Ochranná známka Evropské unie – Řízení o prohlášení neplatnosti – Trojrozměrná ochranná známka – Tvar oktogonálního kartonu – Označení, které je tvořeno výlučně tvarem výrobku, který je nezbytný pro dosažení technického výsledku – Výrobní proces – Užívání výrobku – Článek 7 odst. 1 písm. e) bod ii) a čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 40/94

null ROZSUDEK TRIBUNÁLU (sedmého senátu zasedajícího v kolegiu o pěti soudcích) 3. června 2026(*) „ Ochranná známka Evropské unie – Řízení o prohlášení neplatnosti – Trojrozměrná ochranná známka – Tvar oktogonálního kartonu – Označení, které je tvořeno výlučně tvarem výrobku, který je nezbytný pro dosažení technického výsledku – Výrobní proces – Užívání výrobku – Článek 7 odst. 1 písm. e) bod ii) a čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 40/94“ Ve věci T‑104/25, Lami Packaging (Kunshan) Co. Ltd, se sídlem v Kunshanu (Čína), zástupci: K. Strömholm, advokátka, žalobkyně, proti Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zástupci: E. Nicolás Gómez a D. Hanf, jako zmocněnci, žalovanému, přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice v řízení před Tribunálem, je Tetra Laval Holdings & Finance SA, se sídlem v Pully (Švýcarsko), zástupci: S. Schäfer a M. Kleespies, advokáti, TRIBUNÁL (sedmý senát zasedající v kolegiu o pěti soudcích), ve složení: K. Kecsmár, předseda, L. Madise (zpravodaj), P. Nihoul, U. Öberg a L. Truchot, soudci, za soudní kancelář: G. Mitrev, rada, s přihlédnutím k písemné části řízení, po jednání konaném dne 20. ledna 2026, vydává tento Rozsudek 1        Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, společnost Lami Packaging (Kunshan) Co. Ltd, domáhá zrušení a změny rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 6. prosince 2024 (věc R 12/2024‑4) (dále jen „napadené rozhodnutí“). Skutečnosti předcházející sporu 2        Dne 3. ledna 2022 podala žalobkyně u EUIPO návrh na prohlášení neplatnosti ochranné známky Evropské unie, která byla zapsána na základě přihlášky, kterou podala společnost Tetra Laval Holdings & Finance SA, vedlejší účastnice, dne 19. dubna 2000 pro následující trojrozměrné označení: 3        Výrobky, na které se vztahuje sporná ochranná známka a pro které byl podán návrh na prohlášení neplatnosti, náležely do třídy 16 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu ochranných známek ze dne 15. června 1957 ve znění změn a doplňků a odpovídaly následujícímu popisu: „Obaly a obalové materiály z papíru nebo z laminovaného papíru s plastem“. 4        Důvody uplatněnými na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti byly důvody uvedené jednak v čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146) ve znění pozdějších předpisů ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. e) bodem ii) téhož nařízení a jednak v čl. 51 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení. 5        Dne 6. listopadu 2023 zrušovací oddělení vyhovělo návrhu na prohlášení neplatnosti na základě čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. e) bodem ii) tohoto nařízení. 6        Dne 3. ledna 2024 podala vedlejší účastnice u EUIPO odvolání proti rozhodnutí zrušovacího oddělení. 7        Napadeným rozhodnutím odvolací senát odvolání vyhověl, a v důsledku toho zamítl návrh na prohlášení neplatnosti podaný žalobkyní z důvodu, že se čl. 7 odst. 1 písm. e) bod ii) nařízení č. 40/94 na spornou ochrannou známku nepoužije. Odvolací senát měl v podstatě za to, že funkce, kterou plní tvar výrobku, nepředstavuje technický výsledek ve smyslu tohoto ustanovení. Aby dospěl k tomuto závěru, měl odvolací senát s odkazem zvláště na rozsudek ze dne 16. září 2015, Société des Produits Nestlé (C‑215/14, EU:C:2015:604), za to, že se čl. 7 odst. 1 písm. e) bod ii) nařízení č. 40/94 použije, pokud tvar umožňuje, aby výrobek při užívání dosáhl žádoucího technického výsledku. Odvolací senát měl za to, že v projednávané věci se základní vlastnosti související s tvarem výrobku týkají výrobního postupu, ale nemají vliv na funkci zajišťovanou uvedeným výrobkem. 8        Kromě toho odvolací senát zamítl návrh na prohlášení neplatnosti podaný na základě čl. 51 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, když měl za to, že žalobkyně neprokázala, že vedlejší účastnice zneužila systém zápisu ochranných známek za účelem umělé ochrany tvaru, který může být chráněn pouze patentem. Návrhová žádání účastníků řízení 9        Žalobkyně v podstatě navrhuje, aby Tribunál: –        zrušil napadené rozhodnutí a změnil jej v tom smyslu, že odvolání podané k odvolacímu senátu se zamítá; –        uložil EUIPO, nebo případně vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení. 10      EUIPO navrhuje, aby Tribunál: –        zamítl žalobu a uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení „v případě, že Tribunál schválí právní a skutkové posouzení [uvedené] v bodech 50 až 61 napadeného rozhodnutí“; –        podpůrně žalobě vyhověl. 11      Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál: –        zamítl žalobu; –        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení. Právní otázky Použitelné právo 12      Předně je třeba uvést, že s ohledem na datum podání dotčené přihlášky k zápisu, a sice 19. dubna 2000, které je rozhodné pro určení použitelného hmotného práva, se na skutkové okolnosti projednávané věci vztahují hmotněprávní ustanovení nařízení č. 40/94 (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 5. října 2004, Alcon v. OHIM, C‑192/03 P, EU:C:2004:587, body 39 a 40, a rozsudek ze dne 23. dubna 2020, Gugler France v. Gugler a EUIPO, C‑736/18 P, nezveřejněný, EU:C:2020:308, bod 3 a citovaná judikatura). 13      Proto je třeba v projednávané věci, co se týče hmotněprávních pravidel, odkazy odvolacího senátu na čl. 7 odst. 1 písm. e) body i) a ii) a na čl. 59 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1) v napadeném rozhodnutí a účastníků řízení v jejich písemnostech chápat tak, že se týkají čl. 7 odst. 1 písm. e) bodů i) a ii) a čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94, jež mají, co se týče projednávaného sporu, v podstatě totožné znění. 14      Vzhledem k tomu, že podle ustálené judikatury se procesní pravidla obecně považují za použitelná ke dni, kdy vstoupí v platnost (viz rozsudek ze dne 11. prosince 2012, Komise v. Španělsko, C‑610/10, EU:C:2012:781, bod 45 a citovaná judikatura), se projednávaný spor řídí procesními ustanoveními nařízení 2017/1001. Úvodní poznámky 15      Na podporu žaloby uplatňuje žalobkyně jediný žalobní důvod vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení č. 40/94 ve spojení s čl. 51 odst. 1 písm. a) téhož nařízení. 