Výzkum a rozvoj – Rámcový program pro výzkum a inovace (2014 – 2020) (Horizont 2020) – Stimulace a koordinace investic Unie do oblasti výzkumu a inovací v odvětví železniční dopravy – Zřízení společného podniku Shift2Rail – Přidružené členství ve společném podniku Shift2Rail – Výzva k vyjádření zájmu – Zamítnutí přihlášky – Povinnost uvést odůvodnění – Zjevně nesprávné posouzení – Zneužití pravomoci

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (šestého senátu) 13. prosince 2017(*) „Výzkum a rozvoj – Rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020) (Horizont 2020) – Stimulace a koordinace investic Unie do oblasti výzkumu a inovací v odvětví železniční dopravy – Zřízení společného podniku Shift2Rail – Přidružené členství ve společném podniku Shift2Rail – Výzva k vyjádření zájmu – Zamítnutí přihlášky – Povinnost uvést odůvodnění – Zjevně nesprávné posouzení – Zneužití pravomoci“ Ve věci T‑497/15, OLTIS Group a.s., se sídlem v Olomouci (Česká republika), zastoupená P. Konečným, advokátem, žalobkyně, proti Evropské komisi, zastoupené J. Hottiaux a Z. Malůškovou, jako zmocněnkyněmi, žalované, jejímž předmětem je žaloba na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Komise Ares(2015) 2691017 ze dne 26. června 2015 týkajícího se žádosti o přezkum rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žalobkynina žádost o přidružené členství ve společném podniku Shift2Rail, TRIBUNÁL (šestý senát), ve složení G. Berardis, předseda, D. Spielmann (zpravodaj) a Z. Csehi, soudci, vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon, vydává tento Rozsudek Skutečnosti předcházející sporu 1        Společný podnik Shift2Rail (dále jen „společný podnik S 2R“) byl zřízen nařízením Rady (EU) č. 642/2014 ze dne 16. června 2014 o zřízení společného podniku S 2R (Úř. věst. 2014, L 177, s. 9). 2        Z bodů 3 až 7 odůvodnění nařízení č. 642/2014 vyplývá, že společný podnik S 2R byl zřízen v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1291/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020) a zrušuje rozhodnutí č. 1982/2006/ES (Úř. věst. 2013, L 347, s. 104). Cílem společného podniku S 2R bylo vytvořit partnerství veřejného a soukromého sektoru zaměřené na stimulaci a lepší koordinaci investic Evropské unie do oblasti výzkumu a inovací v odvětví železniční dopravy s cílem urychlit a usnadnit přechod k železničnímu trhu v Unii, který bude více v souladu s obchodními potřebami odvětví železnic a s celkovým cílem dokončit vytváření jednotného evropského železničního prostoru. 3        Článek 4 odst. 1, 2 a 5 přílohy I nařízení č. 642/2014 stanoví: „1.      Žádost o přidružené členství ve společném podniku S 2R může podat jakýkoli právní subjekt, seskupení nebo konsorcium právních subjektů, usazený v členském státě nebo v zemi přidružené k Horizontu 2020, pod podmínkou, že přijme tyto stanovy a zaváže se poskytnout finanční prostředky uvedené v odstavci 6 pro dosažení cílů uvedených v článku 2 tohoto nařízení. 2.      Přidružení členové společného podniku S 2R jsou vybíráni prostřednictvím otevřené, nediskriminační a konkurenční výzvy vyhlášené [Evropskou k]omisí a na základě transparentního hodnocení správní rady. V tomto hodnocení bude zohledněn mimo jiné význam a potenciální přidaná hodnota žadatele pro dosažení cílů společného podniku S 2R, finanční zdraví žadatele a střet zájmů, pokud jde o cíle iniciativy S 2R. […] 5.      