ra.de Urteile
EU-Rechtsprechung · Gericht der Europäischen Union
Řízení o předběžné otázce – Daně – Spotřební daně – Článek 27 odst. 1 a 2 směrnice 92/83/EHS – Článek 7 odst. 1 a odst. 2 písm. a), článek 20 odst. 2 a článek 30 směrnice 2008/118/ES – Nesrovnalosti během přepravy zboží podléhajícího spotřební dani – Přeprava zboží v režimu s podmíněným osvobozením od daně – Výběr spotřební daně z důvodu neexistence příslušného průvodního dokladu pro výrobky podléhající spotřební dani
ECLI: ECLI:EU:T:2026:426Entscheidung vom: 01.07.2026
null
ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého senátu zasedajícího v kolegiu o pěti soudcích)
1. července 2026(*)
„ Řízení o předběžné otázce – Daně – Spotřební daně – Článek 27 odst. 1 a 2 směrnice 92/83/EHS – Článek 7 odst. 1 a odst. 2 písm. a), článek 20 odst. 2 a článek 30 směrnice 2008/118/ES – Nesrovnalosti během přepravy zboží podléhajícího spotřební dani – Přeprava zboží v režimu s podmíněným osvobozením od daně – Výběr spotřební daně z důvodu neexistence příslušného průvodního dokladu pro výrobky podléhající spotřební dani“
Ve věci T‑361/25,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Finanzgericht Düsseldorf (finanční soud v Düsseldorfu, Německo) ze dne 22. dubna 2025, došlým Soudnímu dvoru dne 13. května 2025, v řízení
Brenntag GmbH
proti
Hauptzollamt Duisburg,
TRIBUNÁL (druhý senát zasedající v kolegiu o pěti soudcích),
ve složení: N. Półtorak, předsedkyně, G. Hesse (zpravodaj), G. Steinfatt, D. Petrlík a I. Dimitrakopoulos, soudci,
generální advokátka: M. Brkan,
za soudní kancelář: V. Di Bucci, vedoucí,
s přihlédnutím k tomu, že na základě čl. 50b třetího pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie předal Soudní dvůr dne 4. června 2025 žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunálu,
s přihlédnutím k oblasti uvedené v čl. 50b prvním pododstavci písm. b) statutu Soudního dvora Evropské unie a k tomu, že nevyvstává samostatná otázka výkladu ve smyslu čl. 50b druhého pododstavce uvedeného statutu,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za Brenntag: S. Benz a H. Richter, Rechtsanwälte,
– za Hauptzollamt Duisburg: B. Berger, L. Gorschütz, M. Schwenn a H. Tulowitzki, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi: M. Björkland a C. Vollrath, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 7 odst. 1 a odst. 2 písm. a), čl. 20 odst. 2 a článku 30 směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS (Úř. věst. 2009, L 9, s. 12), jakož i čl. 27 odst. 1 a 2 směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů (Úř. věst. 1992, L 316, s. 21; Zvl. vyd. 09/01, s. 206).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Brenntag GmbH a Hauptzollamt Duisburg (hlavní celní úřad v Duisburgu, Německo) (dále jen „celní úřad“) ve věci stanovení spotřební daně z alkoholu, který tento podnik nechal dodat svým zákazníkům v průběhu roku 2016.
Právní rámec
Unijní právo
Směrnice 92/83
3 Článek 27 odst. 1 a 2 směrnice 92/83 stanoví:
„1. Členské státy osvobodí výrobky, na které se vztahuje tato směrnice, od harmonizované spotřební daně za podmínek, které samy stanoví za účelem zajištění správného a jednoznačného uplatňování těchto úlev a předcházení daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu,
a) jsou-li tyto výrobky distribuovány ve formě lihu, který byl plně denaturován v souladu s požadavky některého členského státu, pokud tyto požadavky byly řádně oznámeny a schváleny v souladu s odstavci 3 a 4. Tato osvobození budou podmíněna uplatněním ustanovení směrnice 92/12/EHS týkajících se obchodního pohybu plně denaturovaného alkoholu;
b) jsou-li tyto výrobky denaturovány v souladu s požadavky některého členského státu a používány pro výrobu jakéhokoli výrobku, který není určen pro lidskou spotřebu;
c) jsou-li tyto výrobky používány pro výrobu octa kódu KN 2209;
d) jsou-li tyto výrobky používány pro výrobu léků vymezených ve směrnici 65/65/EHS;
e) jsou-li tyto výrobky používány pro výrobu přísad při výrobě potravin a nealkoholických nápojů, jejichž obsah alkoholu nepřesahuje 1,2 % objemových;
f) jsou-li používány jako takové nebo jako složka polotovarů k výrobě plněných nebo jinak zpracovávaných potravin pod podmínkou, že obsah alkoholu v žádném případě nepřesahuje 8,5 litrů čistého alkoholu na 100 kg výrobku v případě čokolád, popřípadě 5 litrů čistého alkoholu na 100 kg výrobku v případě jiných výrobků.
2. Členské státy mohou osvobodit výrobky, na které se vztahuje tato směrnice, od harmonizované spotřební daně za podmínek, které samy stanoví za účelem zajištění správného a jednoznačného uplatňování těchto úlev a pro předcházení daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu, jsou-li používány
a) jako vzorky pro analýzu, pro nezbytné výrobní zkoušky nebo pro vědecké účely;
b) pro vědecký výzkum;
c) pro lékařské účely v nemocnicích a v lékárnách;
d) ve výrobním procesu, pokud hotový výrobek neobsahuje alkohol;
e) při výrobě složeného výrobku, který není předmětem spotřební daně podle této směrnice.“
Směrnice 2008/118
4 Směrnice 2008/118 byla zrušena směrnicí Rady (EU) 2020/262 ze dne 19. prosince 2019, kterou se stanoví obecná úprava spotřebních daní (Úř. věst. 2020, L 58, s. 4). Je však ratione temporis použitelná na skutkové okolnosti sporu v původním řízení.