16      Z článku 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94 vyplývá, že se ochranná známka prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u EUIPO, pokud byla tato ochranná známka zapsána v rozporu zejména s článkem 7 téhož nařízení. 17      V tomto ohledu je třeba připomenout, že v souladu s články 51 a 54 nařízení č. 40/94 se ochranná známka Evropské unie považuje za platnou do okamžiku, kdy ji EUIPO v návaznosti na řízení o prohlášení neplatnosti prohlásí za neplatnou. Vztahuje se tedy na ni domněnka platnosti, která představuje logický důsledek kontroly, kterou provádí EUIPO v rámci průzkumu přihlášky k zápisu [viz rozsudek ze dne 19. října 2022, H&H v. EUIPO – Giuliani (Swisse), T‑486/20, nezveřejněný, EU:T:2022:642, bod 75 a citovaná judikatura]. Z toho vyplývá, že v rámci řízení o prohlášení neplatnosti přísluší osobě, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, aby u EUIPO uplatnila konkrétní skutečnosti, které by platnost této ochranné známky zpochybnily. 18      Podle čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení č. 40/94 se do rejstříku nezapíšou označení, která jsou tvořena výlučně tvarem výrobku, který je nezbytný pro dosažení technického výsledku. 19      Každý z různých důvodů pro zamítnutí zápisu vyjmenovaných v článku 7 nařízení č. 40/94 musí být vykládán ve světle obecného zájmu, na němž každý z těchto důvodů stojí (obdobně viz rozsudek ze dne 18. června 2002, Philips, C‑299/99, EU:C:2002:377, bod 77). Obecným zájmem, na němž stojí čl. 7 odst. 1 písm. e) bod ii) nařízení č. 40/94, je zabránit tomu, aby právo ochranných známek vedlo k tomu, že určitému podniku poskytne monopol na technická řešení nebo užitné vlastnosti výrobku (rozsudky ze dne 14. září 2010, Lego Juris v. OHIM, C‑48/09 P, EU:C:2010:516, bod 43, a ze dne 19. června 2025, CeramTec, C‑17/24, EU:C:2025:455, bod 43). 20      Toto ustanovení má zabránit tomu, aby se ochrana přiznaná právem ochranných známek rozšířila nad rámec označení umožňujícího odlišit výrobky nebo služby od výrobků nebo služeb nabízených konkurenty a bránila posledně uvedeným v tom, aby mohli volně nabízet výrobky zahrnující uvedená technická řešení v rámci soutěže s vlastníkem ochranné známky (rozsudek ze dne 19. června 2025, CeramTec, C‑17/24, EU:C:2025:455, bod 43; obdobně viz rovněž rozsudek ze dne 18. června 2002, Philips, C‑299/99, EU:C:2002:377, bod 78). Je zejména nutno zabránit tomu, aby jiná výlučná ochranná práva s omezenou dobou jejich trvání (patenty, průmyslový vzor) získala bez časového omezení ochranu prostřednictvím práva ochranných známek (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 18. září 2014, Hauck, C‑205/13, EU:C:2014:2233, bod 19 a citovaná judikatura). 21      Správné použití čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení č. 40/94 vyžaduje, aby příslušný orgán identifikoval nejprve základní vlastnosti dotčeného trojrozměrného označení a následně určil, zda všechny tyto vlastnosti plní technickou funkci výrobku (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. září 2010, Lego Juris v. OHIM, C‑48/09 P, EU:C:2010:516, body 68, 72 a 84, a ze dne 10. listopadu 2016, Simba Toys v. EUIPO, C‑30/15 P, EU:C:2016:849, body 40 a 42). 22      Opodstatněnost jediného žalobního důvodu uplatněného žalobkyní je třeba přezkoumat ve světle těchto úvah. K určení základních vlastností sporné ochranné známky 23      Pokud jde o první etapu, určení základních vlastností označení musí být provedeno v každém jednotlivém případě bez obecně platného pořadí důležitosti jednotlivých druhů prvků, které může označení obsahovat. Může být provedeno buď přímo na základě celkového dojmu, kterým označení působí, nebo může být nejprve provedeno postupné přezkoumání každého prvku tvořícího toto označení (rozsudek ze dne 14. září 2010, Lego Juris v. OHIM, C‑48/09 P, EU:C:2010:516, bod 70). Jak vyplývá z rozsudku ze dne 14. září 2010, Lego Juris v. OHIM (C‑48/09 P, EU:C:2010:516, bod 69), výraz „základní vlastnosti“ musí být chápán tak, že se týká nejdůležitějších prvků označení. Proto může být určení základních vlastností označení podle konkrétního případu, a zejména s ohledem na stupeň jeho obtížnosti uskutečněno prostou analýzou vzhledu uvedeného označení, nebo může být naopak založeno na důkladnějším přezkumu, v rámci kterého jsou zohledňovány takové prvky užitečné pro posouzení, jakými jsou průzkumy a posudky nebo údaje týkající se práv duševního vlastnictví dříve přiznaných v souvislosti s dotyčným výrobkem (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 23. dubna 2020, Gömböc, C‑237/19, EU:C:2020:296, bod 29 a citovaná judikatura). 24      V projednávané věci odvolací senát identifikoval v bodě 32 napadeného rozhodnutí základní vlastnosti sporné ochranné známky následujícím způsobem: –        nápojový karton se čtyřmi panely tvořícími stěny a čtyřmi seřezanými hranami, který má oktogonální tvar s přibližně čtvercovým průřezem; –        čtyři seřezané hrany mají formu zaoblených šestiúhelníků/rovnoběžníků a jejich povrch je spíše vyhloubený než plochý; –        čtyři panely tvořící stěny se ve střední části zužují a směrem nahoru a dolů se rozšiřují; –        na vrchní části nápojového kartonu je těsnicí šev, který prochází přes horní plochu a sahá až ke dvěma rohovým záhybům přeloženým na dvou vertikálních panelech. 25      Odvolací senát měl za to, že první tři základní vlastnosti definují strukturu a obrysy tvaru, zatímco čtvrtá základní vlastnost zaručuje hermetické uzavření obalu. 26      Účastníci řízení, a zejména žalobkyně, která uvádí, že nenamítá nic proti výsledku, k němuž dospěl odvolací senát v tomto ohledu, identifikaci těchto čtyř základních vlastností nezpochybňují. Stejně tak vedlejší účastnice řízení uvedla, že souhlasí s identifikací základních vlastností provedenou odvolacím senátem a že v rámci tohoto řízení nemá v úmyslu napadnout to, že odvolací senát odmítl argument, který před ním přednesla, podle něhož existuje pátá základní vlastnost odpovídající celkovému vzhledu sporné ochranné známky. K technické funkčnosti základních vlastností sporné ochranné známky 27      Jakmile jsou určeny základní vlastnosti, přísluší příslušnému orgánu, aby následně ověřil, zda všechny tyto vlastnosti plní technickou funkci nebo jednu z technických funkcí dotčeného výrobku [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. září 2010, Lego Juris v. OHIM, C‑48/09 P, EU:C:2010:516, bod 72; ze dne 23. dubna 2020, Gömböc, C‑237/19, EU:C:2020:296, bod 28 a citovaná judikatura, a ze dne 9. července 2025, Spin Master Toys UK v. EUIPO – Verdes Innovations (Tvar kostky se stranami, které mají mřížkovou strukturu a liší se barvami), T‑1171/23, EU:T:2025:691, bod 31]. 