Veřejné zakázky na služby – Jednací řízení bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení – Poskytování soukromých bezpečnostních služeb – Rozhodnutí nezahrnout žalobce mezi předběžně vybrané subjekty – Bod 11.1 druhý pododstavec písm. c) a bod 39.2 přílohy I nařízení (EU, Euratom) 2018/1046 – Rovné zacházení – Zásada zákazu diskriminace

null ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu zasedajícího v kolegiu o pěti soudcích) 1. července 2026(*) „ Veřejné zakázky na služby – Jednací řízení bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení – Poskytování soukromých bezpečnostních služeb – Rozhodnutí nezahrnout žalobce mezi předběžně vybrané subjekty – Bod 11.1 druhý pododstavec písm. c) a bod 39.2 přílohy I nařízení (EU, Euratom) 2018/1046 – Rovné zacházení – Zásada zákazu diskriminace“ Ve věci T‑493/24, Alhares for Security Services and Occupational Safety, se sídlem v Tripolisu (Libye), zástupci: L. Vidal, advokát, žalobkyně, proti Mise Evropské unie pro pomoc při integrované správě hranic v Libyi (EUBAM Libya), zástupci: E. Raoult, advokátka, žalované, TRIBUNÁL (třetí senát zasedající v kolegiu o pěti soudcích), ve složení: S. Papasavvas, předseda, K. Kowalik-Bańczyk, R. da Silva Passos, H. Cassagnabère (zpravodaj) a T. Pavelin, soudci, za soudní kancelář: H. Eriksson, radová, s přihlédnutím k usnesení ze dne 6. prosince 2024, Alhares for Security Services and Occupational Safety v. EUBAM Libya (T‑493/24 R, nezveřejněné, EU:T:2024:886), s přihlédnutím k písemné části řízení, po jednání konaném dne 13. ledna 2026, vydává tento Rozsudek 1        Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, společnost Alhares for Security Services and Occupational Safety, domáhá zrušení zaprvé rozhodnutí mise Evropské unie pro pomoc při integrované správě hranic v Libyi (EUBAM Libya) (dále jen „Mise“), které nabylo právní moci dne 10. září 2024, o tom, že nebyla vybrána jako uchazeč vyzvaný k podání nabídky v rámci jednacího řízení bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení na poskytování soukromých bezpečnostních služeb, zadruhé rozhodnutí Mise ze dne 5. září 2024, jehož předmětem je zamítnutí žádosti žalobkyně ze dne 29. srpna 2024, aby jí bylo povoleno podat nabídku v rámci výše uvedeného řízení, zatřetí jakéhokoli aktu, který by vycházel nebo byl umožněn oběma výše uvedenými rozhodnutími, začtvrté zadávacího řízení pořádaného Misí na poskytování soukromých bezpečnostních služeb a zapáté zakázky uzavřené mezi Misí a konsorciem společností First Call Security Services LLC a Amarante International LLC. Skutečnosti předcházející sporu 2        Mise byla zřízena rozhodnutím Rady 2013/233/SZBP ze dne 22. května 2013 o Misi (Úř. věst. 2013, L 138, s. 15). 3        Dopisem ze dne 17. července 2024 [Ares (2024)518542] (dále jen „rozhodnutí ze dne 17. července 2024“) ředitel Služby nástrojů zahraniční politiky Evropské komise konstatoval pro období od 1. července 2024 do 30. června 2025 krizi v Libyi ve smyslu čl. 2 bodu 21 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. 2018, L 193, s. 1, dále jen „finanční nařízení“). 4        V rozhodnutí ze dne 17. července 2024 je upřesněno, že existence krize se uznává pro účely uplatnění flexibilních zadávacích řízení v souladu s bodem 11.1 druhým pododstavcem písm. c) a bodem 39.2 přílohy I finančního nařízení. Ředitel Služby nástrojů zahraniční politiky Komise kromě toho žádá vedoucí příslušných misí, aby se při odůvodňování použití jednacích řízení v krizové situaci odkazovali na toto rozhodnutí. 5        Žalobkyně je společností založenou podle libyjského práva, která se specializuje na soukromé bezpečnostní činnosti. V listopadu 2023 se přihlásila u Mise s nabídkou svých služeb. 6        Dne 6. srpna 2024 vyhlásila Mise v rámci jednacího řízení bez předchozího uveřejnění omezené zadávací řízení EUBAM-24-24-Security Services (dále jen „zadávací řízení“), jehož cílem bylo uzavřít smlouvu s libyjskými společnostmi poskytujícími soukromé bezpečnostní služby ve prospěch Mise, jejích členů, jejích aktiv a majetku v Tripolisu (Libye). Vyzvala šest schválených bezpečnostních společností, vybraných ze seznamu 18 subjektů zajišťující bezpečnost uznávaných v Libyi, k podání nabídek. Nejzazší datum pro podání nabídek bylo původně stanoveno na 11. září 2024 a poté přesunuto na 16. září 2024. 7        Dvěma dopisy ze dne 29. srpna a 2. září 2024 požádala žalobkyně o účast v zadávacím řízení, o němž se sama dozvěděla. 8        Dopisem ze dne 5. září 2024 jí Mise odpověděla, přičemž uvedla zejména následující: „EUBAM Libya uplatňuje ‚flexibilní zadávací řízení‘ v souladu s bodem 11.1 [druhým pododstavcem písm. c)] a bodem 39.2 přílohy I finančního nařízení [...]“ 9        Dopisem ze dne 9. září 2024 žalobkyně odpověděla zejména tvrzením, že podle jejího názoru použití jednacího řízení bez předchozího uveřejnění vyžaduje, aby veřejný zadavatel prokázal, že cílem zakázky je reagovat na nepředvídatelnou událost a že tato událost pramení přímo z krizové situace, což jsou podmínky, které nejsou v daném případě splněny. Žalobkyně s odvoláním na tento výklad požádala Misi o zrušení zadávacího řízení a o vyhlášení nového zadávacího řízení v rámci jakéhokoli použitelného zadávacího postupu, který by ji nevylučoval. 10      Dopisem ze dne 11. září 2024 odpověděla Mise na dopis žalobkyně ze dne 9. září 2024, v němž v podstatě uvedla, zaprvé že v daném případě použila jednací řízení bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení vzhledem ke krizové situaci a použití flexibilních zadávacích řízení uvedených v rozhodnutí ze dne 17. července 2024 (viz bod 3 výše) a zadruhé že nebyla povinna vyzvat všechny schválené hospodářské subjekty v Libyi k podání nabídky. 11      Z dopisu Mise ze dne 12. prosince 2024 vyplývá, že zakázka EUBAM-24-24-Security Services byla zadána konsorciu dvou společností odlišných od žalobkyně. Návrhová žádání účastnic řízení 12      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál: –        zrušil rozhodnutí přijaté Misí, které nabylo právní moci nejpozději dne 10. září 2024, tj. ke dni ukončení zadávacího řízení, o jejím nevybrání jako zájemce vyzvaného k podání nabídky v rámci jednacího řízení bez předchozího uveřejnění na poskytování soukromých bezpečnostních služeb; –        zrušil rozhodnutí přijaté dne 5. září 2024, kterým Mise zamítla její žádost ze dne 29. srpna 2024 o povolení podat nabídku v rámci zadávacího řízení; –        zrušil jakékoli rozhodnutí nebo jakýkoli akt, který by vyplýval nebo byl umožněn oběma předchozími rozhodnutími, zejména v rámci zadávacího řízení; –        uložil Misi náhradu veškerých nákladů řízení. 