Minimální vlastní příspěvek požadovaný k tomu, aby se stal přidruženým členem, představuje 2,5 % celkového rozpočtu programu pro inovace, kterého se účastní. Přidruženými členy se rovněž mohou stát železniční podniky, které jsou samostatnými právními subjekty, s minimálním vlastním příspěvkem ve výši 12 000 000 [eur] na všechny programy pro inovace. Přidruženými členy se dále mohou stát konsorcia složená z železničních podniků či provozovatelů infrastruktury s minimálním vlastním příspěvkem ve výši 15 000 000 [eur] na všechny programy pro inovace.“ 4        Dne 6. října 2014 zveřejnila Evropská komise výzvu k vyjádření zájmu stát se přidruženým členem ve společném podniku S 2R (č.j. S 2R JU/AM/01/2014) (dále jen „výzva S 2R“). 5        Podle výzvy S 2R měli přidružení členové prokázat dlouhodobý strategický závazek k provádění hlavního plánu společného podniku S 2R. V bodě 6 výzvy S 2R bylo uvedeno, že výběrové řízení na přidružené členy bude dvoukolové. V prvním kole mělo jít o „identifikaci kandidátů na přidružené členství po počátečním vyhodnocení na základě kvalifikačních, diskvalifikačních a výběrových kritérií popsaných [v bodě] 7 [výzvy S 2R]“. Druhé kolo mělo v podstatě spočívat v závěrečném výběru přidružených členů na základě posouzení podrobných technických návrhů. 6        V bodě 7 výzvy S 2R byla upravena kritéria pro hodnocení žádostí. Bylo stanoveno, že „subjekty mohou podat jednu žádost na každý inovační program nebo jednu žádost na více inovačních programů“. Dále v něm bylo uvedeno, že subjekty, které mají zájem stát se členy ve více než jednom inovačním programu „pokaždé v jiné formaci“ (using different formations to apply), musí podat jednu žádost na každý inovační program. V bodě 7.2 byly upraveny minimální příspěvky přidružených členů do každého z pěti stanovených inovačních programů. Dále byla pro účast ve všech shora uvedených programech stanovena minimální částka 18,5 milionu eur. Konečně v bodě 7.4 byla stanovena výběrová kritéria, podle kterých měly být přihlášky posuzovány. Tato kritéria se týkala finanční a ekonomické kapacity a operační kapacity žadatelů. V bodě 7.4.1 výzvy S 2R bylo stanoveno, že k postupu do druhého kola výběrového řízení musí každý žadatel splnit kumulativně dvě podmínky. Zaprvé mu musela být udělena minimální známka 3 z 5 za každé hodnotící subkritérium finanční, ekonomické a operační kapacity. Zadruhé musel získat celkovou známku více než 8 z 10 v případě ekonomické a finanční kapacity a celkovou známku více než 20 z 25 v případě operační kapacity. 7        Dne 7. listopadu 2014 podala žalobkyně, OLTIS Group a.s., na základě této výzvy dvě žádosti o přidružené členství ve společném podniku S 2R. První žádost se týkala inovačního programu „IP 4 – IT Solutions for attractive Railway Services“ (informační řešení pro atraktivní železniční služby) (dále jen „program IP 4“) a druhá se týkala inovačního programu „IP 5 – Technologies for Sustainable and Attractive European Freight“ (technologie pro udržitelnou a atraktivní evropskou nákladní dopravu) (dále jen „program IP 5“). 8        Dne 7. dubna 2015 zaslalo Generální ředitelství Komise pro mobilitu a dopravu žalobkyni dopis [č. j. Ares(2015) 1483995], ve kterém ji informovalo o tom, že správní rada společného podniku S 2R zamítla obě žádosti uvedené v bodě 7 výše s odůvodněním, že žalobkyně nevyhověla minimálnímu počtu bodů stanovenému v bodě 7.4.1 výzvy S 2R pro postup do druhého kola výběrového řízení. Žalobkyně byla tímto dopisem informována rovněž o tom, že může ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení požádat o přezkum tohoto rozhodnutí. Bylo v něm také uvedeno, že žalobkyně má právo podat žalobu na neplatnost podle článku 263 SFEU. Dále bylo v dopise upřesněno, že požádá-li žalobkyně o přezkum tohoto rozhodnutí, bude moci podat žalobu na neplatnost až poté, co Komise přijme v této souvislosti konečné rozhodnutí. 