Ochranná známka Evropské unie – Řízení o zrušení – Slovní ochranná známka Evropské unie BIENENBEISSER – Řádné užívání ochranné známky – Článek 58 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2017/1001 – Důkaz o řádném užívání – Užívání pro výrobky, pro které je ochranná známka zapsána – Úloha Niceského třídění – Stejnorodá kategorie výrobků – Vzduchové ventily – Povinnost uvést odůvodnění

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého rozšířeného senátu) 9. července 2025 ( *1 ) „Ochranná známka Evropské unie – Řízení o zrušení – Slovní ochranná známka Evropské unie BIENENBEISSER – Řádné užívání ochranné známky – Článek 58 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2017/1001 – Důkaz o řádném užívání – Užívání pro výrobky, pro které je ochranná známka zapsána – Úloha Niceského třídění – Stejnorodá kategorie výrobků – Vzduchové ventily – Povinnost uvést odůvodnění“ Ve věci T‑144/24, Bouwbenodigdheden Hoogeveen BV, se sídlem v Hoogeveen (Nizozemsko), zástupci: H. Roerdink, advokát, žalobkyně, proti Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zástupci: T. Klee a V. Ruzek, jako zmocněnci, žalovanému, přičemž dalším účastníkem řízení před odvolacím senátem EUIPO byl Sören Pürschel, s bydlištěm ve Frankfurtu nad Mohanem (Německo), TRIBUNÁL (osmý rozšířený senát), ve složení: S. Papasavvas, předseda, A. Kornezov (zpravodaj), D. Petrlík, K. Kecsmár a S. Kingston, soudci, za soudní kancelář: R. Ūkelytė, radová, s přihlédnutím k písemné části řízení, po jednání konaném dne 9. ledna 2025, vydává tento Rozsudek 1 Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, společnost Bouwbenodigdheden Hoogeveen BV, domáhá zrušení rozhodnutí pátého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 9. ledna 2024 (věc R 793/2023-5) (dále jen „napadené rozhodnutí“). Skutečnosti předcházející sporu 2 Dne 26. listopadu 2009 podala žalobkyně u EUIPO přihlášku slovního označení BIENENBEISSER jako ochranné známky Evropské unie. Přihláška byla zveřejněna dne 23. června 2010 a ochranná známka byla zapsána dne 6. října 2010 po částečném vzdání se práv podaném dne 8. ledna 2010. 3 Dotčená ochranná známka označovala výrobky, které náleží do tříd 6 a 19 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu ochranných známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu: – třída 6: „Kovové stavební materiály, včetně následujících výrobků: vzduchové ventily; kovové potřeby zámečnické a klempířské, včetně následujících výrobků: vzduchové ventily; kovové výrobky, které nejsou uvedeny v jiných třídách, jmenovitě vzduchové ventily“; – třída 19: „Stavební materiály nekovové, včetně následujících výrobků: vzduchové ventily“. 4 Dne 29. dubna 2021 podal další účastník řízení před odvolacím senátem EUIPO, Sören Pürschel, návrh na zrušení dotčené ochranné známky pro výrobky uvedené v bodě 3 výše na základě čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1). 5 Dne 14. února 2023 zrušovací oddělení tomuto návrhu částečně vyhovělo a rozhodlo o zrušení sporné ochranné známky pro „kovové stavební materiály, s výjimkou následujících výrobků: vzduchové ventily; kovové potřeby zámečnické a klempířské, s výjimkou vzduchových ventilů“ náležející do třídy 6, a pro všechny výrobky náležející do třídy 19, na které se vztahuje sporná ochranná známka. 6 Dne 13. dubna 2023 podala žalobkyně proti rozhodnutí zrušovacího oddělení odvolání, kterým se domáhala zrušení tohoto rozhodnutí v rozsahu, v němž byla zrušena její práva ke sporné ochranné známce pro „stavební materiály nekovové, včetně následujících výrobků: vzduchové ventily“ náležející do třídy 19. 7 Odvolací senát napadeným rozhodnutím zamítl odvolání. Návrhová žádání účastníků řízení 8 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál: – částečně zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací senát rozhodl o zrušení sporné ochranné známky pro výrobky náležející do třídy 19; – uložil EUIPO náhradu nákladů řízení. 