Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihlášky slovní ochranné známky Evropské unie COLLIBRA a obrazové ochranné známky Evropské unie collibra – Starší národní slovní ochranná známka Kolibri – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Nebezpečí záměny – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001 – Právo být vyslechnut – Článek 94 odst. 1 druhá věta nařízení 2017/1001

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu) 22. září 2021 ( *1 ) „Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihlášky slovní ochranné známky Evropské unie COLLIBRA a obrazové ochranné známky Evropské unie collibra – Starší národní slovní ochranná známka Kolibri – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Nebezpečí záměny – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001 – Právo být vyslechnut – Článek 94 odst. 1 druhá věta nařízení 2017/1001“ Ve věcech T‑128/20 a T‑129/20, Collibra, se sídlem v Bruselu (Belgie), zastoupená A. Renck, I. Junkar a A. Bothem, advokáty, žalobkyně, proti Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému H. O’Neillem a V. Ruzekem, jako zmocněnci, žalovanému, přičemž dalším účastníkem řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupujícím jako vedlejší účastník řízení před Tribunálem, je Hans Dietrich, s bydlištěm ve Starnbergu (Německo), zastoupený T. Trägerem, advokátem, jejichž předměty jsou dvě žaloby podané proti dvěma rozhodnutím prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 13. prosince 2019 (věci R 737/2019-1 a R 738/2019-1), týkajícím se dvou námitkových řízení mezi H. Dietrichem a společností Collibra, TRIBUNÁL (třetí senát), ve složení A. M. Collins, předseda, Z. Csehi (zpravodaj) a G. De Baere, soudci, vedoucí soudní kanceláře: A. Juhász-Tóth, radová, s přihlédnutím k žalobám došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 27. února 2020, s přihlédnutím k vyjádřením EUIPO k žalobám došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 6. května 2020, s přihlédnutím k vyjádřením vedlejšího účastníka k žalobám došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 7. května 2020, s přihlédnutím k rozhodnutí ze dne 2. července 2020 o spojení věcí T‑128/20 a T‑129/20 pro účely písemné a případné ústní části řízení, po jednání konaném dne 11. března 2021, vydává tento Rozsudek ( 1 ) I. Skutečnosti předcházející sporům 1 Dne 1. června 2017 podala žalobkyně, společnost Collibra, u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) dvě přihlášky ochranných známek Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)]. 2 Ochrannými známkami, jejichž zápis byl požadován, jsou: – ve věci T‑128/20 slovní označení COLLIBRA; – ve věci T‑129/20 níže vyobrazené obrazové označení: 3 Výrobky a služby, pro které byly zápisy požadovány, spadají ve věci T‑128/20 do tříd 9 a 42 a ve věci T‑129/20 do třídy 9 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, v pozměněném a revidovaném znění, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu: – třída 9: „Software pro řízení kvality dat k účelu organizace a správy interních dat“; – třída 42: „Navrhování a vývoj počítačového hardwaru a softwaru; poradenství v oblasti počítačového softwaru; instalace a údržba počítačového softwaru; vědecké a technologické služby a s nimi spojený výzkum a návrhy, návrh a vývoj počítačového hardwaru a softwaru; služby průmyslové analýzy a výzkumu v oboru počítačového softwaru; všechno výše uvedené ve vztahu k řízení a správě dat a katalogizačnímu softwaru pro účely organizování a správy interních dat“. [omissis] 5 Dne 31. srpna 2017 podal vedlejší účastník Hans Dietrich proti zápisu přihlášených ochranných známek dvoje námitky na základě článku 41 nařízení č. 207/2009 (nyní článek 46 