5 Bod 8 odůvodnění směrnice 2008/118 zněl:
„Jelikož pro řádné fungování vnitřního trhu je nezbytné, aby pojem a podmínky vzniku daňové povinnosti ke spotřební dani byly ve všech členských státech stejné, je nutno na úrovni Společenství jasně stanovit, kdy je zboží podléhající spotřební dani propuštěno ke spotřebě a kdo je osobou povinnou k této dani.“
6 Článek 4 směrnice 2008/118 stanovil:
„Pro účely této směrnice a prováděcích předpisů k ní se rozumí:
1) ‚oprávněným skladovatelem‘ fyzická nebo právnická osoba oprávněná příslušnými orgány členského státu v rámci své podnikatelské činnosti vyrábět, zpracovávat, držet, přijímat nebo odesílat zboží podléhající spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně v daňovém skladu;
[...]
7) ‚režimem s podmíněným osvobozením od daně‘ daňový režim používaný při výrobě, zpracování, držení nebo přepravě zboží podléhajícího spotřební dani podmíněně osvobozeného od spotřební daně, na něž se nevztahuje režim s podmíněným osvobozením od cla;
[...]
11) ‚daňovým skladem‘ místo, kde oprávněný skladovatel v rámci své podnikatelské činnosti vyrábí, zpracovává, drží, přijímá nebo odesílá zboží podléhající spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně za určitých podmínek stanovených příslušnými orgány členského státu, v němž se daňový sklad nachází.“
7 Článek 7 odst. 1 a 2 směrnice 2008/118 stanovil:
„1. Daňová povinnost ke spotřební dani vzniká okamžikem propuštění ke spotřebě a v členském státě, v němž k tomuto propuštění došlo.
2. Pro účely této směrnice se ‚propuštěním ke spotřebě‘ rozumí
a) situace, kdy zboží podléhající spotřební dani opustí režim s podmíněným osvobozením od daně, včetně neoprávněného opuštění;
b) držení zboží podléhajícího spotřební dani mimo režim s podmíněným osvobozením od daně, jestliže spotřební daň z tohoto zboží nebyla vybrána podle použitelných právních předpisů Společenství a vnitrostátních právních předpisů;
c) výroba zboží podléhajícího spotřební dani mimo režim s podmíněným osvobozením od daně, včetně neoprávněné výroby nebo
d) dovoz zboží podléhajícího spotřební dani, včetně neoprávněného dovozu, pokud není zboží podléhající spotřební dani bezprostředně po dovozu umístěno do režimu s podmíněným osvobozením od daně.“
8 Článek 17 odst. 1 a 2 směrnice 2008/118 stanoví následující:
„1. Zboží podléhající spotřební dani může být přepravováno v režimu s podmíněným osvobozením od daně na území Společenství, včetně přepravy zboží přes třetí zemi nebo třetí území,
a) z daňového skladu
i) do jiného daňového skladu;
ii) registrovanému příjemci,
[...]
2. Odchylně od odst. 1 písm. a) bodů i) a ii) a písm. b) tohoto článku a s výjimkou situace podle čl. 19 odst. 3 může členský stát určení za podmínek, které případně stanoví, povolit přepravu zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně na místo přímého dodání nacházející se na jeho území, pokud bylo toto místo určeno oprávněným skladovatelem v členském státě určení nebo registrovaným příjemcem.
Tento oprávněný skladovatel nebo registrovaný příjemce odpovídá za předložení oznámení o přijetí zboží podle čl. 24 odst. 1.“
9 Článek 20 směrnice 2008/118 stanovil:
„1. Přeprava zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně je v případech uvedených v čl. 17 odst. 1 písm. a) této směrnice zahájena v okamžiku, kdy zboží podléhající spotřební dani opustí odesílající daňový sklad, a v případech uvedených v čl. 17 odst. 1 písm. b) této směrnice je zahájena v okamžiku, kdy je zboží propuštěno do volného oběhu podle článku 79 nařízení (EHS) č. 2913/92.
2. Přeprava zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně je v případech uvedených v čl. 17 odst. 1 písm. a) bodech i), ii) a iv) a písm. b) ukončena v okamžiku, kdy příjemce převzal dodávku zboží podléhajícího spotřební dani, a v případech uvedených v čl. 17 odst. 1 písm. a) bodě iii) je ukončena v okamžiku, kdy toto zboží opustilo území Společenství.“
10 Článek 21 odst. 1 až 3 směrnice 2008/118 stanovil:
„1. Přeprava zboží podléhajícího spotřební dani se považuje za uskutečňovanou v režimu s podmíněným osvobozením od daně pouze v případě, že se uskutečňuje za použití elektronického správního dokladu zpracovaného podle odstavců 2 a 3.
2. Pro účely odstavce 1 tohoto článku předloží odesílatel příslušným orgánům členského státu odeslání návrh elektronického správního dokladu pomocí elektronického systému podle článku 1 rozhodnutí č. 1152/2003/ES (dále jen „elektronický systém“).
3. Příslušné orgány členského státu odeslání elektronicky ověří údaje v návrhu elektronického správního dokladu.
Nejsou-li tyto údaje správné, neprodleně o tom vyrozumí odesílatele.
