Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie – Obrazová ochranná známka CMS Italy – Starší mezinárodní obrazové ochranné známky představující kočkovitou šelmu ve skoku doleva – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Poškození dobrého jména – Článek 8 odst. 5 nařízení (ES) č. 207/2009 – Intenzita dobrého jména – Povinnost EUIPO výslovně zohlednit předpoklad nejpříznivější pro neúspěšného účastníka v řízení před ním – Povinnost postupovat s řádnou péčí

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (šestého senátu) 22. října 2025 ( *1 ) „Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie – Obrazová ochranná známka CMS Italy – Starší mezinárodní obrazové ochranné známky představující kočkovitou šelmu ve skoku doleva – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Poškození dobrého jména – Článek 8 odst. 5 nařízení (ES) č. 207/2009 – Intenzita dobrého jména – Povinnost EUIPO výslovně zohlednit předpoklad nejpříznivější pro neúspěšného účastníka v řízení před ním – Povinnost postupovat s řádnou péčí“ Ve věci T‑491/24, Puma SE, se sídlem v Herzogenaurach (Německo), zástupci: M. Schunke a P. Trieb, advokáti, žalobkyně, proti Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zástupci: J. Ivanauskas a V. Ruzek, jako zmocněnci, žalovanému, přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO byla CMS Costruzione macchine speciali SpA, se sídlem v Alonte (Itálie), TRIBUNÁL (šestý senát), během porad ve složení: M. J. Costeira, předsedkyně, M. Kančeva (zpravodajka) a P. Zilgalvis, soudci, za soudní kancelář: G. Mitrev, rada, s přihlédnutím k písemné části řízení, s přihlédnutím k písemným otázkám Tribunálu položeným žalobkyni a EUIPO a jejich odpovědím došlým kanceláři Tribunálu dne 14. a 21. května 2025, po jednání konaném dne 19. června 2025, vydává tento Rozsudek 1 Žalobkyně, společnost Puma SE, se žalobou podanou na základě článku 263 SFEU domáhá zrušení rozhodnutí pátého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 4. července 2024 (věc R 2215/2019-5) (dále jen „napadené rozhodnutí“). Skutečnosti předcházející sporu 2 Dne 21. prosince 2012 další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, společnost CMS Costruzione macchine speciali SpA, v rámci žádosti o ochranu mezinárodního zápisu č. 1150538 vyznačila Evropskou unii s datem přednosti ke dni 14. prosince 2012. 3 Ochrannou známkou, pro niž k tomuto vyznačení došlo, je následující obrazová ochranná známka: 4 Přihlášená ochranná známka označovala výrobky a služby, které náležejí do tříd 7, 11 a 37 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu ochranných známek ze dne 15. června 1957 ve znění změn a doplňků a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu: – třída 7: „Zařízení a příslušenství strojů určených k průmyslovému užití pro výrobu všech typů výměníků tepla“; – třída 11: „Systémy a zařízení pro vytápění, klimatizaci, chlazení, výměnu tepla, větrání, výrobu páry, sušení“; – třída 37: „Montáž, opravy a údržba systémů, zařízení a příslušenství strojů určených k průmyslovému použití pro výrobu všech typů výměníků tepla“. 5 Dne 21. listopadu 2013 podala žalobkyně na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1) námitky proti zápisu přihlášené ochranné známky pro výrobky a služby uvedené v bodě 4 výše. 6 Námitky byly založeny zejména na následujících starších ochranných známkách (dále jen „starší ochranné známky“): – mezinárodní obrazové ochranné známce vyobrazené níže, jež byla zapsána dne 17. června 1992 pod číslem 593987 (dále jen „starší ochranná známka č. 1“) a jejíž platnost byla řádně obnovena, s účinky v Beneluxu, Bulharsku, České republice, Estonsku, Řecku, Španělsku, Francii, Chorvatsku, Itálii, na Kypru, v Lotyšsku, Litvě, Maďarsku, Rakousku, Polsku, Portugalsku, Rumunsku, Slovinsku, na Slovensku, ve Finsku a Spojeném království a označuje zejména následující výrobky náležející do tříd 18, 25 a 28: – třída 18: „Výrobky z kůže a její imitace (zahrnuté v této třídě); kabelky a jiná pouzdra nepřizpůsobená výrobkům, jež mají obsahovat, a drobné kožené výrobky, zejména peněženky, náprsní tašky, klíčenky; kabelky, aktovky diplomatky, pytle na skladování a nákupní tašky, školní tašky a aktovky, turistické batohy, batohy, sáčky, tašky na zápasy, cestovní a úložné tašky a cestovní tašky z kůže a její imitace, z umělých hmot, kovových slitin a textilu; neceséry cestovní (kožená galanterie); pásy na nošení závěsné; zvířecí kůže; kufry a cestovní tašky; deštníky, slunečníky a vycházkové hole; biče, sedlářské výrobky“; – třída 25: „Oděvy, obuv, kloboučnické zboží; části a součásti obuvi, podešve pro obuv a ortopedické podešve, podpatky, svršky na obuv; protiskluzné pomůcky pro obuv, kolíky a hroty; látkové vložky a podšívky, šité vaky na oděvy; korzetářské výrobky; vysoké holínky, domácí obuv, bačkory; hotové