Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Smlouva na dobu neurčitou – Článek 2 písm. c) PŘOZ – Ukončení smlouvy – Článek 47 písm. c) bod i) PŘOZ – Narušení vztahu důvěry – Povinnost uvést odůvodnění – Článek 3 přílohy IX služebního řádu – Zneužití pravomoci nebo řízení – Presumpce neviny – Právo být vyslechnut – Zjevně nesprávné posouzení – Zásada proporcionality – Povinnost jednat s náležitou péčí – Odpovědnost – Majetková a nemajetková újma

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (pátého senátu) 11. června 2025 ( *1 ) „Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Smlouva na dobu neurčitou – Článek 2 písm. c) PŘOZ – Ukončení smlouvy – Článek 47 písm. c) bod i) PŘOZ – Narušení vztahu důvěry – Povinnost uvést odůvodnění – Článek 3 přílohy IX služebního řádu – Zneužití pravomoci nebo řízení – Presumpce neviny – Právo být vyslechnut – Zjevně nesprávné posouzení – Zásada proporcionality – Povinnost jednat s náležitou péčí – Odpovědnost – Majetková a nemajetková újma“ Ve věci T‑368/24, EO, zástupci: L. Levi a P. Baudoux, advokátky, žalobce, proti Evropskému parlamentu, zástupci: S. Seyr, I. Lázaro Betancor a K. Zejdová, jako zmocněnci, žalovanému, TRIBUNÁL (pátý senát), ve složení: J. Svenningsen (zpravodaj), předseda, C. Mac Eochaidh a M. Stancu, soudci, za soudní kancelář: A. Marghelis, rada, s přihlédnutím k písemné části řízení, po jednání konaném dne 4. března 2025, vydává tento Rozsudek 1 Žalobou podanou na základě článku 270 SFEU se žalobce EO domáhá jednak zrušení rozhodnutí ze dne 15. září 2023, kterým Evropský parlament ukončil jeho smlouvu smluvního zaměstnance (dále jen „napadené rozhodnutí“), a jednak náhrady majetkové a nemajetkové újmy, která mu údajně vznikla v důsledku tohoto rozhodnutí. Skutečnosti předcházející sporu 2 Žalobce je bývalým dočasným zaměstnancem ve smyslu čl. 2 písm. c) pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie (dále jen „PŘOZ“) politické skupiny Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu (dále jen „skupina S&D“). 3 V rámci výkonu funkce politického poradce skupiny S&D byl žalobce mimo jiné zapojen do přípravy usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2022 o situaci v oblasti lidských práv v souvislosti s mistrovstvím světa FIFA v Kataru (Úř. věst. 2023, C 167, s. 99, dále jen „usnesení ze dne 24. listopadu 2022“). 4 Ve dnech následujících po přijetí usnesení ze dne 24. listopadu 2022 nabídl akreditovaný parlamentní asistent poslance skupiny S&D žalobci možnost zúčastnit se jako divák mistrovství světa ve fotbale v Kataru. Tento dar sestával ze dvou vstupenek na čtvrtfinálový zápas mezi týmy Argentiny a Nizozemska a z úhrady cestovních výdajů a výdajů na ubytování pro dvě osoby. 5 Ve dnech 8. až 11. prosince 2022 pobýval žalobce se svou partnerkou v Kataru. 6 Dne 9. prosince 2022 zahájily belgické orgány vyšetřování možného nezákonného lobbování ze strany Kataru. Provedly mimo jiné prohlídky v kancelářích Parlamentu a zatkly několik osob, včetně akreditovaného parlamentního asistenta uvedeného v bodě 4 výše. 7 Dne 16. prosince 2022 informoval žalobce vedoucího oddělení o svém pobytu v Kataru. Společně informovali generálního tajemníka skupiny S&D. 8 Dne 20. prosince 2022 předsedkyně skupiny S&D jakožto orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv (dále jen „OOUPS“) zprostila žalobce po jeho vyslechnutí výkonu služby na dobu neurčitou s krácením odměny podle článků 23 a 24 přílohy IX služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“). 9 Téhož dne předsednictvo skupiny S&D zveřejnilo tiskovou zprávu nazvanou „Nulová tolerance korupce“, ve které se uvádí, že „v plném rozsahu podporuje zproštění výkonu služby člena [jejího] personálu v důsledku vážného pochybení v souvislosti s probíhajícím soudním vyšetřováním“ (dále jen „tisková zpráva ze dne 20. prosince 2022“). 10 Dne 4. ledna 2023 informoval OOUPS žalobce, že vůči němu bylo zahájeno správní vyšetřování ve věci případného porušení povinností stanovených v článku 11 služebního řádu. 11 Dne 30. ledna 2023 byla zpráva ze správního vyšetřování předána OOUPS a generálnímu tajemníkovi skupiny S&D spolu s doporučením pozvat žalobce ke slyšení v souladu s článkem 3 přílohy IX služebního řádu. 12 Dne 6. března 2023 byl žalobce vyslechnut OOUPS v souladu s článkem 3 přílohy IX služebního řádu za přítomnosti generálního tajemníka skupiny S&D, člena právní služby Parlamentu a zaměstnanců, kteří vypracovali zprávu o správním vyšetřování. 