Veřejná služba – Úředníci – Sociální zabezpečení – Článek 73 služebního řádu – Úraz – Odmítnutí ohlášení úrazu – Opožděné ohlášení – Překročení lhůty deseti pracovních dnů ode dne, kdy k úrazu došlo – Pojem ‚oprávněný důvod‘

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu) 29. října 2025 ( *1 ) [znění opravené usnesením ze dne 13. listopadu 2025] „Veřejná služba – Úředníci – Sociální zabezpečení – Článek 73 služebního řádu – Úraz – Odmítnutí ohlášení úrazu – Opožděné ohlášení – Překročení lhůty deseti pracovních dnů ode dne, kdy k úrazu došlo – Pojem ‚oprávněný důvod‘ “ Ve věci T‑530/24, FU, zástupci: S. Orlandi, advokát, žalobkyně, proti Evropskému parlamentu, zástupci: M. Mão Cheia Carreira a D. Boytha, jako zmocněnkyně, žalovanému, podporovanému: Radou Evropské unie, zástupci: M. Bauer a M. Alver, jako zmocněnci, a Evropskou komisí, zástupci: J.-F. Brakeland a O. Dani, jako zmocněnci, vedlejšími účastníky řízení, TRIBUNÁL (čtvrtý senát), během porad ve složení: R. da Silva Passos, předseda, N. Półtorak a T. Pynnä (zpravodajka), soudci, za soudní kancelář: V. Di Bucci, vedoucí, s přihlédnutím k písemné části řízení, s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy jim bylo doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodali žádost o konání jednání, a poté, co na základě čl. 106 odst. 3 svého jednacího řádu stanovil, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení, vydává tento Rozsudek 1 Žalobou podanou na základě článku 270 SFEU se žalobkyně, FU, domáhá zrušení rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 30. listopadu 2023, kterým Evropský parlament odmítl z důvodu opožděnosti její ohlášení úrazu ze dne 27. listopadu 2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Skutečnosti předcházející sporu 2 Dne 20. srpna 2023 během cesty do Řecka pocítila žalobkyně, úřednice Evropského parlamentu, při doskoku bolest v pravém koleni. 3 Dne 21. srpna 2023 navštívila žalobkyně v Řecku lékaře, který jí mimo jiné doporučil, aby s vyšetřením magnetickou rezonancí (MRI) počkala, až otok kolene ustoupí. 4 Dne 12. září 2023 se žalobkyně, která po návratu z cesty stále trpěla bolestmi kolene, obrátila na svého ošetřujícího lékaře, který ji požádal, aby absolvovala lékařské vyšetření, které provedl jiný lékař. 5 Dne 12. října 2023 žalobkyně podstoupila MRI. 6 Dne 19. října 2023 doporučil odborný lékař v oboru ortopedie na základě výsledků MRI žalobkyni, aby konzultovala chirurga za účelem získání druhého stanoviska a případně zvážila chirurgický zákrok. 7 Dne 24. října 2023 chirurg potvrdil nutnost chirurgického zákroku. 8 Dne 15. listopadu 2023 doporučil chirurgický zákrok i jiný odborný lékař. 9 Dne 27. listopadu 2023 žalobkyně ohlásila svůj úraz Parlamentu (dále jen „ohlášení úrazu“). V ohlášení úrazu ošetřující lékař žalobkyně upřesnil, že v den vyšetření nebylo možné odhadnout závažnost zranění. 10 Dne 30. listopadu 2023 orgán oprávněný ke jmenování (dále jen „OOJ“) napadeným rozhodnutím žalobkyni oznámil, že její ohlášení úrazu, bylo odmítnuto jako opožděné. 11 Dne 27. února 2024 podala žalobkyně proti napadenému rozhodnutí stížnost, která byla zamítnuta rozhodnutím Parlamentu ze dne 12. července 2024, které bylo žalobkyni oznámeno téhož dne. Návrhová žádání účastníků řízení 12 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál: – napadené rozhodnutí zrušil; – uložil Parlamentu náhradu nákladů řízení. 