28      V tomto ohledu je nutno upřesnit, že určení technických funkcí dotčeného výrobku příslušným orgánem musí být založeno na objektivních a spolehlivých informacích. Tento orgán může vyhledávat takové informace zejména v případných popisech tohoto výrobku předložených při podání přihlášky ochranné známky, v údajích týkajících se práv duševního vlastnictví dříve přiznaných v souvislosti s uvedeným výrobkem, jako jsou starší patenty, které popisují funkční prvky dotčeného tvaru, prostřednictvím průzkumů a posudků týkajících se funkcí samotného výrobku nebo také v jakékoli relevantní dokumentaci, jako jsou vědecké publikace, katalogy a internetové stránky, popisující technické funkce výrobku (rozsudek ze dne 14. září 2010, Lego Juris v. OHIM, C‑48/09 P, EU:C:2010:516, bod 85; obdobně viz rovněž rozsudek ze dne 23. dubna 2020, Gömböc, C‑237/19, EU:C:2020:296, bod 34). Bylo rovněž rozhodnuto, že existence patentu může představovat nevyvratitelný důkaz o tom, že vlastnosti nárokované tímto patentem jsou funkční [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. června 2016, Peri v. EUIPO (Tvar zámku bednění), T‑656/14, nezveřejněný, EU:T:2016:367, bod 23]. 29      Naproti tomu informace týkající se toho, že relevantní veřejnost případně zná technické funkce dotčeného výrobku a způsob, jakým jsou nabývány, spadají pod posouzení zahrnující nezbytně subjektivní prvky, které jsou potenciálně zdrojem nejistoty, co se týče rozsahu a přesnosti znalostí této veřejnosti, což může ohrozit cíl sledovaný důvodem pro zamítnutí zápisu stanoveným v čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení č. 40/94, který spočívá v zabránění tomu, aby právo ochranných známek přiznávalo podniku monopol na technická řešení nebo užitné vlastnosti výrobku (obdobně viz rozsudek ze dne 23. dubna 2020, Gömböc, C‑237/19, EU:C:2020:296, bod 35). 30      V projednávané věci měl odvolací senát za to, že se čl. 7 odst. 1 písm. e) bod ii) nařízení č. 40/94 použije, pokud tvar výrobku umožňuje při užívání tohoto výrobku dosáhnout technického výsledku, ale nepoužije se na způsob, jakým je výrobek vyráběn, a že se v projednávané věci výsledek technické povahy související s tvarem sporné ochranné známky týká pouze samotného výrobního postupu, ale nemá vliv na funkci zajišťovanou tímto výrobkem v rámci jeho užívání spotřebitelem. 31      Vzhledem k tomu, že se argumentace účastníků řízení zaměřuje na tyto dva body, je třeba za účelem posouzení opodstatněnosti jediného žalobního důvodu uplatněného žalobkyní postupně přezkoumat, zda se pojem „technický výsledek“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení č. 40/94 vztahuje pouze na způsob, jakým výrobek funguje, a zda se v projednávané věci výsledek technické povahy související s tvarem sporné ochranné známky týká pouze samotného postupu výroby výrobku. K výkladu pojmu „technický výsledek“ 32      Žalobkyně a EUIPO pochybují o opodstatněnosti výkladu odvolacího senátu, podle kterého se důvod pro zamítnutí zápisu stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. e) bodě ii) nařízení č. 40/94 uplatní, pokud tvar umožňuje, aby výrobek dosáhl požadovaného technického výsledku při použití, ale neuplatní se na způsob, jakým je výrobek vyráběn. Podle EUIPO a žalobkyně se toto restriktivní pojetí odchyluje od širokého výkladu obecného zájmu, na němž stojí čl. 7 odst. 1 písm. e) bod ii) nařízení č. 40/94, který je třeba přijmout. 33      Žalobkyně stejně jako EUIPO tedy tvrdí, že přístup, který přijal odvolací senát v napadeném rozhodnutí, vyplývá z doslovného výkladu rozsudku ze dne 16. září 2015, Société des Produits Nestlé (C‑215/14, EU:C:2015:604), a kromě toho se na rozdíl od zásad připomenutých v bodech 28 a 29 výše zakládá na subjektivním posouzení technického výsledku, který může vyplývat z tvaru výrobku. 34      Kromě toho má žalobkyně stejně jako EUIPO za to, že výklad čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení č. 40/94, podle něhož se pojem „technický výsledek“ týká výlučně způsobu, jakým je výrobek spotřebitelem používán, vede k neoprávněnému omezení použitelnosti tohoto ustanovení a vede k nežádoucím výsledkům s ohledem na účel uvedeného ustanovení. 35      Konečně žalobkyně uvádí, že na rozdíl od projednávané věci, která se týká důmyslného výrobku, který byl předmětem patentových přihlášek, se věc, ve které byl vydán rozsudek ze dne 16. září 2015, Société des Produits Nestlé (C‑215/14, EU:C:2015:604), týkala případu, kdy jediným přínosem tvaru výrobku bylo zjednodušení výrobního postupu bez jakéhokoli dopadu na způsob, jakým spotřebitelé výrobek používali. Žalobkyně z toho vyvozuje, že závěry vyplývající z uvedeného rozsudku nemohou podpořit závěr, k němuž dospěl odvolací senát v napadeném rozhodnutí. 36      Vedlejší účastnice tvrdí, že odvolací senát správně vyložil čl. 7 odst. 1 písm. e) bod ii) nařízení č. 40/94 a správně použil zásady vyplývající z rozsudku ze dne 16. září 2015, Société des Produits Nestlé (C‑215/14, EU:C:2015:604). 37      Úvodem je třeba připomenout, že správné použití čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení č. 40/94 předpokládá, že základní vlastnosti dotčeného trojrozměrného označení jsou nezbytné pro dosažení technického výsledku. 38      Odvolací senát měl poté, co dospěl k závěru, že základní vlastnosti sporné ochranné známky umožňují dosáhnout výsledku technické povahy, nicméně v bodě 50 napadeného rozhodnutí za to, že výsledek technické povahy není nutně „technickým výsledkem“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení č. 40/94. 39      Odvolací senát měl totiž v bodě 52 napadeného rozhodnutí za to, že je třeba rozlišovat mezi způsobem, jakým je výrobek vyráběn, a způsobem, jakým výrobek funguje. Podle napadeného rozhodnutí se důvod pro zamítnutí zápisu stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. e) bodě ii) nařízení č. 40/94 uplatní, pokud tvar umožňuje, aby výrobek dosáhl požadovaného technického výsledku při použití, ale neuplatní se na způsob, jakým je výrobek vyráběn. 40      V tomto ohledu měl odvolací senát v bodě 53 napadeného rozhodnutí za to, že takový výklad je podpořen cílem sledovaným dotčeným ustanovením, který spočívá v „zabránění tomu, aby byl přiznán monopol na technická řešení, která může uživatel vyhledávat ve výrobcích konkurentů“. Podle napadeného rozhodnutí „jsou“ přitom „z hlediska spotřebitele rozhodující funkční vlastnosti výrobku a způsob jeho výroby není důležitý“. 