Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny – Zmrazení finančních prostředků – Seznam osob, subjektů a orgánů, na které se vztahuje zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů – Zařazení názvu žalobkyně na seznam a její ponechání na tomto seznamu – Pojem ‚spojení‘ – Článek 2 odst. 1 in fine rozhodnutí 2014/145/SZBP – Článek 3 odst. 1 in fine nařízení (EU) č. 269/2014 – Povinnost uvést odůvodnění – Právo na obhajobu – Nesprávné posouzení – Proporcionalita – Námitka protiprávnosti

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního senátu) 30. dubna 2025 ( *1 ) „Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny – Zmrazení finančních prostředků – Seznam osob, subjektů a orgánů, na které se vztahuje zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů – Zařazení názvu žalobkyně na seznam a její ponechání na tomto seznamu – Pojem ‚spojení‘ – Článek 2 odst. 1 in fine rozhodnutí 2014/145/SZBP – Článek 3 odst. 1 in fine nařízení (EU) č. 269/2014 – Povinnost uvést odůvodnění – Právo na obhajobu – Nesprávné posouzení – Proporcionalita – Námitka protiprávnosti“ Ve věci T‑102/23, SBK Art OOO, se sídlem v Moskvě (Rusko), zástupci: G. Lansky a P. Goeth, advokáti, žalobkyně, proti Radě Evropské unie, zástupci: A. Boggio-Tomasaz, jako zmocněnec, ve spolupráci s: B. Maingain, advokátem, žalované, podporované: Chorvatskou republikou, zástupci: G. Vidović Mesarek, jako zmocněnkyně, Nizozemským královstvím, zástupci: M. Bulterman, A. Hanje a C. Schillemans, jako zmocněnkyně, a Evropskou komisí, zástupci: M. Carpus Carcea, C. Georgieva a L. Puccio, jako zmocněnkyně, vedlejšími účastníky řízení, TRIBUNÁL (první senát), ve složení: R. Mastroianni, předseda, M. Brkan (zpravodajka) a T. Tóth, soudci, za soudní kancelář: I. Kurme, radová, s přihlédnutím k usnesení ze dne 27. února 2024, SBK Art v. Rada (T‑102/23 R, nezveřejněné), s přihlédnutím k písemné části řízení, zejména: – žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 26. února 2023, – návrhu na úpravu žaloby došlému kanceláři Tribunálu dne 13. dubna 2023, – rozhodnutí ze dne 29. června 2023, kterým bylo povoleno vedlejší účastenství Nizozemského království na podporu Rady, – usnesení předsedy prvního senátu ze dne 27. července 2023, kterým bylo povoleno vedlejší účastenství Komise na podporu Rady, – usnesení předsedy prvního senátu ze dne 8. září 2023, kterým bylo povoleno vedlejší účastenství Chorvatské republiky na podporu Rady, – návrhu na úpravu žaloby došlému kanceláři Tribunálu dne 24. listopadu 2023, – usnesení předsedy prvního senátu ze dne 13. prosince 2023 o žádosti žalobkyně o důvěrné zacházení ve vztahu k Chorvatské republice, – návrhu na úpravu žaloby došlému kanceláři Tribunálu dne 18. dubna 2024, – rozhodnutí předsedy prvního senátu ze dne 14. října 2024 nezaložit do spisu návrh na úpravu žaloby podaný soudní kanceláři Tribunálu dne 9. října 2024, – dopisu žalobkyně ze dne 18. října 2024 o použití čl. 45 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, – dokumentům žalobkyně došlým kanceláři Tribunálu dne 18. října 2024 a založeným do spisu, – dokumentům žalobkyně došlým kanceláři Tribunálu dne 5. listopadu 2024 a založeným do spisu, po jednání konaném dne 6. listopadu 2024, vydává tento Rozsudek 1 Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, společnost SBK Art OOO, domáhá zaprvé zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/2477 ze dne 16. prosince 2022, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 322, s. 466), prováděcího nařízení Rady (EU) 2022/2476 ze dne 16. prosince 2022, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 322, s. 318) (dále společně jen „původní akty“), zadruhé rozhodnutí Rady (SZBP) 2023/572 ze dne 13. března 2023, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 75, s. 134), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2023/571 ze dne 13. března 2023, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 75, s. 1), (dále společně jen „akty o ponechání na seznamech z března 2023“), zatřetí rozhodnutí Rady (SZBP) 2023/1767 ze dne 13. září 2023, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 226, s. 104), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2023/1765 ze dne 13. září 2023, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 226, s. 3) (dále společně jen „akty o ponechání na seznamech ze září 2023“), začtvrté rozhodnutí Rady (SZBP) 2024/847 ze dne 12. března 2024, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. L, 2024/847), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2024/849 ze dne 12. března 2024, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. L, 2024/849) (dále společně jen „akty o ponechání na seznamech z března 2024“) v rozsahu, v němž se jí všechny tyto akty (dále společně jen „napadené akty“) týkají. Skutečnosti předcházející sporu a skutečnosti, které nastaly po podání žaloby 2 Žalobkyně je společností s ručením omezeným založenou podle ruského práva. 3 Projednávaná věc se předkládá v souvislosti s omezujícími opatřeními přijatými Evropskou unií vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny. 4 Dne 17. března 2014 přijala Rada Evropské unie na základě článku 29 SEU rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 16). Téhož dne Rada přijala na základě článku 215 SFEU nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 6). 5 Dne 25. února 2022 přijala Rada s přihlédnutím k závažnosti situace na Ukrajině jednak rozhodnutí (SBZP) 2022/329, kterým se mění rozhodnutí 2014/145 (Úř. věst. 2022, L 50, s. 1), a jednak nařízení (EU) 2022/330, kterým se mění nařízení č. 269/2014 (Úř. věst. 2022, L 51, s. 1), zejména za účelem změny kritérií, podle nichž by se na fyzické nebo právnické osoby, subjekty nebo orgány mohla vztahovat předmětná omezující opatření. 6 Článek 2 odst. 1 rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 stanoví následující: „1.   Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náležejí: […] f) fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům, které materiálně či finančně podporují vládu Ruské federace odpovědnou za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny nebo které mají z vazby na tuto vládu prospěch; nebo g) předním podnikatelům nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům, které jsou zapojeny do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace odpovědné za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny, nebo které jsou těmito osobami, subjekty či orgány vlastněny, drženy či kontrolovány a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným, uvedeným na seznamu v příloze.“ 7 Podmínky tohoto zmrazení finančních prostředků jsou vymezeny v následných odstavcích článku 2 rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329. 8 Nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/330 ukládalo přijetí opatření ke zmrazení finančních prostředků a vymezovalo způsoby tohoto zmrazení ve znění, které je v podstatě totožné se zněním rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329. Článek 3 odst. 1 písm. a) až g) tohoto nařízení totiž v podstatě přebírá čl. 2 odst. 1 písm. a) až g) uvedeného rozhodnutí. Prvotní zařazení názvu žalobkyně na sporné seznamy 9 Dne 21. července 2022 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2022/1272, kterým se mění rozhodnutí 2014/145 (Úř. věst. 2022, L 193, s. 219), a prováděcí nařízení (EU) 2022/1270, kterým se provádí nařízení č. 269/2014 (Úř. věst. 2022, L 193, s. 133), kterými byl doplněn název společnost Sberbank na seznam připojený k rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 a na seznam obsažený v příloze I nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/330 (dále jen „sporné seznamy“). 10 Dne 16. prosince 2022 přijala Rada původní akty, kterými doplnila název žalobkyně na sporné seznamy, a to z následujících důvodů: „[Žalobkyně] je společnost se sídlem v Ruské federaci, která má vazby na společnost Sberbank. [Žalobkyně] byla zřízena jako dceřiná společnost společnosti Sberbank před jejím zařazením na seznam, aby držela podíly společnosti Sberbank ve skupině Fortenova. Společnost Sberbank si zachovává nad [žalobkyní] faktickou kontrolu bez ohledu na údajný převod svých akcií na podnikatele ve Spojených arabských emirátech. [Žalobkyně] je tedy společnost s vazbami na společnost Sberbank, která je subjektem zařazeným na seznamu jakožto subjekt, jenž finančně podporuje vládu Ruské federace, a jakožto subjekt zapojený do hospodářského odvětví, které vládě Ruské federace poskytuje značné zdroje příjmů.“ 11 Dne 19. prosince 2022 Rada zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie oznámení určené osobám, subjektům a orgánům, na něž se vztahují omezující opatření stanovená rozhodnutím 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/2477 a nařízením č. 269/2014 prováděným prováděcím nařízením Rady 2022/2476 (Úř. věst. 2022, C 481 I, s. 1). Toto oznámení zejména stanovilo, že dotčené osoby mohou zaslat Radě žádost včetně podpůrných dokumentů, aby rozhodnutí o jejich zařazení na sporné seznamy bylo znovu zváženo. 12 Dopisem ze dne 21. prosince 2022 požádala žalobkyně Radu o zpřístupnění spisu, z něhož vycházela při zařazení jejího názvu na sporné seznamy. 13 Dne 11. ledna 2023 sdělila Rada žalobkyni informace obsažené ve spise s referenčním číslem WK 17709/2022 INIT, obsahující důkazy, které se jí týkaly, ze dne 15. prosince 2022 (dále jen „první spis WK“). Ponechání názvu žalobkyně na sporných seznamech do 15. září 2023 14 Dne 6. února 2023 předala Rada žalobkyni spis s referenčním číslem WK 17709/2022 ADD 1 ze dne 25. ledna 2023 (dále jen „druhý spis WK“) a spis s referenčním číslem WK 1325/23 INIT ze dne 30. ledna 2023 (dále jen „třetí spis WK“). 15 Dopisem ze dne 9. března 2023 předložila žalobkyně Radě žádost o nové zvážení zařazení jejího názvu na sporné seznamy. 16 Dne 13. března 2023 přijala Rada akty o ponechání na seznamech z března 2023, kterými prodloužila platnost omezujících opatření přijatých vůči žalobkyni do 15. září 2023 ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodě 10 výše. 17 Dopisem ze dne 13. dubna 2023 předložila žalobkyně Radě druhou žádost o nové zvážení. Ponechání názvu žalobkyně na sporných seznamech do 15. března 2024 18 Dne 13. září 2023 přijala Rada akty o ponechání na seznamech ze září 2023, jimiž prodloužila platnost omezujících opatření přijatých vůči žalobkyni do 15. března 2024 ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodě 10 výše. 19 Dopisem ze dne 15. září 2023 informovala Rada žalobkyni o svém rozhodnutí ponechat její název na sporných seznamech. 20 Dopisem ze dne 22. září 2023 předložila žalobkyně Radě třetí žádost o nové zvážení. Ponechání názvu žalobkyně na sporných seznamech do 15. září 2024 21 Dne 12. března 2024 přijala Rada akty o ponechání na seznamech z března 2024, kterými prodloužila platnost omezujících opatření přijatých vůči žalobkyni do 15. září 2024 ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodě 10 výše. 22 Dopisem ze dne 13. března 2024 Rada zamítla žádost žalobkyně o nové zvážení doručenou dne 25. září 2023 z důvodu, že připomínky žalobkyně nezpochybňují její posouzení, podle kterého je rozhodnutí o zařazení jejího názvu na sporné seznamy dostatečně odůvodněno, a sdělila jí rozhodnutí o ponechání jejího názvu na sporných seznamech. Ponechání názvu žalobkyně na sporných seznamech do 15. března 2025 23 Dne 12. září 2024 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2024/2456, kterým se mění rozhodnutí 2014/145 (Úř. věst. L, 2024/2456), a prováděcí nařízení (EU) 2024/2455, kterým se provádí nařízení č. 269/2014 (Úř. věst. L, 2024/2455) (dále společně jen „akty o ponechání na seznamech ze září 2024“), kterými se prodlužují omezující opatření přijatá vůči žalobkyni do 15. března 2025 ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodě 10 výše. Návrhová žádání účastníků řízení 24 Žalobkyně v poslední verzi svých písemností navrhuje, aby Tribunál: – zrušil napadené akty v rozsahu, v němž se jí týkají; – uložil Radě náhradu nákladů řízení. 25 Rada podporovaná Chorvatskou republikou, Nizozemským královstvím a Evropskou komisí navrhuje, aby Tribunál: – zamítl žalobu; – uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení. Právní otázky K přípustnosti žaloby v rozsahu, v němž se týká prováděcího nařízení 2023/1765 26 Rada, podporovaná Komisí, ve vyjádření k druhému návrhu na úpravu žaloby tvrdí, že tento návrh je nepřípustný v rozsahu, v němž zní na zrušení prováděcího nařízení 2023/1765. Podle Rady se změny zavedené uvedeným nařízením netýkají zařazení názvu žalobkyně na sporné seznamy, a nedotýkají se jí tedy přímo ani nepřímo. 