelné skutečnosti. Skutečnost, že neexistuje žádný jiný soukromý podnik porovnatelný s veřejným podnikem, tedy nestačí k vyloučení uplatnění kritéria soukromého investora v projednávané věci. 71 Z toho vyplývá, že skutečnost, že žádný soukromý podnik v Řecku by nemohl dodávat elektřinu za stejných podmínek jako žalobkyně, nemůže zpochybnit použitelnost kritéria soukromého investora v projednávané věci. V každém případě je třeba připomenout, že dotčené období následuje po liberalizaci trhu s elektřinou v Řecku. 72 Zatřetí musí být rovněž odmítnut argument žalobkyně, podle kterého neměla žádnou cenovou politiku, do které by spadala politika řešení hospodářských sporů se společností Metlen. Kritérium soukromého investora se totiž konkrétně použije na skutkové okolnosti každého sporu bez ohledu na původní vůli stran. Je nesporné, že spor, který je základem sporu, se týkal smluvního vztahu mezi stranami, a zejména stanovení sazby, kterou měla společnost Metlen platit žalobkyni v důsledku liberalizace trhu s elektřinou v Řecku. 73 Začtvrté, pokud jde o rozsudek ze dne 16. října 2014, Alcoa Trasformazioni v. Komise (T‑177/10, EU:T:2014:897), na který žalobkyně opakovaně odkazuje, stačí konstatovat, že skutkový základ věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, se jasně liší od projednávaného případu, jelikož hospodářská výhoda byla poskytnuta kompenzačním mechanismem financovaným parafiskálním poplatkem, jehož cílem bylo osvobodit společnost od platby části nákladů na elektřinu nezbytných k výrobě výrobků, které uváděla na trh. V každém případě skutečnost, že použití kritéria soukromého investora není v konkrétním případě relevantní, neznamená, že se nepoužije v žádné jiné věci, ve které je zkoumána případná existence státní podpory prostřednictvím preferenční sazby. Kromě toho se žalobkyně nemůže dovolávat žádné rozhodovací praxe Komise v této oblasti, jelikož pojem „státní podpora“ je pojmem objektivním, který je třeba posuzovat ke dni, kdy Komise přijímá své rozhodnutí, a který závisí na tom, zda státní opatření přiznává určitým podnikům výhodu, či nikoli (viz rozsudek ze dne 4. března 2009, Associazione italiana del risparmio gestito a Fineco Asset Management v. Komise, T‑445/05, EU:T:2009:50, bod 145 a citovaná judikatura). 74 Stejně tak, pokud jde o rozhodnutí C 2/2010 ze dne 13. července 2011 ve věci SA.26117 Alouminium of Greece, týká se skutečností, které nastaly před liberalizací trhů s elektřinou v Řecku. Z bodu 27 odůvodnění tohoto rozhodnutí ostatně vyplývá, že Komise konstatovala, že prodejce v tržním hospodářství by bez zvláštního důvodu nesouhlasil s účtováním snížené měsíční sazby. Komise proto použila zásadu soukromého subjektu v tržním hospodářství za účelem posouzení výhody, která může být poskytnuta posuzovaným opatřením. Tento příklad uvedený žalobkyní tedy nemůže podpořit její argument, podle kterého kritérium soukromého investora není v projednávaném případě použitelné. 75 Zadruhé, pokud jde o argument žalobkyně, podle kterého kritérium soukromého investora nemůže být použito na její souhlas s řešením sporu se společností Metlen prostřednictvím rozhodčího řízení, je třeba uvést, že Komise tuto okolnost zvažovala v souvislosti s různými možnostmi, které měla žalobkyně k dispozici, aby vyřešila uvedený spor, který mezi ní a společností Metlen existoval již několik let. 76 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury je jednání soukromého subjektu v tržním hospodářství v zásadě vedeno vyhlídkami rentability (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. dubna 2024, Danske Slagtermestre v. Komise, T‑486/18 RENV, EU:T:2024:217, bod 92 a citovaná judikatura). 77 V projednávané věci se žalobkyně tím, že předložila spor rozhodčímu řízení RAE, snažila o určitou rentabilitu ve smyslu judikatury citované v bodě 76 výše. 78 Zaprvé žalobkyně vysvětluje, že souhlasila s předložením sporu k rozhodčímu řízení namísto například pokračování v jednání nebo podání žaloby k obecnému soudu, jelikož rozhodčí nález měl být vydán do šesti měsíců a jednání se společností Metlen se zdála být bezvýsledná, přičemž akumulace jejího dluhu byla znepokojující. Uvádí, že tvrdila, že její rozhodnutí dohodnout se se společností Metlen na předložení sporu mezi nimi stálému rozhodčímu řízení RAE bylo diktováno nutností chránit své hospodářské zájmy a veřejné prostředky, které spravovala jako podnik podléhající výlučné státní kontrole tím, že se pokusila tento spor vyřešit co nejrychleji a za co možná nejvýhodnějších podmínek pro ni. Podle žalobkyně při přijímání svého rozhodnutí zohlednila „výši celkového dluhu společnosti [Metlen]“ a „významné finanční riziko, které pro ni tento dluh představoval ve velmi obtížném hospodářském a obchodním prostředí“. Domnívá se, že z její strany bylo rozumné hledat nejvíce „rentabilní“ řešení pro vyřešení sporu, tedy řešení, které jí umožní získat alespoň část částek dlužných společností Metlen, a to v co nejkratší možné lhůtě. Přesně to by učinil obezřetný soukromý investor. 79 Zadruhé je třeba rovněž uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, porovnání jejího jednání s jednáním hypotetického soukromého hospodářského subjektu motivovaným úvahami o rentabilitě nemůže být provedeno ve vztahu k sazbě stanovené v rozhodčím nálezu. Jak totiž bylo upřesněno v bodě 113 rozsudku o kasačním opravném prostředku, právě volba obrátit se na rozhodčí soud představující jednání, které mohlo poskytnout výhodu společnosti Metlen, měla být přezkoumána Komisí. 80 V tomto ohledu je třeba připomenout, že k tomu, aby bylo opatření považováno za státní podporu, nejsou důležité cíle dotčeného státního zásahu jako takové, ale jeho účinky (viz rozsudek ze dne 9. června 2011, ComitatoVenezia vuole vivere a další v. Komise, C‑71/09 P, C‑73/09 P a C‑76/09 P, EU:C:2011:368, bod 94 a citovaná judikatura). Skutečnost, že žalobkyně nemohla předvídat cenu, která bude stanovena rozhodčím nálezem, tedy nestačí k vyloučení použitelnosti kritéria soukromého investora. 81 Z judikatury totiž vyplývá, že pro zjištění, zda veřejný podnik jednal jako obezřetný hospodářský subjekt v tržním hospodářství či nikoli, je třeba vrátit se do kontextu období, v němž byla rozhodnutí přijata, aby bylo možno posoudit hospodářskou racionálnost jednání tohoto podniku, a je tedy třeba zdržet se jakéhokoli posuzování založeného na pozdější situaci (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. května 2002, Francie v. Komise,C‑482/99, EU:C:2002:294, bod 71, a ze dne 5. června 2012, Komise v. EDF,C‑124/10 P, EU:C:2012:318, body 83 až 85 a 105). 82 Účastnice řízení nezpochybňují, že se žalobkyně a Metlen svobodně dohodly na postoupení svého sporu ke stálému rozhodčímu řízení RAE. Dobrovolné ustavení rozhodčího soudu v souladu s rozhodčí doložkou bylo rovněž konstatováno Soudním dvorem, který v bodě 114 rozsudku o kasačním opravném prostředku uvedl, že žalobkyně netvrdila, že uzavření rozhodčí doložky se společností Metlen jí bylo uloženo proti její vůli řeckým státem s cílem jí poskytnout státní podporu. V tomto ohledu je třeba rovněž připomenout, že v bodě 119 uvedeného rozsudku Soudní dvůr uvedl, že v bodech 9, 90 a 232 původního rozsudku Tribunál v podstatě rozhodl, že žalobkyně a Metlen dobrovolně předložily věc rozhodčímu soudu prostřednictvím své rozhodčí doložky a že to nebylo v rámci kasačního opravného prostředku zpochybněno. 83 Zatřetí žalobkyně ve svém vyjádření po vrácení věci Tribunálu tvrdí, že svou volbu využít rozhodčího řízení nezaložila na předchozí ekonomické analýze nebo analýze důkazů. Tato okolnost však nemůže vyloučit použitelnost kritéria soukromého investora v projednávané věci, jelikož, jak vyplývá z bodu 78 výše, žalobkyně měla za to, že rozhodčí řízení jí pravděpodobně umožní co možná nejrychleji vyřešit spor se společností Metlen. 84 Začtvrté žalobkyně ve své žádosti o konání jednání v odpovědi na vyjádření společnosti Metlen k dalšímu průběhu řízení nesprávně tvrdí, že judikatura vycházející z rozsudků ze dne 3. dubna 2014, Komise v. Nizozemsko a ING Groep (C‑224/12 P, EU:C:2014:213), a ze dne 17. listopadu 2022, Volotea a easyJet v. Komise (C‑331/20 P a C‑343/20 P, EU:C:2022:886), se v projednávané věci neuplatní, jelikož se týká smluvních transakcí, a nikoli rozhodnutí o předložení sporu k rozhodčímu řízení. Vztah mezi žalobkyní a společností Metlen je přitom jasně smluvním vztahem, jelikož rozhodčí doložka byla podepsána v rámci finalizace návrhu smlouvy o dodávkách. 85 Žalobkyně tudíž nemůže důvodně tvrdit, že Komise nesprávně posoudila skutkové okolnosti, pokud jde o použitelnost kritéria soukromého investora v projednávané věci. 86 Pokud jde dále o podpůrný argument žalobkyně, podle kterého byla Komise povinna použít jednak kritérium soukromého věřitele, jelikož podle druhého sporného rozhodnutí byl mezi zohledněnými okolnostmi zohledněn dluh společnosti Metlen vyplývající z neuhrazených faktur za elektřinu, a jednak kritérium soukromého dodavatele elektřiny, jelikož spor, který byl předložen k rozhodčímu řízení, se týkal ceny dodávek elektřiny, která by platila po dobu nejméně tří a půl roku, jak bylo konstatováno v bodě 51 výše, za účelem určení, zda kritérium soukromého investora mohlo být v projednávané věci použito, je třeba ověřit, zda toto kritérium směřuje k tomu, aby bylo co nejvhodnějším a nejadekvátnějším způsobem porovnáno dotčené opatření, zejména s ohledem na jeho povahu, s opatřením, které by mohl přijmout soukromý subjekt nacházející se v co nejpodobnější situaci a jednající za běžných tržních podmínek. V tomto ohledu z bodu 51 výše vyplývá, že kritérium, které musí být konkrétně použito v daném případě, má být určeno zejména v závislosti na povaze jednání zamýšleného dotyčným členským státem. 87 V projednávané věci žalobkyně tím, že se rozhodla uzavřít rozhodčí doložku, sice usilovala o uspokojení pohledávky, ale snažila se rovněž stanovit sazbu za dodávky v rámci svého smluvního vztahu se společností Metlen, a to co nejdříve. Z toho vyplývá, že žalobkyně nemůže důvodně tvrdit, že kritérium soukromého investora není vhodné pro skutkový kontext sporu mezi stranami rozhodčí doložky. 88 Druhé sporné rozhodnutí ostatně porovnalo jednání žalobkyně s jednáním soukromého prodejce, tedy soukromého dodavatele elektřiny. Podpůrný argument žalobkyně, podle kterého měla Komise posoudit jednání obezřetného soukromého věřitele nebo obezřetného soukromého dodavatele elektřiny, tudíž nemůže zpochybnit opodstatněnost uvedeného rozhodnutí. 89 Za těchto okolností musí být první část šestého žalobního důvodu ve věci T‑740/17, kterou žalobkyně zpochybňuje použitelnost kritéria soukromého investora v projednávané věci, zamítnuta. 3.   K použití kritéria soukromého investora na skutkové okolnosti projednávané věci 90 Žalobkyně tvrdí, že i kdyby bylo kritérium soukromého investora v projednávaném případě použitelné, Komise vycházela, když použila uvedené kritérium na skutkové okolnosti projednávané věci, ze zjevně nesprávného posouzení jednak skutečností a jednak vhodného rámce a skutečností, které musí být posouzeny ve světle zásady soukromého subjektu v tržním hospodářství. 91 Pokud jde o skutečnosti zohledněné ve druhém sporném rozhodnutí, žalobkyně zaprvé tvrdí, že na rozdíl od toho, co je uvedeno v bodě 29 odůvodnění tohoto rozhodnutí, nebyla povinna zdržet se uplatňování sazby A-150 na všechny své odběratele ze sítí vysokého napětí. 92 Zadruhé žalobkyně tvrdí, že na rozdíl od toho, co je uvedeno v bodě 29 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí, se podle rozhodčího nálezu č. 8/2010 její povinnost vést podstatná jednání s každým odběratelem ze sítí vysokého napětí týkala pouze míry zvýšení sazby A-150 v rozmezí od 0 do 10 %. 93 Zatřetí podle žalobkyně Komise nesprávně dospěla k závěru o závislosti společnosti Metlen na ní, pokud jde o dodávky elektřiny. 94 Začtvrté žalobkyně tvrdí, že Metlen nebyla jediným zákazníkem, neboť existovali jiní významní spotřebitelé elektřiny. V každém případě takové konstatování není relevantní pro kvalifikaci dotčené sazby jako státní podpory. 