41      Je třeba uvést, že odvolací senát, aby dospěl k závěru, že se čl. 7 odst. 1 písm. e) bod ii) nařízení č. 40/94 nepoužije, pokud se technický výsledek dosažený díky tvaru sporné ochranné známky týká pouze samotného procesu výroby výrobku, vycházel z rozsudku ze dne 16. září 2015, Société des Produits Nestlé (C‑215/14, EU:C:2015:604). 42      Je třeba připomenout, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne 16. září 2015, Société des Produits Nestlé (C‑215/14, EU:C:2015:604), rozhodl, že čl. 3 odst. 1 písm. e) bod ii) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 2008, L 299, s. 25), jehož znění je totožné se zněním čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení č. 40/94, musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na způsob, jakým dotčený výrobek funguje, a nepoužije se na způsob jeho výroby. Soudní dvůr tak s ohledem na pojem „technický výsledek“ rozlišuje mezi použitím výrobku a jeho výrobou. 43      Toto principiální rozlišení použité v rozsudku ze dne 16. září 2015, Société des Produits Nestlé (C‑215/14, EU:C:2015:604), přispělo k upřesnění působnosti čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení č. 40/94, když stanovilo, že pro použití tohoto ustanovení jsou relevantní pouze technické výsledky, které se projevily při používání dotčeného výrobku. 44      Odvolací senát, který měl za to, že se důvod pro zamítnutí zápisu stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. e) bodě ii) nařízení č. 40/94 uplatní, pokud tvar umožňuje, aby výrobek dosáhl technického výsledku při použití, ale neuplatní se na způsob jeho výroby, se tedy nedopustil pochybení při výkladu tohoto ustanovení. 45      Argumenty uváděné žalobkyní a EUIPO nemohou tento závěr zpochybnit. 46      Pokud jde v prvé řadě o argument žalobkyně a EUIPO, že rozsudek ze dne 16. září 2015, Société des Produits Nestlé (C‑215/14, EU:C:2015:604), upřednostňuje subjektivní posouzení technického výsledku, který může vyplývat z tvaru výrobku, je třeba podobně jako vedlejší účastnice uvést, že posouzení případné technické funkce tvaru musí být nutně provedeno s přihlédnutím k užitečnosti, kterou výrobek představuje z hlediska relevantní veřejnosti. Toto zjištění nemění nic na skutečnosti, že posouzení funkčnosti výrobku musí být provedeno nikoli s ohledem na výhody vnímané uživatelem, jelikož toto posouzení je nutně subjektivní, ale musí vycházet z takových objektivních skutečností, jako je dokumentace popisující funkční prvky dotyčného tvaru. Z uvedeného rozsudku tedy vyplývá, že spíše než přidat subjektivní prvek založený na tom, že spotřebitel vnímá technický výsledek tvaru výrobku, je třeba objektivně posoudit technický výsledek, jehož může být dosaženo v rámci používání výrobku spotřebitelem. 47      Pokud jde ve druhé řadě o argument žalobkyně a EUIPO vycházející z toho, že rozlišení mezi výrobním procesem a užíváním výrobku není v souladu s cílem sledovaným čl. 7 odst. 1 písm. e) bodem ii) nařízení č. 40/94, je třeba připomenout, podobně jako to učinila vedlejší účastnice a jak vyplývá zejména z bodu 55 rozsudku ze dne 16. září 2015, Société des Produits Nestlé (C‑215/14, EU:C:2015:604), že cílem tohoto ustanovení je zabránit tomu, aby právo ochranných známek přiznalo monopol na technická řešení, která mohou být vyhledávána uživatelem u výrobků konkurentů. Z toho vyplývá, že posouzení technického výsledku musí být provedeno s ohledem na funkce tvaru při užívání výrobku, kdežto způsoby jeho výroby jsou jako takové z hlediska spotřebitele, a zejména konečného spotřebitele, irelevantní. Nelze tedy mít za to, že rozlišení provedené odvolacím senátem je v rozporu s účelem uvedeného ustanovení, ale naopak spadá do rámce cíle, který sleduje. 48      Ve třetí řadě je třeba uvést, že i když žalobkyně tvrdí, že rozsudek ze dne 16. září 2015, Société des Produits Nestlé (C‑215/14, EU:C:2015:604), není použitelný na projednávanou věc, zejména z důvodu zvláštních okolností věci, které se týkají zvláště důmyslnosti dotčeného výrobku nebo existence dřívějších patentových přihlášek, je třeba uvést, že v uvedeném rozsudku Soudní dvůr rozhodl v rámci předběžné otázky týkající se výkladu ustanovení, jehož znění je totožné se zněním čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení č. 40/94, jak bylo připomenuto v bodě 42 výše. Výklad podaný Soudním dvorem, založený výlučně na analýze samotného ustanovení, má tedy obecnou působnost. Z toho vyplývá, že se žalobkyně nemůže dovolávat zvláštních okolností projednávané věci, aby odůvodnila jiný výklad, než je výklad použitý Soudním dvorem v rozsudku ze dne 16. září 2015, Société des Produits Nestlé (C‑215/14, EU:C:2015:604). 49      Z toho vyplývá, že odvolací senát mohl, aniž přehlédl cíl sledovaný čl. 7 odst. 1 písm. e) bodem ii) nařízení č. 40/94 nebo porušil relevantní judikaturu, založit svou analýzu na rozlišení mezi technickými výsledky souvisejícími s postupem výroby výrobku a technickými výsledky, které se projevily při jeho užívání. 50      Za účelem posouzení opodstatněnosti jediného žalobního důvodu vzneseného žalobkyní je tedy třeba přezkoumat, zda v projednávané věci bylo toto rozlišení použito správně a zda základní vlastnosti dotčené ochranné známky vedou k technickému výsledku, který se omezuje na proces výroby výrobku. K posouzení technického výsledku v projednávané věci 51      Žalobkyně tvrdí, že každá ze základních vlastností sporné ochranné známky plní technickou funkci s ohledem na výrobky, na které se zápis vztahuje. 52      Žalobkyně má za to, že odvolací senát nesprávně dospěl k závěru, že výsledek prvních tří základních vlastností sporné ochranné známky se týká pouze postupu výroby výrobku. Poukazuje na to, že tvar sporné ochranné známky umožňuje zvýšit účinnost základní funkce výrobku, kterou je pojmout tekutinu. Uvádí, že tento tvar tím, že umožňuje při zmenšeném množství materiálu zachovat a vylepšit funkci výrobku jako obal, přináší sám o sobě nové a vylepšené vlastnosti, které přetrvávají i po výrobě. 53      Žalobkyně má dále za to, že tvar výrobku, který umožňuje dosáhnout technického výsledku spočívajícího v nižší váze, usnadňuje skladování, manipulaci a přepravu a zároveň zaručuje stabilitu a tuhost obalu. Tvrdí, že je třeba rovněž zohlednit skutečnost, že tvar výrobku má výhody z hlediska životního prostředí, pokud jde o snížení spotřebovaných zdrojů a vyprodukovaného odpadu. 