ra.de Urteile
EU-Rechtsprechung · Gericht der Europäischen Union
Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Portugalský a španělský trh s telekomunikacemi – Doložka o zákazu konkurence na iberském trhu vložená do smlouvy o nabytí podílu společnosti Portugal Telecom v brazilském operátorovi mobilní telefonie Vivo společností Telefónica – Částečné zrušení původního rozhodnutí – Rozhodnutí, kterým se mění výše pokuty – Překážka věci pravomocně rozsouzené – Nepřijetí doplňujícího oznámení námitek – Stanovení hodnoty tržeb – Vyloučení tržeb za služby, u nichž strany nejsou v potenciální hospodářské soutěži
ECLI: ECLI:EU:T:2024:668Entscheidung vom: 02.10.2024
ROZSUDEK TRIBUNÁLU (šestého senátu)
2. října 2024 ( *1 )
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Portugalský a španělský trh s telekomunikacemi – Doložka o zákazu konkurence na iberském trhu vložená do smlouvy o nabytí podílu společnosti Portugal Telecom v brazilském operátorovi mobilní telefonie Vivo společností Telefónica – Částečné zrušení původního rozhodnutí – Rozhodnutí, kterým se mění výše pokuty – Překážka věci pravomocně rozsouzené – Nepřijetí doplňujícího oznámení námitek – Stanovení hodnoty tržeb – Vyloučení tržeb za služby, u nichž strany nejsou v potenciální hospodářské soutěži“
Ve věci T‑181/22,
Pharol, SGPS SA, se sídlem v Lisabonu (Portugalsko), zástupci: N. Mimoso Ruiz a R. Prates, advokáti,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zástupci: P. Caro de Sousa, C. Urraca Caviedes a C. Zois, jako zmocněnci,
žalované,
TRIBUNÁL (šestý senát),
ve složení: M. J. Costeira, předsedkyně, U. Öberg a P. Zilgalvis (zpravodaj), soudci,
za soudní kancelář: H. Eriksson, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po jednání konaném dne 28. září 2023,
vydává tento
Rozsudek ( 1 )
1
Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, společnost Pharol, SGPS SA, domáhá částečného zrušení rozhodnutí Komise C(2022) 324 final ze dne 25. ledna 2022, kterým se mění rozhodnutí C(2013) 306 final ze dne 23. ledna 2013 v řízení podle článku 101 SFEU (věc AT.39839 – Telefónica/Portugal Telecom) (dále jen „napadené rozhodnutí“) a podpůrně snížení výše pokuty, která jí byla uložena v napadeném rozhodnutí.
I. Skutečnosti předcházející sporu
2
Základem projednávaného sporu je doložka (dále jen „doložka“), která byla vložena do článku 9 dohody o nákupu akcií (dále jen „dohoda“) podepsané společnostmi Telefónica, SA a Portugal Telecom, SGPS SA, která se později přejmenovala na Pharol, SGPS SA (dále jen „PT“ nebo „žalobkyně“ a společně se společností Telefónica, jen „strany“) dne 28. července 2010, jejímž předmětem je výhradní kontrola společnosti Telefónica nad provozovatelem brazilské mobilní sítě Vivo Participações, SA (dále jen „Vivo“). Doložka zní následovně:
„Zadeváté – Zákaz konkurence
V rozsahu dovoleném zákonem se obě strany přímo i nepřímo prostřednictvím svých přidružených podniků zdrží účasti na projektech v oblasti telekomunikací (včetně pevných a mobilních telefonních služeb, služeb přístupu k internetu a televizních služeb, avšak s výjimkou investic nebo činností, jež probíhají ke dni podpisu této dohody), jež lze považovat za konkurenci pro druhou stranu v rámci iberského trhu, jakož i investic do takových projektů, a to po dobu od [konečného uzavření transakce dne 27. září 2010] do 31. prosince 2011.“
A. Rozhodnutí z roku 2013
3
Dne 23. ledna 2013 přijala Evropská komise rozhodnutí C(2013) 306 final v řízení podle článku 101 SFEU (věc AT.39.839 – Telefónica/Portugal Telecom) (dále jen „rozhodnutí z roku 2013“), kterým měla za to, že doložka představuje dohodu o zákazu konkurence a Telefónica a PT porušily článek 101 SFEU tím, že se jí účastnily.
4
Pokud jde o působnost doložky, Komise měla s přihlédnutím k jejímu znění za to, že se týkala všech projektů v rámci služeb elektronických komunikací s výhradou, že některá ze stran dohody poskytuje nebo může poskytovat takovou službu. Proto se doložka týkala služeb pevné a mobilní telefonie, služeb přístupu k internetu a televizních služeb, jakož i služeb rozhlasového vysílání. Komise naopak shledala, že jakákoliv činnost vykonaná nebo investice provedená před podpisem dohody, a sice dne 28. července 2010, byla vyloučena z působnosti doložky. V tomto ohledu Komise uvedla, že světové telekomunikační služby a velkoobchodní mezinárodní přenosové služby byly vyloučeny z působnosti doložky z důvodu přítomnosti obou stran na trzích uvedených služeb na Iberském poloostrově ke dni podpisu dohody.