95 Zapáté, pokud jde o obtížnost srovnávacího posouzení za účelem určení vhodné tržní ceny, jaká byla konstatována v bodě 32 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí, žalobkyně tvrdí, že otázka jakéhokoli srovnávacího posouzení není relevantní a že Komise v každém případě neupřesňuje, jaká sazba by mohla být považována za vhodnou tržní cenu. 96 Zašesté žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně dospěla k závěru, že hrála aktivní roli v rámci jejího sporu se společností Metlen, když se snažila stanovit nejvyšší možnou sazbu za elektřinu. Tvrdí, že při uzavření rozhodčí doložky přijala nabídku společnosti Metlen a že Metlen následně svou nabídku stáhla. 97 Podpůrně žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně posoudila kontext, v němž se rozhodla využít rozhodčího řízení, a zejména situaci podniku, který je příjemcem podpory, a dotčeného trhu. Zejména tvrdí, že jelikož byly porušeny podmínky, na jejichž základě se rozhodla využít rozhodčího řízení, neměla v praxi možnost odstoupit z rozhodčího řízení, neboť rozhodnutí RAE ji zavazovala k tomu, aby nadále zásobovala společnost Metlen elektřinou. 98 Ve svém vyjádření k dalšímu průběhu řízení po vrácení věci Tribunálu žalobkyně v podstatě dodává, že se Komise měla potýkat se závažnými obtížemi nebo mít pochybnosti ohledně posouzení obsahu a znění rozhodčí doložky. Konkrétně zpochybňuje závěr Komise, podle kterého sazba stanovená rozhodčím nálezem představovala „logický důsledek“„jasných a objektivních parametrů“ stanovených uvedenou doložkou, aniž tyto parametry přesně definovala ve druhém sporném rozhodnutí nebo je posoudila. Podle žalobkyně nebyla v této doložce výslovně stanoveno nic, co se týče charakteristik spotřeby společnosti Metlen a nákladů společnosti DEI. 99 Stejně tak žalobkyně tvrdí, že Komise nevysvětluje, které charakteristiky řeckého trhu s elektřinou představují jasné a objektivní parametry. Podle žalobkyně Komise neposkytla žádnou komplexní hospodářskou analýzu nebo hodnocení, které by ji vedlo k tomu, že s jistotou dospěla k závěru, že stanovená sazba byla důsledkem parametrů stanovených rozhodčím řízením. Má za to, že s ohledem na neshodu stran rozhodčí doložky o základních zásadách stanovování cen nelze sazbu stanovenou rozhodčím nálezem považovat za logický důsledek těchto parametrů, a to tím spíše že použitá metoda a údaje překročily rámec rozhodnutí RAE č. 692/2011, neboť Komise zohledňuje pouze náklady na výrobu elektřiny z hnědého uhlí, které byly rozhodčím soudem nesprávně vypočteny, a nezohledňuje náklady vyplývající z dodávek elektřiny na povinném velkoobchodním trhu. 100 Žalobkyně rovněž zpochybňuje zjištění Komise, podle kterého je posuzovací pravomoc rozhodců omezena jasnými a objektivními parametry, neboť strany rozhodčí doložky se neshodovaly na rozsahu jejich pravomoci. Uvádí, že Metlen tvrdila, že sazba stanovená rozhodčím soudem musí být použita se zpětnou účinností, zatímco ona tuto možnost zpochybnila. 101 Komise argumenty žalobkyně zpochybňuje. 102 Rovnou je třeba připomenout, že jak vyplývá z bodu 113 rozsudku o kasačním opravném prostředku, opatřením, které měla Komise přezkoumat za účelem posouzení existence hospodářské výhody, bylo rozhodnutí žalobkyně předložit řešení jejího sporu se společností Metlen rozhodčímu řízení. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že zásada soukromého subjektu v tržním hospodářství se nevztahuje na výsledek opatření pro dotčený subjekt, ale na podniknuté kroky. Není tedy třeba zkoumat, zda toto rozhodnutí poskytlo společnosti Metlen hospodářskou výhodu, ale zda Komise měla mít pochybnosti o slučitelnosti uvedeného rozhodnutí s právem v oblasti státních podpor. 103 V tomto ohledu je třeba připomenout, že článek 108 SFEU a nařízení 2015/1589 stanoví zvláštní řízení pro kontrolu státních podpor ze strany Komise. 104 Účelem předběžného posouzení podle čl. 108 odst. 3 SFEU a článků 4 a 5 nařízení 2015/1589 je umožnit Komisi, aby si utvořila prvotní názor na opatření, které zkoumá. 105 Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že pokud řízení podle čl. 108 odst. 3 SFEU neumožnilo Komisi překonat veškeré obtíže, které obnáší posouzení slučitelnosti zkoumaného opatření, má Komise povinnost zahájit řízení upravené v čl. 108 odst. 2 SFEU, aniž v tomto ohledu disponuje posuzovací pravomocí. Musí tedy v souladu s účelem čl. 108 odst. 3 SFEU a s povinností řádné správy, která jí přísluší, přijmout nezbytná opatření a provést nezbytné kontroly, aby v rámci předběžného přezkumu překonala obtíže, s nimiž se případně setkala, pro rozptýlení veškerých existujících pochybností o slučitelnosti posuzovaného opatření s vnitřním trhem (viz rozsudek ze dne 5. září 2024, Slovinsko v. Komise,C‑447/22 P, EU:C:2024:678, bod 49 a citovaná judikatura). 106 Pojem „závažné obtíže“ má objektivní povahu a po existenci takových obtíží je třeba pátrat jak v okolnostech přijetí napadeného aktu, tak v jeho obsahu objektivním způsobem a dávat do souvislosti odůvodnění rozhodnutí s poznatky, jimiž Komise disponovala, když rozhodla o slučitelnosti sporných podpor s vnitřním trhem (viz rozsudek ze dne 28. března 2012, Ryanair v. Komise,T‑123/09, EU:T:2012:164, bod 77 a citovaná judikatura). Z toho plyne, že přezkum legality prováděný Tribunálem, pokud jde o existenci závažných obtíží, již z povahy věci přesahuje přezkum otázky zjevně nesprávného posouzení (viz rozsudek ze dne 27. září 2011, 3F v. Komise, T‑30/03 RENV, EU:T:2011:534, bod 55 a citovaná judikatura). 107 Důkaz o existenci takových obtíží musí předložit osoba navrhující zrušení tohoto rozhodnutí na základě souboru shodujících se indicií (viz rozsudek ze dne 17. listopadu 2022, Irish Wind Farmers’ Association a další v. Komise, C‑578/21 P, nezveřejněný, EU:C:2022:898, bod 54 a citovaná judikatura). 108 Pokud se tedy žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Komise nezahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, může uplatnit jakýkoliv důvod, který umožní prokázat, že posouzení informací a skutečností, které měla Komise k dispozici ve fázi předběžného posouzení oznámeného opatření, muselo vyvolat pochybnosti ohledně slučitelnosti tohoto opatření s vnitřním trhem. Je tedy na autorovi takového návrhu na zrušení, aby prokázal, že existovaly pochybnosti o takové slučitelnosti, takže Komise byla povinna zahájit uvedené formální vyšetřovací řízení (viz rozsudek ze dne 5. září 2024, Slovinsko v. Komise,C‑447/22 P, EU:C:2024:678, bod 51 a citovaná judikatura). 109 Je-li tudíž unijnímu soudu předložen návrh na zrušení rozhodnutí Komise nevznášet námitky, je na něm, aby určil, zda posouzení informací a skutečností, které měla Komise k dispozici ve fázi předběžného posouzení dotčeného vnitrostátního opatření, muselo objektivně vyvolat pochybnosti o kvalifikaci tohoto opatření jako podpory, jelikož tyto pochybnosti musí vést k zahájení formálního vyšetřovacího řízení (viz rozsudek ze dne 17. listopadu 2022, Irish Wind Farmers’ Association a další v. Komise, C‑578/21 P, nezveřejněný, EU:C:2022:898, bod 55 a citovaná judikatura). 110 Kromě toho legalita rozhodnutí přijatého na konci takového předběžného přezkumného řízení, jaké je upraveno v čl. 4 odst. 2 nařízení 2015/1589, musí být unijním soudem posuzována nejen v závislosti na informacích, které měla Komise k dispozici v okamžiku, kdy jej přijala, ale také na základě informací, jež „mohla mít k dispozici“ a jež zahrnují informace, které se jevily být relevantními a které mohla na svou žádost získat v průběhu správního řízení (viz rozsudek ze dne 17. listopadu 2022, Irish Wind Farmers’ Association a další v. Komise, C‑578/21 P, nezveřejněný, EU:C:2022:898, bod 56 a citovaná judikatura). 111 V souladu s judikaturou citovanou v bodech 108 až 110 výše je tedy třeba ověřit, zda argumenty vznesené žalobkyní před Tribunálem umožňují identifikovat pochybnosti o slučitelnosti jejího rozhodnutí uzavřít rozhodčí doložku s pravidly upravujícími vnitřní trh, která ukládají Komisi povinnost zahájit formální vyšetřovací řízení. a)   K posouzení kritéria obezřetného soukromého investora v druhém sporném rozhodnutí 112 Z druhého sporného rozhodnutí vyplývá, že za účelem posouzení, zda skutečnosti uvedené ve stížnosti z roku 2012 a ve druhé stížnosti mohly představovat státní podporu, považovala Komise za vhodné nejprve zkoumat, zda za okolností projednávané věci rozhodnutí o předložení sporu rozhodčímu soudu poskytlo společnosti Metlen výhodu, jak tvrdila žalobkyně (bod 25 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí). 113 Komise v bodě 26 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí uvedla, že porovnání chování žalobkyně s chováním hypotetického obezřetného soukromého investora musí být provedeno s přihlédnutím k dostupným informacím a předvídatelným důsledkům zejména v okamžiku rozhodnutí uzavřít rozhodčí doložku. 114 Podle bodu 27 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí totiž Komise konstatovala, že cenová politika žalobkyně ve vztahu ke společnosti Metlen byla určena rozhodčím nálezem, který byl důsledkem rozhodčí doložky, kterou žalobkyně svobodně uzavřela. Komise tedy měla za to, že je povinna přezkoumat, zda by obezřetný soukromý investor, který by se nacházel ve stejných podmínkách jako žalobkyně, takovouto doložku uzavřel, a to s určením parametrů, které by měl zohlednit rozhodčí soud, s cílem aktualizovat a uplatňovat cenové podmínky, které byly zahrnuty do návrhu smlouvy o dodávkách ze dne 5. října 2010 pro určené období a který vedl k rozhodčímu nálezu, který dospěl k závěru, že žalobkyně musí tyto podmínky použít pro dotčené období. 115 Komise rovněž konstatovala, že rozhodčímu řízení předcházel dlouhý spor mezi žalobkyní a společností Metlen ohledně sazby použitelné na elektřinu, kterou žalobkyně dodávala společnosti Metlen (bod 28 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí). 116 Komise dále upřesnila, že po liberalizaci řeckého trhu s elektřinou byla žalobkyně nucena zdržet se uplatňování sazby A-150 na své odběratele ze sítí vysokého napětí, a byla tedy nucena vyjednat sazbu s každým z těchto zákazníků. Kromě toho konstatovala, že RAE je příslušný pro dohled nad řeckým trhem s elektřinou za účelem zajištění hospodářské soutěže a dodržování platných pravidel, zejména pokud jde o sazby uplatňované dodavateli v dominantním postavení. Tyto sazby měly být stanoveny s přihlédnutím k základním nákladům na služby poskytovatele a k parametrům použitým k rozlišení sazeb (bod 29 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí). 117 Komise rovněž uvedla, že žalobkyně byla jediným výrobcem elektřiny v Řecku, který byl schopen dodávat elektřinu takovým odběratelům ze sítí vysokého napětí, jako je Metlen, protože během dotčeného období žalobkyně kontrolovala všechny hnědouhelné elektrárny a vodní elektrárny v Řecku. Celkově žalobkyně vlastnila 70 % elektráren v Řecku. Konkurenti žalobkyně vlastnili pouze dražší a relativně nové elektrárny na zemní plyn, jejichž investiční náklady nebyly na rozdíl od hnědouhelných a vodních elektráren dosud amortizovány. Navíc, pokud jde o dodávky elektřiny, žalobkyně měla monopsonní postavení (vůči výrobcům) a monopolní postavení (vůči zákazníkům) s podílem na trhu mezi 98 % a 99 %. Dovoz elektřiny ani nebyl pro zákazníky, jako je Metlen, schůdným řešením. Zákazníci i Metlen byli tedy zcela závislí na žalobkyni, pokud jde o dodávky elektřiny, což komplikovalo jednání o cenových podmínkách (bod 30 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí). 118 V bodě 31 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí měla Komise za to, že skutečnost, že se společnost Metlen jeví být „jedinečným zákazníkem“, jelikož se jedná o největšího spotřebitele na řeckém trhu s elektřinou, dále komplikovala řešení sporu a stanovení přiměřené sazby. Uvedla totiž, že spotřeba společnosti Metlen byla vyšší než 5 % celkové spotřeby elektřiny v Řecku a rovnala se 40 % celkové spotřeby odběratelů ze sítí vysokého napětí, zatímco druhý největší spotřebitel na uvedeném trhu spotřebovával téměř o 50 % méně než Metlen. Kromě toho poznamenala, že spotřeba společnosti Metlen byla v průběhu celého roku téměř stálá (stabilní). 119 Komise v bodě 32 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí uvedla, že dominantní postavení žalobkyně na řeckém trhu s elektřinou na jedné straně a vlastnosti jedinečného zákazníka společnosti Metlen na straně druhé činí srovnávací posouzení zvláště obtížným pro stanovení přiměřené sazby. 