Ochranná známka Evropské unie – Řízení o zrušení – Obrazová ochranná známka Evropské unie RTL – Absence řádného užívání ochranné známky – Článek 58 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2017/1001 – Předložení skutečností a důkazů poprvé před odvolacím senátem – Článek 95 odst. 2 nařízení 2017/1001 – Článek 27 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2018/625 – Zneužití práva

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (sedmého senátu) 7. května 2025 ( *1 ) „Ochranná známka Evropské unie – Řízení o zrušení – Obrazová ochranná známka Evropské unie RTL – Absence řádného užívání ochranné známky – Článek 58 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2017/1001 – Předložení důkazů poprvé před odvolacím senátem – Článek 95 odst. 2 nařízení 2017/1001 – Článek 27 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2018/625 – Zneužití práva“ Ve věci T‑1088/23, RTL Group Markenverwaltungs GmbH, se sídlem v Kolíně nad Rýnem (Německo), zástupci: W. Prinz a I. Leroux, advokáti, žalobkyně, proti Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zástupci: A. Ringelhann, jako zmocněnec, žalovanému, přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, je Marcella Örtl, s bydlištěm v Selb (Německo), zástupci: J. Pröll, advokát, TRIBUNÁL (sedmý senát), ve složení: K. Kowalik-Bańczyk, předsedkyně, E. Buttigieg (zpravodaj) a B. Ricziová, soudci, za soudní kancelář: R. Ūkelytė, radová, s přihlédnutím k písemné části řízení, po jednání konaném dne 24. října 2024, vydává tento Rozsudek 1 Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, společnost RTL Group Markenverwaltungs GmbH, domáhá zrušení nebo změny rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 19. září 2023 (věc R 86/2023-2) (dále jen „napadené rozhodnutí“). Skutečnosti předcházející sporu 2 Dne 26. května 2016 dosáhla žalobkyně u EUIPO na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1) ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)] zápisu obrazové ochranné známky Evropské unie zapsané pod číslem 14884911, vyobrazené níže: 3 Výrobky a služby, pro které byla ochranná známka zapsána, náležejí do tříd 3, 6, 8, 9, 12, 14, 16, 18, 20, 21, 24, 25, 28, 30, 32, 33, 35, 38, 41, 42, 43 a 45 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957 ve znění změn a doplňků. 4 Dne 7. června 2021 podala vedlejší účastnice, Marcella Örtl, návrh na zrušení zpochybněné ochranné známky na základě čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001 z důvodu, že uvedená ochranná známka nebyla řádně užívána pro výrobky a služby, pro které byla zapsána, po nepřerušené období pěti let. 5 Dne 27. srpna 2021 předložila žalobkyně před zrušovacím oddělením vyjádření a důkazy o dobrém jménu a užívání zpochybněné ochranné známky. 6 Rozhodnutím ze dne 16. listopadu 2022 zrušovací oddělení částečně vyhovělo návrhu na zrušení pro některé výrobky a služby, pro které byla zpochybněná ochranná známka zapsána. 7 Dne 13. ledna 2023 podala žalobkyně u EUIPO odvolání, kterým se domáhala částečného zrušení rozhodnutí zrušovacího oddělení v rozsahu, v němž toto oddělení zrušilo zpochybněnou ochrannou známku pro výrobky a služby náležející do tříd 3, 9, 16, 24, 25, 32, 35, 41, 42 a 45 a odpovídající následujícímu popisu: – třída 3: „Mýdla, voňavkářské výrobky; kosmetika“. – třída 9: „Přístroje k záznamu zvuku a obrazu; přístroje pro převod zvuku nebo obrazu; přístroje pro reprodukce zvuku anebo obrazů; přístroje pro video na vyžádání (VOD); přístroje pro jiné vyvolávací nabídky; přístroje pro placenou televizi; přístroje pro interaktivní sledování televize; přístroje pro teleshopping; přístroje pro kina; fotoaparáty; ústrojí pro přístroje na mince, zařazené do třídy 9; gramofonové desky; optické paměťové disky (zvuk a obraz), veškeré výše uvedené zboží v nahrané a nenahrané formě“; – třída 16: „Tiskárenské výrobky; knihy; noviny; periodika; papír, lepenka; listy papíru na zapisování poznámek“; – třída 24: „Látky včetně tkanin, textilního zboží a textilních náhražek“; – třída 25: „Oděvy“; – třída 32: „Piva a pivovarské produkty; minerální voda; perlivá voda; nealkoholické nápoje; ovocné nápoje; džusy“; – třída 35: „Reklamní, marketingové a propagační služby“; – třída 41: „Služby v rámci podpory talentů, jmenovitě hledání talentů pro druhé při provádění seminářů, školení, zasedání, tréninků a show“; – třída 42: „Vývoj databázového softwaru [programování] pro poskytování informací na internetu a v jiných audiovizuálních médiích, jakož i tvorba domovských a webových stránek na internetu a v jiných audiovizuálních médiích; technické poradenství, zaměřené na vývoj, tvorbu řešení, výrobu a vysílání televizních a rozhlasových pořadů a databází, jakož i uvedení na internetu a v jiných audiovizuálních médiích“; – třída 45: „Služby navazování sociálních kontaktů na internetu; on-line služby v oblasti navazování společenských vztahů; organizace svatebních hostin“. 8 Odůvodnění odvolání bylo EUIPO doručeno dne 15. března 2023. Vedlejší účastnice k tomuto odůvodnění nepředložila žádné vyjádření. Dne 15. září 2023 předložila žalobkyně doplňující vyjádření. 9 Napadeným rozhodnutím odvolací senát na jedné straně prohlásil návrh na zrušení za přípustný a na druhé straně částečně zrušil rozhodnutí zrušovacího oddělení v rozsahu, v němž zrušilo zpochybněnou ochrannou známku pro „optické paměťové disky“ náležející do třídy 9, pro služby „vysílání reklamy televizí, rozhlasem a elektronickými médii“ náležející do třídy 35 a pro „služby navazování sociálních kontaktů na internetu; on-line služby v oblasti navazování společenských vztahů“ náležející do třídy 45 a ve zbývající části odvolání zamítl. Návrhová žádání účastníků řízení 10 S ohledem na upřesnění svých návrhových žádán na jednání žalobkyně navrhuje, aby Tribunál: – napadené rozhodnutí zrušil, případně jej změnil v tom smyslu, že se návrh na zrušení zpochybněné ochranné známky zamítá pro výrobky náležející do třídy 3, třídy 9, s výjimkou „optických paměťových disků (zvukových a obrazových)“, jakož o tříd 16, 24, 25 a 32, a všechny služby náležející do tříd 35, 41 a 42, pro které byla tato ochranná známka zapsána (viz bod 7 výše); – uložil EUIPO náhradu nákladů řízení. 