nařízení 2017/1001) pro všechny výrobky a služby uvedené v bodě 3 výše. 6 Oboje námitky byly založeny zejména na starší německé slovní ochranné známce Kolibri, jejíž přihláška byla podána dne 1. července 1999 a byla zapsána dne 17. října 1999 pod číslem 39938675, vztahující se na výrobky a služby spadající do tříd 9, 16, 36, 38, 41 a 42 ve smyslu Niceské dohody, které odpovídají zejména následujícím výrobkům a službám: – třída 9: „Programy zaznamenané na datových nosičích (software) pro zpracování dat a zpracování textu; programy pro zpracování dat a textu týkající se počítačových systémů pro nemovitosti, geografických informačních systémů (GIS), správy nemovitostí, správy budov, správy zařízení a souvisejících služeb, správy domů nebo nemovitostí, poskytování parkovacích domů a podzemních parkovišť, včetně poskytování parkovacích míst; programy pro zpracování dat a textu pro orgány státní nebo komunální správy, programy pro zpracování dat a textu pro orgány státní nebo komunální správy týkající se informačních systémů pro nemovitosti, poplatků za stavbu a zhodnocení pozemků, správy nemovitostí, řízení o žádostech o stavební povolení, územního plánování, řízení o vydání stavebního povolení, archivních údajů o kanalizačních a vodovodních sítích, účetnictví veřejných financí, registrace místa bydliště, evidence obyvatelstva, matriky a vydávání osobních a cestovních dokladů, hřbitovní správy, organizace, přípravy a uspořádání voleb, poskytování parkovacích domů a podzemních parkovišť, včetně poskytování parkovacích míst“; – třída 42: „Pronájem programů pro zpracování dat a textu; instalace a poskytování telefonních asistenčních služeb a technické podpory pro zpracování dat a textu v orgánech státní a komunální správy; instalace a poskytování komunálních informačních systémů“. [omissis] 17 Odvolací senát potvrdil zjištění námitkového oddělení, že pro relevantní veřejnost složenou z odborníků pracujících v podnicích a veřejnoprávních organizacích existuje nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, pokud jde o kolidující ochranné známky, navzdory vysoké úrovni pozornosti této veřejnosti. II. Řízení a návrhová žádání účastníků řízení 18 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál: – napadená rozhodnutí zrušil, – uložil EUIPO a vedlejšímu účastníku náhradu nákladů řízení. 19 EUIPO a vedlejší účastník navrhují, aby Tribunál: – zamítl žaloby, – uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení. III. Právní otázky [omissis] 23 Na podporu žalob uplatňuje žalobkyně dva důvody, z nichž první vychází z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 a druhý z porušení práva na účinnou procesní obranu stanoveného v čl. 94 odst. 1 nařízení 2017/1001. [omissis] B. K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 [omissis] 1.   Ke srovnání označení [omissis] c)   K pojmovému hledisku 60 Z pojmového hlediska žalobkyně tvrdí, že odvolací senát pochybil, když měl za to, že kolidující ochranné známky vykazují vysoký stupeň podobnosti, a naopak tvrdí, že jsou odlišné. [omissis] 67 V projednávané věci měl odvolací senát zaprvé za to, že starší ochranná známka může v němčině odkazovat na kolibříka, což není zpochybňováno. 68 Zadruhé odvolací senát dále poznamenal, že vzhledem k podobné výslovnosti slova „collibra“ a slova „kolibri“ nelze vyloučit, že podstatná část relevantní německé veřejnosti bude v přihlášených ochranných známkách spatřovat narážku na pojem „kolibřík“. Odvolací senát z toho vyvodil, že kolidující ochranné známky mohou být pro nezanedbatelnou část relevantní veřejnosti v Německu považovány z pojmového hlediska za velmi podobné. 