Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vůči Sýrii – Zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů – Seznam osob, subjektů a orgánů, na které se vztahuje zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů – Zapsání jména žalobce na seznam – Kritérium rodinné příslušnosti – Námitka protiprávnosti – Požadavek, podle něhož každé omezení musí být stanoveno zákonem – Nesprávné posouzení – Právo na vlastnictví

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (devátého senátu) 4. září 2024 ( *1 ) „Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vůči Sýrii – Zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů – Seznam osob, subjektů a orgánů, na které se vztahuje zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů – Zapsání jména žalobce na seznam – Kritérium rodinné příslušnosti – Námitka protiprávnosti – Požadavek, podle něhož každé omezení musí být stanoveno zákonem – Nesprávné posouzení – Právo na vlastnictví“ Ve věci T‑370/23, Samer Kamal Al-Assad, s bydlištěm v Latákii (Sýrie), zástupci: W. Woll, advokát, žalobce, proti Radě Evropské unie, zástupci: T. Haas, jako zmocněnec, ve spolupráci s: E. Raoult, advokátka, žalované, TRIBUNÁL (devátý senát), ve složení: L. Truchot, předseda, H. Kanninen a R. Frendo (zpravodajka), soudci, za soudní kancelář: V. Di Bucci, vedoucí, s přihlédnutím k písemné části řízení, s přihlédnutím k tomu, že účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy jim bylo doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodali žádost o konání jednání, a poté, co na základě čl. 106 odst. 3 svého jednacího řádu stanovil, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení, vydává tento Rozsudek ( 1 ) 1 Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobce, Samer Kamal Al-Assad, domáhá zrušení prováděcího rozhodnutí Rady (SZBP) 2023/847 ze dne 24. dubna 2023, kterým se provádí rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2023, L 109 I, s. 26), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2023/844 ze dne 24. dubna 2023, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2023, L 109 I, s. 1), v rozsahu, v němž se tyto akty (dále společně „napadené akty“) týkají žalobce. Skutečnosti předcházející sporu a skutečnosti, které nastaly po podání žaloby [omissis] 7 Vzhledem k závažnosti situace v Sýrii, jak vyplývá z bodu 5 jeho odůvodnění, přijala Rada dne 12. října 2015 rozhodnutí (SZBP) 2015/1836, kterým se mění rozhodnutí 2013/255 (Úř. věst. 2015, L 266, s. 75), a nařízení (EU) 2015/1828, kterým se mění nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. 2015, L 266, s. 1) (dále jen společně „akty z roku 2015“). 8 Vzhledem k tomu, že měla Rada za to, že omezující opatření přijatá původně rozhodnutím 2011/273 neumožnila ukončit násilné represe syrského režimu proti civilnímu obyvatelstvu, rozhodla, jak vyplývá z bodu 5 odůvodnění rozhodnutí 2015/1836, že „je nutné zachovat a zajistit účinnost stávajících omezujících opatření tím, že je dále rozvine, přičemž současně zachová svůj cílený a diferencovaný přístup a zohlední humanitární situaci syrského obyvatelstva, [a] že s ohledem na specifické podmínky panující v Sýrii mají z hlediska účinnosti těchto omezujících opatření zvláštní význam určité kategorie osob a subjektů.“ 9 Znění článků 27 a 28 rozhodnutí 2013/255 tudíž bylo rozhodnutím 2015/1836 změněno. Tyto články nyní omezují vstup na území členských států a průjezd přes ně a zmrazují finanční prostředky osobám spadajícím do kategorií uvedených v odst. 2 písm. a) až g), jejichž seznam je uveden v příloze I, ledaže je v souladu s odstavcem 3 těchto článků „k dispozici dostatek informací o tom, že [tyto osoby] nejsou či již dále nejsou s režimem spjaty, nemají na něj žádný vliv ani nepředstavují skutečné riziko obcházení“. 10 Jak konkrétně vyplývá z bodu 7 odůvodnění rozhodnutí 2015/1836, „moc je v Sýrii tradičně vykonávána na rodinném základě [a] je v současném syrském režimu […] soustředěna v rukou vlivných členů rodin Assadů a Machlúfů“, takže bylo třeba stanovit omezující opatření vůči některým členům těchto rodin, a prostřednictvím členů těchto rodin tak přímo působit na syrský režim, aby změnil svou represivní politiku, a zároveň zamezit riziku obcházení omezujících opatření prostřednictvím rodinných příslušníků. 