Jsou-li tyto údaje správné, příslušné orgány členského státu odeslání přidělí dokumentu specifický správní referenční kód a sdělí ho odesílateli.“
11 Článek 30 směrnice 2008/118 stanovil:
„Členské státy mohou zavést zjednodušené postupy přepravy zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně, která se uskutečňuje zcela na jejich území, včetně možnosti upustit u této přepravy od požadavku elektronického dohledu.“
Německé právo
12 Ustanovení §142 Gesetz über das Branntweinmonopol (Branntweinmonopolgesetz – BranntwMonG) (zákon o monopolu na destiláty) ze dne 8. dubna 1922 (RGBl. 1922 I, s. 335, 405), v konsolidovaném znění (BGBl., III, č. 612–7), ve znění §1 zákona ze dne 21. června 2013 (BGBl. 2013 I, s. 1650) (dále jen „BranntwMonG“), mimo jiné stanovilo:
„(1) ‚Nesrovnalostí‘ se rozumí situace, která nastala během přepravy zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně, s výjimkou případů uvedených v §143 odst. 3, kvůli níž nemůže být přeprava či její část řádně dokončena.
(2) Dojde-li během přepravy zboží ve smyslu §§139 až 141 na daňovém území k nesrovnalostem, opustí dotyčné zboží režim s podmíněným osvobozením od spotřební daně [...].“
13 Ustanovení §143 BranntwMonG mimo jiné stanovilo:
„(1) Daňová povinnost ke spotřební dani vzniká okamžikem propuštění zboží ke spotřebě, pokud se následně neuplatní osvobození od této daně.
(2) Výrobky jsou propuštěny ke spotřebě v případě:
1. opuštění daňového skladu, pokud se následně nepoužije jiný režim s podmíněným osvobozením od spotřební daně; spotřeba v daňovém skladu je rovnocenná opuštění,
[...]
5. nesrovnalosti ve smyslu §142 během přepravy v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně.
[...]“
14 Ustanovení §152 BranntwMonGv mimo jiné stanovilo:
„(1) Zboží je osvobozeno od spotřební daně, je-li používáno pro obchodní účely
1. pro výrobu léků osobami, které jsou k tomu oprávněny podle farmaceutických právních předpisů, s výjimkou čistých směsí alkoholu a vody,
2. bez denaturace pro výrobu octa,
3. po denaturaci pro výrobu výrobků, které nejsou ani léky, ani potravinami,
4. po denaturaci pro účely vytápění, čištění nebo pro jiné účely, které neslouží k výrobě výrobků;
5. bez denaturace, na výrobu přísad k aromatizaci
a) nápojů obsahujících nejvýše 1,2 % objemových alkoholu,
b) jiných potravin, s výjimkou destilátů a jiných alkoholických nápojů [...]“
15 Podle §26 odst. 7 Verordnung zur Durchführung des Branntweinmonopolgesetzes (Branntweinsteuerverordnung – BrStV) (nařízení o spotřební dani z destilátů) ze dne 5. října 2009 (BGBl. 2009 I, s. 3262, 3280), naposledy pozměněného článkem 9 zákona ze dne 3. prosince 2015 (BGBl. 2015 I, s. 2178) a zrušeného s účinkem od 1. ledna 2018 (dále jen „BrStV“):
„(7) 1 Je-li během přepravy zboží v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně příjemcem provozovatel daňového skladu usazený na daňovém území, který dále přepravuje zboží v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně do jiného daňového skladu nacházejícího se na daňovém území nebo do závodu uživatele (§153 odst. 1 tohoto nařízení), který je usazen na daňovém území, může příslušný hlavní celní úřad na žádost, a s výhradou odvolání povolení, povolit, aby se toto zboží považovalo za přijaté do jeho daňového skladu a zároveň za tento daňový sklad opustivší, jakmile se příjemce stane jeho držitelem na daňovém území. 2 Tím nejsou dotčena ustanovení týkající se přepravy v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně.“
16 Ustanovení §28 BrStV mimo jiné stanovilo:
„(1) 1 V případě přepravy zboží v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně do závodů uživatelů (§153 odst. 1 tohoto nařízení) musí provozovatel daňového skladu usazený na daňovém území jako odesílatel nebo registrovaný odesílatel použít průvodní doklad z místa dovozu nacházejícího se na daňovém území. 2 Namísto průvodního dokladu může odesílatel použít obchodní doklad obsahující všechny údaje uvedené v průvodním dokladu. 3 V obchodním dokladu musí být uvedeno „průvodní doklad pro přepravu zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně“.
[...]
(7) 1 Průvodní doklady uvedené v odstavci 1 [...] se nevyžadují za podmínek stanovených v odst. 8 první větě za předpokladu, že je přepravováno toto zboží:
1. destiláty, které byly denaturovány denaturačními prostředky uvedenými v §44 a v §50 odst. 4 a 5,
[…]
2 Zboží se považuje za přijaté v provozovně příjemce, jakmile se příjemce stane jeho držitelem.
(8) 1 Odesilatel musí ke zboží uvedenému v odstavci 7 přiložit obchodní doklady obsahující:
1. v případě uvedeném v §7 první větě bodě 1 slova:
„Tento destilát je denaturován. Denaturace nebo použití k lidské spotřebě nebo k výrobě alkoholických nápojů, jakož i nedovolený obchod mají trestněprávní a daňové důsledky.“
[...]“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
17 Brenntag je společností založenou podle německého práva, jejíž činnost spočívá v uvádění průmyslových a zvláštních chemických látek na trh. Celní úřad jí s účinností od 21. ledna 2011 udělil povolení skladovat alkohol v režimu s podmíněným osvobozením od daně. Na základě tohoto povolení je společnost Brenntag oprávněna použít mechanismus další přepravy (weiterbefördern) stanovený v §26 odst. 7 BrStV. Tímto mechanismem je zboží přepravováno přímo od dodavatelů společnosti Brenntag jejím zákazníkům usazeným na německém daňovém území, aniž by byla povinna provést předchozí fyzické dodání tohoto zboží do svého daňového skladu. V této souvislosti se další přeprava považuje za fiktivní přepravu zboží z daňového skladu společnosti Brenntag do daňových skladů jejích zákazníků nebo do provozoven profesionálních uživatelů ve smyslu §26 odst. 7 BrStV.