9 EUIPO navrhuje, aby Tribunál: – zamítl žalobu; – uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení v případě předvolání k jednání. K předmětu žaloby 10 Úvodem je třeba uvést, že v řízení před EUIPO, a jak vyplývá z bodů 5 až 7 výše, byl zápis sporné ochranné známky zachován pro „kovové stavební materiály, a sice následující výrobky: vzduchové ventily; kovové potřeby zámečnické a klempířské, a sice následující výrobky: vzduchové ventily; kovové výrobky, které nejsou uvedeny v jiných třídách, jmenovitě vzduchové ventily“ obsažené ve třídě 6 (dále jen „kovové vzduchové ventily“). Toto rozhodnutí tak ve vztahu k těmto výrobkům, které nejsou předmětem projednávané žaloby, nabylo právní moci. 11 Kromě toho se žalobkyně v bodě 1.2 žaloby domáhá částečného zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací senát zamítl její odvolání a rozhodl o zrušení sporné ochranné známky pro „stavební materiály nekovové, včetně následujících výrobků: vzduchové ventily“ náležející do třídy 19. V tomtéž bodě, jakož i v bodech 1.3 a 1.6 žaloby však v podstatě upřesňuje, že navrhuje částečné zrušení napadeného rozhodnutí pouze v rozsahu, v němž se týká „stavebních materiálů nekovových, a sice vzduchových ventilů“ náležejících do třídy 19 (dále jen „nekovové vzduchové ventily“). 12 Žalobkyně tedy prvním bodem návrhových žádání nezpochybňuje zrušení sporné ochranné známky pro stavební materiály nekovové jiné než vzduchové ventily náležející do třídy 19, což potvrdila na jednání. Právní otázky 13 Na podporu žaloby uplatňuje žalobkyně tři žalobní důvody, z nichž první vychází z nesprávného použití systému třídění zavedeného Niceskou dohodou, druhý z nesprávného výkladu judikatury a třetí z obdobného použití čl. 33 odst. 7 nařízení 2017/1001 na důkaz o řádném užívání. Vzhledem k tomu, že tyto žalobní důvody spolu souvisejí, je třeba je zkoumat společně. 14 Podle čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001 ke zrušení práv vlastníka ochranné známky Evropské unie dojde na základě návrhu podaného u EUIPO, pokud po nepřerušené období pěti let nebyla ochranná známka v Evropské unii řádně užívána pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, a pro neužívání neexistují řádné důvody. 15 Podle čl. 10 odst. 3 a 4 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625 ze dne 5. března 2018, kterým se doplňuje nařízení 2017/1001 a zrušuje nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/1430 (Úř. věst. 2018, L 104, s. 1), jež se použije na řízení o zrušení podle čl. 19 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625, se důkaz o užívání ochranné známky musí týkat místa, času, rozsahu a povahy užívání ochranné známky a omezí se v zásadě na předložení podpůrných dokumentů a předmětů, jako jsou obaly, etikety, ceníky, katalogy, faktury, fotografie a inzeráty v tisku, jakož i písemná prohlášení podle čl. 97 odst. 1 písm. f) nařízení 2017/1001. 16 Řádné užívání ochranné známky je třeba posoudit na základě souhrnu skutečností a okolností, které jsou způsobilé prokázat její skutečné obchodní využívání, zvláště užívání, které je v dotyčném hospodářském odvětví považováno za odůvodněné za účelem udržení nebo získání podílu na trhu pro výrobky a služby chráněné ochrannou známkou, povahy těchto výrobků nebo těchto služeb, znaků trhu, rozsahu a četnosti užívání ochranné známky [viz rozsudek ze dne 13. února 2015, Husky CZ v. OHIM – Husky of Tostock (HUSKY), T‑287/13, EU:T:2015:99, bod 63 a citovaná judikatura]. 17 Řádné užívání ochranné známky nelze prokázat na základě pravděpodobnosti nebo domněnek, ale musí se zakládat na konkrétních a objektivních okolnostech, které prokazují skutečné a dostatečné užívání ochranné známky na dotčeném trhu [viz rozsudek ze dne 11. ledna 2023, Hecht Pharma v. EUIPO – Gufic BioSciences (Gufic), T‑346/21, EU:T:2023:2, bod 24 (nezveřejněný) a citovaná judikatura]. 18 Argumenty žalobkyně je třeba posuzovat ve světle těchto úvah. 19 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že spornou ochrannou známku řádně užívala pro stejnorodou kategorii výrobků „vzduchové ventily“ náležejících současně do tříd 6 a 19. Podle názoru žalobkyně umožňuje důkaz o užívání uvedené ochranné známky, který předložila pro kovové vzduchové ventily, zachovat zápis této ochranné známky rovněž pro nekovové vzduchové ventily. Okolnost, že kovové a nekovové vzduchové ventily náleží do dvou různých tříd Niceského třídění, nezpochybňuje skutečnost, že „vzduchové ventily“ tvoří jednu a tutéž stejnorodou kategorii výrobků. Uvedené