11 Po přijetí aktů z roku 2015 tak čl. 27 odst. 2 písm. b) a čl. 28 odst. 2 písm. b) rozhodnutí 2013/255 podrobují omezujícím opatřením i „členy rodin Assadů a Machlúfů“ (dále jen „kritérium rodinné příslušnosti“). Současně byl článek 15 nařízení č. 36/2012 doplněn o odstavec 1a písm. b), který zmrazuje majetek členům těchto rodin. 12 Obecné kritérium pro zařazení na seznam, kterým je prospěch ze syrského režimu nebo jeho podpora, je uvedeno v čl. 27 odst. 1 a čl. 28 odst. 1 rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836 a v čl. 15 odst. 1 písm. a) nařízení č. 36/2012 ve znění nařízení 2015/1828 (dále jen „obecné kritérium napojení na syrský režim“). 13 Dne 24. dubna 2023 přijala Rada napadené akty. V bodech 2, 3 a 5 odůvodnění těchto aktů bylo uvedeno následující: „(2) Rada je i nadále hluboce znepokojena situací v Sýrii. Po více než deseti letech konflikt v Sýrii zdaleka neskončil a zůstává zdrojem utrpení a nestability. (3) Rada konstatuje, že syrský režim i nadále uplatňuje politiku represí. Vzhledem k přetrvávající závažnosti situace se domnívá, že je nutné zachovat a zajistit účinnost stávajících omezujících opatření tím, že je dále rozvine, přičemž současně zachová jejich cílený a diferencovaný přístup a zohlední humanitární situaci syrského obyvatelstva. Rada se domnívá, že s ohledem na specifické podmínky panující v Sýrii mají z hlediska účinnosti těchto omezujících opatření zvláštní význam určité kategorie osob a subjektů. […] (5) Rada je hluboce znepokojena nárůstem obchodu s omamnými látkami pocházejícími ze Sýrie. Rada zejména dospěla k závěru, že z obchodu s amfetaminy se stal obchodní model řízený režimem, díky němuž se obohacují členové vnitřního jádra režimu a který režimu poskytuje příjmy, jež přispívají k jeho schopnosti zachovávat represivní politiku. Rada se domnívá, že by měla zvýšit tlak na režim, aby změnil svou represivní politiku, a stanovit omezující opatření s cílem zmrazit veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží některým osobám a subjektům zapojeným do výroby omamných látek pocházejících ze Sýrie nebo do obchodování s nimi, které určila Rada a které jsou uvedeny [pokud jde o prováděcí rozhodnutí 2023/847, v příloze I rozhodnutí 2013/255/SZBP, a pokud jde o prováděcí rozhodnutí 2023/844, v příloze II nařízení č. 36/2012] nebo které jsou jimi vlastněny, drženy či ovládány, a uložit těmto osobám omezení vstupu, s cílem zabránit jim v poskytování podpory režimu [a zvýšit tlak na režim, aby změnil své represivní politiky]. Cílem těchto opatření je rovněž snížit riziko oslabení účinnosti omezujících opatření tím, že se zaměří na schopnost režimu využívat výnosy z obchodu s omamnými látkami, aby mohl pokračovat ve své represivní politice.“ 14 Rada odůvodnila zařazení jména žalobce na sporné seznamy následovně: „[…] je členem rodiny Asádů. Působí v rámci obchodu s omamnými látkami, zejména při jejich výrobě. Z obchodu s Captagonem se stal obchodní model řízený režimem, díky němuž se obohacují členové vnitřního jádra režimu a který zajišťuje jeho přežití. Má tedy prospěch z režimu a podporuje jej.“ [omissis] Návrhová žádání účastníků řízení 17 Žalobce navrhuje, aby Tribunál: – zrušil napadené akty v rozsahu, v němž se ho týkají; – uložil Radě náhradu nákladů řízení. 18 Rada navrhuje, aby Tribunál: – zamítl žalobu jako neopodstatněnou; – uložil žalobci náhradu nákladů řízení; – podpůrně v případě, že Tribunál zruší napadené akty v rozsahu, v němž se týkají žalobce, aby nařídil, že účinky prováděcího rozhodnutí 2023/847 jsou zachovány v rozsahu, co se týče osoby žalobce, do nabytí účinnosti částečného zrušení prováděcího nařízení Rady 2023/844. Právní otázky [omissis] K námitce protiprávnosti vznesené proti kritériu rodinné příslušnosti 26 Žalobce vznáší na základě článku 277 SFEU námitku protiprávnosti proti kritériu rodinné příslušnosti formulovanému v čl. 27 odst. 2 písm. b) a čl. 28 odst. 2 písm. b) rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836. Navrhuje, aby bylo uvedené kritérium ve vztahu k němu prohlášeno za neaplikovatelné a zařazení jeho jména na sporné seznamy vyplývající z aplikace těchto ustanovení tak bylo zrušeno. 