obuvní výrobky, vycházková, sportovní, rekreační, tréninková, běžecká, tělocvičná, koupací a fyziologická obuv (zahrnuté v této třídě), tenisová obuv; kamaše a návleky, kožené kamaše a návleky, legíny, ovinovačky, psí dečky na boty; tréninkové oděvy, gymnastické trenýrky a dresy, fotbalové trenýrky a dresy, tenisové košile a trenýrky, koupelové a plážové oděvy a oblečení, pánské plavky a plavky, včetně dvoudílných, sportovní a rekreační oděvy a oblečení (včetně pletených a trikotových), rovněž pro fyzický trénink, běh nebo vytrvalostní běh a gymnastiku, sportovní trenýrky a kalhoty, dresy, svetry, trika, mikiny; tenisové a lyžařské oděvy a oblečení; tepláky a rekreační oděvy, tepláky a oblečení do každého počasí, punčochy (pletené zboží), fotbalové štulpny, rukavice, včetně kožených rukavic, rovněž z imitace kůže nebo z umělé kůže, čepice a čapky, stužky do vlasů, čelenky a čelenky pohlcující pot, šály, šátky na hlavu, šátky, mantily; opasky, větrovky a bundy s kapucí, kabáty v námořnickém stylu a pláštěnky, kabáty, pláště, bundy a saka, sukně, trenýrky a kalhoty, svetry a soupravy skládající se z několika kusů oděvů a spodního prádla; spodní prádlo“; – třída 28: „Hry, hračky, včetně miniaturních bot a miniaturních míčů (hračky); stroje a náčiní pro kondiční cvičení, gymnastiku a sport (zahrnuté v této třídě); lyžařská, tenisová a rybářská výbava; lyže, lyžařské vázání a lyžařské hole; hrany lyží, stoupací pásy; hrací míče a balony, včetně sportovních a hracích míčů a balonů; činky, koule, disky, oštěpy; pálky na ping-pong nebo stolní tenis, badminton a squash, kriketové pálky, golfové hole a hokejky; tenisové míčky a přístroje k vrhání tenisových míčků; kolečkové brusle a brusle, boty kolečkových bruslí, rovněž s vyztuženými podrážkami; stoly na stolní tenis; gymnastické kužely, obruče, sportovní sítě, brankové sítě a sítě na míče; sportovní rukavice (hráčské vybavení); panenky, šatičky pro panenky, boty pro panenky, čepice a čapky pro panenky, opasky pro panenky, zástěry pro panenky; nákolenky, loketní chrániče, chrániče kotníků a sportovní chrániče nohou; ozdoby na vánoční stromečky“; – mezinárodní obrazové ochranné známce vyobrazené níže, jež byla zapsána dne 30. září 1983 pod číslem 480105 (dále jen „starší ochranná známka č. 2“) a jejíž platnost byla řádně obnovena, s účinky v Beneluxu, České republice, Francii, Chorvatsku, Itálii, Maďarsku, Rakousku, Portugalsku, Rumunsku, Slovinsku a na Slovensku a označuje následující výrobky náležející do tříd 18, 25 a 28: – třída 18: „Kabelky se závěsným řemenem a cestovní tašky, lodní kufry a tašky, zejména pro sportovní náčiní a sportovní oděvy“; – třída 25: „Oděvy, vysoké holínky, boty a domácí obuv“; – třída 28: „Hry, hračky; potřeby pro fyzické cvičení, potřeby pro gymnastiku a sport (nezahrnuté v jiných třídách), včetně sportovních míčů“. 7 Důvodem uplatněným na podporu námitek byl důvod uvedený v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Námitky směřující proti všem výrobkům a službám uvedeným v bodě 4 výše byly založeny na všech výrobcích, na které se vztahuje starší ochranná známka č. 2, a na části výrobků, na které se vztahuje starší ochranná známka č. 1, a sice na výrobcích náležejících do tříd 18, 25 a 28. Dobré jméno bylo uplatněno pro všechny výrobky, na kterých byly námitky založeny, a pro všechny země, ve kterých starší ochranné známky požívají ochrany. Jako příloha k námitkám bylo za účelem prokázání tohoto dobrého jména předloženo osmnáct dokumentů, včetně dřívějších rozhodnutí námitkového oddělení. 8 Rozhodnutím ze dne 28. listopadu 2014 námitkové oddělení námitky zamítlo z důvodu, že dobré jméno starších ochranných známek nebylo prokázáno. 9 Dne 26. ledna 2015 podala žalobkyně u EUIPO odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení. Žalobkyně za účelem prokázání dobrého jména starších ochranných známek předložila poprvé před odvolacím senátem jako přílohu tři CD obsahující dvanáct dokumentů nebo skupin dokumentů. 10 Rozhodnutím ze dne 29. ledna 2016 (dále jen „první rozhodnutí“) druhý odvolací senát EUIPO odvolání zamítl z důvodu, že žalobkyně nepředložila důkaz o dobrém jménu starších ochranných známek. 11 Usnesením ze dne 22. května 2019, Puma v. EUIPO – CMS (CMS Italy) (T‑161/16, EU:T:2019:350), Tribunál první rozhodnutí zrušil. Tribunál měl s přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z rozsudku ze dne 28. června 2018, EUIPO v. Puma (C‑564/16 P, EU:C:2018:509), pokud jde o jinou přihlášku ochranné známky, za to, že odvolací senát neprávem nezohlednil dřívější rozhodnutí EUIPO předložená žalobkyní před námitkovým oddělením za účelem prokázání dobrého jména uplatněných starších ochranných známek a z důvodu jejich nepřípustnosti nesprávně odmítl důkazy předložené v rámci odvolacího řízení. 