9        V dopise ze dne 7. dubna 2015 se rovněž odkazovalo na hodnotící zprávu, která k němu byla přiložena. V této zprávě se uvádělo, že žalobkyně dosáhla u subkritéria finanční kapacity 2,5 bodu z 5. V celkovém součtu ekonomické a finanční kapacity jí pak bylo uděleno 5,5 bodu z 10. V případě operační kapacity obdržela žalobkyně celkový součet 18,5 bodu z 25. Konečně v celkovém hodnocení obdržela 24 bodů z 35, kdežto požadováno bylo nejméně 28 bodů z 35. 10      Dne 30. dubna 2015 zaslala žalobkyně Komisi žádost o přezkum zamítnutí obou přihlášek. Namítala zejména to, že je Komise posuzovala společně, a nikoli zvlášť. Podle žalobkyně se společné posouzení obou přihlášek projevilo v nesprávném posouzení subkritéria finanční kapacity a subkritéria šíření a využití výsledků, kterých by bylo dosaženo její účastí ve společném podniku S 2R. 11      Co se týče finanční kapacity, žalobkyně namítala, že pokud by byla posuzována ve vztahu ke každé z jejích přihlášek zvlášť, dosáhla by u každé přihlášky vyššího počtu bodů. Co se týče ostatních kritérií, žalobkyně namítala, že z hodnotící zprávy vyplývá, že její přihláška do programu IP 5 byla vyšší kvality než přihláška do programu IP 4. Zprůměrováním obou však byla podle žalobkyně hodnota pro IP 5 snížena, zatímco pokud by byly obě přihlášky posuzovány odděleně, mohlo být v případě IP 5 dosaženo vyšší hodnoty. 12      Dne 26. června 2015 informovala Komise žalobkyni dopisem [č.j. Ares(2015) 2691017], že její žádost o přezkum byla zamítnuta (dále jen „napadené rozhodnutí“). Kritéria uvedená ve výzvě S 2R podle Komise nebránila simultánnímu hodnocení obou přihlášek. Dále byla žalobkyně informována o tom, že když to bylo vhodné, byly obě přihlášky hodnoceny odděleně. Komise konečně uznala existenci formální chyby v hodnotící zprávě žalobkyně v souvislosti se známkou udělenou její inovační kapacitě. Komise uvedla, že tato chyba neměla žádný dopad na její celkové hodnocení. Řízení a návrhová žádání účastnic řízení 13      Dne 28. srpna 2015 podala žalobkyně projednávanou žalobu. 14      Podle čl. 106 odst. 3 jednacího řádu může Tribunál, nepodali-li hlavní účastníci řízení žádost o konání jednání ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy jim bylo doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, rozhodnout, že o žalobě bude rozhodováno bez konání ústní části řízení. Vzhledem k tomu, že má Tribunál projednávanou věc za dostatečně objasněnou na základě podkladů obsažených v soudním spise, rozhodl – jelikož taková žádost podána nebyla – že bude rozhodováno bez ústní části řízení. 15      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál: –        zrušil napadené rozhodnutí; –        uložil Komisi náhradu nákladů řízení. 16      Komise navrhuje, aby Tribunál: –        zamítl žalobu; –        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení. Právní otázky 17      Argumenty předložené žalobkyní na podporu žaloby lze seskupit do tří žalobních důvodů. První žalobní důvod se týká odůvodnění dopisů, jimiž byla informována o zamítnutí svých žádostí o přidružené členství ve společném podniku S 2R. Druhý žalobní důvod se v podstatě týká zjevně nesprávného posouzení, jehož se měla Komise v několika ohledech dopustit při zkoumání jejích přihlášek. Konečně třetí žalobní důvod vychází ze zneužití pravomoci. K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění 18      Žalobkyně tvrdí, že jí nebylo doručeno žádné formální rozhodnutí Komise, které by obsahovalo výrokovou část a formální odůvodnění ve vztahu k zamítnutí jejích přihlášek. 