11 EUIPO navrhuje, aby Tribunál: – žalobu zamítl; – bude-li nařízeno jednání, uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení. 12 Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál: – žalobu zamítl; – uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení. Právní otázky 13 Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody. První, druhý a třetí žalobní důvod vycházejí z porušení čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001 tím, že se odvolací senát dopustil nesprávného právního posouzení a nesprávného posouzení skutkového stavu, když potvrdil zrušení zpochybněné ochranné známky pro výrobky a služby náležející do různých tříd, pro které byla tato ochranná známka zapsána, a v podstatě z porušení čl. 95 odst. 2 nařízení 2017/1001, vykládaného ve spojení s čl. 27 odst. 4 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625 ze dne 5. března 2018, kterým se doplňuje nařízení 2017/1001 a zrušuje nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/1430 (Úř. věst. 2018, L 104, s. 1). Čtvrtý žalobní důvod se v podstatě týká porušení čl. 63 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001 tím, že měl odvolací senát neprávem za to, že zneužití práva, kterého se údajně dopustila vedlejší účastnice z důvodu podání návrhů na zrušení, není relevantní pro přezkum těchto návrhů. 14 Tribunál považuje za vhodné zkoumat nejprve čtvrtý žalobní důvod, poté první žalobní důvod a nakonec společně druhý a třetí žalobní důvod. Úvodní poznámky 15 Podle čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001 ke zrušení práv vlastníka ochranné známky EU dojde na základě návrhu podaného u EUIPO, pokud po nepřerušené období pěti let nebyla ochranná známka v Evropské unii řádně užívána pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, a pro její neužívání neexistují řádné důvody. 16 Ochranná známka je řádně užívána, je-li užívána v souladu s její hlavní funkcí, kterou je zaručit totožnost původu výrobků nebo služeb, pro které byla zapsána, aby vytvořila nebo zachovala odbyt pro tyto výrobky a služby, s vyloučením symbolického užití, které slouží pouze k zachování práv plynoucích z ochranné známky (viz rozsudek ze dne 3. července 2019, Viridis Pharmaceutical v. EUIPO, C‑668/17 P, EU:C:2019:557, bod 38 a citovaná judikatura). 17 Kromě toho z čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001 ve spojení s čl. 58 odst. 2 uvedeného nařízení vyplývá, že se důkaz o řádném užívání musí v zásadě vztahovat na všechny výrobky nebo služby, pro které je zpochybněná ochranná známka zapsána. Je-li důkaz o řádném užívání předložen pouze ve vztahu k některým z výrobků nebo služeb, pro které je zpochybněná ochranná známka zapsána, a jsou-li splněny ostatní podmínky stanovené v čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001, mohou být práva jejího vlastníka zrušena pro výrobky nebo služby, pro které nepředložil důkaz o řádném užívání, nebo vůbec žádný důkaz o užívání [rozsudek ze dne 18. října 2016, August Storck v. EUIPO – Chiquita Brands (Fruitfuls), T‑367/14, nezveřejněný, EU:T:2016:615, bod 21]. 18 Pokud byla ochranná známka zapsána pro kategorii výrobků nebo služeb dostatečně rozsáhlou pro to, aby uvnitř ní mohly být rozlišeny některé podkategorie, které by mohly být považovány za samostatné, má důkaz o řádném užívání ochranné známky pro část těchto výrobků nebo služeb za následek pouze ochranu podkategorie nebo podkategorií, pod které spadají výrobky nebo služby, pro které byla ochranná známka skutečně užívána [rozsudky ze dne 14. července 2005, Reckitt Benckiser (España) v. OHIM – Aladin (ALADIN), T‑126/03, EU:T:2005:288, bod 45, a ze dne 13. února 2007, Mundipharma v. OHIM – Altana Pharma (RESPICUR), T‑256/04, EU:T:2007:46, bod 23]. 19 Řádné užívání ochranné známky je třeba posoudit na základě souhrnu skutečností a okolností, které jsou způsobilé prokázat její skutečné obchodní využívání, zvláště užívání, které je v dotyčném hospodářském odvětví považováno za odůvodněné za účelem udržení nebo získání podílu na trhu pro výrobky a služby chráněné ochrannou známkou, druhu těchto výrobků a služeb, znaků trhu, jakož i rozsahu a četnosti užívání ochranné známky [rozsudek ze dne 8. července 2004, Sunrider v. OHIM – Espadafor Caba (VITAFRUIT), T‑203/02, EU:T:2004:225, bod 40; obdobně viz rovněž rozsudek ze dne 11. března 2003, Ansul, C‑40/01, EU:C:2003:145, bod 43]. 20 Řádné užívání ochranné známky navíc nelze prokázat na základě pravděpodobností nebo domněnek, ale musí se zakládat na konkrétních a objektivních okolnostech, které prokazují skutečné a dostatečné užívání ochranné známky na dotčeném trhu [rozsudky ze dne 12. prosince 2002, Kabushiki Kaisha Fernandes v. OHIM – Harrison (HIWATT), T‑39/01, EU:T:2002:316, bod 47, a ze dne 6. října 2004, Vitakraft-Werke Wührmann v. OHIM – Krafft (VITAKRAFT), T‑356/02, EU:T:2004:292, bod 28]. 21 Právě ve světle těchto zásad je třeba přezkoumat, zda se odvolací senát nedopustil nesprávného právního posouzení nebo nesprávného posouzení skutkového stavu, když potvrdil částečné zrušení zpochybněné ochranné známky, pokud jde o výrobky a služby náležející do tříd 3, 9, 16, 24, 25, 32, 35, 41 a 42. 22 V projednávané věci zrušovací oddělení i odvolací senát považovaly období od 7. června 2016 do 6. června 2021 za období pěti let, ve vztahu k němuž příslušelo žalobkyni prokázat řádné užívání zpochybněné ochranné známky, což žalobkyně nepopírá. Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zneužití práva 23 Odvolací senát měl v bodech 18 a 19 napadeného rozhodnutí za to, že čl. 63 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001 nevyžaduje, aby osoba navrhující zrušení prokázala právní zájem na podání návrhu. V tomto ohledu uvedl, že takový právní zájem na podání návrhu nebo hospodářský zájem nejsou relevantní pro účely posouzení přípustnosti návrhu na zrušení. Odvolací senát dále v bodech 20 a 21 napadeného rozhodnutí uvedl, že nic nenasvědčuje tomu, že by vedlejší účastnice podala návrh na zrušení způsobem zakládajícím zneužití práva. 24 Žalobkyně s tímto závěrem odvolacího senátu nesouhlasí a s odkazem na judikaturu a rozhodnutí velkého odvolacího senátu EUIPO tvrdí, že za určitých okolností může zneužívající povaha návrhu na zrušení vést k nepřípustnosti tohoto návrhu. Žalobkyně rovněž odmítá závěr odvolacího senátu, že nic nenasvědčovalo tomu, že by návrh na zrušení byl podán zneužívajícím způsobem. 25 EUIPO a vedlejší účastnice s argumenty žalobkyně nesouhlasí. 26 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 63 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001 může návrh na zrušení ochranné známky Evropské unie podat u EUIPO v případech uvedených v článcích 58 a 59 tohoto nařízení každá fyzická nebo právnická osoba, jakož i skupina nebo subjekt vytvořené k zastupování zájmů výrobců, producentů, poskytovatelů služeb, obchodníků nebo spotřebitelů, mají-li podle právních předpisů, jimiž se řídí, procesní způsobilost. 