54      Žalobkyně dodává, že technické výsledky sporné ochranné známky mají význam v celém dodavatelském řetězci. Podle ní hlavní zákazníci výrobků označených spornou ochrannou známkou, tj. profesionální zprostředkovatelé v potravinářském průmyslu, objektivně těží v rámci běžného užívání výrobku z výhod vyplývajících z tvaru sporné ochranné známky. Podle žalobkyně se tyto výhody vztahují i na maloobchodníky a konečné spotřebitele. 55      EUIPO ponechává na posouzení Tribunálu, zda jsou právní a skutkové úvahy, na jejichž základě odvolací senát dospěl k závěru, že tvar výrobku není příčinou technického výsledku, který má vliv na způsob, jakým je výrobek používán, platné. 56      Vedlejší účastnice tvrdí, že základní vlastnosti sporné ochranné známky, které umožňují vylepšit poměr mezi objemem nádoby a plochou obalu, jsou výsledkem optimalizovaného výrobního postupu, ale nevedou při užívání výrobku k příznivým technickým výsledkům. 57      Vedlejší účastnice dodává, že zachování takových obvyklých vlastností obalů, jako je dobrá stabilita a dobrá manipulace s obalem, nepředstavuje funkční výhodu ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení č. 40/94. Má za to, že funkce této povahy jsou ve skutečnosti základními vlastnostmi, které se ve většině nádob již vyskytují. Konečně má vedlejší účastnice za to, že obchodní a ekologické výhody uplatňované žalobkyní nepředstavují technické výhody ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení č. 40/94. 58      Z judikatury vyplývá, že v rámci přezkumu funkčnosti označení tvořeného tvarem výrobku je třeba po určení základních vlastností uvedeného označení posoudit to, zda tyto vlastnosti plní technickou funkci dotčeného výrobku. Tento přezkum musí být samozřejmě proveden prostřednictvím analýzy označení, pro nějž byla podána přihláška ochranné známky nebo které bylo zpochybněno, a nikoliv označení tvořených jinými tvary výrobku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. září 2010, Lego Juris v. OHIM, C‑48/09 P, EU:C:2010:516, bod 84). 59      Pomocí výrazů „výlučně“ a „nezbytný“ čl. 7 odst. 1 písm. e) bod ii) nařízení č. 40/94 zajišťuje, aby byl zamítnut zápis jen tvarů výrobku, které v sobě zahrnují pouze technické řešení, a jejichž zápis jako ochranné známky by tedy skutečně bránil využívání tohoto technického řešení jinými podniky (rozsudek ze dne 14. září 2010, Lego Juris v. OHIM, C‑48/09 P, EU:C:2010:516, bod 48). 60      Podmínka, podle které lze zamítnout zápis tvaru výrobku jako ochranné známky Evropské unie podle čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení č. 40/94 pouze tehdy, pokud je tento tvar „nezbytný“ pro dosažení zamýšleného technického výsledku, však neznamená, že by dotčený tvar musel jako jediný umožňovat dosažení tohoto výsledku (rozsudek ze dne 14. září 2010, Lego Juris v. OHIM, C‑48/09 P, EU:C:2010:516, bod 53). 61      Posouzení technického výsledku, které provedl odvolací senát v projednávané věci, je třeba přezkoumat ve světle těchto zásad. 62      Nejprve je třeba připomenout důvody uvedené v tomto ohledu v napadeném rozhodnutí. 63      Odvolací senát provedl přezkum technické funkčnosti, když analyzoval tvar sporné ochranné známky a zohlednil přihlášku PCT/WO1997034809, kterou dne 29. října 1996 podala vedlejší účastnice na základě Smlouvy o patentové spolupráci podepsané ve Washingtonu dne 19. června 1970 ve znění změn (dále jen „přihláška podaná na základě PCT“). V bodě 46 napadeného rozhodnutí měl odvolací senát za to, že relevanci této přihlášky nelze zpochybnit skutečností, že nákresy, které jsou v ní uvedeny, vykazují ve vztahu ke sporné ochranné známce rozdíly. Odvolací senát v tomto ohledu uvedl, že podle judikatury není totožnost patentu a ochranné známky podmínkou k tomu, aby mohl být zohledněn při posuzování funkčnosti základních vlastností ochranné známky. 64      Zejména na základě upřesnění uvedených v přihlášce podané na základě PCT odvolací senát v bodech 44, 47 a 49 napadeného rozhodnutí uvedl, že ve srovnání s tradičními rovnoběžnostěnnými tvary takový prizmatický tvar, jako je tvar sporné ochranné známky, snižuje množství kartonového obalu nezbytného k tomu, aby pojmul určitý objem tekutiny. Odvolací senát měl za to, že tohoto technického výsledku bylo dosaženo prostřednictvím prvních tří základních vlastností sporné ochranné známky připomenutých v bodě 32 napadeného rozhodnutí, které definují strukturu a tvar nádoby, zatímco čtvrtá základní vlastnost související s přítomností těsnicího švu, který prochází přes horní část tvaru, umožňuje zaručit hermetické uzavření obalu. Odvolací senát měl v bodech 44 a 47 napadeného rozhodnutí rovněž za to, že tvar sporné ochranné známky umožňuje zaručit stabilitu a vlastnosti umožňující manipulaci s obalem. 65      Odvolací senát měl v bodě 55 napadeného rozhodnutí za to, že tvar sporné ochranné známky tím, že snižuje množství materiálu nezbytného pro výrobu výrobku, poskytuje výrobci, a sice vlastníkovi sporné ochranné známky, výhody, jelikož mu umožňuje dosáhnout úspor a dosáhnout cílů environmentální udržitelnosti. Odvolací senát měl naproti tomu za to, že takové výhody nevyhledává veřejnost, pro kterou je určena sporná ochranná známka, a sice profesionální zprostředkovatelé v potravinářském průmyslu, kteří nakupují prázdné obaly za účelem jejich naplnění tekutinami a potravinami. 66      V bodech 56 a 57 napadeného rozhodnutí odvolací senát zkoumal případné technické výhody sporné ochranné známky pro jiné kategorie uživatelů, jako jsou maloobchodníci a koneční uživatelé. Odvolací senát nicméně odmítl argumenty žalobkyně, když měl zaprvé za to, že úspory z nákladů na dopravu jsou čistě hypotetické, zadruhé, že přínosy v oblasti udržitelnosti jsou spekulativní, pokud jde o jejich rozsah, a zatřetí, že se žalobkyně dovolávala výhod, které nejsou technické, nýbrž obchodní povahy, když zejména zdůraznila, že zákazníci ochranné známky mají možnost prodávat větší množství potravin s využitím větší kapacity obalu ve srovnání s tradičními nápojovými kartony. Pokud jde o konečné spotřebitele, měla za to, že výhody uváděné žalobkyní se netýkají způsobu, jakým budou tito spotřebitelé výrobek používat. 67      Konečně měl odvolací senát v bodě 58 napadeného rozhodnutí za to, že tvar sporné ochranné známky nemá pozitivní dopad, pokud jde o manipulaci s nádobou a její skladování a umožňuje v tomto ohledu pouze dodržet základní požadavky použitelné na většinu obalového zboží. 