19      Komise toto tvrzení žalobkyně zpochybňuje. 20      Na úvod je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí být odůvodnění vyžadované článkem 296 SFEU přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, jimž je akt určen nebo jichž se dotýká ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudek ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, EU:C:1998:154, bod 63, rozsudek ze dne 30. září 2003, Německo v. Komise, C‑301/96, EU:C:2003:509, bod 87, a rozsudek ze dne 22. června 2004, Portugalsko v. Komise, C‑42/01, EU:C:2004:379, bod 66). 21      Je třeba předeslat, že s ohledem na kontext věci, a zejména na skutečnost, že po zamítavém rozhodnutí obsaženém v dopise ze dne 7. dubna 2015 následovalo napadené rozhodnutí vydané k žádosti o přezkum, musí být odůvodnění posledně uvedeného rozhodnutí posuzováno rovněž s ohledem na prvky odůvodnění obsažené ve shora uvedeném dopise. 22      Konkrétně informovala Komise žalobkyni dopisem ze dne 7. dubna 2015 o zamítnutí jejích žádostí o přidružené členství ve společném podniku S 2R. V dopise bylo žalobkyni sděleno, že její přihlášky byly posouzeny skupinou nezávislých expertů, a bylo v něm také odkázáno na hodnotící zprávu, která k němu byla přiložena. Z uvedené zprávy vyplývá, že Komise analyticky zkoumala všechna hodnotící kritéria stanovená ve výzvě S 2R. Konkrétně se hodnocení postupně týkalo zejména finanční, inovační a řídící kapacity žalobkyně a jejího předpokládaného operačního příspěvku. V této zprávě bylo navíc podrobně vysvětleno, do jaké míry naplňují údaje předložené žalobkyní cíle společného podniku S 2R a požadavky na členství v něm. Konečně v souladu s výzvou S 2R bylo pro každé hodnotící subkritérium uděleno hodnocení a za finanční a operační kapacitu žalobkyně byla udělena celkem dvě hodnocení. 23      Komise se mimoto v napadeném rozhodnutí nespokojila s pouhým zamítnutím přihlášek žalobkyně v návaznosti na její žádost o přezkum. Informovala ji, že se příslušný orgán při přezkumu jejích přihlášek nedržel pouze žádosti o přezkum a hodnotící zprávy. Byly též zohledněny další relevantní dokumenty, včetně obou žádostí podaných žalobkyní, individuálních hodnotících zpráv, životopisů expertů a veškeré dokumentace k výzvě S 2R. 24      Dopisem ze dne 26. června 2015 navíc Komise žalobkyni informovala o tom, že vzala v potaz, že hodnotící zpráva obsahovala formální chybu, která se týkala bodového hodnocení inovační kapacity žalobkyně v rámci hodnocení její operační kapacity. Nicméně vzhledem k tomu, že tato chyba nijak neovlivnila celkové bodové hodnocení, sdělila Komise žalobkyni, že tento nedostatek v procesu hodnocení byl pouze marginální a neměl dopad na celkové hodnocení návrhu. 25      S ohledem na odůvodnění uvedené v dopisech ze dne 7. dubna a 26. června 2015 tedy z napadeného rozhodnutí jasně a jednoznačně vyplývají důvody, pro něž byly přihlášky žalobkyně do společného podniku S 2R zamítnuty. Z hlediska požadavků připomenutých judikaturou citovanou v bodě 20 výše je tedy napadené rozhodnutí odůvodněno právně dostačujícím způsobem. 26      Argument žalobkyně, že jí nebylo doručeno formální rozhodnutí Komise, které by obsahovalo výrokovou část, nemůže obstát. Napadené rozhodnutí, které je obsaženo v dopise ze dne 26. června 2015, totiž představuje formální rozhodnutí Komise a z nařízení č. 642/2014 ani z výzvy S 2R nevyplývá, že toto rozhodnutí mělo být oznámeno určitou specifickou formou. 27      Z výše uvedeného vyplývá, že žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění musí být zamítnut. Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení, k němuž mělo dojít ve více ohledech 28      Žalobkyně tvrdí, že postup hodnocení jejích přihlášek byl svévolný, odporoval dokumentaci k výzvě S 2R a byl v rozporu se zásadou rovného zacházení. Uvádí, že Komise neměla její dvě přihlášky hodnotit společně. Tím, že hodnotící orgán její dvě samostatné žádosti sloučil v jednu, ačkoli shora uvedená výzva k takovému kroku neopravňovala, překročil podle ní svou posuzovací pravomoc. 29      Žalobkyně z tohoto titulu uvádí, že nesplnění podmínek účasti na jednom ze dvou programů, o které měla zájem, nemůže ovlivnit její účast na druhém programu. Skutečnost, že z její strany bylo žádáno o přidružené členství v obou žádostech, plynula podle jejího tvrzení z opatrnosti, kdyby jedna z žádostí byla zamítnuta. S poukazem na svou ekonomickou schopnost financovat předmětné programy žalobkyně dodává, že její snaha účastnit se v co největší míře na společném podniku S 2R jí nemůže být na škodu. Žalobkyně uvádí, že v případě nesplnění finančního kritéria pro všechny žádané inovační programy měla Komise hodnotit její finanční kapacitu pro každý projekt zvlášť. 30      Žalobkyně dále tvrdí, že úvahy hodnotícího orgánu ke kritériím „šíření“ a „využití“ byly čistě spekulativní a nepodložené, když z hodnotící zprávy, která jí byla doručena, nic takového neplyne. Konečně se domnívá, že ji Komise měla každopádně v souladu s čl. 8 odst. 2 výzvy S 2R upozornit před započetím hodnocení jejích přihlášek, aby bylo možné odstranit veškeré nejasnosti či vady. 31      Komise tato tvrzení zpochybňuje. 32      Nejprve je třeba připomenout, že v případě srovnávacího hodnocení několika projektů ve složité vědecké či technické oblasti je Komise nadána širokou posuzovací pravomocí ve vztahu ke skutečnostem, které je třeba v tomto ohledu vzít v úvahu. Soud tedy v rámci svého přezkumu zasáhne pouze v případě porušení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění a v případech věcné nesprávnosti skutkových zjištění, zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. září 2010, Evropaïki Dynamiki v. Komise, T‑387/08, nezveřejněný, EU:T:2010:377, bod 30, a rozsudek ze dne 15. září 2016, AEDEC v. Komise, T‑91/15, nezveřejněný, EU:T:2016:477, bod 68). 33      V mezích stanovených judikaturou je tedy třeba zkoumat, zda se Komise při hodnocení žádostí žalobkyně z hlediska různých kritérií pro hodnocení přidruženého členství ve společném podniku S 2R dopustila ve více ohledech zjevně nesprávného posouzení. 34      Je třeba předeslat, že v úvodní části bodu 7 výzvy S 2R, nadepsané „Hodnotící kritéria“, na straně 14 výzvy S 2R, se stanoví, že „subjekty mohou podat jednu žádost na každý inovační program nebo jednu žádost na více inovačních programů“. V následující větě této části jsou vymezeny případy, kdy je tentýž žadatel povinen podat více než jednu žádost. Konkrétně je zde stanoveno, že subjekty, které mají zájem stát se členy ve více než jednom inovačním programu „pokaždé v jiné formaci“, musí podat jednu žádost na každý inovační program. Z toho jasně vyplývá, že v zásadě mohl každý zájemce o přidružené členství podat jednu nebo více žádostí pro inovační programy, o které se ucházel. Toto konstatování však neznamená, že byl hodnotící orgán povinen zkoumat každou žádost určitého subjektu nezávisle na jeho ostatních případných žádostech. 35      Mimoto se v bodě 6 výzvy S 2R uvádí, že výběrové řízení na přidružené členy ve společném podniku S 2R bude dvoukolové. První kolo, o které jde v projednávané věci, má sloužit k „identifikaci kandidátů na přidružené členství“ po počátečním vyhodnocení na základě kvalifikačních, diskvalifikačních a výběrových kritérií popsaných v bodě 7 výzvy S 2R. Ve druhém kole provádí hodnotící orgán závěrečný výběr přidružených členů na základě posouzení podrobných technických návrhů. 