12 Rozhodnutím ze dne 24. září 2020 (dále jen „druhé rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát znovu zamítl odvolání podané žalobkyní proti rozhodnutí námitkového oddělení, kterým byly námitky zamítnuty. 13 Rozsudkem ze dne 5. října 2022, Puma v. EUIPO – CMS (CMS Italy) (T‑711/20, nezveřejněný, dále jen „zrušující rozsudek“, EU:T:2022:604), Tribunál druhé rozhodnutí zrušil. Tribunál poté, co potvrdil srovnání kolidujících ochranných známek (zrušující rozsudek, body 33 až 80), konstatoval, že odvolací senát měl nesprávně za to, že není nezbytné zkoumat námitky založené na starší ochranné známce č. 2 pouze z důvodu, že vykazuje nižší stupeň podobnosti s přihlašovanou ochrannou známkou v porovnání se starší ochrannou známkou č. 1. V tomto ohledu Tribunál zdůraznil, že stupeň podobnosti mezi označeními představuje pouze jeden z faktorů relevantních pro posouzení existence spojitosti na základě čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, a proto nižší stupeň podobnosti starší ochranné známky č. 2 může být vyvážen zvláště vyšším stupněm dobrého jména (zrušující rozsudek, body 97 až 112). Kromě toho, pokud jde o starší ochrannou známku č. 1, Tribunál konstatoval, že odvolací senát měl nesprávně za to, že není nezbytné znovu zkoumat jiné důkazy o dobrém jménu, které byly předloženy před námitkovým oddělením, než jsou dřívější rozhodnutí námitkového oddělení (zrušující rozsudek, body 114 až 136). Tribunál proto zrušil druhé rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká námitek založených na starších ochranných známkách č. 1 a č. 2, jelikož nedošlo ke globálnímu posouzení existence a intenzity dobrého jména těchto ochranných známek (zrušující rozsudek, body 137 až 144). 14 Napadeným rozhodnutím pátý odvolací senát odvolání žalobkyně znovu zamítl. Zaprvé se odvolací senát poté, co uvedl, že je povinen provést nové globální posouzení existence a intenzity dobrého jména starších ochranných známek, rozhodl přijmout dodatečné důkazy předložené v rámci odvolacího řízení a měl za to, že Tribunál ve zrušujícím rozsudku potvrdil srovnání kolidujících ochranných známek. Zadruhé odvolací senát poté, co posoudil všechny důkazy o dobrém jménu starších ochranných známek, včetně dřívějších rozhodnutí námitkového oddělení a dodatečných důkazů, které mu byly předloženy, konstatoval, že ze společného přezkumu důkazů předložených žalobkyní vyplývá „přinejmenším“ průměrný stupeň dobrého jména starších ochranných známek, pokud jde o sportovní obuv a sportovní oděvy, alespoň v Německu, Itálii, Španělsku, Spojeném království a České republice. Zatřetí odvolací senát námitky zamítl z důvodu, že existence spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami nebyla prokázána, a to i přes „alespoň“ průměrný stupeň dobrého jména starších ochranných známek. Začtvrté „[v] zájmu úplnosti“ zamítl námitky rovněž z důvodu, že žalobkyně neprokázala, že jsou splněny ostatní podmínky, a sice neoprávněné těžení z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starších ochranných známek nebo újma způsobená jejich rozlišovací způsobilosti nebo dobrému jménu. Návrhová žádání účastníků řízení 15 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál: – napadené rozhodnutí zrušil, – uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, včetně nákladů vynaložených v řízení před odvolacím senátem. 16 EUIPO navrhuje, aby Tribunál: – žalobu zamítl, – uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení v případě předvolání k jednání. Právní otázky 17 Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje v podstatě jediný žalobní důvod vycházející z porušení čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Tento jediný žalobní důvod se v podstatě dělí na čtyři části týkající se zaprvé podobnosti kolidujících ochranných známek, zadruhé intenzity dobrého jména starších ochranných známek, zatřetí existence spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami a začtvrté existence poškození dobrého jména starších ochranných známek. 18 Článek 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 stanoví, že na základě námitek vlastníka starší ochranné známky ve smyslu odstavce 2 se přihlášená ochranná známka rovněž nezapíše, pokud je totožná se starší ochrannou známkou nebo je jí podobná a má být zapsána pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, pokud se jedná o starší ochrannou známku EU, která má v Unii dobré jméno, nebo o starší národní ochrannou známku, která má dobré jméno v příslušném členském státě, a užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu by neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu. 19 Rozšířená ochrana přiznaná zapsané starší ochranné známce čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 předpokládá splnění následujících tří podmínek: zaprvé totožnost nebo podobnost kolidujících ochranných známek, zadruhé existenci dobrého jména starší ochranné známky uplatňované na podporu námitek a zatřetí existenci nebezpečí, že by užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu. Tyto podmínky jsou kumulativní a neexistence jedné z nich postačuje k tomu, aby se uvedené ustanovení nepoužilo (viz zrušující rozsudek, bod 31 a citovaná judikatura). 