třídění bylo totiž přijato pro čistě administrativní účely. Dále pak mají kovové i nekovové vzduchové ventily stejné určení a účel, a sice zabránit vniknutí škůdců do otvorů v cihlových konstrukcích a zároveň zajistit jejich odvětrávání, takže jsou oba typy vzduchových ventilů zaměnitelné. Žalobkyně mimoto tvrdí, že má oprávněný zájem na tom, aby svou škálu výrobků v budoucnosti rozšířila také na nekovové vzduchové ventily. Kromě toho čl. 33 odst. 7 nařízení 2017/1001 podle žalobkyně umožňuje mít za to, že pokud mají výrobky stejné určení i účel, důkaz o řádném užívání ochranné známky pro výrobek náležející do dané třídy může odůvodnit zachování ochrany ochranné známky pro jiné podobné výrobky, které náleží do jiných tříd. 20 EUIPO tvrdí, že i když bylo Niceské třídění přijato pro čistě administrativní účely, je třeba je v případě potřeby použít k určení rozsahu a významu výrobků, pro které byla ochranná známka zapsána. Stejně tak lze uvedené třídění a jeho vysvětlivky zohlednit pro účely výkladu nebo k upřesnění ohledně označení výrobků. Podle EUIPO je třeba při posuzování rozsahu ochrany sporné ochranné známky konkrétně zohlednit rozdílné třídění stavebních materiálů podle materiálu, z něhož jsou konstrukce vyrobeny, a sice na kovové a nekovové. Článek 33 odst. 7 nařízení 2017/1001 mimoto není pro posouzení řádného užívání ochranné známky relevantní. 21 EUIPO na jednání zmírnil svou argumentaci tím, že v podstatě uvedl, že v řízení o zrušení je třeba zaprvé určit rozsah ochrany sporné ochranné známky na základě Niceského třídění a jeho vysvětlivek a zadruhé na základě důkazů předložených vlastníkem sporné ochranné známky identifikovat výrobky nebo služby, pro které bylo prokázáno užívání této ochranné známky na trhu během relevantního období. Podle EUIPO odvolací senát nikterak nepochybil, když konstatoval, že uvedené třídění a jeho vysvětlivky jsou relevantní pro určení rozsahu ochrany sporné ochranné známky. Naproti tomu v podstatě připustil, že vzhledem k tomu, že sporná ochranná známka byla zapsána jak pro kovové, tak pro nekovové vzduchové ventily, nelze vyloučit, že ve fázi posuzování výrobků, pro které byla uvedená ochranná známka během relevantního období na trhu užívána, je nezbytné analyzovat, zda jsou tyto výrobky součástí téže stejnorodé kategorie výrobků, přičemž uznal, že pro tento účel je relevance tohoto třídění podle judikatury omezená. Podle EUIPO přitom odvolací senát tuto otázku nezkoumal, takže je možné, že napadené rozhodnutí je stiženo nedostatkem odůvodnění. 22 Odvolací senát v napadeném rozhodnutí nejprve uvedl, že se důkaz o užívání sporné ochranné známky týká jediného druhu výrobků, a sice kovové vzduchové ventily určené k umístění do otvorů v cihlových konstrukcích, aby se zabránilo vniknutí včel, vos, myší a jiných škůdců do těchto konstrukcí a zároveň se zajistilo jejich odvětrávání. Odvolací senát rovněž uvedl, že i když je tento výrobek označován různými výrazy, jedná se o tentýž výrobek, a sice vzduchový ventil. Tyto úvahy nejsou účastníky řízení zpochybňovány. 23 Odvolací senát dále uvedl, že důkazy předložené žalobkyní se konkrétně týkají kovových vzduchových ventilů obsažených ve třídě 6, a nikoli nekovových vzduchových ventilů obsažených ve třídě 19, což účastníci řízení rovněž nezpochybňují. Odvolací senát z toho vyvodil, že užívání sporné ochranné známky je prokázáno pouze pro kovové vzduchové ventily. Na podporu tohoto závěru zdůraznil význam, který má Niceské třídění na vymezení rozsahu ochrany ochranné známky, a uvedl, že práva z této ochranné známky plynoucí mohou být zachována pouze tehdy, je-li uvedená ochranná známka užívána na trhu pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána. Odvolací senát uvedl, že uvedené třídění rozlišuje mezi třídou 6 a třídou 19 v závislosti na stavebních materiálech, které tyto třídy obsahují. V takovém případě byl podle odvolacího senátu vliv tohoto třídění „o to patrnější“ a třída zvolená žalobkyní byla „prvořadá“. 