27 Žalobkyně tvrdí, že i když prováděcí nařízení 2023/1765 zařazení jejího názvu na sporné seznamy technicky nemění, vede k implicitnímu potvrzení předchozího zařazení, a zejména k potvrzení důvodů pro zařazení, které se jí týkají. 28 Kromě toho žalobkyně tvrdí, že Rada má povinnost posoudit její situaci pokaždé, když provede nové zvážení zařazení jejího názvu na sporné seznamy. Vzhledem k tomu, že prováděcí nařízení 2023/1765 tuto povinnost nesplňuje, tvrdí, že to představuje zásah do jejích práv a uvedené nařízení se jí bezprostředně a osobně dotýká. 29 Posouzení přípustnosti žaloby podané proti prováděcímu nařízení 2023/1765 tedy musí být provedeno s ohledem na povinnost Rady pravidelně přezkoumávat seznam uvedený v příloze I nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/330 v souladu s čl. 14 odst. 4 téhož nařízení. V tomto ohledu je třeba uvést, že prováděcí nařízení přijatá v návaznosti na přezkumy, jako je prováděcí nařízení 2023/1765, zohledňují změny a zrušení sporných seznamů na základě tohoto přezkumu, takže podle těchto prováděcích nařízení se prodlužují zařazení na seznamy, která nebyla změněna nebo zrušena (obdobně viz rozsudek ze dne 28. dubna 2021, Sharif v. Rada, T‑540/19, nezveřejněný, EU:T:2021:220, bod 48 a citovaná judikatura). 30 Podle judikatury platí, že i v případě, kdy dotyčná osoba není výslovně zmíněna v následném aktu, kterým se mění seznam, na který bylo její jméno zařazeno, a i když tento akt nemění důvody, proč bylo její jméno původně zapsáno, musí být takový akt chápán tak, že představuje projev vůle Rady ponechat jméno dotyčné osoby na uvedeném seznamu, v důsledku čehož jsou její finanční prostředky nadále zmrazeny, vzhledem k tomu, že Rada je povinna tento seznam pravidelně přezkoumávat (viz rozsudek ze dne 11. září 2024, NSD v. Rada, T‑494/22, EU:T:2024:607, bod 28 a citovaná judikatura). 31 Podle čl. 14 odst. 3 nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/330 platí, že jsou-li předloženy připomínky nebo nové podstatné důkazy, musí Rada rozhodnutí o zařazení osoby na sporné seznamy přezkoumat. Z druhého návrhu na úpravu žaloby vyplývá, že Rada žalobkyni dopisem ze dne 15. září 2023 sdělila, že se přijetím aktů o ponechání na seznamech ze září 2023 rozhodla ponechat v platnosti omezující opatření přijatá vůči ní. Je tedy třeba mít za to, že tyto akty vyplývají z přezkumu situace žalobkyně. 32 S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že projednávaná žaloba je přípustná v rozsahu, v němž se domáhá zrušení prováděcího nařízení 2023/1765 v části, v níž se týká žalobkyně. K předložení dodatečných důkazů 33 Dopisem zapsaným do rejstříku kanceláře Tribunálu dne 18. října 2024 předložila žalobkyně 19 dodatečných dokumentů, přičemž se dovolávala čl. 85 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu. Předkládá tři soubory doplňujících důkazů. První soubor se týká tvrzení, že byla vyloučena ze společnosti Fortenova Group. Cílem druhého souboru je prokázat neexistenci kontroly nad žalobkyní ze strany společnosti Sberbank a třetí soubor se týká převodu žalobkyně na investora ze Spojených arabských emirátů. 34 Dopisem ze dne 5. listopadu 2024 předložila žalobkyně s opětovným odvoláním na čl. 85 odst. 3 jednacího řádu dva dodatečné dokumenty. 35 K odůvodnění opožděného předložení všech těchto důkazů žalobkyně odkazuje zaprvé na významný a nedávný vývoj, ke kterému došlo od podání návrhu na úpravu žaloby ohledně aktů o ponechání na seznamech z března 2024, a na tvrzení, že byla vyloučena ze společnosti Fortenova Group, a zadruhé na nutnost odpovědět na argumenty Rady. 36 Rada, podporovaná Chorvatskou republikou a Komisí, na jednání zpochybnila přípustnost nových důkazů uvedených v bodech 33 a 34 výše z důvodu opožděnosti. 37 Je třeba připomenout, že podle čl. 85 odst. 1 a 3 jednacího řádu se důkazy předkládají v rámci první výměny spisů, přičemž hlavní účastníci řízení mohou výjimečně předložit nebo navrhnout další důkazy před ukončením ústní části řízení za podmínky, že je toto prodlení odůvodněné. 38 Článek 85 odst. 3 nepředstavuje stejně jako čl. 85 odst. 2 jednacího řádu pouhou odchylku od obecného pravidla prekluze stanoveného v čl. 85 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, ale výjimku ze základního pravidla a z odchylky stanovené v čl. 85 odst. 1 a čl. 85 odst. 2 jednacího řádu, přičemž možnost stanovenou v čl. 85 odst. 3 uvedeného jednacího řádu lze podle samotného znění tohoto ustanovení využít pouze výjimečně, a jeho použití tudíž vyžaduje prokázání existence výjimečných okolností (viz rozsudek ze dne 23. listopadu 2023, Ryanair a Airport Marketing Services, C‑758/21 P, EU:C:2023:917, bod 44 a citovaná judikatura). 39 V projednávaném případě je třeba konstatovat, že žalobkyně výslovně neuvedla, na podporu zrušení jakých aktů byly předloženy důkazy podle čl. 85 odst. 3 jednacího řádu. Nicméně s ohledem na písemnosti žalobkyně bude přezkoumáno, zda předložení těchto důkazů lze považovat za opožděné ve vztahu k podání návrhu na úpravu žaloby, pokud jde o akty o zachování na seznamech z března 2024. 40 Pokud jde o první soubor dokumentů týkajících se údajného vyloučení žalobkyně ze společnosti Fortenova Group, je třeba konstatovat, že zaprvé předkládá nedatovaný informační list o všeobecných investičních podmínkách, nedatovanou dohodu o úpisu a výňatek z dokumentu Komise týkajícího se často kladených otázek v oblasti omezujících opatření ze dne 8. dubna 2022 (přílohy J.3, J.4 a J.8). Vzhledem k tomu, že tyto dokumenty nejsou datovány nebo jsou datovány před podáním návrhu na úpravu žaloby, pokud jde o akty o ponechání na seznamech z března 2024, je třeba mít za to, že byly předloženy opožděně. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně spokojila s odkazem na významný a nedávný vývoj týkající se jejího vyloučení ze společnosti Fortenova Group, aniž přitom prokázala existenci výjimečných okolností, je třeba je odmítnout jako nepřípustné na základě čl. 85 odst. 1 a 3 jednacího řádu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. října 2017, Moravia Consulting v. EUIPO – Citizen Systems Europe (SDC‑554S), T‑316/16, EU:T:2017:717, bod 63]. Žalobkyně zadruhé předkládá shrnutí žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci C‑465/24 podané dne 2. července 2024, oznámení o nabídce společnosti Open Pass AG ze dne 8. srpna 2024, oznámení Komise o kontrole spojování podniků ze dne 11. června 2024, soubor e-mailů z července a srpna 2024 a dokument společnosti Fortenova Group ze dne 2. srpna 2024 týkající se převodu zemědělské složky společnosti Fortenova Group (přílohy J.1 a J.2, jakož i J.5 až J.7). 41 Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí být legalita unijního aktu posuzována podle skutkových a právních okolností existujících ke dni, kdy byl akt přijat (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. září 2015, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Komise, C‑398/13 P, EU:C:2015:535, bod 22 a citovaná judikatura, a ze dne 4. září 2015, NIOC a další v. Rada, T‑577/12, nezveřejněný, EU:T:2015:596, bod 112 a citovaná judikatura). 42 Uvedené dokumenty přitom odkazují na skutkové okolnosti, které nastaly po přijetí napadených aktů dne 16. prosince 2022, respektive 13. března 2023, 13. září 2023 a 12. března 2024. Jejich zohlednění je tedy pro účely posouzení legality těchto aktů vyloučeno. Aniž je tedy nutné rozhodovat o přípustnosti důkazních návrhů, je třeba konstatovat, že vzhledem k tomu, že tyto dokumenty nemají vliv na přezkum legality napadených aktů, není tento důkazní návrh v rámci projednávaného sporu relevantní. 43 Pokud jde o druhý soubor důkazů týkajících se absence kontroly nad žalobkyní ze stany společnosti Sberbank, je třeba konstatovat, že žalobkyně předkládá články z tisku zveřejněné v letech 2022 nebo 2023 (přílohy J.9 až J.12). Přitom je třeba konstatovat, že tyto články z tisku již byly předloženy v příloze k vyjádření žalobkyně ke spisu vedlejšího účastníka Chorvatské republiky (přílohy 3, 4, 8 a 9 těchto vyjádření) a že byly přípustné v rozsahu, v němž sloužily k odpovědi na spis tohoto vedlejšího účastníka. Proto není třeba vyjadřovat se k přípustnosti tohoto důkazu s ohledem na čl. 85 odst. 3 jednacího řádu. 44 Kromě toho žalobkyně předložila překlad rozhovoru s akcionářem společnosti Fortenova Group (příloha J.13). Je však třeba konstatovat, že se jedná o nedatovaný dokument, který musí být považován za předložený opožděně ve smyslu čl. 85 odst. 3 jednacího řádu. Žalobkyně se přitom v dopise ze dne 18. října 2024 spokojila s tím, že uvedla, že tento dokument je v projednávané věci relevantní. Z toho důvodu neuvedla odůvodnění opožděného předložení tohoto důkazu, které je třeba odmítnout jako nepřípustné na základě čl. 85 odst. 3 jednacího řádu. 45 Pokud jde o třetí soubor důkazů týkajících se převodu žalobkyně na investora ze Spojených královských emirátů, je třeba konstatovat, že se jedná o plnou moc vystavenou uvedeným investorem ze Spojených arabských emirátů ze dne 31. října 2022, doklady o zaplacení ze dne 31. října 2022, kupní smlouvy a dodatky ze dne 24. února 2022 a 31. května 2022, nedatovaný souhlas žalobkyně s postoupením pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 31. října 2022 a dokument z téhož dne potvrzující platbu na základě dohody o postoupení pohledávky (přílohy J.14 až J.19). Vzhledem k tomu, že tyto dokumenty nejsou datovány nebo jsou datovány před podáním návrhu na úpravu žaloby, pokud jde o akty o ponechání na seznamech z března 2024, je třeba mít za to, že byly předloženy opožděně. K odůvodnění jejich opožděného předložení se přitom žalobkyně spokojila s poukazem na nutnost odpovědět na vyjádření Rady. Je nutno konstatovat, že žalobkyně neuvedla důvody, proč tyto dokumenty nemohla předložit dříve. Proto musí být tyto důkazy odmítnuty jako nepřípustné. 46 Pokud jde o dokumenty předložené žalobkyní dne 5. listopadu 2024, je třeba konstatovat, že se jedná o odhad hodnoty společnosti Agrokor ze dne 8. června 2018 a článek ze dne 11. ledna 2019 týkající se téže společnosti. Vzhledem k tomu, že tyto dokumenty jsou ze dne, který předchází podání návrhu na úpravu žaloby, pokud jde o akty o ponechání na seznamech z března 2024, je třeba mít za to, že byly předloženy opožděně. Žalobkyně pouze uvádí, že k těmto dokumentům získala přístup teprve nedávno, a to z důvodu vývoje týkajícího se jejího údajného vyloučení ze společnosti Fortenova Group. Je přitom třeba uvést, že žalobkyně již v žalobě odkazuje na restrukturalizaci společnosti Agrokor, která vedla ke vzniku společnosti Fortenova Group. V důsledku toho neuvedla důvody, proč nebyla schopna předložit tyto dokumenty týkající se společnosti Agrokor nejpozději v rámci návrhu na úpravu žaloby, pokud jde o akty o ponechání na seznamech z března 2024, takže jejich opožděné předložení neodůvodnila. 47 Za těchto okolností je třeba dospět k závěru, že žalobkyně neodůvodnila ve smyslu čl. 85 odst. 3 jednacího řádu opožděné předložení těchto dodatečných důkazů, které proto musí být odmítnuty jako nepřípustné. 48 Žalobkyně se proto nemůže opírat o čl. 85 odst. 3 jednacího řádu k tomu, aby předložila tyto dodatečné důkazy, jelikož jsou zčásti nepřípustné a zčásti nemají vliv na legalitu napadených aktů. K návrhu na použití článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie podanému dne 18. října 2024 49 Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 9. října 2024 podala žalobkyně návrh na úpravu žaloby na základě čl. 86 odst. 1 jednacího řádu znějící na zrušení aktů o ponechání na seznamech ze září 2024 v rozsahu, v němž se jí tyto akty týkaly. 50 Podle čl. 86 odst. 1 jednacího řádu ve znění vyplývajícím ze změn jednacího řádu Tribunálu ze dne 12. srpna 2024 (Úř. věst. L 2024/2095), které vstoupily v platnost dne 1. září 2024, je-li akt, jehož zrušení je navrhováno, nahrazen nebo změněn jiným aktem se stejným předmětem, může žalobce nejpozději dva týdny po doručení rozhodnutí o stanovení data jednání nebo před doručením rozhodnutí Tribunálu, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení, žalobu upravit tak, že tuto novou skutečnost zohlední. 