13      V replice žalobkyně v podstatě opakuje první dva body návrhových žádání uvedené výše, přičemž doplňuje dva body návrhových žádání směřující k tomu, aby Tribunál: –        zrušil zadávací řízení; –        zrušil zakázku uzavřenou mezi Misí a konsorciem společností First Call Security Services a Amarante International. 14      Mise navrhuje, aby Tribunál: –        žalobu zamítl; –        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení. Právní otázky 15      V žalobě žalobkyně uplatňuje tři žalobní důvody, z nichž první vychází z nesprávného právního posouzení, kterým je stiženo rozhodnutí Mise použít jednací řízení bez předchozího uveřejnění, druhý vychází ze zjevně nesprávného posouzení toho, zda byly splněny hmotněprávní podmínky umožňující použití jednacího řízení bez předchozího uveřejnění a třetí vychází z porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace v rozhodnutích nezařadit žalobkyni mezi předběžně vybrané subjekty a odmítnout jí udělit povolení podat nabídku. V replice se žalobkyně poprvé dovolává čtvrtého žalobního důvodu, vycházejícího z porušení libyjského práva. K předmětu sporu v rozsahu, v němž se týká prvního a druhého bodu návrhových žádání 16      Úvodem je třeba zdůraznit, že první bod návrhových žádání obsažený v žalobě, který je totožný s prvním bodem návrhových žádání obsaženým v replice, směřuje proti rozhodnutí Mise nezařadit žalobkyni mezi předběžně vybrané subjekty pro podání nabídky v rámci zadávacího řízení. 17      Druhý bod návrhových žádání, obsažený v žalobě a v replice, se týká výslovného zamítnutí, které Mise formulovala v dopise ze dne 5. září 2024, žádosti žalobkyně uvedené v dopise ze dne 29. srpna 2024 o povolení podat nabídku v rámci zadávacího řízení. 18      Skutečnost, že Mise nezohlednila žalobkyni při vyhotovení výzev zaslaných podnikům, které mohly podat nabídku, navzdory zájmu, který žalobkyně vyjádřila v listopadu 2023, stejně jako navzdory jejím žádostem ze dne 29. srpna a 2. září 2024, se přitom promítla do výslovného zamítnutí žádosti žalobkyně ze dne 29. srpna 2024, které formulovala Mise v dopise ze dne 5. září 2024, a s tímto zamítnutím splývá. Skutečnost, že Mise nevyzvala žalobkyni k podání nabídky, nejde nad rámec výslovného zamítnutí obsaženého v jejím dopise ze dne 5. září 2024, a nemá tedy ve vztahu k tomuto dopisu samostatný význam. Kromě toho pouze v tomto dopise Mise uvedla skutkové a právní důvody vedoucí k uvedenému zamítnutí, čímž umožnila žalobkyni podat žalobu a Tribunálu vykonat přezkum legality rozhodnutí o tomto zamítnutí. V této souvislosti je třeba upřesnit, že odpověď Mise ze dne 11. září 2024 představuje pouze rozvedení úvah uvedených v dopise ze dne 5. září 2024. Tyto dva dopisy tvoří nedílný celek, takže zpráva Mise ze dne 5. září 2024 musí být vykládána společně s dopisem ze dne 11. září 2024. 19      S ohledem na tyto skutečnosti se první dva body návrhových žádání překrývají z hlediska svého předmětu, a je tedy k nim třeba přistupovat jako k celku, neboť oba se v podstatě týkají odmítnutí Mise zahrnout žalobkyni mezi předběžně vybrané subjekty k podání nabídky. K přípustnosti třetího bodu návrhových žádání obsaženého v žalobě a třetího a čtvrtého bodu návrhových žádání obsažených v replice 20      Třetím bodem návrhových žádání se žalobkyně domáhá zrušení „jak[ého]koli rozhodnutí nebo jak[ého]koli akt[u], který by vyplýval nebo byl umožněn oběma předchozími rozhodnutími, zejména v rámci zadávacího řízení“. 21      V tomto ohledu je třeba konstatovat, že ani tento bod návrhových žádání, ani obsah žaloby neobsahují žádné upřesnění, pokud jde o akty, které vyplývají nebo byly umožněny dopisem ze dne 5. září 2024 ve spojení s dopisem ze dne 11. září 2024. Z judikatury vyplývá, že takové body návrhových žádání neoznačují předmět sporu dostatečně přesně, a musí být tedy odmítnuty podle čl. 76 písm. d) jednacího řádu Tribunálu (viz rozsudek ze dne 12. května 2017, Costa v. Parlament, T‑15/15 a T‑197/15, nezveřejněný, EU:T:2017:332, bod 34 a citovaná judikatura). 22      Je pravda, že třetí a čtvrtý bod návrhových žádání, které jsou v replice, se týkají přesně nových aktů, jejichž zrušení je navrhováno. Jsou však zjevně nepřípustné, neboť nebyly formulovány ve fázi žaloby, v rozporu s tím, co stanoví čl. 76 písm. d) a e) jednacího řádu. V tomto ohledu je třeba připomenout, že pozdější akt přijatý v průběhu řízení v zásadě nelze považovat za novou skutečnost, ve vztahu k níž by žalobce mohl upravit svá návrhová žádání, aniž by se tím změnil samotný předmět sporu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 25. září 1979, Komise v. Francie, 232/78, EU:C:1979:215, bod 3, a ze dne 10. července 1990, Automec v. Komise, T‑64/89, EU:T:1990:42, bod 69). V důsledku toho skutečnost, že akty uvedené ve třetím a čtvrtém bodě návrhových žádání repliky byly přijaty po podání projednávané žaloby, nemůže odůvodnit změnu předmětu sporu, jak je vymezena v návrhu na zahájení řízení. 23      Je třeba rovněž zdůraznit, že tyto body návrhových žádání nelze považovat za přípustné z hlediska úpravy žaloby podle čl. 86 odst. 1 jednacího řádu. Podle tohoto ustanovení totiž platí, že je-li akt, jehož zrušení je navrhováno, nahrazen nebo změněn jiným aktem se stejným předmětem, může žalobce nejpozději dva týdny po doručení rozhodnutí o stanovení data jednání nebo před doručením rozhodnutí Tribunálu, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení, žalobu upravit tak, že tuto novou skutečnost zohlední. V projednávané věci přitom žádná skutečnost ve spise neumožňuje dospět k závěru, že akt, jehož zrušení bylo požadováno ve fázi žaloby, byl nahrazen jiným aktem se stejným předmětem. Kromě toho a v každém případě podle čl. 86 odst. 2 jednacího řádu musí být úprava žaloby provedena samostatným podáním, což není případ projednávané věci. 24      Z výše uvedeného vyplývá, že třetí bod návrhových žádání žaloby, jakož i třetí a čtvrtý bod návrhových žádání repliky musejí být odmítnuty jako nepřípustné. K věci samé K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení z hlediska ustanovení čl. 164 odst. 1 písm. d) a f) finančního nařízení ve spojení s bodem 11.1 druhým pododstavcem písm. c) přílohy I tohoto nařízení, kterého se měla dopustit Mise tím, že se rozhodla použít jednací řízení bez předchozího uveřejnění 25      Podle žalobkyně tím, že Mise v projednávané věci použila jednací řízení bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, porušila finanční nařízení. Bylo nesprávné ze strany Mise odkázat ve svém dopise ze dne 5. září 2024 ve spojení s dopisem ze dne 11. září 2024 na použití bodu 11.1 druhého pododstavce písm. c) a bodu 39.2 přílohy I finančního nařízení ve spojení s čl. 164 odst. 1 písm. d) tohoto nařízení. 