13 Parlament, podporovaný Radou Evropské unie, navrhuje, aby Tribunál: – žalobu zamítl; – uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení. 14 Evropská komise navrhuje, aby Tribunál žalobu zamítl. Právní otázky 15 [Ve znění opraveném usnesením ze dne 13. listopadu 2025] Na podporu své žaloby žalobkyně vznáší tři žalobní důvody vycházející zaprvé z porušení povinnosti uvést odůvodnění, jakož i článku 15 odst. 2 společných pravidel o pojištění úředníků Evropských společenství pro případ úrazu a nemoci z povolání (dále jen „pravidla pojištění“) a ze zjevně nesprávného posouzení, zadruhé z porušení zásad rovného zacházení a proporcionality a zatřetí podpůrně z námitky protiprávnosti článku 15 odst. 2 pravidel pojištění. K přípustnosti žaloby 16 Parlament, aniž by formálně vznesl námitku nepřípustnosti, předkládá dva důvody ke zpochybnění přípustnosti žaloby. K prvnímu důvodu nepřípustnosti, vycházejícímu z nejasnosti žaloby 17 Parlament tvrdí, že žalobkyně nestrukturovala žalobu podle jasně vymezených žalobních důvodů, ani se neřídila pořadím uvedeným na začátku své žaloby, ani neseskupila své argumenty pod nadpisy odpovídající názvům těchto žalobních důvodů. Kromě toho žalobkyně rovněž vyvodila závěry na základě důvodů, které nebyly právně dostačujícím způsobem rozvedeny, jako je porušení článků 4 a 7 pravidel pojištění, porušení povinnosti péče a práva na řádnou správu, jakož i porušení povinnosti uvést odůvodnění. 18 Žalobkyně s touto argumentací nesouhlasí. 19 V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 76 písm. d) jednacího řádu Tribunálu stanoví, že žaloba musí obsahovat „dovolávané žalobní důvody a argumenty, jakož i stručný popis uvedených žalobních důvodů“. Podle ustálené judikatury tedy platí, že soud Evropské unie nemusí odpovídat na argumenty účastníka řízení, které nejsou dostatečně jasné a přesné, protože nebyly nijak konkrétně rozvedeny a nebyly podloženy specifickou argumentací (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. prosince 2024, FFPE section Conseil v. Rada, T‑179/23, EU:T:2024:897, bod 128 a citovaná judikatura). 20 I když žalobkyně v projednávané věci uvádí, že vznáší tři žalobní důvody uvedené v bodě 15 výše, je pravda, že žaloba nespočívá na postupném uplatnění těchto žalobních důvodů a tyto žalobní důvody nejsou uvedeny pod samostatnými názvy. Nicméně uvedení argumentů v textu žaloby umožňuje dostatečně srozumitelně identifikovat tři uváděné žalobní důvody a argumenty předložené na jejich podporu. 21 Kromě toho, pokud jde o argumenty týkající se údajného porušení článků 4 a 7 pravidel pojištění, žalobkyně tvrdí, že případy opožděného ohlášení úrazu nepředstavují případ vyloučení z pojistného krytí nebo plnění stanovených v uvedených článcích. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že i když argumentace není podložena vlastními úvahami, podle všeho souvisí s údajným nesprávným výkladem článku 15 odst. 2 pravidel pojištění, na který se odvolává v rámci prvního žalobního důvodu týkajícího se porušení uvedeného článku a zjevně nesprávného posouzení. 22 Totéž platí pro údajné porušení zásady péče a práva na řádnou správu. V této souvislosti žalobkyně tvrdí, že restriktivní výklad článku 15 odst. 2 pravidel pojištění je v rozporu s právem na řádnou správu, které administrativě ukládá, aby spravedlivě vyřizovala záležitosti každé osoby, jakož i s povinností péče administrativy vůči svým zaměstnancům, která jí ukládá důkladně zkoumat všechny okolnosti projednávaného případu. 