36      Bod 6 výzvy S 2R tedy potvrzuje, že v rámci prvního kola výběrového řízení bylo úkolem Komise provést předběžný výběr subjektů způsobilých stát se přidruženými členy, a nikoli hodnotit technickou kapacitu kandidátů na účast v každém z vypsaných inovačních programů. Proto je třeba mít za to, že Komise pro účely přiznání přidruženého členství mohla – na rozdíl od tvrzení žalobkyně – provést v rámci prvního kola výběrového řízení společné hodnocení obou jejích žádostí a posoudit její celkovou schopnost být přidruženým členem, přestože se žalobkyně přihlásila do každého z těchto dvou inovačních programů zvlášť. Finanční kapacita, která byla podmínkou posuzovanou v prvním kole výběrového řízení, závisela zejména na počtu programů, jichž se chtěl subjekt účastnit. Komise proto musela zkoumat v tomto ohledu obě žádosti společně. 37      Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že pokud nesplňovala finanční kritérium pro oba programy IP 4 a IP 5, do nichž se přihlásila, měla Komise hodnotit její finanční kapacitu pro každý z nich zvlášť a přiznat jí přidružené členství v jednom z nich. 38      Tento argument nemůže obstát. Z bodu 7.2.1 písm. a) výzvy S 2R totiž vyplývá, že „v případě přihlášek do více inovačních programů je žadatel povinen poskytnout minimální příspěvek do každého inovačního programu, do něhož se přihlásil[; p]řihlášky do všech pěti inovačních programů společně tedy představují závazek k poskytnutí minimálního vlastního příspěvku na nepřímé akce ve výši 18,5 milionu eur“. Tato částka je součtem minimálních částek požadovaných pro účast v každém z pěti stanovených inovačních programů. Dále se v bodě 7.4.2 výzvy S 2R stanoví, že žadatelé musí být schopni prokázat své finanční zdraví, svůj dlouhodobý závazek a svou kapacitu spolufinancování „aktivit, které navrhli“. Z toho vyplývá, že jelikož se žalobkyně přihlásila do více inovačních programů, zkoumala Komise v souladu s výzvou S 2R její schopnost financovat tyto programy společně. 39      V tomto ohledu Komise právem uvádí, že nároky na prokázání finanční kapacity jsou závislé na tom, jakou celkovou hodnotu představují investice, které žadatel o přidružené členství navrhl. Jak totiž uvádí Komise, je třeba mít za to, že oddělené posuzování finanční kapacity žadatele pro každý inovační program by jí neumožňovalo posoudit jeho celkovou schopnost dlouhodobě přispívat k rozvoji společného podniku S 2R. 40      Dále je třeba poukázat na to, že výzva S 2R neobsahuje žádné konkrétní pokyny k tomu, jak měla Komise postupovat v případě žadatele, který podobně jako žalobkyně nedosáhl minimálního počtu bodů požadovaného pro účast v obou požadovaných programech, ale pouze v jednom z nich. Jak správně uvedla Komise, pokud jsou podány dvě oddělené žádosti, je možné, že bude dotyčný kandidát splňovat kritérium finanční kapacity pro každou žádost zvlášť, nikoli však pro oba programy dohromady. Oddělené zkoumání žádostí by přitom v projednávané věci zahrnovalo prvek svévole, neboť výzva S 2R Komisi neopravňovala, aby v takovém případě libovolně vybrala jeden ze dvou požadovaných inovačních programů. Komise proto právem zvolila jediný možný způsob postupu, a to společné zamítnutí obou žádostí. 