5
Pokud jde o zeměpisnou působnost doložky, Komise vyložila pojem „iberský trh“ tak, že odkazuje na španělský a portugalský trh. Vzhledem k obchodním činnostem stran, které spočívaly v přítomnosti na většině trhů s elektronickými komunikacemi v zemi původu obou z nich, a ve slabé, či dokonce neexistující přítomnosti v zemi původu druhé strany, se Komise domnívala, že územní působnost doložky se týkala Portugalska, co se týče společnosti Telefónica, a Španělska, pokud jde o PT.
6
Komise dospěla k závěru, že doložka ukládala stranám zákaz soutěžit a představovala dohodu o rozdělení trhů, jejímž účelem bylo omezit hospodářskou soutěž na vnitřním trhu. Podle Komise z tohoto důvodu doložka porušovala článek 101 SFEU s přihlédnutím ke znění dohody, jakož i k hospodářskému a právnímu kontextu, do něhož dohoda zapadala (například trhy s elektronickými komunikacemi, které byly liberalizovány) a vedení a skutečnému jednání stran (zejména zrušení doložky z jejich podnětu dne 4. února 2011 v návaznosti na zahájení řízení Komisí).
7
Pokud jde o stanovení výše pokut Komise v rozhodnutí z roku 2013 použila ustanovení pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2, dále jen „pokyny z roku 2006“).
8
K určení základní částky ukládané pokuty Komise vzala v úvahu hodnotu služeb, na které se vztahovala doložka, definovaných v bodech 4 až 5 výše, a zejména, u každé strany pouze hodnotu jejích vlastních tržeb v její zemi původu. Použila tržby podniků v roce 2011 a měla za to, že procentní podíl hodnoty tržeb, který je třeba zohlednit, činí 2 % pro oba dotčené podniky. Přihlédla ke skutečnosti, že protiprávní jednání trvalo od 27. září 2010 (data vyhotovení notářského zápisu o transakci a tedy data konečného uzavření transakce) do 4. února 2011 (data, kdy v návaznosti na zahájení řízení Komisí dne 19. ledna 2011 podepsaly Telefónica a PT dohodu za účelem zrušení doložky). Konečně měla Komise za to, že datum zrušení doložky představovalo polehčující okolnost vzhledem ke skutečnosti, že k němu došlo pouze 16 dnů po zahájení řízení a 30 dnů po zaslání první žádosti o informace stranám a nebyla tajná, takže bylo třeba snížit částku pokuty uložené stranám o 20 %.
9
Konečná částka pokut činila 66894000 eur pro společnost Telefónica a 12290000 eur pro PT. Komise upřesnila, že tato částka nepřekračuje 10 % celkového obratu dosaženého každým z dotyčných podniků.
A. Částečné zrušení rozhodnutí z roku 2013
10
Rozsudkem ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), Tribunál zrušil článek 2 rozhodnutí z roku 2013 v části, v níž stanoví částku pokuty uložené PT na 12290000 eur v rozsahu, v němž byla tato částka stanovena na základě hodnoty tržeb stanovené Komisí. Tribunál měl za to, že Komise měla za účelem stanovení hodnoty tržeb určit služby, u kterých neexistovala mezi stranami potenciální hospodářská soutěž na iberském trhu tím, že by přezkoumala informace předložené stranami v jejich odpovědích na oznámení námitek za účelem prokázání neexistence potenciální hospodářské soutěže mezi nimi ve vztahu k určitým službám během doby platnosti doložky.
11
Rozsudkem ze dne 28. června 2016, Telefónica v. Komise (T‑216/13, EU:T:2016:369), Tribunál zrušil článek 2 rozhodnutí z roku 2013 v části, v níž stanoví částku pokuty uložené společnosti Telefónica na 66894000 eur v rozsahu, v němž byla tato částka stanovena na základě hodnoty tržeb stanovené Komisí. Zrušení vychází ze stejného odůvodnění jako zrušení, o němž bylo rozhodnuto v rozsudku ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368).
12
Rozsudkem ze dne 13. prosince 2017, Telefónica v. Komise (C‑487/16 P, nezveřejněný, EU:C:2017:961), Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku ze dne 28. června 2016, Telefónica v. Komise (T‑216/13, EU:T:2016:369). Proti rozsudku ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), nebyl podán kasační opravný prostředek.
A. Napadené rozhodnutí
13
V návaznosti na rozsudek ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), zaslala Komise žalobkyni v období od ledna do listopadu 2018 několik žádostí o informace. Předmětem těchto žádostí bylo určit hodnotu tržeb této společnosti.
14
Dne 5. listopadu 2019 zaslala Komise žalobkyni popis skutkových okolností. Dne 10. ledna 2020 Komise předložila vyjádření k uvedenému popisu.
15
Dne 25. ledna 2022 přijala Komise napadené rozhodnutí, v němž přezkoumala skutečnosti předložené stranami za účelem prokázání neexistence potenciální hospodářské soutěže mezi stranami, pokud jde o některé služby na iberském trhu během období platnosti doložky. Komise na základě toho dospěla k závěru, že pokud jde o žalobkyni, hodnota tržeb, která měla být zohledněna, odpovídá hodnotě tržeb, která byla vůči ní použita v rozhodnutí z roku 2013, od níž bylo třeba odečíst hodnotu tržeb za služby, u kterých neexistovala mezi stranami potenciální hospodářská soutěž během období platnosti doložky. Tržbami za služby, které měly být odečteny, byly zaprvé tržby za služby velkoobchodního přístupu k (fyzickým) síťovým infrastrukturám (LLU), zadruhé tržby za služby velkoobchodního prodeje pro šíření digitálního televizního vysílání a zatřetí tržby za služby velkoobchodního prodeje pro šíření pozemního analogového televizního vysílání.