20 V projednávané věci považuje Tribunál za vhodné přezkoumat nejprve druhou část jediného žalobního důvodu týkající se intenzity dobrého jména starších ochranných známek. 21 V rámci druhé části jediného žalobního důvodu žalobkyně zpochybňuje posouzení odvolacího senátu, podle něhož je intenzita dobrého jména starších ochranných známek přinejmenším průměrná. Tato část se dělí v podstatě na tři vytýkané skutečnosti. V rámci první vytýkané skutečnosti žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že nezohlednil zásadní význam stupně dobrého jména starších ochranných známek pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. To, že odvolací senát neposkytl odpověď, pokud jde o stupeň tohoto dobrého jména, je „v rozporu s právem“. V rámci druhé vytýkané skutečnosti tvrdí, že starší ochranné známky požívají ve skutečnosti velmi vysokého stupně dobrého jména, který je prokázán velkým počtem předložených důkazů. V rámci třetí vytýkané skutečnosti odvolacímu senátu vytýká, že neuznal, že starší ochranné známky mají vysokou rozlišovací způsobilost z důvodu, že jejich běžná nebo průměrná inherentní rozlišovací způsobilost je značně zvýšena jejich extenzivním užíváním. 22 EUIPO argumenty žalobkyně zpochybňuje. První vytýkanou skutečnost žalobkyně překvalifikoval tak, že znamená, že odvolací senát měl stanovit přesný stupeň dobrého jména, jehož požívají starší ochranné známky. Poznamenal, že i když existence dobrého jména starších ochranných známek představuje předběžnou podmínku nezbytnou pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, není nezbytné stanovit specifický stupeň tohoto dobrého jména ve všech případech. Mělo by tedy být možné provést toto posouzení podle tohoto článku na základě nejnižšího možného stupně dobrého jména (tj. „přinejmenším“), nejvyššího stupně dobrého jména (tj. „nejvýše“, „v nejlepším případě“) nebo dokonce určitého dobrého jména. Má tudíž za to, že se odvolací senát v projednávané věci nedopustil žádného nesprávného posouzení, když dospěl k závěru, že starší ochranné známky mají „přinejmenším průměrný stupeň dobrého jména“, pokud jde o sportovní obuv a sportovní oděvy, které představují dvě odlišné kategorie výrobků. 23 V bodech 44 až 61 napadeného rozhodnutí odvolací senát řádně posoudil všechny důkazy o dobrém jménu starších ochranných známek, včetně dřívějších rozhodnutí námitkového oddělení. Odvolací senát měl konkrétně za to, že z příloh, které mu byly předloženy, vyplývá, že žalobkyně v průběhu let vyvíjela značné marketingové úsilí a zejména sponzorovala různé sportovce a sportovní týmy. Řada dokumentů tak obsahovala fotografie známých sportovců, kteří na sobě měli sportovní oděvy a sportovní obuv, na nichž byly uvedeny starší ochranné známky (nebo jedna z nich). 24 V bodě 62 napadeného rozhodnutí odvolací senát konstatoval, že ze společného přezkumu důkazů předložených žalobkyní vyplývá „přinejmenším průměrný stupeň dobrého jména“ starších ochranných známek, pokud jde o sportovní obuv a sportovní oděvy. Podle něj dokumenty posuzované jako celek nepostačovaly k prokázání dobrého jména, pokud jde o jiné výrobky, jelikož neprokazovaly, že relevantní veřejnost ochrannou známku dostatečně zná, což mohlo být prokázáno průzkumy trhu. Celkově z předložených důkazů vyplývalo, že starší ochranné známky jsou intenzivně a dlouhodobě užívány a požívají „přinejmenším průměrný“ stupeň „dobrého jména“, pokud jde o sportovní obuv a sportovní oděvy. V bodě 63 uvedeného rozhodnutí odvolací senát dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní celkově vyplývá „přinejmenším průměrný stupeň dobrého jména“ starších ochranných známek, alespoň v Německu, Itálii, Španělsku, Spojeném království a České republice. 25 Podle ustálené judikatury má ochranná známka dobré jméno ve smyslu unijního práva, pokud ji zná podstatná část veřejnosti dotčené výrobky nebo službami, na které se tato ochranná známka vztahuje, v podstatné části relevantního území. Existence dobrého jména musí být posuzována s ohledem na všechny relevantní faktory daného případu, tedy zejména podíl na trhu, který ochranná známka zaujímá, intenzitu, zeměpisné rozšíření a dobu užívání této ochranné známky, jakož i výši investic vynaložených podnikem na její propagaci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. června 2018, EUIPO v. Puma, C‑564/16 P, EU:C:2018:509, body 55 a 56 a citovaná judikatura). 