120 Bod 33 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí uvádí, že podle RAE žalobkyně ve skutečnosti nevyjednávala se svými odběrateli ze sítí vysokého napětí, včetně společnosti Metlen, za účelem určení sazby, která by představovala vlastnosti spotřeby každého zákazníka a jeho náklady, jak měla učinit v podmínkách hospodářské soutěže v souladu s příslušnými řeckými právními předpisy. 121 Komise navíc v bodě 34 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí konstatovala, že žalobkyně hrála aktivní roli v jejím sporu se společností Metlen, neboť se snažila stanovit nejvyšší možnou sazbu a uplatnit nárok na částky nezaplacené společností Metlen. Navzdory tomuto úsilí však Metlen odmítla podepsat návrh smlouvy o dodávkách, která by určovala smluvní vztah mezi stranami rozhodčí doložky a provedla rámcovou dohodu, kterou původně podepsaly. V důsledku toho dluh společnosti Metlen narůstal a v říjnu 2011 činil přibližně 30 milionů eur, a to navíc k 82 milionům eur, které byly mezi stranami této dohody dohodnuty. 122 V důsledku toho byla jednání po značně dlouhou dobu bezvýsledná, a proto nedošlo k písemné nabídce a k přijetí odpovídající smlouvy o dodávkách. Vzhledem k tomu, že se strany rámcové dohody neshodly na sazbě, která má být použita, každá z nich vystavila různé faktury na základě toho, co považovaly za správnou sazbu (bod 35 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí). 123 Podle bodu 36 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí se žalobkyně vzhledem k této situaci rozhodla využít rozhodčího řízení pod podmínkou, že Metlen okamžitě zaplatí část svého dluhu, jakož i měsíční faktury. V důsledku toho měla žalobkyně tím, že se obrátila na rozhodčí soud, možnost získat část dluhu, zajistit, aby společnost Metlen uhradila své faktury, a vyřešit spor v přiměřené lhůtě. 124 Z bodu 37 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí vyplývá, že Komise měla za to, že s ohledem na okolnosti projednávaného případu se žalobkyně reálně nemohla nadále pokoušet o urovnání sporu se společností Metlen. Navíc ani dohoda o dluhu nahromaděném společností Metlen by neřešila otázku stanovení vhodné sazby, kterou měla tato společnost platit do budoucna. Podle Komise žalobkyně nemohla přestat dodávat společnosti Metlen elektřinu, neboť zaprvé by se v tomto případě nemohla domáhat dlužných částek a zadruhé RAE nebo řecký orgán pro hospodářskou soutěž jí mohly uložit povinnost pokračovat v dodávkách elektřiny společnosti Metlen, jak vyplývá z jejích pokusů zastavit dodávky elektřiny společnosti Metlen v průběhu řízení před rozhodčím soudem a v návaznosti na rozhodčí nález. Kromě toho by řízení před řeckými soudy trvalo několik let, než by bylo dosaženo konečného soudního rozhodnutí, zatímco rozhodčí řízení mělo podle příslušných právních předpisů vyústit v rozhodnutí do šesti měsíců. 125 V důsledku toho Komise v bodě 38 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí dospěla k závěru, že s ohledem na okolnosti projednávaného sporu by se obezřetný soukromý investor rovněž rozhodl uchýlit se k rozhodčímu řízení, aby vyřešil spor trvající několik let a dosáhl zaplacení nahromaděných dluhů. 126 Konečně měla Komise za to, že je třeba určit, zda by obezřetný soukromý investor uzavřel takovou rozhodčí doložku, a to stanovením těchto parametrů pro definici použitelné sazby. V tomto ohledu zdůraznila, že takový investor by tyto parametry vymezil se zvláštní pozorností, aby odstranil nebezpečí spojené s rozhodčím řízením a dosáhl uplatnění sazby, která by odpovídala objektivním kritériím. Tento investor by konkrétně udělil svůj souhlas s rozhodčím řízením, pokud by bylo prokázáno, že prostor pro uvážení rozhodců je omezený a že dotyční rozhodci jsou odborníky v dané oblasti (bod 39 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí). 127 Komise uvedla, že podle dostupných informací neexistují pochybnosti o kompetencích vybraných rozhodců, kteří se specializují na oblast dotčenou sporem. Podle Komise se žalobkyně a Metlen dohodly na rozhodcích, kteří měli být v souladu s článkem 37 zákona č. 4001/2011 vybráni ze seznamu rozhodců se specializovanými znalostmi v oblasti sporu předloženého k rozhodčímu řízení (bod 40 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí). 128 Navíc podle bodu 41 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí byl RAE v rámci provádění stálého rozhodčího řízení v souladu s platnými právními předpisy odpovědný pouze za organizaci rozhodčího řízení a za nezbytnou správní podporu. Podle Komise tak neměl žádný vliv na rozhodčí soud. Komise tedy měla za to, že lze mít za to, že rozhodčí soud byl složen tak, aby byla zaručena jeho nezávislost na stranách rozhodčí doložky a na třetích osobách. 129 Pokud jde o parametry sazby, která má být použita, Komise připomněla, že rozhodčí doložka v souladu s pravidly o sazbách za elektřinu pro odběratele ze sítí vysokého napětí, která byla předtím stanovena RAE, výslovně uváděla, že rozhodčí soud musí aktualizovat a uplatňovat cenové podmínky, které byly stanoveny návrhem smlouvy o dodávkách, aby bylo zajištěno, jednak že tyto podmínky odpovídají profilu spotřeby společnosti Metlen a jednak že uvedené podmínky pokrývají přinejmenším náklady žalobkyně. Podle Komise tedy uvedená doložka stanovila, že rozhodčí soud byl povinen určit přiměřenou sazbu na základě cenových pravidel použitelných na řeckém trhu s elektřinou pro odběratele ze sítí vysokého napětí a současně zajistit, aby byly zohledněny zvláštní okolnosti sporu. Kromě toho zdůraznila, že rozhodci vzali v úvahu relevantní kritéria pro stanovení sazby, totiž profil spotřeby společnosti Metlen a náklady žalobkyně, jelikož se stranám této doložky nepodařilo je během jednání konkrétně určit. Za těchto okolností měla Komise za to, že parametry pro stanovení sazby za elektřinu, takto definované v rozhodčí doložce, byly stanoveny na základě objektivních kritérií, která omezovala prostor pro uvážení rozhodců při stanovení sazby. Nakonec poznamenala, že parametry, které měli rozhodci použít, byly podobné parametrům, které RAE použil v rámci předběžných opatření (bod 42 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí). 130 Komise tedy dospěla k závěru, že obezřetný soukromý investor by za podmínek podobných podmínkám žalobkyně v projednávané věci uzavřel rozhodčí doložku podobnou rozhodčí doložce, která by určila jasné a objektivní parametry, které musí rozhodci při stanovení relevantní sazby dodržovat. V důsledku toho měla za to, že jednání žalobkyně během uzavření uvedené doložky bylo jednáním obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství, a že tudíž rozhodnutí uzavřít doložku za těchto podmínek nevyvolává pochybnosti o slučitelnosti přijetí tohoto rozhodnutí s pravidly upravujícími státní podpory. Komise tedy dospěla k závěru, že Metlen nebyla zvýhodněna ve smyslu článku 107 SFEU (bod 43 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí). 131 Komise rovněž uvedla, že není povinna zkoumat, zda sazba nakonec stanovená rozhodčím soudem je v souladu s tržními podmínkami (bod 44 druhého sporného rozhodnutí). 132 V tomto ohledu Komise připomněla, že použití zásady soukromého subjektu v tržním hospodářství vyžaduje komplexní hospodářská posouzení (bod 45 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí). Rovněž konstatovala, že při podpisu rozhodčí doložky žalobkyně nezpochybnila parametry stanovené touto doložkou. Takový soukromý hospodářský subjekt by navíc nemohl ovlivnit výsledek rozhodčího řízení nad rámec stanovený právními předpisy, a sice napadení rozhodčího nálezu u obecných soudů (bod 46 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí). 133 Komise rovněž uvedla, že ačkoli nebyla povinna tuto otázku v projednávané věci zkoumat, byla sazba stanovená rozhodčím nálezem vyšší než průměr sazeb za elektřinu uplatňovaných u metalurgických podniků v Evropě, která v roce 2013 činila 30,87 eur/MWh (bod 47 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí). 134 Komise tak dospěla k závěru, že jelikož rozhodčí nález dodržel objektivní parametry stanovené dříve pro určení sazby za elektřinu, která by byla přijatelná pro obezřetného soukromého investora, nebyla společnosti Metlen poskytnuta žádná hospodářská výhoda (bod 48 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí). Vzhledem k tomu, že čtyři podmínky článku 107 SFEU byly kumulativní, Komise nezkoumala ostatní podmínky před konstatováním neexistence státní podpory. 135 Je tedy třeba zkoumat argumenty žalobkyně týkající se pochybení, kterých se měla Komise dopustit ve druhém sporném rozhodnutí, pokud jde o uplatnění kritéria soukromého investora na skutkové okolnosti projednávané věci. V souladu s judikaturou citovanou v bodě 108 výše je třeba zkoumat, zda tyto argumenty prokazují, že Komise měla mít pochybnosti za okolností přijetí dotčené rozhodčí doložky, a to tak, že se odůvodnění rozhodnutí objektivním způsobem vztáhne k informacím, které mohla mít Komise k dispozici, když rozhodla o slučitelnosti údajné dotčené podpory s vnitřním trhem. 136 Za účelem zjištění, zda žalobkyně jednala jako obezřetný hospodářský subjekt v tržním hospodářství, je třeba vrátit se do kontextu období, v němž se rozhodla vyřešit spor využitím rozhodčího řízení RAE, aby bylo možné posoudit hospodářskou racionalitu jejího jednání, a to i s ohledem na podmínky, za nichž byla rozhodčí doložka podepsána, a zdržet se tak jakéhokoli hodnocení založeného na pozdější situaci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. května 2002, Francie v. Komise,C‑482/99, EU:C:2002:294, bod 71). b)   Ke skutkovým okolnostem zpochybňovaným žalobkyní 1) K sazbě uplatňované na odběratele ze sítí vysokého napětí 137 Komise v bodě 29 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí konstatovala, že po liberalizaci trhu s elektřinou byla žalobkyně nucena zdržet se uplatňování sazby A-150 na své odběratele ze sítí vysokého napětí, a tedy vyjednat sazbu s každým z těchto zákazníků. 138 V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že v poznámce pod čarou 13 Komise ve druhém sporném rozhodnutí upřesnila, že žalobkyně měla možnost uplatňovat sazbu A‑150 zvýšenou až o 10 % a v návaznosti na podstatná jednání s odběrateli ze sítí vysokého napětí, na přechodné období v souladu s článkem 14 Kodika Promitheias se Pelates (zákon o zásobování elektřinou). 139 Ypourgiki Apofasi D5/IL/V/F29/23860/2007 FEK 2332/B’/7.12.2007 Afxisi Timologion Polisis Ilektrikis Energias „DEI AE“ Dekemvriou 2007 kai Tropopoiisi Kodika Promitheias (ministerská vyhláška o zvýšení prodejních sazeb elektřiny „DEI AE“ a o změně zákona o dodávkách elektřiny) ze dne 7. prosince 2007 (EL/B/F29/23860/2007 – FEK 2332/B’/7.12.2007) totiž stanovila, že „maximální cena pro odběratele [ze sítí vysokého napětí] je stanovena rozhodnutím ministra pro rozvoj na základě stanoviska RAE“ a že „[p]ři prvním použití [uvedené] právní úpravy se maximální cena rovná částce odpovídající současným sazbám zvýšeným o 10 %“. 140 V rozhodnutí č. 346/2012 RAE upřesnil, že v případě zvýšení sazby může být tato sazba zvýšena pouze o 10 %. Podle tohoto rozhodnutí tak řecký zákonodárce chtěl v první fázi postupně liberalizovat sazby žalobkyně tím, že chránil odběratele ze sítí vysokého napětí před nepopíratelným dominantním postavením žalobkyně, které mohlo vést k nepředvídatelným sazbám. RAE rovněž konstatoval, že tento zákonodárce nijak nezmínil sazbu A-150, ale že v praxi byla tato sazba použita jako referenční, neboť se na uvedené zákazníky používala až do liberalizace trhu s elektřinou. Uvedená sazba přitom již nebyla slučitelná s liberalizací trhu a rozhodnutím RAE č. 692/2011. 