16
Konečná výše pokuty uložené žalobkyni napadeným rozhodnutím činí 12146000 eur.
17
Výroková část napadeného rozhodnutí zní takto:
„Článek 1
V článku 2 písm. a) a b) [rozhodnutí z roku 2013] se výše pokut mění takto:
a)
[Telefónica]: 66894000 eur
b)
[Pharol]: 12146000 eur
[…]“
II. Návrhová žádání účastnic řízení
18
Žalobkyně v podstatě navrhuje, aby Tribunál:
–
zrušil čl. 1 písm. b) napadeného rozhodnutí;
–
podpůrně, snížil částku pokuty, která jí byla uložena v čl. 1 písm. b) napadeného rozhodnutí;
–
uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
19
Komise navrhuje, aby Tribunál:
–
zamítl žalobu;
–
uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
III. Právní otázky
A. K návrhovým žádáním znějícím na zrušení
20
Na podporu svého návrhu na zrušení čl. 1 písm. b) napadeného rozhodnutí žalobkyně vznáší tři žalobní důvody, z nichž první vychází z porušení překážky věci pravomocně rozsouzené pojící se k rozsudku ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), druhý z porušení práva na obhajobu, jakož i z porušení podstatných formálních náležitostí dle čl. 27 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101] a [102 SFEU] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) a třetí z nesprávného právního posouzení a nesprávného posouzení skutkového stavu při stanovení hodnoty tržeb.
1. K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení překážky věci pravomocně rozsouzené pojící se k rozsudku ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13)
21
V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise tím, že v bodech 72 až 77 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyložila doložku tak, že stranám zakazuje provádět přípravné kroky ke vstupu na trh, porušila překážku věci pravomocně rozsouzené pojící se k rozsudku ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368). Podle názoru žalobkyně totiž doložka zakazuje pouze účasti nebo investice, aniž brání přípravným krokům. Výklad doložky v tom smyslu, že uvedené kroky zakazuje, přitom nebyl uveden v rozhodnutí z roku 2013 ani projednán v rámci věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368). Tomuto výkladu proto brání překážka věci pravomocně rozsouzené pojící se k tomuto rozsudku.
22
Komise argumenty žalobkyně zpochybňuje.
23
Z ustálené judikatury vyplývá, že překážka věci pravomocně rozsouzené se váže pouze ke skutkovým a právním otázkám, které byly skutečně nebo nutně rozhodnuty dotčeným soudním rozhodnutím, a dále že se tato překážka věci rozsouzené netýká pouze výroku tohoto rozhodnutí, ale váže se také k jeho odůvodnění, které je nezbytnou oporou jeho výroku a tudíž je od něj neoddělitelné (rozsudky ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, EU:C:2002:582, bod 44, a ze dne 19. dubna 2012, Artegodan v. Komise, C‑221/10 P, EU:C:2012:216, bod 87).
24
V projednávané věci je pravda, že v bodě 76 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že „[doložka] bránila stranám podniknout přípravné kroky, které by mohly vést ke vstupu na jeden z trhů, [na který se vztahovala]“.
25
Je rovněž pravda, že body 72 až 77 odůvodnění napadeného rozhodnutí týkající se výkladu doložky v tom smyslu, že zakazují přípravné kroky, nejsou v rozhodnutí z roku 2013 uvedeny.
26
V rozsudku ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), se však Tribunál nevyjádřil k otázce, zda doložka zakazuje žalobkyni pouze proniknout na jeden ze španělských telekomunikačních trhů a společnosti Telefónica rozšířit svou omezenou přítomnost na portugalských telekomunikačních trzích, nebo zda zakazuje rovněž přípravné kroky k takovému vstupu nebo rozvoji, jako je získání požadovaných licencí nebo provedení průzkumu trhu.
27
Z bodu 182 rozsudku ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), totiž vyplývá, že působnost doložky nebyla vymezena ve vztahu k typu opatření, která doložka zakazuje, skutečnému vstupu na trh nebo k přípravě takového vstupu, ale ve vztahu ke službám, na které se tento vstup vztahuje, a sice, jak je uvedeno v bodě 4 výše, ke službám elektronických komunikací a televizním službám ve Španělsku a Portugalsku, s výjimkou světových telekomunikačních služeb a velkoobchodních mezinárodních přenosových služeb.
28
Kromě toho je třeba uvést, že i když žalobkyně v některých bodech žaloby tvrdí, že se Tribunál vyjádřil k zákazu přípravných kroků, v jiných bodech žaloby a v replice nicméně uznává, že se Tribunál k této otázce nevyjádřil. Tvrdí tak například, že „v rozsudku [ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368)] nebyla doložka […] nikdy vykládána v tom smyslu, že má bránit […] přípravným krokům pro vstup na trh po jejím uplynutí“; že zákaz přípravných kroků „nebyl předmětem […] rozsudku [ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368)]“ a v tomto rozsudku „Tribunál zaujal stanovisko k působnosti [doložky], avšak nerozhodl o otázce […], zda přípravné kroky spadají do působnosti této doložky“.
29
Z výše uvedeného vyplývá, že v rozsudku ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), se Tribunál nevyjádřil k otázce, zda doložka přípravné kroky zakazovala či nezakazovala, takže nelze mít za to, že Komise tím, že doložku vyložila tak, že tyto kroky zakazuje, porušila překážku věci pravomocně rozsouzené pojící se k uvedenému rozsudku.
