Řízení o předběžné otázce – Celní unie – Celní kodex Unie – Dovozní a vývozní postupy – Dovoz zboží z Kanady – Metoda určování celní hodnoty – Cena deklarovaná při vývozu zboží sdělená kanadskými orgány v rámci mezinárodní dohody o celní spolupráci – Pojem ‚údaje dostupné na celním území Unie‘ – Přiměřené prostředky – Článek 74 odst. 3 nařízení (EU) č. 952/2013. – Zbytková metoda nebo ‚náhradní metoda‘ – Článek 144 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (pátého senátu zasedajícího v kolegiu o pěti soudcích) 25. března 2026 ( *1 ) „Řízení o předběžné otázce – Celní unie – Celní kodex Unie – Dovozní a vývozní postupy – Dovoz zboží z Kanady – Metoda určování celní hodnoty – Cena deklarovaná při vývozu zboží sdělená kanadskými orgány v rámci mezinárodní dohody o celní spolupráci – Pojem ‚údaje dostupné na celním území Unie‘ – Přiměřené prostředky – Článek 74 odst. 3 nařízení (EU) č. 952/2013. – Zbytková metoda nebo ‚náhradní metoda‘ – Článek 144 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447“ Ve věci T‑296/25, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Varchoven administrativen sad (Nejvyšší správní soud, Bulharsko) ze dne 15. dubna 2025, došlým Soudnímu dvoru dne 16. dubna 2025, v řízení Direktor na TD Mitnitsa Burgas proti Lidikar OOD, TRIBUNÁL (pátý senát zasedající v kolegiu o pěti soudcích), ve složení: M. Sampol Pucurull, předseda, T. Pynnä, J. Laitenberger (zpravodaj), M. Stancu a W. Valasidis, soudci, generální advokát: J. Martín y Pérez de Nanclares, za soudní kancelář: V. Di Bucci, s přihlédnutím k tomu, že na základě čl. 50b třetího pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie předal Soudní dvůr dne 13. května 2025 žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunálu, s přihlédnutím k oblasti uvedené v čl. 50b prvním pododstavci písm. b) statutu Soudního dvora Evropské unie a k tomu, že nevyvstává samostatná otázka výkladu ve smyslu čl. 50b druhého pododstavce uvedeného statutu, s přihlédnutím k písemné části řízení, s ohledem na vyjádření, která předložili: – za Direktor na TD Mitnitsa Burgas: L. Dimitrov, R. Dimitrova Todorova a P. Kalchev, jako zmocněnci, – za Lidikar, par R. Vasileva, advokat, – za bulharskou vládu: T. Mitova a R. Stoyanov, jako zmocněnci, – za českou vládu: M. Smolek, A. Edelmannová a J. Vláčil jako zmocněnci, – za Evropskou komisi: D. Drambozova a F. Moro, jako zmocněnkyně, s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska, vydává tento Rozsudek 1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 74 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. 2013, L 269, s. 1, dále jen „celní kodex Unie“). 2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností „Lidikar“ OOD, obchodní společností založenou podle bulharského práva, a Direktor na TD Mitnitsa Bourgas (ředitel územního celního ředitelství v Burgasu, Bulharsko) ve věci rozhodnutí, kterým bulharská celní správa určila celní hodnotu vozidla dovezeného z Kanady společností Lidikar na základě ceny deklarované při vývozu, kterou kanadské celní orgány sdělily bulharské celní správě v rámci mezinárodní dohody v oblasti celní spolupráce. Právní rámec Mezinárodní právo GATT 1994 3 Článek VII Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (dále jen „GATT 1994“) zní následovně: „1. Smluvní strany uznávají platnost všeobecných zásad pro zjišťování celní hodnoty, uvedených v následujících odstavcích tohoto článku, a zavazují se, že je uvedou v účinnost u všech výrobků podléhajících clu nebo jiným dávkám nebo omezením dovozu a vývozu, založeným na hodnotě nebo podle ní jakkoli upraveným. Kromě toho na žádost jiné smluvní strany přezkoumají ve smyslu těchto zásad provádění kteréhokoli svého zákona nebo jiného právního předpisu, týkajícího se zjišťování hodnoty k celním účelům. SMLUVNÍ STRANY mohou žádat od smluvních stran zprávy o tom, jaká opatření učinily podle ustanovení tohoto článku. 