68      Odvolací senát v bodech 59 a 60 napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že technický výsledek dosažený spornou ochrannou známkou se týká pouze samotného procesu výroby výrobku, ale nemá vliv na funkci zajišťovanou tímto výrobkem. 69      Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací senát měl v podstatě za to, že základní vlastnosti sporné ochranné známky jednak umožňují, aby výrobek plnil funkci nádoby, když je zachována stabilita a vlastnosti umožňující manipulaci s obalem, a jednak vylepšují poměr mezi objemem nádoby a množstvím materiálu nezbytného pro její výrobu. Odvolací senát měl však za to, že zachování základních vlastností obalu ani vylepšení poměru mezi objemem nádoby a nezbytným množstvím materiálu nepředstavují technický výsledek ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení č. 40/94. 70      Je třeba zaprvé přezkoumat posouzení zachování základních vlastností výrobku, na který se vztahuje sporná ochranná známka, které provedl odvolací senát, a zadruhé posouzení vylepšení poměru mezi objemem nádoby a množstvím materiálu nezbytného pro její výrobu. 71      V prvé řadě je třeba uvést, že výrobkem, na který se vztahuje sporná ochranná známka, je nádoba, jejíž hlavní technickou funkcí je pojímat tekutiny nebo potraviny, jak vyplývá zejména z bodu 37 napadeného rozhodnutí a z přihlášky podané na základě PCT. Je rovněž třeba zdůraznit, že všechny základní vlastnosti sporné ochranné známky přispívají k tomu, aby výrobek mohl plnit tuto technickou funkci, jak uvádí žalobkyně, neboť první tři základní vlastnosti definují strukturu a obrysy nádoby, zatímco čtvrtá základní vlastnost přispívá k zajištění její těsnosti, jak vyplývá z bodu 49 napadeného rozhodnutí. 72      Z konstatování uvedených v bodech 44 a 47 napadeného rozhodnutí, jakož i z přihlášky podané na základě PCT mimoto vyplývá, že tvar sporné ochranné známky nadto umožňuje zajistit stabilitu nádoby, jakož i schopnost s ní manipulovat. Jak tvrdí žalobkyně, takové technické výhody, které přispívají k pevnosti nádoby a k tomu, že je způsobilá k hromadění a skladování, jsou vyhledávány uživateli výrobku, zejména profesionálními zprostředkovateli v potravinářském průmyslu, kteří naplňují prázdné obaly tekutinami nebo potravinami před jejich distribucí jako konečného výrobku, jak je připomenuto v bodě 37 napadeného rozhodnutí. Takové technické funkce jsou relevantní v rámci používání výrobku, neboť nádoba musí být poté, co byla naplněna, skladována, vyexpedována nebo s ní musí být manipulováno bez problémů souvisejících s nestabilitou nebo bez rizika poškození, jak uvádí žalobkyně. 73      S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že základní vlastnosti sporné ochranné známky jsou nezbytné pro dosažení technického výsledku spočívajícího v tom, že výrobek může plnit funkci nádoby určené k pojímání tekutin nebo potravin a zároveň zaručit jeho stabilitu a schopnost s ním manipulovat. Vzhledem k tomu, že tyto vlastnosti umožňují, aby byl výrobek používán v souladu s účelem, pro který byl koncipován, je žalobkyně oprávněna tvrdit, že uvedené vlastnosti jsou nezbytné pro dosažení technického výsledku, který se týká způsobu, jakým výrobek funguje. 74      Ve druhé řadě z bodů 44, 47 a 49 napadeného rozhodnutí vyplývá, že první tři základní vlastnosti sporné ochranné známky umožňují vylepšit objem nádoby ve srovnání s množstvím materiálu nezbytného pro její výrobu. V tomto ohledu odvolací senát v bodě 47 napadeného rozhodnutí uvedl, že ve srovnání s tradičními rovnoběžnostěnnými tvary takový prizmatický tvar, jako je tvar sporné ochranné známky, snižuje množství kartonového obalu nezbytného k tomu, aby pojmul určitý objem tekutiny. 75      Ačkoli odvolací senát dospěl k závěru, že z takové technické výhody má prospěch pouze výrobce, a tedy vlastník sporné ochranné známky, když mu umožňuje dosáhnout úspor a dosáhnout cílů environmentální udržitelnosti, je třeba uvést následující. 76      Zaprvé optimalizace objemu nádoby přispívá ke zvýšení účinnosti základní funkce výrobku, jak tvrdí žalobkyně. Tvar sporné ochranné známky totiž umožňuje při daném množství obalového materiálu zvýšit množství tekutin nebo potravin obsažené v nádobě. Vzhledem k tomu, že tvar sporné ochranné známky umožňuje vylepšit základní funkci výrobku, nelze jej považovat pouze za výsledek optimalizovaného výrobního procesu, který nemá žádný vliv na způsob, jakým výrobek funguje. 77      Zadruhé vylepšení poměru mezi objemem nádoby a množstvím materiálu nezbytného pro její výrobu má za následek, že při daném objemu je obal lehčí než obaly tradičního tvaru, jak rovněž uvádí žalobkyně. V tomto ohledu je třeba uvést, že obchodní sdělení vedlejší účastnice na takové technické výhody poukazuje. Z výňatku z internetové stránky vedlejší účastnice vyplývá, že vedlejší účastnice k tvaru sporné ochranné známky uvádí, že použití menšího množství obalového materiálu neohrožuje výkonnost výrobku. Toto obchodní sdělení poukazuje rovněž na lehkost výrobku, jakož i na jeho optimální účinnost, která souvisí zejména s jeho tvarem, který nezabírá příliš místa. Ačkoli vedlejší účastnice řízení na jednání uvedla, že obchodní sdělení obsahuje subjektivní skutečnosti a neposkytuje přesné informace o technických výhodách výrobku, z judikatury naopak vyplývá, že lze zohlednit jakoukoli dokumentaci relevantní pro posouzení technických funkcí výrobku, což zahrnuje zejména katalogy nebo internetové stránky popisující technické funkce výrobku (obdobně viz rozsudek ze dne 23. dubna 2020, Gömböc, C‑237/19, EU:C:2020:296, bod 34). 78      Kromě toho je třeba poznamenat, že snížení hmotnosti a objemu obalů představuje technický výsledek, který je relevantní z hlediska veřejnosti, na niž je zaměřena sporná ochranná známka, jak tvrdí žalobkyně. Prizmatický tvar výrobku tím, že umožňuje snížení hmotnosti obalů a způsobuje, že nezabírají tolik místa, nabízí technické řešení, které mohou vyhledávat profesionální zprostředkovatelé v potravinářském průmyslu. Jak zdůrazňuje žalobkyně, snížení hmotnosti obalů může zejména usnadnit jejich skladování a přepravu. 79      Z výše uvedeného vyplývá, že tvar sporné ochranné známky umožňuje získat méně objemný a lehčí obal než obaly tradičního tvaru z důvodu použití menšího množství materiálu. Takový technický výsledek je relevantní z hlediska veřejnosti, které je určena sporná ochranná známka, jelikož pozitivně ovlivňuje způsob, jakým mohou profesionální zprostředkovatelé v potravinářském průmyslu výrobek používat. 80      Zatřetí žalobkyně tvrdí, že tvar sporné ochranné známky je zdrojem technických výhod pro konečného spotřebitele. 