27 Rada zpochybňuje jak přípustnost námitky protiprávnosti vznesené žalobcem, tak její opodstatněnost. K přípustnosti námitky protiprávnosti 28 Rada tvrdí, že námitka protiprávnosti vznesená žalobcem není přípustná, aniž formálně uplatňuje námitku nepřípustnosti podle čl. 130 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu. 29 Podle Rady žalobce nevysvětluje dopad uplatňované námitky protiprávnosti na napadené akty a na svou osobu. Takto nejasně formulovaná námitka, která nesplňuje požadavky čl. 76 písm. d) jednacího řádu, jí údajně znemožňuje připravit si obranu, a měla by tedy být prohlášena za nepřípustnou. 30 Žalobce tyto argumenty zpochybňuje. 31 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 76 písm. d) jednacího řádu musí žaloba obsahovat mimo jiné stručný popis žalobních důvodů. Tento popis musí být kromě toho nezávisle na jakékoliv terminologické otázce dostatečně jasný a přesný, aby žalovanému umožnil si připravit obranu a Tribunálu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších informací. K tomu, aby byla žaloba přípustná, je totiž třeba, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na nichž je založena, vyplývaly přinejmenším stručně, avšak uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby, a to za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti (viz rozsudek ze dne 14. dubna 2021, Al-Tarazi v. Rada, T‑260/19, nezveřejněný, EU:T:2021:187, bod 166 a citovaná judikatura). 32 V projednávané věci žalobce stručně uvádí, že kritérium rodinné příslušnosti není jasné a přesné, což podle něj znemožňuje identifikovat osoby, na které se ono kritérium může vztahovat. Jeho aplikace podle něj dále vede k diskriminaci, v jejímž důsledku jsou napadené akty protiprávní. 33 V tomto ohledu ze spisu vyplývá, že si Rada mohla připravit obranu, o čemž svědčí skutečnost, že věcně odpověděla na argumenty žalobce jak v žalobní odpovědi, tak v duplice. 34 Tribunál má dále za to, že námitka protiprávnosti je dostatečně upřesněna, takže může provést soudní přezkum a rozhodnout o ní bez dalších informací. 35 Námitku nepřípustnosti vznesenou Radou je proto třeba zamítnout a námitku protiprávnosti vznesenou vůči kritériu rodinné příslušnosti prohlásit za přípustnou. K opodstatněnosti námitky protiprávnosti 36 Žalobce na podporu námitky protiprávnosti uplatňuje v podstatě dva důvody, přičemž: – první vychází z porušení zásady legality, podle níž musí být každé omezení výkonu práv stanoveno zákonem, a z toho důvodu i z porušení práva na vlastnictví a práva na respektování soukromého a rodinného života zaručených článkem 17 odst. 1 a článkem 7 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a článkem 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“) a článkem 1 dodatkového protokolu č. 1 k EÚLP; – druhý vychází z porušení zásady zákazu diskriminace zakotvené v čl. 21 odst. 1 Listiny a v článku 14 EÚLP. 37 Úvodem je třeba připomenout, že i když jsou základní práva, která jsou zaručena EÚLP – jak potvrzuje čl. 6 odst. 3 SEU – součástí unijního práva jakožto obecné zásady a i když čl. 52 odst. 3 Listiny stanoví, že práva obsažená v Listině, která odpovídají právům zaručeným EÚLP, mají stejný smysl a rozsah, jaký jim přikládá uvedená Úmluva, nepředstavuje tato Úmluva právní nástroj formálně začleněný do unijního právního řádu, dokud k ní Unie nepřistoupí (viz rozsudek ze dne 3. září 2015, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Komise, C‑398/13 P, EU:C:2015:535, bod 45 a citovaná judikatura). 38 Námitka protiprávnosti proto musí být posouzena výlučně s ohledem na ustanovení Listiny, jichž se žalobce dovolává. 