141 Podle rozhodnutí RAE č. 346/2012 bylo záměrem řeckého zákonodárce, aby ve druhé fázi pozdější jednání o sazbě zohledňovala skutečné náklady, které jsou definovány jako náklady na zákazníka, které zohledňují charakteristiky tohoto zákazníka, a to i v rámci téže kategorie zákazníků, a které nejsou pouhými logistickými náklady žalobkyně. RAE se totiž domnívá, že tyto náklady jsou v případě trhu s elektřinou v Řecku do značné míry způsobeny strukturálními problémy, křížovými dotacemi a obecnými narušeními trhu. V důsledku toho mohou pouze skutečné náklady podniku představovat dolní hranici, od které by mohlo docházet k jakémukoli vyjednávání o stanovení cen, aby obě strany mohly rovnoměrně a vyváženě sdílet přebytek ve prospěch společenství, který z toho vyplývá, k čemuž by automaticky došlo, pokud by na trhu s elektřinou byla účinná zdravá hospodářská soutěž. Liberalizace trhu tedy vyžadovala zrušení regulované maximální sazby pro odběratele ze sítí vysokého napětí, neboť cílem stanovení této sazby byla původně ochrana zákazníků dotčených případným zneužitím dominantního postavení žalobkyně. 142 Žalobkyně a Metlen se neshodovaly na výkladu výrazu „současná sazba“ a na částce jejího navýšení. Proto svůj spor předložily rozhodčímu soudu, poprvé v červenci 2009. 143 Ze spisu vyplývá, že žalobkyně byla od 1. července 2008 povinna vyjednat se společností Metlen sazbu, která se na ni uplatní, při dodržení zásad dobré víry a loajality tak, aby byly zachovány podmínky rozvoje hospodářské soutěže a ochrana spotřebitelů. Žalobkyně nicméně navrhla 10% zvýšení sazby A-150, která byla v minulosti obecně použitelná na odběratele ze sítí vysokého napětí, zatímco společnost Metlen využívala preferenční sazby od šedesátých let. V důsledku toho tato společnost neakceptovala stanovení cen žalobkyní podle regulované sazby, která měla v každém případě zůstat výjimečná i pro ty zákazníky, pro které byla dříve použitelná. Proto i za předpokladu, že by žalobkyně správně původně uplatnila tuto sazbu na společnost Metlen, jelikož na ni nemohla uplatnit preferenční sazbu, byla nezpochybnitelně povinna následně jednat s tímto zákazníkem za účelem stanovení sazby přizpůsobené jeho profilu spotřeby. 144 Komise tudíž správně uvedla, že se žalobkyně musí odchýlit od regulované sazby pro odběratele ze sítí vysokého napětí a nabízet sazby přizpůsobené každému dotčenému zákazníkovi v závislosti na jeho profilu spotřeby. 145 Ani skutečnost, že liberalizovaná sazba rozhodčího nálezu byla nižší než sazba A-150, nemůže toto posouzení zpochybnit, jelikož okolnosti, na kterých byla uvedená sazba založena, byly odlišné. V roce 2012 však již nebylo v Řecku legitimní uplatňovat státem regulovanou sazbu pro odběratele ze sítí vysokého napětí. Právě z tohoto důvodu, jak uznává sama žalobkyně, nebylo v návaznosti na výše uvedené ustanovení zákona o dodávkách elektřiny přijato žádné legislativní opatření za účelem uložení všeobecné sazby uvedeným zákazníkům. 146 Dále je třeba konstatovat, že v bodě 29 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí Komise pouze konstatovala, že žalobkyně nesmí uplatňovat regulovanou sazbu, aniž by dále upřesnila, zda nová sazba musí být vyšší nebo nižší než uvedená sazba. Z toho vyplývá, že žalobkyně nemůže důvodně tvrdit, že měla možnost nadále dlouhodobě uplatňovat regulovanou sazbu. 147 Konečně je irelevantní skutečnost, že Metlen navrhla žalobkyni, aby uplatňovala dotčenou sazbu pro období nízkého zatížení, jak vyplývá z rámcové dohody, jelikož strany této dohody nedospěly k dohodě o stanovení všeobecné sazby, kterou měla Metlen platit. 148 Za těchto okolností je třeba konstatovat, že žalobkyně neprokázala ve smyslu judikatury citované v bodě 108 výše, že Komise měla mít pochybnosti o výkladu právního rámce použitelného na liberalizaci řeckého trhu s elektřinou pro odběratele ze sítí vysokého napětí. 2) K povinnosti vyjednat sazbu s odběrateli ze sítí vysokého napětí 149 Žalobkyně zpochybňuje bod 29 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí konstatující její povinnost zahájit podstatná jednání o uplatňování individuálních sazeb odběratelů ze sítí vysokého napětí, které nemají vazby na staré regulované sazby, neboť jednání se týkala pouze míry zvýšení sazby A-150 v rozpětí od 0 do 10 %. 150 Tvrzení žalobkyně, podle kterého se vyjednávání týkala pouze míry zvýšení sazby A-150 v rozpětí 0 až 10 %, lze přitom odmítnout s ohledem na rozhodnutí RAE, která sama žalobkyně sdělila Komisi. 151 Zejména z rozhodnutí RAE č. 346/2012 totiž vyplývá, že RAE dopisem ze dne 25. srpna 2010 požádal žalobkyni, aby stejné sazby neuplatňovala na odběratele ze sítí vysokého napětí, neboť by to vedlo k narušení rovnosti mezi zákazníky se stejnými vlastnostmi. Žalobkyně tak byla povinna nabídnout upravené sazby, které zohledňují profil spotřeby dotčených zákazníků. Z bodů 14 a 15 tohoto rozhodnutí vyplývá, že stanovení cen žalobkyní za dodávky elektřiny uvedeným zákazníkům v minulosti bylo pro všechny tyto zákazníky stejné a zahrnovalo veškeré poplatky za používání systému, služby obecného zájmu a konkurenční sazby za dodávanou elektřinu. Nicméně z důvodu uložení maximální roční sazby za používání služeb obecného zájmu na zákazníka, ale také z důvodu účtování užívání sítě, jehož uplatňování vede k rozdílnému průměrnému poplatku v závislosti na výkonu, který má být účtován každému zákazníkovi, a po odečtení celkové jednotné sazby za dodávku, dochází k diferenciaci průměrného poplatku za konkurenční část sazby na zákazníka. 152 Ve svých doporučeních v bodě 20 rozhodnutí č. 346/2012 RAE navrhl, aby se zabránilo jakémukoliv odkazu na „staré regulované sazby (jako je například sazba A-150 pro odběratele ze sítí vysokého napětí)“ a byly znovu určeny příslušné parametry pro jakoukoli novou navrhovanou sazbu. Proto navrhl, aby žalobkyně s těmito zákazníky skutečně jednala, přičemž konstatoval, že tak neučinila v souladu se zásadami uvedenými v jeho rozhodnutí č. 692/2011. 153 V každém případě nemůže žalobkyně důvodně tvrdit, že mohla nadále uplatňovat tarif předem stanovený státem bez souhlasu dotyčných zákazníků, jelikož trh měl být liberalizován. 154 Je tudíž třeba zamítnout tvrzení žalobkyně, podle kterého nebyla povinna s odběrateli ze sítí vysokého napětí vyjednat sazby, které měly být vůči nim uplatňovány. Neprokazuje tedy, že Komise měla mít pochybnosti při přezkumu okolností přijetí dotčené rozhodčí doložky. 3) K závislosti společnosti Metlen na žalobkyni, pokud jde o dodávky elektřiny 155 Žalobkyně má za to, že Komise tím, že v bodě 30 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí tvrdila, že zákazníci, jako je společnost Metlen, byli na ní zcela závislí, pokud jde o dodávky elektřiny, pouze přijala odůvodnění rozhodčího nálezu a rozhodnutí RAE č. 346/2012, ačkoli jí poskytla analýzu auditorské společnosti, která měla o tomto zjištění vyvolat pochybnosti. 156 V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že za účelem zpochybnění dotčeného tvrzení žalobkyně v poznámce pod čarou pouze odkazuje na své připomínky ze dne 12. června 2013 k předběžné analýze Komise, v níž se odkazuje na dotčenou analýzu. Obecný odkaz na jiné písemnosti, byť přiložené k žalobě, přitom nemůže zhojit neexistenci základních prvků právní argumentace, které musejí být uvedeny v žalobě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2014, MasterCard a další v. Komise, C‑382/12 P, EU:C:2014:2201, bod 40 a citovaná judikatura). Z toho vyplývá, že v rozsahu, v němž chce žalobkyně svým odkazem na vyjádření předložené Komisi zpochybnit závislost společnosti Metlen na ní, pokud jde o dodávky elektřiny, je tento argument nepřípustný. 157 V každém případě z těchto vyjádření především vyplývá, že žalobkyně požádala auditorskou společnost o analýzu připojenou k žalobě v kontextu své argumentace před rozhodčím soudem a že tato kancelář nesouhlasila s analýzou základních nákladů žalobkyně provedenou RAE. 158 Dotčená analýza však nepředstavuje indicii, která by mohla zpochybnit zjištění Komise, podle kterého dovozy nebyly skutečným řešením pro zákazníky, jako je společnost Metlen, a podle kterého žalobkyně měla na řeckém trhu téměř monopol a již amortizované levnější elektrárny. S ohledem na monopol žalobkyně na dodávky elektřiny v Řecku totiž nemůže její zpochybnění závislosti největšího spotřebitele na řeckém trhu s elektřinou obstát. 159 Zadruhé žalobkyně nemůže důvodně tvrdit, že Komise ve svých písemnostech připustila, že nikdy nezkoumala dotčenou analýzu, kterou jí předložila, jelikož takové připuštění nevyplývá z bodů, na které odkazuje. Ostatně je třeba konstatovat, že uvedená analýza, kterou žalobkyně přiložila ke svým písemnostem, pochází z doby po uzavření rozhodčí doložky a zpochybňuje základní zásady stanovení sazeb, jak vyplývají z rozhodnutí RAE č. 692/2011. Jak však vyplývá z judikatury citované v bodě 136 výše, skutečnosti, které nastaly po jednání hodnoceném Komisí, nemohou zpochybnit opodstatněnost jejího posouzení. Jak vyplývá z bodu 5 výše, toto rozhodnutí RAE bylo součástí regulačního rámce, který měl rozhodčí soud zohlednit v souladu s volbou stran uvedené doložky. Z toho vyplývá, že žalobkyně nemůže důvodně tvrdit, že Komise měla zohlednit tuto analýzu v rámci přezkumu podmínek, za kterých tyto strany uzavřely tuto doložku, a slučitelnosti jejího znění se zásadou soukromého subjektu v tržním hospodářství. 160 Zatřetí z rozhodnutí RAE č. 346/2012 rovněž vyplývá, že z důvodu struktury řeckého trhu s elektřinou a monopolu žalobkyně neměla Metlen ve skutečnosti možnost zásobovat se jinde nebo dovážet elektřinu ze sousedních zemí. 161 Z toho vyplývá, že žalobkyně nepředložila žádnou indicii nebo důkaz ve smyslu judikatury citované v bodě 108 výše, který by mohl prokázat, že Komise měla mít pochybnosti o závislosti společnosti Metlen na ní, pokud jde o její dodávky elektřiny v době rozhodné z hlediska dotčených skutkových okolností. 4) K „jedinečné“ povaze společnosti Metlen jako zákazníka 162 Žalobkyně zpochybňuje bod 31 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí a tvrdí, že na řeckém trhu s elektřinou existují jiní významní spotřebitelé a že to není v žádném případě relevantní pro zjištění, zda sazba, kterou jí Metlen musí platit, představuje státní podporu. 163 V tomto ohledu je třeba uvést, že v bodě 31 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí Komise pouze konstatuje, že spotřeba společnosti Metlen byla vyšší než 5 % celkové spotřeby elektřiny v Řecku a rovna 40 % celkové spotřeby odběratelů ze sítí vysokého napětí, což žalobkyně nezpochybňuje. 164 Kromě toho ze spisu vyplývá, že Metlen byla jedinečným zákazníkem nejen z důvodu svého významného podílu na celkové spotřebě elektřiny v Řecku, ale rovněž z důvodu své stálé spotřeby v průběhu dne a po celý rok, neboť byla povinna zajistit nepřetržitý výrobní cyklus. Vzhledem k tomu, že potřeby společnosti Metlen byly fixní, mohla žalobkyně udržovat své elektrárny v činnosti i v obdobích nízké spotřeby. 165 V tomto ohledu, jak tvrdí Komise, musí být rovněž odmítnut argument žalobkyně vznesený za účelem zpochybnění „jedinečné“ povahy společnosti Metlen jakožto zákazníka, vycházející z rozhodnutí Komise ze dne 16. října 2002 ve věci N 133/01 o režimu náhrady uvízlých nákladů (Úř. věst. 2003, C 9, s. 6), ve kterém Komise konstatovala existenci hospodářské výhody pro společnost Metlen tvořené preferenční sazbou, která jí byla přiznána, jelikož se dotčené rozhodnutí týkalo sazby podle smlouvy z roku 1960 a bylo přijato v roce 2002, kdy řecký trh s elektřinou ještě nebyl liberalizován. 166 Z toho vyplývá, že zpochybnění „jedinečnosti“ společnosti Metlen jakožto zákazníka žalobkyní není opodstatněné. Neprokázala tedy, že Komise měla mít v tomto ohledu pochybnosti při přezkumu okolností přijetí dotčené rozhodčí doložky. 5) Ke srovnávacímu posouzení 167 Žalobkyně zpochybňuje konstatování uvedené v bodě 32 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí, podle kterého její dominantní postavení na řeckém trhu s elektřinou na jedné straně a vlastnosti jedinečného zákazníka společnosti Metlen na straně druhé zvláště ztěžovaly srovnávací posouzení pro stanovení přiměřené sazby. 168 Rovnou je třeba uvést, že svou argumentací žalobkyně nevytýká Komisi, že neprovedla srovnávací posouzení, ale pouze zjištění, že takové hodnocení nebylo v projednávaném případě zjevné. V tomto ohledu žalobkyně nadále odkazuje na sazbu A-150, kterou již zjevně nemohla uplatňovat. Kromě toho odkazuje na rozhodnutí Komise ze dne 13. července 2011 o státní podpoře SA.26117 – C 2/2010 (ex NN 62/09), kterou Řecko poskytlo společnosti Aluminium of Greece, v němž tato společnost uvedla, že sazba zaplacená společností Metlen je „nižší než standardní sazba placená ostatními velkými průmyslovými spotřebiteli“. Toto rozhodnutí se přitom týkalo období předcházejícího sporu a liberalizaci řeckého trhu s elektřinou, během něhož všichni odběratelé ze sítí vysokého napětí platili uvedenou sazbu stanovenou ministerskou vyhláškou. 