27 Podle judikatury platí, že zatímco relativní důvody pro zamítnutí zápisu chrání zájmy nositelů určitých starších práv, absolutní důvody pro zamítnutí zápisu a důvody zrušení chrání obecný zájem, který je jejich základem, což vysvětluje, že čl. 63 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001 od navrhovatele nevyžaduje, aby prokázal právní zájem na podání návrhu [viz rozsudek ze dne 16. listopadu 2017, Carrera Brands v. EUIPO – Autec (Carrera), T‑419/16, nezveřejněný, EU:T:2017:812, bod 33 a citovaná judikatura]. 28 Tato analýza je podpořena bodem 24 odůvodnění nařízení 2017/1001, který stanoví ochranu ochranných známek Evropské unie pouze v rozsahu, v němž jsou tyto ochranné známky řádně užívány. Ve světle takové úvahy se totiž jeví účel čl. 63 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001, kterým je poskytnout možnost zpochybnit ochrannou známku Evropské unie, která nebyla po určitou dobu řádně užívána, co nejširšímu okruhu osob, aniž je vyžadováno, aby tyto osoby prokázaly právní zájem na podání návrhu (viz rozsudek ze dne 16. listopadu 2017, Carrera, T‑419/16, nezveřejněný, EU:T:2017:812, bod 34 a citovaná judikatura). 29 Vzhledem k tomu, že podle čl. 63 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001 může návrh na zrušení podat „každá fyzická nebo právnická osoba“ z důvodu neužívání nebo nedostatečného užívání ochranné známky, není otázka možného zneužití práva relevantní pro účely analýzy přípustnosti návrhu na zrušení podaného podle tohoto ustanovení [viz rozsudek ze dne 7. září 2022, Peace United v. EUIPO – 1906 Collins (MY BOYFRIEND IS OUT OF TOWN), T‑699/21, nezveřejněný, EU:T:2022:528, bod 24 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz rovněž usnesení ze dne 19. ledna 2021, Leinfelder Uhren München v. EUIPO, C‑401/20 P, nezveřejněné, EU:C:2021:31, bod 21]. 30 Kromě toho čl. 63 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001 nepodmiňuje přípustnost ani opodstatněnost návrhu na zrušení dobrou vírou osoby, která tento návrh podala. Zrušení z důvodu neužívání ochranné známky po stanovené období pěti let je právním důsledkem stanoveným v čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001 a v čl. 64 odst. 2 tohoto nařízení, aniž její vlastník získá právo zachovat její zápis z důvodu, že se osoba navrhující zrušení též dopouští nekalé soutěže [v tomto smyslu a obdobně viz usnesení ze dne 2. září 2020, DTE Systems v. EUIPO – Speed-Buster (PedalBox +), T‑801/19, nezveřejněné, EU:T:2020:383, bod 38 a citovaná judikatura]. 31 Je pravda – jak uvádí žalobkyně – že z judikatury vyplývá, že se jednotlivci nemohou podvodně ani zneužívajícím způsobem dovolávat unijních právních norem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. července 2016, Kratzer, C‑423/15, EU:C:2016:604, bod 37). 32 Žalobkyně má za to, že na základě zásady vytyčené touto judikaturou může podání návrhu na zrušení za výjimečných a zvláštních okolností, jako jsou okolnosti ve věci, v níž bylo vydáno rozhodnutí velkého odvolacího senátu ze dne 1. února 2020 (věc R 2445/2017-G, dále jen „věc Sandra Pabst“), představovat zneužívající praktiku nebo být součástí takové praktiky. 33 Jak v podstatě správně uvedl odvolací senát v bodě 21 napadeného rozhodnutí, skutkové okolnosti projednávané věci však nejsou srovnatelné se skutkovými okolnostmi věci Sandra Pabst, jelikož tato věc se vyznačovala výjimečnými okolnostmi, které v projednávané věci nenastaly. Věc Sandra Pabst se totiž zaprvé týkala společnosti uměle vytvořené s jediným cílem podat bezpočet návrhů na zrušení, což není případ vedlejší účastnice v projednávané věci. Zadruhé se týkala toho, že jediná společnost podala téměř současně 37 návrhů na zrušení proti téže straně, jakož i bezpočet návrhů na zrušení u EUIPO (850 návrhů za období dvou let), zatímco v projednávané věci žalobkyně odkazuje pouze na dva návrhy na zrušení podané u EUIPO týkající se jejích ochranných známek. 34 Zatřetí velký odvolací senát ve věci Sandra Pabst uvedl, že některé z četných dotčených návrhů na zrušení byly odsouzeny k neúspěchu a byly používány pouze za účelem vyvinutí nátlaku nebo jako „odvetné opatření“ v reakci na neúspěch vyjednávání, jehož cílem bylo získání dotčených ochranných známek osobou navrhující zrušení, a tedy za účelem získání neoprávněné výhody tím, že vlastník těchto ochranných známek byl přinucen uzavřít dohodu o převodu těchto známek. Žalobkyně neprokazuje, že takové okolnosti nastaly v projednávané věci. Vědomost vedlejší účastnice o tom, že zpochybněná ochranná známka byla užívána v mediálním odvětví, na kterou poukazuje žalobkyně, z důvodu jejího dobrého jména, totiž sama o sobě neumožňuje prokázat, že návrh na zrušení této ochranné známky pro výrobky a služby, které zjevně nesouvisí s mediálním odvětvím, byl odsouzen k neúspěchu, a sloužil tedy pouze k tomu, aby na ni byla přenesena neoprávněná zátěž nebo aby na ni byl vyvíjen jakýkoli nátlak. Naopak skutečnost, že vedlejší účastnice má v úmyslu užívat ochrannou známku, která může vyvolat záměnu z důvodu podobnosti se zpochybněnou ochrannou známkou, která vyplývá ze sporu o námitkách žalobkyně proti zápisu ochranné známky přihlášené vedlejší účastnicí u Deutsche Patent- und Markenamt (německý úřad pro patenty a ochranné známky), prokazuje skutečný zájem vedlejší účastnice na tom, aby byl rejstřík ochranných známek „aktualizován“, pokud jde o rozsah monopolu žalobkyně na zpochybněnou ochrannou známku, a to v souladu s bodem 24 odůvodnění nařízení 2017/1001, podle kterého je ochrana ochranných známek Evropské unie odůvodněná pouze tehdy, pokud jsou tyto ochranné známky řádně užívány. 35 S ohledem na výše uvedené se odvolací senát nedopustil nesprávného právního posouzení nebo nesprávného posouzení skutkového stavu, když odmítl tvrzení žalobkyně o nepřípustnosti návrhu na zrušení z důvodu údajné zneužívající povahy tohoto návrhu. Proto musí být čtvrtý žalobní důvod zamítnut jako neopodstatněný. K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001, pokud jde o zrušení zpochybněné ochranné známky pro jiné reklamní, marketingové a propagační služby, než je „vysílání reklamy televizí, rozhlasem a elektronickými médii“ náležející do třídy 35, a článku 95 odst. 2 tohoto nařízení 36 Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát porušil čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001, když dospěl k závěru, že neprokázala řádné užívání zpochybněné ochranné známky pro jiné reklamní, marketingové a propagační služby, než je „vysílání reklamy televizí, rozhlasem a elektronickými médii“ náležející do třídy 35. 