24 Odvolací senát měl nakonec za to, že argumenty žalobkyně směřující k prokázání, že kovové i nekovové vzduchové ventily patří do téže stejnorodé kategorie výrobků, nemají žádný vliv na určení rozsahu ochrany sporné ochranné známky, a mimoto je odmítl jako irelevantní z důvodu, že důkaz o užívání musí být předložen pro výrobky, jak jsou uvedeny v seznamu výrobků zařazených podle Niceského třídění, a nikoli podle tržní praxe nebo analýzy situace na trhu. Odvolací senát dodal, že dokumenty předložené žalobkyní v žádném případě nejsou dostačující k prokázání, že ke kovovým vzduchovým ventilům existují na trhu „identické alternativy“ z plastu nebo jiných materiálů. 25 V tomto ohledu je třeba uvést, jak ostatně EUIPO správně vysvětlil na jednání, že z čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001 vyplývá, že pro posouzení, zda byla ochranná známka řádně užívána „pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána“ ve smyslu tohoto článku, je třeba zaprvé určit rozsah ochrany dotčené ochranné známky a zadruhé druh výrobků nebo služeb, pro které byla tato ochranná známka během relevantního období skutečně na trhu užívána, aby bylo možné ověřit, zda tento druh výrobků nebo služeb spadá do rozsahu ochrany dotčené ochranné známky. 26 Pokud jde v první řadě o určení rozsahu ochrany sporné ochranné známky, je třeba zdůraznit, že odvolací senát může k určení tohoto rozsahu použít Niceské třídění [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2025, Funline International v. EUIPO – MS Trade (JUNGLE JUICE), T‑26/24, nezveřejněný, EU:T:2025:206, bod 33]. 27 Z judikatury totiž vyplývá, že ačkoli je pravda, že Niceské třídění má toliko administrativní povahu, je třeba je v případě potřeby použít k určení rozsahu nebo i významu výrobků, pro které byla ochranná známka zapsána [rozsudek ze dne 10. září 2014, DTM Ricambi v. OHIM – STAR (STAR), T‑199/13, nezveřejněný, EU:T:2014:761, bod 35]. 28 Především je-li název výrobků nebo služeb, pro které je ochranná známka zapsána, natolik obecný, že může zahrnovat velmi odlišné výrobky nebo služby, není vyloučeno, že se pro účely výkladu nebo k upřesnění ohledně označení výrobků nebo služeb zohlední třídy, které si přihlašovatel ochranné známky zvolil v Niceském třídění [rozsudek ze dne 19. června 2018, Erwin Müller v. EUIPO – Novus Tablet Technology Finland (NOVUS), T‑89/17, nezveřejněný, EU:T:2018:353, bod 33; viz rovněž rozsudek ze dne 6. října 2021, Allergan Holdings France v. EUIPO – Dermavita Company (JUVEDERM), T‑397/20, nezveřejněný, EU:T:2021:653, bod 35 a citovaná judikatura]. 29 Názvy výrobků, na které se vztahuje sporná ochranná známka, musí být za tímto účelem vykládány ze systematického hlediska s ohledem na logiku a systém Niceského třídění a s přihlédnutím k popisům a vysvětlivkám tříd, jež jsou relevantní pro účely určení povahy a účelu výrobků, pro které byla uvedená ochranná známka zapsána (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. září 2014, STAR, T‑199/13, nezveřejněný, EU:T:2014:761, bod 36 a citovaná judikatura). 30 V projednávané věci, jak vyplývá z bodu 23 výše, odvolací senát při určení rozsahu ochrany sporné ochranné známky odkázal na Niceské třídění a jeho vysvětlivky. Odvolací senát proto poznamenal, že z příslušných vysvětlivek ke třídám, kterých se uvedená ochranná známka týká, vyplývá, že třída 6 obsahuje kovové stavební materiály a třída 19 obsahuje nekovové stavební materiály. Odvolací senát tedy mohl, aniž se dopustil nesprávného posouzení, použít uvedené třídění a jeho vysvětlivky, aby určil rozsah ochrany této ochranné známky. 31 Pokud jde ve druhé řadě o určení druhu výrobků nebo služeb, pro které byla sporná ochranná známka během relevantního období skutečně na trhu užívána, aby bylo možné ověřit, zda tento druh výrobků nebo služeb spadá do rozsahu ochrany dotčené ochranné známky, je třeba v projednávané věci poznamenat, že je nesporné, že žalobkyně tuto ochrannou známku užívala pouze pro některé z výrobků, pro které byla uvedená ochranná známka zapsána. 32 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 58 odst. 2 nařízení 2017/1001 platí, že existuje-li důvod zrušení práv pouze ve vztahu k některým z výrobků nebo služeb, pro které je ochranná známka Evropské unie zapsána, práva vlastníka se zruší pouze ve vztahu k těmto výrobkům nebo službám. 