26      Žalobkyně připomíná, že podle bodu 39.2 přílohy I finančního nařízení se pro účely bodu 11.1 druhého pododstavce písm. c) téže přílohy má za to, že je krajní naléhavost dána v případě operací prováděných v krizi. Toto ustanovení však neumožňuje splnit pouze jednu ze tří podmínek stanovených v bodě 11.1 druhém pododstavci písm. c) přílohy I finančního nařízení. Tento bod totiž vyžaduje splnění tří podmínek, a sice existence nepředvídatelné události, existence krajní naléhavosti a příčinné souvislosti mezi nepředvídatelnou událostí a krajní naléhavostí. 27      V projednávané věci by přitom uznání krizové situace umožnilo reagovat pouze na druhou podmínku stanovenou v bodě 11.1 druhém pododstavci písm. c) přílohy I finančního nařízení, a sice existenci krajní naléhavosti. Naproti tomu na rozdíl od toho, co naznačují dopisy mise ze dne 5. a 11. září 2024, zůstávají další dvě podmínky nesplněny. Vzhledem k tomu, že Mise odůvodnila nezohlednění žalobkyně tím, že jako jediný důvod uvedla „krizovou situaci“ uznanou pro Libyi v rozhodnutí ze dne 17. července 2024 (viz bod 2 výše), tak své rozhodnutí právně neodůvodnila. 28      Mise tyto argumenty zpochybňuje. 29      Účastnice řízení se v podstatě neshodují v otázce, zda Mise tím, že použila jednací řízení bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, porušila finanční nařízení. Konkrétně se sporný bod týká odůvodnění předloženého Misí, které se opírá o bod 11.1 druhý pododstavec písm. c) a bod 39.2 přílohy I finančního nařízení ve spojení s čl. 164 odst. 1 písm. d) finančního nařízení, což je odůvodnění, které žalobkyně považuje za nesprávné. Otázka se týká toho, zda ustanovení bodu 39.2 přílohy I finančního nařízení zahrnují všechny podmínky stanovené v bodě 11.1 druhém pododstavci písm. c) přílohy I finančního nařízení, nebo pouze některé z nich. 30      Podle žalobkyně bod 39.2 přílohy I finančního nařízení tím, že uvádí, že „se má za to, že je krajní naléhavost dána v případě operací prováděných v krizi“, splňuje pouze podmínku týkající se existence „krajní naléhavosti“, s vyloučením ostatních podmínek bodu 11.1 druhého pododstavce písm. c) přílohy I finančního nařízení. Na jednání žalobkyně upřesnila, že když v replice uvedla přičitatelnost „nepředvídatelné události“, která je podmínkou uvedenou v bodě 11.1 druhém pododstavci písm. c) přílohy I finančního nařízení, odkazovala pouze na příčinnou souvislost, která musí existovat mezi „krajní naléhavostí“ a „nepředvídatelnými událostmi“ uvedenými v tomto ustanovení. Z toho vyplývá, že se nezabývala pojmem „výjimečné okolnosti“, který je součástí poslední podmínky stanovené v uvedeném bodě. Mise na jednání znovu uvedla, že znění bodu 39.2 první věty přílohy I finančního nařízení zahrnuje všechny podmínky uvedené v bodě 11.1 druhém pododstavci písm. c) téže přílohy. 31      V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 178 odst. 1 finančního nařízení se obecná pravidla pro zadávání veřejných zakázek stanovená v kapitole 1 hlavy VII tohoto nařízení použijí na veřejné zakázky spadající do kapitoly 3, pokud jde o vnější činnost, s výhradou zvláštních ustanovení obsažených v kapitole 3 přílohy I téhož nařízení. 32      Pokud jde o uvedená obecná ustanovení, podle čl. 160 odst. 1 finančního nařízení musí být veškeré zakázky financované zcela nebo zčásti z rozpočtu Evropské unie v souladu se zásadami transparentnosti, proporcionality, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Podle čl. 160 odst. 2 uvedeného nařízení se všechny veřejné zakázky zadávají formou co nejširší veřejné soutěže, s výjimkou případů, kdy se použije řízení uvedené v čl. 164 odst. 1 písm. d) téhož nařízení. 33      Podle čl. 164 odst. 1 písm. d) finančního nařízení mohou mít zadávací řízení, jejichž předmětem je udělování koncesí nebo zadávání veřejných zakázek včetně rámcových smluv, formu jednacího řízení bez předchozího uveřejnění. Podle čl. 164 odst. 5 písm. f) finančního nařízení může veřejný zadavatel použít jednací řízení mimo jiné za jasně vymezených „výjimečných okolností“ uvedených v příloze I uvedeného nařízení. 34      Bod 11.1 první pododstavec přílohy I finančního nařízení stanoví, že jestliže veřejný zadavatel použije jednací řízení bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, řídí se zejména pravidly pro jednání stanovenými v čl. 164 odst. 4 uvedené přílohy. 35      Podle bodu 11.1 druhého pododstavce písm. c) přílohy I finančního nařízení může veřejný zadavatel použít jednací řízení bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení bez ohledu na odhadovanou hodnotu veřejné zakázky, „pokud je to nezbytně nutné, když z důvodů krajní naléhavosti způsobené nepředvídatelnými událostmi nelze dodržet lhůty podle bodů 24, 26 a 41 [této přílohy] a pokud okolnosti odůvodňující tuto krajní naléhavost nelze přičítat veřejnému zadavateli“. 36      V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, bod 11.1 druhý pododstavec písm. c) přílohy I finančního nařízení umožňuje použití jednacího řízení bez ohledu na hodnotu zakázky, pokud je v podstatě splněno šest kumulativních podmínek, a nikoli tři: zaprvé jednací řízení je „nezbytně nutné“, zadruhé existuje „krajní naléhavost“, která je zatřetí „způsobena“ začtvrté „nepředvídatelnými událostmi“. Zapáté je třeba, aby z důvodu krajní naléhavosti nebylo možné „dodržet lhůty“ stanovené obecně pro zadávací řízení „podle bodů 24, 26 a 41“ téže přílohy finančního nařízení a zašesté, aby „okolnosti odůvodňující tuto krajní naléhavost“ nebyly přičitatelné veřejnému zadavateli. 37      Kromě toho bod 39.2 první věta přílohy I finančního nařízení stanoví, že „[p]ro účely bodu 11.1 druhého odstavce písm. c) [přílohy I finančního nařízení] se má za to, že je krajní naléhavost dána v případě operací prováděných v krizi“. Druhá věta téhož bodu opravňuje pověřenou schvalující osobu, případně po dohodě s ostatními dotčenými pověřenými schvalujícími osobami, konstatovat krajní naléhavost situace a zároveň své rozhodnutí pravidelně přezkoumávat z hlediska zásady řádného finančního řízení. 