39 V tomto ohledu je třeba připomenout, že článek 277 SFEU stanoví, že dotýká-li se spor aktu s obecnou působností přijatého orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie, může se každá strana domáhat z důvodů stanovených v čl. 263 druhém pododstavci SFEU před Soudním dvorem Evropské unie nepoužitelnosti tohoto aktu. 40 Článek 277 SFEU je totiž vyjádřením obecné zásady, jež zaručuje každému účastníkovi řízení právo zpochybnit prostřednictvím procesní námitky, s cílem dosáhnout zrušení jemu určeného rozhodnutí, platnost obecně závazných aktů, které tvoří základ takového rozhodnutí, pokud tento účastník řízení neměl podle článku 263 SFEU právo podat přímou žalobu proti těmto aktům, jejichž důsledky tak nese, aniž se může domáhat jejich zrušení. Obecný akt, jehož protiprávnost je tvrzena, musí být přímo nebo nepřímo použitelný ve věci projednávané v rámci žaloby a musí existovat přímá právní vazba mezi napadeným individuálním rozhodnutím a dotčeným obecným aktem (viz rozsudky ze dne 8. září 2020, Komise a Rada v. Carreras Sequeros a další, C‑119/19 P a C‑126/19 P, EU:C:2020:676, body 67 a 68 a citovaná judikatura, a ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada, T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 33 a citovaná judikatura). 41 Rada má při obecném a abstraktním vymezování právních kritérií a podmínek pro přijetí omezujících opatření širokou posuzovací pravomoc (viz rozsudek ze dne 28. dubna 2021, Sharif v. Rada, T‑540/19, nezveřejněný, EU:T:2021:220, bod 167 a citovaná judikatura). 42 Pravidla s obecnou působností vymezující tato kritéria a tyto podmínky tedy podléhají omezenému soudnímu přezkumu, který se musí omezit na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, věcné správnosti skutkových zjištění, jakož i absence nesprávného právního posouzení, zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a zneužití pravomoci (viz rozsudek ze dne 28. září 2022, LAICO v. Rada, T‑627/20, nezveřejněný, EU:T:2022:590, bod 59 a citovaná judikatura). 43 Podle ustálené judikatury navíc platí, že unijní soudy musí v souladu s pravomocemi, které jim jsou na základě Smlouvy o FEU svěřeny, zajišťovat v zásadě úplný přezkum legality všech unijních aktů z hlediska základních práv, která jsou součástí unijního právního řádu (viz rozsudek ze dne 9. září 2016, Farahat v. Rada, T‑830/14, nezveřejněný, EU:T:2016:462, bod 27 a citovaná judikatura). 44 Opodstatněnost námitky protiprávnosti musí být zkoumána právě ve světle těchto zásad. – K prvnímu důvodu, vycházejícímu z toho, že kritérium rodinné příslušnosti porušuje zásadu legality, a tudíž i právo na vlastnictví a právo na respektování soukromého a rodinného života 45 Žalobce tvrdí, že i když mohou být základní práva v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny omezena veřejnými orgány, každé takové omezení musí být stanoveno zákonem a respektovat požadavky na jasnost, určitost a předvídatelnost. 46 Podle žalobce je přitom kritérium rodinného příslušníka v rozporu s čl. 52 odst. 1 Listiny, jelikož „je obzvláště neurčité“. Tato neurčitost podle něj znemožňuje identifikovat osoby, na které by se v zásadě mohla vztahovat základní právní úprava. 47 Z toho podle něj vyplývá, že kritérium rodinné příslušnosti zasahuje do práva na vlastnictví zaručeného v čl. 17 odst. 1 Listiny a do práva na respektování dobré pověsti, které je součástí práva na respektování soukromého a rodinného života ve smyslu článku 7 Listiny. 48 Rada s touto argumentací nesouhlasí. 49 V tomto ohledu je třeba připomenout, že právo na respektování soukromého života, jehož součástí je právo na respektování dobré pověsti, nejsou absolutními výsadami a jejich výkon může být omezen za podmínek stanovených v čl. 52 odst. 1 Listiny, podle něhož „[k]aždé omezení výkonu práv a svobod uznaných [L]istinou musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod“ a podle něhož „[p]ři dodržení zásady proporcionality mohou být omezení zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého“. 