51 Podle čl. 246 odst. 3 jednacího řádu se ustanovení čl. 86 odst. 1 použije pouze tehdy, když lhůta uvedená v čl. 86 odst. 2, tedy lhůta pro podání žaloby stanovená v čl. 263 šestém pododstavci SFEU, začíná běžet po 1. září 2024. 52 Je přitom nutno konstatovat, že zaprvé akty, které jsou předmětem úpravy žaloby, byly přijaty dne 12. září 2024 a zveřejněny v Úředním věstníku následujícího dne, což znamená, že lhůta pro podání žaloby stanovená v čl. 263 šestém pododstavci SFEU začala běžet po 1. září 2024, čímž se stal čl. 86 odst. 1 jednacího řádu v projednávané věci použitelný, a zadruhé předvolání na jednání bylo žalobkyni doručeno dne 18. září 2024. Lhůta pro podání návrhu na úpravu žaloby týkající se zrušení aktů o ponechání na seznamech ze září 2024 proto uplynula dne 2. října 2024. 53 Vzhledem k tomu, že návrh na úpravu žaloby byl doručen kanceláři Tribunálu po uplynutí lhůty stanovené v čl. 86 odst. 1 jednacího řádu rozhodnutím předsedy prvního senátu ze dne 14. října 2024, bylo rozhodnuto, že se nezaloží do spisu ve věci, o čemž byla žalobkyně informována dopisem soudní kanceláře téhož dne. 54 Dopisem ze dne 18. října 2024 podala žalobkyně návrh založený na článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie. Když byla žalobkyně v tomto ohledu dotázána na jednání, upřesnila, že tento návrh směřuje k tomu, aby Tribunál prohlásil návrh na úpravu žaloby předložený opožděně za přípustný na základě článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie. Žalobkyně tvrdí, že v podání uvedeného návrhu na úpravu žaloby ve lhůtě stanovené v čl. 86 odst. 1 jednacího řádu v pozměněném znění jí zabránila existence náhody. Tvrdí totiž, že skutečnost, že změny jednacího řádu byly zveřejněny během soudních prázdnin s údajně nejednoznačnými informacemi na internetové stránce EUR-Lex, vyvolala situaci, v níž bylo pro ni nepředvídatelné, že by Tribunál během několika týdnů nahradil dobře známou a důležitou lhůtu bez jakéhokoli předchozího upozornění nebo oznámení. 55 Rada, podporovaná Chorvatskou republikou a Komisí, argumenty žalobkyně zpochybňuje. 56 V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že od použití právních předpisů Unie upravujících procesní lhůty se lze odchýlit pouze za zcela výjimečných okolností náhody nebo vyšší moci v souladu s čl. 45 druhým pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie, jelikož striktní použití těchto pravidel odpovídá požadavku právní jistoty a nutnosti zabránění jakékoli diskriminaci nebo jakémukoli svévolnému zacházení při výkonu spravedlnosti (viz rozsudek ze dne 14. prosince 2016, SV Capital v. ABE, C‑577/15 P, EU:C:2016:947, bod 56 a citovaná judikatura). 57 Je třeba připomenout, že článek 45 statutu Soudního dvora Evropské unie se na řízení před Tribunálem použije na základě článku 53 uvedeného statutu. 58 Soudní dvůr rozhodl, že pojmy „vyšší moc“ nebo „náhoda“ zahrnují objektivní prvek související s okolnostmi, které jsou pro žalující osobu neobvyklé a zvláštní, a subjektivní prvek týkající se povinnosti dotyčné osoby zabezpečit se předem proti následkům neobvyklé události přijetím přiměřených opatření, aniž podstoupí nadměrné oběti. Žalující strana musí zvláště pečlivě sledovat průběh zahájeného řízení a zejména prokázat vynaložení náležité péče za účelem dodržení stanovených lhůt (rozsudek ze dne 15. prosince 1994, Bayer v. Komise, C‑195/91 P, EU:C:1994:412, bod 32). 59 Pojmy „náhoda“ a „vyšší moc“ se nepoužijí na situaci, kdy by obezřetná a informovaná osoba objektivně mohla předejít tomu, aby došlo k marnému uplynutí lhůty pro podání žaloby (viz usnesení ze dne 11. června 2020, GMPO v. Komise, C‑575/19 P, nezveřejněné, EU:C:2020:448, bod 34 a citovaná judikatura). 60 Konečně je třeba připomenout, že podle čl. 45 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie je na dotyčné osobě, která se dovolává působení náhody nebo vyšší moci, aby prokázala jejich existenci. 61 V projednávaném případě je třeba uvést, že okolnosti dovolávané žalobkyní se týkají skutečnosti, že se o změnách jednacího řádu dozvěděla až opožděně, a to jednak z důvodu jejich zveřejnění v období soudních prázdnin a jednak z důvodu nejednoznačné prezentace jednacího řádu na internetové stránce EUR-Lex, z níž tyto změny údajně jasně nevyplývají. 62 Jak však správně uvádí Rada, je třeba konstatovat, že změny jednacího řádu byly zveřejněny v Úředním věstníku dne 12. srpna 2024 s datem vstupu v platnost dne 1. září 2024. Kromě toho byly předmětem tiskové zprávy Soudního dvora Evropské unie ze dne 30. srpna 2024 a konsolidované znění jednacího řádu bylo k dispozici od 1. září 2024 na jeho internetových stránkách, zatímco odkaz na toto konsolidované znění jednacího řádu byl uveden v dopise ze dne 18. září 2024, kterým soudní kancelář předvolala účastníky řízení na jednání. 63 Akt unijního orgánu lze namítat vůči fyzickým a právnickým osobám, pokud tyto osoby měly možnost se s ním seznámit prostřednictvím řádného vyhlášení v Úředním věstníku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. prosince 2007, Skoma-Lux, C‑161/06, EU:C:2007:773, bod 37 a citovaná judikatura). Po uvedeném zveřejnění se totiž předpokládá, že obsah Úředního věstníku zná každý. 64 Z toho důvodu žalobkyně neprokázala působení náhody nebo vyšší moci umožňující odchýlit se od dotčené lhůty na základě čl. 45 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie. 65 Z výše uvedeného vyplývá, že návrh žalobkyně podaný na základě článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie musí být zamítnut jako neopodstatněný. K věci samé 66 Na podporu žaloby vznáší žalobkyně v podstatě pět žalobních důvodů vycházejících z námitky protiprávnosti čl. 2 odst. 1 in fine rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 a čl. 3 odst. 1 in fine nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/330 z porušení práva být vyslechnut, z nesprávného posouzení, z porušení zásady proporcionality a z porušení povinnosti uvést odůvodnění. K námitce protiprávnosti kritéria spojení 67 Žalobkyně vznáší na základě článku 277 SFEU námitku protiprávnosti čl. 2 odst. 1 in fine rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 a čl. 3 odst. 1 in fine nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/330, které se vztahují na osoby spojené s osobou, na niž se vztahují omezující opatření podle čl. 2 odst. 1 rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 a čl. 3 odst. 1 nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/330 (dále jen „kritérium spojení“). 68 Žalobkyně tvrdí, že kritérium spojení není v souladu s cíli článku 21 SEU a článku 215 SFEU, jelikož umožňuje Radě zařadit na sporné seznamy jména osob, které nemají žádnou spojitost s režimem, na který se vztahují dotčená omezující opatření. Dovolává se porušení zásady právní jistoty. Konkrétně žalobkyně zpochybňuje širokou definici kritéria spojení, která poskytuje Radě neomezenou a svévolnou posuzovací pravomoc a umožňuje jí zařadit na sporné seznamy jakoukoli osobu. 69 V replice žalobkyně tvrdí, že svévolné zařazení jejího názvu vyplývá jednak ze skutečnosti, že existuje jen jediný další subjekt, jehož název je zařazen na sporné seznamy a je subjektem spojeným s jiným subjektem, a jednak z toho, že v případě, že by byla stále kontrolovaná společností Sberbank, jak tvrdí Rada, zařazení jejího názvu na sporné seznamy by nebylo nutné. 70 Žalobkyně rovněž tvrdí, že již není kontrolována společností Sberbank. 71 Rada, podporovaná Komisí, argumenty žalobkyně zpochybňuje. 72 Podle článku 277 SFEU se může každá strana, dotýká-li se spor aktu s obecnou působností přijatého orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie, domáhat z důvodů stanovených v čl. 263 druhém pododstavci SFEU před Soudním dvorem Evropské unie nepoužitelnosti tohoto aktu. 73 Článek 277 SFEU je výrazem obecné zásady zajišťující každému účastníkovi řízení právo, aby za účelem dosažení zrušení aktu, proti kterému může podat žalobu, incidenčně zpochybnil platnost dřívějších aktů orgánů, které jsou právním základem napadeného aktu, jestliže tento účastník řízení neměl právo podat na základě článku 263 SFEU přímou žalobu proti těmto aktům, jejichž důsledky nese, aniž by mohl navrhnout jejich zrušení. Obecně závazný akt, jehož protiprávnost je namítána, musí být přímo nebo nepřímo použitelný na případ, který je předmětem žaloby, a musí existovat přímá právní souvislost mezi napadeným individuálním rozhodnutím a dotčeným obecně závazným aktem (viz rozsudek ze dne 17. února 2017, Islamic Republic of Iran Shipping Lines a další v. Rada, T‑14/14 a T‑87/14, EU:T:2017:102, bod 55 a citovaná judikatura). 74 Podle ustálené judikatury musí unijní soudy v souladu s pravomocemi, které jim jsou svěřeny na základě Smlouvy o FEU, zajišťovat v zásadě úplný přezkum legality všech unijních aktů z hlediska základních práv, která jsou součástí unijního právního řádu, což zahrnuje zejména dodržení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. září 2008, Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, C‑402/05 P a C‑415/05 P, EU:C:2008:461, bod 326, a ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, body 97 a 98). 75 Rada má nicméně při obecném a abstraktním vymezování právních kritérií a podmínek pro přijetí omezujících opatření širokou posuzovací pravomoc (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. dubna 2015, Anbouba v. Rada, C‑605/13 P, EU:C:2015:248, bod 41 a citovaná judikatura). Proto taková pravidla s obecnou působností definující tato kritéria a tyto podmínky, jako jsou ustanovení aktů stanovící kritéria pro zařazení a ponechání na seznamech uvedená v tomto žalobním důvodu, podléhají omezenému soudnímu přezkumu, který se musí omezit na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence nesprávného právního posouzení, jakož i neexistence zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a zneužití pravomoci (viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada, T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 35 a citovaná judikatura). 76 Podle žalobkyně není kritérium spojení v souladu s článkem 21 SEU a článkem 215 SFEU a porušuje zásadu právní jistoty. 77 Zaprvé zásada právní jistoty vyžaduje, aby unijní právní předpisy byly jasné a přesné a jejich použití bylo pro jednotlivce předvídatelné (viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada, T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 42 a citovaná judikatura). 78 V tomto ohledu bylo rozhodnuto, že kritérium spojení omezuje posuzovací pravomoc Rady tím, že zavádí objektivní kritéria, která zaručují stupeň předvídatelnosti vyžadovaný unijním právem a dodržení zásady právní jistoty (rozsudek ze dne 6. září 2023, Pumpjanskij v. Rada, T‑291/22, nezveřejněný, EU:T:2023:499, bod 126). 79 Zadruhé je třeba uvést, že žalobkyně vznáší žalobní důvod vycházející z porušení článku 215 SFEU, jelikož neexistuje dostatečná vazba mezi osobami, na něž se vztahují omezující opatření, a dotčenou třetí zemí, přičemž se opírá zejména o rozsudek ze dne 13. března 2012, Tay Za v. Rada (C‑376/10 P, EU:C:2012:138, body 64 a 68). Je však třeba konstatovat, že judikatura citovaná žalobkyní se netýká článku 215 SFEU, ale článků 60 a 301 ES. 80 Přitom z judikatury vyplývá, že v návaznosti na změny primárního práva, k nimž došlo po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009, se obsah článku 60 ES týkajícího se omezujících opatření u pohybů kapitálu a plateb a článku 301 ES, který upravuje pozastavení, omezení nebo úplné přerušení hospodářských vztahů s jednou nebo více třetími zeměmi, odráží v článku 215 SFEU. Článek 215 odst. 2 SFEU umožňuje Radě přijmout omezující opatření vůči fyzickým nebo právnickým osobám a skupinám nebo nestátním subjektům, tedy opatření, která před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost vyžadovala, aby součástí jejich právního základu byl také článek 308 ES, jestliže jejich adresáti neměli žádnou vazbu na vládnoucí režim třetí země (rozsudek ze dne 19. července 2012, Parlament v. Rada, C‑130/10, EU:C:2012:472, body 51 a 53). 81 Z toho vyplývá, že argument žalobkyně vycházející z porušení článku 215 SFEU musí být odmítnut. 82 Na třetím místě je třeba uvést, že kritérium spojení nevyžaduje, aby osoba, na kterou se vztahuje toto kritérium, měla přímou vazbu na situaci na Ukrajině (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2024, Ezubov v. Rada, T‑741/22, nezveřejněný, EU:T:2024:605, bod 120). 