2. a) Celní hodnota dovezeného zboží má být založena na skutečné hodnotě dovezeného zboží, z něhož se clo vyměřuje, nebo na skutečné hodnotě obdobného zboží a nemá být založena na hodnotě zboží domácího původu nebo na libovolných či fiktivních hodnotách. b) ‚Skutečnou hodnotou‘ má být cena, za kterou se v době a na místě určeném předpisy dovážející země takové nebo obdobné zboží prodává nebo nabízí k prodeji při běžném obchodu za podmínek neomezené soutěže. Pokud se v konkrétním případě cena takového nebo obdobného zboží řídí jeho množstvím, má se cena v úvahu přicházející týkat, podle volby dovozní země učiněné jednou pro vždy, buď i) porovnatelných množství, nebo ii) množství, jež nejsou nepříznivější pro dovozce, než kdyby se vzalo za základ největší množství tohoto zboží, jaké bylo vskutku prodáno v obchodě mezi vývozní a dovozní zemí. c) Nedá-li se skutečná hodnota zjistit podle pododstavce b) tohoto odstavce, má být celní hodnota založena na nejbližším zjistitelném ekvivalentu takové hodnoty. […]“ Dohoda o celní hodnotě 4 Článek 7 Dohody o provádění článku VII GATT 1994 (Úř. věst. 1994, L 336, s. 119; Zvl. vyd. 11/21, s. 336, dále jen „Dohoda o celní hodnotě“) zní následovně: „1.   Nemůže-li být celní hodnota dováženého zboží určena uplatněním ustanovení článků 1 až 6, bude určena přiměřenými prostředky slučitelnými se zásadami a všeobecnými ustanoveními této Dohody a článku VII GATT 1994 a na základě údajů, dosažitelných v zemi dovozu. 2.   Celní hodnota, určovaná uplatněním ustanovení tohoto článku, se nebude zakládat na: […] b) systému, který předpokládá přijímat pro celní účely vyšší ze dvou možných hodnot; […] e) ceně zboží prodaného pro vývoz s určením do jiné země než do země dovozu; […] g) libovolných nebo smyšlených hodnotách. […]“ Dohoda mezi Kanadou a EU o celní spolupráci 5 Článek 1 Dohody mezi Evropským společenstvím a Kanadou o celní spolupráci a vzájemné pomoci v celních otázkách (Úř. věst. 1998, L 7, s. 38; Zvl. vyd. 02/08, s. 428, dále jen „dohoda o celní spolupráci mezi Kanadou a EU“) zní takto: „Pro účely této dohody se rozumí: […] 4) ‚informacemi‘ veškeré údaje, dokumenty, zprávy, jejich ověřené či autentické kopie nebo další sdělení, včetně údajů, které byly zpracovány nebo podrobeny analýze za účelem odhalení porušování právních předpisů; […]“ 6 Článek 7 dohody o celní spolupráci mezi Kanadou a EU zní takto: „1.   Celní orgány si navzájem pomáhají, buď na požádání, nebo z vlastního podnětu, poskytováním příslušných informací, které přispívají k řádnému uplatňování celních předpisů a předcházení, vyšetřování a boji proti jakémukoliv porušování celních předpisů. […]“ 7 Článek 11 odst. 1 dohody o celní spolupráci mezi Kanadou a EU zní takto: „Dožádaný orgán sděluje dožadujícímu orgánu příslušné informace formou dokumentů, ověřených kopií dokumentů a zpráv nebo jejich elektronických verzí. Současně budou poskytnuty veškeré příslušné informace nezbytné pro výklad nebo používání těchto informací.“ 8 Článek 16 odst. 3 dohody o celní spolupráci mezi Kanadou a EU zní takto: „Odstavcem 2 není dotčeno použití informací v jakémkoliv soudním nebo správním řízení, které bylo zahájeno v důsledku nedodržení celních předpisů […]“ CETA Kanada-EU 9 Článek 6.1 Komplexní hospodářské a obchodní dohody (CETA) mezi Kanadou na jedné straně a Evropskou unií a jejími členskými státy na straně druhé (Úř. věst. 2017, L 11, s. 23, dále jen „CETA Kanada-EU“), nadepsaný „Cíle a zásady“, stanoví: „[…] 2.   