50 K tomu, aby byl zásah do práva či svobody zakotvených v Listině v souladu s unijním právem, tak musí splňovat čtyři podmínky. Zaprvé musí být dotčené omezení „stanoveno zákonem“ v tom smyslu, že orgán Unie přijímající opatření, která mohou omezit právo či svobodu fyzické nebo právnické osoby, musí mít pro své jednání právní základ. Zadruhé musí dotčené omezení respektovat podstatu dotčeného práva či svobody. Zatřetí musí skutečně odpovídat cíli obecného zájmu, který jako takový Unie uznává. Začtvrté musí být dotčené omezení přiměřené (viz rozsudek ze dne 27. července 2022, RT France v. Rada, T‑125/22, EU:T:2022:483, bod 145 a citovaná judikatura). 51 Jak vyplývá z bodu 46 výše, žalobce pouze tvrdí, že kritérium rodinné příslušnosti není dostatečně určité, aby splňovalo první podmínku stanovenou v čl. 52 odst. 1 Listiny, podle níž musí být každé omezení základních práv stanoveno zákonem. Žalobce naopak nepředkládá žádný argument, pokud jde o ostatní tři podmínky uvedené v bodě 50 výše. 52 V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr konstatoval, že zásada legality, zakotvená slovním spojením „stanoveno zákonem“ obsaženým v čl. 52 odst. 1 Listiny, implikuje, že každé omezení práv a svobod zakotvených v Listině musí mít právní základ, který sám jasně a přesně definuje rozsah omezení jejich výkonu [posudek 1/15 (Dohoda PNR mezi EU a Kanadou) ze dne 26. července 2017, EU:C:2017:592, bod 139; rozsudky ze dne 16. července 2020, Facebook Ireland a Schrems, C‑311/18, EU:C:2020:559, bod 175, a ze dne 8. září 2020, Recorded Artists Actors Performers, C‑265/19, EU:C:2020:677, bod 86]. 53 Je třeba dodat, že zásada legality sice vyžaduje, aby akt dovolující zásah do základních práv sám definoval rozsah omezení výkonu dotyčného práva, avšak nevylučuje, aby dotčené omezení bylo formulováno dostatečně širokým způsobem, aby se mohlo přizpůsobit odlišným případům, jakož i změnám situací, a Soudní dvůr mohl případně upřesnit výkladem konkrétní rozsah omezení jak s ohledem na skutečné znění dotčené právní úpravy Unie, tak na její obecnou systematiku a cíle, které sleduje, vykládané s ohledem na základní práva zaručená Listinou (viz rozsudek ze dne 21. června 2022, Ligue des droits humains, C‑817/19, EU:C:2022:491, bod 114 a citovaná judikatura). 54 Zásada právní jistoty, která je součástí obecných zásad práva Unie, v této souvislosti konkrétně vyžaduje, aby právní úprava byla jasná a přesná a její účinky byly předvídatelné, zejména pokud může vyvolat nepříznivé důsledky pro jednotlivce a podniky (viz rozsudek ze dne 15. září 2021, Ilunga Luyoyo v. Rada, T‑101/20, nezveřejněný, EU:T:2021:575, bod 201 a citovaná judikatura). Taková zásada je použitelná na taková omezující opatření, jako jsou opatření dotčená v projednávané věci, která se dotýkají práv a svobod dotčených osob (viz rozsudek ze dne 15. září 2021, Ilunga Luyoyo v. Rada, T‑103/20, nezveřejněný, EU:T:2021:578, bod 205 a citovaná judikatura). 55 V projednávané věci na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, nedává kritérium rodinné příslušnosti Radě možnost podrobit omezujícím opatřením všechny osoby s příjmením Asád bez ohledu na to, zda jsou s uvedenou rodinou, která je v současné době v Sýrii u moci, spojeni, či nikoli. 56 Podle čl. 27 odst. 4 a čl. 28 odst. 4 rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836 jsou totiž všechna rozhodnutí o zařazení na sporné seznamy přijímána na individuálním a jmenovitém základě s ohledem na přiměřenost opatření. 57 Kritérium rodinné příslušnosti dále zapadá do právního rámce, který je jasně vymezen cíli sledovanými konkrétně základní právní úpravou. 58 V souladu s judikaturou citovanou v bodě 53 výše musí být kritérium rodinné příslušnosti vykládáno zejména s ohledem na cíle omezujících opatření přijatých vzhledem k situaci v Sýrii. V projednávané věci z bodu 7 odůvodnění rozhodnutí 2015/1836 vyplývá, že v současném syrském režimu je moc soustředěna „v rukou vlivných členů rodin Assadů a Machlúfů“, a že tedy Rada stanovila omezující opatření vůči některým členům uvedených rodin, aby „prostřednictvím členů těchto rodin […] přímo působ[ila] na syrský režim, aby změnil své represivní politiky, a zároveň zamezi[la] riziku obcházení omezujících opatření prostřednictvím rodinných příslušníků“ (viz bod 8 výše). 