18 V roce 2016 nabyla společnost Brenntag alkohol od dodavatelů usazených v Belgii, Francii, Polsku a Německu (dále jen „dodavatelé“), který částečně sama prodala zákazníkům usazeným v Německu. Společnost BCD Chemie GmbH, která patřila do téže skupiny jako Brenntag, dále prodala část alkoholu zákazníkům usazeným v Německu. Alkohol byl přepraven z daňových skladů dodavatelů přímo zákazníkům společnosti Brenntag nebo zákazníkům společnosti BCD Chemie. Příkazy k přepravě týkající se těchto dodávek vydala společnost Brenntag, kromě pěti z nich, pro které dali příkazy k přepravě dodavatelé se sídlem v Belgii a Německu.
19 Dodavatelé vždy předložili před zahájením přepravy alkoholu v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně návrhy elektronických správních dokladů. Tyto doklady obecně uváděly, pokud jde o příjemce, jméno a adresu společnosti Brenntag, jakož i číslo pro účely spotřebních daní, které jí bylo přiděleno, a pokud jde o místo dodání, číslo daňového skladu, jakož i jméno a adresu jejího zákazníka nebo jméno a adresu zákazníka společnosti BCD Chemie usazeného v Německu. Naproti tomu, pokud šlo o 22 dodání, elektronické správní doklady uváděly, pokud šlo o příjemce a místo dodání, jméno a adresu společnosti Brenntag, jakož i její číslo pro účely spotřebních daní a číslo jejího daňového skladu. Příslušné orgány potvrdily návrhy elektronických správních dokladů, které dodavatelé předložili, přidělením referenčního kódu. Po dodání alkoholu svým zákazníkům nebo zákazníkům společnosti BCD Chemie zaslala Brenntag celnímu úřadu oznámení o přijetí zboží.
20 Po provedení kontroly celní úřad požadoval od společnosti Brenntag 62 633 047,55 eur z titulu spotřební daně za výše uvedená plnění uskutečněná v roce 2016. Společnost Brenntag proti tomuto rozhodnutí podala stížnost.
21 Celní úřad stížnost společnosti Brenntag zamítl. Celní úřad zejména uvedl, že nabytí držby k alkoholu přepravovanému v režimu s podmíněným osvobozením od daně příjemcem, v projednávaném případě společností Brenntag, je v souladu s §26 odst. 7 první větou BrStV považováno za fiktivní přijetí do daňového skladu společnosti Brenntag, což zároveň vede k fiktivnímu opuštění tohoto skladu bez vzniku daňové povinnosti ke spotřební dani, pokud následně dojde k další přepravě v tomto režimu. Poté, co se stal držitelem tohoto alkoholu, měl příjemce, a sice Brenntag, jakožto nový odesílatel, předat návrh elektronického správního dokladu pro další přepravu alkoholu, jinak by se tato přeprava nemohla uskutečnit na německém daňovém území v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně. Celní úřad konstatoval, že v některých případech společnost Brenntag nevydala příkazy k přepravě. Nestala se tedy nepřímo držitelkou zboží, což vedlo k nesrovnalosti během přepravy v režimu s podmíněným osvobozením od daně ve smyslu §143 odst. 2 bodu 5 BranntwMonG, a protok opuštění režimu s podmíněným osvobozením od daně. Celní úřad měl rovněž za to, že v jiných případech nepředání návrhů správních dokladů včas a opožděné vystavení faktur vedly k tomu, že alkohol opustil její daňový sklad, aniž byl uplatněn jiný režim s podmíněným osvobozením od daně. Alkohol byl tedy považován za propuštěný ke spotřebě podle §143 odst. 2 bodu 1 BranntwMonG. Podle celního úřadu je stanovení spotřební daně za těchto okolností v souladu se zásadou proporcionality, neboť požadavky na předání dokumentace nezbytné pro přepravu zboží podléhajícího spotřební dani jsou hmotněprávní podmínkou pro přepravu v režimu s podmíněným osvobozením od daně.
22 Společnost Brenntag podala proti rozhodnutí celního úřadu, kterým byla zamítnuta její stížnost, žalobu k Finanzgericht Düsseldorf (finanční soud v Düsseldorfu, Německo), který je předkládajícím soudem.
23 Předkládající soud uvádí, že v případech, kdy společnost Brenntag nezadala příkazy k přepravě týkající se přepravy alkoholu od svých dodavatelů ke svým zákazníkům, by bylo možno domnívat se, že vznikla povinnost ke spotřební dani podle §143 odst. 2 bodu 5 BranntwMonG z důvodu nesrovnalosti, k níž došlo během této přepravy. I když se totiž na přepravu alkoholu z daňových skladů dodavatelů společnosti Brenntag do skladů jejích zákazníků a společnosti BCD Chemie vztahoval elektronický správní doklad, vzhledem k tomu, že dodavatelé takový doklad použili, vyžadoval mechanismus stanovený v §26 odst. 7 první větě BrStV, aby společnost Brenntag převzala alkohol na německém daňovém území. Podle německého práva je to však osoba, která dá příkaz k přepravě, kdo se nepřímo stane držitelem zboží. Vzhledem k tomu, že společnost Brenntag nevydala příkazy k přepravě, nestala se nepřímo držitelkou alkoholu dodaného přímo jejím zákazníkům, takže v souladu s §26 odst. 7 první větou BrStV nedošlo k žádnému fiktivnímu přijetí do jejího daňového skladu ani k žádnému fiktivnímu vyskladnění alkoholu z tohoto skladu.