37 V tomto rámci žalobkyně rovněž zpochybňuje to, že odvolací senát odmítl zohlednit vyjádření a důkazy, které mu předložila dne 15. září 2023 (viz bod 8 výše). Žalobkyně na jednání potvrdila, že tyto argumenty musí být chápány – jak je vyložil EUIPO – tak, že směřují k tvrzení, že odvolací senát porušil čl. 95 odst. 2 nařízení 2017/1001, jak je upřesněn v čl. 27 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625. 38 Nejprve je třeba zkoumat opodstatněnost závěru odvolacího senátu směřujícího k vyloučení vyjádření a důkazů předložených žalobkyní dne 15. září 2023 z jeho přezkumu. K odmítnutí zohlednit vyjádření a důkazy předložené žalobkyní dne 15. září 2023 39 Žalobkyně tvrdí, že se odvolací senát dopustil procesního pochybení, když nezohlednil vyjádření a důkazy, které mu předložila dne 15. září 2023 a které doplňují důkazy již předložené zrušovacímu oddělení a v odůvodnění odvolání. Odvolací senát podle žalobkyně nevyužil zejména svou posuzovací pravomoc v tomto ohledu. 40 EUIPO s argumenty žalobkyně nesouhlasí a tvrdí, že možnost odvolacího senátu zohlednit skutečnosti a důkazy předložené poprvé před ním ve smyslu čl. 27 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625 se nutně týká pouze písemností předložených zejména v souladu s ustanoveními článků 22, 24 a 26 téhož nařízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně předložila dotčené vyjádření a důkazy mimo rámec odůvodnění odvolání nebo případné repliky, nebyl odvolací senát povinen zkoumat jejich přípustnost v souladu s příslušnými ustanoveními čl. 95 odst. 2 nařízení 2017/1001 a čl. 27 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625. 41 Vedlejší účastnice tvrdí, že jelikož vyjádření ze dne 15. září 2023 bylo předloženo po uplynutí procesních lhůt stanovených pro předložení vyjádření, odvolací senát je ve svém rozhodnutí právem nezohlednil. 42 Odvolací senát v bodě 13 napadeného rozhodnutí rozhodl, že není namístě zohlednit vyjádření žalobkyně ze dne 15. září 2023, přičemž tento závěr odůvodnil odkazem na čl. 95 odst. 2 nařízení 2017/1001, na čl. 68 odst. 1 čtvrtou větu téhož nařízení a na článek 26 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625. 43 Z tohoto odůvodnění v podstatě vyplývá – jak potvrdil EUIPO na jednání v odpovědi na otázku Tribunálu – že odvolací senát měl za to, že jelikož odůvodnění odvolání ze dne 15. září 2023 nebylo předloženo včas (viz čl. 95 odst. 2 nařízení 2017/1001), a sice ve lhůtě čtyř měsíců ode dne doručení rozhodnutí zrušovacího oddělení (viz čl. 68 odst. 1 čtvrtá věta nařízení 2017/1001) nebo na základě odůvodněné žádosti v replice na vyjádření další účastníce řízení před odvolacím senátem (viz článek 26 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625) bylo důvodné jej z přezkumu vyloučit. 44 V tomto ohledu je třeba podotknout, že čl. 95 odst. 2 nařízení 2017/1001 stanoví, že EUIPO nemusí přihlížet k důkazům, které účastníci řízení včas nepředložili. 45 Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že obecně platí, není-li stanoveno jinak, že předložení skutečností a důkazů účastníky řízení je stále možné i po uplynutí lhůt, kterým podléhá takové předložení podle ustanovení nařízení 2017/1001, a že EUIPO nic nezakazuje přihlédnout ke skutečnostem a důkazům, které byly takto opožděně uvedeny nebo předloženy (viz rozsudek ze dne 26. září 2013, Centrotherm Systhemtechnik v. OHIM a centrotherm Clean Solutions, C‑610/11 P, EU:C:2013:593, bod 77 a citovaná judikatura). 46 Článek 95 odst. 2 nařízení 2017/1001 tím, že upřesňuje, že EUIPO „nemusí“ k takovýmto důkazům přihlížet, přiznává EUIPO širokou posuzovací pravomoc ohledně rozhodnutí, které musí v tomto smyslu odůvodnit, zda je namístě k těmto důkazům přihlédnout, či nikoliv (viz rozsudek ze dne 26. září 2013, Centrotherm Systemtechnik v. OHIM a centrotherm Clean Solutions, C‑610/11 P, EU:C:2013:593, bod 78 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 24. ledna 2018, EUIPO v. European Food, C‑634/16 P, EU:C:2018:30, bod 56). 47 Případné zohlednění takových doplňujících skutečností a důkazů v žádném případě nepředstavuje „prospěch“ přiznaný některé ze stran, ale musí být výsledkem objektivního a odůvodněného výkonu posuzovací pravomoci, kterou čl. 95 odst. 2 nařízení 2017/1001 EUIPO svěřuje (viz rozsudek ze dne 24. ledna 2018, EUIPO v. European Food, C‑634/16 P, EU:C:2018:30, bod 58 a citovaná judikatura). 48 Výkon posuzovací pravomoci EUIPO stanovené v čl. 95 odst. 2 nařízení 2017/1001 je vymezen článkem 27 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625, jehož cílem je v souladu s bodem 8 odůvodnění tohoto nařízení v přenesené pravomoci přesně stanovit meze diskreční pravomoci odvolacích senátů EUIPO při zkoumání důkazů předložených opožděně. 49 V souladu s judikaturou je na Tribunálu, aby posoudil, zda odvolací senát účinně využil širokou posuzovací pravomoc, kterou má k tomu, aby s uvedením odůvodnění a s řádným zohledněním všech relevantních okolností rozhodl, zda je třeba pro účely rozhodnutí, které má vydat, zohlednit skutečnosti nebo důkazy, jež byly poprvé předloženy až před ním [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2022, ADS L. Kowalik, B. Włodarczyk v. EUIPO – ESSAtech (Příslušenství k bezdrátovému dálkovému ovládání), T‑611/21, EU:T:2022:739, bod 36 a citovaná judikatura]. 50 V projednávané věci je třeba uvést – jak připouští žalobkyně – že její vyjádření ze dne 15. září 2023 a s ním související důkazy nebyly předloženy zrušovacímu oddělení ani ve lhůtě stanovené pro předložení odůvodnění odvolání. Žalobkyně nemohla ani požádat o povolení k podání případné repliky podle článku 26 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625, jelikož další účastnice řízení neodpověděla na odůvodnění odvolání. 51 V souladu s judikaturou připomenutou v bodech 44 až 47 výše však vzhledem k tomu, že skutečnosti a důkazy nebyly uvedeny a předloženy ve lhůtách k tomu stanovených žalobkyni na základě ustanovení nařízení 2017/1001, a tudíž ani včas ve smyslu čl. 95 odst. 2 uvedeného nařízení, měl odvolací senát využít svého prostoru pro uvážení, jak je vymezen v čl. 27 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625, aby rozhodl, zda bylo třeba k těmto skutečnostem a důkazům přihlédnout pro účely rozhodnutí, které měl vydat. 52 Takový objektivní a odůvodněný výkon posuzovací pravomoci na základě čl. 95 odst. 2 nařízení 2017/1001 ve spojení s čl. 27 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625 ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 47 výše přitom není v projednávané věci zřejmý, jelikož odvolací senát odmítl skutečnosti a důkazy předložené žalobkyní dne 15. září 2023 pouze z toho důvodu, že nebyly předloženy s jedním z podání uvedených v článcích 22, 24 a 26 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625, aniž zkoumal, zda byly v projednávané věci splněny podmínky uvedené v čl. 27 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625, za kterých mohou být takové skutečnosti a důkazy předložené poprvé před odvolacím senátem přijaty. 