Strany v co největší míře spolupracují a vyměňují si informace, včetně informací o osvědčených postupech, s cílem podporovat uplatňování a dodržování opatření k usnadnění obchodu stanovených v této dohodě. […]“ 10 Článek 6.13 dohody CETA Kanada-EU, nadepsaný „Spolupráce“, stanoví: „[…] 3.   Strany spolupracují v souladu s [dohodou o celní spolupráci mezi Kanadou a EU], podepsanou dne 4. prosince 1997 v Ottawě […] 4.   Strany si vzájemně poskytují pomoc v celních záležitostech v souladu s ustanoveními dohody o celní spolupráci mezi Kanadou a EU, včetně otázek týkajících se možného porušení celních předpisů některé strany, jak jsou definovány v uvedené dohodě, a otázek provádění této dohody.“ Unijní právo Celní kodex Unie 11 Článek 70 celního kodexu Unie zní následovně: „1.   Prvotním podkladem pro určení celní hodnoty zboží je převodní hodnota, tj. cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané pro vývoz na celní území Unie, případně upravená. 2.   Cenou, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena, se rozumí částka celkové platby, která byla nebo má být uskutečněna mezi kupujícím a prodávajícím nebo mezi kupujícím a třetí stranou ve prospěch prodávajícího za dovážené zboží a která zahrnuje veškeré platby, které byly nebo mají být uskutečněny jako podmínka prodeje dováženého zboží. […]“ 12 V souladu s článkem 74 celního kodexu Unie se stanoví toto: „1.   Nemůže-li být celní hodnota zboží určena podle článku 70, pokračuje se postupně podle odst. 2 písm. a) až d), přičemž se celní hodnota zboží určí podle prvního z těchto písmen, podle nějž ji lze určit. Na žádost deklaranta se pořadí uplatnění písmen c) a d) odstavce 2 obrátí. 2.   Celní hodnotou podle odstavce 1 je: a) převodní hodnota u stejného zboží prodávaného pro vývoz na celní území Unie a vyváženého ve stejnou dobu nebo přibližně ve stejnou dobu jako zboží, které je ohodnocováno; b) převodní hodnota u podobného zboží prodávaného pro vývoz na celní území Unie a vyváženého ve stejnou dobu nebo přibližně ve stejnou dobu jako zboží, které je ohodnocováno; c) hodnota založená na jednotkové ceně, za kterou se dovážené zboží nebo stejné nebo podobné dovážené zboží prodává na celním území Unie v největším úhrnném množství osobám, kterou nejsou ve vzájemném spojení s prodávajícími; nebo d) vypočtená hodnota sestávající ze součtu těchto položek: i) nákladů na materiál a výrobu nebo jiné zpracování provedené při produkci dováženého zboží, nebo hodnota těchto položek; ii) částky představující zisk a všeobecné výdaje ve výši, kterou producenti v zemi vývozu obvykle zahrnují do prodeje zboží téže povahy nebo téhož druhu jako hodnocené zboží určené k vývozu do Unie; iii) nákladů na položky uvedené v čl. 71 odst. 1 písm. e) nebo jejich hodnoty. 3.   Nemůže-li být celní hodnota určena podle odstavce 1, určí se na základě údajů dostupných na celním území Unie s použitím přiměřených prostředků slučitelných se zásadami a obecnými ustanoveními: a) dohody o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu, b) článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu, c) této kapitoly.“ Prováděcí nařízení (EU) 2015/2447 13 Článek 140 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 ze dne 24. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie (Úř. věst. 2015, L 343, s. 558), nadepsaný „Neakceptování deklarovaných převodních hodnot“ stanoví: „1.   Mají-li celní orgány odůvodněné pochybnosti, zda deklarovaná převodní hodnota odpovídá celkové částce, která podle čl. 70 odst. 1 [celního kodexu Unie] byla nebo má být zaplacena, mohou po deklarantovi požadovat, aby poskytl další informace. 2.   Pokud jejich pochybnosti nejsou rozptýleny, mohou celní orgány rozhodnout, že hodnotu zboží nelze podle čl. 70 odst. 1 [tohoto] kodexu určit.