24 Předkládající soud dále poznamenává, že v ostatních případech, a sice v případech, kdy společnost Brenntag včas nepředložila dokumentaci požadovanou pro fiktivní další přepravu alkoholu v režimu s podmíněným osvobozením od daně, která trvá od přechodu německé hranice nákladními vozidly až do dodání alkoholu jejím zákazníkům nebo zákazníkům společnosti BCD Chemie, lze mít za to, že vznikla povinnost ke spotřební dani z důvodu, že během této přepravy došlo k nesrovnalosti ve smyslu §143 odst. 2 bodu 5 BranntwMonG. Podle předkládajícího soudu by však k takové nesrovnalosti nedošlo v průběhu přepravy v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně, pokud by společnost Brenntag nebyla v souladu s §26 odst. 7 první větou BrStV povinna fiktivně provést ve svém daňovém skladu převzetí dodání alkoholu přepravovaného v tomto režimu a poté jeho opuštění před jeho fiktivní další přepravou svým zákazníkům a zákazníkům společnosti BCD Chemie.
25 Předkládající soud z toho vyvozuje, že řešení sporu závisí na tom, zda čl. 7 odst. 1 a odst. 2 písm. a), čl. 20 odst. 2 a článek 30 směrnice 2008/118 musí být vykládány v tom smyslu, že brání použití takové vnitrostátní právní úpravy, jako je právní úprava stanovená v §26 odst. 7 první větě BrStV.
26 Předkládající soud má rovněž pochybnosti o tom, zda vnitrostátní orgán může odepřít osvobození od spotřební daně pouze z důvodu nesprávného předání dokumentace požadované pro přepravu zboží podléhajícího spotřební dani, aniž by ověřil, zda byly splněny hmotněprávní podmínky týkající se použití zboží, na které se vztahuje osvobození od této daně.
27 Za těchto podmínek se Finanzgericht Düsseldorf (finanční soud v Düsseldorfu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být čl. 7 odst. 1 a 2 písm. a), čl. 20 odst. 2 a článek 30 směrnice [2008/118] vykládány v tom smyslu, že brání použití vnitrostátní právní úpravy, podle níž se při přepravě zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně do daňového skladu v jednom členském státě, kdy provozovatel tohoto daňového skladu toto zboží dále přepravuje v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně do jiného daňového skladu v dotyčném členském státě nebo do závodu profesionálního uživatele nacházejícího se v tomto členském státě, považuje toto zboží za přijaté do daňového skladu provozovatele tohoto daňového skladu a zároveň za tento daňový sklad opustivší, jakmile se tento provozovatel daňového skladu stane v dotyčném členském státě držitelem tohoto zboží, a provozovatel tohoto daňového skladu proto musí zahájit další řízení v režimu s podmíněným osvobozením od daně?
2) Musí být čl. 27 odst. 1 a 2 směrnice [92/83] vykládán v tom smyslu, že zásada proporcionality vyplývající z unijního práva brání odmítnutí osvobození od spotřební daně stanoveného tímto ustanovením z důvodu, že v návaznosti na použití vnitrostátní právní úpravy uvedené v první otázce nebyl pro fiktivní další přepravu zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně předložen další návrh elektronického správního dokladu nebo že při přepravě v rámci jednoho členského státu do závodů profesionálních uživatelů nebyl použit průvodní doklad ani obchodní doklad s upozorněním, že alkohol byl denaturován a že odstranění denaturace nebo použití k lidské spotřebě či k výrobě alkoholických nápojů, jakož i neoprávněné obchodování, má trestněprávní a daňověprávní následky, ačkoliv byl alkohol použit pro obchodní účely osvobozené od spotřební daně nebo byl přijat do daňového skladu oprávněného skladovatele?“
K předběžným otázkám
K první otázce
28 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 7 odst. 1 a odst. 2 písm. a), čl. 20 odst. 2 a článek 30 směrnice 2008/118 musí být vykládány v tom smyslu, že v rámci přepravy zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně pro oprávněného skladovatele usazeného v členském státě, pokud toto zboží není přepravováno do jeho daňového skladu, ale je přepravováno přímo od jeho dodavatelů až do daňových skladů jeho zákazníků nacházejících se v dotyčném členském státě, brání tato ustanovení vnitrostátní právní úpravě, která stanoví právní fikci, podle které se v okamžiku, kdy se oprávněný skladovatel stane držitelem tohoto zboží, aniž by je fyzicky držel (tzv. „nepřímé“ nabytí držby), na daňovém území členského státu, ve kterém je usazen, má za to, že toto zboží jím bylo přijato a zároveň opustilo jeho daňový sklad, což má za následek povinnost zahájit nový režim podmíněného osvobození od daně.
29 Za účelem odpovědi na první otázku je třeba zaprvé uvést, že podle článku 2 směrnice 2008/118 je předmětem spotřební daně zboží uvedené v článku 1 této směrnice, mezi něž patří alkohol, na který se vztahuje směrnice 92/83, při jeho výrobě na území Evropské unie nebo při jeho dovozu na toto území. Zatímco zdanění dotčeného zboží spotřební daní je spojeno s jeho výrobou na uvedeném území nebo s jeho dovozem na uvedené území, daňová povinnost k této dani vzniká podle čl. 7 odst. 1 směrnice 2008/118 teprve propuštěním tohoto zboží ke spotřebě (rozsudek ze dne 28. ledna 2016, BP Europa, C‑64/15, EU:C:2016:62, bod 21). Pokud se na takové zboží vztahuje režim s podmíněným osvobozením od daně, považuje se za propuštění ke spotřebě podle čl. 7 odst. 2 písm. a) směrnice 2008/118 opuštění tohoto režimu, včetně jeho neoprávněného opuštění.