30
První žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.
2. K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení práva na obhajobu a z porušení podstatných formálních náležitostí dle čl. 27 odst. 1 nařízení č. 1/2003 z důvodu nepřijetí doplňujícího oznámení námitek
31
Svým druhým žalobním důvodem žalobkyně tvrdí, že Komise tím, že doložku vyložila tak, že zakazuje přípravné úkony, porušila její právo na obhajobu, jakož i podstatné formální náležitosti dle čl. 27 odst. 1 nařízení č. 1/2003. Takový výklad doložky v napadeném rozhodnutí rozšiřuje působnost uvedené doložky a mění rozhodnutí z roku 2013. Zahrnutí přípravných kroků do působnosti doložky představuje ve vztahu k žalobkyni novou skutečnost. Komise tedy měla přijmout doplňující oznámení námitek, aby žalobkyni umožnila se k této skutečnosti vyjádřit. Komise přitom vypracovala prostý popis skutkových okolností namísto doplňujícího oznámení námitek. Žalobkyně v tomto ohledu zdůrazňuje, že právo na obhajobu není vykonáváno ani zaručeno stejným způsobem v případě přijetí oznámení námitek a v případě vyhotovení prostého popisu skutkových okolností. Takový popis totiž neposkytuje účastníkům řízení právo žádat o slyšení.
32
Komise argumenty žalobkyně zpochybňuje.
33
Podle ustálené judikatury představuje dodržování práva na obhajobu ve všech řízeních, která mohou vést k uložení sankcí, zejména pokut nebo penále, základní zásadu práva Evropské unie, kterou musí Komise vždy dodržovat (viz rozsudek ze dne 16. června 2022, Sony Corporation a Sony Electronics v. Komise, C‑697/19 P, EU:C:2022:478, bod 69 a citovaná judikatura).
34
Článek 27 odst. 1 nařízení č. 1/2003 stanoví, že oznámení námitek zaslané stranám musí jasným způsobem uvádět všechny podstatné skutečnosti, o které se Komise v této fázi řízení opírá, aby bylo dotčeným osobám umožněno se skutečně seznámit s tím, jaké chování jim Komise vytýká, jakož i s důkazy, které má k dispozici (rozsudek ze dne 25. ledna 2023, GEA Group v. Komise, T‑640/16 RENV, nezveřejněný, EU:T:2023:18, bod 207; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, EU:C:2004:6, body 66 a 67).
35
Oznámení dodatečných námitek dotčeným osobám je nezbytné, jen když Komise na základě výsledku šetření obviní podniky z nových skutků nebo když výrazně upraví důkazy zpochybněných protiprávních jednání [rozsudky ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, EU:C:2004:6, bod 192, a ze dne 15. června 2022, Qualcomm v. Komise (Qualcomm – platby za výlučný odběr), T‑235/18, EU:T:2022:358, bod 310], tedy když byly vzneseny nové výtky nebo se změnila samotná podstata dotčeného protiprávního jednání [rozsudek ze dne 29. září 2021, Nippon Chemi-Con Corporation v. Komise, T‑363/18, EU:T:2021:638, bod 123 (nezveřejněný)].
36
Naproti tomu v souladu s bodem 111 oznámení Komise o osvědčených postupech pro vedení řízení týkajících se článků 101 a 102 [SFEU] (Úř. věst. 2011, C 308, s. 6) je prostý dopis (popisující skutkové okolnosti) dostačující v případě, kdy jsou námitky vznesené proti dotčeným podnikům v oznámení námitek pouze potvrzeny novými důkazy, o které se Komise hodlá opírat.
37
V projednávané věci Komise v rámci řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí z roku 2013, přijala dne 21. října 2011 oznámení námitek (dále jen „oznámení námitek z roku 2011“). Společnost Telefónica a žalobkyně na něj odpověděly dne 13. ledna 2012.
38
Poté, co Tribunál rozhodnutí z roku 2013 částečně zrušil, zaslala Komise společnosti Telefónica dne 23. července 2019 a žalobkyni dne 5. listopadu 2019 popis skutkových okolností. Společnost Telefónica na něj odpověděla dne 18. října 2019 a žalobkyně dne 10. ledna 2020.
39
Komise před přijetím napadeného rozhodnutí nevydala doplňující oznámení námitek. V tomto ohledu Komise v bodech 23 až 26 odůvodnění uvedeného rozhodnutí uvedla, že vůči společnosti Telefónica a žalobkyni neuplatnila žádnou novou námitku. V uvedených bodech odůvodnění zdůraznila, že pouze přepočítala hodnotu tržeb v souladu s rozsudky ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), a ze dne 28. června 2016, Telefónica v. Komise (T‑216/13, EU:T:2016:369), a že strany měly možnost se vyjádřit ke všem novým důkazům uvedeným v popisu skutkových okolností, takže napadené rozhodnutí výrazně nezměnilo podstatu námitek uvedených v oznámení námitek z roku 2011.