59 V projednávané věci žalobce na prvním místě tvrdí, že kritérium rodinné příslušnosti zahrnuje osoby s příjmením Assad (Asád), které je v Sýrii běžné, avšak tyto osoby nejsou spojeny s rodinou Asádů, která je v této zemi u moci. Toto kritérium dále podle něj vylučuje osoby, které toto příjmení pozbyly z důvodu sňatku. 60 V tomto ohledu je třeba uvést, že i když je rozsah kritéria rodinné příslušnosti formulován otevřeně, je limitován bodem 7 odůvodnění rozhodnutí 2015/1836 (viz bod 58 výše), a míří tudíž pouze na okruh dobře identifikovatelných osob spojených s rodinou Asádů, která je v současné době v Sýrii u moci. 61 Z toho vyplývá, že osoby s příjmením Asád bez ohledu na rozšířenost tohoto příjmení v Sýrii spadají do působnosti kritéria rodinné příslušnosti pouze, pokud mají příbuzenský vztah k rodině Asádů, která v současné době v Sýrii vládne. 62 Jak tvrdí dále Rada, osoby, jež pojí příbuzenský vztah k rodině Asádů, která je v Sýrii u moci, mohou být na sporné seznamy zařazeny na základě kritéria rodinné příslušnosti, i když nejsou nositeli tohoto příjmení. 63 Zadruhé žalobce tvrdí, že kritérium rodinné příslušnosti je neurčité, jelikož zahrnuje všechny členy rodiny Asádů, aniž odlišuje vlivné členy rodiny od těch, co vliv nemají. 64 V tomto ohledu je třeba uvést, že kritérium rodinné příslušnosti neobsahuje podmínku, aby měli členové rodiny Asádů vliv. Tato podmínka je naopak výslovně uvedena ve znění čl. 27 odst. 2 písm. a) a čl. 28 odst. 2 písm. a) rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836 a v čl. 15 odst. 1a písm. a) nařízení č. 36/2012, ve znění nařízení 2015/1828, který míří na „přední[…] podnikatel[e] působící[…] v Sýrii“. 65 Z toho vyplývá, že kritérium rodinné příslušnosti nemíří pouze na „vlivné“ členy rodiny Asádů, kteří jsou v Sýrii u moci. Rada totiž prostřednictvím omezujících opatření přijatých na základě tohoto kritéria usiluje o to přimět některé členy uvedené rodiny působit na syrský režim, aby ukončil represe vůči civilnímu obyvatelstvu, a zamezit riziku obcházení omezujících opatření členy těchto rodin (viz bod 58 výše). 66 Zatřetí žalobce tvrdí, že zásada osobní odpovědnosti zakotvená ústavními tradicemi členských států brání tomu, aby byly na seznam systematicky zapisovány a „sankcionovány“ osoby ze samotného důvodu, že jsou členy rodiny Asádů, neboť nikdo nemůže být činěn odpovědným za chování svých rodičů. 67 V tomto ohledu je třeba uvést, že z judikatury vyplývá, že na základě zásady personality trestů a sankcí lze fyzickou nebo právnickou osobu potrestat pouze za skutky, které jsou jí individuálně vytýkány (viz rozsudek ze dne 7. června 2023, Skryba v. Rada, T‑581/21, nezveřejněný, EU:T:2023:321, bod 27 a citovaná judikatura). 68 Omezující opatření jsou však cílená preventivní opatření, která spadají do striktního rámce právních podmínek vymezených v rozhodnutí přijatém na základě článku 29 SEU a v nařízení založeném na čl. 215 odst. 2 SFEU, kterým se toto rozhodnutí provádí v mezích působnosti Smlouvy o FEU. Jejich cílem je zejména bojovat proti ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti v souladu s ustanoveními o společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP). Omezující opatření se tedy svou zajišťovací povahou a preventivním účelem liší od trestních či správních sankcí (viz rozsudek ze dne 7. června 2023, Skryba v. Rada, T‑581/21, nezveřejněný, EU:T:2023:321, bod 28 a citovaná judikatura). 69 Jak konkrétně vyplývá z bodu 58 výše, cílem sledovaným omezujícími opatřeními přijatými vzhledem k situaci v Sýrii není sankcionovat osoby nebo subjekty, na které se míří, ale jejich prostřednictvím působit na syrský režim, aby ukončil politiku násilných represí vůči civilnímu obyvatelstvu v Sýrii. 70 Jak bylo ostatně uvedeno v bodě 56 výše, každé rozhodnutí o zařazení na sporné seznamy je přijímáno na individuálním a jmenovitém základě s ohledem na přiměřenost dotčeného opatření, takže nelze zavést žádné systematické zařazování na seznam na základě rodinné příslušnosti. 