53 Na rozdíl od toho, co vyplývá z tohoto odůvodnění napadeného rozhodnutí a co tvrdí EUIPO, přezkum přípustnosti vyjádření a důkazů předložených poprvé před odvolacím senátem nelze omezit na skutečnosti a důkazy předložené spolu s podáními uvedenými v článcích 22, 24 a 26 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625. 54 Takovéto omezení nevychází ani z čl. 95 odst. 2 nařízení 2017/1001, ani z čl. 27 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625. Posledně zmíněné ustanovení, které vymezuje diskreční pravomoc odvolacího senátu, pokud jde o možnost odmítnout skutečnosti a důkazy předložené poprvé před ním, stanoví v tomto ohledu dvě podmínky, a sice zaprvé jejich relevanci prima facie a zadruhé uvedení oprávněných důvodů, proč nebyly předloženy včas. EUIPO nebyl schopen v odpovědi na ústní otázku Tribunálu uvést žádné jiné ustanovení, které by mohlo představovat „protichůdné ustanovení“ ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 45 výše, umožňující odvolacímu senátu účinně nevyužít posuzovací pravomoc a odmítnout skutečnosti a důkazy předložené poprvé před ním pouze z toho důvodu, že byly předloženy mimo rámec podání stanovených v nařízení v přenesené pravomoci 2018/625. 55 Z toho je třeba vyvodit, že odvolací senát pochybil, když z přezkumu vyloučil vyjádření a důkazy předložené žalobkyní dne 15. září 2023, aniž s ohledem na podmínky stanovené v čl. 27 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625 využil posuzovací pravomoc, která mu byla svěřena článkem 95 odst. 2 nařízení 2017/1001. K posouzení řádného užívání zpochybněné ochranné známky pro služby náležející do třídy 35 56 V bodech 33 až 39 napadeného rozhodnutí měl odvolací senát za to, že důkazy předložené žalobkyní prokazují užívání zpochybněné ochranné známky pro podkategorii reklamních, marketingových a propagačních služeb náležejících do třídy 35, pro které byla tato ochranná známka zapsána, a sice pro „vysílání reklamy televizí, rozhlasem a elektronickými médii“. V důsledku toho zrušil rozhodnutí zrušovacího oddělení v rozsahu, v němž toto oddělení rozhodlo o zrušení zpochybněné ochranné známky pro tyto služby, a návrh na zrušení ve vztahu k nim zamítl. 57 Naproti tomu odvolací senát uvedl, že užívání zpochybněné ochranné známky nebylo prokázáno pro jiné podkategorie reklamních, marketingových a propagačních služeb náležejících do třídy 35. Uvedl, že na jedné straně chybí důkaz o poskytování reklamní služby pro třetího zákazníka (bod 41 napadeného rozhodnutí), a na druhé straně užívání zpochybněné ochranné známky na reklamních plakátech třetích osob naznačuje, že na pořad prezentovaný na těchto plakátech lze sledovat na televizní stanici skupiny, do níž patří žalobkyně, ale neuvádí, že tato ochranná známka je užívána pro účely poskytování reklamních, marketingových a propagačních služeb (bod 42 napadeného rozhodnutí). 58 Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát porušil čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001, když dospěl k závěru, že neprokázala řádné užívání zpochybněné ochranné známky pro jiné reklamní, marketingové a propagační služby náležející do třídy 35, než je „vysílání reklamy televizí, rozhlasem a elektronickými médii“. S odkazem zejména na činnosti společnosti Ad Alliance (dříve IP Deutschland), která jedná jako „marketingová společnost“ a jako mediální zástupce skupiny, do níž patří, žalobkyně tvrdí, že služby poskytované zadavatelům reklamy týkající se televizní reklamy zahrnují návrh reklamních strategií a tvorbu reklam za účelem jejich vysílání na jedné z televizních stanic uvedené skupiny. 59 Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát tím, že nezohlednil zvláštnosti reklamních služeb, zejména v televizi, spojené se zapojením takových mediálních zástupců, jako je Ad Alliance, a tím, že měl za to, že reklamní služby jsou poskytovány výlučně reklamními agenturami, nezohlednil fungování trhu s televizní reklamou. 60 EUIPO tvrdí, že důkazy, na které odkazuje žalobkyně, se týkají užívání zpochybněné ochranné známky pro služby „vysílání a přenos televizních pořadů“ náležející do třídy 38 a „vysílání reklamy televizí, rozhlasem a elektronickými médii“ náležející do třídy 35. V každém případě tyto důkazy, zejména dokumenty odkazující na Ad Alliance a IP Deutschland, neprokazují, že reklamní služby byly poskytovány třetím osobám. 61 Vedlejší účastnice tvrdí, že žalobkyně neposkytuje reklamní služby, ale omezuje se na zpřístupňování svých televizních a rozhlasových kanálů, jejichž prostřednictvím zadavatelé reklamy šíří své reklamy, což spadá pod služby uvedené ve třídě 38. Reklamní služby spočívají v tvorbě reklamních šotů, ve vývoji reklamních strategií a ve zpřístupňování reklamního prostoru nebo času. Žalobkyně přitom tyto služby spadající do klasické činnosti reklamních agentur neposkytuje. Předložené důkazy se týkají nanejvýš reklamy prováděné ve vlastním zájmu, a sice za účelem přilákání zákazníků na služby šíření reklamy poskytované žalobkyní. 62 V tomto ohledu je úvodem třeba zaprvé připomenout, jak to v podstatě učinily zrušovací oddělení na straně 34 svého rozhodnutí a odvolací senát v bodě 31 napadeného rozhodnutí, že užívání dotčené ochranné známky společností hospodářsky propojenou s vlastníkem této ochranné známky se považuje za užívání uvedené ochranné známky se souhlasem jejího vlastníka, a je tedy třeba jej považovat za užívání samotným vlastníkem v souladu s čl. 18 odst. 2 nařízení 2017/1001 [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2015, Now Wireless v. OHIM – Starbucks (HK) (now), T‑278/13, nezveřejněný, EU:T:2015:57, bod 38]. 63 V projednávané věci je tudíž třeba mít za to, že k užívání zpochybněné ochranné známky společnostmi skupiny, do které patří žalobkyně, jako je společnost Ad Alliance, dochází se souhlasem žalobkyně, a jde tedy o užívání žalobkyní. Důkazy týkající se případného užívání zpochybněné ochranné známky těmito společnostmi tedy musí být zohledněny pro účely posouzení řádného užívání této ochranné známky. 