40
V tomto ohledu je třeba připomenout, že zrušením unijního aktu nemusí být dotčeny přípravné akty, neboť řízení směřující k nahrazení takového aktu může být v zásadě znovu provedeno v části počínající přesným okamžikem, v němž nastala protiprávnost. Zrušení aktu v zásadě nemá vliv na platnost jeho přípravných opatření, jež předcházela fázi, ve které byla tato vada konstatována. Pokud je konstatováno, že zrušení nemá vliv na platnost dřívějších procesních aktů, nemá Komise, pouze z důvodu tohoto zrušení, povinnost zaslat dotčeným podnikům nové oznámení námitek (rozsudek ze dne 6. července 2017, Toshiba v. Komise, C‑180/16 P, EU:C:2017:520, bod 24).
41
Z toho vyplývá, že platnost oznámení námitek z roku 2011, jehož zaslání předcházelo přijetí rozhodnutí z roku 2013, není zpochybněna rozsudkem ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), který uvedené rozhodnutí zrušil pouze v rozsahu, v němž stanoví výši pokuty uložené žalobkyni na základě hodnoty tržeb stanovené Komisí.
42
Rozsudek ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), tedy nebrání zohlednění údajů poskytnutých v oznámení námitek z roku 2011 ohledně působnosti doložky, za účelem přezkumu dodržení práva žalobkyně na obhajobu v rámci řízení, které vedlo k přijetí napadeného rozhodnutí.
43
Tribunál přitom konstatuje, že výklad doložky v tom smyslu, že zakazuje přípravné kroky, nelze považovat za novou námitku ve vztahu k námitkám sděleným v oznámení námitek z roku 2011, jejich změnu nebo změnu samotné podstaty protiprávního jednání ve smyslu judikatury citované v bodě 35 výše.
44
Ačkoli oznámení námitek z roku 2011 výslovně neupřesňuje, že doložka zakazuje přípravné kroky, takový výklad je nezbytný s ohledem na dobu trvání doložky, která je příliš krátká na to, aby umožnila skutečný vstup na relevantní trhy, a dále s ohledem na formulaci doložky v anglickém znění.
45
Pokud jde o dobu trvání doložky, jak potvrdila žalobkyně a Komise na jednání, byl z důvodu takových překážek vstupu na relevantní trhy, jako je povinnost získat licenci nebo, pokud jde o nabytí stávajícího hospodářského subjektu, získat povolení příslušného orgánu pro hospodářskou soutěž, skutečný vstup během doby trvání doložky nepravděpodobný, ne-li nemožný, ať už se jedná o dobu stanovenou v doložce (od 27. září 2010 do 31. prosince 2011) nebo dobu platnosti doložky (od 27. září 2010 do 4. února 2011). Proto lze doložku vykládat pouze tak, že zakazuje i přípravné kroky pro skutečný vstup, který by se uskutečnil po uplynutí její platnosti.
46
Takový výklad doložky je potvrzen jejím zněním v anglickém jazyce, přičemž tento jazyk, jak Komise tvrdila, aniž to bylo vyvráceno, je jazykem, v němž byla dohoda sepsána. V anglickém znění přitom doložka stanoví následující: „each party shall refrain from engaging or investing […] in any project in the telecommunications business“. Výraz „engag[e]“ podle Cambridge Dictionary znamená „účastnit se“, „zapojit se do něčeho“ („to become involved with something“) a podle Merriam Webster Dictionary „započít podnikání nebo činnost a pokračovat v nich“ („to begin and carry on an enterprise or activity“). Doložka tedy zakazuje stranám nejen věnovat se („invest“), ale rovněž zahájit, účastnit se nebo zapojit se („engage“) do projektu v odvětví telekomunikací za podmínek, které definuje.
47
Komise tudíž tím, že v bodech 76 a 77 odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně uvedla, že doložka zakazovala přípravné kroky, pouze objasnila s ohledem na dobu trvání doložky a její znění v angličtině předmět této doložky.
48
Z výše uvedeného vyplývá, že Komise tím, že vykládala doložku tak, že zakazuje přípravné kroky, nevznesla vůči stranám novou námitku, nezměnila námitky oznámené v roce 2011 ani nezměnila samotnou podstatu protiprávního jednání.
49
Komise tedy nebyla povinna přijmout doplňující oznámení námitek, aby vyslechla účastníky řízení ohledně uvedeného výkladu.
50
Kromě toho je třeba připomenout, že Komise za účelem nového výpočtu hodnoty tržeb v souladu s rozsudkem ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), vyložila doložku tak, že zakazuje přípravné úkony. Stanovení hodnoty tržeb přitom není uvedeno mezi skutečnostmi, ke kterým je Komise povinna vyslechnout účastníky řízení.
51
Podle judikatury má totiž Komise za účelem splnění povinnosti dodržení práva podniků být vyslechnuty povinnost výslovně v oznámení námitek uvést, že bude zkoumat, zda je třeba uložit pokuty dotyčným podnikům a uvést hlavní skutkové a právní okolnosti, které mohou vést k uložení pokuty, jako je závažnost a doba trvání předpokládaného protiprávního jednání a skutečnost, že se jej dopustily úmyslně nebo z nedbalosti. Z této judikatury rovněž vyplývá, že Komise naproti tomu, jestliže uvedla skutkové a právní okolnosti, na nichž hodlá založit výpočet výše pokut, není již povinna upřesnit způsob, jakým každou z těchto okolností zohlední při stanovení výše pokuty (rozsudek ze dne 6. července 2017, Toshiba v. Komise, C‑180/16 P, EU:C:2017:520, bod 21).