33 Ustanovení čl. 58 odst. 2 nařízení 2017/1001 umožňující považovat spornou ochrannou známku za zapsanou pouze pro některé z výrobků nebo služeb, pro které byl předložen důkaz o řádném užívání ochranné známky, představují zaprvé omezení práv, která vlastník sporné ochranné známky vyvozuje z jejího zápisu, a zadruhé musí být v souladu s legitimním zájmem uvedeného vlastníka na tom, aby v budoucnosti mohl rozšířit svou škálu výrobků nebo služeb v mezích výrazů, kterými jsou popsány výrobky nebo služby, pro které byla ochranná známka zapsána, přičemž bude požívat ochrany, kterou mu zápis uvedené ochranné známky poskytuje [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. září 2020, Polfarmex v. EUIPO – Kaminski (SYRENA), T‑677/19, nezveřejněný, EU:T:2020:424, bod 112 a citovaná judikatura; v tomto smyslu a obdobně viz rovněž rozsudek ze dne 16. července 2020, ACTC v. EUIPO, C‑714/18 P, EU:C:2020:573, bod 51]. 34 Pokud jde o pojem „některé z výrobků nebo služeb “ uvedený v čl. 58 odst. 2 nařízení 2017/1001, je třeba uvést, že podle judikatury spotřebitel, který si přeje získat výrobek nebo službu náležející do kategorie, která byla vymezena zvláště přesným a ohraničeným způsobem, avšak uvnitř této kategorie není možné provést podstatná dělení, si spornou ochrannou známku spojí se všemi výrobky nebo službami náležejícími do uvedené kategorie, takže tato ochranná známka bude plnit základní funkci zajištění původu pro tyto výrobky nebo služby. Za těchto okolností stačí od vlastníka ochranné známky požadovat, aby předložil důkaz o řádném užívání této ochranné známky pro některé z výrobků nebo služeb náležejících do této stejnorodé kategorie [rozsudky ze dne 16. července 2020, ACTC v. EUIPO, C‑714/18 P, EU:C:2020:573, bod 42, a ze dne 16. října 2024, Telefónica Germany v. EUIPO – ePlus (e.plus), T‑570/23, nezveřejněný, EU:T:2024:694, bod 17]. 35 Pokud jde naproti tomu o výrobky nebo služby shromážděné v rámci široké kategorie, která může být rozdělena na několik autonomních podkategorií, je nezbytné od vlastníka ochranné známky zapsané pro tuto kategorii výrobků nebo služeb vyžadovat, aby předložil důkaz o řádném užívání jeho ochranné známky pro každou z těchto autonomních podkategorií, přičemž v případě, že takový důkaz neposkytne, bude moci být zbaven svých práv k uvedené ochranné známce pro autonomní podkategorie, pro něž takový důkaz nepředložil (viz rozsudek ze dne 16. října 2024, e.plus, T‑570/23, nezveřejněný, EU:T:2024:694, bod 17 a citovaná judikatura). 36 V tomto ohledu je třeba připomenout, že ačkoli je účelem pojmu „částečné užívání“ ve smyslu čl. 58 odst. 2 nařízení 2017/1001 to, aby ochranné známky, které nebyly užívány pro danou kategorii výrobků, byly dostupné, nesmí mít tento pojem za následek, že zbaví vlastníka ochranné známky jakékoli ochrany pro výrobky, které, aniž jsou striktně totožné s výrobky, pro které mohl prokázat řádné užívání, nejsou podstatně odlišné od těchto výrobků a spadají do stejné skupiny, která nemůže být rozdělena jinak než svévolně. Je třeba poznamenat, že v praxi není možné, aby vlastník ochranné známky předložil důkaz o užívání ochranné známky pro všechny představitelné varianty výrobků, na něž se zápis vztahuje. Pojem „některé z výrobků nebo služeb“ ve smyslu čl. 58 odst. 2 nařízení 2017/1001 se proto nemůže vztahovat na všechny obchodní variace obdobných výrobků nebo služeb, ale pouze na výrobky nebo služby dostatečně odlišné pro to, aby mohly představovat soudržné kategorie nebo podkategorie [rozsudek ze dne 14. července 2005, Reckitt Benckiser (España) v. OHIM. – ALADIN (ALADIN), T‑126/03, EU:T:2005:288, bod 46; viz rovněž rozsudek ze dne 16. května 2013, Aleris v. OHIM – Carefusion 303 (ALARIS), T‑353/12, nezveřejněný, EU:T:2013:257, bod 19 a citovaná judikatura]. 37 Pokud jde o otázku, zda jsou výrobky součástí stejnorodé kategorie výrobků, která nemůže být rozdělena na několik autonomních podkategorií, z judikatury vyplývá, že vzhledem k tomu, že spotřebitel hledá především výrobek nebo službu, jež by mohly odpovídat jeho specifickým potřebám, je určení nebo účel dotčeného výrobku či služby zásadní při provádění jeho volby. Jelikož se spotřebitel před jakýmkoliv nákupem řídí kritériem určení nebo účelu, je toto kritérium prvořadé při vymezení stejnorodé kategorie výrobků nebo služeb [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. května 2013, ALARIS, T‑353/12, nezveřejněný, EU:T:2013:257, bod 22, a ze dne 7. listopadu 2019, Intas Pharmaceuticals v. EUIPO – Laboratorios Indas (INTAS), T‑380/18, EU:T:2019:782, bod 94 (nezveřejněný) a citovaná judikatura]. 