38      Tato ustanovení patří mezi ustanovení, kterými unijní normotvůrce stanovil v kapitole 3 přílohy I finančního nařízení zvláštní pravidla pro použití a provádění zadávacích řízení v rámci vnější činnosti Unie. 39      V projednávané věci je s ohledem na rozdílné výklady účastnic řízení třeba určit, které z podmínek uvedených v bodě 11.1 druhém pododstavci písm. c) přílohy I finančního nařízení lze na základě použití bodu 39.2 téže přílohy považovat za splněné. 40      V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je třeba pro výklad ustanovení unijního práva vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho cíle a kontext (viz rozsudek ze dne 24. června 2014, Parlament v. Rada, C‑658/11, EU:C:2014:2025, bod 51 a citovaná judikatura). Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že každá výjimka z obecných pravidel musí být vykládána restriktivně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. října 2008, Komise v. Itálie, C‑157/06, EU:C:2008:530, bod 23 a citovaná judikatura). V projednávané věci přitom není pochyb o tom, že bod 39.2 přílohy I finančního nařízení má povahu výjimky. –       K doslovnému výkladu bodu 39.2 první věty přílohy I finančního nařízení 41      Výklady bodu 39.2 první věty přílohy I finančního nařízení, které předložily účastnice řízení (viz bod 30 výše), vycházejí v zásadě z doslovného výkladu, který se opírá zejména o judikaturu Soudního dvora týkající se směrnic v oblasti zadávání veřejných zakázek použitelných v případě, že jsou takové zakázky zadávány na území Unie. 42      V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora týkající se směrnic o zadávání veřejných zakázek podléhá použití výjimky týkající se jednacího řízení bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení třem kumulativním podmínkám, a sice existenci kromě nepředvídatelné události krajní naléhavosti, která neumožňuje dodržet lhůty stanovené pro ostatní řízení, a příčinné souvislosti mezi nepředvídatelnou událostí a z ní vyplývající krajní naléhavostí (rozsudek ze dne 28. března 1996, Komise v. Německo, C‑318/94, EU:C:1996:149, bod 14, a usnesení ze dne 20. června 2013, Consiglio Nazionale degli Ingegneri, C‑352/12, nezveřejněné, EU:C:2013:416, bod 50). 43      Pokud jde o trojici podmínek, na které konkrétně poukazuje žalobkyně, tedy, že kromě nepředvídatelné události musí existovat krajní naléhavosti, která neumožňuje dodržet lhůty stanovené pro ostatní řízení, a příčinná souvislosti mezi nepředvídatelnou událostí a z ní vyplývající krajní naléhavostí, jsou ustanovení týkající se jednacího řízení bez předchozího oznámení, která jsou uvedena ve směrnicích o zadávání veřejných zakázek a převzata do výše uvedené judikatury Soudního dvora, prakticky totožná s odpovídajícími ustanoveními bodu 11.1 druhého pododstavce písm. c) přílohy I finančního nařízení. Z toho vyplývá, že výklad Soudního dvora k těmto požadavkům lze přenést i na tento bod. 44      Navíc ze samotného znění bodu 39.2 přílohy I finančního nařízení, citovaného v bodě 37 výše, jasně vyplývá, že postavení „krajní naléhavosti“ na roveň „operacím prováděným v krizi“ musí být vykládáno tak, že zahrnuje druhou, třetí a čtvrtou podmínku bodu 11.1 druhého pododstavce písm. c) téže přílohy, které byly uvedeny v bodě 36 výše. 45      Jakmile totiž Unie provádí operace v krizi, „krajní naléhavost“ ve smyslu bodu 11.1 druhého pododstavce písm. c) přílohy I finančního nařízení je dána. Tato krajní naléhavost je prostřednictvím formulace použité normotvůrcem prezentována jako důsledek operace Unie, která je v krizi považovaná za nezbytnou. Bod 39.2 přílohy I finančního nařízení tak doslovně staví „operaci Unie v krizi“ na roveň „krajní naléhavosti“ ve smyslu bodu 11.1 druhého pododstavce písm. c) téže přílohy. Ze znění těchto dvou ustanovení ve vzájemném spojení tedy vyplývá, že „krize“ je příčinou „operace Unie“, která je ex lege kvalifikována jako „krajní naléhavost“. 46      Nic to však nemění na tom, že na rozdíl od toho, co podle všeho tvrdí Mise ve svých písemnostech před Tribunálem, další tři podmínky stanovené v bodě 11.1 druhém pododstavci písm. c) přílohy I finančního nařízení, a sice podmínky týkající se nezbytné nutnosti, nemožnosti dodržet lhůty stanovené obecně pro zadávací řízení a neexistence přičitatelnosti veřejnému zadavateli, jejichž splnění žalobkyně v projednávané věci nezpochybňuje, zůstávají bez dalšího použitelné i ve zvláštním kontextu použití bodu 39.2 téže přílohy. 47      V takovém kontextu je totiž veřejný zadavatel nadále povinen se ujistit, že je splněno všech šest kumulativních podmínek uvedených v bodě 11.1 druhém pododstavci písm. c) přílohy I finančního nařízení, a to i pokud jde o jiné podmínky, než které obsahuje bod 39.2 téže přílohy. 48      Každá z podmínek spočívajících v nezbytné nutnosti, nemožnosti dodržet lhůty stanovené obecně pro zadávací řízení a neexistenci přičitatelnosti veřejnému zadavateli tak musí být splněna, aby byl zajištěn soulad každého zadávacího řízení se všemi podmínkami bodu 11.1 druhého pododstavce písm. c) přílohy I finančního nařízení. V projednávané věci však žalobkyně nepředložila konkrétní argumenty týkající se uvedených podmínek, ani a fortiori neuplatnila výtku vycházející z jejich porušení, jak potvrdila na jednání. –       Ke kontextuálnímu výkladu 49      Výklad uvedený v bodech 44 a 45 výše je podpořen kontextem bodu 39.2 přílohy I finančního nařízení. 50      Pokud totiž bod 39.2 přílohy I finančního nařízení odkazuje pro účely bodu 11.1 druhého pododstavce písm. c) téže přílohy na „krizi“, odkazuje na skutečnost, kterou sám normotvůrce definoval v čl. 2 bodě 21 téhož nařízení. Podle posledně uvedeného ustanovení se krizí rozumí „situace bezprostředního nebo nastávajícího nebezpečí, jež hrozí vyústit v ozbrojený konflikt nebo destabilizaci země nebo jejího sousedství“ [čl. 2 bod 21 písm. a) finančního nařízení], nebo situace „nastalé“ mimo jiné „v důsledku [...] krize způsobené člověkem, například války a jiné konflikty“ nebo jiných srovnatelných mimořádných okolností [čl. 2 bod 21 písm. b) finančního nařízení]. 