81      V tomto ohledu je třeba poznamenat, že i když je jako v projednávané věci veřejnost, které je určena sporná ochranná známka, tvořena profesionálními zákazníky, může být relevantní analyzovat funkčnost základních vlastností této ochranné známky s přihlédnutím nejen k situaci posledně uvedených, ale i k situaci konečných uživatelů. Jak totiž v podstatě uvádí vedlejší účastnice, profesionální zprostředkovatelé mají zájem na tom, aby technický výsledek dosažený díky tvaru dotčené ochranné známky uspokojoval nejen jejich vlastní potřeby, ale také potřeby konečných uživatelů, kteří mají v úmyslu koupit jejich výrobky. Odvolací senát tedy správně přezkoumal, zda tvar sporné ochranné známky může umožnit dosažení technického výsledku užitečného pro konečného spotřebitele. 82      V projednávané věci je žalobkyně oprávněna tvrdit, že odvolací senát nesprávně dospěl k závěru, že technické výhody vyplývající z tvaru sporné ochranné známky se netýkají způsobu, jakým bude výrobek užíván konečnými spotřebiteli. Je totiž třeba poznamenat, že v přihlášce podané na základě PCT je uvedeno, že vzhledem ke svému zvláštnímu tvaru je obal pro spotřebitele snadněji uchopitelný a použitelný. Stejně tak výňatky z internetové stránky vedlejší účastnice předložené žalobkyní zmiňují ergonomický charakter tvaru výrobku. Je zejména uvedeno, že výrobek byl koncipován tak, aby se plně přizpůsobil všem velikostem rukou, aby poskytoval pohodlnější uchopení při konzumaci. 83      Z bodů 71 až 82 výše vyplývá, že odvolací senát nesprávně dospěl k závěru, že technický výsledek dosažený spornou ochrannou známkou se týká pouze samotného procesu výroby výrobku a nemá vliv na funkci zajišťovanou tímto výrobkem. Žalobkyně je tedy oprávněna tvrdit, že tvar sporné ochranné známky je nezbytný pro dosažení technického výsledku ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení č. 40/94. 84      Argumenty uvedené vedlejší účastnicí nemohou toto posouzení zpochybnit. 85      Zaprvé, i když vedlejší účastnice nezpochybňuje, že základní vlastnosti sporné ochranné známky umožňují, aby výrobek, na který se tato ochranná známka vztahuje, plnil hlavní funkci nádoby a zároveň splňovat požadavky na stabilitu a snadnou manipulaci vyhledávané uživateli tohoto druhu výrobků, má za to, že tvar sporné ochranné známky pouze umožňuje, aby výrobek plnil základní funkci, aniž v tomto ohledu nabízí vylepšení v porovnání s obaly tradičního tvaru. Tato argumentace se shoduje se stanoviskem zaujatým odvolacím senátem v bodě 58 napadeného rozhodnutí, který uvádí, že skutečnost, že tvar sporné ochranné známky zabezpečuje, aby nádoba mohla být uchopena a hromaděna, neznamená, že tento tvar má pozitivní dopad na tyto funkce. 86      Okolnost, že tvar sporné ochranné známky umožňuje plnit základní technickou funkci obalového zboží, avšak tuto funkci nevylepšuje, nicméně nemá vliv na použití čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení č. 49/94. Jak uvádí EUIPO, použití tohoto ustanovení nepodléhá existenci vylepšeného technického výsledku. Je tedy třeba zdůraznit, že cílem uvedeného ustanovení je chránit tvary výrobku nezbytné pro dosažení technického výsledku, a nikoli pouze inovativní technické výsledky, které mohou být patentovány (rozsudek ze dne 21. května 2015, Yoshida Metal Industry v. EUIPO, T‑331/10 RENV a T‑416/10 RENV, nezveřejněný, EU:T:2015:302, bod 59). 87      Stejně tak postrádá relevanci tvrzení vedlejší účastnice, podle kterého tvar sporné ochranné známky umožňuje, pokud jde o stabilitu výrobku, dosáhnout technického výsledku rovnocenného výsledku jiných tvarů obalu. Pro účely použití čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení č. 49/94 totiž analýza funkčnosti tvaru vyžaduje přezkum, zda je tento tvar nezbytný pro dosažení technického výsledku, ale nevyžaduje jeho srovnání s jinými tvary výrobku dostupnými na trhu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. března 2020, Tecnodidattica v. EUIPO (Tvar podstavců glóbusu a lampy), T‑752/18, nezveřejněný, EU:T:2020:130, bod 33]. 88      Zadruhé má vedlejší účastnice za to, že i kdyby byly výhody pro spotřebitele, pokud jde o skladování výrobku a manipulaci s ním, považovány za nabyté, měly by být považovány za hospodářské a obchodní výsledky, a nikoli za technický výsledek. Na tvar sporné ochranné známky v rozsahu, v němž umožňuje usnadnit balení a skladování výrobku, je však třeba nahlížet tak, že plní technickou funkci [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 31. ledna 2018, Novartis v. EUIPO – SK Chemicals (Zobrazení náplasti), T‑44/16, nezveřejněný, EU:T:2018:48, bod 63]. Navíc je třeba poznamenat, podobně jako žalobkyně a EUIPO, že metodické pokyny EUIPO v části B oddílu 4 kapitole 6 bodu 3 stanoví, že výraz „technický výsledek“ má zahrnovat tvary, „na něž se“ zejména „spotřebuje nejméně materiálu“ nebo „přispívají k praktickému skladování nebo přepravě“. 89      Zatřetí vedlejší účastnice tvrdí, že žalobkyně nepředložila důkaz o hospodářských přínosech, kterých mohou zákazníci sporné ochranné známky dosáhnout díky základním vlastnostem tvaru této ochranné známky. Tato argumentace se shoduje se stanoviskem zaujatým odvolacím senátem v bodě 57 napadeného rozhodnutí, připomenutým v bodě 66 výše, podle kterého jsou úspory tvrzené žalobkyní, pokud jde o náklady na dopravu, čistě hypotetické, zatímco tvrzené přínosy v oblasti udržitelnosti jsou spekulativní, pokud jde o jejich rozsah. 90      Jak však uvedl EUIPO na jednání, čl. 7 odst. 1 písm. e) bod ii) nařízení č. 40/94 se použije na tvary výrobků, které jsou nezbytné pro dosažení technického výsledku, aniž je vyžadováno prokázání rozsahu výhod, které mohou z tohoto technického výsledku vyplývat. Vzhledem k tomu, že je třeba mít za to, že tvar sporné ochranné známky umožňuje dosažení technického výsledku, okolnost, že hospodářské výhody, které z něj mohou vyplývat, jsou obtížně kvantifikovatelné, či dokonce hypotetické svým rozsahem, nemůže bránit použití čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení č. 40/94. 91      Začtvrté vedlejší účastnice na jednání zdůraznila, že druhá základní vlastnost sporné ochranné známky související s výskytem čtyř seřezaných hran představuje estetický prvek, který umožňuje přiznat nádobě distinktivní vzhled. 92      Druhá základní vlastnost však přispívá o tomu, že je výrobku, na který se vztahuje sporná ochranná známka, přiznán prizmatický tvar, který umožňuje zvýšit poměr mezi kapacitou nádoby a použitým množstvím materiálu pro její výrobu, přičemž je zároveň zajištěna stabilita a vlastnosti umožňující manipulaci s ní. Druhá základní vlastnost identifikovaná odvolacím senátem tedy plní technickou funkci, což vedlejší účastnice ostatně nezpochybňuje. 