83 Možnost uložit omezující opatření v takové situaci lze vysvětlit nezanedbatelným rizikem, že osoba, vůči níž jsou namířena omezující opatření, využije za účelem obcházení těchto opatření vazbu, kterou udržuje s osobami, které jsou s ní spojeny, aby na ně vyvíjela tlak (viz rozsudek ze dne 11. září 2024, Ezubov v. Rada, T‑741/22, nezveřejněný, EU:T:2024:605, bod 121 a citovaná judikatura). 84 Toto kritérium proto přispívá k zajištění účinnosti omezujících opatření, a tedy k vyvíjení tlaku na ruské orgány, aby ukončily činnost a politiku destabilizující Ukrajinu, jakož i vojenskou agresi vůči této zemi. 85 Z toho vyplývá, že kritérium spojení a omezující opatření přijatá z tohoto titulu jsou v souladu s cílem uvedeným v čl. 21 odst. 2 písm. c) SEU, kterým je zachovávat mír, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů podepsané v San Francisku (Spojené státy) dne 26. června 1945 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada, T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 46). 86 Z toho důvodu je třeba odmítnout argument žalobkyně, že neexistuje žádná souvislost mezi situací na Ukrajině a úlohou fyzických osob, na něž se vztahují dotčená omezující opatření. 87 Kromě toho je třeba odmítnout argument žalobkyně, podle kterého je zařazení jejího názvu na sporné seznamy svévolné, jelikož na základě kritéria spojení existuje pouze jeden další subjekt, na který se vztahují dotčená omezující opatření. Takový argument se totiž týká použití kritéria spojení, a nikoli jeho definice. 88 Kromě toho se argument žalobkyně, podle kterého již není ze strany Sberbank kontrolována, týká otázky opodstatněnosti důvodů pro zařazení na seznam a netýká se otázky legality kritéria, které představuje právní základ pro zařazení jejího názvu na sporné seznamy. 89 Z toho vyplývá, že námitku protiprávnosti vznesenou žalobkyní je třeba zamítnout. K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění 90 Žalobkyně tvrdí, že Rada neposkytla dostatečné nebo náležité důvody pro zařazení jejího názvu na sporné seznamy v rozporu s čl. 296 druhým pododstavcem SFEU a čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). 91 Zaprvé žalobkyně tvrdí, že kontext napadených aktů jí neumožnil pochopit dosah opatření, které vůči ní bylo přijato. Podle ní nemohla předvídat tvrzení Rady, že je „kontrolována společností Sberbank“, zatímco ji Sberbank prodala novému vlastníkovi. 92 Zadruhé žalobkyně tvrdí, že tvrzení, podle kterého zůstala pod skutečnou kontrolou společnosti Sberbank, není podložené, a to bez ohledu na to, že je nesprávné, i když Rada měla reálnou možnost uvést přesnější odůvodnění. 93 Zatřetí žalobkyně v replice dodává, že odůvodnění jí neumožňuje pochopit přesné důvody pro zařazení a ponechání jejího názvu na sporných seznamech. Vzhledem k tomu, že kontext vyplývající z bodu 3 odůvodnění rozhodnutí 2022/2477 spočívá na raketových útocích a útocích bezpilotními letadly Ruské federace na ukrajinské civilisty, Rada neposkytla žádné rozumné vysvětlení, které by prokazovalo, jakým způsobem se žalobkyně nachází ve stejné situaci jako „osoby odpovědné“ za tyto útoky. 94 Rada, podporovaná Komisí, argumenty žalobkyně zpochybňuje. 95 Je třeba připomenout, že z odůvodnění vyžadovaného článkem 296 SFEU musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, za účelem posouzení jejich opodstatněnosti a aby příslušný soud mohl vykonávat přezkum (rozsudek ze dne 15. listopadu 2012, Rada v. Bamba, C‑417/11 P, EU:C:2012:718, bod 50; viz rovněž rozsudek ze dne 22. dubna 2021, Rada v. PKK, C‑46/19 P, EU:C:2021:316, bod 47 a citovaná judikatura. 96 Odůvodnění požadované článkem 296 SFEU musí být nicméně přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není zejména požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, ani odpovídalo podrobně na úvahy uvedené dotčenou osobou při její konzultaci před přijetím tohoto aktu, jelikož dostatečnost odůvodnění musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast. Proto je akt nepříznivě zasahující do právního postavení osoby dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou zúčastněné osobě známy a umožňují jí pochopit dosah opatření, které vůči ní bylo přijato (rozsudek ze dne 15. listopadu 2012, Rada v. Bamba, C‑417/11 P, EU:C:2012:718, body 53 a 54; viz rovněž rozsudek ze dne 22. dubna 2021, Rada v. PKK, C‑46/19 P, EU:C:2021:316, bod 48 a citovaná judikatura). 97 Kromě toho judikatura upřesnila, že odůvodnění aktu Rady, kterým se ukládá omezující opatření, musí nejen identifikovat právní základ tohoto opatření, ale rovněž uvést specifické a konkrétní důvody, na základě kterých Rada při výkonu diskreční posuzovací pravomoci dospěla k závěru, že se takové opatření musí uplatnit na dotyčnou osobu (viz rozsudek ze dne 27. července 2022, RT France v. Rada, T‑125/22, EU:T:2022:483, bod 105 a citovaná judikatura). 98 Je třeba rovněž připomenout, že povinnost uvést odůvodnění zakotvená v článku 296 SFEU je podstatnou formální náležitostí, kterou je třeba odlišovat od otázky opodstatněnosti odůvodnění, která zapadá do rámce meritorní legality sporného aktu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, EU:C:1998:154, bod 67). Odůvodnění rozhodnutí je totiž formálním vyjádřením důvodů, na kterých toto rozhodnutí spočívá. Jestliže jsou tyto důvody stiženy vadami, je jimi stižena legalita rozhodnutí po meritorní stránce, avšak nikoli jeho odůvodnění, které může být dostačující, i když obsahuje vadné důvody (rozsudek ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, C‑413/06 P, EU:C:2008:392, bod 181). 99 V projednávaném případě musí být uvedeno, že obecný kontext, který Radu vedl k přijetí dotčených omezujících opatření, je jasně vylíčen v bodech odůvodnění napadených aktů, které odkazují zejména na nevyprovokovanou a neodůvodněnou vojenskou agresi Ruské federace proti Ukrajině. Stejně tak jsou jasně uvedeny právní základy, na nichž byly uvedené akty přijaty, a to článek 29 SEU a článek 215 SFEU. 100 Zadruhé důvody napadených aktů vůči žalobkyni jsou ty, které jsou uvedeny v bodě 10 výše. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, je třeba konstatovat, že s ohledem na jejich znění jsou důvody dostatečně jasné a přesné, aby jí umožnily pochopit, proč bylo její jméno zařazeno na sporné seznamy a poté na nich ponecháno. Z tohoto odůvodnění zejména vyplývá, že Rada v původních aktech, jakož i v aktech o ponechání na seznamech z března 2023, září 2023 a března 2024 zařadila a ponechala název žalobkyně na sporných seznamech na základě kritéria spojení. 101 Z odůvodnění totiž jasně vyplývá, že jméno žalobkyně je zařazeno na sporné seznamy z důvodu, že „je spojena se společností Sberbank“, neboť Sberbank si nad ní zachovává skutečnou kontrolu navzdory údajnému převodu jejích akcií na podnikatele ze Spojených arabských emirátů. Použitím výrazu „údajný převod“ z odůvodnění jasně vyplývá, že Rada zpochybňuje prodej žalobkyně podnikateli ze Spojených arabských emirátů. 102 Zatřetí je třeba odmítnout argumenty žalobkyně, podle kterých Rada dostatečně nevysvětlila, jakým způsobem zůstala pod kontrolou společnosti Sberbank, což je nesprávné. V rozsahu, v němž se tyto argumenty týkají opodstatněnosti tvrzení obsažených v odůvodnění zařazení na sporné seznamy, se totiž ve skutečnosti týkají nesprávného posouzení, a nikoli porušení povinnosti uvést odůvodnění a budou přezkoumány v rámci třetího žalobního důvodu. 103 Začtvrté je třeba rovněž odmítnout argument žalobkyně vznesený v replice, podle kterého Rada neposkytla žádné rozumné vysvětlení, ze kterého by bylo zřejmé, jakým způsobem se nacházela ve stejné situaci jako „osoby odpovědné“ za útoky bezpilotními letadly na Ukrajině. I když bod 3 odůvodnění původních aktů odkazuje na raketové útoky a útoky bezpilotními letadly Ruské federace na civilní obyvatelstvo, civilní objekty a infrastrukturu na Ukrajině, je totiž nutno konstatovat, že tento bod odůvodnění popisuje obecný kontext původních aktů stejně jako bod 4 odůvodnění týchž aktů, který odkazuje na závažnost situace na Ukrajině. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, přitom cílem původních aktů není uvést ji do stejné situace jako osoby odpovědné za tyto útoky. 104 Z odůvodnění napadených aktů tedy vyplývá, že specifické a konkrétní důvody, které vedly Radu k zařazení a následnému ponechání názvu žalobkyně na sporných seznamech, jsou uvedeny dostatečně jasně, aby je mohla pochopit a Tribunál mohl v tomto ohledu provést přezkum. 105 Z výše uvedených úvah vyplývá, že žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění je třeba zamítnout. K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práva být vyslechnut 106 V žalobě žalobkyně uplatňuje porušení článku 41 Listiny, a zejména porušení práva být vyslechnut. Podle ní ji Rada měla konzultovat před přijetím původních aktů, neboť nebylo nutné vytvářet účinek překvapení. V tomto ohledu zaprvé tvrdí, že finanční nástroje společnosti Fortenova Group, které vlastní, zůstávají aktivy nacházejícími se v Unii i v případě změny vlastníka, a že tedy neexistovalo žádné riziko, že finanční nástroje budou přemístěny mimo Unii a mimo oblast působnosti nařízení č. 269/2014, ve znění nařízení 2022/330. 107 Zadruhé žalobkyně tvrdí, že finanční nástroje již byly zmrazeny společností Fortenova Group v době, kdy byla vlastněna společností Sberbank. Žalobkyně se domnívá, že pokud by jí tedy byla poskytnuta možnost předložit připomínky před prvotním zařazením jejího jména na sporné seznamy, nezpůsobilo by to újmu a nevedlo k žádnému úniku aktiv mimo Unii. 108 V návrhu na úpravu žaloby týkajícím se aktů o ponechání na seznamech ze září 2023 žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí o ponechání jména určité osoby na sporných seznamech musí předcházet sdělení skutečností zohledněných v její neprospěch, jakož i přiznání možnosti dotyčné osobě být vyslechnuta. Rada ji přitom před ponecháním jejího názvu na sporných seznamech nekontaktovala. 109 Totéž platí pro akty o ponechání na seznamech z března 2024, které Rada přijala v rozporu se svou povinností pravidelného přezkumu. 110 Rada, podporovaná Komisí, argumenty žalobkyně zpochybňuje. 111 Je třeba připomenout, že právo být vyslechnut v každém řízení stanovené v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny, které je nedílnou součástí dodržování práva na obhajobu, zaručuje každému možnost užitečným a účinným způsobem vyjádřit stanovisko v průběhu správního řízení před přijetím každého rozhodnutí, které by se mohlo nepříznivě dotknout jeho zájmů (viz rozsudek ze dne 27. července 2022, RT France v. Rada, T‑125/22, EU:T:2022:483, bod 75 a citovaná judikatura). 112 Dodržení práva na obhajobu vyžaduje, aby v rámci řízení týkajícího se přijetí rozhodnutí o zápisu jména osoby na seznam, který je uveden v příloze aktu o omezujících opatřeních, příslušný unijní orgán sdělil dotyčné osobě důvody a informace svědčící v její neprospěch, na nichž tento orgán hodlá založit své rozhodnutí. Při tomto sdělení musí příslušný unijní orgán umožnit této osobě účinným způsobem se vyjádřit k důvodům použitým proti ní (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, body 111 a 112). 113 Článek 52 odst. 1 Listiny nicméně umožňuje omezit výkon práv v ní zakotvených, pokud dotyčné omezení respektuje podstatu dotčeného základního práva a je s ohledem na zásadu proporcionality nezbytné a skutečně odpovídá cílům obecného zájmu uznaným Unií (viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 101 a citovaná judikatura). 114 V tomto ohledu Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že právo na obhajobu může podléhat omezením nebo výjimkám, a to zejména v oblasti omezujících opatření přijatých v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2011, Francie v. People’s Mojahedin Organization of Iran, C‑27/09 P, EU:C:2011:853, bod 67 a citovaná judikatura). 115 Dále musí být porušení práva na obhajobu posuzováno v závislosti na specifických okolnostech každého konkrétního případu, zejména na povaze dotčeného aktu, kontextu jeho přijetí a právních pravidlech upravujících dotyčnou oblast (viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 102 a citovaná judikatura). 116 Je třeba dále připomenout, že unijní soud rozlišuje mezi prvotním zařazením jména osoby na dotčené seznamy a ponecháním jména této osoby na uvedených seznamech (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. dubna 2015, Al-Chihabi v. Rada, T‑593/11, EU:T:2015:249, bod 40). 