26 Pokud jde o první vytýkanou skutečnost, je třeba mít za to, že prostřednictvím této vytýkané skutečnosti žalobkyně v podstatě tvrdí, že se odvolací senát dopustil nesprávného právního posouzení, když nestanovil přesný stupeň dobrého jména, jehož požívají starší ochranné známky, nebo přinejmenším tím, že výslovně nezohlednil předpoklad, který pro ni byl nejpříznivější. 27 Úvodem je třeba připomenout, že intenzita dobrého jména je relevantním faktorem pro globální posouzení existence spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, body 41 a 42). 28 Pokud jde o intenzitu dobrého jména a stupeň rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, z judikatury vyplývá, že čím jsou rozlišovací způsobilost a dobré jméno této ochranné známky významnější, tím snáze lze připustit existenci zásahu (viz rozsudek ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, bod 69 a citovaná judikatura). 29 Kromě toho je třeba připomenout, že ačkoli dobré jméno starší ochranné známky, včetně jeho intenzity, představuje jednu z kumulativních podmínek pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, patří k faktorům, které je třeba vzít v úvahu jak při posuzování asociace, kterou si může veřejnost vytvořit mezi starší ochrannou známkou a zpochybněnou ochrannou známkou, tak i při posuzování nebezpečí, že může dojít k některému ze tří zásahů uvedených v tomto ustanovení [viz rozsudek ze dne 28. září 2016, Lacamanda Group v. EUIPO – Woolley (HENLEY), T‑362/15, nezveřejněný, EU:T:2016:576, bod 21 a citovaná judikatura]. 30 Posouzení existence dobrého jména starší ochranné známky tedy představuje nezbytnou fázi průzkumu použitelnosti čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Použití tohoto ustanovení proto nutně vyžaduje, aby o existenci tohoto dobrého jména bylo rozhodnuto s konečnou platností, což v zásadě vylučuje provedení analýzy týkající se případné použitelnosti uvedeného ustanovení na základě vágní domněnky, tj. domněnky, která nespočívá na připuštění dobrého jména určité konkrétní intenzity [viz rozsudek ze dne 28. září 2016, HENLEY, T‑362/15, nezveřejněný, EU:T:2016:576, bod 22 a citovaná judikatura; obdobně viz rovněž rozsudek ze dne 22. ledna 2025, Rain Carbon Germany v. EUIPO – Novaresine (NOVARESINE INNOVATION GOES GREEN), T‑1188/23, nezveřejněný, EU:T:2025:49, body 91 a 92]. 31 V tomto ohledu je třeba mít za to, že když EUIPO jako v projednávané věci zkoumá použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, nestačí, aby konstatoval, že starší ochranná známka má „přinejmenším průměrný“ stupeň dobrého jména, ale přísluší mu, aby buď přesně určil stupeň intenzity tohoto dobrého jména (průměrný, vysoký, případně velmi vysoký), který představuje relevantní faktor pro globální posouzení spojitosti, nebo přinejmenším výslovně zohlednil předpoklad nejpříznivější pro neúspěšného účastníka v řízení před ním, v projednávané věci žalobkyni. Je třeba upřesnit, že pojem „neúspěšný účastník řízení“ v tomto kontextu označuje účastníka řízení, jehož argumenty týkající se intenzity dobrého jména EUIPO odmítá. 32 Je zajisté třeba uvést, podobně jak to učinil EUIPO, že EUIPO není povinen definovat přesný stupeň dobrého jména ve všech případech. V některých vhodných případech (viz body 34 a 35 níže) tak může EUIPO pro posouzení intenzity dobrého jména použít takové výrazy, jako „přinejmenším“ nebo „nanejvýš“. 33 Je však třeba zdůraznit, že v případech, kdy se EUIPO rozhodne používat takové výrazy, jako „přinejmenším“ nebo „nanejvýš“, pro posouzení intenzity dobrého jména, přísluší mu, aby výslovně zohlednil předpoklad nejpříznivější pro neúspěšného účastníka v řízení před ním, a následně může uvést argumentaci a fortiori, pokud jde o jiné předpoklady, které jsou pro tohoto neúspěšného účastníka řízení méně příznivé. 34 V případě, že EUIPO dospěje k závěru, že neexistuje spojitost nebo že nedochází k poškození dobrého jména dotčené starší ochranné známky, může kvalifikovat stupeň dobrého jména jako „nanejvýš“ vysoký, zohlednit maximální stupeň, a sice vysoký stupeň, a uvést argumentaci a fortiori, pokud jde o předpoklady, které jsou méně příznivé pro neúspěšného účastníka řízení, kterým je osoba, která podala námitky, a sice střední (nebo nízký) stupeň. Naproti tomu v takových případech není EUIPO oprávněn kvalifikovat stupeň dobrého jména jako „přinejmenším“ průměrný, aniž výslovně zohlední předpoklad nejpříznivější pro „neúspěšného účastníka“, v tomto případě osobu, která podala námitky, jako je vysoký, případně velmi vysoký stupeň dobrého jména. Výslovné nezohlednění předpokladu, který je pro osobu, která podala námitky, nejpříznivější, totiž může způsobit, že globální posouzení existence spojitosti, pro které představuje intenzita dobrého jména starší ochranné známky relevantní faktor, nebo globální posouzení existence poškození dobrého jména je stiženo vadou. 