“ 14 Článek 144 prováděcího nařízení 2015/2447, nadepsaný „Náhradní metoda“, zní takto: „1.   Při určování celní hodnoty podle čl. 74 odst. 3 [celního kodexu Unie] lze při používání metod uvedených v článku 70 a čl. 74 odst. 2 kodexu uplatnit přiměřenou pružnost. Takto určená hodnota se má co nejvíce zakládat na dříve určených celních hodnotách. 2.   Nemůže-li být celní hodnota určena podle odstavce 1, použije se jiná odpovídající metoda. V takovém případě se celní hodnota neurčuje na základě: […] b) systému, kdy se pro určení celní hodnoty používá vyšší ze dvou alternativních hodnot; […] e) cen pro vývoz do třetí země; […] g) libovolných nebo fiktivních hodnot.“ Spor v původním řízení a předběžné otázky 15 Dne 18. ledna 2021 podala společnost Lidikar, jednající jako nepřímý zástupce dovozce, celnímu úřadu přístavu Burgas (Bulharsko) celní prohlášení s návrhem na propuštění motorového vozidla, které mělo dopravní nehodu, do volného oběhu. V tomto prohlášení byla celní hodnota dovezeného vozidla určena v souladu s čl. 70 odst. 1 celního kodexu Unie na základě převodní hodnoty, tedy za cenu 3310 kanadských dolarů (CAD) (přibližně 2100 eur). 16 Bulharské celní orgány provedly následnou kontrolu dotčeného celního prohlášení na základě informací poskytnutých kanadskou celní správou v rámci dohody o celní spolupráci mezi Kanadou a EU, pokud jde o vozidla deklarovaná k vývozu z Kanady do Evropské unie. Konkrétně kanadská celní správa poskytla bulharským celním orgánům e-mailem ze dne 16. prosince 2022 soubor obsahující podrobný seznam vozidel, včetně dotčeného vozidla, uvádějící hodnotu deklarovanou při jejich vývozu z Kanady. Bulharské celní orgány po analýze poskytnutých údajů konstatovaly, že cena 3310 CAD zboží deklarovaného v Bulharsku neodpovídá ceně 15889 CAD (přibližně 10100 eur) sdělené kanadskou celní správou za dotčené vozidlo a uvedené v příslušném vývozním prohlášení. 17 Za těchto podmínek bulharské celní orgány požádaly společnost Lidikar o důkazy, aby potvrdila cenu deklarovanou při celním odbavení. Byla předložena faktura ze dne 18. listopadu 2020, seznam nákladových kusů, nákladní list a faktura ze dne 13. ledna 2021. Bez ohledu na tyto dokumenty měly bulharské celní orgány za to, že existují důvodné pochybnosti o celní hodnotě dotčeného zboží určené v souladu s čl. 70 odst. 1 celního kodexu Unie. Společnost Lidikar poskytla písemná vysvětlení, v nichž uvedla, že neuchovávala ani obchodní spis týkající se dotčené transakce, ani nabídku, ceníky, dokumenty týkající se plateb ani jinou korespondenci předcházející uvedené transakci. 18 Po ověření dokumentů přiložených k celnímu prohlášení měly bulharské celní orgány za to, že neexistuje žádný důkaz o správnosti ceny deklarované v souladu s fakturou ze dne 18. listopadu 2020. Dále konstatovaly, že z předloženého výpisu z bankovního účtu jasně nevyplývá, že by platba ceny byla konečná. Měly tedy za to, že vzhledem k oprávněným pochybnostem a nedostatku důkazů o ceně uvedené v celním prohlášení musí být celní hodnota deklarovaná podle čl. 70 odst. 1 celního kodexu Unie, určená na základě faktury ze dne 18. listopadu 2020, zamítnuta. 19 Kromě toho bulharské celní orgány konstatovaly, že podmínky vyžadované pro použití doplňkových metod hodnocení dotčeného zboží podle čl. 74 odst. 2 písm. a) až d) celního kodexu Unie nebyly splněny, neboť se jedná o vozidlo, které mělo nehodu, jehož zvláštní technický stav bylo obtížně porovnat se stavem jiných vozidel téže značky a téhož modelu dovezených do Bulharska. Bulharské celní orgány však určily celní hodnotu v souladu s čl. 74 odst. 3 celního kodexu Unie na základě elektronických verzí dokumentů předaných kanadskými celními orgány na základě dohody o celní spolupráci mezi Kanadou a EU. 20 Bulharská celní správa proto stanovila celní hodnotu dotčeného vozidla na částku 19830, 43 bulharských leva (BGN) (přibližně 9500 eur), jakož i celkovou částku dovozního cla a daně z přidané hodnoty (DPH), která měla být vybrána, na částku 5023 BGN (přibližně 2150 eur). 