117 Ve světle těchto zásad judikatury je třeba analyzovat argumenty žalobkyně – K původním aktům 118 V oblasti omezujících opatření je třeba připomenout, že v případě původního rozhodnutí není Rada povinna předem sdělit dotyčné osobě nebo subjektu důvody, na nichž hodlá založit zařazení jména této osoby nebo názvu tohoto subjektu na sporné seznamy. Takové opatření totiž musí mít ze své povahy možnost využít účinku překvapení a musí se neprodleně uplatnit, aby nebyla zmařena jeho účinnost. V takovém případě v zásadě stačí, aby orgán sdělil důvody dotyčné osobě nebo dotyčnému subjektu a přiznal jim právo být vyslechnuty současně s přijetím uvedeného rozhodnutí nebo okamžitě po něm (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2011, Francie v. People’s Mojahedin Organization of Iran, C‑27/09 P, EU:C:2011:853, bod 61, a ze dne 14. října 2009, Bank Melli Iran v. Rada, T‑390/08, EU:T:2009:401, body 92 a 93). 119 Kromě toho je třeba zdůraznit, že ani relevantní ustanovení rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 a nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/330, ani obecná zásada dodržování práva na obhajobu nepřiznávají dotčeným osobám právo na formální slyšení, přičemž postačuje možnost předložit písemné připomínky (obdobně viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada, T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 97 a citovaná judikatura). 120 V projednávané věci je třeba uvést, že název žalobkyně byl poprvé zařazen na sporné seznamy původními akty. Jak vyplývá z bodu 11 výše, oznámení důvodů pro zařazení názvu žalobkyně na sporné seznamy bylo předmětem oznámení zveřejněného v Úředním věstníku dne 19. prosince 2022. 121 Podle judikatury připomenuté v bodě 118 výše nebyla Rada za okolností projednávané věci povinna získat připomínky žalobkyně před přijetím původních aktů. 122 Tento závěr není zpochybněn argumenty žalobkyně, podle kterých účinek překvapení nebyl nezbytný s ohledem na okolnost, že její finanční prostředky již byly zmrazeny. 123 Ačkoli v projednávané věci byly finanční prostředky žalobkyně v rámci Fortenova Group zmrazeny již před zařazením jejího názvu na sporné seznamy v návaznosti na zařazení názvu společnosti Sberbank, je třeba rovněž zohlednit, že jedním z důsledků dotčené transakce bylo právě uvolnění finančních prostředků žalobkyně. Na jednání totiž žalobkyně uznala, že finanční prostředky, které vlastnila ve společnosti Fortenova Group, měly být uvolněny v důsledku transakce ze dne 31. října 2022, kterou ji společnost Sberbank prodala investorovi ze Spojených arabských emirátů. To potvrzuje i e-mail zaslaný investorem ze Spojených arabských emirátů společnosti Fortenova Group ze dne 20. listopadu 2022, který byl zahrnut do prvního spisu WK v části „Dodatečné důkazy“, v němž bylo upřesněno, že k tomuto datu již žalobkyně nebyla kontrolována subjektem, na který se vztahují omezující opatření, přičemž požádal zejména o možnost účasti a využití svých hlasovacích práv na budoucích zasedáních společnosti Fortenova Group. I když tedy samotná Rada tento prodej neuznala, nemohla mít jistotu, že tomu tak bude i v případě všech hospodářských subjektů, které měly vykonat dotčené zmrazení finančních prostředků. S ohledem na riziko uvolnění finančních prostředků měla Rada správně za to, že k zajištění účinnosti omezujících opatření je v projednávané věci nezbytný účinek překvapení. 124 Z výše uvedeného vyplývá, že Rada neporušila právo žalobkyně být vyslechnuta v rámci přijímání původních aktů. – K aktům o ponechání na seznamech ze září 2023 125 Pokud jde o rozhodnutí spočívající v ponechání omezujících opatření v platnosti vůči osobě, na kterou se již tato opatření vztahují, je Rada povinna sdělit této osobě skutečnosti, které má k dispozici a jimiž odůvodňuje své rozhodnutí, a musí jí umožnit účelně vyjádřit stanovisko k důvodům, které jsou vůči ní uplatněny, před přijetím tohoto rozhodnutí. Dodržení této dvojí procesní povinnosti musí předcházet přijetí tohoto rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2011, Francie v. People’s Mojahedin Organization of Iran, C‑27/09 P, EU:C:2011:853, bod 62 a citovaná judikatura, a ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, body 111 až 113 a citovaná judikatura). 126 Je však třeba uvést, že právo být vyslechnut před přijetím aktů ponechávajících v platnosti omezující opatření vůči osobám, na které se tato opatření již vztahují, je nutno dodržet, pokud vůči nim Rada uplatnila nové skutečnosti, a nikoliv tehdy, když je takové ponechání na seznamu založeno na důvodech, které se shodují s důvody pro přijetí původního aktu, jímž byla dotčená omezující opatření uložena (rozsudky ze dne 28. července 2016, Tomana a další v. Rada a Komise, C‑330/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:601, bod 67, a ze dne 7. června 2023, Šakutin v. Rada, T‑141/21, nezveřejněný, EU:T:2023:303, bod 74). 127 Pokud je ponechání jména dotčené osoby nebo subjektu na seznamu osob nebo subjektů, na které se vztahují omezující opatření, založeno na stejných důvodech, které odůvodňovaly přijetí původního aktu, aniž byly zjištěny nové důkazy vůči nim, není Rada povinna jim znovu sdělit důkazy předložené v jejich neprospěch, aby respektovala jejich právo být vyslechnut (rozsudky ze dne 22. června 2022, Haswani v. Rada, T‑479/21, nezveřejněný, EU:T:2022:383, bod 85; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 7. dubna 2016, Central Bank of Iran v. Rada, C‑266/15 P, EU:C:2016:208, body 32 a 33). 128 V projednávané věci informovala Rada žalobkyni dopisem ze dne 15. září 2023 o ponechání jejího názvu na sporných seznamech. Vzhledem k tomu, že se odůvodnění aktů o ponechání na seznamech ze září 2023, pokud jde o žalobkyni, nezměnilo a Rada nepředložila nové důkazy v neprospěch žalobkyně, aby doplnila listinný základ, na němž bylo založeno ponechání jejího jména na sporných seznamech, nebyla povinna jí z vlastního podnětu a bez žádosti žalobkyně znovu sdělit skutečnosti zohledněné v její neprospěch a dát jí příležitost předložit vyjádření. 129 V důsledku toho je třeba zamítnout druhý žalobní důvod, pokud jde o akty o ponechání na seznamech ze září 2023. – K aktům o ponechání na seznamech z března 2024 130 Jak vyplývá z bodu 21 výše, byl název žalobkyně ponechán na sporných seznamech na základě aktů o ponechání na seznamech z března 2024 z nezměněných důvodů. Kromě toho je třeba uvést, že se Rada při přijímání těchto aktů neopírala o žádnou novou skutečnost v neprospěch. V souladu s judikaturou citovanou v bodech 125 až 127 výše tudíž Rada nebyla za účelem dodržení práva žalobkyně být vyslechnuta povinna jí znovu sdělit tytéž skutečnosti použité v její neprospěch a vyslechnout ji před přijetím aktů o ponechání na seznamech z března 2024. 131 Kromě toho na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, skutečnost, že ji Rada nevyslechla před ponecháním jejího názvu na sporných seznamech v souladu s judikaturou citovanou v bodech 125 až 127 výše, nemůže představovat porušení povinnosti Rady provést přezkum. 132 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba žalobní důvod vycházející z porušení práva být vyslechnut zamítnout. K žalobnímu důvodu, který vychází z nesprávného posouzení – Úvodní poznámky 133 Úvodem, je sice pravda, že Rada má určitou posuzovací pravomoc k tomu, aby v každém jednotlivém případě určila, zda jsou splněna právní kritéria, na nichž jsou dotčená omezující opatření založena, nic to však nemění na tom, že unijní soudy musí zajistit v zásadě úplný přezkum legality všech unijních aktů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. července 2014, National Iranian Tanker Company v. Rada, T‑565/12, EU:T:2014:608, body 54 a 55, a ze dne 26. října 2022, Ovsjannikov v. Rada, T‑714/20, nezveřejněný, EU:T:2022:674, bod 61 a citovaná judikatura). 134 Kromě toho je třeba zdůraznit, že efektivita soudního přezkumu zaručená v článku 47 Listiny zejména vyžaduje, aby se unijní soud ujistil o tom, zda se rozhodnutí, kterým byla přijata nebo ponechána v platnosti omezující opatření, která se dotčené osoby nebo subjektu osobně dotýkají, opírá o dostatečně pevný skutkový základ. Je proto třeba ověřit skutečnosti uváděné v odůvodnění, ze kterého uvedené rozhodnutí vychází, tak aby se soudní přezkum neomezoval na posouzení abstraktní pravděpodobnosti uváděných důvodů, ale aby se zaměřil na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň některý z nich, který sám o sobě postačuje k odůvodnění tohoto rozhodnutí, podložené (rozsudky ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 119, a ze dne 5. listopadu 2014, Mayaleh v. Rada, T‑307/12 a T‑408/13, EU:T:2014:926, bod 128). 135 V rámci takového posouzení musí být důkazy a údaje zkoumány s ohledem na jejich kontext, a nikoli izolovaně. Rada totiž důkazní břemeno unese, zmíní-li před unijním soudem soubor dostatečně konkrétních, přesných a shodujících se indicií umožňujících prokázat existenci dostatečné vazby mezi subjektem, vůči němuž je namířeno opatření, kterým se zmrazují finanční prostředky, a režimem nebo obecně situacemi, proti kterým je veden boj (viz rozsudek ze dne 20. července 2017, Badica a Kardiam v. Rada, T‑619/15, EU:T:2017:532, bod 99 a citovaná judikatura). 136 V případě zpochybnění legality je úkolem příslušného unijního orgánu, aby prokázal, že jsou důvody uplatňované vůči dotyčné osobě podložené, přičemž tato osoba není povinna předložit důkazy o opaku svědčící o tom, že uvedené důvody podložené nejsou. Je třeba, aby předložené informace a důkazy podporovaly důvody použité proti dotyčné osobě (rozsudky ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, body 121 a 122, a ze dne 3. července 2014, National Iranian Tanker Company v. Rada, T‑565/12, EU:T:2014:608, bod 57). 137 V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že musí být zohledněn kontext dotčených opatření a míra dokazování, kterou lze po Radě požadovat, musí být přizpůsobena z důvodu obtížnosti přístupu k objektivním důkazům a informacím (viz rozsudek ze dne 1. června 2022, Prigožin v. Rada, T‑723/20, nezveřejněný, EU:T:2022:317, bod 102 a citovaná judikatura). 138 Navíc je třeba uvést, že činnost unijního soudu se řídí zásadou volného hodnocení důkazů a jediným kritériem posouzení hodnoty předložených důkazů je jejich hodnověrnost. V tomto ohledu je pro posouzení důkazní hodnoty určitého dokumentu třeba ověřit důvěryhodnost informací, které jsou v něm obsaženy, a vzít v úvahu zejména původ dokumentu, okolnosti jeho vyhotovení, jakož i komu je dokument určen, a klást si otázku, zda se dokument vzhledem ke svému obsahu jeví jako rozumný a důvěryhodný (viz rozsudek ze dne 31. května 2018, Kaddour v. Rada, T‑461/16, EU:T:2018:316, bod 107 a citovaná judikatura). 139 Je třeba dále připomenout, že omezující opatření mají zajišťovací a již per definitionem dočasnou povahu a jejich platnost vždy závisí na přetrvávání skutkových a právních okolností, které vedly k jejich přijetí, jakož i na potřebě jejich zachování za účelem dosažení jejich cíle. Proto při pravidelném přezkumu těchto omezujících opatření přísluší Radě, aby provedla aktualizované posouzení situace a zhodnotila dopad takových opatření s cílem určit, zda umožnila dosáhnout cílů sledovaných prvotním zařazením jmen dotčených osob a subjektů na sporné seznamy, nebo zda je u uvedených osob a subjektů stále možné dospět k témuž závěru (rozsudek ze dne 12. února 2020, Amisi Kumba v. Rada, T‑163/18, EU:T:2020:57, body 58 a 59). 140 Konečně je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí být legalita unijního aktu posuzována podle skutkových a právních okolností existujících ke dni, kdy byl akt přijat (viz rozsudky ze dne 3. září 2015, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Komise, C‑398/13 P, EU:C:2015:535, bod 22 a citovaná judikatura, a ze dne 4. září 2015, NIOC a další v. Rada, T‑577/12, nezveřejněný, EU:T:2015:596, bod 112 a citovaná judikatura). 141 Právě ve světle těchto úvah je třeba ověřit, zda se Rada dopustila nesprávného posouzení, když rozhodla o zařazení a následném ponechání názvu žalobkyně na sporných seznamech. 