64 Zadruhé podle judikatury se „reklamní, marketingové a propagační služby“ náležející do třídy 35 v podstatě týkají specializované poradenské činnosti a podpory podnikům, které se snaží propagovat a rozvíjet své výrobky nebo služby. Tyto služby tedy zahrnují služby, jejichž cílem je podporovat třetí podniky a pomoci jim zlepšit jejich činnost zvýšením jejich viditelnosti nebo dosažením vyšších příjmů [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. června 2016, Staywell Hospitality Group v. EUIPO – Sheraton International IP (PARK REGIS) a Sheraton International IP v. EUIPO – Staywell Hospitality Group (PARK REGIS), T‑510/14 a T‑536/14, nezveřejněný, EU:T:2016:333, bod 54, a ze dne 31. ledna 2024, ECE Group v. EUIPO – ECE Piknik Ürünleri Plastik ve Kömür Üretim Ithalat Ihracat (ECE QUALITY OF LIFE), T‑581/22, nezveřejněný, EU:T:2024:47, bod 45]. 65 K prokázání užívání určité služby musí být tato služba nabízena třetím osobám a obecně zahrnovat hospodářské protiplnění [v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze dne 30. září 2016, Alpex Pharma v. EUIPO – Astex Pharmaceuticals (ASTEX), T‑355/15, nezveřejněný, EU:T:2016:591, body 37 a 38, a ze dne 7. prosince 2022, Borussia VfL 1900 Mönchengladbach v. EUIPO – Neng (Fohlenelf), T‑747/21, nezveřejněný, EU:T:2022:773, bod 90]. 66 Je tudíž třeba přezkoumat, zda důkazy předložené žalobkyní v průběhu správního řízení, týkající se zejména činností společností skupiny, do níž patří žalobkyně, včetně společnosti Ad Alliance, umožňují prokázat – jak tvrdí žalobkyně – užívání zpochybněné ochranné známky pro reklamní, propagační a marketingové služby náležející do třídy 35, pro které byla zapsána, jiné než služby vysílání reklamy. 67 V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že reklamní služby, které jsou zejména společností Ad Alliance poskytovány pod zpochybněnou ochrannou známkou, spočívají v poradenských, komunikačních službách a službách tvorby a realizace reklam. 68 S odkazem na argumenty a důkazy předložené zejména spolu s podáními ze dne 27. srpna 2021 (viz bod 5 výše) a ze dne 15. března 2023 (viz bod 8 výše), jež byla učiněna v průběhu správního řízení, žalobkyně uvádí, že Ad Alliance poskytuje jakožto reklamní, propagační a marketingové služby náležející do třídy 35 zejména služby týkající se rentability reklamního nosiče nebo reklamní kampaně, poradenské služby zaměřené na identifikaci televizních pořadů, s nimiž by reklamy mohly být spojeny, jakož i služby týkající se návrhu reklam, zvláště pokud jde o televizní reklamy („návrhy na míru“). Takové služby jsou srovnatelné s činností „klasické“ reklamní agentury. 69 V tomto ohledu je třeba podotknout, že na rozdíl od toho, co uvedl odvolací senát v napadeném rozhodnutí, důkazy předložené žalobkyní během správního řízení prokazují, že skupina, do které patří žalobkyně, poskytovala za úplatu prostřednictvím společností skupiny, zejména společnosti Ad Alliance, třetím osobám během relevantního období jiné reklamní, propagační a marketingové služby náležející do třídy 35, než je šíření reklamy. 70 Zaprvé žalobkyně totiž prokázala, že společnosti skupiny, do které patří, poskytovaly zadavatelům reklamy služby týkající se tvorby a realizace zejména televizních reklam. 71 V tomto ohledu předložila „prezentace zaslané zadavatelům reklamy“ (viz zejména přílohy 90 až 94 vyjádření ze dne 27. srpna 2021), obsahující zpochybněnou ochrannou známku, v zapsané podobě nebo v jiných formách, které však nemění její rozlišovací způsobilost, v nichž jsou uvedeny nabídky služeb pro specializované formy reklamy („Special Creations“ nebo „Special Ads“). Takové specializované reklamy jsou vysílány během televizního pořadu přes obraz vysílaného pořadu a mohou spočívat zejména v horizontálním nebo vertikálním pásu („cut in“), v reklamě, která se zobrazuje ve velkém formátu jako samostatně navržený rámeček, nebo v reklamě umístěné bez oddělovače během vysílaného pořadu („framesplit“ nebo „programmesplit“) nebo v reklamě pohybující se na obrazovce („skyscraper“). 72 Žalobkyně mohla rovněž navrhnout specializovanou formu reklamy nabízenou v dotčených nabídkách tak, že by vyzdvihovala výrobek zadavatele reklamy použitím konceptu souvisejícího s úspěšným televizním pořadem vysílaným na stanici skupiny RTL, například výrobek „odměněný“ prostřednictvím „golden buzzer“ (viz zejména přílohy 92 a 93 vyjádření ze dne 27. srpna 2021). 73 Tato specializovaná forma reklamy, navržená k tomu, aby umožnila zadavateli reklamy přímo těžit z úspěchu televizního pořadu, zahrnuje tvůrčí příspěvek při návrhu reklamy, který je specifický pro pořady vysílané skupinou, do které patří žalobkyně. 74 Kromě toho z dokumentu nadepsaného „Podmínky rezervace Special Ads“ (viz příloha 90 vyjádření ze dne 27. srpna 2021) vyplývá, že „výrobní náklady na [‚Special Ads‘ nebo ‚Special Creations‘] jsou marketingovým oddělením skupiny RTL účtovány odděleně“, což potvrzuje, že takové specializované reklamy nejsou nabízeny jako šíření reklamního obsahu, ale představují doplňkovou službu k tomuto šíření. 75 V rámci vyjádření ze dne 15. března 2023 žalobkyně rovněž předložila reklamní šoty z let 2020 a 2021, jejichž cílem bylo propagovat výrobky zadavatelů reklamy, ve kterých byla zpochybněná ochranná známka užívána jako prvek reklamního obsahu. Například reklama předložená žalobkyní spočívala ve zvětšení (zoom-in) písmen zpochybněné ochranné známky, dokud se neukázalo, že pozadí velkého písmene „T“, které tvoří tuto ochrannou známku, je samo „složeno“ ze znásobení výrobku, na který se vztahuje reklama. 76 Poskytování jiných reklamních, marketingových a propagačních služeb, než je šíření reklamy, zadavatelům reklamy pod zpochybněnou ochrannou známkou je podpořeno dalšími předloženými důkazy, zejména dokumentem nadepsaným „Obecné prodejní podmínky“ nebo technickými listy doprovázejícími nabídky na poskytované služby (viz zejména přílohy 111 a 134 vyjádření ze dne 27. srpna 2021), z nichž vyplývá, že oddělení mediální produkce skupiny, do které patří žalobkyně, doprovází zadavatele reklamy při návrhu a tvorbě reklamních materiálů, včetně zvukových a audiovizuálních reklamních šotů. 77 Takové služby zahrnují tvůrčí příspěvek společností skupiny, do níž patří žalobkyně, při návrhu reklam. Na rozdíl od toho, co uvedl odvolací senát, se tedy tyto služby neomezují na pouhé šíření reklamního obsahu vytvořeného třetí stranou. 78 Zadruhé z předložených důkazů rovněž vyplývá (viz zejména přílohy 92 až 94 vyjádření ze dne 27. srpna 2021), že žalobkyně nabízela zadavatelům reklamy služby v oblasti vývoje reklamních strategií v médiích, která jí patří, a nabízela jim možnost účastnit se propagačních akcí vytvořených skupinou, do které patří žalobkyně, jako je sponzorství související se specifickými televizními pořady nebo umístění výrobku v těchto pořadech. 