52
Přitom určení služeb, u nichž strany nejsou potenciálními konkurenty a tržby z nich musí být z tohoto důvodu vyloučeny z výpočtu pokuty, nelze považovat za jednu z hlavních skutkových a právních okolností, na kterých Komise zakládá výpočet výše pokuty. Právo být vyslechnut nepokrývá takovou skutečnost související s metodou stanovení výše pokuty (obdobně viz rozsudky ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, EU:C:2005:408, body 438 a 439, a ze dne 6. července 2017, Toshiba v. Komise, C‑180/16 P, EU:C:2017:520, bod 33).
53
Komise tedy nebyla povinna přijmout doplňující oznámení námitek za účelem vyslechnutí stran ohledně stanovení hodnoty tržeb.
54
Kromě toho žalobkyně Komisi v podstatě vytýká, že jí neumožnila přednést argumenty při slyšení.
55
Je pravda, že přijetí napadeného rozhodnutí nepředcházelo slyšení. Ani přijetí rozhodnutí z roku 2013 nepředcházelo žádné slyšení.
56
V tomto ohledu je třeba uvést, že podle článku 12 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků [101] a [102 SFEU] (Úř. věst. 2004, L 123, s. 18; Zvl. vyd. 08/03, s. 81) „[K]omise poskytne stranám, kterým určila prohlášení o námitkách [oznámení námitek], možnost přednést ústně své argumenty při slyšení, pokud o to požádají ve svých písemných vyjádřeních“.
57
Je však třeba konstatovat, že právo na slyšení stanovené v článku 12 nařízení č. 773/2004 existuje až poté, co Komise vydá oznámení námitek. V případě dopisu popisujícího skutkové okolnosti žádné právo na slyšení neexistuje.
58
Jelikož tedy Komise nebyla povinna přijmout doplňující oznámení námitek namísto dopisu popisujícího skutkové okolnosti, nebyla před přijetím napadeného rozhodnutí povinna konat slyšení.
59
V každém případě žalobkyně nepožádala o konání slyšení před přijetím napadeného rozhodnutí, jak vyžaduje čl. 12 odst. 1 nařízení č. 773/2004. O slyšení nepožádala ani v rámci řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí z roku 2013.
60
Z výše uvedeného vyplývá, že Komise tím, že nepřijala doplňující oznámení námitek namísto dopisu popisujícího skutkové okolnosti, neporušila právo žalobkyně na obhajobu ani čl. 27 odst. 1 nařízení č. 1/2003.
61
Druhý žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.
3. Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení a nesprávného posouzení skutkového stavu při stanovení hodnoty tržeb
62
V rámci třetího žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení a nesprávného posouzení skutkového stavu při volbě a použití kritéria umožňujícího určit služby, u nichž mezi stranami existovala potenciální hospodářská soutěž a které měly být z tohoto důvodu zahrnuty do stanovení hodnoty tržeb ve smyslu bodu 13 pokynů z roku 2006.
63
Tento žalobní důvod se dělí na dvě části, z nichž první vychází z nesprávného právního posouzení Komise při volbě kritéria umožňujícího posoudit existenci potenciální hospodářské soutěže mezi stranami pro účely stanovení hodnoty tržeb a druhá z nesprávného právního posouzení a nesprávného posouzení skutkového stavu Komise při posuzování existence potenciální hospodářské soutěže mezi stranami na některých trzích, na které se vztahuje doložka.
a) K první části, vycházející z nesprávného právního posouzení Komise při volbě kritéria umožňujícího posoudit existenci potenciální hospodářské soutěže mezi stranami pro účely stanovení hodnoty tržeb
64
V první části žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když existenci potenciální hospodářské soutěže mezi stranami posoudila na základě kritéria nepřekonatelných překážek vstupu.
65
V tomto ohledu žalobkyně zpochybňuje stanovisko Komise, podle kterého musí být stejné kritérium použito k prokázání existence omezení z hlediska účelu a k výpočtu výše pokuty. Pokud jde o prokázání existence omezení z hlediska účelu, z bodu 181 rozsudku ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), vyplývá, že Komise je povinna pouze přezkoumat, zda existují překážky vstupu. Pokud jde o výpočet výše pokuty, neexistence nepřekonatelných překážek nestačí k prokázání existence potenciální hospodářské soutěže. Toto tvrzení lze vyvodit pouze z prokázání skutečných a konkrétních možností vstoupit na relevantní trh. To vyplývá zejména z bodů 230 a 243 rozsudku ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), jakož i z rozsudků ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:52), ze dne 29. června 2012, E.ON Ruhrgas a E.ON v. Komise (T‑360/09, EU:T:2012:332), a ze dne 12. prosince 2018, Servier a další v. Komise (T‑691/14, EU:T:2018:922).
66
Žalobkyně z toho vyvozuje, že na základě skutkových okolností, které předložila Komisi, měla Komise přezkoumat, zda společnost Telefónica, která nebyla přítomna na žádném z portugalských trhů, na které se vztahovala doložka ke dni 27. září 2010, byla potenciálním konkurentem během období platnosti doložky, tedy od 27. září 2010 do 4. února 2011. Podle názoru žalobkyně byla tedy Komise povinna určit, zda existovaly nepřekonatelné překážky vstupu na uvedené trhy, a pokud tomu tak nebylo, zda společnost Telefónica měla skutečné a konkrétní možnosti vstoupit na jeden z těchto trhů. Komise se tedy tím, že pouze přezkoumala, zda existovaly nepřekonatelné překážky, aby pro účely výpočtu pokuty určila, zda strany byly v potenciální hospodářské soutěži, dopustila nesprávného právního posouzení.