51      Tato definice „krize“ uvedená v čl. 2 bodě 21 finančního nařízení přitom potvrzuje a objasňuje výklad bodu 39.2 přílohy I téhož nařízení, podle kterého tento bod 39.2 zahrnuje druhou, třetí a čtvrtou podmínku bodu 11.1 druhého pododstavce písm. c) téže přílohy. 52      Vzhledem k tomu, že tato definice úzce spojuje pojem „krize“ jak se „situací nebezpečí“, tak s rizikem konfliktu nebo destabilizace, nevyhnutelně z ní vyplývá, že pojem „krize“ zahrnuje pojem „nepředvídatelné události“. Pojem „riziko konfliktu nebo destabilizace“ tak nutně odkazuje na řadu událostí, které mají negativní dopad zejména na mír či stabilitu, čímž plně odráží a ilustruje pojem „nepředvídatelné události“ uvedený v bodě 11.1 druhém pododstavci písm. c) přílohy I finančního nařízení. 53      Navíc pojem „situace […] nebezpečí“ ve smyslu čl. 2 bodu 21 písm. a) finančního nařízení nezbytně vychází z možnosti, že k takovým událostem dojde. „Situace […] nebezpečí“ a „riziko konfliktu nebo destabilizace“ nelze posuzovat nezávisle na sobě, neboť první z nich naopak přímo vyplývá z druhého. Výrazy „bezprostřední nebo nastávající“ uvedené v čl. 2 bodě 21 písm. a) finančního nařízení tuto myšlenku posilují tím, že zdůrazňují naléhavost situace a vytvářejí spojitost mezi existujícím nebezpečím a rizikem eskalace směrem k ozbrojenému konfliktu nebo ohrožení stability regionu. S ohledem na tuto vzájemnou závislost musí být vztah mezi existujícím nebezpečím a rizikem eskalace směrem k ozbrojenému konfliktu vykládán tak, že zahrnuje příčinnou souvislost. 54      Pojem „krize“ definovaný v čl. 2 bodě 21 finančního nařízení tak zahrnuje nejen druhou a čtvrtou podmínku bodu 11.1 druhého pododstavce písm. c) přílohy I finančního nařízení, tedy krajní naléhavost a nepředvídatelnost událostí, ale rovněž a nutně příčinnou souvislost uvedenou zejména v judikatuře zmíněné v bodě 42 výše. Pokud by se na „krizi“ odkazovalo z hlediska čl. 2 bodu 21 písm. b) finančního nařízení, bylo by třeba konstatovat, že situace uvedené v těchto ustanoveních, zejména situace „nastalé v důsledku [...] krize způsobené člověkem, například války a jiné konflikty“, mohou rovněž vyvolat stav krajní naléhavosti. I tyto situace tak nutně zakládají příčinnou souvislost. –       K teleologickému výkladu 55      Výklad, podle kterého bod 39.2 přílohy I finančního nařízení zahrnuje druhou, třetí a čtvrtou podmínku bodu 11.1 druhého pododstavce písm. c) přílohy I finančního nařízení, je dále potvrzen analýzou cílů společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), které vyplývají z čl. 38 odst. 2 a 3 a článků 42 a 43 SEU, jakož i přezkumem cílů unijního práva v oblasti veřejných zakázek uplatňovaného na SZBP. 56      V tomto ohledu je třeba připomenout, že rozhodnutí 2013/233 bylo přijato na základě článku 28, čl. 42 odst. 4 a čl. 43 odst. 2 SEU. Tato dvě posledně uvedená ustanovení jsou součástí oddílu 2 kapitoly 2 hlavy V Smlouvy o EU, věnovaného společné bezpečnostní a obranné politice (SBOP), která je podstatnou složkou SZBP. 57      V první řadě z obecné systematiky článků 42 a 43 SEU vyplývá, že moc konstituující Unii, tedy členské státy, zamýšlela vybavit SZBP, a konkrétně SBOP, zvláštním právním rámcem umožňujícím Unii účinně jednat v krizových situacích. 58      Konkrétně podle čl. 42 odst. 1 SEU je SBOP nedílnou součástí SZBP a „[z]ajišťuje Unii operativní schopnost, která se opírá o civilní a vojenské prostředky“. Cílem tohoto ustanovení je zajistit, aby Unie byla schopna konkrétně a účinně využít prostředky, které jsou přizpůsobeny požadavkům situací, v nichž zasahují. Operativní schopnost takových prostředků by přitom byla znehodnocena co do svého užitečného účinku, pokud by ji nebylo možné využít rychle, zejména v situacích vyznačujících se rychlým zhoršováním bezpečnostní situace. 59      Článek 43 odst. 1 SEU upřesňuje rozsah této operativní schopnosti tím, že vyjmenovává mise, které mohou být Unii svěřeny, mezi něž patří zejména mise pro předcházení konfliktům, udržení míru a stabilizační operace po ukončení konfliktů, které spadají do oblasti řešení krizí. Tyto mise jsou již z jejich povahy součástí kontextu vyznačujícího se naléhavostí, nepředvídatelností a nutností okamžité reakce. Z toho vyplývá, že tvůrci Smlouvy o EU chtěli, aby Unie mohla zasáhnout ve lhůtách slučitelných s požadavky, které jsou takovým situacím vlastní. 60      Tento požadavek je potvrzen článkem 38 SEU, na který ostatně odkazuje článek 9 rozhodnutí 2013/233. Toto ustanovení pověřuje v prvním pododstavci Politický a bezpečnostní výbor sledováním mezinárodní situace a v druhém pododstavci politickou kontrolou a strategickým řízením při operacích k řešení krizí. Svěření těchto pravomocí stálému orgánu, který je specificky pověřen sledováním vývoje mezinárodních situací, svědčí o snaze zajistit kontinuitu činnosti Unie a schopnost rychle se přizpůsobit okolnostem, a vyhnout se tak zpožděním při rozhodování, která jsou neslučitelná s řešením mimořádných situací. 61      Ze všech těchto ustanovení vykládaných společně a s ohledem na jejich účel vyplývá, že rychlost činnosti představuje strukturální prvek právního rámce SZBP a SBOP. Tato rychlost nevyplývá pouze z úvah o politické účelnosti, ale patří mezi hlavní cíle sledované Smlouvou o EU v oblasti předcházení krizím a jejich řešení, aby Unie mohla účinně zasáhnout v naléhavých situacích. 62      Ve druhé řadě, pokud jde konkrétně o unijní právo zadávání veřejných zakázek, je třeba připomenout, že toto právo spočívá na základní zásadě otevřené, spravedlivé a transparentní hospodářské soutěže. Výjimky z této zásady, zejména použití jednacího řízení bez uveřejnění stanovené v čl. 164 odst. 1 písm. d) finančního nařízení, jakož i v bodě 11.1 druhém pododstavci písm. c) a v bodě 39.2 přílohy I uvedeného nařízení, mají výjimečnou povahu a jako takové musí být vykládány restriktivně. 63      Ustanovení o zadávání veřejných zakázek týkající se vnější činnosti však musí být vykládána tak, aby skutečně přispívala k dosažení cílů sledovaných právním rámcem příslušného unijního opatření. 64      SZBP, a tím spíše SBOP, přitom představuje zvláštní oblast činnosti, která se obecně vyznačuje nutností rychlé reakce a flexibility, zejména v případě zřejmé krize. Právní předpisy v oblasti zadávání veřejných zakázek použitelné na akce SBOP se nutně řídí toutéž logikou. 