79 Zatřetí žalobkyně rovněž správně odkazuje za účelem prokázání užívání zpochybněné ochranné známky pro reklamní, marketingové a propagační služby na své poradenské činnosti zaměřené na identifikaci televizních pořadů, s nimiž by reklama mohla být spojena. Tyto činnosti totiž mohou přispět k účinnosti reklamní strategie zadavatele reklamy a zaručit ochranu jeho ochranné známky proti negativním dopadům, které by vyplývaly z její asociace s nežádoucím obsahem (brand safety). Skupina, do které patří žalobkyně, tedy navrhuje „reklamní prostředí“ tak, aby bylo pro zadavatele reklamy atraktivnější, čímž přispívá k rentabilitě reklamního nosiče, který mu nabízí. 80 Konečně důkazy předložené žalobkyní prokazují, že takové společnosti skupiny, do které patří žalobkyně, jako je společnost Ad Alliance, poskytovaly poradenské služby týkající se marketingu televizní reklamy, zejména tím, že využívaly údaje o trhu televizní reklamy shromážděné žalobkyní, a to zejména za účelem přizpůsobení reklamní strategie různým odvětvím nebo různému cílovému obecenstvu. 81 Takové služby vskutku patří do oblasti specializovaných poradenských a podpůrných služeb pro podniky, které usilují o propagaci svých výrobků a služeb a rozvoj svých reklamních strategií, a mají těmto podnikům pomoci zlepšit jejich činnost zviditelněním nebo získáním lepší návratnosti jejich investic do reklamy ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 64 výše. 82 Z bodů 70 až 81 výše vyplývá, že na rozdíl od toho, co shledal odvolací senát, důkazy předložené žalobkyní, a to i bez zohlednění důkazů předložených spolu s vyjádřením ze dne 15. září 2023, které odvolací senát z přezkumu vyloučil (viz bod 42 výše), prokazují, že skupina, do které patří žalobkyně, poskytovala třetím osobám pod zpochybněnou ochrannou známkou a během relevantního období reklamní, propagační a marketingové služby, které se neomezovaly na šíření reklamy, ale jejich cílem bylo aktivně přispívat k vývoji reklamní strategie uvedených třetích osob, a to s ohledem na znalosti, které měly společnosti skupiny, do které patří žalobkyně, o fungování odvětví reklamy v médiích. 83 V této souvislosti je třeba ještě uvést, že z důkazů předložených žalobkyní v rámci správního řízení vyplývá, že roční obrat z televizní reklamy skupiny, do níž patří žalobkyně, činil během relevantního období několik miliard eur a že tato skupina měla významné podíly na reklamním trhu v různých členských státech Unie, zejména v Německu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala, že zpochybněnou ochrannou známku užívala pro jiné reklamní, propagační a marketingové služby, než je šíření reklamy, musí být tedy část těchto příjmů a podílů na trhu považována za pocházející z poskytování těchto služeb. 84 S ohledem na výše uvedené je třeba prvnímu žalobnímu důvodu vyhovět, a tudíž napadené rozhodnutí změnit tak, že se zamítá návrh na zrušení zpochybněné ochranné známky pro všechny dotčené služby náležející do třídy 35. Ke druhému a třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícím z porušení čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001, pokud jde o zrušení zpochybněné ochranné známky pro výrobky náležející do tříd 3, 9, 16, 24, 25 a 32 a služby náležející do tříd 41 a 42 85 Odvolací senát rozhodl o zrušení zpochybněné ochranné známky pro jiné výrobky než „optické paměťové disky“ náležející do třídy 9, jakož i pro výrobky a služby náležející do tříd 3, 16, 24, 25, 32, 41 a 42, pro které byla zpochybněná ochranná známka zapsána. V tomto ohledu odvolací senát uvedl, že žalobkyně nepředložila důkaz o řádném užívání zpochybněné ochranné známky navenek pro tyto výrobky a služby a že dobré jméno této ochranné známky, o které se žalobkyně opírá, není v rámci tohoto posouzení relevantní. Podle odvolacího senátu totiž ochranná známka s dobrým jménem může být stejně jako všechny ostatní ochranné známky Evropské unie zrušena ve veřejném zájmu z důvodu neužívání. Rozsah ochrany takové ochranné známky s dobrým jménem v případě kolize s jinými právy duševního vlastnictví podle odvolacího senátu nesouvisí s otázkou užívání, které má zajistit zachování práv plynoucích z takové ochranné známky s dobrým jménem pro výrobky a služby, pro které je zapsána. 86 Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát porušil čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001 tím, že v rámci posouzení důkazů o řádném užívání zpochybněné ochranné známky pro výrobky náležející do tříd 3, 9, 16, 24, 25 a 32 a pro služby náležející do tříd 41 a 42 nezohlednil mimořádné dobré jméno, které tato ochranná známka má jakožto „mediální ochranná známka“ v Unii, přičemž posledně uvedená známka tedy musí s ohledem na zásadu jednotné povahy ochranné známky Evropské unie požívat při uplatňování pravidel v oblasti zrušení rozsáhlé ochrany. 87 Podle žalobkyně mohou některé výrobky a služby náležející do tříd 3, 9, 16, 24, 25, 32, 41 a 42, které jsou určeny stejné veřejnosti jako služby v oblasti reklamy, televizního vysílání a televizní zábavy, pro které je zpochybněná ochranná známka velmi dobře známá, těžit z její přitažlivosti. Vzhledem k tomu, že mezi těmito výrobky a jádrem činností žalobkyně existuje přímá souvislost, ať už „materiální“ nebo „mentální“, způsobilo by užívání označení, které je pro tyto výrobky a služby byť jen mlhavě podobné, u veřejnosti záměnu, pokud jde o možné obchodní vazby, což by poškodilo hodnotu ochranné známky RTL a vedlo k jejímu rozmělnění. 88 Žalobkyně tvrdí, že za takových okolností čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001 nevyžaduje důkaz o užívání pro každý výrobek a službu, pro které je ochranná známka s dobrým jménem zapsána. Tvrdí, že „takové užívání existuje […] ve vztahu k výrobkům, pro které může vlastník ochranné známky uplatnit svá práva s ohledem na ochranu dobrého jména“. 89 EUIPO a vedlejší účastnice s argumenty žalobkyně nesouhlasí. 90 V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že svou argumentací žalobkyně v podstatě tvrdí, že zásada, podle které k tomu, aby nedošlo ke zrušení, musí být užívání ochranné známky Evropské unie prokázáno pro každý výrobek a každou službu, pro které je zapsána, se nepoužije, má-li zpochybněná ochranná známka dobré jméno pro jiné výrobky nebo služby. 91 Taková argumentace je přitom v rozporu nejen se samotným zněním čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001, ale rovněž s účelem sledovaným tímto ustanovením, jak je upřesněn v bodě 24 odůvodnění tohoto nařízení (viz bod 28 výše). Unijní normotvůrce tím, že v čl. 18 odst. 1 a v čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001 stanovil pravidlo pro zrušení ochranné známky Evropské unie z důvodu, že po období pěti let nebyla užívána, měl totiž v úmyslu podmínit zachování práv spojených s ochrannou známkou Evropské unie tím, aby byla tato ochranná známka skutečně užívána (rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Länsförsäkringar,C‑654/15, EU:C:2016:998, bod 25). 