35 Naopak v případech, kdy EUIPO dospěje k závěru, že mezi kolidujícími ochrannými známkami existuje spojitost nebo že existuje poškození dobrého jména dotčené starší ochranné známky, může kvalifikovat stupeň dobrého jména jako „přinejmenším“ průměrný, zohlednit minimální stupeň, a sice průměrný stupeň, a uvést argumentaci a fortiori, pokud jde o předpoklady méně příznivé pro neúspěšného účastníka, v tomto případě vlastníka zpochybněné ochranné známky, a sice vysoký, případně velmi vysoký stupeň. Naproti tomu v takových případech není EUIPO oprávněn kvalifikovat stupeň dobrého jména jako „nanejvýš“ vysoký bez výslovného zohlednění předpokladu nejpříznivějšího pro vlastníka, jako je průměrný (nebo nízký) stupeň dobrého jména. Výslovné nezohlednění předpokladu, který je pro vlastníka nejpříznivější, totiž může způsobit, že globální posouzení existence spojitosti, pro které představuje intenzita dobrého jména starší ochranné známky relevantní faktor, nebo globální posouzení existence poškození dobrého jména je stiženo vadou. 36 Obecně je třeba mít za to, že pokud se EUIPO v rámci jakéhokoli posouzení rozhodne použít takové výrazy, jako jsou „přinejmenším“ nebo „nanejvýš“, musí výslovně zohlednit předpoklad nejpříznivější pro neúspěšného účastníka v řízení před ním, a sice účastníka řízení, jehož argumenty týkající se dotčeného posouzení odmítá. 37 Povinnost výslovně zohlednit předpoklad nejpříznivější pro neúspěšného účastníka v řízení před EUIPO představuje pro EUIPO zvláštní vyjádření povinnosti postupovat s řádnou péčí, podle níž je příslušný orgán povinen pečlivě a nestranně zkoumat všechny právní a skutkové okolnosti relevantní v projednávané věci (viz zrušující rozsudek, bod 127 a citovaná judikatura). 38 V projednávané věci je přitom nutno konstatovat, že odvolací senát při globálním posouzení spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami výslovně nezohlednil předpoklad nejpříznivější pro neúspěšného účastníka řízení, konkrétně žalobkyni (která ostatně právě takový předpoklad uplatnila), a sice předpoklad „velmi vysokého“ dobrého jména. 39 Projednávaná věc se tak liší od věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 2. října 2015, The Tea Board v. OHIM. – Delta Lingerie (Darjeeling) (T‑627/13, nezveřejněný, EU:T:2015:740, bod 83). V uvedené věci, které se EUIPO na jednání dovolával, odvolací senát výslovně vycházel nikoli z vágní domněnky, ale z hypotetického předpokladu, že dotčené starší ochranné známky mají dobré jméno konkrétní intenzity, a sice mimořádně vysoké intenzity, která odpovídá té, kterou se žalobkyně, která neměla v uvedené věci úspěch, snažila prokázat před příslušnými odděleními EUIPO. 40 Ostatní argumenty EUIPO nemohou vyvrátit zjištění učiněné v bodě 38 výše. 41 Zaprvé EUIPO tvrdí, že i když existence dobrého jména, které mají starší ochranné známky, představuje předběžnou podmínku nezbytnou pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, není nezbytné stanovit přesný stupeň tohoto dobrého jména ve všech případech. Mělo by tedy být možné provést toto posouzení podle tohoto článku na základě nejnižšího možného stupně dobrého jména (tj. „přinejmenším“) [rozsudky ze dne 19. června 2008, Mülhens v. OHIM – Spa Monopole (MINERAL SPA), T‑93/06, nezveřejněný, EU:T:2008:215, body 34 až 36, a ze dne 6. července 2022, ALO jewelry CZ v. EUIPO – Cartier International (ALOve), T‑288/21, nezveřejněný, EU:T:2022:420, body 26 a 72], nejvyššího stupně dobrého jména (tj. „nejvýše“, „v nejlepším případě“) (zrušující rozsudek, bod 16) nebo dokonce určitého dobrého jména [rozsudek ze dne 9. září 2020, Novomatic v. EUIPO – Brouwerij Haacht (PRIMUS), T‑669/19, nezveřejněný, EU:T:2020:408, bod 77]. 42 V tomto ohledu je třeba uvést, že je zajisté pravda, že v rozsudku ze dne 19. června 2008, MINERAL SPA (T‑93/06, nezveřejněný, EU:T:2008:215, body 34 až 36), Tribunál skutečně konstatoval existenci „přinejmenším značně velkého“ dobrého jména a měl za to, že to postačuje k přesnému určení stupně dobrého jména starší ochranné známky. Na rozdíl od odvolacího senátu v projednávané věci však Tribunál následně konstatoval existenci poškození dobrého jména, když konstatoval (přinejmenším) „značně velký“ stupeň dobrého jména, a výslovně tak vycházel z předpokladu nejpříznivějšího pro neúspěšného účastníka řízení, a to vlastníka zpochybněné ochranné známky. Stejně tak je zajisté pravda, že v rozsudku ze dne 6. července 2022, ALOve (T‑288/21, nezveřejněný, EU:T:2022:420, body 26 a 72), měl Tribunál skutečně za to, že starší ochranná známka požívá dobrého jména „přinejmenším průměrného“ stupně. Na rozdíl od odvolacího senátu v projednávané věci však Tribunál následně dospěl k závěru o existenci poškození dobrého jména, když konstatoval (přinejmenším) průměrný stupeň dobrého jména, a vycházel tak z předpokladu nejpříznivějšího pro neúspěšného účastníka řízení, a to vlastníka zpochybněné ochranné známky. Kromě toho, ačkoliv je