30 Zadruhé podle čl. 17 odst. 1 písm. a) bodu i) směrnice 2008/118 může být zboží podléhající spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně na území Unie přepravováno zejména z daňového skladu nacházejícího se v členském státě do daňového skladu nacházejícího se v jiném členském státě. Pro takový režim s podmíněným osvobozením od daně je charakteristické, že daňová povinnost ke spotřební dani v souvislosti se zbožím, které podléhá tomuto režimu, ještě nevznikla, i když se již uskutečnilo zdanitelné plnění. Pokud jde o zboží podléhající spotřební dani, vede tudíž tento režim k odkladu vzniku daňové povinnosti k této dani do té doby, než je splněna podmínka vzniku daňové povinnosti (viz rozsudek ze dne 28. ledna 2016, BP Europa, C‑64/15, EU:C:2016:62, bod 22 a citovaná judikatura).
31 Zatřetí odchylně od čl. 17 odst. 1 písm. a) bodů i) a ii) směrnice 2008/118 umožňuje čl. 17 odst. 2 této směrnice členským státům za určitých podmínek povolit přepravu zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně na místo přímého dodání nacházející se na jejich území. Toto místo, odlišné od daňového skladu příjemce, musí být předem určeno oprávněným skladovatelem v členském státě určení.
32 V tomto ohledu z informací poskytnutých předkládajícím soudem vyplývá, že Spolková republika Německo nevyužila možnosti stanovené v čl. 17 odst. 2 směrnice 2008/118.
33 Začtvrté článek 20 směrnice 2008/118 stanoví okamžik zahájení přepravy zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně a okamžik, kdy tato přeprava končí. Podle čl. 20 odst. 1 směrnice 2008/118 je tedy v případech uvedených v čl. 17 odst. 1 písm. a) bodě i) této směrnice taková přeprava zahájena, jakmile toto zboží opustí odesílající daňový sklad.
34 Podle čl. 20 odst. 2 směrnice 2008/118 je v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, kdy je zboží podléhající spotřební dani přepravováno na území Unie v režimu s podmíněným osvobozením od daně na základě čl. 17 odst. 1 písm. a) bodu i) této směrnice, přeprava tohoto zboží ukončena „v okamžiku, kdy příjemce převzal dodávku zboží podléhajícího spotřební dani“. V tomto ohledu směrnice 2008/118 nedefinovala, co je třeba rozumět výrazem „příjemce převzal dodávku zboží podléhajícího spotřební dani“. Soudní dvůr však s ohledem na znění tohoto ustanovení rozhodl, že pro určení okamžiku dodání zboží je třeba zohlednit skutečné přijetí tohoto zboží jako takového jejich příjemcem (rozsudek ze dne 28. ledna 2016, BP Europa, C‑64/15, EU:C:2016:62, bod 29).
35 Soudní dvůr kromě toho upřesnil, že čl. 20 odst. 2 směrnice 2008/118 tím, že stanoví okamžik, kdy končí přeprava zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně, měl za cíl definovat okamžik, kdy se takové zboží považuje za propuštěné ke spotřebě, a tudíž určit okamžik, kdy za toto zboží vzniká daňová povinnost (rozsudek ze dne 28. ledna 2016, BP Europa, C‑64/15, EU:C:2016:62, bod 31).
36 Pokud jde o propuštění ke spotřebě a vznik daňové povinnosti ke spotřební dani, výraz „situace, kdy zboží podléhající spotřební dani opustí režim s podmíněným osvobozením od daně“ uvedený v čl. 7 odst. 2 písm. a) směrnice 2008/118 označuje, jak vyplývá z judikatury, fyzické vyjmutí tohoto zboží, a nikoli jeho pouhý prodej, přičemž se vznik daňové povinnosti ke spotřební dani jakožto dani ze spotřeby musí nacházet co nejblíže konečnému spotřebiteli, a nemůže tedy nastat, dokud dotčené zboží zůstává v daňovém skladu oprávněného skladovatele (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. června 2016, Polihim-SS, C‑355/14, EU:C:2016:403, body 48 až 52).
37 Z judikatury, která podmiňuje vznik daňové povinnosti ke spotřební dani fyzickým vyjmutím zboží z daňového skladu, tedy vyplývá, že pro účely použití čl. 20 odst. 2 směrnice 2008/118 může přeprava zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně skončit až v okamžiku fyzického a skutečného přijetí tohoto zboží příjemcem relevantním pro dotyčnou přepravu. Vnitrostátní právní úprava, která stanoví právní fikci, podle které se v okamžiku, kdy se oprávněný skladovatel stane nepřímým držitelem zboží podléhajícího spotřební dani, má za to, že toto zboží bylo tímto skladovatelem přijato a zároveň opustilo jeho daňový sklad, jak je stanoveno v čl. 26 odst. 7 BrStV, nemůže mít za následek, že vznikne daňová povinnost ke spotřební dani v okamžiku tohoto fiktivního opuštění, s výhradou následného použití nového režimu s podmíněným osvobozením od daně.