13 Dne 31. května 2023 informoval OOUPS žalobce o svém záměru ukončit jeho smlouvu na základě čl. 47 písm. c) bodu i) PŘOZ, přičemž jej zprostil výkonu služby během doby trvání jeho desetiměsíční výpovědní doby; poukázal přitom na narušení vztahu důvěry mezi ním a skupinou S&D. Pozval jej k pohovoru naplánovanému na 7. června 2023, aby jej vyslechl před tím, než přijme rozhodnutí. Pro případ, že by si žalobce nepřál zúčastnit se tohoto pohovoru, byl vyzván, aby předložil písemné vyjádření. 14 Dne 2. června 2023 požádala žalobcova advokátka o odložení tohoto pohovoru z důvodu, že k navrhovanému datu nebude k dispozici. Požádala rovněž OOUPS, aby jí předal všechny dokumenty, o které se opíral záměr ukončit žalobcovu smlouvu. 15 Dne 15. června 2023 byl žalobce pozván k pohovoru naplánovanému na 29. června 2023. Následujícího dne žalobcova advokátka odpověděla, že k danému dni nebude k dispozici. Požádala o odklad pohovoru a zopakovala svou žádost o přístup k dokumentům, o které se opíral záměr OOUPS ukončit žalobcovu smlouvu. 16 Dne 10. července 2023 upřesnil OOUPS skutečnosti, o které se opíral jeho záměr vypovědět žalobcovu smlouvu, a pozval jej k pohovoru naplánovanému na 18. července 2023. Pro případ, že žalobce nebude k tomuto datu k dispozici, byl požádán, aby do 24. července 2023 předložil písemné vyjádření. 17 Dne 13. července 2023 žalobcova advokátka odpověděla, že dne 18. července 2023 nebude k dispozici. Uvedla, že žalobce předloží písemné vyjádření nejpozději do 24. července 2023, navrhla však odložit pohovor na dobu po jejím návratu z dovolené a znovu zopakovala svou žádost o přístup k dokumentům, o které se opíral záměr OOUPS ukončit žalobcovu smlouvu. 18 Dne 20. července 2023 předložil žalobce písemné vyjádření k záměru OOUPS ukončit jeho smlouvu. 19 Dne 7. září 2023 zrušil OOUPS žalobcovo zproštění výkonu služby a informoval jej, že rozhodnutí podle článku 3 přílohy IX služebního řádu ještě nebylo přijato z důvodu probíhajícího trestního vyšetřování, celkové složitosti situace a povinnosti zohlednit všechny relevantní skutečnosti daného případu. 20 Dne 15. září 2023 přijal OOUPS napadené rozhodnutí na základě čl. 47 písm. c) bodu i) PŘOZ z důvodu narušení vztahu důvěry mezi skupinou S&D a žalobcem. 21 Dne 8. prosince 2023 podal žalobce na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu proti napadenému rozhodnutí stížnost. 22 Dne 15. března 2024 OOUPS v dopise, jehož předmětem byly „[k]roky v návaznosti na správní vyšetřování“ a slyšení z března 2023 a „[z]áměr udělit žalobci napomenutí na základě čl. 3 odst. 1 písm. b) přílohy IX služebního řádu“, informoval žalobce, že se nakonec rozhodl pozastavit přijetí rozhodnutí na základě článku 3 přílohy IX služebního řádu a že konečné rozhodnutí bude přijato až poté, co rozhodnutí vydané vnitrostátním soudem, který ve věci rozhoduje, nabude právní moci, aby bylo možné zohlednit skutková zjištění, k nimž dospějí belgické orgány. 23 Vzhledem k tomu, že stížnost ze dne 8. prosince 2023 zůstala ve čtyřměsíční lhůtě stanovené v čl. 90 odst. 2 služebního řádu bez odpovědi, byla tato stížnost dne 8. dubna 2024 nejprve implicitně zamítnuta. Rozhodnutím ze dne 17. dubna 2024 však předsednictvo skupiny S&D tuto stížnost výslovně zamítlo ve lhůtě tří měsíců stanovené v čl. 91 odst. 3 druhé odrážce služebního řádu. Návrhová žádání účastníků řízení 24 Žalobce navrhuje, aby Tribunál: – zrušil napadené rozhodnutí a v případě potřeby i výslovné rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, – uložil Parlamentu náhradu majetkové a nemajetkové újmy; – uložil Parlamentu náhradu nákladů řízení i v případě zamítnutí žaloby. 25 Parlament navrhuje, aby Tribunál: – zamítl návrhová žádání znějící na zrušení jako neopodstatněná; – odmítl návrhová žádání znějící na náhradu škody jako částečně nepřípustná a v každém případě je zamítl jako neopodstatněná; – uložil žalobci náhradu nákladů řízení. Právní otázky K návrhovým žádáním znějícím na zrušení 26 Vzhledem k tomu, že výslovné rozhodnutí o zamítnutí stížnosti nemá samostatný obsah, jelikož pouze potvrzuje napadené rozhodnutí, je třeba mít za to, že tato návrhová žádání znějící na zrušení směřují pouze ke zrušení napadeného rozhodnutí, jehož legalita bude posouzena s přihlédnutím k odůvodnění uvedenému v tomto rozhodnutí o zamítnutí stížnosti (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. ledna 1989, Vainker v. Parlament, 293/87, EU:C:1989:8, bod 8, a ze dne 6. července 2022, MZ v. Komise, T‑631/20, EU:T:2022:426, bod 21). K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění 27 Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí není odůvodněné, neboť OOUPS nevysvětlil důvody, proč se v daném okamžiku rozhodl ukončit jeho smlouvu, ani důvody, proč nepřijal méně přísnou sankci. OOUPS podle žalobce ani neodůvodnil odepření přístupu ke všem dokumentům použitým k přijetí napadeného rozhodnutí. 