pravda, že v části zrušujícího rozsudku „Skutečnosti předcházející sporu“ Tribunál připomněl, že čtvrtý odvolací senát měl ve druhém rozhodnutí za to, že z důkazů, které mu byly předloženy, vyplývá „nanejvýš určité dobré jméno“, pokud jde o „sportovní obuv“ náležející do třídy 25, nic to nemění na tom, že se k tomuto bodu v části zrušujícího rozsudku „Právní otázky“ nijak nevyjádřil. Konečně, ačkoliv je pravda, že v rozsudku ze dne 9. září 2020, PRIMUS (T‑669/19, nezveřejněný, EU:T:2020:408, body 77 a 107), Tribunál nejprve konstatoval, že starší ochranné známky mají „určité dobré jméno“, následně upřesnil, že toto dobré jméno musí být „považováno za průměrné“ a poté na rozdíl od odvolacího senátu v projednávané věci konstatoval existenci poškození dobrého jména. 43 Žádný z rozsudků uplatněných EUIPO tak není relevantní v projednávané věci, kdy odvolací senát výslovně nezohlednil předpoklad nejpříznivější pro neúspěšného účastníka řízení. 44 Zadruhé EUIPO tvrdí, že stupeň dobrého jména se může lišit podle specifických výrobků a služeb, a uplatnění jediného stupně dobrého jména pro všechny tyto výrobky a služby by tedy mohlo usnadnit použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. 45 V tomto ohledu stačí konstatovat, že vzhledem k tomu, že intenzita dobrého jména představuje faktor pro posouzení existence spojitosti a může se lišit podle specifických výrobků a služeb, přísluší EUIPO, aby buď stanovil přesný stupeň intenzity dobrého jména pro každý ze specifických výrobků a služeb, pro které má starší ochranná známka dobré jméno, nebo přinejmenším pro každý z těchto výrobků a služeb výslovně zohlednil předpoklad nejpříznivější pro neúspěšného účastníka řízení (viz bod 31 výše). 46 Zatřetí má EUIPO za to, že závěr odvolacího senátu, podle něhož mají starší ochranné známky „přinejmenším průměrný stupeň dobrého jména“, pokud jde o „sportovní obuv“ a „sportovní oděvy“ náležející do třídy 25, znamená, že pro tyto výrobky může být dobré jméno skutečně velmi vysoké. V odpovědi na písemnou otázku Tribunálu má EUIPO za to, že odvolací senát „implicitně, ale nezbytně“ zohlednil vysoký stupeň dobrého jména starších ochranných známek, kterého se žalobkyně dovolávala. 47 V tomto ohledu stačí uvést, že takové zohlednění předpokladu nejpříznivějšího pro neúspěšného účastníka v řízení před EUIPO by ze strany EUIPO mělo být výslovné a jasné, a nikoli implicitní či nejasné. 48 Začtvrté EUIPO tvrdí, že z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že odvolací senát pro účely použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 zohlednil pouze průměrný stupeň dobrého jména starších ochranných známek. Podle EUIPO ze znění bodu 62 napadeného rozhodnutí [například „ze zveřejnění ‚Sporting Goods Intelligence‘ (příloha 9 […]) plyne, že [žalobkyně] měla v roce 2007 značný podíl na trhu, pokud jde o ‚atletickou obuv‘, přičemž v tomto odvětví zaujímala třetí místo na světě“, „starší ochranné známky byly užívány intenzivně a dlouhodobě“] naopak vyplývá, že odvolací senát nevyloučil, že dobré jméno starších ochranných známek může být skutečně vyšší než průměrné. Stejně tak z bodu 78 napadeného rozhodnutí, ve kterém se uvádí „pro úplnost“, že „i kdyby starší ochranné známky požívaly rovněž vysokého stupně dobrého jména, pokud jde o jiné výrobky obsažené ve třídě 25 [...], výsledek by byl totožný“, podle něj vyplývá, že odvolací senát zohlednil vysoký stupeň dobrého jména starších ochranných známek, přinejmenším pro některé výrobky, na které se vztahují starší ochranné známky, a tedy „scénář nejpříznivější“ pro žalobkyni. 49 V tomto ohledu je nutno konstatovat, že napadené rozhodnutí neobsahuje žádný výslovný a jasný náznak toho, že by při globálním posouzení spojitosti byl jakkoli zohledněn velmi vysoký stupeň dobrého jména, pokud jde o sportovní obuv nebo sportovní oděvy. Pokud jde o výňatky citované z bodu 62 tohoto rozhodnutí, je třeba uvést, že jsou ve středu posouzení existence a intenzity dobrého jména jak před, tak i po konstatováních v bodech 62 a 63 téhož rozhodnutí, podle nichž ze společného přezkumu předložených důkazů vyplývá „přinejmenším průměrný stupeň dobrého jména“. Tyto výňatky tedy nijak nezpochybňují globální závěr odvolacího senátu o intenzitě dobrého jména. Navíc nejsou uvedeny v globálním posouzení spojitosti. Nemohou tedy prokazovat, a ani z nich nevyplývá, že by v tomto rámci bylo zohledněno vysoké, případně velmi vysoké dobré jméno. 50 Pokud jde o výňatek citovaný z bodu 78 napadeného rozhodnutí, kromě toho, že je obsažen v posouzení existence zásahu, týká se právě „jiných“ výrobků náležejících do třídy 25, než jsou sportovní obuv a sportovní oděvy. Nemůže tedy pouze na základě příslovce „rovněž“ prokázat výslovné a jasné zohlednění vysokého, případně velmi vysokého dobrého jména, pokud jde o sportovní obuv a sportovní oděvy, při globálním posouzení spojitosti. 