38 Z toho vyplývá, že EUIPO nemůže být při vymezení stejnorodé kategorie výrobků nebo služeb povinen omezit se na označení výrobků a služeb výslovně uvedená v Niceském třídění [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. října 2024, Fractal Analytics v. EUIPO – Fractalia Remote Systems (FRACTALIA), T‑194/23, nezveřejněný, EU:T:2024:696, bod 155]. 39 Pro posouzení otázky, zda výrobky nebo služby, pro které vlastník ochranné známky tuto ochrannou známku užíval, náleží do autonomní kategorie, je rozhodující pouze to, zda si spotřebitel, který si přeje získat výrobek nebo službu náležející do kategorie výrobků nebo služeb, na kterou se vztahuje dotčená ochranná známka, tuto ochrannou známku spojí se všemi výrobky nebo službami náležejícími do této kategorie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. října 2020, Ferrari, C‑720/18 a C‑721/18, EU:C:2020:854, bod 43). Za těchto okolností přísluší odvolacímu senátu, aby důkazy zasadil do kontextu příslušného hospodářského odvětví [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. května 2017, Les Éclaires v. EUIPO – L’éclaireur International (L’ECLAIREUR), T‑680/15, nezveřejněný, EU:T:2017:320, bod 85]. 40 V projednávané věci je třeba konstatovat, že žalobkyně před odděleními EUIPO vznesla argumenty a předložila různé důkazy, jejichž cílem bylo prokázat, že kovové i nekovové vzduchové ventily, pro které je sporná ochranná známka zapsána, mají stejné určení i účel, a sice zabránit včelám a jinému hmyzu nebo škůdcům ve vniknutí do otvorů v cihlových konstrukcích a zároveň zajistit jejich odvětrávání, a to bez ohledu na materiál, z něhož jsou tyto vzduchové ventily vyrobeny. Kromě toho tvrdila, že kovové i nekovové vzduchové ventily, z nichž nekovové mohou být vyrobeny například z tvrdého plastu, mají stejný vzhled, jsou nabízeny prostřednictvím stejných distribučních kanálů a jsou stejně účinné, odolné a kvalitní, takže při nákupu těchto výrobků má jejich materiál při volbě relevantní veřejnosti jen druhořadou úlohu. Na tomto základě žalobkyně uvedla, že kovové i nekovové vzduchové ventily patří do téže stejnorodé kategorie výrobků, a sice do kategorie „vzduchové ventily“. 41 Odvolací senát tyto argumenty odmítl, jak bylo připomenuto v bodě 24 výše, když v bodě 97 napadeného rozhodnutí uvedl, že tyto argumenty nemají žádný vliv na určení rozsahu ochrany sporné ochranné známky ve vztahu k výrobkům, pro které je zapsána, a v bodě 98 uvedeného rozhodnutí uvedl, že skutečnost, že kovové vzduchové ventily mohou být určitým způsobem podobné vzduchovým ventilům vyrobeným z jiných materiálů, není v projednávané věci relevantní, neboť posouzení odvolacího senátu se týká otázky prokázání užívání pro zapsané výrobky, a nikoli analýzy situace na trhu. Odvolací senát v tomtéž bodě tohoto rozhodnutí dodal, že dokumenty předložené žalobkyní v žádném případě nejsou dostačující k prokázání, že ke kovovým vzduchovým ventilům existují na trhu „identické alternativy“ z plastu nebo jiných materiálů. 42 Je přitom třeba připomenout, že odůvodnění rozhodnutí, které se nepříznivě dotýká postavení jednotlivce, musí poskytnout dotčené osobě údaje nezbytné k posouzení opodstatněnosti tohoto rozhodnutí a umožnit unijnímu soudu provést přezkum legality uvedeného rozhodnutí. Neexistence nebo nedostatečné odůvodnění proto představují nepominutelné důvody, které musí být případně posouzeny i bez návrhu [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 20. února 1997, Komise v. Daffix, C‑166/95 P, EU:C:1997:73, body 23 a 24, a ze dne 23. října 2002, Institut für Lernsysteme v. OHIM – Educational Services (ELS), T‑388/00, EU:T:2002:260, bod 59]. 43 Na jednání Tribunál vyslechl účastníky řízení ohledně případného nedostatku odůvodnění, jímž má být stiženo napadené rozhodnutí, pokud jde o otázku, zda „vzduchové ventily“ mohou představovat stejnorodou kategorii výrobků, a jak bylo uvedeno v bodě 21 výše, EUIPO připustil, že je možné, že napadené rozhodnutí je v tomto ohledu stiženo nedostatkem odůvodnění. 