69 Tato úvaha se jeví jako správná s ohledem na judikaturu, z níž vyplývá, že i když průměrný spotřebitel vnímá obvykle ochrannou známku jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily, nic to nemění na tom, že při vnímání slovního označení identifikuje slovní prvky, které mu naznačují konkrétní význam nebo se podobají slovům, která zná [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. října 2004, Vitakraft-Werke Wührmann v. OHIM – Krafft (VITAKRAFT), T‑356/02, EU:T:2004:292, bod 51; ze dne 13. února 2007, RESPICUR, T‑256/04, EU:T:2007:46, bod 57, a ze dne 19. září 2012, TeamBank v. OHIM – Fercredit Servizi Finanziari (f@ir Credit), T‑220/11, nezveřejněný EU:T:2012:444, bod 38]. Skutečnost, že pojem „kolibřík“ nemá spojitost s výrobky a službami, na které se vztahují přihlášené ochranné známky, je irelevantní s ohledem na to, že se tyto ochranné známky podobají německému slovu „kolibri“, které zná nezanedbatelná část německé veřejnosti. 70 Žádný z ostatních argumentů žalobkyně nemůže tuto úvahu vyvrátit. 71 K dovolávané judikatuře, podle níž nemůže existovat pojmová podobnost mezi ochrannou známkou, která nemá žádný zjevný význam v žádném z úředních jazyků Unie, a jinou ochrannou známkou, jejíž slovní prvek má pro unijní veřejnost obvykle skutečný význam [viz rozsudky ze dne 16. ledna 2008, Inter-Ikea v. OHIM – Waibel (idea), T‑112/06, nezveřejněný, EU:T:2008:10, bod 70 a citovaná judikatura, a ze dne 21. ledna 2016, Laboratorios Ern v. OHIM – michelle menard (Lenah.C), T‑802/14, nezveřejněný, EU:T:2016:25, bod 45 a citovaná judikatura], stačí uvést, že se v projednávané věci nepoužije, jelikož odvolací senát měl právem za to, že přihlášené ochranné známky evokují pojem kolibříka, stejně jako starší ochranná známka. [omissis] 74 Je tedy třeba uvést, že se odvolací senát nedopustil nesprávného právního posouzení, když mezi kolidujícími označeními shledal vysoký stupeň pojmové podobnosti. 2.   Ke srovnání výrobků a služeb a)   K výrobkům spadajícím do třídy 9 75 Pokud jde o srovnání kolidujících softwarů, žalobkyně kritizuje závěr odvolacího senátu, podle kterého software, pro který byla užívána starší ochranná známka, vykazuje průměrný stupeň podobnosti se softwarem, na který se vztahují přihlášené ochranné známky. 76 V projednávané věci je třeba připomenout, že srovnávanými softwary jsou: – „software pro řízení kvality dat k účelu organizace a správy interních dat, na který se vztahují přihlášené ochranné známky, a – „programy pro zpracování dat a textu týkající se počítačových systémů pro nemovitosti, geografických informačních systémů (GIS), správy nemovitostí, správy budov, správy zařízení a souvisejících služeb, správy domů nebo nemovitostí; programy pro zpracování dat a textu pro orgány státní nebo komunální správy, programy pro zpracování dat a textu pro orgány státní nebo komunální správy týkající se informačních systémů pro nemovitosti, poplatků za stavbu a zhodnocení pozemků, správy nemovitostí, řízení o žádostech o stavební povolení, územního plánování, řízení o vydání stavebního povolení, archivních údajů o kanalizačních a vodovodních sítích, účetnictví veřejných financí“, pro které byla užívána starší ochranná známka. [omissis] 1) K povaze softwarů 80 Žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že automaticky dospěl k závěru o podobnosti, když vycházel pouze ze skutečnosti, že všechny výrobky souvisejí se softwarem, čímž porušil pokyny týkající se ochranných známek a (průmyslových) vzorů EUIPO. 81 Z úvah odvolacího senátu však vyplývá, že se neomezil na povahu výrobků, jelikož v bodě 41 napadených rozhodnutí uvedl, že se relevantní veřejnost, jíž jsou kolidující výrobky určeny, povaha a účel softwarů mohou shodovat, stejně jako podniky navrhující a vyvíjející kolidující softwary. Tento argument je tudíž třeba odmítnout. 