41      K argumentu žalobkyně vycházejícímu z porušení zásady rovného zacházení je třeba uvést, že žalobkyně neprokazuje, že by hodnotící orgán na její úkor zvýhodnil jiné kandidáty, kteří podali pouze jednu žádost o účast ve více inovačních programech, při hodnocení jejich způsobilosti stát se přidruženými členy. Jak totiž správně uvádí Komise, ze spisu vyplývá, že hodnotící orgán přistupoval ke všem žádostem shodným způsobem, tj. byla hodnocena způsobilost žadatelů ve vztahu ke všem inovačním programům, ve kterých navrhli svoji účast. Pakliže chce žalobkyně tímto argumentem tvrdit, že Komise měla výjimečně zkoumat její finanční kapacitu pro každý inovační program zvlášť, je třeba uvést, že by v tom případě byli znevýhodněni ostatní kandidáti, kteří podali pouze jednu jedinou žádost o účast ve více inovačních programech. Tento argument tedy musí být odmítnut. 42      Je třeba ostatně poukázat na skutečnost, že žalobkyně ve své žalobě výslovně uvádí, že „k samotnému znění [dokumentace k výzvě S 2R je] nutno uvést, že podání 2 samostatných přihlášek do odlišných inovativních programů neřeší“. Uznává tedy, že výzva S 2R neobsahovala výslovné informace k tomu, jak měla Komise hodnotit dvě oddělené žádosti téhož subjektu, z nichž každá se týkala jiného inovačního programu. 43      Ve světle výše uvedeného je třeba mít za to, že kritérium finanční kapacity muselo být posuzováno vzhledem ke všem programům, jichž se daný subjekt chtěl účastnit. Proto nelze Komisi vytýkat, že se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když hodnotila schopnost žalobkyně financovat společně oba programy, do nichž se přihlásila. 44      Dále je třeba uvést, že hodnotící orgán neprovedl společné posouzení přihlášek žalobkyně u všech kritérií stanovených ve výzvě S 2R. Jak správně uvádí Komise, v případě operační kapacity žalobkyně obsahuje hodnotící zpráva diferencované posouzení dle jednotlivých inovačních programů tam, kde je to nutné. Takto je tomu například u subkritéria inovační kapacity. Hodnotící zpráva v tomto ohledu vyjmenovává různé projekty, kterých se žalobkyně účastnila, přičemž rozlišuje mezi programy IP 4 a IP 5. 45      K argumentu, kterým žalobkyně namítá, že Komisí provedené posouzení její schopnosti financovat oba inovační programy je irelevantní, je třeba uvést, že hodnotící orgán konstatoval, že žalobkyně je patrně stabilním a ziskovým podnikem. Na základě údajů poskytnutých žalobkyní však uvedl, že se její roční obrat pohyboval během posledních pěti let mezi 5 a 8 miliony eur a že její návrh celkové investice činil 6,5 milionu eur. Tato částka měla být rozložena na období deseti let, což je maximální doba trvání společného podniku S 2R. S ročním ziskem přibližně 10 % svého ročního obratu by přitom byla žalobkyně nucena investovat veškerý svůj zisk do společného podniku S 2R po dobu deseti let, aby se jí podařilo pokrýt celkovou investici 6,5 milionu eur. V důsledku toho, a zejména s ohledem na široký prostor pro uvážení, který Komisi v projednávané věci náležel (viz bod 32 výše), nebyl její závěr, že by žalobkyně „měla potíže s financováním požadované výše příspěvku“, stižen zjevně nesprávným posouzením. 46      Hodnotící orgán dále při posuzování finanční kapacity žalobkyně uvedl, že nedodala dostatečné informace ohledně investic do výzkumu a vývoje za posledních pět let. Tato povinnost přitom vyplývá z bodu 7.4.2 výzvy S 2R, což v daném případě žalobkyně nezpochybňuje. 47      S ohledem na výše uvedené je z posouzení finanční kapacity žalobkyně zřejmé, že hodnotící orgán své rozhodnutí opřel o úvahy, které nebyly irelevantní, a rovněž o skutečnost, že ve spise chyběly informace, které požadovala výzva S 2R. Hodnotící orgán se tedy nedopustil zjevně nesprávného posouzení, když žalobkyni udělil 2,5 bodu u subkritéria její finanční kapacity, což vedlo k zamítnutí jejích přihlášek z důvodu, že nesplnila jednu z kumulativně stanovených podmínek pro postup do druhého kola výběrového řízení. 