44 V tomto ohledu je třeba uvést, že je pravda, že argumenty žalobkyně, uvedené v bodě 40 výše, nemají žádný vliv na určení rozsahu ochrany sporné ochranné známky, jak vyplývá z bodů 26 až 30 výše. Jak však správně uvedl odvolací senát v bodě 97 napadeného rozhodnutí, je nutno konstatovat, že uvedené argumenty se netýkaly určení rozsahu ochrany uvedené ochranné známky, nýbrž otázky, zda výrobky, pro které byla tato ochranná známka během relevantního období skutečně na trhu užívána, jsou součástí jedné a téže stejnorodé kategorie výrobků, a sice kategorie „vzduchové ventily“. Tyto argumenty se tedy týkaly druhé fáze analýzy připomenuté v bodě 25 výše. 45 Odůvodnění uvedené v bodě 97 napadeného rozhodnutí tedy v rozsahu, v němž se týká určení rozsahu ochrany sporné ochranné známky, neumožňuje žalobkyni pochopit důvody, na základě kterých odvolací senát odmítl její argumenty, ani Tribunálu v tomto ohledu provést přezkum. 46 Stejně tak tím, že odvolací senát v bodě 98 napadeného rozhodnutí pouze uvedl, že skutečnost, že kovové vzduchové ventily mohou být určitým způsobem podobné vzduchovým ventilům vyrobeným z jiných materiálů, není v projednávané věci relevantní, neboť se jeho posouzení netýká analýzy situace na trhu, a důkazy předložené žalobkyní v žádném případě nejsou „dostačující“ k prokázání, že ke kovovým vzduchovým ventilům existují na trhu „identické alternativy“ z plastu nebo jiných materiálů, dostatečně neodůvodnil, na základě čeho dospěl k tomuto závěru. Z uvedeného rozhodnutí totiž nevyplývá, proč argumenty připomenuté v bodě 40 výše, které byly podpořeny různými důkazy, nebyly „dostačující“, ani to, proč analýza situace na trhu byla pro posouzení irelevantní, zejména s ohledem na zvláštnosti projednávaného případu a judikaturu citovanou v bodě 39 výše. 47 Je tudíž třeba konstatovat, že napadené rozhodnutí je v tomto ohledu stiženo nedostatkem odůvodnění. 48 Tento závěr není zpochybněn ostatními úvahami uvedenými v napadeném rozhodnutí. 49 Zaprvé, jestliže odvolací senát v napadeném rozhodnutí uvádí, že v projednávané věci je „zvolená“ třída prvořadá, nelze žalobkyni vytýkat, že pro účely zápisu sporné ochranné známky „zvolila“ dvě různé třídy. Jak ostatně žalobkyně správně uvedla, Niceské třídění neumožňuje zapsat ochrannou známku pro kategorii výrobků „vzduchové ventily“ do jediné třídy, nýbrž vyžaduje, aby byl takový zápis proveden ve dvou různých třídách v závislosti na materiálu, z něhož jsou uvedené ventily vyrobeny, což EUIPO rovněž potvrdil na jednání. 50 Zadruhé odkazy na rozsudek ze dne 26. dubna 2023, Wenz Kunststoff v. EUIPO – Mouldpro (MOULDPRO) (T‑794/21, nezveřejněný, EU:T:2023:211) uvedené v napadeném rozhodnutí neumožňují napravit nedostatek odůvodnění uvedený v bodě 47 výše. 51 Skutkový a právní rámec věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 26. dubna 2023, MOULDPRO (T‑794/21, nezveřejněný, EU:T:2023:211), se totiž liší od skutkového a právního rámce projednávaného sporu. Ve zmíněné věci vlastník uvedené ochranné známky za účelem prokázání řádného užívání ochranné známky pro výrobky náležející do třídy 17, která zahrnuje pouze plastové výrobky, předložil důkazy týkající se kovových výrobků, ačkoli tato ochranná známka nebyla pro tyto výrobky zapsána. Tento vlastník tak v podstatě dotčenou ochrannou známku neužíval pro výrobky, pro které byla tato ochranná známka zapsána, ale pro jiné výrobky, na něž se uvedená ochranná známka nevztahovala. 52 Za těchto zvláštních okolností a za účelem určení rozsahu ochrany dotčené ochranné známky měl Tribunál na základě Niceského třídění a jeho vysvětlivek za to, že rozsah ochrany dotčené ochranné známky je omezen pouze na výrobky z nekovových materiálů a jelikož tato ochranná známka nebyla pro takové výrobky nikterak užívána, musí být vlastník ochranné známky zbaven svých práv k ní. 53 Na rozdíl od vlastníka ochranné známky ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 26. dubna 2023, MOULDPRO (T‑794/21, nezveřejněný, EU:T:2023:211), přitom žalobkyně v projednávané věci netvrdí, že by spornou ochrannou známku užívala pro výrobky, pro které tato ochranná známka není zapsána. V projednávané věci se tedy nejedná o užívání ochranné známky pro výrobky, které nespadají do rozsahu ochrany této ochranné známky. 