92 Tuto podmínku lze vysvětlit úvahou, že by nebylo odůvodněné, aby neužívaná ochranná známka bránila hospodářské soutěži, jelikož omezuje škálu označení, která si třetí osoby mohou nechat zapsat jako ochranné známky, a připravuje konkurenty o možnost užívat tuto nebo podobnou ochrannou známku při uvádění na vnitřní trh výrobků nebo služeb, které jsou totožné nebo podobné těm, na které se vztahuje dotčená ochranná známka. Neužívání ochranné známky Evropské unie tudíž může rovněž omezit volný pohyb zboží a služeb (rozsudky ze dne 19. prosince 2012, Leno Merken,C‑149/11, EU:C:2012:816, bod 32, a ze dne 26. září 2013, Centrotherm Systemtechnik v. OHIM a centrotherm Clean Solutions, C‑610/11 P, EU:C:2013:593, bod 54). 93 Důvod požadavku, podle něhož musí být ochranná známka k tomu, aby byla chráněna na základě unijního práva, řádně užívána, spočívá v tom, že rejstřík EUIPO nelze pokládat za strategické a statické úložiště přiznávající neaktivnímu vlastníkovi legální monopol neurčitého trvání. Naopak, uvedený rejstřík by měl věrně odrážet označení, která podniky skutečně používají na trhu k rozlišení svých výrobků a služeb v hospodářském životě [viz rozsudek ze dne 8. června 2022, Muschaweck v. EUIPO – Conze (UM), T‑293/21, EU:T:2022:345, bod 48 a citovaná judikatura]. 94 Kromě toho unijní soudy již rozhodly, že ustanovení týkající se rozšířené ochrany poskytované ochranné známce EU, která má dobré jméno nebo proslulost v Unii, sledují jiný cíl než ta, která vyžadují důkaz o řádném užívání ochranné známky Evropské unie, který by mohl mít za následek zrušení ochranné známky (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. prosince 2012, Leno Merken, C‑149/11, EU:C:2012:816, bod 53, a ze dne 3. září 2015, Iron & Smith, C‑125/14, EU:C:2015:539, bod 21). Zatímco čl. 8 odst. 5 nařízení 2017/1001 se týká podmínek upravujících ochranu rozšířenou rovněž nad rámec kategorií výrobků a služeb, pro které byla ochranná známka Evropské unie zapsána, pojem „řádné užívání“ vyjadřuje minimální podmínku užívání, kterou musí všechny ochranné známky splňovat, aby mohly být chráněny. Z toho vyplývá, že ustanovení týkající se požadavku na řádné užívání ochranné známky Evropské unie, a zejména kritéria stanovená judikaturou k určení tohoto řádného užívání, se liší od ustanovení a kritérií týkajících se dobrého jména takovéto ochranné známky. Tyto dva druhy ustanovení je tedy třeba vykládat autonomně [viz rozsudek ze dne 4. října 2017, Intesa Sanpaolo v. EUIPO – Intesia Group Holding (INTESA), T‑143/16, nezveřejněný, EU:T:2017:687, bod 46 a citovaná judikatura]. 95 I kdyby tedy zpochybněná ochranná známka požívala dobrého jména ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení 2017/1001 v mediálním odvětví, neumožňuje tato okolnost sama o sobě prokázat existenci řádného užívání této ochranné známky pro dotčené výrobky a služby náležející do tříd 3, 9, 16, 24, 25, 32, 41 a 42. 96 Z jednotné povahy ochranné známky Evropské unie nelze vyvodit žádný jiný závěr. 97 V souladu s čl. 1 odst. 2 nařízení 2017/1001 ve spojení s bodem 4 odůvodnění tohoto nařízení se totiž jednotná povaha ochranné známky Evropské unie projevuje pouze tím, že tato ochranná známka požívá jednotné ochrany a má stejné účinky na celém území Unie. 98 Kromě toho se žalobkyně nemůže pro účely výkladu hmotněprávních ustanovení nařízení 2017/1001 účelně dovolávat bodu 7 odůvodnění nařízení v přenesené pravomoci 2018/625, který se ostatně týká pouze procesních pravidel týkajících se zejména řízení o zrušení. 99 Zadruhé žalobkyně tvrdí, že rozšířená ochrana zpochybněné ochranné známky, která má údajně dobré jméno, je nezbytná k tomu, aby bylo možné tuto ochrannou známku užívat v rámci budoucích licenčních dohod ve vztahu k výrobkům a službám, kterých se týká druhý a třetí žalobní důvod. I za předpokladu, že by tento argument měl být považován za odlišný od argumentu, na který bylo odpovězeno v bodech 90 až 98 výše, je třeba uvést, že žalobkyně nepředkládá žádný důkaz, jako je licenční smlouva uzavřená s třetí osobou na užívání zpochybněné ochranné známky pro dotčené výrobky, který by mohl prokázat jednak řádné užívání zpochybněné ochranné známky v rámci licencí k ochranné známce udělených třetím osobám během relevantního období a jednak rozsah takového užívání. 100 Kromě toho žalobkyně odkazuje na správní spis, konkrétně na několik fotografií zápisníků, plážových osušek, kojeneckých dupaček nebo pivních plechovek nesoucích určitou formu zpochybněné ochranné známky, doplněných fakturami a e-maily adresovanými RTL jakožto klientce podniků, které je na žádost posledně zmíněné společnosti vyrábějí. Vzhledem k absenci jiných důkazů týkajících se uvádění těchto výrobků na trh u třetích osob nemohou tyto fotografie prokázat ani řádné užívání zpochybněné ochranné známky navenek za účelem vytvoření obchodních odbytišť pro výrobky náležející do tříd 16, 24, 25 a 32, ani a fortiori rozsah takového užívání [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. července 2016, Fruit of the Loom v. EUIPO – Takko (FRUIT), T‑431/15, nezveřejněný, EU:T:2016:395, bod 55]. 101 Odvolací senát tedy správně potvrdil zrušení zpochybněné ochranné známky ve vztahu k výrobkům a službám náležejícím do tříd 3, 9, 16, 24, 25, 32, 41 a 42. 102 S ohledem na předchozí úvahy je třeba druhý a třetí žalobní důvod zamítnout. K nákladům řízení 103 Podle čl. 134 odst. 1 a 3 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Pokud však měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení. 104 Vzhledem k tomu, že v projednávané věci měl každý účastník řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, je důvodné každému účastníku řízení uložit, že ponese vlastní náklady řízení. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (sedmý senát) rozhodl takto: 1) Rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 19. září 2023 (věc R 86/2023-2) se mění v tom smyslu, že návrh na zrušení se zamítá pro všechny služby náležející do třídy 35 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957 ve znění změn a doplňků a odpovídající následujícímu popisu: „Reklamní, marketingové a propagační služby“. 2) Ve zbývající části se žaloba zamítá. 3) RTL Group Markenverwaltungs GmbH, EUIPO a Marcella Örtl ponesou vlastní náklady řízení. Kowalik-Bańczyk Buttigieg Ricziová Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 7. května 2025. Podpisy ( *1 ) – Jednací jazyk: němčina.