23 Konečně, pokud jde o porušení povinnosti uvést odůvodnění, žalobkyně tvrdí, že OOJ porušil svou povinnost uvést odůvodnění tím, že neupřesnil pojem „oprávněný důvod“ ani kritéria použitelná na projednávaný případ. V tomto ohledu je argumentace úzce spojena s argumentací týkající se pojmu „oprávněný důvod“ stanoveného v čl. 15 odst. 2 pravidel pojištění rozvinutou v rámci prvního žalobního důvodu, takže je třeba na ni nahlížet tak, že s ní souvisí. 24 První důvod nepřípustnosti proto musí být zamítnut. Ke druhému důvodu nepřípustnosti, vycházejícímu z nedodržení pravidla shody 25 Parlament tvrdí, že žalobkyně nedodržela pravidlo shody mezi stížností a žalobou. Žalobkyně ve své stížnosti nevznesla žádný argument týkající se údajného porušení zásad rovného zacházení a proporcionality, údajného porušení článků 4 a 7 pravidel pojištění a údajného porušení povinnosti uvést odůvodnění, jakož i námitky protiprávnosti článku 15 odst. 2 pravidel pojištění. 26 Žalobkyně s touto argumentací nesouhlasí. 27 V této souvislosti je třeba připomenout, že pravidlo shody mezi stížností a žalobou vyžaduje, aby důvod vznesený před unijním soudem byl uplatněn již v rámci postupu před zahájením soudního řízení, aby se administrativa mohla seznámit s výtkami dotyčné osoby vůči napadenému rozhodnutí, jinak je nepřípustný. V žalobách v oblasti veřejné služby tedy návrhová žádání předložená unijnímu soudu mohou obsahovat pouze výtky spočívající na stejném důvodu jako výtky uplatněné ve stížnosti s tím, že tyto výtky mohou být před unijním soudem dále rozvedeny předložením žalobních důvodů a argumentů, které nejsou nutně uvedeny ve stížnosti, ale úzce s ní souvisejí. Mimoto je třeba zdůraznit, že jelikož postup před zahájením soudního řízení má neformální charakter a dotyčné osoby jednají v tomto stadiu zpravidla bez pomoci advokáta, nesmí administrativa vykládat stížnosti restriktivně, ale musí je naopak posuzovat s otevřeností, a dále že cílem článku 91 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) není striktně a definitivně vymezovat případnou fázi soudního řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. listopadu 2024, WS v. EUIPO, T‑221/23, nezveřejněný, EU:T:2024:820, body 47 až 49 a citovaná judikatura). 28 Jak bylo upřesněno v bodech 21 až 23 výše, žalobkyně na podporu prvního žalobního důvodu předkládá argumenty týkající se porušení článků 4 a 7 pravidel pojištění, povinnosti péče a práva na řádnou správu, jakož i údajného porušení povinnosti uvést odůvodnění. Tento žalobní důvod spočívá na stejném důvodu jako výtky uplatněné ve stížnosti. Pokud jde o údajné porušení zásad rovného zacházení a proporcionality, výtka spočívá na stejném důvodu jako výtka uplatněná ve stížnosti. Není tudíž důvodné učinit závěr, že tyto argumenty představují nové žalobní důvody ve vztahu ke stížnosti. 29 Pokud jde o námitku protiprávnosti vznesenou v rámci třetího žalobního důvodu, z judikatury vyplývá, že systematika incidenčního právního prostředku, kterým je námitka protiprávnosti, v zásadě odůvodňuje, aby byla taková námitka, uplatněná poprvé před unijním soudem, prohlášena za přípustnou odchylně od pravidla shody mezi žalobou a stížností (rozsudek ze dne 16. prosince 2020, RN v. Komise, T‑442/17 RENV, EU:T:2020:618, bod 60). 