71 Žalobce se tudíž nemůže dovolávat zásady osobní odpovědnosti za účelem zpochybnění legality kritéria rodinné příslušnosti. 72 Z výše uvedeného vyplývá, že kritérium rodinné příslušnosti ve spojení s cílem působit na syrský režim, aby ukončil svou represivní politiku, definuje objektivním a dostatečně určitým způsobem vymezenou kategorii osob, na které se mohou omezující opatření vztahovat. 73 Tribunál má tudíž za to, že kritérium rodinné příslušnosti zavádí jasné a přesné ustanovení, které splňuje požadavky zásady legality ve smyslu judikatury citované v bodě 52 výše. 74 Za těchto okolností je s ohledem na to, že kritérium rodinné příslušnosti splňuje zásadu legality, třeba rovněž odmítnout argumentaci žalobce namítající zásah do vlastnického práva a práva na ochranu dobré pověsti. 75 První důvod je proto třeba zamítnout. – K druhému důvodu, vycházejícímu z porušení zásady zákazu diskriminace 76 V rámci druhého důvodu žalobce tvrdí, že „sankcionovat“ jednotlivce pouze z důvodu jeho příslušnosti k rodině bez ohledu na význam tohoto pojmu, představuje diskriminaci ve smyslu čl. 21 odst. 1 Listiny. Podle něj vede uplatnění kritéria rodinné příslušnosti k výsledku nepřiměřenému ve vztahu ke sledovanému cíli, jelikož jakožto bratranec syrského prezidenta Bašára Asáda (dále jen „syrský prezident“) nebude nikdy schopen zpochybnit opodstatněnost prvního důvodu pro zařazení na seznam. 77 Rada s touto argumentací nesouhlasí. 78 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 21 odst. 1 Listiny se zakazuje „jakákoli diskriminace založená zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci“. 79 Podle judikatury zásada rovného zacházení, která představuje jednu ze základních právních zásad a jejímž zvláštním vyjádřením je zásada zákazu diskriminace, zakazuje, aby se srovnatelnými situacemi bylo zacházeno odlišně nebo s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (viz rozsudky ze dne 31. května 2018, Kaddour v.Rada, T‑461/16, EU:T:2018:316, bod 152 a citovaná judikatura, a ze dne 23. listopadu 2022, Bowden a Young v. Europol, T‑72/21, nezveřejněný, EU:T:2022:720, bod 151 a citovaná judikatura). 80 Rozdílné zacházení je odůvodněno, pokud je založeno na objektivním a důvodném kritériu, tj. pokud je v souladu s právně přípustným cílem sledovaným dotčenou právní úpravou, a pokud je tato rozdílnost přiměřená cíli sledovanému dotčeným zacházením (viz rozsudek ze dne 16. června 2021, Krajowa Izba Gospodarcza Chłodnictwa i Klimatyzacji v. Komise, T‑126/19, EU:T:2021:360, bod 86 a citovaná judikatura). 81 Kromě toho zásada proporcionality, která je zakotvená v čl. 5 odst. 4 SEU, vyžaduje, aby prostředky zavedené ustanovením unijního práva byly způsobilé k uskutečnění legitimních cílů sledovaných dotyčnou právní úpravou a nepřekračovaly meze toho, co je k dosažení těchto cílů nezbytné (viz rozsudek ze dne 16. prosince 2020, Haswani v. Rada, T‑521/19, nezveřejněný, EU:T:2020:608, bod 171 a citovaná judikatura). 82 Jak přitom vyplývá z bodu 41 výše, v oblasti omezujících opatření má Rada při vymezování a přijímání kritérií pro zařazení na seznam širokou posuzovací pravomoc. Legalita omezujících opatření tedy není podmíněna zjištěním, že mají bezprostřední účinky, ale vyžaduje pouze to, aby nebyla zjevně nepřiměřená s ohledem na cíl, který příslušný orgán zamýšlí sledovat (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. září 2020, Rosneft a další v. Rada, C‑732/18 P, nezveřejněný, EU:C:2020:727, bod 97). 83 V projednávané věci žalobce tvrdí, že kritérium rodinné příslušnosti je diskriminační, neboť umožňuje uložit „sankce“„velkému počtu jednotlivců, kteří nemají nic společného se syrským prezidentem“, takže vede k nepřiměřenému výsledku ve vztahu ke sledovanému cíli. 84 Zaprvé je třeba uvést, že podle ustálené judikatury omezující opatření přijatá Unií nezahrnují zabavení majetku dotyčných osob jakožto výnosů z trestné činnosti, nýbrž jeho zmrazení z titulu zajištění, takže se nejedná o trestní sankci. Takové obvinění ostatně neimplikují [viz rozsudky ze dne 21. července 2016, Hassan v. Rada, T‑790/14, EU:T:2016:429, bod 77 (nezveřejněný) a citovaná judikatura, a ze dne 12. prosince 2018, Makhlouf v. Rada, T‑409/16, nezveřejněný, EU:T:2018:901, bod 129 a citovaná judikatura]. 