2) K účelu softwarů 82 Žalobkyně tvrdí, že účel kolidujících softwarů je velmi odlišný, jak údajně potvrdilo i samotné námitkové oddělení. Účelem softwaru, na který se vztahují přihlášené ochranné známky, je zajistit správu interních dat, jejímž hlavním cílem je umožnit osobám v rámci určité organizace vyhledávat, lokalizovat a ověřit spolehlivost interních dat při současném zajištění souladu s právními předpisy. Může-li software, na který se vztahuje starší ochranná známka, podle důkazů o užívání umožnit konzultaci dat, což podle žalobkyně představuje běžnou vlastnost většiny softwarů, jeho účelem je automatizovat a napomáhat operacím s nemovitostmi, zejména vyhotovování dokumentů v oblasti nemovitostí a správě stavebních povolení a zařízení. [omissis] 88 Předně je třeba přezkoumat opodstatněnost argumentů týkajících se srovnání účelu softwarů. 89 Zaprvé je třeba odmítnout tvrzení žalobkyně, že software, na který se vztahuje starší ochranná známka, slouží výlučně k vyhotovování dokumentů a automatizaci úkolů, neboť z posouzení důkazu o užívání, navíc nezpochybněného, vyplývá, že účelem uvedeného softwaru je nejen „zpracování textu“, ale také „zpracování dat“, které může zahrnovat více než pouhé vyhotovení dokumentů nebo automatizaci úkolů. 90 Zadruhé odvolací senát v bodě 40 napadených rozhodnutí uvedl, že „nezbytnost provádění politik souvisejících s daty, zachování integrity a spolehlivosti dat, jakož i dohled na dodržování právních norem“ je stejně tak důležité pro operace s nemovitostmi, jako jsou koupě, prodej, právo stavby, udělování koncesí, tak pro správu nemovitostí, jako je pacht a nájem nemovitostí, správa budov a zařízení. Odvolací senát měl za to, že veřejnoprávní subjekty, stejně jako každá soukromoprávní organizace, musí provádět „politiky související s daty, zachovávat integritu údajů a dohlížet na dodržování právních norem“, pokud jde o žádosti o stavební povolení a o řízení a správu zařízení. 91 V uvedeném bodě 40 napadených rozhodnutí odvolací senát neprovedl srovnání účelu kolidujících softwarů, ani nevysvětlil, v čem software, na který se vztahuje starší ochranná známka, plní stejné cíle jako software pro řízení kvality dat, na rozdíl od toho, co tvrdí EUIPO. Naproti tomu odvolací senát v uvedeném bodě implicitně vymezil řízení kvality dat jako „[provádění] politik souvisejících s daty, [zachování] integrity a spolehlivosti dat [jakož i dodržování] právních norem“, což je definice, kterou účastníci řízení nezpochybňují. 92 Zatřetí je třeba poznamenat, že jediné srovnání účelů kolidujících softwarů odvolacím senátem je provedeno v bodě 39 napadených rozhodnutí, který zní takto: „Organizace a správa interních dat popsané ve specifikaci přihlášen[ých] ochrann[ých] znám[ek] jsou rovněž vlastnostmi softwaru [vedlejšího účastníka]. Například software pro žádost o stavební povolení [vedlejšího účastníka] (OP 17) umožňuje určité organizaci vytvořit personalizovanou kartu klíčových datových prvků: oběh souborů, specializované služby, individuální úkoly a rozdělení úkolů.“ 93 Odvolací senát měl tedy pouze v bodě 39 napadených rozhodnutí v podstatě za to, že „zpracování dat“ a „zpracování textu“ prováděné pomocí softwaru, na který se vztahuje starší ochranná známka, zahrnuje stejné vlastnosti „organizace a správy interních dat“ jako „software pro řízení kvality dat k účelu organizace a správy interních dat“, na který se vztahují přihlášené ochranné známky. Právě tímto a pouze v bodě 39 napadených rozhodnutí odvolací senát shledal překrývání softwarů, založené na existenci společných vlastností kolidujících softwarů, a sice že všechny umožňují organizovat a spravovat interní data. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že vedlejší účastník neprávem tvrdí, že žalobkyně uznala překrývání srovnávaných softwarů v průběhu správního řízení. Vyjádření, na která odkazuje vedlejší účastník řízení a která uznala takovéto překrývání, totiž ve skutečnosti vychází z jeho vlastních písemností, a nikoli z písemností žalobkyně. 94 Je třeba potvrdit, že „zpracování dat“ v oblasti nemovitostí, na které se vztahuje starší ochranná známka, vyžaduje vlastnosti organizace a správy interních dat, které jsou rovněž přítomny v softwaru, na který se vztahují přihlášené ochranné známky. V tomto ohledu EUIPO a vedlejší účastník správně zdůrazňují, že software pro „správu zařízení“ nebo „správu domů nebo nemovitostí“, na který se vtahuje starší ochranná známka, generuje značný objem dat a zahrnuje určité funkce organizace a správy těchto dat, tedy funkce, které sdílí s tzv. softwarem pro řízení kvality dat. 95 Překrývání účelů uvedených softwarů je důvodem, proč odvolací senát shledal pouze průměrný, a nikoli vysoký stupeň podobnosti z hlediska účelu. 96 Kromě toho je třeba odmítnout argument žalobkyně, podle kterého námitkové oddělení tvrdilo, že účel softwarů je velmi odlišný. Námitkové oddělení totiž uvedlo, že ačkoli jejich specifické účely nejsou stejné (their specific purpose of use is not the same), jsou všechny obecně používány pro zpracování dat (data processing), a navíc je jejich způsob užívání (prostřednictvím počítače) stejný. Z těchto rozhodnutí tedy rovněž vyplývá překrývání účelů softwarů v tom, že všechny umožňují zpracování dat. [omissis] b)   Ke službám spadajícím do třídy 42 116 Žalobkyně uvádí, že se odvolací senát omezuje na tvrzení, aniž by jej odůvodnil, že služby, na které se vztahuje přihlášená slovní ochranná známka, mohou být nabízeny týmiž podniky, které vyvíjejí druhy softwaru, pro které je užívána starší ochranná známka. Kromě toho je tato okolnost, která je navíc zpochybněna, nedostatečná k učinění závěru o podobnosti mezi uvedenými službami a výrobky. Ve skutečnosti se tyto služby podle žalobkyně liší od softwaru, na který se vztahuje starší ochranná známka, nebo jsou nanejvýš velmi málo podobné. 117 EUIPO a vedlejší účastník s touto argumentací nesouhlasí. [omissis] 121 Zadruhé odvolací senát nepochybil, když uvedl, že software pro správu nemovitostí a zařízení, na který se vztahuje starší ochranná známka, a software pro řízení kvality dat, na který se vztahuje přihlášená slovní ochranná známka, mohou být navrženy a vyvinuty týmiž podniky. Je třeba konstatovat, že v oblasti informačních technologií výrobci softwaru běžně poskytují rovněž služby spojené se softwarem. Kromě toho, jak poznamenává EUIPO, v projednávané věci se koneční uživatelé a výrobci kolidujících výrobků a služeb shodují. Vzhledem k tomu, že argumenty žalobkyně v tomto ohledu již byly odmítnuty, mohl odvolací senát právem dospět k závěru, že služby, na které se vztahuje přihlášená slovní ochranná známka, které se všechny vztahují k softwaru pro řízení a správu dat a katalogizačnímu softwaru pro účely organizování a správy interních dat, jsou podobné softwaru, na který se vztahuje starší ochranná známka. Tyto úvahy jsou navíc dostatečné k prokázání podobnosti, i když žalobkyně tvrdí opak. 3.   K nebezpečí záměny [omissis] 134 Z výše uvedeného vyplývá, že první žalobní důvod je třeba v plném rozsahu zamítnout. [omissis] Z těchto důvodů TRIBUNÁL (třetí senát) rozhodl takto: 1) Věci T‑128/20 a T‑129/20 se pro účely tohoto rozsudku spojují. 2) Žaloby se zamítají. 3) Společnosti Collibra se ukládá náhrada nákladů řízení. Collins Csehi De Baere Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 22. září 2021. Podpisy ( *1 ) – Jednací jazyk: angličtina. ( 1 ) – Jsou uvedeny pouze body tohoto rozsudku, jejichž zveřejnění Tribunál považuje za účelné.