30 Skutečnost, že námitka protiprávnosti článku 15 odst. 2 pravidel pojištění byla vznesena poprvé ve fázi žaloby, tudíž neznamená nepřípustnost této námitky. 31 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba důvod nepřípustnosti vycházející z nedodržení pravidla shody zamítnout. K věci samé K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění, jakož i článku 15 odst. 2 pravidel pojištění a ze zjevně nesprávného posouzení 32 Žalobkyně tvrdí, že počátek plynutí lhůty, ve které musí být ohlášen úraz, musí být stanoven ve vztahu k okamžiku, kdy se pojištěná osoba dozví, že utrpěla úraz. Žalobkyně si přitom uvědomovala rozsah svého zranění postupně vzhledem k lehké povaze úrazu a pozdnímu výskytu příznaků. Opožděné ohlášení úrazu tedy bylo neúmyslné. Doba potřebná k ohlášení úrazu byla přiměřená vzhledem k tomu, že se o poškození svého tělesného zdraví dozvěděla až 15. listopadu 2023. 33 Žalobkyně dále tvrdí, že prodlení s ohlášením úrazu bylo odůvodněno i tím, že nemohla konzultovat lékaře, který by byl schopen provést požadovaná zjištění. V souladu s čl. 15 odst. 1 pravidel pojištění a v souladu se samotným zněním formuláře ohlášení úrazu přitom musí být k ohlášení úrazu přiložena lékařská zpráva, v níž je uvedena povaha zranění a pravděpodobné následky úrazu. 34 Parlament, podporovaný Radou a Komisí, s touto argumentací nesouhlasí. 35 Pravidla pojištění byla přijata unijními orgány na základě článku 73 odst. 1 služebního řádu. 36 Článek 2 odst. 1 pravidel pojištění definuje pojem „úraz“ jako „náhlou událost, která má nepříznivý následek na tělesné nebo duševní zdraví pojištěnce a jejíž příčina nebo jedna z příčin spočívá mimo organismus poškozeného“. 37 Kromě toho čl. 15 odst. 1 pravidel pojištění, nadepsaný „Ohlášení úrazu“, stanoví, že „pojištěnec, který utrpí úraz, nebo osoby oprávněné z jeho pojištění ohlásí úraz administrativě orgánu, ke kterému pojištěnec náleží“. Odstavec 2 téhož článku stanoví, že: „Ohlášení je nutno provést ve lhůtě deseti pracovních dnů po dni, kdy k úrazu došlo. Tato lhůta však může být překročena v případě vyšší moci nebo z jakéhokoli jiného oprávněného důvodu, pokud pojištěnec předloží důkaz o úrazu a prokáže příčinnou souvislost mezi úrazem a poškozením svého tělesného a duševního zdraví.“ 38 Z článku 15 odst. 2 pravidel pojištění vyplývá, že lhůta deseti pracovních dnů, ve které musí být ohlášení učiněno, začíná běžet ode dne, kdy k úrazu došlo, a nikoli ode dne, kdy se pojištěnec o svém úrazu dozví. Kromě toho čl. 15 odst. 2 pravidel pojištění stanoví, že pojištěnec může překročit lhůtu deseti dnů na ohlášení v případě vyšší moci nebo z jakéhokoli jiného oprávněného důvodu, pokud pojištěnec předloží důkaz o úrazu a prokáže příčinnou souvislost mezi úrazem a poškozením svého tělesného a duševního zdraví. 39 Pojem „oprávněný důvod“ pro opožděné ohlášení úrazu není v pravidlech pojištění ani v judikatuře definován. Tento pojem musí být uplatňován striktně ze dvou důvodů: zaprvé proto, že představuje výjimku ze zavedené povinnosti ohlásit úraz ve lhůtě deseti pracovních dnů, a zadruhé proto, že se jedná o pojem související s ustanoveními unijního práva, která zakládají nárok na finanční plnění (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. června 2023, OP v. Parlament, T‑143/22, EU:T:2023:313, bod 99 a citovaná judikatura). Podle judikatury týkající se žádosti o převod nabytých nároků na důchod musí úředník k odůvodnění