93      Z judikatury přitom vyplývá, že se čl. 7 odst. 1 písm. e) bod ii) nařízení č. 40/94 neuplatní v případě existence významného nefunkčního prvku, jako je ozdobný nebo fantazijní prvek, který představuje základní vlastnost sporné ochranné známky, ale není nezbytný pro dosažení technického výsledku [rozsudek ze dne 6. prosince 2023, BB Services v. EUIPO – Lego Juris (Tvar figurky na hraní s výstupkem na hlavě), T‑297/22, EU:T:2023:780, bod 121]. 94      Skutečnost, že základní prvek sporné ochranné známky, který je nezbytný pro dosažení technického výsledku, má také estetickou hodnotu nebo neobvyklou povahu, naproti tomu neumožňuje vyloučit použití čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení č. 40/94 [rozsudek ze dne 5. července 2023, Wajos v. EUIPO (Tvar nádoby), T‑10/22, nezveřejněný, EU:T:2023:377, bod 45]. 95      Skutečnost, že druhá základní vlastnost může mít kromě technické funkce i estetickou hodnotu a přispět k tomu, že sporná ochranná známka bude mít neobvyklý tvar, tedy nemůže bránit použití čl. 7 odst. 1 písm. e) bodu ii) nařízení č. 40/94. 96      Ze všeho předcházejícího vyplývá, že žalobkyně je oprávněna tvrdit, že odvolací senát nesprávně použil čl. 7 odst. 1 písm. e) bod ii) nařízení č. 40/94, když dospěl k závěru, že se toto ustanovení v projednávané věci nepoužije z důvodu, že technický výsledek dosažený prostřednictvím základních vlastností sporné ochranné známky se týká pouze samotného procesu výroby výrobku a nemá dopad na funkci zajišťovanou tímto výrobkem. 97      Z toho vyplývá, že odvolací senát měl neprávem za to, že žalobkyně není oprávněna dovolávat se neplatnosti sporné ochranné známky na základě čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. e) bodem ii) téhož nařízení. 98      Je třeba uvést, že žalobkyně nezpochybňuje druhý důvod napadeného rozhodnutí, kterým odvolací senát zamítl návrh na prohlášení neplatnosti v rozsahu, v němž byl založen na čl. 51 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94. Vzhledem k tomu, že důvody neplatnosti stanovené v písm. a) a b) tohoto odstavce jsou navzájem autonomní, však stačí, že je k odůvodnění neplatnosti sporné ochranné známky opodstatněný jeden z nich (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. června 2025, CeramTec, C‑17/24, EU:C:2025:455, bod 49). 99      Vzhledem k tomu, že je žalobkyně oprávněna tvrdit, že odvolací senát neprávem zamítl první důvod neplatnosti, který uplatnila, vyplývá z toho, že odvolací senát měl pouze z tohoto důvodu zamítnout odvolání vedlejší účastnice, které u něj bylo podáno. 100    Napadené rozhodnutí je tedy třeba zrušit. K návrhu na změnu napadeného rozhodnutí 101    V žalobě žalobkyně navrhla, aby Tribunál „prohlásil zápis [sporné] ochranné známky za neplatný“. Na jednání žalobkyně upřesnila, že tato návrhová žádání je třeba chápat v tom smyslu, že prostřednictvím změny napadeného rozhodnutí navrhuje zamítnout odvolání, které vedlejší účastnice podala k odvolacímu senátu. 102    V tomto ohledu z čl. 72 odst. 2 a 3 nařízení 2017/1001 vyplývá, že Tribunál má pravomoc zrušit nebo změnit rozhodnutí odvolacího senátu EUIPO. Tato pravomoc změnit rozhodnutí však neznamená, že by Tribunál měl pravomoc provést posouzení v otázce, ke které se odvolací senát ještě nevyjádřil. Výkon uvedené pravomoci změnit rozhodnutí se totiž musí omezovat na situace, kdy je Tribunál po přezkumu posouzení provedeného odvolacím senátem schopen určit na základě prokázaných skutkových a právních okolností, jaké rozhodnutí měl odvolací senát přijmout (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. ledna 2025, EUIPO v. Neoperl, C‑93/23 P, EU:C:2025:33, body 68 a 69). 103    V projednávané věci je Tribunál po přezkumu posouzení provedeného odvolacím senátem ohledně důvodu souvisejícího s použitím čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. e) bodem ii) tohoto nařízení schopen určit, jaké rozhodnutí měl odvolací senát přijmout, z čehož vyplývá, že má pravomoc napadené rozhodnutí změnit. 104    Vzhledem k tomu, že jedinému žalobnímu důvodu vznesenému žalobkyní bylo vyhověno, vyplývá z toho, že odvolací senát měl mít stejně jako zrušovací oddělení za to, že sporná ochranná známka je neplatná na základě čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. e) bodem ii) tohoto nařízení. Odvolací senát byl tedy povinen odvolání, které k němu podala vedlejší účastnice, zamítnout. V důsledku toho je třeba, aby Tribunál prostřednictvím změny napadeného rozhodnutí zamítl odvolání podané k odvolacímu senátu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. května 2017, Airhole Facemasks v. EUIPO – sindustrysurf (AIR HOLE FACE MASKS YOU IDIOT), T‑107/16, EU:T:2017:335, body 48 až 50]. K nákladům řízení 105    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. 106    V rozsahu, v němž se napadené rozhodnutí zrušuje a mění, vedlejší účastnice neměla úspěch ve věci. Totéž platí i pro EUIPO, a to bez ohledu na bod návrhových žádání, který EUIPO uplatnil podpůrně, směřující k tomu, aby bylo žalobě vyhověno [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. června 2019, W. Kordes' Söhne Rosenschulen v. EUIPO (Kordes' Rose Monique), T‑569/18, nezveřejněný, EU:T:2019:421, bod 40]. 107    Je třeba uvést, že žalobkyně požadovala, aby byla EUIPO „nebo případně“ vedlejší účastnici uložena náhrada nákladů řízení. Je tedy třeba mít za to, že žalobkyně požadovala, aby byla náhrada nákladů řízení uložena EUIPO, nebo podpůrně vedlejší účastnici. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení, je důvodné rozhodnout, že EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní. 108    Vedlejší účastnice ponese vlastní náklady řízení. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (sedmý senát zasedající v kolegiu o pěti soudcích) rozhodl takto: 1)      Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 6. prosince 2024 (věc R 12/2024-4) se zrušuje a mění v tom smyslu, že se odvolání, které u EUIPO podala společnost Tetra Laval Holdings & Finance SA proti rozhodnutí zrušovacího oddělení ze dne 6. listopadu 2023, zamítá. 2)      EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Lami Packaging (Kunshan) Co. Ltd. 3)      Společnost Tetra Laval Holdings & Finance SA ponese vlastní náklady řízení. Kecsmár Madise Nihoul Öberg Truchot Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 3. června 2026. Podpisy *      Jednací jazyk: angličtina.