169 Jak tvrdí Komise, tržní cena nemůže být předem definována jako cena, která by za všech okolností byla vhodná. 170 Žalobkyně tak nepředložila relevantní a shodující se indicie, které by mohly zpochybnit zjištění Komise, podle kterého srovnávací hodnocení nebylo v projednávaném případě zjevné. Neprokázala tudíž, že Komise měla mít pochybnosti při zkoumání okolností přijetí dotčené rozhodčí doložky. 6) K přispění žalobkyně ke zhoršení sporu 171 Žalobkyně vytýká Komisi, že měla ve druhém sporném rozhodnutí za to, že hrála aktivní roli v rámci jejího sporu se společností Metlen. 172 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že i když žalobkyně vysvětluje, že se snažila uložit nejvyšší sazbu, odpovídá to kritériu soukromého investora, jehož použití na skutkové okolnosti projednávané věci zpochybňuje. Pokud jde o návrhy tří sazeb, které učinila odběratelům ze sítí vysokého napětí, z rozhodnutí RAE č. 346/2012 vyplývá, že tyto sazby byly ještě všeobecnými sazbami, a tedy neindividualizovanými podle spotřeby každého odběratele ze sítí vysokého napětí, jak vyžadovaly řecké právní předpisy. Tyto návrhy tedy nemohly představovat skutečné řešení pro vyřešení sporu mezi ní a společností Metlen. Z téhož rozhodnutí ostatně rovněž vyplývá, že žalobkyně nabídla tyto sazby pouze RAE, který jí sdělil, že musí nabízet sazby dotyčným zákazníkům, tedy sazby, které měly představovat pouze základ pro vyjednávání, která byla povinna zahájit s dotčenými zákazníky. 173 V každém případě Komise ve druhém sporném rozhodnutí neuvedla, že patová situace, do níž se strany rozhodčí doložky dostaly, souvisela s tím, že žalobkyně přispěla ke zhoršení sporu. 174 S ohledem na výše uvedené úvahy je tudíž třeba konstatovat, že žalobkyně nepředložila žádné indicie, které by mohly zpochybnit posouzení Komisí skutkového základu sporu provedené a podmínek, za kterých byla věc předložena rozhodčímu soudu, jak vyplývají z druhého sporného rozhodnutí. Žalobkyně tedy neprokazuje, že Komise měla mít pochybnosti při přezkumu okolností přijetí dotčené rozhodčí doložky. c)   Ke skutkovým okolnostem, které žalobkyně zpochybňuje podpůrně 175 Žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně posoudila kontext, ve kterém přijala rozhodnutí o rozhodčím řízení, a zejména situaci podniku, který je příjemcem podpory, a situaci na dotčeném trhu. Na podporu této argumentace pouze připomíná celou řadu skutečností, které předcházely rozhodčímu nálezu, aby vysvětlila, že ve skutečnosti neměla možnost odstoupit z rozhodčího řízení. 176 V souladu s judikaturou citovanou v bodě 108 výše je třeba zkoumat, zda žalobkyně dotčenou argumentací prokázala, že Komise měla mít ve druhém sporném rozhodnutí pochybnosti o kontextu, v němž se rozhodla uzavřít se společností Metlen rozhodčí doložku, a o podmínkách stanovených uvedenou doložkou. 177 Zaprvé je třeba připomenout, že v rámci uplatnění kritéria soukromého investora Komise zohlednila „kontextové“ skutečnosti, které prokazovaly, že rozhodčí řízení bylo pro žalobkyni s ohledem na zvláštnosti jejího sporu se společností Metlen rozumným řešením, které by mohl zvolit hypotetický soukromý subjekt nacházející se v co nejpodobnější situaci a jednající za běžných tržních podmínek. 178 V tomto ohledu žalobkyně vysvětlila, že se rozhodla předložit spor k rozhodčímu řízení, jelikož zaprvé toto řízení je rychlejší než řízení před obecnými soudy, zadruhé akumulace dluhu společnosti Metlen byla značná ve zvláště obtížném hospodářském a společenském kontextu a zatřetí několik pokusů stran rozhodčí doložky dosáhnout dohody zjevně neuspělo, takže ve skutečnosti neměla jiné možnosti vyřešit spor, s výjimkou předložení věci obecným soudům. 179 Žalobkyně navíc vysvětluje, že dotčené řešení bylo vhodnější s ohledem na okolnosti jejího sporu se společností Metlen, a zejména s ohledem na podmínky, které stanovila, a sice okamžité vymáhání části dluhu nahromaděného společností Metlen a vymáhání měsíčních faktur za spotřebu elektřiny během doby trvání rozhodčího řízení ve stanovených lhůtách. Z druhé stížnosti vyplývá, že i když společnost Metlen tyto podmínky nakonec nesplnila, žalobkyně neodstoupila od rozhodčího řízení, neboť by to nezlepšilo její postavení s ohledem na zhoršení uvedeného sporu. 180 Je přitom zjevné, že soukromý hospodářský subjekt by se snažil dosáhnout zaplacení částek, které mu dluží jeho dlužník, a to v co nejkratší lhůtě. Toto konstatování je ostatně podpořeno judikaturou, podle které v rámci přezkumu zásady soukromého věřitele vůči dlužníkovi může volba způsobu řešení sporu zohlednit dobu trvání postupu zvoleného pro toto řešení (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 24. ledna 2013, Frucona Košice v. Komise,C‑73/11 P, EU:C:2013:32, bod 103). 181 Z toho vyplývá, že uzavření rozhodčí doložky za výše uvedených okolností je v souladu s kritériem „rentability“, o které by usiloval hypotetický obezřetný soukromý investor, který by se nacházel v situaci žalobkyně a který by jednal za obvyklých tržních podmínek. Žalobkyně ostatně netvrdí, že by obecné soudy zaujaly odlišný přístup než rozhodčí soud. Ze spisu navíc vyplývá, že se žalobkyně obrátila na několik orgánů, které mohly rozhodnout o otázce stanovení sazby, a sice RAE, obecné řecké soudy, Komisi a unijní soud, a to před rozhodčím nálezem a po něm. Žalobkyně tedy použila veškeré prostředky, které měla dispozici, aby mohla stanovit vyšší sazbu, a to na základě ekonomické logiky, kterou by měl takový investor. 182 Ostatně tvrzení žalobkyně, podle kterého „okolnosti“ zohledněné Komisí neodrážejí vnímání, které měla nebo mohla mít o okolnostech, s nimiž byla konfrontována při uzavření rozhodčí doložky, ani význam, který jim přikládala, nemůže být úspěšné, neboť neprokazuje, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení skutečností týkajících se kontextu, v němž se rozhodla použít rozhodčí řízení. 183 Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, totiž zkoumání kritéria soukromého investora neznamená, že cena 36,6 eur/MWh stanovená rozhodčím nálezem byla předvídatelná s ohledem na podmínky rozhodčí doložky, ani že by obezřetný soukromý hospodářský subjekt nemohl být nespokojen s výsledkem řešení sporu mezi ním a jeho smluvním partnerem. Ve skutečnosti, pokud by sazba stanovená uvedeným rozhodčím nálezem byla výslovně předvídatelná, znamenalo by to, že mezi stranami uvedené doložky skutečně nedošlo k neshodě ohledně výpočtu uvedené sazby v okamžiku uzavření této doložky a že rozhodčí řízení nebylo nezbytné. Jinými slovy, uzavřením dotčené doložky obě strany souhlasily s tím, že podstoupí určité riziko, pokud jde o řešení nakonec přijaté rozhodčím soudem. 184 Zadruhé se žalobkyně dovolává judikatury, podle které skutečnost, že operace je pro orgány veřejné moci nebo veřejný podnik, které podporu poskytují, rozumná, nezbavuje Komisi povinnosti ověřit, zda podnik, který je příjemcem opatření, získal hospodářskou výhodu ve smyslu článku 107 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. září 2010, Řecko a další v. Komise, T‑415/05, T‑416/05 a T‑423/05, EU:T:2010:386, bod 213 a citovaná judikatura). Podle žalobkyně tak i za předpokladu, že by tvrzení Komise, podle kterého cena stanovená rozhodčím nálezem odpovídala tržním cenám, bylo opodstatněné, nezbavilo by to Komisi povinnosti ověřit toto tvrzení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. září 2010, Řecko a další v. Komise, T‑415/05, T‑416/05 a T‑423/05, EU:T:2010:386, body 221 až 223). 185 Jak však vyplývá z bodu 113 rozsudku o kasačním opravném prostředku, Komise nebyla povinna ověřit sazbu stanovenou rozhodčím nálezem, ale jednak zkoumat okolnosti, za kterých se žalobkyně rozhodla využít rozhodčího řízení, a jednak ověřit, zda by soukromý hospodářský subjekt za obvyklých tržních podmínek přijal uvedené rozhodnutí za stejných podmínek. 186 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že druhé sporné rozhodnutí se neomezuje na vyloučení existence hospodářské výhody, když se opírá o vůli stran rozhodčí doložky předložit svůj spor k rozhodčímu řízení, ale odkazuje na použití dotčeného rozhodčího řízení za zvláštních okolností sporu mezi těmito stranami. 187 Komise totiž uvedla, že strany rozhodčí doložky stanovily podmínky v uvedené doložce, a sice že stanovená sazba musí zohlednit profil spotřeby společnosti Metlen a náklady žalobkyně na dodávky elektřiny společnosti Metlen. 188 Ze spisu vyplývá, že neshoda stran rozhodčí doložky se týkala hlavně definice nákladů žalobkyně, které měly být zohledněny při výpočtu sazby. Ačkoli byly v nálezu zohledněny náklady žalobkyně jako právnické osoby, tedy jako vertikálně integrovaného podniku v celém rozsahu, na dodávky elektřiny společnosti Metlen za dotčené období, žalobkyně tvrdila, že je třeba zohlednit pouze její náklady jako dodavatele elektřiny. 189 Je tedy třeba si položit otázku, zda by, podobně jako žalobkyně, hypotetický soukromý hospodářský subjekt, který se nachází v co nejpodobnější situaci a jedná za běžných tržních podmínek, přijal návrh společnosti Metlen na rozhodčí řízení. 190 Zaprvé je třeba připomenout, že strany rozhodčí doložky vyjednávaly o stanovení dotčené sazby po dlouhou dobu, aniž se dohodly na dotčené ceně. Kromě toho Metlen přestala v plném rozsahu hradit faktury vystavené žalobkyní, protože nesouhlasila se sazbou v nich uvedenou a Elliniki Epitropi Antagonismou (komise pro hospodářskou soutěž, Řecko) uložila žalobkyni povinnost společnosti Metlen i nadále dodávat elektřinu, a to navzdory sporu mezi těmito stranami. Vzhledem k tomu, že využití rozhodčího řízení představovalo řešení, které podle všeho umožňovalo rozhodnout uvedený spor v relativně krátké lhůtě, je konstatováno, že hypotetický soukromý hospodářský subjekt, který by byl povinen dodávat elektřinu bez náhrady, by se snažil stanovit přiměřenou sazbu co nejdříve. 191 Zadruhé ze spisu rovněž vyplývá, že uzavření rozhodčí doložky bylo nezbytné pro předložení věci rozhodčímu soudu v souladu s článkem 37 zákona č. 4001/2011, neboť tato doložka musí stanovit pravidla, která musí uvedený soud zohlednit podle vůle stran uvedené doložky. Obezřetný hospodářský subjekt by rovněž dodržel právní rámec týkající se předložení jeho sporu k rozhodčímu řízení a stanovil právní rámec, na jehož základě by rozhodci museli vydat své rozhodnutí. 192 Zatřetí rozhodci byli vybráni na základě seznamu sestaveného RAE, a byli tedy osobami s nezpochybnitelnými zkušenostmi v oblasti energetiky. Neshoda stran rozhodčí doložky ohledně rozsahu pravomoci rozhodců, uplatněná žalobkyní v rámci jejího vyjádření po vrácení věci, se ostatně netýkala volby dotčených rozhodců, ale otázky, zda měla být sazba stanovená rozhodčím nálezem použita se zpětnou účinností, či nikoli. Tato úvaha přitom nemůže zpochybnit použití kritéria soukromého investora na skutkové okolnosti projednávané věci, jelikož, jak připouští sama žalobkyně, rozhodci byli povinni použít platné právní předpisy, včetně ustanovení o veřejném pořádku. Nic tedy neumožňuje domnívat se, že by takový investor jednal při výběru rozhodců jinak než žalobkyně. 193 Začtvrté, jak vyplývá z bodu 5 výše, strany rozhodčí doložky v uvedené doložce uvedly rozhodnutí, která měla být zohledněna v rámci rozhodčího řízení. Rovněž požádaly, aby byly cenové podmínky obsažené v jejich návrhu smlouvy ze dne 5. října 2010 aktualizovány a přizpůsobeny tak, aby tyto podmínky odpovídaly jednak vlastnostem spotřeby společnosti Metlen a jednak nákladům žalobkyně. Stanovení přesného právního rámce tak odpovídalo kritériu hospodářské racionality v jednání hypotetického soukromého hospodářského subjektu. 