65      V tomto ohledu unijní normotvůrce tím, že vycházel z pojmu „krize“, který je definován v čl. 2 bodě 21 finančního nařízení a převzat do bodu 39.2 přílohy I tohoto nařízení, zamýšlel podřídit prostředky nezbytné k řešení krize zvláštnímu režimu, který zohledňuje požadavky vlastní takovým situacím, zejména požadavky rychlosti a flexibility, které jsou vlastní SZBP. 66      Bod 39.2 přílohy I finančního nařízení tak zajišťuje rovnováhu mezi důsledností, kterou se vyznačuje unijní právo v oblasti zadávání veřejných zakázek, a to jak z hlediska dodržování zásady hospodářské soutěže, tak striktního vymezení výjimek, a požadavkem rychlé reakce, který je vlastní SZBP a SBOP. Tím, že toto ustanovení staví „operac[e] prováděn[é] v krizi“ na roveň „krajní naléhavosti“, právě vytváří požadovanou rovnováhu mezi rozpočtovou disciplínou a operativní účinností. 67      Z toho vyplývá, že výklad bodu 39.2 přílohy I finančního nařízení s ohledem na pojem „krize“, který je definován v čl. 2 bodě 21 uvedeného nařízení, vede k závěru, že výraz „operac[e] prováděn[é] v krizi“ zahrnuje všechny znaky zakládající krajní naléhavost, včetně dvou doplňujících podmínek týkajících se nepředvídatelnosti události a existence příčinné souvislosti, jak jsou stanoveny v bodě 11.1 druhém pododstavci písm. c) přílohy I tohoto nařízení. –       K výkladu přijatému v projednávané věci Misí 68      V projednávané věci Mise ve své odpovědi ze dne 5. září 2024 uvedla nejen bod 11.1 druhý pododstavec písm. c) přílohy I finančního nařízení, ale také bod 39.2 této přílohy. Kromě toho v rozsahu, v němž se ve svém dopise ze dne 11. září 2024 k doplnění své odpovědi ze dne 5. září 2024 opírala o existenci „krizové situace“ v Libyi, aby odůvodnila volbu jednacího řízení bez předchozího uveřejnění, taková formulace zjevně vycházela z bodu 39.2 přílohy I finančního nařízení, který je třeba vykládat ve spojení s bodem 11.1 druhým pododstavcem písm. c) téže přílohy, jak bylo uvedeno výše. 69      Za těchto podmínek se Mise tím, že odkázala na bod 11.1 druhý pododstavec písm. c) přílohy I finančního nařízení a na bod 39.2 téže přílohy, stejně jako na pojem „krizová situace“ omezila na uvedení relevantního právního rámce, aniž se zmýlila ohledně výkladu, který je třeba použít. 70      V tomto ohledu je třeba upřesnit, že subjekt má právo zpochybnit legalitu konstatování „krizové situace“, které bylo uplatněno za účelem použití některých zadávacích řízení uvedených ve finančním nařízení, jako je konstatování uvedené v rozhodnutí ze dne 17. července 2024. 71      V důsledku toho musí být první žalobní důvod zamítnut jako neopodstatněný v plném rozsahu. Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení toho, zda jsou splněny podmínky umožňující použít jednací řízení bez předchozího uveřejnění v krizi 72      V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že Mise nepředložila důkaz, což bylo její povinností, o tom, že volba jednacího řízení bez předchozího uveřejnění v projednávané věci splňovala podmínky požadované v čl. 164 odst. 1 písm. d) a f) finančního nařízení ve spojení s bodem 11.1 druhým pododstavcem písm. c) a bodem 39.2 přílohy I uvedeného nařízení. Žalobkyně tím Misi vytýká několik zjevně nesprávných posouzení skutkových okolností, kterých se dopustila ve svém dopise ze dne 5. září 2024. 73      V první řadě Mise neprokázala, že „krizová situace“ odůvodňovala použití jednacího řízení bez předchozího uveřejnění. Na základě informací předaných Misí v jejích dopisech ze dne 5. a 11. září 2024 totiž nelze konstatovat, že taková „krizová situace“, pokud jde o Libyi, skutečně existovala, že v době, kdy bylo zahájeno zadávací řízení, stále trvala a že operace Mise byly prováděny v krizi. Pokud jde o „krizovou situaci“, Mise odkázala na rozhodnutí ze dne 17. července 2024. Avšak toto rozhodnutí není dostatečným právním základem odůvodňujícím dopis ze dne 5. září 2024. Uvedené rozhodnutí, které Mise podle všeho vykládá jako určitý druh „obecného oprávnění“, které žalobkyně v žádném případě nemůže zpochybňovat, nebylo zveřejněno ani Úřadem pro publikace Evropské unie na internetových stránkách EUR-Lex či na veřejně přístupných internetových stránkách, ani samotnou Komisí. 74      Ve druhé řadě Mise neprokázala ani existenci nepředvídatelné události. Taková událost nemůže vycházet z pouhé skutečnosti, že v létě 2024 Mise údajně naléhavě potřebovala soukromé bezpečnostní služby. Potřeba Mise zajistit bezpečnost svého personálu a zařízení, je totiž trvalou potřebou. „Krizová situace“, na kterou se Mise odvolává, nemůže být příčinou nepředvídatelné události. 75      Mise tyto argumenty zpochybňuje. 76      V první řadě žalobkyně správně uvádí, že důkazní břemeno, pokud jde o prokázání skutečností, které mohou zahrnovat podmínku spojenou s existencí „výjimečných okolností“ uvedenou v čl. 164 odst. 5 písm. f) finančního nařízení, a tudíž zejména s existencí krize ve smyslu bodu 39.2 přílohy I tohoto nařízení, nese Mise. Důkazní břemeno ohledně toho, že výjimečné okolnosti odůvodňující výjimku skutečně existují, totiž nese ten, kdo hodlá tuto výjimku uplatnit (obdobně viz rozsudky ze dne 8. dubna 2008, Komise v. Itálie, C‑337/05, EU:C:2008:203, bod 58 a citovaná judikatura, a ze dne 15. října 2009, Komise v. Německo, C‑275/08, nezveřejněný, EU:C:2009:632, bod 56 a citovaná judikatura). 77      V projednávané věci však žalobkyně nemůže důvodně zpochybňovat, že Mise unesla důkazní břemeno, pokud jde o odůvodnění volby jednacího řízení bez předchozího uveřejnění, jelikož Mise prokázala existenci krizové situace ve smyslu bodu 39.2 přílohy I finančního nařízení a není ani zpochybňováno, že ostatní podmínky stanovené v bodě 11.1 druhém pododstavci písm. c) téže přílohy jsou v projednávané věci splněny. 78      Mise totiž v dopise ze dne 11. září 2024 výslovně uvedla, že ředitel Služby nástrojů zahraniční politiky Komise v rozhodnutí ze dne 17. července 2024 „prodloužil uznání krizové situace, jakož i používání flexibilních zadávacích řízení“. Těmito slovy Mise výslovně odkazovala na krizi v období od 1. července 2024 do 30. června 2025. 79      V tomto ohledu žalobkyně marně tvrdí, že pro ni bylo „nemožné“ vědět, že v Libyi existuje v uvedeném období krizová situace. 80      Naopak je třeba mít za to, že se žalobkyně ke dni vyhotovení dotčených dopisů Mise (dne 5. a 11. září 2024) dozvěděla o existenci krizové situace ve vztahu k Libyi v období od 1. července 2024 do 30. června 2025. 