28 Parlament s touto argumentací nesouhlasí. 29 V tomto ohledu platí, že pokud je ukončení smlouvy dočasného zaměstnance zapříčiněno narušením vztahu důvěry, přísluší OOUPS, aby upřesnil skutkové okolnosti, které odhalují nebo odůvodňují toto narušení, aby dotčené osobě umožnil posoudit, zda je ukončení její smlouvy opodstatněné, a Tribunálu, aby vykonal přezkum legality (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. listopadu 2019, WN v. Parlament, T‑431/18, nezveřejněný, EU:T:2019:781, bod 31 a citovaná judikatura). 30 V projednávané věci z napadeného rozhodnutí vyplývá, že OOUPS ukončil žalobcovu smlouvu s výpovědní dobou, když předtím konstatoval, že vztah důvěry mezi ním a skupinou S&D jako celkem byl nenapravitelně narušen. Z pohledu OOUPS vyplývá toto narušení vztahu důvěry z jednání žalobce, který přijal dar uvedený v bodě 4 výše a vydal se do Kataru, což je jednání, které v kontextu vyšetřování vedeného belgickými orgány ohledně případného protiprávního lobbingu ze strany Kataru poškodilo dobrou pověst této politické skupiny. 31 Ve výslovném rozhodnutí o zamítnutí předsednictvo skupiny S&D dodalo, že narušení vztahu důvěry vyplývá také ze skutečnosti, že žalobce otálel s informováním svých nadřízených o své cestě do Kataru, neboť tak učinil až týden po zveřejnění článků v tisku o vyšetřování vedeném belgickými orgány a zatčení akreditovaného parlamentního asistenta, který mu daroval vstupenky na dotčený fotbalový zápas a uhradil jeho cestovní výdaje a výdaje na ubytování. 32 OOUPS tak právně dostačujícím způsobem upřesnil skutkové okolnosti odůvodňující narušení vztahu důvěry, jež vedlo k ukončení žalobcovy smlouvy. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je tudíž dostatečné k tomu, aby žalobci umožnilo seznámit se s důvody uvedenými OOUPS, pokud jde o ukončení jeho smlouvy v daném okamžiku a nepřijetí méně přísného opatření. 33 Tento závěr není vyvrácen tvrzením, že OOUPS nezdůvodnil, proč odepřel přístup k dokumentům, o které se opíral při přijímání napadeného rozhodnutí. 34 Povinnost odůvodnit rozhodnutí o ukončení smlouvy na dobu neurčitou totiž pouze vyžaduje, aby OOUPS uvedl skutečnosti odůvodňující toto rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. září 2009, ETF v. Landgren, T‑404/06 P, EU:T:2009:313, bod 156), což v projednávané věci učinil. Okolnost, že OOUPS nezdůvodnil, proč odepřel přístup ke všem relevantním dokumentům, i kdyby byla prokázána, tudíž nemá vliv na dostatečnost odůvodnění napadeného rozhodnutí. 35 Pátý žalobní důvod, vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění, je tudíž třeba zamítnout. K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 3 přílohy IX služebního řádu a ze zneužití pravomoci nebo řízení 36 Žalobce tvrdí, že OOUPS přijetím napadeného rozhodnutí porušil článek 3 přílohy IX služebního řádu, a v důsledku toho se dopustil zneužití pravomoci nebo řízení. V tomto ohledu tvrdí, že by článek 3 přílohy IX služebního řádu byl zbaven užitečného účinku, kdyby byla administrativa oprávněna ukončit jeho smlouvu, aniž by vzala v potaz správní vyšetřování zahájené vůči němu, jakož i slyšení před OOUPS podle tohoto článku. Žalobce má tudíž za to, že vzhledem k neexistenci rozhodnutí OOUPS na základě uvedeného článku se napadené rozhodnutí podobá skryté disciplinární sankci. 37 Parlament s touto argumentací nesouhlasí. 