38 Konečně je tento výklad podpořen nutností zajistit jednotné uplatňování unijního práva v členských státech. Jak rozhodl Soudní dvůr, z bodu 8 odůvodnění směrnice 2008/118 vyplývá, že pro řádné fungování vnitřního trhu je nezbytné, aby pojem a podmínky vzniku daňové povinnosti ke spotřební dani byly ve všech členských státech stejné, a tato směrnice proto na úrovni Unie stanoví, kdy je zboží podléhající spotřební dani propuštěno ke spotřebě (rozsudek ze dne 8. února 2018, Komise v. Řecko, C‑590/16, EU:C:2018:77, bod 44). Pokud by bylo připuštěno, aby vnitrostátní právní úprava stanovila takovou právní fikci, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, nebylo by již možné dosáhnout cíle spočívajícího v jednotném výkladu pojmů „opuštění“ a „propuštění ke spotřebě“ ve všech členských státech, jelikož právě tyto pojmy určují okamžik vzniku daňové povinnosti ke spotřební dani.
39 Zapáté podle článku 30 směrnice 2008/118 mohou členské státy zavést zjednodušené postupy přepravy zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně, která se uskutečňuje zcela na jejich území, včetně možnosti upustit u této přepravy od požadavku elektronického dohledu.
40 Z článku 30 směrnice 2008/118 vyplývá, že možnost zmíněná v bodě 39 výše, stanovená touto směrnicí pro členské státy, je omezena na přepravu zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně, která se uskutečňuje zcela na jejich území, což vylučuje přeshraniční přepravu zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně z daňových skladů nacházejících se v jiných členských státech zákazníkům usazeným v tuzemsku, jak je tomu u některých přeprav, které jsou předmětem původního řízení.
41 Dále je třeba konstatovat, že článek 30 směrnice 2008/118 se vztahuje pouze na procesní aspekty použitelné na takovou přepravu, takže toto ustanovení nemůže upravovat hmotněprávní podmínky týkající se režimu s podmíněným osvobozením od daně a ukončení přepravy uskutečněné v rámci tohoto režimu, které se řídí článkem 17 odst. 1 a 2 a čl. 20 odst. 2 uvedené směrnice. Tato posledně uvedená ustanovení se ostatně jeví jako neoddělitelná od pojmů „propuštění ke spotřebě“ a „vznik daňové povinnosti ke spotřební dani“ uvedených v článku 7 téže směrnice.
42 Konečně čl. 20 odst. 2 směrnice 2008/118, který upravuje podmínky ukončení přepravy zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně, je pro členské státy závazný, takže se od něj nemohou ve svém vnitrostátním právu odchýlit.
43 Z toho vyplývá, že článek 30 směrnice 2008/118 nelze vykládat v tom smyslu, že by členským státům umožňoval stanovit, že pouhá nepřímá držba zboží podléhajícího spotřební dani oprávněným skladovatelem, který je příjemcem, ukončí pro účely této směrnice přepravu zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně do jeho daňového skladu a zahájí novou přepravu zboží v režimu s podmíněným osvobozením od daně. Takovým závěrem není dotčeno posouzení účinků, které vnitrostátní právo spojuje s mechanismem stanoveným v §26 odst. 7 první větě BrStV, které přísluší výlučně předkládajícímu soudu, pokud tyto účinky nemění zahájení ani ukončení přepravy zboží v režimu s podmíněným osvobozením od daně ve smyslu směrnice 2008/118.
44 S ohledem na všechny tyto úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 7 odst. 1 a odst. 2 písm. a), čl. 20 odst. 2 a článek 30 směrnice 2008/118 musí být vykládány v tom smyslu, že v rámci přepravy zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně pro oprávněného skladovatele usazeného v členském státě, pokud toto zboží není přepravováno do jeho daňového skladu, ale je přepravováno přímo od jeho dodavatelů až do daňových skladů jeho zákazníků nacházejících se v dotyčném členském státě, brání tato ustanovení vnitrostátní právní úpravě, která stanoví právní fikci, podle které, jakmile se oprávněný skladovatel stane držitelem tohoto zboží, aniž by je fyzicky držel, na daňovém území členského státu, ve kterém je usazen, má se za to, že toto zboží jím bylo přijato v jeho daňovém skladu a zároveň opustilo jeho daňový sklad, což má za následek povinnost zahájit nový režim podmíněného osvobození od daně.
K druhé otázce
45 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 27 odst. 1 a 2 směrnice 92/83 musí být vykládán v tom smyslu, že zásada proporcionality brání tomu, aby bylo odmítnuto osvobození od spotřební daně stanovené tímto ustanovením z důvodu, že při přepravě zboží podléhajícího spotřební dani chybí dokumentace požadovaná podle práva dotyčného členského státu, ať již se jedná o fiktivní přepravu stanovenou vnitrostátní právní úpravou, jakou je právní úprava uvedená v první předběžné otázce, nebo o přepravu v tuzemsku do závodů profesionálních uživatelů, ačkoli toto zboží bylo použito pro obchodní účely s osvobozením od spotřební daně nebo bylo přijato v daňovém skladu oprávněného skladovatele.
46 Úvodem je třeba upřesnit, že režim s podmíněným osvobozením od daně upravený směrnicí 2008/118 a osvobození od spotřební daně stanovené v čl. 27 odst. 1 a 2 směrnice 92/83 podléhají odlišným podmínkám.
47 Zatímco čl. 21 odst. 1 směrnice 2008/118 vyhrazuje režim s podmíněným osvobozením od daně pouze přepravě zboží podléhajícího spotřební dani uskutečněné za použití elektronického správního dokladu zpracovaného podle odstavců 2 a 3 uvedeného článku, uplatnění osvobození od spotřební daně podléhá odlišným podmínkám souvisejícím s vlastnostmi a použitím tohoto zboží, v souladu s čl. 27 směrnice 92/83. Kromě toho pojem „přijetí v daňovém skladu oprávněného skladovatele“ uvedený předkládajícím soudem nesouvisí s podmínkami použití článku 27 směrnice 92/83.