142 V projednávané věci je třeba uvést, že k odůvodnění zařazení a následného ponechání názvu žalobkyně na sporných seznamech vycházela Rada z důkazů obsažených v prvním spise WK, respektive ve druhém a třetím spise WK. 143 První spis WK obsahuje následující důkazy: – rozsudek rechtbank Amsterdam (soud v Amsterodamu, Nizozemsko) ze dne 6. září 2022 (dokument č. 1), – dokument od společnosti Kroll Issuer Services Ltd ze dne 5. dubna 2022 (dokument č. 2); – snímek obrazovky z internetové stránky Fortenova Group (dokument č. 3); – výpis z ruského jednotného státního rejstříku právnických osob ze dne 14. září 2022 (dokument č. 4); – výpis z ruského jednotného státního rejstříku právnických osob ze dne 3. listopadu 2022 (dokument č. 5); – článek tiskové agentury Reuters ze dne 3. listopadu 2022 (dokument č. 6); – článek v tisku na stránce Euractiv ze dne 8. listopadu 2022 (dokument č. 7); – článek v tisku Bloomberg News ze dne 21. listopadu 2022 (dokument č. 8); – tiskovou zprávu internetové stránky společnosti Fortenova Group ze dne 12. března 2021 (dokument č. 9); – snímek obrazovky internetové stránky společnosti Fortenova Group (dokument č. 10); – snímek obrazovky z internetové stránky společnosti GFC Media Group (dokument č. 11); – článek v novinách Večernji list ze dne 8. listopadu 2022 (dokument č. 12). 144 První spis WK obsahuje rovněž několik dokumentů seskupených pod nadpisem „Dodatečné důkazy“, které obsahují následující dokumenty: – písemnosti předložené v rámci sporu mezi investorem ze Spojených arabských emirátů a zejména společností Fortenova Group u rechtbank Amsterdam (soud v Amsterodamu) a jejich přílohy, a sice dopis chorvatského ministerstva zahraničních a evropských věcí ze dne 25. listopadu 2022, výpis z ruského jednotného státního rejstříku právnických osob týkající se žalobkyně ze dne 31. října 2022, doklad o zaplacení ze dne 31. října 2022 provedený ve prospěch společnosti Sberbank specializovaným fondem používaným investorem ze Spojených arabských emirátů, výpis z ruského jednotného státního rejstříku právnických osob týkající se tohoto specializovaného fondu ze dne 22. listopadu 2022, prohlášení investora ze Spojených arabských emirátů ze dne 22. listopadu 2022, dopis společnosti Fortenova Group zaslaný žalobkyni dne 22. listopadu 2022, výroční zpráva za rok 2021 společnosti Fortenova Group TopCo; – e-mail investora ze Spojených arabských emirátů ze dne 20. listopadu 2022 zaslaný společnosti Fortenova Group STAK; – memorandum advokátní kanceláře ze dne 14. prosince 2022 zaslané společnosti Fortenova Group a jeho přílohy, včetně smlouvy o převodu žalobkyně uzavřené mezi společnostmi SBC Aktiv a SBK Uranium na jedné straně a investorem ze Spojených arabských emirátů na straně druhé, úvěrové smlouvy mezi investorem ze Spojených arabských emirátů a specializovaným fondem použitým k uzavření transakce, výpisů z ruského jednotného státního rejstříku právnických osob týkajících se žalobkyně ze dne 31. října 2022 a 15. listopadu 2022, dohody o postoupení pohledávky ze dne 31. října 2022 mezi společností Sberbank a investorem ze Spojených arabských emirátů, dokladu o zaplacení ze dne 31. října 2022 provedeného ve prospěch společnosti Sberbank specializovaným fondem používaným investorem ze Spojených arabských emirátů, výpisů z ruského jednotného státního rejstříku právnických osob týkajících se tohoto specializovaného fondu ze dne 8. listopadu 2022 a 24. listopadu 2022 a oznámení o splnění závazku třetí osobou zaslaného investorem ze Spojených arabských emirátů společnosti Sberbank. 145 Druhý spis WK obsahuje pouze rozsudek Gerechtshof Amsterdam (odvolací soud v Amsterodamu, Nizozemsko) ze dne 29. prosince 2022. 146 Třetí spis WK obsahuje pouze shrnutí utajovaného důkazu, které zní následovně: „Důkaz založený na úředních rejstřících společností potvrzující, že SBK Art LLC je dceřinou společností kontrolovanou vládou Ruské federace“. – K věrohodnosti důkazů předložených Radou 147 Žalobkyně zpochybňuje věrohodnost důkazů obsažených v prvním spise WK, o které se Rada opírala při zařazení jejího názvu na sporné seznamy, přičemž měla za to, že tyto důkazy pocházejí z nevěrohodných zdrojů, a sice z článků z tisku a blogů nízké kvality zveřejněných na internetu. Žalobkyně zejména tvrdí, že mediální články obsažené v prvním spise WK pouze přebírají oficiální prohlášení generálního ředitele (PDG) společnosti Fortenova Chorvatsko. Kromě toho žalobkyně zpochybňuje důkazní hodnotu dokumentu pocházejícího od advokátní kanceláře, který postrádá informace zejména o jeho autorovi a byl vyhotoven v zájmu společnosti Fortenova Group. 148 Rada zpochybňuje argumenty žalobkyně. Tvrdí, že se neomezila na články v tisku, ale rovněž shromáždila důkazy pocházející z úředních dokumentů a soudních řízení před nizozemskými soudy. 149 Je třeba připomenout, že jelikož ve třetích zemích nemají unijní orgány vyšetřovací pravomoc, musí jejich posouzení z přirozených důvodů vycházet z veřejně přístupných informačních zdrojů, zpráv, novinových článků, zpráv tajných služeb nebo jiných podobných informačních zdrojů. Podle judikatury přitom články v tisku mohou být použity k potvrzení existence určitých skutečností, pokud jsou dostatečně konkrétní, přesné a shodující se na skutečnostech, které jsou v nich popsány. V tomto ohledu by bylo přehnané a nepřiměřené požadovat, aby Rada sama prováděla šetření pravdivosti skutečností, o nichž informují četná média, na místě (viz rozsudek ze dne 1. června 2022, Prigožin v. Rada, T‑723/20, nezveřejněný, EU:T:2022:317, bod 59 a citovaná judikatura). 150 Úvodem je třeba poznamenat, že žalobkyně zpochybňuje věrohodnost důkazů obsažených pouze v prvním spise WK. 151 Nejprve je třeba odmítnout tvrzení žalobkyně, podle kterého se Rada při zařazení jejího názvu na sporné seznamy opírala pouze o články z tisku a blogů nízké kvality. Je totiž třeba konstatovat, že články v tisku pocházejí z digitálních informačních zdrojů různého původu, jako je Reuters (dokument č. 6), Euractiv (dokument č. 7) nebo Bloomberg News (dokument č. 8). Pokud jde o věrohodnost důkazů předložených Radou, je třeba připomenout, jak bylo zdůrazněno v bodě 149 výše, že při neexistenci vyšetřovacích pravomocí ve třetích zemích musí posouzení unijních orgánů z přirozených důvodů vycházet z veřejně přístupných informačních zdrojů, zpráv, novinových článků nebo jiných podobných informačních zdrojů. Žalobkyně mimoto nepředložila žádný jiný důkaz, který by mohl zpochybnit věrohodnost uvedených důkazů. 152 Dále žalobkyně tvrdí, že články v tisku pouze přebírají prohlášení zástupce společnosti Fortenova Group. V tomto ohledu, pokud jde o písemnost č. 6 prvního spisu WK, která je článkem agentury Reuters, a písemnost č. 7, která je článkem na portálu Euractiv, je třeba uvést, že neobsahují prohlášení zástupce společnosti Fortenova Group. Pokud jde o písemnost č. 8, která je článkem na Bloomberg News, je třeba uvést, že tato publikace skutečně cituje vyjádření zástupce společnosti Fortenova Group a obsahuje rovněž vyjádření zástupce společnosti Sberbank. Pouhá skutečnost, že novinový článek cituje vyjádření zástupce společnosti, však sama o sobě nemůže zpochybnit důkazní hodnotu tohoto důkazu, který obsahuje rovněž další informace. Kromě toho je třeba uvést, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz k prokázání nesprávnosti prohlášení a informací, které v nich byly obsaženy. 153 S ohledem na výše uvedené a vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila důkaz, který by mohl zpochybnit věrohodnost zdrojů použitých Radou, je třeba jim přiznat smysluplnou a spolehlivou povahu ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 138 výše. 154 Konečně, pokud jde o dokument pocházející od advokátní kanceláře, který je součástí dokumentů doplněných Radou v rámci části „Dodatečné důkazy“ prvního spisu WK, je třeba podobně jako Rada konstatovat, že toto právní stanovisko připravené na žádost společnosti Fortenova Group má nízkou důkazní hodnotu. – K použití kritéria spojení na žalobkyni 155 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že Rada nepředložila konkrétní, přesné a shodující se důkazy, které by umožnily vytvořit dostatečný skutkový základ na podporu zařazení jejího názvu na sporné seznamy na základě kritéria spojení. Žalobkyně zpochybňuje skutečnost, že ji společnost Sberbank nadále kontroluje, a tvrdí, že Rada nepředložila důkaz o takové účinné kontrole. Zaprvé žalobkyně zpochybňuje část důvodů pro zařazení na seznam, podle níž ji Sberbank údajně prodala, a tvrdí, že takový prodej spadá do působnosti ruského práva a Rada neprokázala, že k němu nedošlo. 156 Zadruhé žalobkyně zpochybňuje, že skutečnost, že jeden z výkonných ředitelů společnosti Fortenova Group, který byl rovněž zaměstnancem společnosti Sberbank, zůstal po jejím prodeji společností Sberbank ve funkci, prokazuje kontrolu ze strany této posledně uvedené společnosti, a to tím spíše, že její aktiva a hlasovací práva ve společnosti Fortenova Group byly zmrazeny a neumožnily jí nahradit tohoto ředitele. 157 Zatřetí žalobkyně zpochybňuje analýzu formulovanou v dokumentu advokátní kanceláře obsaženém v prvním spise WK, ve které byl konstatován nedostatek informací pro účely vyjádření se k souladu jejího prodeje společností Sberbank s unijním právem a k okolnostem tohoto prodeje. Žalobkyně tvrdí, že okolnosti prodeje stejně jako financování transakce díky úvěru poskytnutému ruskou bankou nebyly neobvyklé. 158 Začtvrté žalobkyně tvrdí, že důkazy obsažené v prvním spise WK neumožňují prokázat, že ji Sberbank kontrolovala ke dni přijetí původních aktů. 159 Žalobkyně konkrétně zpochybňuje dokument z prvního spisu WK pocházející od chorvatského ministerstva zahraničních a evropských věcí, podle kterého je stále kontrolována společností Sberbank, zejména proto, že chorvatským orgánům nebyla podána žádná žádost o povolení jejího prodeje. Žalobkyně tvrdí, že tyto orgány nemusely tento prodej povolovat, jelikož čl. 17 písm. e) nařízení č. 269/2014, podle kterého se toto nařízení použije „na každou právnickou osobu, subjekt nebo orgán v souvislosti s jakoukoli podnikatelskou činností vykonávanou zcela nebo částečně v rámci Unie“, se neuplatní. 160 V replice žalobkyně zaprvé dodává, že postoj Rady zpochybňující platnost transakce, v rámci které ji společnost Sberbank prodala investorovi, ze Spojených arabských emirátů, je neopodstatněný. Tvrdí totiž, že tato transakce, která zahrnuje ruského prodávajícího, (společnost Sberbank), ruská aktiva (žalobkyni) a kupujícího ze Spojených arabských emirátů, nespadá do působnosti článku 17 nařízení č. 269/2014. Podle žalobkyně ji společnost Sberbank mohla prodat, aniž využila odchylky stanovené v čl. 6b odst. 2b nařízení č. 269/2014. 161 Žalobkyně zadruhé zpochybňuje argument Rady týkající se obcházení, jelikož transakce uzavřená mimo Unii týkající se zahraničních aktiv a se zahraničním kupujícím nemůže představovat obcházení ve smyslu článku 9 nařízení č. 269/2014. 162 Žalobkyně v návrzích na úpravu žaloby týkajících se aktů o ponechání na seznamech ze září 2023 a z března 2024 opakuje argument, že Rada nepředložila žádný důkaz, který by přesvědčivě prokazoval spojení mezi ní a společností Sberbank. 163 Rada, podporovaná Chorvatskou republikou, Nizozemským královstvím a Komisí, argumenty žalobkyně zpochybňuje. 164 Je třeba uvést, že odůvodnění napadených aktů je založeno na kritériu spojení stanoveném v čl. 2 odst. 1 in fine rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 a v čl. 3 odst. 1 in fine nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/330. 165 V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že i když je pojem „spojení“ v aktech Rady týkajících se omezujících opatření často používán, není jako takový definován a jeho význam závisí na dotčených souvislostech a okolnostech. Lze však mít za to, že se takový pojem vztahuje na fyzické nebo právnické osoby, které jsou obecně spojeny společnými zájmy, aniž se vyžaduje vazba prostřednictvím hospodářské činnosti, avšak tyto společné zájmy nemohou být výlučně založeny na rodinném vztahu (rozsudek ze dne 25. října 2023, QF v. Rada, T‑386/22, nezveřejněný, EU:T:2023:670, bod 54; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 8. března 2023, Prigožina v. Rada, T‑212/22, nezveřejněný, EU:T:2023:104, body 93, 103 a 104 a citovaná judikatura). 