21 Rozhodnutí bulharské celní správy bylo předmětem soudního přezkumu v prvním stupni ze strany Administrativen sad Bourgas (správní soud v Burgasu, Bulharsko), který jej zrušil pro protiprávnost. Tento soud měl za to, že v projednávané věci bulharské celní orgány nesplnily svou povinnost odůvodnit existenci „odůvodněných pochybností“ ve smyslu článku 140 prováděcího nařízení 2015/2447 a odpověď poskytnutá kanadskými celními orgány nepředstavuje úřední doklad závazný pro soud. 22 Direktor na TD Mitnitsa Burgas (ředitel územního celního ředitelství v Burgasu, Bulharsko) podal proti rozsudku Administrativen sad Bourgas (správní soud v Burgasu) kasační opravný prostředek k Varchoven administrativen sad (Nejvyšší správní soud, Bulharsko), který je předkládajícím soudem, přičemž namítal nesprávnost zjištění prvně uvedeného soudu a tvrdil, že metoda přiměřených prostředků je použitelná na základě čl. 74 odst. 3 celního kodexu Unie. Tvrdil, že odpověď poskytnutá kanadskými celními orgány představuje úřední dokument týkající se kontroly prováděné v rámci mezinárodní spolupráce mezi Kanadou a Unií a dotčená celní hodnota byla určena s přihlédnutím k ceně uvedené v elektronických verzích dokumentů předaných kanadskými celními orgány. 23 Za těchto podmínek se Varchoven administrativen sad (Nejvyšší správní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky: „1) Je přípustný výklad čl. 74 odst. 3 [celního kodexu Unie] v tom smyslu, že hodnotu, která byla deklarována při vývozu téhož zboží […] ze třetí země lze považovat za [součást] ‚údajů dostupných na celním území Unie?‘ 2) Je přípustný výklad čl. 74 odst. 3 [celního kodexu Unie] v tom smyslu, že určení celního hodnoty zboží na základě hodnoty deklarované při vývozu tohoto zboží ze třetí země může představovat přiměřený prostředek pro určení celní hodnoty ve smyslu čl. 74 odst. 3 [tohoto kodexu]?“ K předběžným otázkám K první otázce 24 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 74 odst. 3 celního kodexu Unie musí být vykládán v tom smyslu, že cena deklarovaná při vývozu zboží na celní území Unie, tak jak ji celním orgánům členského státu sdělily celní orgány země vývozu v rámci mezinárodní dohody v oblasti celní spolupráce, může být kvalifikována jako údaj dostupný na celním území Unie ve smyslu tohoto ustanovení pro účely určení celní hodnoty téhož zboží. 25 Úvodem je třeba připomenout, že zbytková metoda (nebo „náhradní metoda“) stanovená v čl. 74 odst. 3 celního kodexu Unie představuje krajní prostředek k řešení potřeby určit celní hodnotu dotčeného zboží v případě, že celní deklarant neposkytne dostatečně přesné nebo spolehlivé informace umožňující určit tuto hodnotu na základě hlavní metody stanovené v čl. 70 odst. 1 uvedeného kodexu nebo na základě doplňkových metod stanovených v čl. 74 odst. 2 téhož kodexu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. června 2022, Baltic Master, C‑599/20, EU:C:2022:457, bod 54, a ze dne 29. ledna 2026, Keladis I a Keladis II, C‑72/24 a C‑73/24, EU:C:2026:51, bod 75). 26 S ohledem na účel a znění čl. 74 odst. 3 celního kodexu Unie je tedy třeba pojem „údaje dostupné na celním území Unie“ vykládat široce tak, že odkazuje na faktickou dostupnost údajů v tom smyslu, že tyto údaje mohou mít celní orgány Unie k dispozici pro účely stanovení celní hodnoty zboží. 27 Z toho zaprvé vyplývá, že pojem „údaje dostupné na území Unie“ nelze omezit na údaje shromážděné v Unii. Skutečnost, že údaje pocházejí ze třetí země, tedy nevylučuje, že mohou představovat „údaje dostupné na celním území Unie“. 