67
Komise argumenty žalobkyně zpochybňuje.
68
Je třeba uvést, že v napadeném rozhodnutí i v rozhodnutí z roku 2013 Komise použila pokyny z roku 2006.
69
Podle bodu 13 uvedených pokynů „[p]ři určování základní výše uložené pokuty bude Komise vycházet z hodnoty tržeb za zboží nebo služby dotčeného podniku v příslušné zeměpisné oblasti uvnitř EHP, které přímo nebo nepřímo souvisejí s protiprávním jednáním“.
70
Podle judikatury sice nelze pojem „hodnota tržeb“ uvedený v tomto bodě 13 rozšířit tak, aby zahrnoval prodeje uskutečněné dotčeným podnikem, které přímo či nepřímo nespadají do působnosti vytýkané kartelové dohody, avšak bylo by v rozporu s cílem sledovaným uvedeným ustanovením, kdyby měl být uvedený pojem chápán tak, že se týká obratu dosaženého pouze z prodejů, ohledně kterých je prokázáno, že byly skutečně dotčeny uvedenou kartelovou dohodou (rozsudek ze dne 19. března 2015, Dole Food a Dole Fresh Fruit Europe v. Komise, C‑286/13 P, EU:C:2015:184, bod 148).
71
Z této úvahy vyplývá, že z hodnoty tržeb, které jsou předmětem protiprávního jednání, musí být vyloučeny tržby osoby, která se dopustila uvedeného protiprávního jednání, dosažené na trhu neotevřeném hospodářské soutěži, jako je trh dotčený v rozsudku ze dne 29. června 2012, E.ON Ruhrgas a E.ON v. Komise (T‑360/09, EU:T:2012:332, body 105 a 155), jelikož takový trh nemůže být ovlivněn protisoutěžním jednáním uvedeným v článku 101 SFEU, nebo také tržby dosažené jednou ze stran kartelové dohody na trzích, na nichž ostatní strany této kartelové dohody nejsou přítomny a nelze je považovat za potenciální konkurenty (rozsudek ze dne 25. března 2021, Lundbeck v. Komise, C‑591/16 P, EU:C:2021:243, bod 188).
72
V projednávané věci Komise v rozhodnutí z roku 2013 za účelem stanovení hodnoty tržeb ve smyslu bodu 13 pokynů z roku 2006 zohlednila služby, na které se vztahuje doložka, a sice služby elektronických komunikací a televizní služby ve Španělsku a Portugalsku, s výjimkou světových telekomunikačních služeb a velkoobchodních mezinárodních přenosových služeb. U každé strany vzala v úvahu pouze hodnotu vlastních tržeb v zemi jejich původu.
73
V rozsudku ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), přitom Tribunál zrušil článek 2 rozhodnutí z roku 2013 v části, v níž stanoví částku pokuty uložené žalobkyni, ale pouze v rozsahu, v němž byla tato částka stanovena na základě hodnoty tržeb stanovené Komisí. Důvodem zrušení je, že Komise nepřezkoumala skutkové okolnosti uvedené stranami, které měly prokázat, že u určitých služeb si potenciálně nekonkurovaly. V tomto rozsudku totiž Tribunál rozhodl, že služby, u nichž mezi stranami neexistovala potenciální hospodářská soutěž, musí být vyloučeny ze stanovení hodnoty tržeb ve smyslu bodu 13 pokynů z roku 2006, protože přímo ani nepřímo nesouvisely s protiprávním jednáním.
74
V napadeném rozhodnutí tedy Komise přepočítala hodnotu tržeb tak, že vyloučila tržby ze služeb, u nichž měla za to, že strany nebyly v potenciální hospodářské soutěži, tedy velkoobchodní služby přístupu k (fyzickým) síťovým infrastrukturám, služby velkoobchodního prodeje pro šíření digitálního televizního vysílání a služby velkoobchodního prodeje pro šíření pozemního analogového televizního vysílání.
75
V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že pro posouzení, zda strany byly potenciálními konkurenty pro účely stanovení hodnoty tržeb, se Komise nemohla spokojit s prokázáním neexistence překážek vstupu, ale měla prokázat, že Telefónica měla skutečné a konkrétní možnosti vstoupit na relevantní trhy v Portugalsku.
76
Takovou argumentaci nelze přijmout.
77
V rozsudku ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), se totiž Tribunál zabýval otázkou existence a relevance potenciální hospodářské soutěže mezi stranami dvakrát, nejprve ohledně konstatování protiprávního jednání a poté ohledně výpočtu pokuty.
78
Pokud jde o konstatování protiprávního jednání, Tribunál v bodě 174 rozsudku ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), uvedl, že za účelem posouzení, zda doložka představuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, je třeba vycházet zejména z hospodářského a právního kontextu, jehož je součástí, a v rámci posuzování uvedeného kontextu zohlednit skutečné podmínky fungování a strukturu dotčených trhů. Podle bodu 181 rozsudku ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), přitom v případě dohody o rozdělení trhů Komise „nemusí […] analyzovat […] otázku, zda by vstup na tento trh odpovídal pro každou stranu hospodářsky životaschopné strategii, ale je povinna přezkoumat, zda existují nepřekonatelné překážky vstupu na trh, které vylučují jakoukoliv potenciální hospodářskou soutěž“.