48 Z druhé předběžné otázky, posuzované ve světle skutkových zjištění obsažených v předkládacím rozhodnutí, vyplývá, že předkládající soud má za to, že vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení podmiňuje osvobození alkoholu od spotřební daně řádným předáním dokumentace vyžadované pro přepravu zboží podléhajícího spotřební dani a zejména elektronického správního dokladu uvedeného v čl. 21 odst. 1 směrnice 2008/118, jakož i veškerých dokumentů stanovených právem dotyčného členského státu, jako je průvodní doklad nebo obchodní doklad obsahující údaj o denaturaci lihu.
49 Bez ohledu na skutečnost, že v souladu s odpovědí na první otázku nemůže být takový doklad vyžadován pro fiktivní přepravu uvedenou v této otázce, je třeba připomenout, že členské státy musí při výkonu pravomoci, kterou disponují, ke stanovení podmínek, kterým podléhají osvobození od daně stanovená v čl. 27 odst. 1 a 2 směrnice 92/83, dodržovat obecné právní zásady, které jsou součástí unijního právního řádu, mezi něž patří mimo jiné zásada proporcionality (obdobně viz rozsudek ze dne 27. června 2018, Turbogás, C‑90/17, EU:C:2018:498, bod 43).
50 V případě nepředání nebo nesprávného předání dokumentace požadované pro přepravu zboží podléhajícího spotřební dani během jejich přepravy nemůže členský stát odmítnout osvobození od daně stanovené v čl. 27 odst. 1 a 2 směrnice 92/83, pokud jsou s ohledem na skutečnosti, které mají příslušné orgány k dispozici, splněny hmotněprávní podmínky týkající se jeho použití (obdobně viz rozsudek ze dne 27. června 2018, Turbogás, C‑90/17, EU:C:2018:498, bod 44).
51 Jinak by tomu bylo pouze tehdy, pokud by se dotyčný hospodářský subjekt úmyslně podílel na daňovém úniku, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu nebo pokud by neexistence, nebo případně opožděnost nebo nesprávnost dokumentace, která měla být přiložena ke zboží podléhajícímu spotřební dani během jeho přepravy, bránila předložení spolehlivého důkazu o tom, že alkohol byl použit pro účely osvobozené od daně (obdobně viz rozsudek ze dne 13. března 2025, Alsen, C‑137/23, EU:C:2025:179, bod 68), což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.
52 V projednávané věci předkládající soud neuvádí žádnou konkrétní skutečnost, která by mohla vyvolat podezření ohledně existence daňového úniku, zneužití daňového režimu nebo vyhýbání se daňovým povinnostem, a dále se jeví, že má za to, že dotčené zboží bylo skutečně použito k účelům osvobozeným od daně.
53 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 27 odst. 1 a 2 směrnice 92/83 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž je osvobození od spotřební daně odepřeno pouze z toho důvodu, že chybí dokumentace požadovaná pro přepravu zboží podléhajícího spotřební dani nebo že byla vyhotovena či předána se zpožděním, pokud je zaprvé prokázáno, že toto zboží bylo použito k účelům osvobozeným od daně, a zadruhé neexistuje žádná indicie, která by mohla vzbudit podezření, že došlo k daňovému úniku, zneužití daňového režimu nebo vyhýbání se daňovým povinnostem.
K nákladům řízení
54 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření před Tribunálem než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů,
TRIBUNÁL (druhý senát zasedající v kolegiu o pěti soudcích),
rozhodl takto:
1) Článek 7 odst. 1 a odst. 2 písm. a), článek 20 odst. 2 a článek 30 směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS
musí být vykládány v tom smyslu, že
v rámci přepravy zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně pro oprávněného skladovatele usazeného v členském státě, pokud toto zboží není přepravováno do jeho daňového skladu, ale je přepravováno přímo od jeho dodavatelů až do daňových skladů jeho zákazníků nacházejících se v dotyčném členském státě, brání tato ustanovení vnitrostátní právní úpravě, která stanoví právní fikci, podle které, jakmile se oprávněný skladovatel stane držitelem tohoto zboží, aniž by je fyzicky držel, na daňovém území členského státu, ve kterém je usazen, má se za to, že toto zboží jím bylo přijato v jeho daňovém skladu a zároveň opustilo jeho daňový sklad, což má za následek povinnost zahájit nový režim podmíněného osvobození od daně.
2) Článek 27 odst. 1 a 2 směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů
musí být vykládán v tom smyslu, že
brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž je osvobození od spotřební daně odepřeno pouze z toho důvodu, že chybí dokumentace požadovaná pro přepravu zboží podléhajícího spotřební dani nebo že byla vyhotovena či předána se zpožděním, pokud je zaprvé prokázáno, že toto zboží bylo použito k účelům osvobozeným od daně, a zadruhé neexistuje žádná indicie, která by mohla vzbudit podezření, že došlo k daňovému úniku, zneužití daňového režimu nebo vyhýbání se daňovým povinnostem.
Półtorak
Hesse
Steinfatt
Petrlík
Dimitrakopoulos
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 1. července 2026
Podpisy
* Jednací jazyk: němčina.
Amtliche Sprachfassungen
Diese Entscheidung liegt in folgenden Amtssprachen der Union vor — alle gleichermaßen verbindlich.
ČeštinaΕλληνικάEnglishEspañolFrançaisItalianoNederlandsPolskiPortuguêsRomână