28 Je tomu tak zejména, pokud se jedná o údaje týkající se ceny zboží deklarovaného při vývozu, které byly předány celními orgány země vývozu na základě ustanovení mezinárodní dohody upravující spolupráci v celních záležitostech mezi Unií a touto třetí zemí, jako je dohoda o celní spolupráci mezi Kanadou a EU a CETA Kanada – EU, která stanoví vzájemnou pomoc v celní oblasti. 29 Z toho zadruhé vyplývá, že kvalifikace jako „údaje dostupné na celním území Unie“ nemůže na rozdíl od toho, co tvrdí Lidikar ve svém vyjádření k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, záviset ani na dostupnosti databáze třetí země, z níž pocházejí údaje předané celním orgánům Unie, pro celní deklaranty, ani na existenci žádosti těchto orgánů, která by se konkrétně týkala předání těchto údajů, ačkoliv jim byly zpřístupněny. 30 Za těchto podmínek je třeba odpovědět na první otázku tak, že čl. 74 odst. 3 celního kodexu Unie musí být vykládán v tom smyslu, že cena deklarovaná při vývozu zboží na celní území Unie, jak ji celní orgány země vývozu sdělily celním orgánům členského státu v rámci mezinárodní dohody v oblasti celní spolupráce, může být kvalifikována jako údaj dostupný na celním území Unie ve smyslu tohoto ustanovení pro účely určení celní hodnoty téhož zboží. K druhé otázce 31 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 74 odst. 3 celního kodexu Unie musí být vykládán v tom smyslu, že použití ceny deklarované při vývozu zboží na celní území Unie, jak byla sdělena celními orgány země vývozu celním orgánům členského státu v rámci mezinárodní dohody v oblasti celní spolupráce, může představovat přiměřený prostředek ve smyslu tohoto ustanovení pro účely určení celní hodnoty téhož zboží. 32 Úvodem je třeba uvést, že čl. 74 odst. 3 celního kodexu Unie musí být vykládán ve spojení s čl. 144 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/2447, který stanoví, že při určování celní hodnoty podle čl. 74 odst. 3 tohoto kodexu lze při používání metod uvedených v článku 70 a čl. 74 odst. 2 celního kodexu Unie uplatnit „přiměřenou pružnost“ (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. ledna 2026, Keladis I a Keladis II, C‑72/24 a C‑73/24, EU:C:2026:51, bod 104). Je tedy třeba uznat, že orgány mají prostor pro uvážení při použití zbytkové metody (nebo „náhradní metody“), která musí být provedena v souladu se zásadami a ustanoveními uvedenými v čl. 74 odst. 3 uvedeného kodexu. Článek 74 odst. 3 celního kodexu Unie totiž stanoví, že celní hodnota se určí s použitím přiměřených prostředků, které musí být slučitelné zaprvé s Dohodou o celní hodnotě, zadruhé s článkem VII GAT 1994 a zatřetí s kapitolou 3 hlavy II tohoto kodexu o celní hodnotě zboží. 33 V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 7 odst. 2 písm. e) dohody o celní hodnotě zakazuje, aby celní hodnota mohla být určena na základě ceny zboží prodaného pro vývoz s určením do jiné země než do země dovozu. Toto ustanovení bylo do unijního práva převzato v čl. 144 odst. 2 písm. e) prováděcího nařízení 2015/2447, který stanoví, že se „celní hodnota neurčuje na základě […] cen pro vývoz do třetí země.“ Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Lidikar ve svém vyjádření k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, tedy ani dohoda o celní hodnotě, ani unijní právo nevylučují, aby celní orgány členského státu Unie určily celní hodnotu zboží za použití zbytkové metody (nebo „náhradní metody“) na základě ceny deklarované ve třetí zemi při vývozu téhož zboží na celní území Unie. 34 Z toho vyplývá, že použití ceny deklarované ve třetí zemi při vývozu zboží do Unie může představovat přiměřený prostředek pro určení celní hodnoty téhož zboží na základě čl. 74 odst. 3 celního kodexu Unie. 35 V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že v kontextu čl. 31 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 1992, L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307), který předcházel čl. 74 odst. 3 celního kodexu Unie, Soudní dvůr rozhodl, že odkaz na cenu stanovenou pro totéž zboží v rámci prodeje předcházejícího prodeji, pro který bylo učiněno celní prohlášení, může představovat přiměřený prostředek ve smyslu tohoto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. února 2008, Carboni e derivati (C‑263/06, EU:C:2008:128, bod 61). Z toho vyplývá, že judikatura Soudního dvora v zásadě nevylučuje pro účely určení celní hodnoty na základě zbytkové metody (nebo „náhradní metody“) využít cenu stanovenou dříve pro totéž zboží. 36 Kromě toho použití ceny deklarované ve třetí zemi při vývozu téhož zboží, které je předmětem určení celní hodnoty na základě čl. 74 odst. 3 celního kodexu Unie, není v takovém případě, jako je případ ve věci v původním řízení, v rozporu se zákazem uvedeným v čl. 7 odst. 2 písm. b) dohody o celní hodnotě. I když toto ustanovení, převzaté do unijního práva v čl. 144 odst. 2 písm. b) prováděcího nařízení 2015/2447, zakazuje určení celní hodnoty na základě „systému, kdy se pro určení celní hodnoty používá vyšší ze dvou alternativních hodnot“, nijak nezakazuje použití ceny deklarované při vývozu téhož zboží, pokud se jedná o jedinou hodnotu dostupnou celním orgánům, zejména s ohledem na existenci legitimních pochybností o pravdivosti hodnoty původně deklarované podle článku 70 celního kodexu Unie. 37 Konečně je třeba rovněž uvést, že jelikož cena deklarovaná při vývozu, sdělená v rámci mezinárodní dohody v oblasti celní spolupráce, v zásadě odpovídá skutečné hodnotě zboží, není použití této ceny v rozporu ani se zákazem určovat celní hodnotu na základě libovolných nebo fiktivních hodnot, který je uveden v čl. 7 odst. 2 písm. g) dohody o celní hodnotě, jakož i v čl. 144 odst. 2 písm. g) prováděcího nařízení 2015/2447, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. 38 S ohledem na výše uvedené je třeba odpovědět na druhou otázku tak, že čl. 74 odst. 3 celního kodexu Unie musí být vykládán v tom smyslu, že použití ceny deklarované při vývozu zboží na celní území Unie, jak byla sdělena celními orgány země vývozu celním orgánům členského státu v rámci mezinárodní dohody v oblasti celní spolupráce, může představovat přiměřený prostředek ve smyslu tohoto ustanovení pro účely určení celní hodnoty téhož zboží. K nákladům řízení 39 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (pátý senát zasedající v kolegiu o pěti soudcích) rozhodl takto: 1) Článek 74 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie musí být vykládán v tom smyslu, že cena deklarovaná při vývozu zboží na celní území Evropské unie, tak jak ji celní orgány země vývozu sdělily celním orgánům členského státu v rámci mezinárodní dohody v oblasti celní spolupráce, může být kvalifikována jako údaj dostupný na celním území Unie ve smyslu tohoto ustanovení pro účely určení celní hodnoty téhož zboží. 2) Článek 74 odst. 3 nařízení č. 952/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že použití ceny deklarované při vývozu zboží na celní území Unie, jak byla sdělena celními orgány země vývozu celním orgánům členského státu v rámci mezinárodní dohody v oblasti celní spolupráce, může představovat přiměřený prostředek ve smyslu tohoto ustanovení pro účely určení celní hodnoty téhož zboží. Sampol Pucurull Pynnä Laitenberger Stancu Valasidis Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 25. března 2026. Podpisy ( *1 ) – Jednací jazyk: bulharština.