85 Pokud jde o omezující opatření přijatá vzhledem k situaci v Sýrii, sledovaným cílem není sankcionovat syrský režim ani osoby, jejichž jméno je uvedeno na sporných seznamech, ale působit na režim tak, aby ukončil politiku násilných represí vůči civilnímu obyvatelstvu (viz bod 58 výše). 86 Tento cíl zapadá do obecnějšího rámce snah spojených se zachováním míru a mezinárodní bezpečnosti ve smyslu článku 21 SEU, který se týká ustanovení o vnější činnosti Unie, a je v důsledku toho legitimní [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. září 2020, Kaddour v. Rada, T‑510/18, EU:T:2020:436, bod 176 (nezveřejněný)]. 87 Jak tvrdí Rada, přijetí omezujících opatření vůči žalobci je totiž adekvátní, neboť odpovídá tak zásadnímu cíli obecného zájmu pro mezinárodní společenství, jako je ochrana civilního obyvatelstva. Zmrazení finančních prostředků a jiných hospodářských zdrojů, jakož i zákaz vstupu na území Unie ve vztahu k osobám identifikovaným jako osoby zapojené do podpory syrského režimu tedy nemohou být samy o sobě považovány za nepřiměřené (viz rozsudek ze dne 16. ledna 2019, Haswani v. Rada, T‑477/17, nezveřejněný, EU:T:2019:7, bod 75 a citovaná judikatura). 88 Z toho vyplývá, že omezující opatření přijatá na základě kritéria rodinné příslušnosti nemohou být v žádném případě postavena na roveň sankcím a sledují cíl obecného zájmu uznaný Unií. 89 Zadruhé na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, kritérium rodinné příslušnosti míří na určitou kategorii osob, a sice osob s příbuzenským vztahem k rodině Asádů, kteří jsou v Sýrii u moci a jsou tak jejími členy (viz body 60, 61 a 72). 90 Zatřetí žalobce neupřesňuje, v čem nebo ve vztahu k jakým osobám je uplatnění kritéria rodinné příslušnosti diskriminační. Neposkytuje ani konkrétní příklady jiných osob, které by se nacházely v situaci srovnatelné s jeho situací a s nimiž by bylo zacházeno odlišně ve smyslu judikatury citované v bodě 79 výše (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2016, Export Development Bank of Iran v. Rada, T‑89/14, nezveřejněný, EU:T:2016:693, bod 120). Za těchto okolností není Tribunál s to ověřit, zda jsou jeho tvrzení skutkově podložená. 91 Začtvrté musí být rovněž odmítnut argument žalobce, podle něhož kritérium rodinné příslušnosti vede k nepřiměřenému výsledku ve vztahu k cíli sledovanému dotčenými omezujícími opatřeními, jelikož je pro něj jakožto bratrance syrského prezidenta nemožné vyvrátit domněnku o napojení na syrský režim. 92 V tomto ohledu totiž postačí konstatovat, že podle čl. 27 odst. 3 a čl. 28 odst. 3 rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836 a podle čl. 15 odst. 1b nařízení č. 36/2012 ve znění nařízení 2015/1828 se jména osob, na něž se vztahují jednotlivá kritéria pro zařazení na seznam – včetně členů rodiny Asádů – nezařadí na dotčený seznam nebo se na tomto seznamu neponechají, je-li k dispozici dostatek informací o tom, že nejsou či již dále nejsou s režimem spjati, nemají na něj žádný vliv ani nepředstavují skutečné riziko obcházení omezujících opatření. 93 Každá osoba tedy může bez ohledu na postavení či stav, na jehož základě bylo její jméno zařazeno na sporné seznamy, předložit důkazy, aby zpochybnila zařazení svého jména na tyto seznamy nebo jeho ponechání na nich. V projednávané věci to platí i pro žalobce – bratrance syrského prezidenta. 94 S ohledem na všechny tyto skutečnosti je třeba druhý důvod zamítnout, a zamítnout tudíž i námitku protiprávnosti v plném rozsahu. [omissis] Z těchto důvodů TRIBUNÁL (devátý senát) rozhodl takto: 1) Žaloba se zamítá. 2) Samiru Kamal Al-Assadovi se ukládá náhrada nákladů řízení. Truchot Kanninen Frendo Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 4. září 2024. Podpisy ( *1 ) – Jednací jazyk: francouzština. ( 1 ) – Jsou uvedeny pouze body tohoto rozsudku, jejichž zveřejnění Tribunál považuje za účelné.