48      Pokud jde dále o argument, kterým žalobkyně zpochybňuje posouzení hodnotícího orgánu týkající se kritéria „Šíření a využití“, je třeba uvést – jak již bylo konstatováno v bodě 47 výše – že Komise postupovala správně, když jí udělila 2,5 bodu u subkritéria finanční kapacity, což vedlo k zamítnutí jejích přihlášek. Není tedy důvodné zkoumat, zda hodnotící orgán právem udělil žalobkyni 3,5 bodu u kritéria „Šíření a využití“. 49      Komise konečně neměla povinnost – na rozdíl od tvrzení žalobkyně – upozornit ji před započetím hodnocení jejích přihlášek, aby bylo možné odstranit jejich případné vady. V tomto ohledu je třeba uvést, že podle bodu 8.2 výzvy S 2R Komise po otevření přihlášek „může“ kontaktovat kandidáta, je-li nutno podat vyjasnění nebo musí-li být odstraněny administrativní chyby v přihláškách. Nehledě na to, že kontaktování žalobkyně Komisí probíhá z podnětu Komise, je třeba konstatovat, že v projednávané věci nebylo žádné vyjasnění nutné. Jak bylo uvedeno v bodě 43 výše, z výzvy S 2R nevyplývalo, že by hodnotící orgán nemohl hodnotit schopnost žalobkyně financovat společně oba programy, do nichž se přihlásila. 50      Z těchto úvah vyplývá, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení při hodnocení žádostí žalobkyně o přidružené členství ve společném podniku S 2R, jež vedlo k jejich zamítnutí. Tento žalobní důvod je proto třeba zamítnout. Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zneužití pravomoci 51      Žalobkyně vznáší žalobní důvod vycházející ze zneužití pravomoci a vychází z údajného zjevně nesprávného posouzení, jehož se v projednávané věci měla Komise v několika ohledech dopustit v průběhu výběrového řízení. 52      Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury pojem „zneužití pravomoci“ odkazuje na případy, ve kterých správní orgán užije své pravomoci za jiným účelem, než pro který mu byly svěřeny. Rozhodnutí je stiženo vadou spočívající ve zneužití pravomoci pouze tehdy, jeví-li se na základě objektivních, relevantních a shodujících se indicií, že bylo přijato za takovým účelem (rozsudek ze dne 13. listopadu 1990, Fedesa a další, C‑331/88, EU:C:1990:391, bod 24, a rozsudek ze dne 10. května 2005, Itálie v. Komise, C‑400/99, EU:C:2005:275, bod 38). Tam, kde je sledován více než jeden účel, dokonce i když důvody rozhodnutí zahrnují kromě řádných důvodů i jeden důvod nesprávný, není rozhodnutí stiženo vadou spočívající ve zneužití pravomoci, není-li narušen jeho zásadní účel (viz rozsudek ze dne 21. září 2005, EDP v. Komise, T‑87/05, EU:T:2005:333, bod 87 a citovaná judikatura). 53      Je nutno konstatovat, že žalobkyně nepředložila žádnou skutečnost, jíž by bylo možné prokázat, že Komise svou pravomoc v projednávané věci užila k jiným účelům než za účelem posouzení jejích přihlášek na základě kritérií stanovených ve výzvě S 2R. 54      Proto musí být žalobní důvod vycházející ze zneužití pravomoci zamítnut, a v důsledku toho musí být zamítnuta i žaloba v plném rozsahu. K nákladům řízení 55      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedené náhradu nákladů řízení. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (šestý senát) rozhodl takto: 1)      Žaloba se zamítá. 2)      Společnosti OLTIS Group a.s. se ukládá náhrada nákladů řízení. Berardis Spielmann Csehi Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. prosince 2017. Vedoucí soudní kanceláře Předseda E. Coulon G. Berardis * Jednací jazyk: čeština.