nedodržení lhůty v situaci, kterou nelze považovat za případ vyšší moci, prokázat, že se ocitl ve výjimečné situaci vyplývající z důvodů, které mu nelze přičítat. Podmínky vyžadované k odůvodnění takové situace jsou méně přísné než podmínky vyžadované k odůvodnění případu vyšší moci a je na dotyčné osobě, aby prokázala existenci nebo výskyt vnějších událostí, které jí brání ve splnění povinnosti, zatímco k odůvodnění existence vyšší moci musí tato osoba prokázat nejen výskyt mimořádných událostí, které nemůže ovlivnit, ale také to, že jednala s řádnou péčí, aby se ochránila před následky těchto událostí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. října 2024, CF v. Komise, T‑51/24, nezveřejněný, EU:T:2024:686, bod 77). 40 V tomto ohledu je třeba pojem „oprávněný důvod“ vykládat v tom smyslu, že pojištěnec musí prokázat, že se ocitl ve výjimečné situaci, která vznikla z příčin, které mu nelze přičítat a které jsou důvodem jeho neschopnosti ohlásit úraz do deseti pracovních dnů po úrazu. 41 Zaprvé, pokud jde o argument žalobkyně vycházející z nedostatku odůvodnění, žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí neupřesňuje pojem „oprávněný důvod“ a použitelná kritéria. Z tohoto rozhodnutí však vyplývá, že ohlášení úrazu bylo odmítnuto z důvodu opožděnosti a lhůta pro ohlášení úrazu se počítá ode dne úrazu, a nikoli ode dne, kdy pojištěná osoba pociťovala zhoršení svého zdravotního stavu, ani ode dne, kdy byla stanovena úplná diagnóza. V tomto rozhodnutí se rovněž konstatuje, že žalobkyně se o úrazu dozvěděla ještě týž den a nepředložila žádný důkaz o vyšší moci ani o žádném oprávněném důvodu, který by jí bránil předložit ohlášení úrazu ve stanovené lhůtě. Napadené rozhodnutí tudíž obsahuje jasné a jednoznačné vysvětlení důvodů, proč důvody uváděné žalobkyní nepředstavují oprávněný důvod pro odůvodnění prodlení s předložením ohlášení úrazu, což jí umožnilo seznámit se s důvody tohoto rozhodnutí a Tribunálu vykonat přezkum jeho legality. Z toho vyplývá, že Parlament neporušil povinnost uvést odůvodnění zakotvenou v čl. 296 druhém pododstavci SFEU a v čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv Evropské unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. listopadu 2017, Icap a další v. Komise, T‑180/15, EU:T:2017:795, bod 287 a citovaná judikatura). 42 Zadruhé s ohledem na bod 40 výše má žalobkyně neprávem za to, že pouhé předložení důkazu o úrazu postačuje k odůvodnění prodlení s ohlášením úrazu. Z toho rovněž vyplývá, že pokud opožděné ohlášení úrazu není odůvodněno vyšší mocí nebo jiným oprávněným důvodem, má za následek odmítnutí pojistného krytí úrazu. Nicméně, jak upřesňují Parlament, Rada a Komise, i když pojištěnec nemá nárok na doplňkové krytí z úrazového pojištění v případě neexistence důkazu o vyšší moci nebo jakémkoli jiném oprávněném důvodu, má pojištěnec i nadále nárok na náhradu svých výdajů na lékařské ošetření ze společného systému zdravotního pojištění. 43 V projednávané věci, pokud jde o otázku, zda prodlení s ohlášením úrazu mohlo být odůvodněno oprávněnými důvody, je třeba poukázat na to, že žalobkyně v ohlášení úrazu popsala příznaky, a sice oteklé koleno a potíže při chůzi, které zjistila následující den po úrazu. Vysvětlila, že lékař, kterého ten den konzultovala ve zdravotnickém středisku, jí doporučil, aby po návratu z cesty podstoupila MRI. Uvedla, že bolesti po jejím návratu přetrvávaly. Za těchto okolností nemohla před uplynutím lhůty deseti pracovních dnů ode dne úrazu, který utrpěla, nevědět o úrazu ve smyslu čl. 2 odst. 1 pravidel pojištění. Nemůže tedy tvrdit, že si pozdě uvědomila závažnost svého zranění, aby prokázala, že prodlení s ohlášením úrazu bylo odůvodněno oprávněným důvodem. 