194 Cenové podmínky navíc odrážejí pojmy použité RAE, na nichž se strany rozhodčí doložky nedohodly. S ohledem na podmínky, za kterých byla uvedená doložka podepsána, jak vyplývají ze spisu předloženého Tribunálu, by totiž společnost Metlen s takovou doložkou pravděpodobně nesouhlasila, kdyby tato rovnováha nebyla zajištěna nebo kdyby žalobkyně trvala více na přesnosti výpočtu svých nákladů, které musí rozhodčí soud zohlednit. Žalobkyně tudíž nemůže – ať již proto, že si v této doložce neuvědomila význam vymezení svých nákladů, nebo proto, že věděla, že nemůže dále trvat na stanovení metody výpočtu – důvodně tvrdit, že se Komise dopustila nesprávného posouzení tím, že měla za to, že znění dotčené doložky zaručovalo určitou rovnost v podstupování rizika každé ze stran. Tyto parametry vyplývají z rozhodnutí RAE, která žalobkyni uložila, aby vyjednala své sazby s odběrateli ze sítí vysokého napětí. Žádná indicie předložená žalobkyní neumožňuje předpokládat, že by hypotetický soukromý subjekt nacházející se ve stejné situaci jako žalobkyně a jednající za běžných tržních podmínek jednal odlišně. 195 I za předpokladu, že by žalobkyně měla být obezřetnější, pokud jde o stanovení kritérií v rozhodčí doložce, a zejména pokud jde o posouzení svých nákladů, je totiž třeba připomenout, že sama žalobkyně byla rovněž závislá na společnosti Metlen v tom smyslu, že jí existence a spotřeba posledně uvedené společnosti umožňovala omezit své náklady. V tomto ohledu z rozhodnutí RAE č. 798/2011, zohledněného rozhodčím soudem v souladu s podmínkami stanovenými stranami v uvedené doložce, vyplývá, že spotřeba společnosti Metlen odůvodňovala výstavbu a ziskový provoz bloku pro výrobu elektřiny o výkonu 300 MW, s ohledem na velikost a vysoký koeficient zatížení společnosti Metlen a skutečnost, že existence spotřebitele velikosti společnosti Metlen měla rozhodující vliv jak na „business plan“ žalobkyně, tak na celý řecký trh s elektřinou. Kromě toho vzhledem k tomu, že Metlen měla stabilní spotřebu, mohla se žalobkyně v rámci výpočtu hodin nízké spotřeby vyhnout nákladům z důvodu značné spotřeby společnosti Metlen, bez níž by musela odpojit základní blok. Bylo by tudíž v hospodářském zájmu obezřetného soukromého hospodářského subjektu vyřešit spor co nejrychleji (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 16. března 2016, Frucona Košice v. Komise,T‑103/14, EU:T:2016:152, bod 280). 196 S ohledem na výše uvedené úvahy je tak třeba na základě judikatury citované v bodě 108 výše konstatovat, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by naznačoval, že Komise měla mít pochybnosti o využití rozhodčího řízení běžně obezřetným a pečlivým soukromým hospodářským subjektem nacházejícím se ve stejné situaci jako žalobkyně, a sice hospodářským subjektem, kterému vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž stanovil povinnost nadále dodávat elektřinu svému největšímu zákazníkovi, přestože tento přestal platit faktury a nahromadil značný dluh ve zvláště nestabilním vnitrostátním hospodářském prostředí. 197 Zatřetí, pokud jde o povinnost Komise provést komplexní hospodářská a technická posouzení za účelem určení existence výhody ve smyslu článku 107 SFEU, kterou žalobkyně uvedla ve svém vyjádření předloženém po vrácení věci Tribunálu, je třeba konstatovat, že argument žalobkyně, podle kterého byla Komise povinna více zkoumat, co znamená výraz „náklady [žalobkyně]“, znamená uložit Komisi povinnost rozhodnout o sazbě, která byla nakonec stanovena rozhodčím soudem, což bylo výslovně odmítnuto rozsudkem o kasačním opravném prostředku. Případná výhoda tak nesmí být zkoumána ve vztahu k přesné sazbě stanovené rozhodčím nálezem, ale ve vztahu ke stanovení cenových podmínek v rozhodčí doložce, které měl rozhodčí soud zohlednit. 198 Vzhledem k tomu, že Komise je povinna porovnat chování žalobkyně s chováním hypotetického soukromého hospodářského subjektu v souladu s judikaturou citovanou v bodě 69 výše, přezkum kritéria soukromého investora neznamená, že je Komise povinna prokázat, že by soukromý hospodářský subjekt přijal přesně stejné rozhodnutí jako dotčený veřejný subjekt, ale že rozhodnutí uvedeného veřejného subjektu je přiměřené s ohledem na okolnosti, za nichž bylo přijato. 199 Žádný argument předložený žalobkyní tudíž nemůže zbavit věrohodnosti posouzení kontextuálních skutečností zohledněných Komisí v druhém sporném rozhodnutí v rámci posouzení kritéria soukromého hospodářského subjektu. Žalobkyně tedy v souladu s judikaturou citovanou v bodě 108 výše neprokázala, že Komise měla mít pochybnosti při přezkumu slučitelnosti jejího rozhodnutí uzavřít rozhodčí doložku s vnitřním trhem. 200 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy musí být šestý žalobní důvod ve věci T‑740/17 zamítnut v plném rozsahu. C. K pátému žalobnímu důvodu ve věci T‑740/17, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení při výkladu a použití článků 107 a 108 SFEU, pokud jde o posouzení, podle kterého Komise nebyla povinna provést komplexní hospodářská posouzení, a ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu v rozsahu, v němž Komise nepřezkoumala otázky rozhodující pro konstatování existence, či neexistence státní podpory 201 Z bodu 118 rozsudku o kasačním opravném prostředku vyplývá, že Soudní dvůr zamítl první a druhou část pátého důvodu v rozsahu, v němž žalobkyně tímto důvodem vytýká Komisi, že nezkoumala sazbu stanovenou rozhodčím nálezem, jelikož Komise nebyla za okolností projednávané věci povinna analyzovat obsah uvedeného nálezu za účelem ověření, zda rozhodnutí žalobkyně uzavřít rozhodčí doložku poskytlo společnosti Metlen výhodu ve smyslu článku 107 SFEU. 202 Účastníci řízení se neshodují na důsledcích, které je třeba vyvodit z rozsudku o kasačním opravném prostředku, pokud jde o tento důvod. 1.   K rozsahu vrácení věci T‑740/17 Tribunálu, pokud jde o pátý žalobní důvod 203 Ve vyjádření předloženém po vrácení věci T‑740/17 Tribunálu Komise tvrdí, že se Soudní dvůr dopustil pochybení, když v bodě 121 rozsudku o kasačním opravném prostředku uvedl, že Tribunál nezkoumal „ostatní části [...] pátého žalobního důvodu“, jelikož uvedený důvod má pouze dvě části, které Soudní dvůr s konečnou platností zamítl v bodě 120. Toto nesprávné posouzení vyplývá ze skutečnosti, že v bodě 118 původního rozsudku měl Tribunál za to, že „je třeba společně zkoumat třetí až pátý žalobní důvod“, aby bylo možné zjistit, zda rozhodčí nález poskytl státní podporu. Komise zdůrazňuje, že v bodě 109 původního rozsudku Tribunál rovněž rozhodl, že pátý žalobní důvod má pouze dvě části. 204 Naproti tomu žalobkyně v podstatě tvrdí, že Soudní dvůr odmítl argumenty uvedené v bodech 133 až 143 žaloby, kterými tvrdila, že Komise byla povinna ověřit, zda sazba za elektřinu stanovená rozhodčím soudem je v souladu s tržními podmínkami, a nahradit posouzení posledně uvedeného soudu za účelem posouzení, zda byla poskytnuta státní podpora. Podle žalobkyně musí Tribunál ještě rozhodnout o ostatních částech pátého žalobního důvodu, zejména o třetí části vycházející z nesprávného právního posouzení při výkladu a použití článků 107 a 108 SFEU, pokud jde o posouzení, podle kterého Komise nebyla povinna provést komplexní hospodářská posouzení, a ze zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o posouzení Komise, podle kterého projednávaná věc spadá do zvláštní kategorie věcí, které nepodléhají přezkumu státních podpor, o čtvrté části vycházející z porušení povinnosti zkoumat platný právní rámec, organizaci a fungování trhu, význam vlastností spotřeby společnosti Metlen a prvků jejích nákladů, jakož i způsob stanovení uvedených nákladů, o páté části vycházející z nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu v rozsahu, v němž Komise nepřezkoumala pochybení při výpočtu sazby 36,6 eur/MWh, a šesté části, vycházející z nesprávného právního posouzení a ze zjevně nesprávného posouzení, jelikož Komise měla za to, že ceny elektřiny v jiných zemích mají prvořadý význam. Žalobkyně uvádí, že uvedený důvod kasačního opravného prostředku se ve skutečnosti skládá ze šesti částí, z nichž pouze první dvě byly Soudním dvorem zamítnuty. 205 Z podání žaloby vyplývá, že pátý žalobní důvod je formálně rozdělen na dvě „části“, z nichž každá je rozdělena na tři „podčásti“, jejichž názvy odpovídají názvům šesti částí uvedených žalobkyní v jejím vyjádření předloženém po vrácení věci T‑740/17 Tribunálu. 206 Nicméně bez ohledu na otázku, jak byly argumenty předložené na podporu pátého žalobního důvodu uvedeny v žalobě, je třeba mít s ohledem na rozsudek o kasačním opravném prostředku za to, že Soudní dvůr zamítl tento žalobní důvod v jeho prvních dvou částech, kterými žalobkyně v podstatě vytýkala Komisi, že porušila články 107 a 108 SFEU, jelikož ve druhém sporném rozhodnutí nezkoumala dotčenou sazbu, tak jak vyplývala z rozhodčího nálezu, před tím, než vyloučila existenci výhody a omezila se na ověření, zda by za běžných tržních podmínek soukromý hospodářský subjekt uzavřel za stejných okolností rozhodčí doložku za stejných podmínek. 207 Je tedy třeba, aby Tribunál zkoumal pouze argumenty předložené na podporu pátého žalobního důvodu, které nesouvisejí s otázkou, zda byla Komise povinna ověřit, zda sazba stanovená rozhodčím nálezem byla v souladu s tržními podmínkami, a mohla se omezit na ověření, zda by za obvyklých tržních podmínek soukromý hospodářský subjekt uzavřel za stejných okolností rozhodčí doložku za stejných podmínek. 2.   K argumentům předloženým na podporu pátého žalobního důvodu 208 V rámci prvních dvou argumentů předložených na podporu pátého žalobního důvodu žalobkyně Komisi v podstatě vytýká, že porušila články 107 a 108 SFEU, jelikož ve druhém sporném rozhodnutí nezkoumala dotčenou sazbu, jak vyplývala z rozhodčího nálezu, před tím, než vyloučila existenci výhody, a omezila se na ověření, zda by za běžných tržních podmínek soukromý subjekt za stejných okolností uzavřel rozhodčí doložku za stejných podmínek. Z bodu 118 rozsudku o kasačním opravném prostředku vyplývá, že Tribunálu nepřísluší zkoumat tyto argumenty v rámci tohoto rozsudku. 209 Třetím argumentem předloženým na podporu pátého žalobního důvodu žalobkyně zpochybňuje poznámku pod čarou 23 druhého sporného rozhodnutí, v níž měla Komise v rámci analýzy uplatnění kritéria soukromého investora za to, že ve sporech mezi veřejnými a soukromými podniky není povinna znovu přezkoumávat všechny výpočty pokaždé, když veřejný podnik neuspěl u soudu a následně podal stížnost ke Komisi. Jak přitom tvrdí Komise, tato poznámka pod čarou není uvedena v uvedeném rozhodnutí, ale v prvním sporném rozhodnutí. Argument žalobkyně je tudíž irelevantní a musí být odmítnut. 210 V rámci čtvrtého argumentu předloženého na podporu pátého žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že Komise byla povinna zkoumat cenu stanovenou rozhodčím nálezem tím, že přezkoumá fungování řeckého trhu s elektřinou, vlastnosti spotřeby společnosti Metlen a metody stanovení nákladů žalobkyně. S ohledem na bod 118 rozsudku o kasačním opravném prostředku tedy Tribunálu nepřísluší zkoumat tento argument v rámci tohoto rozsudku. 211 Pátým argumentem předloženým na podporu pátého žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že Komise byla povinna přezkoumat údajná pochybení, kterých se dopustil rozhodčí soud v rámci výpočtu sazby 36,6 EUR/MWh. S ohledem na bod 118 rozsudku o kasačním opravném prostředku tedy Tribunálu nepřísluší zkoumat tento argument v rámci tohoto rozsudku. 212 Šestým argumentem předloženým na podporu pátého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že se Komise v bodě 47 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí dopustila nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že ceny elektřiny v jiných zemích měly zásadní význam pro posouzení, zda byla společnosti Metlen poskytnuta hospodářská výhoda. 