54 Zatřetí je nutno rovněž konstatovat, že okolnosti věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 15. ledna 2009, Silberquelle (C‑495/07, EU:C:2009:10), na který odvolací senát v napadeném rozhodnutí odkázal, se taktéž lišily od okolností projednávaného sporu, jak ostatně EUIPO uznal na jednání. Uvedená věc se totiž týkala otázky, zda ochranná známka zapsaná jak pro oděvy obsažené ve třídě 25, tak pro nealkoholické nápoje obsažené ve třídě 32 musí být považována za ochrannou známku, která je pro tyto nealkoholické nápoje řádně užívána, jestliže jediný případ, kdy byla dotčená ochranná známka pro tyto nápoje užívána, byla propagační akce spočívající v bezplatné nabídce nápoje při koupi oděvu uváděného na trh pod uvedenou ochrannou známkou. Předběžná otázka položená Soudnímu dvoru tedy zněla, zda je takové užívání v souladu se základní funkcí ochranné známky. V tomto konkrétním kontextu měl Soudní dvůr za to, že s ohledem na počet zapsaných ochranných známek a spory, které mezi nimi mohou vznikat, je nutné přiznávat zachování práv vyplývajících z ochranné známky pro danou třídu výrobků nebo služeb pouze tehdy, byla-li tato ochranná známka užívána na trhu výrobků nebo služeb této třídy, a označuje-li tedy vlastník ochranné známky touto známkou předměty, které zdarma dává kupujícímu svých výrobků, nejedná se o řádné užívání této ochranné známky pro třídu, do které uvedené předměty spadají (rozsudek ze dne 15. ledna 2009, Silberquelle, C‑495/07, EU:C:2009:10, body 19 a 22). Naproti tomu otázka, zda výrobky vyskytující se v různých třídách podle Niceského třídění mohou představovat stejnorodou kategorii výrobků pro účely posouzení řádného užívání ochranné známky pro výrobky, pro které byla zapsána, v této věci nevyvstala. 55 Začtvrté ani odůvodnění uvedené v bodě 102 napadeného rozhodnutí, kterým odvolací senát odmítl jako irelevantní argumenty žalobkyně vycházející z rozsudku ze dne 16. července 2020, ACTC v. EUIPO (C‑714/18 P, EU:C:2020:573), neumožňuje napravit nedostatek odůvodnění uvedený v bodě 47 výše. 56 V rozsudku ze dne 16. července 2020, ACTC v. EUIPO (C‑714/18 P, EU:C:2020:573), Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku ze dne 13. září 2018, ACTC v. EUIPO – Taiga (tigha) (T‑94/17, nezveřejněný, EU:T:2018:539), který odmítl uznat existenci autonomní podkategorie výrobků náležejících do třídy 25, jež zahrnuje „venkovní oděvy sloužící jako ochrana proti nepříznivému počasí“, s odůvodněním, že všechny oděvy mají stejné určení nebo účel, neboť jejich cílem je přikrýt lidské tělo, schovat ho, zkrášlit ho a chránit ho proti živlům. 57 S ohledem na úvahy uvedené v bodech 25 a 31 až 39 výše přitom odvolací senát nemohl, když neposoudil, zda kovové i nekovové vzduchové ventily, na které se vztahuje sporná ochranná známka, mohou náležet do téže stejnorodé kategorie výrobků, odmítnout jako irelevantní argumenty žalobkyně v tomto smyslu, včetně jejího argumentu vycházejícího z rozsudků ze dne 16. července 2020, ACTC v. EUIPO (C‑714/18 P, EU:C:2020:573), a ze dne 13. září 2018, tigha (T‑94/17, nezveřejněný, EU:T:2018:539), které se týkaly právě kritérií pro vymezení stejnorodé kategorie výrobků. 58 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba napadené rozhodnutí zrušit v rozsahu, v němž zamítlo odvolání žalobkyně týkající se nekovových vzduchových ventilů obsažených ve třídě 19, aniž je třeba zkoumat ostatní argumenty žalobkyně. K nákladům řízení 59 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. 60 Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a EUIPO neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (osmý rozšířený senát) rozhodl takto: 1) Rozhodnutí pátého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 9. ledna 2024 (věc R 793/2023-5) se zrušuje v rozsahu, v němž zamítlo odvolání, které u něj podala společnost Bouwbenodigdheden Hoogeveen BV, týkající se „stavebních materiálů nekovových, a sice následujících výrobků: vzduchové ventily“ obsažených ve třídě 19. 2) EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Bouwbenodigdheden Hoogeveen. Papasavvas Kornezov Petrlík Kecsmár Kingston Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 9. července 2025. Podpisy ( *1 ) – Jednací jazyk: angličtina.