38 V projednávané věci se OOUPS rozhodl ukončit žalobcovu smlouvu s výpovědní dobou na základě čl. 47 písm. c) bodu i) PŘOZ, a nikoli použít článek 49 PŘOZ, který stanoví, že po ukončení disciplinárního řízení stanoveného v příloze IX služebního řádu může být pracovní poměr ukončen bez výpovědní doby z disciplinárních důvodů v případě závažného porušení povinností zaměstnance. Kromě toho OOUPS v napadeném rozhodnutí nevytýkal žalobci, že porušil povinnosti vyplývající z článku 11 služebního řádu. 39 V tomto rámci může argumentace uplatněná žalobcem na podporu prvního žalobního důvodu obstát pouze v případě, že by OOUPS byl povinen přijmout rozhodnutí na základě článku 3 přílohy IX služebního řádu před posouzením možnosti ukončit jeho smlouvu za podmínek stanovených v článku 47 PŘOZ. 40 Unijní soud přitom opakovaně rozhodl, že i v případě pochybení, které může odůvodnit propuštění dočasného zaměstnance z disciplinárního důvodu, nic neukládá OOUPS povinnost zahájit proti dotčené osobě disciplinární řízení namísto využití možnosti jednostranného ukončení smlouvy stanovené v čl. 47 písm. c) bodě i) PŘOZ (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. července 2011, Longinidis v. Cedefop, T‑283/08 P, EU:T:2011:338, bod 100, a ze dne 8. května 2024, UF v. Komise, T‑24/23, EU:T:2024:293, bod 54 a citovaná judikatura). 41 Je pravda, že po obdržení zprávy vypracované v návaznosti na vyšetřování zahájené na základě článku 2 přílohy IX služebního řádu je OOUPS povinen učinit jeden ze tří kroků popsaných v článku 3 této přílohy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. prosince 2024, DD v. FRA, C‑587/21 P, EU:C:2024:1017, bod 40). V projednávané věci z dopisu OOUPS ze dne 7. září 2023, uvedeného v bodě 19 výše, a z dopisu ze dne 15. března 2024, uvedeného v bodě 22 výše, vyplývá, že tento orgán hodlá v souladu s článkem 3 přílohy IX služebního řádu vyvodit důsledky z vyšetřovací zprávy, jakmile se skutková zjištění belgických orgánů stanou konečnými. 42 Existence rozhodnutí, které má být přijato na základě článku 3 přílohy IX služebního řádu, však nezakazuje OOUPS ukončit smlouvu dotyčné osoby na dobu neurčitou s výpovědní dobou v souladu s čl. 47 písm. c) bodem i) PŘOZ, pokud konstatuje, že skutečnosti, které jsou mu známy, svědčí o narušení vztahu důvěry, které brání pokračování pracovního poměru, a to bez ohledu na to, zda tyto skutečnosti mohou rovněž odhalit, že dotyčná osoba porušila služební povinnosti. 43 Ukončení žalobcovy smlouvy na základě čl. 47 písm. c) bodu i) PŘOZ tudíž nepředstavuje porušení článku 3 přílohy IX služebního řádu. 44 Kromě toho žalobce na jednání připustil, že spis, jejž má Tribunál k dispozici, neobsahuje objektivní, relevantní a shodující se nepřímé důkazy, které by mohly prokázat, že napadené rozhodnutí bylo přijato za výlučným nebo přinejmenším rozhodujícím účelem dosáhnout jiných než uváděných cílů, takže nelze konstatovat žádné zneužití pravomoci nebo řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. ledna 2023, NS v. Parlament, T‑805/21, nezveřejněný, EU:T:2023:22, bod 119 a citovaná judikatura). 45 Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, tento závěr nezbavuje článek 3 přílohy IX služebního řádu užitečného účinku. 46 Ukončení smlouvy dotčené osobě totiž nebrání OOUPS v tom, aby se rozhodl pro jednu ze tří možností stanovených v článku 3 přílohy IX služebního řádu, což je povinen učinit nejpozději v okamžiku, kdy se skutková zjištění belgických orgánů stanou konečnými. 47 Má-li OOUPS za to, že skutečnosti vytýkané žalobci jsou dostatečně závažné, aby odůvodnily zahájení disciplinárního řízení, ať již s konzultací s disciplinární komisí nebo bez ní, v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. c) přílohy IX služebního řádu, jediným důsledkem ukončení jeho smlouvy před případným zahájením disciplinárního řízení je nanejvýš omezení volby sankce, kterou mu OOUPS může případně uložit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. dubna 2017, OU v. Komise, T‑569/16, EU:T:2017:285, bod 35). 48 S ohledem na výše uvedené musí být první žalobní důvod, vycházející z porušení článku 3 přílohy IX služebního řádu a ze zneužití pravomoci nebo řízení, zamítnut. Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení práva na obhajobu 49 Argumentace žalobce se v podstatě skládá ze dvou částí, v nichž Parlamentu vytýká, že porušil presumpci neviny a nevyslechl jej před přijetím napadeného rozhodnutí. – K první části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení práva na respektování presumpce neviny 50 Žalobce tvrdí, že ukončení jeho smlouvy, tisková zpráva ze dne 20. prosince 2022 a odstranění jeho profilu z organizačního schématu skupiny S&D zveřejněného na internetu jsou v rozporu s presumpcí neviny. 51 Parlament s touto argumentací nesouhlasí. 52 Pokud jde o protiprávnost, kterou je údajně stiženo zveřejnění tiskové zprávy ze dne 20. prosince 2022 a odstranění profilu žalobce z organizačního schématu na internetových stránkách skupiny S&D, postačí bez dalšího uvést, že tato jednání nejsou přípravou pro ukončení žalobcovy smlouvy, a nesouvisejí tedy jako taková s předmětem projednávané žaloby. I kdyby tedy tato jednání byla stižena protiprávností, nemohla by tato protiprávnost vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. 