213 V bodě 47 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí Komise konstatovala, že ačkoli v projednávané věci není povinna tak učinit v rámci uplatnění kritéria soukromého investora, sazba stanovená rozhodčím nálezem, a sice 36,6 EUR/MWh, byla vyšší než průměrná sazba za elektřinu uplatňovaná na metalurgické podniky v Evropě, která v roce 2013 činila 30,87 eura. 214 Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, tak Komise neměla za to, že ceny v jiných evropských zemích měly zásadní význam pro posouzení dotčené sazby. Toto srovnání se jeví jako „obiter dictum“ v druhém sporném rozhodnutí, které samo uvádí, že ceny elektřiny v jiných zemích nejsou relevantní pro uplatnění kritéria soukromého investora v projednávané věci. 215 Vzhledem k tomu, že žádný argument předložený na podporu pátého žalobního důvodu ve věci T‑740/17 neobstál, musí být uvedený žalobní důvod zamítnut v plném rozsahu. D. Ke druhému žalobnímu důvodu ve věci T‑740/17, vycházejícímu z porušení čl. 24 odst. 2 nařízení 2015/1589, práva žalobkyně být vyslechnuta a Listiny základních práv 216 Žalobkyně tvrdí, že Komise přijala druhé sporné rozhodnutí, aniž provedla „posouzení prima facie“ podle čl. 24 odst. 2 nařízení 2015/1589, pokud jde o existenci protiprávní státní podpory. Podle ní byla stížnost z roku 2012 a druhá stížnost předmětem přezkumu ze strany Komise v letech 2012 až 2014 na základě nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. 1999, L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339), které bylo tehdy použitelné před přijetím sporného dopisu. Poukazuje na to, že Komise přesto v tomto rozhodnutí odložila uvedené stížnosti ze zcela odlišných důvodů. 217 Žalobkyně má za to, že Komise byla povinna splnit procesní povinnosti, které vyplývají ze zrušení sporného dopisu, a zejména znovu provést vyšetřovací řízení o stížnostech v oblasti státních podpor. V tomto ohledu tvrdí, že judikatura, podle které Komise není povinna znovu zahájit celé řízení v případě zrušení aktu soudem, není použitelná na případ zrušení aktu, které vyplývá z iniciativy Komise a které musí dodržet určité podmínky. 218 Dosah povinnosti provést znovu vyšetřovací řízení o stížnostech v oblasti státních podpor v případě zrušení rozhodnutí o odložení uvedených stížností by tak neměl být omezen na okamžik, kdy došlo k nesprávnému právnímu posouzení, na němž se zrušení zakládá, ale měl by sahat do dřívější doby, aby se zajistilo dodržování právních předpisů o státní podpoře a aby se zúčastněným stranám zaručilo, že pozdější rozhodnutí soudu v dané věci je konečné. Toto posouzení by mělo být prováděno případ od případu a mělo by zohledňovat časový odstup mezi zrušeným aktem a novým přijatým aktem, zejména v důsledku nových informací, které mohou být Komisi sděleny. 219 Komise je rovněž povinna znovu provést řízení o stížnostech v oblasti státních podpor v případě změny použitelného právního rámce. Článek 24 odst. 2 nařízení 2015/1589 tak stěžovateli přiznává právo být vyslechnut v případě, že jej Komise informuje o zamítnutí stížnosti. Toto právo by mělo být vykonáváno tak, aby mohlo ovlivnit rozhodnutí orgánu veřejné správy, a dotčená osoba by měla mít možnost se užitečně vyjádřit. Druhé sporné rozhodnutí však bylo přijato v naprostém rozporu s tímto právem, neboť zamítá stížnost z roku 2012 a druhou stížnost, aniž se žalobkyně mohla vyjádřit k charakteristikám rozhodčího řízení a k otázce, zda z něj mohla vyplývat státní podpora. Žalobkyně má ostatně za to, že je zjevné, že výsledek věci by mohl být odlišný, kdyby byla vyslechnuta správně. Tvrdí tak, že Komise tím, že nevyzvala stěžovatelku, aby se vyjádřila k důvodům, na jejichž základě Komise hodlala stížnost zamítnout, zjevně nesplnila svou povinnost důkladně přezkoumat uvedené stížnosti. 220 Nedodržení práva být vyslechnut představuje rovněž porušení čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv. 221 Komise argumenty žalobkyně zpochybňuje. 222 Úvodem je třeba poukázat na zjevnou rozporuplnost argumentace žalobkyně v rozsahu, v němž v rámci tohoto důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že druhé sporné rozhodnutí musí být považováno za platné jednak z důvodu presumpce legality unijních aktů a jednak z důvodu zmizení sporného dopisu z unijního právního řádu, ačkoli ve všech svých písemnostech týkajících se projednávaného sporu zpochybnila pravomoc Komise zrušit a nahradit předchozí akty, a zejména sporný dopis, neboť tento dopis je založen na odlišných důvodech. 223 Dále je rozporná i námitka žalobkyně, že Komise neobnovila fázi předběžného posouzení v plném rozsahu, když se rozhodla zrušit předchozí akty, jimiž se zamítají stížnosti. V každém případě z judikatury vyplývá, že Komise nebyla oprávněna znovu zahájit řízení v dřívější fázi (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 2010, Athinaïki Techniki v. Komise,C‑362/09 P, EU:C:2010:783, bod 70). 224 Tento argument žalobkyně není podpořen ani rozsudkem ze dne 6. července 2017, SNCM v. Komise (T‑1/15, nezveřejněný, EU:T:2017:470), na který odkazuje a v němž měl Tribunál za to, že Komise může být v závislosti na okolnostech projednávané věci povinna zohlednit skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí nahrazeného v návaznosti na zrušení prvního rozhodnutí Tribunálem, na základě povinností vyplývajících z článku 266 SFEU, za účelem posouzení nezbytnosti znovu zahájit formální vyšetřovací řízení (rozsudek ze dne 6. července 2017, SNCM v. Komise, T‑1/15, nezveřejněný, EU:T:2017:470, bod 70). Věc, ve které byl vydán uvedený rozsudek, musí být totiž odlišena od projednávané věci, neboť zaprvé unijní soud nerozhodl o legalitě úvah Komise ve sporném dopise, zadruhé existují rozdíly mezi předběžným posouzením a formálním vyšetřovacím řízením, které se vymezeno skutečnostmi uvedenými v oznámení o zahájení řízení, a zatřetí žalobkyně nijak neprokazuje, proč by v případě, že by Komise znovu zahájila fázi předběžného posouzení, zaujala odlišné stanovisko. 225 Argument žalobkyně, podle kterého doba mezi přijetím sporného dopisu a přijetím druhého sporného rozhodnutí nutila Komisi zkoumat, zda byly k dispozici nové informace ve vztahu ke spornému opatření, je tedy hypotetický a nemůže obstát. Žalobkyně totiž nepředkládá žádnou novou skutečnost po přijetí sporného dopisu, kterou by Komise byla povinna zohlednit v rámci zpochybnění sazby stanovené rozhodčím nálezem. 226 Z toho vyplývá, že argument žalobkyně, podle kterého byla Komise povinna znovu zahájit celé řízení před přijetím druhého sporného rozhodnutí, musí být odmítnut. 227 Pokud jde ostatně o údajnou změnu použitelného právního rámce, je třeba konstatovat, že čl. 24 odst. 2 nařízení 2015/1589 zakotvuje právo každé zúčastněné strany podat stížnost s cílem informovat Komisi o každé údajné protiprávní podpoře nebo o jakémkoli údajném zneužití podpory. Za tímto účelem musí zúčastněná osoba řádně vyplnit formulář. Pokud se Komise domnívá, že skutkové a právní okolnosti uplatněné zúčastněnou stranou nepostačují na základě přezkumu prima facie k prokázání existence protiprávní státní podpory nebo zneužití podpory, zúčastněnou stranu o tom uvědomí a vyzve ji, aby předložila připomínky ve stanovené lhůtě, která obvykle nepřesáhne jeden měsíc. Kromě toho Komise zašle stěžovateli kopii jakéhokoliv rozhodnutí přijatého v případu, kterého se daná stížnost týkala. 228 Podle původního znění nařízení č. 659/1999 se Komise mohla omezit na informování zúčastněné strany o skutečnosti, že předané informace byly nedostatečné k tomu, aby se vyjádřila k případu. Kromě toho byla povinna zaslat zúčastněné straně své rozhodnutí, jestliže bylo toto rozhodnutí přijato v případě, který se týkal obsahu poskytnutých informací (rozsudek ze dne 14. května 2019, Marinvest a Porting v. Komise, T‑728/17, nezveřejněný, EU:T:2019:325, bod 39). 229 S ohledem na ustanovení nařízení 2015/1589 se jeví, že v průběhu správního řízení, které předchází případnému zahájení formálního vyšetřovacího řízení, se práva zúčastněných stran změnila ve dvou bodech. Na jedné straně jsou informace, které tyto strany předávají Komisi ve standardizovaném formátu, nyní kvalifikovány jako stížnost. Na druhé straně zúčastněné strany musí předložit své připomínky, pokud je Komise po posouzení prima facie informuje o tom, že hodlá stížnost zamítnout (rozsudek ze dne 14. května 2019, Marinvest a Porting v. Komise, T‑728/17, nezveřejněný, EU:T:2019:325, bod 40). 230 I když tento vývoj umožňuje zúčastněným stranám vyjádřit své stanovisko úplněji a podrobněji v případě zamýšleného zamítnutí stížnosti tím, že zavádí určitou formu dialogu mezi nimi a Komisí, nemá to za následek zásadní změnu povahy řízení ve vztahu k zúčastněným stranám (rozsudek ze dne 14. května 2019, Marinvest a Porting v. Komise, T‑728/17, nezveřejněný, EU:T:2019:325, bod 41). Žalobkyně ostatně nezpochybňuje, že základní obsah čl. 24 odst. 2 nařízení 2015/1589 byl použitelný od roku 2013, ale vysvětluje, že to neznamená, že jej Komise použila. 231 Podle ustálené judikatury je však řízení o přezkumu státních podpor upravené v článku 108 SFEU řízením, které je zahájeno pouze vůči členskému státu odpovědnému za poskytnutí podpory. Jedině dotyčný členský stát se tedy může jako osoba, které bude určeno budoucí rozhodnutí Komise, dovolávat skutečného práva na obhajobu (viz rozsudek ze dne 29. září 2021, Ryanair a další v. Komise, T‑448/18, nezveřejněný, EU:T:2021:626, bod 100 a citovaná judikatura). 232 V rámci řízení o přezkumu státních podpor stanoveného v článku 108 SFEU má předběžné posouzení podpor zavedené odstavcem 3 tohoto článku za cíl umožnit Komisi, aby si utvořila prvotní názor na částečnou či úplnou slučitelnost dotčené podpory. Je tedy třeba jej odlišit od formálního vyšetřovacího řízení uvedeného v odstavci 2 téhož článku. Pouze v rámci této fáze, která má umožnit Komisi, aby získala úplné informace o všech okolnostech věci, ukládá Smlouva o FEU Komisi povinnost vyzvat zúčastněné strany, aby podaly své připomínky (viz rozsudek ze dne 19. října 2022, Ighoga Region 10 a další v. Komise, T‑582/20, nezveřejněný, EU:T:2022:648, bod 25 a citovaná judikatura). 233 Judikatura rovněž upřesnila, že cílem Listiny základních práv není změnit povahu kontroly státních podpor zavedené Smlouvou o FEU nebo přiznat třetím osobám právo kontroly, které článek 108 SFEU nestanoví (viz rozsudek ze dne 29. září 2021, Ryanair a další v. Komise, T‑448/18, nezveřejněný, EU:T:2021:626, bod 108 a citovaná judikatura). Z toho vyplývá, že argumentace žalobkyně týkající se práva dotčené osoby být vyslechnuta, jak vyplývá z jiných oblastí unijního práva, musí být odmítnuta. 234 V každém případě i za předpokladu, že by se žalobkyně mohla dovolávat práva být vyslechnuta v rámci řízení o přijetí druhého sporného rozhodnutí, je třeba připomenout, že v případě vady ovlivňující právo na obhajobu, jehož nedílnou součástí je právo být vyslechnut, přísluší unijnímu soudu, aby ověřil, zda by v závislosti na skutkových a právních okolnostech specifických pro projednávanou věc mohlo dotčené řízení vést k jinému výsledku, jelikož by žalobkyně mohla lépe zajistit uvedená práva, kdyby k tomuto pochybení nedošlo (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. září 2022, DD v. FRA, T‑470/20, nezveřejněný, EU:T:2022:511, bod 141 a citovaná judikatura). V tomto ohledu nese důkazní břemeno ohledně možného dopadu pochybení žalobce (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. září 2009, Itálie v. Komise,T‑211/05, EU:T:2009:304, bod 45 a citovaná judikatura). 235 V projednávané věci přitom Komise informovala žalobkyni dopisem ze dne 6. května 2014 o negativním předběžném posouzení druhé stížnosti a vyzvala ji, aby předložila připomínky. Kromě toho se žalobkyně svou žalobou ve věci T‑352/15 domáhala zrušení prvního sporného rozhodnutí, jehož odůvodnění bylo v podstatě totožné s odůvodněním druhého sporného rozhodnutí, takže v okamžiku přijetí posledně uvedeného rozhodnutí měla Komise k dispozici všechny informace, které ji podle názoru žalobkyně měly vést k zahájení formálního vyšetřovacího řízení. 236 Za těchto okolností je třeba mít za to, že žalobkyně neprokázala, v čem by možnost předložit nové připomínky mohla Komisi poskytnout objasnění před přijetím druhého sporného rozhodnutí a že by toto objasnění mohlo vést k odlišnému výsledku. 237 Argument žalobkyně vycházející z porušení práva být vyslechnut jednak z důvodu změny použitelného právního pravidla a jednak z důvodu přijetí nového rozhodnutí o odložení její stížnosti tak musí být odmítnut. 