166 Kritérium spojení tedy může být vykládáno v tom smyslu, že se vztahuje na jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobu nebo subjekt, který má vazbu, jak je definována v bodě 165 výše, na osobu, na kterou se vztahují omezující opatření na základě jednoho z kritérií pro zařazení na seznam stanovených v rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 a nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/330. 167 Kromě toho, pokud je subjekt vlastněn nebo ovládán subjektem, na nějž se vztahují omezující opatření na základě jednoho z kritérií pro zařazení na seznam stanovených v rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 a nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/330, kapitálové propojení nebo kontrola spojující tyto dva subjekty zjevně představují vazbu ve smyslu popsaném v bodě 165 výše, jelikož existuje nezanedbatelné riziko, že dotčený mateřský subjekt bude vyvíjet tlak na subjekt, který mu patří, nebo nad kterým má kontrolu, za účelem obcházení účinku opatření, která se ho týkají (obdobně viz rozsudek ze dne 4. září 2015, NIOC a další v. Rada, T‑577/12, nezveřejněný, EU:T:2015:596, bod 114). 168 Je třeba připomenout, že důvody, na jejichž základě byl název žalobkyně zařazen na sporné seznamy, jsou uvedeny v bodě 10 výše a v aktech o ponechání na seznamech z března 2023, září 2023 a března 2024 zůstaly nezměněny. Z toho v podstatě vyplývá, že název žalobkyně byl zařazen na sporné seznamy a poté na nich ponechán jako název subjektu, který je spojený se společností Sberbank, a to z důvodu jejího postavení jakožto dceřiné společnosti Sberbank založené specificky za účelem držení podílů společnosti Sberbank ve společnosti Fortenova Group a z důvodu skutečné kontroly, kterou si společnost Sberbank ponechala nad žalobkyní, navzdory údajnému převodu jejích akcií na podnikatele ve Spojených arabských emirátech. 169 V této souvislosti je třeba ověřit, zda důkazy předložené Radou za účelem přijetí napadených aktů naplňují důkazní břemeno, které jí přísluší, a zda představují soubor dostatečně konkrétních, přesných a shodujících se nepřímých důkazů na podporu důvodů pro zařazení názvu žalobkyně na sporné seznamy na základě kritéria spojení. 170 Pokud jde v projednávané věci o postavení žalobkyně jako dceřiné společnosti Sberbank pro účely vlastnictví podílů společnosti Sberbank ve společnosti Fortenova Group, je mezi účastníky řízení nesporné, že Sberbank 100% vlastnila žalobkyni prostřednictvím jejích dceřiných společností SBK Uranium a SBC Aktiv v době, kdy byl název Sberbank doplněn na sporné seznamy rozhodnutím 2022/1272 a prováděcím nařízením 2022/1270. Kromě toho žalobkyně nezpochybňuje, že byla založena dne 10. prosince 2021 jako specializovaný fond za účelem držení vkladních listů a konvertibilních dluhopisů, které společnost Sberbank držela ve společnosti Fortenova Group, a sice ve společnosti Fortenova Group TopCo nacházející se v Nizozemsku. Žalobkyně nezpochybňuje ani to, že dne 5. dubna 2022 na ni Sberbank převedla uvedené vkladní listy a konvertibilní dluhopisy. 171 Dne 21. července 2022 přitom Rada přijala rozhodnutí 2022/1272 a prováděcí nařízení 2022/1270, kterými zařadila pod položkou 108 název společnosti Sberbank na sporné seznamy. Podle článku 2 nařízení č. 269/2014 byly ke dni zařazení názvu společnosti Sberbank na sporné seznamy, tedy ke dni 21. července 2022, zmrazeny veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které Sberbank v Unii vlastnila, držela nebo ovládala, a nemohly jí být přímo ani nepřímo zpřístupněny žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje, což zahrnovalo zejména vkladní listy a konvertibilní dluhopisy společnosti Fortenova Group TopCo se sídlem v Nizozemsku, které nepřímo držela prostřednictvím žalobkyně. Kromě toho byl výkon hlasovacích práv a podílů spojených s těmito vkladními listy a s těmito konvertibilními dluhopisy od téhož data rovněž zmrazen, jelikož představovaly hospodářské zdroje ve smyslu čl. 1 písm. d) nařízení č. 269/2014. 172 Jediným účelem žalobkyně tedy bylo vlastnit jako specializovaný fond vkladní listy a konvertibilní dluhopisy společnosti Sberbank ve společnosti Fortenova Group TopCo nacházející se v Nizozemsku, které byly zmrazeny v důsledku zařazení názvu Sberbank na sporné seznamy. 173 Žalobkyně nezpochybňuje, že vkladní listy a konvertibilní dluhopisy, které drží ve společnosti Fortenova Group TopCo se sídlem v Nizozemsku, byly zmrazeny od okamžiku, kdy byl název společnosti Sberbank zařazen na sporné seznamy. Žalobkyně však tvrdí, že přestala být dceřinou společností Sberbank od 31. října 2022, když byla prodána dceřinými společnostmi Sberbank, které ji vlastnily, a sice SBK Uranium a SBC Aktiv, investorovi ze Spojených arabských emirátů, a tvrdí, že v důsledku toho ke dni zařazení jejího názvu na sporné seznamy, tedy k 16. prosinci 2022, a ke dni přijetí aktů o ponechání na seznamech z března 2023, září 2023 a března 2024 již nebyla dceřinou společností Sberbank. 174 Pokud jde o tento prodej, první spis WK obsahuje smlouvu o převodu žalobkyně, podepsanou společnostmi SBK Uranium a SBC Aktiv a investorem ze Spojených arabských emirátů, a kupní smlouvu mezi společností Sberbank a tímto investorem, jejímž předmětem je pohledávka společnosti Sberbank v návaznosti na převod vkladních listů a konvertibilních dluhopisů ve společnosti Fortenova Group TopCo na žalobkyni dne 5. dubna 2022. První spis WK obsahuje rovněž smlouvu o úvěru uzavřenou mezi specializovaným fondem (použitým investorem ze Spojených arabských emirátů k nabytí žalobkyně) a ruskou bankou, jakož i důkaz o převodu uskutečněném touto bankou do tohoto fondu dne 31. října 2022 a o převodu uskutečněném uvedeným fondem ve prospěch společnosti Sberbank k témuž datu za účelem zaplacení této pohledávky. 175 Rada, podporovaná Chorvatskou republikou, Nizozemským královstvím a Komisí, má za to, že tento prodej nemá v Unii účinek, jelikož nebyl povolen příslušným vnitrostátním orgánem v souladu s odchylkou stanovenou v čl. 6b odst. 2b nařízení č. 269/2014. 176 V tomto ohledu je třeba připomenout, že z bodu 171 výše vyplývá, že od zařazení názvu společnosti Sberbank na sporné seznamy dne 21. července 2022 byly vkladní listy a konvertibilní dluhopisy držené žalobkyní v rámci společnosti Fortenova Group TopCo nacházející se v Unii zmrazeny na základě článku 2 nařízení č. 269/2014. 177 Článek 1 písm. f) nařízení č. 269/2014 definuje pojem „zmrazení finančních prostředků“ jako „zabránění jakémukoli pohybu, převodu, přeměně, použití finančních prostředků, přístupu k nim nebo zacházení s nimi jakýmkoli způsobem, který by vedl k jakékoli změně jejich objemu, výše, umístění, vlastnictví, držby, povahy, určení nebo k jiné změně, která by umožnila použití těchto prostředků, včetně správy portfolia“. 178 Jak tedy vyplývá z použití čl. 1 písm. f) nařízení č. 269/2014, v projednávané věci již nemohly být vkladní listy a konvertibilní dluhopisy držené žalobkyní ode dne zařazení jména společnosti Sberbank na sporné seznamy, tedy od 21. července 2022, předmětem žádného pohybu, převodu, přeměny, použití nebo přístupu, což by zejména vedlo ke změně jejich vlastnictví, držby nebo k jiné změně, která by umožnila jejich použití. 179 Jediné možnosti, jak mohly být uvedené vkladní listy a konvertibilní dluhopisy držené žalobkyní uvolněny, spočívaly buď v odstranění názvu společnosti Sberbank ze sporných seznamů, nebo v uplatnění jedné z odchylek stanovených nařízením č. 269/2014. 180 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že v okamžiku zařazení názvu společnosti Sberbank na sporné seznamy vložila Rada rozhodnutím 2022/1272 do čl. 2 odst. 15 rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 odchylku specificky pro společnost Sberbank, zařazenou pod položku 108, která za určitých podmínek stanoví uvolnění zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů. Kromě toho čl. 6b odst. 2b nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/330 obsahuje tutéž odchylku formulovanou totožně jako čl. 2 odst. 15 rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329. 181 Je třeba připomenout, že žalobkyně drží vkladní listy a konvertibilní dluhopisy ve společnosti Fortenova Group TopCo se sídlem v Nizozemsku. Mimoto je mezi účastníky řízení nesporné, že u příslušného nizozemského vnitrostátního orgánu a ostatně ani u žádného jiného vnitrostátního orgánu členského státu nebylo požádáno o žádné povolení týkající se převodu žalobkyně na investora ze Spojených arabských emirátů. To ostatně potvrzují důkazy č. 7, 8 a 9 z prvního spisu WK, které jsou články zveřejněnými Reuters, Euractiv a Bloomberg News, podle nichž převod žalobkyně společností Sberbank na investora ze Spojených arabských emirátů nebyl předmětem žádosti o povolení u chorvatských nebo nizozemských orgánů. 182 Podle žalobkyně se čl. 6b odst. 2b nařízení č. 269/2014 použije pouze tehdy, když transakce spadá do působnosti článku 17 nařízení č. 269/2014, což není případ projednávané věci, jelikož dotčená transakce se týkala převodu vlastnictví ruského subjektu a jí samé, v souladu s ruským právem a zahrnovala fyzické nebo právnické osoby, které nebyly státními příslušníky Unie a nebyly usazeny v Unii. 183 Zaprvé je třeba určit, zda bylo nařízení č. 269/2014 použitelné na transakci, kterou Sberbank prostřednictvím svých dceřiných společností SBC Aktiv a SBK Uranium převedla žalobkyni na investora ze Spojených arabských emirátů. 184 V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 17 písm. a) nařízení č. 269/2014 stanoví, že se toto nařízení použije „na území Unie, včetně jejího vzdušného prostoru“. 185 V projednávaném případě je třeba konstatovat, že dotčená transakce byla uskutečněna mezi Sberbank prostřednictvím jejích dceřiných společností SBC Aktiv a SBK Uranium se sídlem v Rusku a investorem ze Spojených arabských emirátů a týká se prodeje společnosti usazené v Rusku, a sice žalobkyně. Jak však vyplývá z písemnosti č. 1 prvního spisu WK, žalobkyně byla založena jako specializovaný fond s jediným cílem držet podíly Sberbank ve společnosti Fortenova Group, a sice vkladní listy a konvertibilní dluhopisy společnosti Fortenova Group TopCo nacházející se v Nizozemsku, které byly dne 5. dubna 2022 převedeny na žalobkyni. Ačkoli je tedy žalobkyně společností usazenou v Rusku, drží finanční prostředky nacházející se v Unii ve formě vkladních listů a konvertibilních dluhopisů společnosti se sídlem v Unii. 186 Vzhledem k tomu, že převod žalobkyně společností Sberbank na investora ze Spojených arabských emirátů měl za následek převod těchto finančních prostředků nacházejících se na území Unie, bylo na základě čl. 17 písm. a) nařízení č. 269/2014 toto nařízení použitelné na převod žalobkyně společností Sberbank na investora ze Spojených arabských emirátů. 187 Zadruhé je třeba určit, zda byla odchylka stanovená v čl. 6b odst. 2b nařízení č. 269/2014 použitelná na dotčenou transakci, jejímž prostřednictvím byla žalobkyně prodána investorovi ze Spojených arabských emirátů. 188 Podle ustálené judikatury Soudního dvora je pro výklad ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí [viz rozsudek ze dne 29. dubna 2021, X (Evropský zatýkací rozkaz – Ne bis in idem), C‑665/20 PPU, EU:C:2021:339, bod 69 a citovaná judikatura]. 189 Je třeba připomenout, že čl. 6b odst. 2b nařízení č. 269/2014 stanoví, že „[o]dchylně od článku 2 mohou příslušné orgány členského státu povolit za podmínek, které považují za vhodné, uvolnění některých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů nebo zpřístupnění některých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů subjektu uvedenému v příloze I pod číslem položky 108 poté, co rozhodnou, že tyto finanční prostředky nebo hospodářské zdroje jsou nezbytné k tomu, aby byl do dne 31. října 2022 ukončen probíhající prodej nebo převod vlastnických práv, která danému subjektu přímo nebo nepřímo náležejí v právnické osobě, subjektu či orgánu usazeným v Unii.“ 190 Zaprvé ze znění čl. 6b odst. 2b nařízení č. 269/2014 vyplývá, že se tato odchylka vztahuje na převod vlastnických práv, které společnosti Sberbank přímo či nepřímo náleží v právnické osobě, subjektu nebo orgánu usazeným v Unii. 191 V tomto ohledu je třeba odmítnout argument žalobkyně, podle kterého se tato odchylka na dotčenou transakci nepoužije, jelikož předmětem této transakce byla společnost usazená v Rusku, a sice ona sama, a netýkala se aktiv nacházejících se v Unii. Jak totiž vyplývá z bodu 170 výše, ke dni zařazení názvu společnosti Sberbank na sporné seznamy vlastnila tato společnost 100 % žalobkyně prostřednictvím svých dceřiných společností SBK Uranium a SBC Aktiv a žalobkyně vlastnila vkladní listy a konvertibilní dluhopisy v kapitálu společnosti Fortenova Group TopCo se sídlem v Nizozemsku. Z toho důvodu tyto vkladní listy a konvertibilní dluhopisy představovaly vlastnická práva nepřímo držená společností Sberbank v právnické osobě usazené v Unii, a sice Fortenova Group TopCo, společnosti usazené v Nizozemsku. 