53 Tato argumentace je proto irelevantní. 54 Pokud jde o otázku, zda je napadené rozhodnutí v rozporu s presumpcí neviny žalobce, je třeba připomenout, že porušení presumpce neviny může být důsledkem prohlášení nebo rozhodnutí orgánů veřejné moci, která vyvolávají dojem, že osoba je vinna, vedou veřejnost k přesvědčení o vině této osoby nebo předjímají posouzení skutkového stavu v trestněprávní rovině (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. června 2021, DI v. ECB,T‑514/19, EU:T:2021:332, bod 117 a citovaná judikatura). Jak žalobce připomíná v žalobě, judikatura v tomto ohledu zdůraznila význam toho, jaké formulace orgány veřejné správy použijí. V této souvislosti je třeba zohlednit skutečný smysl předmětných prohlášení, a nikoli jejich doslovné znění, jakož i zvláštní okolnosti, za kterých byla tato prohlášení učiněna (viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2022, KN v. Parlament, T‑401/21, EU:T:2022:736, bod 73 a citovaná judikatura). 55 V projednávané věci vyplývá ukončení žalobcovy smlouvy z nezpochybněných skutečností, s nimiž on sám seznámil OOUPS. Kromě toho se napadené rozhodnutí omezuje na konstatování, že vztah důvěry nezbytný pro pokračování pracovního poměru zanikl, aniž by se vyjadřovalo k jiné otázce, zda žalobce nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 11 služebního řádu. Toto rozhodnutí tudíž nepředjímá výsledek případného disciplinárního řízení a samo o sobě není v rozporu s právem žalobce na respektování presumpce neviny. 56 Je třeba ještě ověřit, že formulace použité OOUPS k odůvodnění ukončení žalobcovy smlouvy nevyvolávají dojem, že je vinen, nevedou veřejnost k přesvědčení o jeho vině a nepředjímají posouzení skutkového stavu v trestněprávní rovině. 57 Když byl žalobce na jednání tázán, které formulace použité v napadeném rozhodnutí podle něj porušují presumpci neviny, poukázal pouze na jeden bod napadeného rozhodnutí, který zmiňuje tiskovou zprávu ze dne 20. prosince 2022, a odkázal na formulaci v této tiskové zprávě, podle které byl zaměstnanec této skupiny zproštěn výkonu služby „v důsledku vážného pochybení v souvislosti s probíhajícím soudním vyšetřováním“. 58 V této části napadeného rozhodnutí přitom OOUPS pouze zmiňuje tiskovou zprávu ze dne 20. prosince 2022, když shrnuje argumenty, kterých se žalobce dovolával v písemném vyjádření ze dne 20. července 2023 uvedeném v bodě 18 výše. OOUPS mimoto nepřevzal formulace použité předsednictvem skupiny S&D v této tiskové zprávě. 59 Z této části napadeného rozhodnutí tedy není patrné žádné porušení presumpce neviny žalobce. 60 V důsledku toho musí být první část čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení práva na respektování presumpce neviny, zamítnuta. – Ke druhé části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení práva být vyslechnut 61 Žalobce tvrdí, že OOUPS zaprvé porušil právo být vyslechnut, když mu navzdory opakovaným žádostem odmítl předat relevantní dokumenty, o které se opírá napadené rozhodnutí. Zadruhé mu OOUPS údajně odepřel právo být vyslechnut během pohovoru. Zatřetí neměl podle svých slov k dispozici dostatečnou lhůtu k přípravě písemných vyjádření, neboť měl přístup ke své e-mailové schránce pouze ve dnech 11. až 17. července 2023 a měl problém s připojením k této schránce během celého dne 14. července 2023. 62 Parlament s touto argumentací nesouhlasí. 63 Zaprvé nelze přijmout argumentaci žalobce vycházející z údajného odmítnutí OOUPS předat mu všechny dokumenty, o které se opírá napadené rozhodnutí. 64 OOUPS totiž nejprve v dopise ze dne 31. května 2023 žalobci sdělil, že se jeho záměr ukončit žalobcovu smlouvu opírá o informace, které sám žalobce předal skupině S&D dne 16. prosince 2022. Následně v dopise ze dne 10. července 2023 OOUPS odpověděl na žádost žalobce o přístup ke všem relevantním dokumentům, když mu potvrdil, že se záměr OOUPS propustit žalobce opírá o skutečnosti, se kterými byl generální tajemník skupiny S&D seznámen dne 16. prosince 2022. Konečně na podporu existence újmy na dobré pověsti skupiny S&D OOUPS k tomuto dopisu připojil články zveřejněné v italském tisku, které jmenovitě označují žalobce jako jednu z osob zapojených do činností, které jsou předmětem vyšetřování vedeného belgickými orgány. 