238 Druhý žalobní důvod ve věci T‑740/17 musí být tudíž zamítnut. E. K sedmému žalobnímu důvodu ve věci T‑740/17, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení při výkladu a použití čl. 107 odst. 1 SFEU, z nedostatečného odůvodnění a z nesprávného posouzení skutkového stavu, jelikož Komise nevyhověla stížnosti z roku 2012 podle čl. 108 odst. 2 SFEU, když své posouzení založila na skutečnosti, že se tato stížnost „stala bezpředmětnou“ v důsledku vyhlášení rozhodčího nálezu 239 Žalobkyně zpochybňuje rozhodnutí Komise nevyhovět stížnosti z roku 2012 v rozsahu, v němž rozhodnutí RAE č. 346/2012 zavádí státní podporu. Podle žalobkyně byla tímto rozhodnutím povinna uplatňovat ceny plně nepokrývající náklady, které vynaložila na dodávky elektřiny společnosti Metlen. 240 Zaprvé žalobkyně tvrdí, že odložení stížnosti z roku 2012 bylo stiženo nedostatkem odůvodnění. 241 Kromě toho ve fázi repliky žalobkyně zpochybňuje to, co považuje za odůvodnění ex post, totiž tvrzení Komise v žalobní odpovědi, podle kterého stížnost z roku 2012 neměla „odlišný“ předmět a „nevztahovala se na ni posouzení Komise týkající se [druhé stížnosti]“. 242 Zadruhé žalobkyně v první řadě v podstatě tvrdí, že rozhodnutí RAE č. 346/2012 mělo být posouzeno jako rozhodnutí zavádějící protiprávní státní podporu. Tvrdí, že stížnost z roku 2012 se netýkala pouze sazby uložené uvedeným rozhodnutím, neboť vzhledem k tomu, že RAE neposkytl žádné vysvětlení, pokud jde o výpočet stanovené sazby, znamená to, že bez ohledu na to, zda byla tato cena spravedlivá nebo zákonná, povaha a právní dosah uvedeného rozhodnutí se neomezovaly na předběžné určení uvedené ceny. Zdůrazňuje, že RAE přesto v tomto rozhodnutí s konečnou platností přijal argumenty společnosti Metlen, podle kterých měla být její sazba vypočtena na základě variabilních nákladů na elektřinu vyrobenou nejvýnosnějším výrobním blokem na hnědé uhlí. Podle ní, i když se dotčené rozhodnutí týká předběžných opatření, má takové rozhodnutí na základě výše uvedených důvodů povahu konečného kvaziregulačního aktu RAE, jelikož takové rozhodnutí nebere v úvahu žádnou jinou skutečnost, pokud jde o metodu výpočtu ceny elektřiny, kterou použila. Uvádí, že dotčené rozhodnutí vycházelo ze tří nesprávných zjištění, již zdůrazněných v uvedené stížnosti, když nejprve vysvětlila, že zaprvé není v žádném případě povinna dodávat za cenu, která pokrývá pouze její variabilní náklady, dále, že je povinna získat zpět veškeré své náklady, zejména fixní náklady, variabilní náklady a kapitálové náklady, a konečně, že „teorie nejnižších variabilních nákladů“ je založena na nesprávné hospodářské analýze. Uvádí, že podle této teorie, kterou zpochybňuje, měla zohlednit úspory, ze kterých měla prospěch z důvodu skutečnosti, že poptávka po elektřině společnosti Metlen byla nepřetržitá. Zdůrazňuje, že uvedená teorie je založena na nesprávném předpokladu, že byla povinna zastavit fungování „marginální“ jednotky pro výrobu elektřiny z hnědého uhlí, pokud by došlo k ukončení dodávek do společnosti Metlen. 243 Zadruhé žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že rozhodnutí RAE č. 346/2012 bylo se zpětnou účinností nahrazeno rozhodčím nálezem. I kdyby rozhodčí soud nebyl uvedeným rozhodnutím právně vázán, ve skutečnosti se řídil jeho odůvodněním. Žalobkyně se tak domnívá, že Komise měla mít vážné pochybnosti o povaze a slučitelnosti odůvodnění dotčeného rozhodnutí s čl. 107 odst. 1 SFEU, a měla tedy zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU. 244 Komise argumenty žalobkyně zpochybňuje. 245 Úvodem je třeba uvést, že v bodě 12 odůvodnění druhého sporného rozhodnutí Komise konstatovala, že se stížnost z roku 2012, kterou žalobkyně zpochybnila sazbu prozatímně stanovenou rozhodnutím RAE č. 346/2012, stala bezpředmětnou, jelikož sazba stanovená rozhodčím nálezem zpětně nahradila prozatímní sazbu. 246 Stejně tak z rozhodnutí RAE č. 346/2012 jasně vyplývá, že RAE stanovil pouze prozatímní sazbu za dodávky elektřiny mezi oběma stranami rozhodčí doložky. Bod 3 výroku uvedeného rozhodnutí totiž výslovně uvádí, že stanovená sazba bude uplatňována buď do rozhodnutí RAE o stížnosti společnosti Metlen, nebo do vydání rozhodčího nálezu, nebo dříve v případě, že jednání mezi uvedenými stranami budou úspěšná, a že elektřina, kterou žalobkyně dodá společnosti Metlen za uvedenou cenu, bude v každém případě následně předmětem konečného vyúčtování. Stejně tak uvedený výrok uvedl, že sazba, kterou stanovil, nahradila prozatímní sazbu se zpětnou účinností, neboť byla uplatňována od 1. července 2010. Žalobkyně ostatně nepředložila žádný důkaz na podporu svého tvrzení, že výklad, který vyplývá z tohoto rozhodnutí, má regulační povahu, a uplatňuje se tedy nad rámec jejího sporu se společností Metlen, takže je nezbytné posoudit, zda toto rozhodnutí mohlo zavést protiprávní režim státní podpory. Jak totiž tvrdí Komise, „důkazy“ předložené žalobkyní představují pouze odkazy na její tvrzení uvedená ve stížnosti z roku 2012 a v žádném případě se netýkají důkazu o obecné použitelnosti dotčeného rozhodnutí. 247 Komise tudíž mohla legitimně konstatovat, že se stížnost z roku 2012 stala bezpředmětnou v důsledku rozhodčího nálezu, a zejména v okamžiku přijetí druhého sporného rozhodnutí. Sedmý žalobní důvod ve věci T‑740/17 tedy musí být zamítnut. F. K prvnímu žalobnímu důvodu ve věci T‑740/17, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení při výkladu rozsudku ze dne 31. května 2017, DEI v. Komise (C‑228/16 P, EU:C:2017:409) 248 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že Komise nesprávně vyložila podmínky stanovené Soudním dvorem v rozsudku ze dne 31. května 2017, DEI v. Komise (C‑228/16 P, EU:C:2017:409), týkající se otázky nahrazení sporného dopisu a prvního sporného rozhodnutí. 249 Komise navrhla, aby Tribunál na základě článku 130 jednacího řádu určil, že žaloby ve věcech T‑639/14 RENV II a T‑352/15 RENV se staly bezpředmětnými a již není důvodné rozhodnout ve věci samé. 250 V tomto ohledu je třeba zaprvé konstatovat, že sporným dopisem, prvním sporným rozhodnutím a druhým sporným rozhodnutím chtěla Komise ukončit fázi předběžného posouzení podle čl. 4 odst. 2 nařízení 2015/1589 jak u stížnosti z roku 2012, tak u druhé stížnosti, jelikož zahájené šetření neumožnilo dospět k závěru o existenci státní podpory ve smyslu článku 107 SFEU, a že tedy odmítla zahájit formální vyšetřovací řízení. 251 Ačkoli je zřejmé, že sporný dopis nesplňuje podmínky čl. 4 odst. 2 nařízení č. 659/1999 platného v rozhodné době, formální vada týkající se pravomoci autora aktu byla napravena oběma pozdějšími akty. 252 Zadruhé je třeba připomenout, že judikatura přiznala každému orgánu, který konstatuje, že některý z jeho aktů je stižen protiprávností, pravomoc zrušit tento akt v přiměřené lhůtě se zpětnou účinností, ale v mezích uložených zásadou ochrany legitimního očekávání osoby, na kterou se tento akt vztahuje, která mohla spoléhat na jeho legalitu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. března 1982, Alpha Steel v. Komise,14/81, EU:C:1982:76, bod 10, a ze dne 17. dubna 1997, de Compte v. Parlament,C‑90/95 P, EU:C:1997:198, bod 35). 253 Možnost zrušení rozhodnutí o odložení stížnosti týkající se údajné státní podpory, se zpětnou účinností, však není absolutní. Kdyby totiž Komise měla neomezené právo zrušit takové rozhodnutí, stačilo by, aby odložila stížnost podanou zúčastněnou stranou, a dále poté, co tato strana podá žalobu, zrušila rozhodnutí o odložení stížnosti, znovu zahájila předběžnou fázi přezkumu a opakovala tyto úkony tolikrát, kolikrát bude zapotřebí, aby se vyhnula jakémukoli soudnímu přezkumu svého jednání (rozsudek ze dne 16. prosince 2010, Athinaïki Techniki v. Komise,C‑362/09 P, EU:C:2010:783, bod 68). 254 Z judikatury navíc vyplývá, že přijetí čistě potvrzujícího rozhodnutí nemůže být považováno za takové zrušení, neboť jinak by bylo překážkou účinného výkonu soudní ochrany (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 2010, Athinaïki Techniki v. Komise,C‑362/09 P, EU:C:2010:783, bod 70). Akt se považuje za akt čistě potvrzující předchozí akt, pokud oproti předchozímu aktu neobsahuje žádnou novou skutečnost. Jinak je tomu však v případě, že Komise nahrazuje rozhodnutí o odložení stížnosti za účelem napravení protiprávnosti uvedeného rozhodnutí a současně uvede povahu protiprávnosti, kterou je toto rozhodnutí stiženo (rozsudek ze dne 31. května 2017, DEI v. Komise,C‑228/16 P, EU:C:2017:409, body 33 a 40). 255 V projednávané věci, jak vyplývá z bodu 30 rozsudku ze dne 31. května 2017, DEI v. Komise (C‑228/16 P, EU:C:2017:409), přijala Komise sporným dopisem akt o odložení věci, kterým rozhodla o ukončení fáze předběžného posouzení zahájeného na základě stížnosti z roku 2012, konstatovala, že zahájené šetření neumožnilo dospět k závěru, že existuje podpora ve smyslu článku 107 SFEU, a odmítla tudíž zahájit formální vyšetřovací řízení upravené v čl. 108 odst. 2 SFEU. Komise tedy zaujala konečné stanovisko k návrhu žalobkyně na konstatování porušení uvedených článků. Vzhledem k tomu, že uvedený dopis zabránil žalobkyni předložit připomínky v rámci formálního vyšetřovacího řízení, vyvolal tím závazné právní účinky, kterými mohly být dotčeny její zájmy. 256 Soudní dvůr měl navíc za to, že první sporné rozhodnutí bylo „čistě potvrzující“ vůči spornému dopisu a nelze je vykládat jako zrušení tohoto dopisu. Jinak by tomu bylo, kdyby Komise přijetím tohoto rozhodnutí zamýšlela sporný dopis zrušit, aby napravila protiprávnost, kterou byl tento dopis stižen, což uvedené rozhodnutí nijak neupřesňovalo (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 31. května 2017, DEI v. Komise,C‑228/16 P, EU:C:2017:409, body 40 a 41). 257 Po podání první žaloby žalobkyně proti spornému dopisu totiž Komise přijala první sporné rozhodnutí z vlastního podnětu. Uvedené rozhodnutí však tento dopis zrušuje, aniž upřesňuje důvody, proč bylo toto zrušení nezbytné. 258 Dále vzhledem k tomu, že toto řešení nebylo v souladu s rozsudkem ze dne 31. května 2017, DEI v. Komise (C‑228/16 P, EU:C:2017:409), přijala Komise následně druhé sporné rozhodnutí, které na rozdíl od prvního sporného rozhodnutí upřesňuje protiprávnost aktů, které chtěla nahradit. Druhým sporným rozhodnutím tedy Komise nejen zrušuje sporný dopis a první sporné rozhodnutí, ale v bodě 51 odůvodnění upřesňuje protiprávnost, kterou chtěla napravit. 259 Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, druhé sporné rozhodnutí zrušilo a nahradilo sporný dopis a první sporné rozhodnutí v souladu s požadavky stanovenými rozsudkem ze dne 31. května 2017, DEI v. Komise (C‑228/16 P, EU:C:2017:409). 260 Za těchto okolností je třeba zamítnout první žalobní důvod ve věci T‑740/17, a v důsledku toho zamítnout žalobu v uvedené věci v plném rozsahu. 261 V důsledku toho je třeba konstatovat, že již není důvodné rozhodnout o žalobách ve věcech T‑639/14 RENV II a T‑352/15 RENV. IV. K nákladům řízení 262 Podle článku 195 jednacího řádu v rozhodnutích Tribunálu vydaných po zrušení jeho rozhodnutí a vrácení věci rozhoduje Tribunál o nákladech souvisejících s řízeními zahájenými před ním a s řízením o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem. 263 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. 264 Kromě toho podle článku 137 jednacího řádu není-li vydáno rozhodnutí ve věci samé, rozhodne o nákladech řízení Tribunál dle volného uvážení. 265 Konečně v souladu s čl. 138 odst. 1 jednacího řádu nesou členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady řízení. 266 S ohledem na skutečnost, že žalobkyně neměla ve věci T‑740/17 RENV úspěch a již není důvodné rozhodnout ve věcech T‑639/14 RENV II a T‑352/15 RENV, ponese každý účastník řízení vlastní náklady řízení ve věcech T‑639/14, T‑639/14 RENV, T‑639/14 RENV II, T‑352/15, T‑352/15 RENV, T‑740/17 a T‑740/17 RENV, jakož i ve věcech C‑228/16 P, C‑701/21 P a C‑739/21 P. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (šestý rozšířený senát) rozhodl takto: 1) Žaloba ve věci T‑740/17 RENV se zamítá. 2) V důsledku toho již není důvodné rozhodnout o žalobách ve věcech T‑639/14 RENV II a T‑352/15 RENV. 3) Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení ve věcech T‑639/14, T‑639/14 RENV, T‑639/14 RENV II, T‑352/15, T‑352/15 RENV, T‑740/17 a T‑740/17 RENV, jakož i ve věcech C‑228/16 P, C‑701/21 P a C‑739/21 P. 4) Spolková republika Německo ponese vlastní náklady řízení. Costeira Kančeva Öberg Zilgalvis Tichy-Fisslberger Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 12. listopadu 2025. Podpisy ( *1 ) – Jednací jazyk: řečtina.