79
Pokud jde o výpočet pokuty, Tribunál měl v bodech 239 a 241 rozsudku ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), za to, že ze stanovení hodnoty tržeb ve smyslu bodu 13 pokynů z roku 2006 musí být vyloučeny tržby, které přímo ani nepřímo nesouvisí s protiprávním jednáním. Přitom podle bodů 230 a 243 uvedeného rozsudku tržbami, které přímo ani nepřímo nesouvisí s protiprávním jednáním, byly tržby za služby, které nespadaly do působnosti doložky, to znamená za služby, u nichž strany nebyly v potenciální hospodářské soutěži.
80
V rozsudku ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), však Tribunál neupřesnil, jaké kritérium umožňuje posoudit existenci potenciální hospodářské soutěže pro účely výpočtu pokuty, ačkoli uvedl, že pro účely konstatování protiprávního jednání je kritériem umožňujícím posoudit existenci takové hospodářské soutěže kritérium nepřekonatelných překážek vstupu na trh.
81
V napadeném rozhodnutí Komise toto kritérium identifikovala. V bodech 58 a 71 odůvodnění tohoto rozhodnutí měla Komise za to, že kritérium umožňující posoudit potenciální hospodářskou soutěž bylo stejné, ať jde o konstatování protiprávního jednání nebo o výpočet výše pokuty, a že tímto kritériem je kritérium existence nepřekonatelných překážek vstupu, a nikoliv kritérium skutečných a konkrétních možností vstupu.
82
Je přitom třeba uvést, že v projednávané věci by požadavek, aby Komise při určování hodnoty tržeb šla nad rámec přezkumu nepřekonatelných překážek vstupu na trh za účelem určení, zda strany mají skutečné a konkrétní možnosti vstoupit na trh, znamenal, že by jí pro účely výpočtu pokuty byla uložena povinnost, kterou nemá pro účely konstatování protiprávního jednání.
83
Z judikatury připomenuté v bodě 181 rozsudku ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), totiž vyplývá, že v případě liberalizovaného trhu, jako je trh dotčený v projednávané věci, nemusí Komise analyzovat strukturu dotčeného trhu a otázku, zda by vstup na tento trh odpovídal pro každou stranu hospodářsky životaschopné strategii, ale je povinna přezkoumat, zda existují nepřekonatelné překážky vstupu na trh, které vylučují jakoukoliv potenciální hospodářskou soutěž.
84
Navíc, jak uvedl Tribunál v bodě 240 rozsudku ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), z bodu 64 rozsudku ze dne 3. září 2009, Prym a Prym Consumer v. Komise (C‑534/07 P, EU:C:2009:505), vyplývá, že Komisi nemůže být v rámci metody výpočtu pokut uložena povinnost, ke které není Komise povinna pro účely použití článku 101 SFEU, pokud má dotčené protiprávní jednání protisoutěžní účel.
85
Z toho vyplývá, že Komise nebyla povinna pro účely výpočtu pokuty v souladu s rozsudkem ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise (T‑208/13, EU:T:2016:368), určit, zda strany měly skutečné a konkrétní možnosti vstoupit na relevantní trhy, neboť jí taková povinnost nebyla uložena pro účely použití článku 101 SFEU.
86
Pokud jde o argument žalobkyně, podle kterého je kritérium skutečných a konkrétních možností jediným kritériem slučitelným zejména s rozsudky ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:52, body 36 až 38 a 58), a ze dne 25. března 2021, Lundbeck v. Komise (C‑591/16 P, EU:C:2021:243, body 54 a 55), tento argument nelze přijmout. Oba tyto rozsudky se totiž zabývají posouzením existence potenciální hospodářské soutěže pro účely konstatování protiprávního jednání, a nikoli, jako v projednávané věci, pro účely výpočtu pokuty.
87
Z výše uvedeného vyplývá, že se Komise nedopustila nesprávného právního posouzení, když pro účely výpočtu pokuty použila kritérium nepřekonatelných překážek vstupu na trh za účelem posouzení, zda mezi stranami existovala potenciální hospodářská soutěž.
88
První část třetího žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.
b) K druhé části, vycházející z nesprávného právního posouzení a nesprávného posouzení skutkového stavu Komise při posouzení existence potenciální hospodářské soutěže mezi stranami na některých trzích, na které se vztahuje doložka
89
V rámci druhé části třetího žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení a nesprávného posouzení skutkového stavu při posouzení potenciální hospodářské soutěže, a to zaprvé na trzích pevných telefonních služeb, zadruhé na trzích pronajatých okruhů, zatřetí na trzích mobilních telefonních služeb, začtvrté na trzích přístupu k internetu a zapáté na trhu maloobchodních služeb placeného televizního vysílání.
[omissis]
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (šestý senát)
rozhodl takto:
1)
Žaloba se zamítá.
2)
Společnosti Pharol, SGPS SA, se ukládá náhrada nákladů řízení.
Costeira
Öberg
Zilgalvis
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 2. října 2024.
Podpisy
( *1 ) – Jednací jazyk: portugalština.
( 1 ) – Jsou uvedeny pouze body tohoto rozsudku, jejichž zveřejnění Tribunál považuje za účelné.
Amtliche Sprachfassungen
Diese Entscheidung liegt in folgenden Amtssprachen der Union vor — alle gleichermaßen verbindlich.
ČeštinaΕλληνικάEnglishEspañolFrançaisItalianoNederlandsPolskiPortuguêsRomână