65 V napadeném rozhodnutí přitom OOUPS potvrdil, že příčinou ukončení žalobcovy smlouvy byla pouze nemožnost zachovat s ohledem na skutečnosti, které žalobce nezpochybnil, a na poškození dobré pověsti skupiny S&D vztah vzájemné důvěry. 66 Za těchto podmínek je třeba mít za to, že žalobce měl k dispozici všechny relevantní skutečnosti k účinnému uplatnění svého vyjádření k záměru OOUPS ukončit jeho smlouvu. 67 Zadruhé nelze skutečnost, že žalobce nebyl ústně vyslechnut před tím, než bylo přijato napadené rozhodnutí, považovat za porušení jeho práva být vyslechnut. 68 Z judikatury totiž vyplývá, že právo být vyslechnut může být realizováno v rámci ústní nebo písemné komunikace zahájené OOUPS, přičemž důkazní břemeno v tomto ohledu nese tento orgán (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. listopadu 2023, MG v. EIB,C‑173/22 P, EU:C:2023:932, bod 32, a ze dne 3. června 2015, BP v. FRA, T‑658/13 P, EU:T:2015:356, bod 54). 69 V projednávané věci OOUPS vyzval žalobce, aby předložil písemné vyjádření, pokud se nemůže zúčastnit ústního pohovoru, a žalobce dne 20. července 2023 předložil písemné vyjádření k návrhu napadeného rozhodnutí. Z toho důvodu nemůže žalobce OOUPS vytýkat, že přijal toto rozhodnutí, aniž jej předtím vyslechl. 70 Tento závěr není vyvrácen článkem 19 odst. 2 obecných prováděcích ustanovení týkajících se konkurzů a výběrových řízení, přijímání a zařazování úředníků a ostatních zaměstnanců Evropského parlamentu do platových tříd, který vyžaduje, aby OOUPS pozval dotčenou osobu k pohovoru před tím, než ukončí její smlouvu. 71 OOUPS totiž vskutku pozval žalobce k pohovoru před jeho propuštěním, a to třikrát, a sice ve dnech 31. května, 15. června a 10. července 2023, přičemž žalobce tyto pozvánky odmítl z důvodu nedostupnosti své advokátky. 72 Absence ústní komunikace z důvodů, které nelze přičítat administrativě, tudíž nemůže vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. 73 Zatřetí měl žalobce oproti svému tvrzení dostatečnou lhůtu k tomu, aby se před přijetím napadeného rozhodnutí účinně vyjádřil. 74 V období od 31. května 2023, kdy mu OOUPS oznámil svůj záměr ukončit jeho smlouvu, do 15. září 2023, kdy bylo přijato napadené rozhodnutí, byl totiž žalobce vyslechnut v rámci písemné komunikace iniciované OOUPS a měl k dispozici dostatečnou lhůtu k tomu, aby se vyjádřil k návrhu rozhodnutí o propuštění a připravil si obranu. Tato lhůta se jeví jako dostatečná tím spíše, že skutkové okolnosti, které vedly k rozvázání smlouvy, sestávají ze skutečností, které žalobce přesně znal, neboť je sám sdělil svým nadřízeným. 75 Okolnost, že měl přístup ke své e-mailové schránce jen od 11. do 17. července 2023, jakož i skutečnost, že měl během celého 14. července 2023 problémy s připojením, nemohou tento závěr vyvrátit. 76 Období šesti dnů, během nichž měl žalobce přístup ke své e-mailové schránce, totiž nelze kvalifikovat jako krátké. Kromě toho netvrdí, že požádal o prodloužení přístupu na delší dobu a že Parlament tuto žádost zamítl. 77 V každém případě bylo na žalobci, aby vysvětlil, jaké argumenty a důkazy by mohl uplatnit, kdyby měl k dispozici delší lhůtu, a případně prokázal, že tyto argumenty a důkazy mohly v jeho případě vést k jinému výsledku [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. července 2019, PT v. EIB,T‑573/16, EU:T:2019:481, bod 269 (nezveřejněný) a citovaná judikatura], což neučinil. 78 Druhá část čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení práva být vyslechnut, tedy musí být zamítnuta. V důsledku toho musí být čtvrtý žalobní důvod, vycházející z porušení práva na obhajobu, zamítnut v plném rozsahu. K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávných posouzení 79 Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí je založeno na zjevně nesprávných důvodech. Předně tvrdí, že OOUPS měl neprávem za to, že žalobce přijal dar ze zdroje mimo Parlament, neboť tento dar pocházel od jeho kolegy a žalobce nemohl rozumně vědět, že tento kolega je údajně zkorumpován. Skutečnost, že obdržel dvě vstupenky na fotbalový zápas, podle něj nemůže být veřejností vnímána jako střet zájmů nebo nedostatek nezávislosti. Žalobce dále tvrdí, že z ničeho nelze usuzovat, že cesta do Kataru, kterou mu daroval jeho kolega, byla míněna jako odměna za jeho práci v Parlamentu, zejména s ohledem na skutečnost, že neměl pravomoc ovlivnit rozhodovací proces. Naopak, když vypracovával návrh usnesení o situaci v oblasti lidských práv v Kataru v kontextu mistrovství světa ve fotbale, vyjádřil v tomto ohledu řadu výtek. A konečně existuje podle žalobce rozpor mezi napadeným rozhodnutím, které podle OOUPS spočívá na prokázaných skutečnostech svědčících o narušení vztahu důvěry, a rozhodnutím pozastavit přijetí rozhodnutí podle článku 3 přílohy IX služebního řádu z důvodu, že skutkový stav ještě není dostatečně zjištěn. 