44 Kromě toho je pravda, že z formuláře ohlášení úrazu vyplývá, že k němu musí být připojen lékařský posudek vydaný lékařem. Není však vyžadováno, aby byla před ohlášením úrazu stanovena úplná diagnóza. Článek 15 odst. 1 pravidel pojištění totiž stanoví pouze lékařské potvrzení „upřesňující povahu zranění a pravděpodobné následky úrazu“. Z ohlášení úrazu přitom vyplývá, že se žalobkyně dostavila do zdravotního střediska ve lhůtě deseti dnů stanovené v čl. 15 odst. 1 pravidel pojištění a neprokázala, že by jí lékař, na kterého se obrátila, odmítl vystavit lékařské potvrzení. 45 S ohledem na výše uvedené úvahy žalobkyně neprokázala existenci vyšší moci nebo oprávněného důvodu, které by jí bránily dodržet lhůtu deseti pracovních dnů stanovenou v čl. 15 odst. 2 pravidel pojištění. Parlament se tím, že konstatoval, že žalobkyně nepředložila oprávněný důvod, který by ospravedlňoval prodlení s ohlášením úrazu, nedopustil nesprávného posouzení ani nesprávného použití článku 15 pravidel pojištění. V tomto ohledu není napadené rozhodnutí stiženo pochybením. 46 Tento závěr nemohou zpochybnit ani další argumenty žalobkyně. 47 Žalobkyně tvrdí, že případy opožděného ohlášení úrazu nepředstavují případ vyloučení z pojistného krytí nebo plnění stanovených v článcích 4 a 7 pravidel pojištění. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že články 4 a 7 pravidel pojištění stanoví hmotněprávní podmínky pro uznání úrazu, které jsou nezávislé na lhůtě stanovené v čl. 15 odst. 2 pravidel pojištění. 48 Kromě toho je podle žalobkyně výklad článku 15 odst. 2 pravidel pojištění uvedený v napadeném rozhodnutí v rozporu s právem na řádnou správu, které administrativě ukládá, aby vyřizovala záležitosti každé osoby spravedlivě, jakož i s povinností péče administrativy vůči svým zaměstnancům, která jí ukládá důkladně zkoumat všechny okolnosti projednávaného případu. Jak vyplývá z bodu 41 výše, OOJ provedl důkladný přezkum okolností projednávaného případu a vzhledem k tomu, že žalobkyně neposkytla žádné další vysvětlení, nebylo prokázáno, že výklad článku 15 odst. 2 pravidel pojištění je v rozporu se zásadou řádné správy a s povinností péče. 49 Z výše uvedených úvah vyplývá, že první žalobní důvod musí být zamítnut. K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásad rovného zacházení a proporcionality 50 V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že byly porušeny zásady rovného zacházení a proporcionality. 51 Parlament, podporovaný Radou, má za to, že druhý žalobní důvod je nepřípustný. 52 V této souvislosti se žalobkyně na podporu tohoto žalobního důvodu omezuje na tvrzení, že Parlament svévolně použil kritérium „oprávněného důvodu“ stanovené v čl. 15 odst. 2 pravidel pojištění a odmítnutí jejího ohlášení úrazu je v rozporu se zásadou proporcionality, jelikož překročení lhůty nebylo důsledkem nedbalosti, bez dalšího vysvětlení. 53 Vzhledem k tomu, že žalobkyně nerozvinula svou argumentaci, je třeba druhý žalobní důvod odmítnout jako nepřípustný na základě judikatury připomenuté v bodě 19 výše. Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z námitky protiprávnosti článku 15 pravidel pojištění 54 Podpůrně žalobkyně vznáší námitku protiprávnosti článku 15 odst. 2 pravidel pojištění. Pokud by měl být tento článek vykládán v tom smyslu, že stanoví striktní lhůtu deseti pracovních dnů pro ohlášení úrazu, muselo by být toto ustanovení prohlášeno za protiprávní z důvodu neodůvodněného a nepřiměřeného zásahu do práva podle služebního řádu na pojištění pro případ úrazu, stanoveného v článku 73 služebního řádu. Formulace tohoto ustanovení brání restriktivnímu výkladu, pokud jde o důvody, které mohou být zohledněny při zkoumání, zda je překročení lhůty pro ohlášení odůvodněné. Ustanovení vykládané tak, jak to činí OOJ, představuje zneužívající ustanovení, které vede k nerovnováze mezi příslušnými právy pojištěnců a pojistitele a porušuje právo na sociální zabezpečení zakotvené v článku 73 služebního řádu. 55 Parlament, podporovaný Radou a Komisí, s touto argumentací nesouhlasí. 56 Námitka protiprávnosti vznesená žalobkyní se týká nepoužitelnosti článku 15 odst. 2 pravidel pojištění z důvodu nesouladu uvedeného článku s článkem 73 služebního řádu, a to v rozsahu, v němž stanoví, že ohlášení úrazu musí být předloženo ve lhůtě deseti pracovních dnů ode dne, kdy k úrazu došlo. 57 V tomto ohledu nejprve z čl. 73 odst. 1 služebního řádu jasně vyplývá, že úředník je pojištěn pro případ úrazu „způsobem stanoveným v pravidlech vypracovaných společnou dohodou orgánů oprávněných ke jmenování v rámci příslušných orgánů“. Tento článek sloužil jako právní základ pro přijetí pravidel pojištění, a stanovení podmínek náhrady vynaložených výdajů tedy spadá do pravomoci přiznané orgánům článkem 73 služebního řádu. 58 Dále z lhůty stanovené v čl. 15 odst. 2 pravidel pojištění existují výjimky, a sice případy vyšší moci a existence oprávněných důvodů. 59 Kromě toho, jak tvrdí Parlament, Komise a Rada, stanovení časové podmínky pro ohlášení úrazu představuje nezbytné opatření, které má zabránit zneužívání práva a podvodům. Účelem této podmínky je totiž umožnit orgánům, aby s dostatečnou jistotou ověřily, zda k ohlášenému úrazu skutečně došlo, jakož i existenci příčinné souvislosti mezi tímto úrazem a zraněními. 60 Konečně vzhledem k tomu, že pojištěnci mohou k ohlášení úrazu připojit lékařské potvrzení o prvním vyšetření, které může být následně doplněno, desetidenní lhůta není nepřiměřená. 61 Lhůta stanovená v čl. 15 odst. 2 pravidel pojištění, ve které je s výjimkou případu vyšší moci nebo oprávněného důvodu třeba ohlásit úraz za účelem získání náhrady vynaložených výdajů, tedy nemůže být v rozporu s čl. 73 odst. 1 služebního řádu. 62 Proto musí být námitka protiprávnosti zamítnuta jako neopodstatněná a žaloba zamítnuta v plném rozsahu. K nákladům řízení 63 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Parlament požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Parlamentem. 64 Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Rada a Komise tedy ponesou vlastní náklady řízení. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (čtvrtý senát) rozhodl takto: 1) Žaloba se zamítá. 2) FU ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropským parlamentem. 3) Rada Evropské unie a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení. da Silva Passos Półtorak Pynnä Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 29. října 2025. Podpisy ( *1 ) – Jednací jazyk: francouzština.