81      Zaprvé je totiž třeba mít za to, že žalobkyně, která je ostatně poskytovatelem bezpečnostních služeb, mohla ke dni vyhotovení dotčených dopisů Mise (dne 5. a 11. září 2024) znát skutkový kontext, s ohledem na který byla Mise zřízena. 82      V tomto ohledu z bodů 1 až 5 odůvodnění rozhodnutí 2013/233 vyplývá, že zřízení mise v roce 2013 bylo podmíněno konstatováním krizové situace v Libyi. Konkrétně z bodu 3 odůvodnění tohoto rozhodnutí v původním znění vyplývá, že dne 31. ledna 2013 Rada Evropské unie schválila koncepci „řešení krize“ pro případnou civilní misi v rámci SZBP v Libyi. Navíc z bodu 5 odůvodnění téhož rozhodnutí, rovněž v jeho původním znění, vyplývá, že Mise bude probíhat za situace, která se může „zhoršit a která by mohla ohrozit dosažení cílů vnější činnosti“ Unie stanovených v článku 21 SEU. Ostatně z čl. 4 odst. 1 téhož rozhodnutí v podstatě vyplývá, že Mise je „operací pro řešení krize“. 83      Zadruhé žalobkyně nemůže důvodně tvrdit, že ke dni vyhotovení dotčených dopisů Mise (dne 5. a 11. září 2024) nevěděla o skutkovém rámci, který odůvodňoval prodloužení jejího mandátu na období od 1. července 2024 do 30. června 2025. 84      V letech 2014 až 2023 bylo totiž rozhodnutí 2013/233 změněno několika rozhodnutími Rady, jejichž cílem bylo zejména prodloužení mandátu mise jakožto operace pro řešení krize, zejména z důvodu krizové situace v Libyi, přičemž posledním z těchto rozhodnutí je – v rozsahu relevantním pro účely projednávaného sporu – rozhodnutí Rady (SZBP) 2023/1305 ze dne 26. června 2023, kterým se mění rozhodnutí 2013/233 (Úř. věst. 2023, L 161, s. 68). 85      Konkrétně z bodu 3 odůvodnění rozhodnutí 2023/1305 vyplývá, že „[v] rámci strategického přezkumu mise se [PSC] dohodl, že by [Mise] měla být prodloužena o dva roky, tedy do 30. června 2025, a že by mise měla v tomto období přispívat k posílení schopnosti příslušných libyjských orgánů a agentur spravovat libyjské hranice, bojovat proti přeshraniční trestné činnosti, včetně obchodování s lidmi a převaděčství migrantů, a bojovat proti terorismu“. 86      Prodloužení mandátu mise jakožto operace pro „řešení krize“ do 30. června 2025, uvedené v bodě 3 odůvodnění rozhodnutí 2023/1305, přitom spočívá na opakovaném uznávání existence krize v Libyi ze strany Rady. 87      Žalobkyně dále vyjadřuje politování nad tím, že rozhodnutí ze dne 17. července 2024 nebylo zveřejněno. 88      I když žalobkyně k tomuto rozhodnutí neměla přístup, je však třeba připomenout, že k jeho podstatnému obsahu přístup měla, a to prostřednictvím dopisu ze dne 11. září 2024. V tomto dopise bylo totiž uvedeno, že ředitel Služby nástrojů zahraniční politiky prodloužil uznání krizové situace v Libyi, přičemž bylo upřesněno, že uvedená krize odpovídá krizi definované v bodě 39.2 přílohy I finančního nařízení, což je ustanovení, které Mise již citovala ve svém dopise ze dne 5. září 2024. 89      Každopádně skutečnost, že neměla přístup k rozhodnutí ze dne 17. července 2024, nemá vliv na skutečnost, že v bodě 3 odůvodnění rozhodnutí 2023/1305 byla – byť implicitně – konstatována krizová situace v Libyi. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že tento bod odůvodnění je součástí skutkového základu, který musel být účastníkům řízení znám a který je základem nejen rozhodnutí ze dne 17. července 2024, ale i dopisů ze dne 5. a 11. září 2024. Z důvodu rozhodnutí přijatých Radou, pokud jde o prodloužení mandátu mise, a zejména z důvodu znění bodu 3 odůvodnění rozhodnutí 2023/1305, které bylo zveřejněno, je třeba mít za to, že žalobkyně nemohla být neinformována o „krizové situaci“ v Libyi ve smyslu bodu 39.2 přílohy I finančního nařízení a o prodloužení jejího uznání do 30. června 2025. 90      Ve druhé řadě pokud žalobkyně tvrdí, že Mise neprokázala existenci „nepředvídatelné události“ ve smyslu bodu 11.1 druhého pododstavce písm. c) přílohy I finančního nařízení (viz bod 74 výše), je třeba připomenout, jak v podstatě vyplývá ze závěrů učiněných v odpověď na první žalobní důvod, že výraz „operac[e] prováděn[é] v krizi“ uvedený v bodě 39.2 přílohy I finančního nařízení a definovaný v čl. 2 bodě 21 písm. a) téhož nařízení zahrnuje zejména podmínku spojenou s existencí nepředvídatelné události, o níž se hovoří v bodě 11.1 druhém pododstavci písm. c) uvedené přílohy. V důsledku toho Mise nebyla povinna kromě existence krize zvlášť prokázat existenci nepředvídatelné události. 91      V tomto ohledu je třeba konstatovat, že krize, na níž je založeno rozhodnutí ze dne 17. července 2024, se skutečně projevila nepředvídatelnými událostmi, aniž žalobkyně zpochybnila příčinnou souvislost mezi těmito událostmi a konstatováním existence naléhavosti. 92      Jak totiž uvedla Mise, což žalobkyně nezpochybňuje, v roce 2024, měsíc před zahájením zadávacího řízení, čelila násilí v Tripolisu vyvolanému odvoláním guvernéra Libyjské centrální banky. Tyto nepřátelské akce vedly k uzavření silnic, omezení pohybu, krvavým potyčkám a téměř úplnému ochromení regionu v důsledku vážného narušení dodávek ropy a pohonných hmot. I když se situace v říjnu 2024 stabilizovala, v době vyhotovení napadených dopisů stále přetrvávalo skryté napětí. V té době se Libye nadále nacházela v nestabilní situaci bez spolehlivé ústřední moci a předvídatelného správního a právního rámce. 93      Tento příklad přitom ilustruje rozsah pojmu „krize“ s ohledem na podmínku „nepředvídatelné události“. Argumenty žalobkyně, které spočívají na údajném neprokázání takové události, proto nelze přijmout. Samotné vyhlášení krize ve smyslu bodu 39.2 přílohy I finančního nařízení totiž a priori předpokládá vznik nepředvídatelných událostí, které v projednávané věci nelze zpochybnit. 94      S ohledem na výše uvedené je třeba druhý žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný. Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace 95      V rámci třetího žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Mise v dopise ze dne 5. září 2024 připustila, že provedla průzkum místního trhu tím, že vybrala bezpečnostní společnosti na základě veřejných dokumentů a seznamů poskytnutých Úřadem pro bezpečnost zařízení v Libyi. I když Mise uznala, že žalobkyně je poskytovatelem schváleným u uvedeného orgánu, rozhodla se ji vyloučit ze seznamu uchazečů oprávněných podat nabídku. 96      Podle žalobkyně přitom zaprvé toto vyloučení nemůže být odůvodněno tvrzením, že Mise neměla žádnou zákonnou povinnost vyzvat všechny schválené subjekty. 