80 Parlament s touto argumentací nesouhlasí. 81 V tomto ohledu se podle judikatury existence vztahu důvěry nezakládá na objektivních skutečnostech a svou povahou nepodléhá soudnímu přezkumu, jelikož Tribunál nemůže nahradit posouzení administrativy svým posouzením. Nicméně v rozsahu, v němž je orgán povinen vysvětlit důvody, na základě nichž došlo ke ztrátě důvěry, pomocí odkazu na konkrétní skutkové okolnosti, musí unijní soud ověřit, zda se tyto důvody zakládají na skutečnostech, jež jsou věcně správné (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 27. října 2022, CE v. Výbor regionů, C‑539/21 P, nezveřejněný, EU:C:2022:840, bod 110, a ze dne 8. května 2024, UF v. Komise, T‑24/23, EU:T:2024:293, bod 58). 82 V projednávané věci žalobce nezpochybňuje, že skutková zjištění, na kterých spočívá napadené rozhodnutí, jsou věcně správná. 83 V tomto ohledu je prokázáno, že několik dní po přijetí usnesení ze dne 24. listopadu 2022 přijal žalobce dar od kolegy spočívající ve dvou vstupenkách na zápas fotbalového mistrovství světa a ve dnech 8. až 11. prosince 2022 pobýval se svou partnerkou v Kataru, aby zhlédl tento fotbalový zápas. Kromě toho tento kolega uhradil cestovní výdaje a výdaje na ubytování. Stejně tak je nesporné, že žalobce informoval své nadřízené o této cestě až dne 16. prosince 2022, tedy týden poté, co bylo zveřejněno, že belgické orgány vedou vyšetřování. 84 S ohledem na funkce zastávané žalobcem u skupiny S&D se OOUPS nedopustil zjevně nesprávného posouzení, když konstatoval, že jeho chování může u veřejnosti vyvolat dojem nedostatku nezávislosti na vnějším vlivu na skupinu S&D, a tudíž poškodit pověst této politické skupiny. V takovém politickém prostředí přitom může ztráta důvěry legitimně vyplývat z poškození dobré pověsti politické skupiny, u které dotyčná osoba vykonává funkci. 85 Kromě toho je ještě třeba zdůraznit, že některé novinové články zmiňující jméno žalobce v souvislosti se skandálem „Qatargate“ byly zveřejněny před 16. prosincem 2022, tedy před tím, než informoval své nadřízené o svém pobytu v Kataru a o podmínkách, za kterých do této země odcestoval, takže se předsednictvo skupiny S&D rovněž nedopustilo zjevně nesprávného posouzení, když konstatovalo, že vztah důvěry byl narušen okolností, že žalobce otálel s informováním svých nadřízených o dotčených skutečnostech. 86 S ohledem na tyto skutečnosti je třeba dospět k závěru, že žalobce neprokázal, že by se OOUPS dopustil zjevně nesprávného posouzení, když konstatoval nenapravitelné narušení vztahu důvěry. 87 Tento závěr není argumenty žalobce vyvrácen. 88 Zaprvé skutečnost, že dar, který žalobce přijal, nepochází od „externí osoby“ ve vztahu k Parlamentu, nemá vliv na legalitu napadeného rozhodnutí, které žalobci nevytýká porušení čl. 11 prvního pododstavce služebního řádu. Ostatně, i když akreditovaný parlamentní asistent, který žalobci věnoval sporný dar, je zaměstnancem Parlamentu, nic to nemění na tom, že žalobce nemohl mít důvodně za to, že obdržený dar pocházel od samotného orgánu jakožto zaměstnavatele. 89 Zadruhé je rovněž irelevantní okolnost, že dar, který přijal, není míněn jako odměna za jeho práci. OOUPS totiž pro účely konstatování narušení vztahu důvěry nevycházel ani z této úvahy. 90 Zatřetí vzhledem k tomu, že postup vedoucí k ukončení smlouvy dočasného zaměstnance s výpovědní dobou nemá stejný předmět jako disciplinární řízení, není rozporuplné dospět k závěru, že skutečnosti, na kterých spočívá napadené rozhodnutí, jsou dostatečně prokázány, aby bylo možné konstatovat narušení vztahu důvěry, a zároveň mít za to, že je třeba pozastavit přijímání rozhodnutí na základě článku 3 přílohy IX služebního řádu, aby bylo možné zohlednit skutková zjištění učiněná belgickými orgány před rozhodnutím o dalším postupu v návaznosti na vyšetřování zahájené administrativou na základě článku 2 této přílohy. 