51 V tomto ohledu je třeba upřesnit, pokud jde o existenci zásahu ve smyslu třetí podmínky čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 (viz bod 19 výše), že odvolací senát ani v posouzení provedeném „pro úplnost“ v bodech 74 až 78 napadeného rozhodnutí výslovně nezohlednil předpoklad nejpříznivější pro žalobkyni, pokud jde o intenzitu dobrého jména starších ochranných známek. Odvolací senát totiž v bodě 77 tohoto rozhodnutí zmínil „alespoň průměrný stupeň dobrého jména, které mají starší ochranné známky, pokud jde o [sportovní] obuv a sportovní oděvy“ a v citovaném výňatku z bodu 78 uvedeného rozhodnutí uvedl předpoklad „vysokého stupně dobrého jména“, pokud jde o „jiné“ výrobky než sportovní obuv a sportovní oděvy. 52 Zapáté EUIPO na jednání tvrdil, že žalobkyně před jeho odděleními neuplatnila vysoký stupeň dobrého jména. 53 Z písemného odůvodnění odvolání podaného k odvolacímu senátu, shrnutého v bodě 8 napadeného rozhodnutí, však vyplývá, že žalobkyně uplatnila „velmi vysoký stupeň rozpoznání na trhu“ a „vysoké dobré jméno“ svých starších ochranných známek. Toto tvrzení EUIPO je tudíž skutkově nepodložené. Je ostatně v rozporu s jeho vlastním tvrzením, podle něhož odvolací senát „implicitně, ale nezbytně“ zohlednil vysoký stupeň dobrého jména starších ochranných známek, kterého se žalobkyně dovolávala (viz bod 46 výše). 54 Je třeba dospět k závěru, že odvolací senát tím, že při globálním posouzení spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami výslovně nezohlednil předpoklad nejpříznivější pro žalobkyni (který žalobkyně ostatně uplatnila), a sice předpoklad „velmi vysokého“ stupně dobrého jména, porušil povinnost uvedenou v bodech 31 až 37 výše, a dopustil se tak nesprávného právního posouzení. 55 První vytýkané skutečnosti v rámci druhé části jediného žalobního důvodu je tedy třeba vyhovět. 56 Podle ustálené judikatury přitom existence spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami – která je základní, byť implicitní podmínkou pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 – musí být posuzována globálně, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávané věci. Mezi tyto faktory patří zejména intenzita dobrého jména starší ochranné známky (viz zrušující rozsudek, bod 139 a citovaná judikatura). 57 Vzhledem k nesprávnému právnímu posouzení, kterého se v projednávané věci dopustil odvolací senát ve vztahu k intenzitě dobrého jména starších ochranných známek (viz bod 54 výše), Tribunálu nepřísluší, aby se vyjadřoval k intenzitě tohoto dobrého jména, ani ke globálnímu posouzení existence spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami, které provedl odvolací senát. Přísluší tedy odvolacímu senátu, aby posoudil tyto aspekty pro účely rozhodnutí, které má vydat v rámci odvolacího řízení, které u něj stále probíhá (v tomto smyslu viz zrušující rozsudek, bod 140 a citovaná judikatura). 58 V tomto ohledu je třeba připomenout, že Tribunál není oprávněn sám posoudit intenzitu dobrého jména starších ochranných známek, jelikož v souladu s čl. 65 odst. 2 nařízení č. 207/2009 Tribunál provádí přezkum legality rozhodnutí EUIPO. Pakliže dospěje k závěru, že takové rozhodnutí, které je před ním napadeno žalobou, je stiženo protiprávností, musí je zrušit. Nemůže však žalobu zamítnout a odůvodnění příslušného oddělení EUIPO, které napadený akt vydalo, nahradit vlastním odůvodněním (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. září 2016, HENLEY, T‑362/15, nezveřejněný, EU:T:2016:576, bod 25 a citovaná judikatura). 59 S ohledem na vše výše uvedené, a aniž je třeba zkoumat ostatní části a ostatní vytýkané skutečnosti v rámci jediného žalobního důvodu žalobkyně, je třeba napadené rozhodnutí zrušit v plném rozsahu. K nákladům řízení 60 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. 61 Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a EUIPO neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení. Mimoto žalobkyně požadovala, aby byla EUIPO uložena náhrada nákladů, které vynaložila v řízení před odvolacím senátem. V tomto ohledu stačí uvést, že přísluší odvolacímu senátu, aby o nákladech souvisejících s řízením před ním rozhodl s přihlédnutím k tomuto rozsudku [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. května 2018, Uribe-Etxebarría Jiménez v. EUIPO – Núcleo de comunicaciones y control (SHERPA), T‑577/15, EU:T:2018:305, bod 94 a citovaná judikatura]. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (šestý senát) rozhodl takto: 1) Rozhodnutí pátého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 4. července 2024 (věc R 2215/2019-5) se zrušuje. 2) EUIPO se ukládá náhrada nákladů řízení. Costeira Kančeva Zilgalvis Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 22. října 2025. Podpisy ( *1 ) – Jednací jazyk: angličtina.