97      Zadruhé toto vyloučení založené na diskriminačních kritériích porušuje zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace. 98      Zatřetí podle informací, které nejsou uvedeny v dopisech ze dne 5. a 11. září 2024, Mise údajně vybrala zejména společnosti, jejichž vedoucí pracovníci mají kontroverzní vazby na určité libyjské islámské skupiny, jakož i další subjekty spojené s negativními mimořádnými událostmi, k nimž v minulosti došlo. 99      Začtvrté, když Mise v rámci žalobní odpovědi uvedla, že upřednostnila výběr subjektů, které již s Misí spolupracovaly, je žalobkyně toho názoru, že toto kritérium samo o sobě postačuje k tomu, aby bylo celé zadávací řízení stiženo vadou, neboť k výběru nebo předvýběru může dojít pouze na základě objektivních kritérií založených na vlastních kvalitách nabídky a uchazeče. Kromě toho tvrzení Mise, rovněž obsažené v žalobní odpovědi, podle kterého upřednostnila společnosti se zavedenou přítomností v komplexu Palm City Residences, nacházejícím se v Tripolisu, je pouhým tvrzením nepodloženým důkazy, které by byly založeny do spisu, které se navíc rovná zjevně náhodnému kritériu. V projednávané věci jsou v každém případě poskytovateli, kteří získali zakázku EUBAM-24-24-Security Services, společnosti se sídlem mimo Palm City Residences. 100    Mise tyto argumenty odmítá. 101    Úvodem je třeba připomenout, jak již bylo zdůrazněno v bodě 32 výše, že podle čl. 160 odst. 2 finančního nařízení se zásada, podle které se všechny veřejné zakázky zadávají formou co nejširší veřejné soutěže, nepoužije, pokud veřejný zadavatel použije řízení uvedené v čl. 164 odst. 1 písm. d) téhož nařízení. 102    Na základě těchto ustanovení již bylo rozhodnuto, že pokud veřejný zadavatel platně prokázal, že podmínky pro použití jednacího řízení bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení byly splněny, nelze mu vytýkat, že porušil zásadu rovného zacházení tím, že některé podniky působící na trhu dotčeném tímto řízením nebyly vyzvány k podání nabídky (rozsudek ze dne 6. září 2023, Enmacc v. Komise, T‑1/23, nezveřejněný, EU:T:2023:506, bod 120). Podle judikatury rovněž žalobce, který požádal o to, aby byl vyzván k podání nabídky v rámci jednacího řízení bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, nemůže tvrdit, že zásada rovného zacházení musí být dodržena ve všech fázích zadávacího řízení na veřejnou zakázku, která je předmětem takového řízení (rozsudek ze dne 6. září 2023, Enmacc v. Komise, T‑1/23, nezveřejněný, EU:T:2023:506, bod 121). 103    Je přitom nesporné, že se projednávaná věc týká jednacího řízení bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení. Z výše uvedených úvah dále vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že Mise toto řízení neprovedla v souladu s právem. Za těchto podmínek se žalobkyně jakožto podnik, který nebyl vyzván k podání nabídky, nemůže dovolávat porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace. 104    Za těchto okolností musí být třetí žalobní důvod zamítnut jako neopodstatněný. Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení libyjského práva 105    V rámci žalobního důvodu vzneseného poprvé v bodech 66 až 72 repliky žalobkyně tvrdí, že „vybraná nabídka, a tedy zakázka EUBAM-24-24-Security Services“ jsou v rozporu s libyjskými právními předpisy, neboť svěřují poskytování soukromých bezpečnostních služeb poskytovateli, který není libyjský, zatímco podle uvedených právních předpisů v podstatě žádná zahraniční společnost nemůže z jakéhokoli důvodu poskytovat soukromé bezpečnostní služby na libyjském území. 106    V tomto ohledu stačí uvést, že tento žalobní důvod byl vznesen na podporu čtvrtého bodu návrhových žádání uvedeného v replice. Vzhledem k tomu, že je však tento bod návrhových žádání nepřípustný (viz bod 24 výše), musí být v důsledku toho žalobní důvod vznesený na jeho podporu odmítnut. K nákladům řízení 107    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. 108    Podle čl. 135 odst. 2 jednacího řádu může Tribunál uložit účastníku řízení, a to i když měl úspěch ve věci, částečnou nebo i úplnou náhradu nákladů řízení, odůvodňuje-li to jeho chování, a to i před zahájením řízení, zejména pokud způsobil druhému účastníku řízení náklady, které Tribunál posoudí jako náklady způsobené bezdůvodně nebo zlovolně. 109    Ačkoli neměla žalobkyně ve věci úspěch, je třeba v projednávané věci konstatovat, že přestože byla zástupkyně Mise řádně předvolána, nedostavila se na jednání původně stanovené Tribunálem na 4. prosince 2025 a neposkytla žádné odůvodnění této nepřítomnosti, což jsou skutečnosti zaznamenané v protokolu z jednání. 110    Tribunál má za to, že okolnosti projednávané věci budou spravedlivě zohledněny tím, že bude Misi uložena náhrada nákladů řízení vynaložených účastnicemi řízení v souvislosti s jednáním dne 4. prosince 2025, k němuž byli předvoláni, avšak jenž muselo být nakonec odloženo na pozdější datum. 111    Kromě toho je třeba konstatovat, že v usnesení ze dne 9. dubna 2025, Alhares for Security Services and Occupational Safety v. EUBAM Libya [C‑878/24 P (R), EU:C:2025:256], byla žalobkyni uložena náhrada nákladů řízení o předběžném opatření, když pokračovalo ve formě řízení o kasačním opravném prostředku. 112    Vzhledem k výše uvedenému a vzhledem k tomu, že Mise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Misí, včetně nákladů vynaložených v řízení o předběžném opatření před Tribunálem, s výjimkou veškerých nákladů řízení vzniklých v souvislosti s předvoláním k jednání původně stanovenému na 4. prosince 2025, které ponese Mise. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (třetí senát zasedající v kolegiu o pěti soudcích) rozhodl takto: 1)      Žaloba se zamítá. 2)      Společnost Alhares for Security Services and Occupational Safety nahradí náklady řízení, včetně nákladů vynaložených v řízení o předběžném opatření před Tribunálem, s výjimkou veškerých nákladů řízení vzniklých v souvislosti s předvoláním k jednání původně stanovenému na 4. prosince 2025. 3)      Mise Evropské unie pro pomoc při integrované správě hranic v Libyi (EUBAM Libya) nahradí veškeré náklady řízení vzniklé v souvislosti s předvoláním k jednání původně stanovenému na 4. prosince 2025. Papasavvas Kowalik-Bańczyk da Silva Passos Cassagnabère Pavelin Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 1. července 2026. Podpisy *      Jednací jazyk: francouzština.