91 S ohledem na výše uvedené musí být druhý žalobní důvod, vycházející ze zjevně nesprávných posouzení, zamítnut. K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady proporcionality 92 Žalobce tvrdí, že ukončení jeho smlouvy je nepřiměřeným opatřením vzhledem ke skutečnosti, že jednal v dobré víře, když urychleně informoval své nadřízené o skutečnostech a plně spolupracoval s belgickými orgány. 93 Parlament s touto argumentací nesouhlasí. 94 V tomto ohledu stačí připomenout, že pokud přezkum chování dočasného zaměstnance vede OOUPS k závěru, že vztah důvěry nezbytný pro pokračování pracovního poměru je narušen, je tento orgán oprávněn ukončit jeho smlouvu v souladu s čl. 47 písm. c) bodem i) PŘOZ [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 29. dubna 2004, Parlament v. Reynolds, C‑111/02 P, EU:C:2004:265, bod 56, a ze dne 21. června 2023, UG v. Komise, T‑571/17 RENV, EU:T:2023:351, bod 384 (nezveřejněný)]. 95 Vzhledem k tomu, že se OOUPS nedopustil zjevně nesprávného posouzení nebo zneužití pravomoci, když měl za to, že vztah důvěry byl definitivně narušen, mohl žalobci ukončit smlouvu, aniž tím porušil zásadu proporcionality. 96 Třetí žalobní důvod, vycházející z porušení zásady proporcionality, je tudíž třeba zamítnout. K šestému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti jednat s náležitou péčí 97 Žalobce tvrdí, že OOUPS nevzal v potaz, jaký dopad bude mít napadené rozhodnutí na jeho vyhlídky na zaměstnání, jeho zdravotní stav, jeho dobrou pověst, jakož i na jeho profesní a finanční situaci. 98 Parlament s touto argumentací nesouhlasí. 99 V projednávaném případě sice zájem zaměstnance na setrvání ve funkci nemůže sám o sobě bránit ukončení jeho smlouvy, avšak to nemění nic na tom, že povinnost OOUPS jednat vůči svým zaměstnancům s náležitou péčí mu ukládá zohlednit osobní zájem dotyčné osoby (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. října 2014, EMA v. BU, T‑444/13 P, EU:T:2014:865, body 35 a 36). 100 V tomto ohledu z napadeného rozhodnutí vyplývá, že OOUPS dokonce zašel dále, než vyžaduje jeho povinnost jednat s náležitou péčí, neboť se zabýval návrhem, jejž žalobce formuloval v písemném vyjádření, aby nalezl alternativní řešení k ukončení jeho smlouvy, když posuzoval, zda by přeřazení na jiné pracovní místo v rámci skupiny S&D mohlo obnovit vztah důvěry. 101 Takový přezkum stačí k prokázání, že OOUPS zohlednil osobní zájem žalobce na setrvání ve funkci. OOUPS provedl poměření proti sobě stojících zájmů, jež plyne z jeho povinnosti jednat vůči žalobci s náležitou péčí. 102 Šestý žalobní důvod, vycházející z porušení povinnosti jednat s náležitou péčí, proto musí být zamítnut, a v důsledku toho musí být v plném rozsahu zamítnuta návrhová žádání znějící na zrušení. K návrhovým žádáním znějícím na náhradu újmy 103 Žalobce se domáhá náhrady majetkové a nemajetkové újmy vzniklé v důsledku napadeného rozhodnutí. 104 Parlament s touto argumentací nesouhlasí. 105 Vzhledem k tomu, že přezkum návrhových žádání znějících na zrušení neodhalil žádnou protiprávnost, které by se OOUPS dopustil přijetím napadeného rozhodnutí, není splněna první podmínka vzniku odpovědnosti Parlamentu spočívající v protiprávnosti jednání, které je mu vytýkáno. Návrhová žádání znějící na náhradu újmy musí být tudíž zamítnuta jako neopodstatněná, aniž je třeba zkoumat jejich přípustnost (viz bod 25 výše) nebo další podmínky vzniku odpovědnosti Parlamentu týkající se existence újmy a příčinné souvislosti mezi touto újmou a vytýkaným protiprávním jednáním. 106 S ohledem na výše uvedené musí být žaloba zamítnuta v celém rozsahu. K nákladům řízení 107 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Kromě toho podle čl. 135 odst. 2 jednacího řádu může Tribunál uložit účastníku řízení, a to i když měl úspěch ve věci, částečnou nebo i úplnou náhradu nákladů řízení, odůvodňuje-li to jeho chování, a to i před zahájením řízení, zejména pokud způsobil druhému účastníku řízení náklady, které Tribunál posoudí jako náklady způsobené bezdůvodně nebo zlovolně. 108 V projednávané věci neměl žalobce se svými návrhovými žádáními úspěch a neupřesnil, jaké „jednání“ Parlamentu jej donutilo podat projednávanou žalobu. Vzhledem k tomu, že Parlament požadoval náhradu nákladů řízení, je důvodné uložit žalobci náhradu nákladů řízení. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (pátý senát) rozhodl takto: 1) Žaloba se zamítá. 2) EO se ukládá náhrada nákladů řízení. Svenningsen Mac Eochaidh Stancu Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 11. června 2025. Podpisy ( *1 ) – Jednací jazyk: angličtina.