192 Zadruhé, pokud jde o systematický výklad čl. 6b odst. 2b nařízení č. 269/2014, je třeba konstatovat, že odchylka stanovená v tomto ustanovení je odchylkou z článku 2 nařízení č. 269/2014, který stanoví zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů náležejících fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům nebo fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným. Při neexistenci takového povolení k uvolnění zmrazení, jako je povolení stanovené v čl. 6b odst. 2b nařízení č. 269/2014, nemohou být finanční prostředky a hospodářské zdroje zmrazené podle čl. 2 odst. 1 nařízení č. 269/2014 uvolněny a nemohou být předmětem převodu vlastnictví. 193 Zatřetí tento závěr potvrzuje cíl sledovaný nařízením č. 269/2014. Cílem odchylek stanovených tímto nařízením, jako je odchylka stanovená v čl. 6b odst. 2b, je jasně vymezit případy, kdy subjekty zařazené na sporné seznamy mohou požádat příslušné vnitrostátní orgány o povolení k prodeji zmrazených aktiv a zajistit tak účinnost omezujících opatření. Tato odchylka tedy spadá do rámce cílů této právní úpravy upravující dotčená omezující opatření, která sleduje cíle související s potřebou – s ohledem na závažnost situace – vyvinout co největší tlak na ruské orgány, aby ukončily činnost a politiku destabilizující Ukrajinu, jakož i vojenskou agresi vůči této zemi. 194 Vlastnictví takových zmrazených finančních prostředků, jako jsou aktiva nacházející se v Unii, která žalobkyně drží ve společnosti Fortenova Group, tedy nemůže být převedeno fyzickými nebo právnickými osobami, jejichž jméno je zařazeno na sporné seznamy, na jiné osoby mimo Unii, aniž se uplatní taková odchylka, jako je odchylka stanovená v čl. 6b odst. 2b nařízení č. 269/2014. 195 Prodej žalobkyně, jejímž jediným účelem je vlastnit vkladní listy a konvertibilní dluhopisy ve společnosti Fortenova Group TopCo se sídlem v Unii, ze strany společnosti Sberbank, má přitom za následek uvolnění zmrazení a převod těchto aktiv zmrazených v důsledku zařazení názvu společnosti Sberbank na sporné seznamy. 196 Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, byl tedy čl. 6b odst. 2b nařízení č. 269/2014 použitelný na její prodej investorovi ze Spojených arabských emirátů, takže bylo nezbytné požádat příslušný nizozemský orgán o povolení k uskutečnění dotčené transakce a toto povolení od něj obdržet. 197 Pokud by totiž taková transakce byla v Unii uznána, a to bez povolení příslušného vnitrostátního orgánu na základě odchylky stanovené nařízením č. 269/2014, zmařilo by to účinky omezujících opatření, která se vztahují na společnost Sberbank. 198 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že tento prodej nezískal předchozí povolení od příslušného vnitrostátního orgánu v souladu s čl. 6b odst. 2b nařízení č. 269/2014. Bez takového povolení přitom tento prodej nemůže mít z hlediska unijního práva účinky na omezující opatření. Rada tedy správně kvalifikovala tento prodej jako „údajný převod“ v odůvodnění zařazení názvu žalobkyně na sporné seznamy. 199 Z toho vyplývá, že převod vkladních listů, jakož i konvertibilních dluhopisů, které držela žalobkyně ve společnosti Fortenova Group TopCo v Unii a které byly zmrazeny od zařazení názvu společnosti Sberbank na sporné seznamy bez povolení příslušného vnitrostátního orgánu, ze strany společnosti Sberbank na investora ze Spojených arabských emirátů, je v rozporu s ustanoveními nařízení č. 269/2014, a musí být tudíž považován za postrádající účinek v unijním právu. 200 Z hlediska unijního práva tedy údajný prodej žalobkyně investorovi ze Spojených arabských emirátů nezměnil její situaci ke dni přijetí původních aktů a aktů o ponechání na seznamech z března 2023, září 2023 a března 2024 ve srovnání s její situací ke dni zařazení názvu společnosti Sberbank na sporné seznamy. Žalobkyně totiž nadále držela vkladní listy a konvertibilní dluhopisy ve společnosti Fortenova Group TopCo zmrazené po zařazení názvu společnosti Sberbank na sporné seznamy, které od tohoto data již nemohly být předmětem žádné změny nebo převodu vlastnictví bez povolení příslušného vnitrostátního orgánu k uvolnění těchto finančních prostředků. 201 Z toho vyplývá, že skutečnost, že žalobkyně nadále drží vkladní listy a konvertibilní dluhopisy společnosti Fortenova Group TopCo se sídlem v Nizozemsku, které byly zmrazeny v důsledku zařazení názvu společnosti Sberbank na sporné seznamy, prokazuje existenci společných zájmů, které žalobkyni spojují se společností Sberbank. 202 S ohledem na všechny tyto skutečnosti je třeba dospět k závěru, že Rada předložila soubor dostatečně konkrétních, přesných a shodujících se nepřímých důkazů, které mohou prokázat skutečnost, že žalobkyně byla k datu přijetí původních aktů a aktů o ponechání na seznamech z března 2023, září 2023 a března 2024 právnickou osobou spojenou se společností Sberbank ve smyslu kritéria spojení z důvodu přetrvávající držby podílů společnosti Sberbank ve společnosti Fortenova Group. 203 Podle judikatury, pokud jde o přezkum legality rozhodnutí o přijetí omezujících opatření, a s ohledem na preventivní povahu těchto opatření platí, že pokud je unijní soud toho názoru, že alespoň jeden z uvedených důvodů je dostatečně přesný a konkrétní, podložený a představuje sám o sobě dostatečný základ pro toto rozhodnutí, pak okolnost, že ostatní z těchto důvodů tento požadavek nesplňují, neodůvodňuje zrušení uvedeného rozhodnutí (viz rozsudek ze dne 28. listopadu 2013, Rada v. Manufacturing Support & Procurement Kala Naft, C‑348/12 P, EU:C:2013:776, bod 72 a citovaná judikatura). 204 Opodstatněnost důvodu vycházejícího z postavení žalobkyně jako dceřiné společnosti Sberbank, která je držitelem vkladních listů a konvertibilních dluhopisů společnosti Fortenova Group TopCo, tedy sama o sobě odůvodňuje zamítnutí druhého žalobního důvodu, aniž je třeba zkoumat opodstatněnost ostatních důvodů vycházejících ze skutečné kontroly, kterou Sberbank nadále vykonává nad žalobkyní. 205 Z toho vyplývá, že je třeba zamítnout žalobní důvod vycházející z nesprávného posouzení. K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady proporcionality 206 Žalobkyně tvrdí, že napadené akty nepřispívají k dosažení cílů Unie. Podle žalobkyně zařazení a ponechání jejího názvu na sporných seznamech nemá za cíl zvýšit náklady na válku pro Ruskou federaci, ale ve skutečnosti sleduje jiné cíle související s hospodářskými zájmy Chorvatské republiky ve Fortenova Group, společnosti, kterou považuje tento stát za strategicky významnou. 207 Žalobkyně tvrdí, že zařazení a ponechání jejího názvu na sporných seznamech je nadbytečné a nepřiměřené. Má za to, že vzhledem k tomu, že zařazení názvu společnosti Sberbank na sporné seznamy vedlo ke zmrazení majetku všech jejích dceřiných společností nacházejícího se v Unii, nebylo nutné ji dále sankcionovat, pokud, jak tvrdí Rada, nad ní Sberbank nikdy neztratila kontrolu. 208 Žalobkyně dále tvrdí, že Fortenova Group byla povinna jednat v návaznosti na omezující opatření vůči společnosti Sberbank. Pokud by Fortenova Group dospěla k závěru, že investor ze Spojených arabských emirátů nekoupil akcie žalobkyně na vlastní účet, dotčené finanční nástroje by zůstaly zmrazeny, i kdyby Rada název žalobkyně na sporné seznamy nezařadila. 209 Rada, podporovaná Nizozemským královstvím a Komisí, argumenty žalobkyně zpochybňuje. 210 Zásada proporcionality, která je součástí obecných zásad unijního práva a je převzata v čl. 5 odst. 4 SEU, vyžaduje, aby prostředky zavedené ustanovením unijního práva byly způsobilé k uskutečnění legitimních cílů sledovaných dotyčnou právní úpravou a nepřekračovaly meze toho, co je k dosažení těchto cílů nezbytné (rozsudek ze dne 15. listopadu 2012, Al-Aqsa v. Rada a Nizozemsko v. Al-Aqsa, C‑539/10 P a C‑550/10 P, EU:C:2012:711, bod 122). 211 V projednávané věci je třeba uvést, že označení žalobkyně za právnickou osobu spojenou se společností Sberbank sleduje jeden z cílů SZBP. Přijetí omezujících opatření vůči subjektům spojeným s fyzickými nebo právnickými osobami, subjekty či orgány zařazenými na sporné seznamy na základě jednoho z kritérií stanovených rozhodnutím 2014/145, ve znění rozhodnutí 2022/329, totiž odpovídá cíli uvedenému v čl. 21 odst. 2 písm. c) SEU, kterým je zachovávat mír, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů. Z toho vyplývá, že s ohledem na cíle sledované omezujícími opatřeními, která se vztahují na žalobkyni, nelze uvedená opatření jako taková považovat za neadekvátní, pokud jde o jejich přiměřenost (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 2. prosince 2020, Kalai v. Rada, T‑178/19, nezveřejněný, EU:T:2020:580, bod 171 a citovaná judikatura). 212 Za okolností projednávané věci je třeba uvést i to, že v bodech 2 až 10 odůvodnění rozhodnutí 2022/329 zohlednila Rada neustálé zhoršování situace na Ukrajině, které dne 24. února 2022 vyvrcholilo agresí Ruské federace vůči Ukrajině, která zjevně narušila územní celistvost, svrchovanost a nezávislost tohoto státu. Právě z důvodu zhoršení situace na Ukrajině, vyznačující se zahájením útočné války vedené Ruskou federací, měla Rada za to, že musí rozšířit okruh osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, aby bylo dosaženo sledovaných cílů. Z takového přístupu založeného na postupnosti zásahu do práv v závislosti na účinnosti opatření totiž vyplývá, že jejich přiměřenost je prokázána (obdobně viz rozsudky ze dne 28. listopadu 2013, Rada v. Manufacturing Support & Procurement Kala Naft, C‑348/12 P, EU:C:2013:776, bod 126, a ze dne 25. ledna 2017, Almaz-Antey Air and Space Defence v. Rada, T‑255/15, nezveřejněný, EU:T:2017:25, bod 104). 213 Kromě toho tím, že se Rada zaměřila rovněž na fyzické nebo právnické osoby, subjekty nebo orgány spojené s osobami zařazenými na sporné seznamy na základě jednoho z kritérií stanovených v čl. 2 odst. 1 rozhodnutí 2014/145, ve znění rozhodnutí 2022/329, mohla legitimně očekávat, že činnosti Ruské federace skončí nebo se stanou nákladnějšími pro ty, kdo je činí, a to s cílem podpořit ukončení zjevného porušování územní celistvosti, svrchovanosti a nezávislosti Ukrajiny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. září 2018, Rosneft a další v. Rada, T‑715/14, nezveřejněný, EU:T:2018:544, bod 157). Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, tedy existuje vztah mezi zařazením jejího názvu na sporné seznamy a cílem sledovaným omezujícími opatřeními. 214 V tomto ohledu je třeba připomenout, že význam cílů sledovaných unijním aktem, kterým se stanoví režim omezujících opatření, může odůvodnit nepříznivé dopady, a to i značné, na některé hospodářské subjekty, včetně subjektů, které nenesou žádnou odpovědnost za situaci, která vedla k přijetí příslušných opatření (obdobně viz rozsudky ze dne 3. září 2008, Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, C‑402/05 P a C‑415/05 P, EU:C:2008:461, bod 361, a ze dne 28. března 2017, Rosneft, C‑72/15, EU:C:2017:236, bod 150). 215 Zařazení názvu žalobkyně na sporné seznamy jakožto právnické osoby spojené se společností Sberbank a omezující opatření, která z toho vyplývají, jsou rovněž nezbytné k dosažení a uskutečnění cílů uvedených v článku 21 SEU v rozsahu, v němž alternativní a méně omezující opatření, jako je systém předchozího povolení nebo povinnost dodatečného odůvodnění použití vyplacených finančních prostředků, neumožňují dosáhnout sledovaného cíle tak účinně, zejména vzhledem k možnosti uložená omezení obejít (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. ledna 2016, Makhlouf v. Rada, T‑443/13, nezveřejněný, EU:T:2016:27, bod 112, a ze dne 25. ledna 2017, Almaz-Antey Air and Space Defence v. Rada, T‑255/15, nezveřejněný, EU:T:2017:25, bod 106). Kromě toho žalobkyně neprokázala, že by alternativní méně omezující opatření umožnila dosáhnout těchto cílů stejně účinně. 216 Kromě toho je třeba konstatovat, že rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 a nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/330 stanoví možnost udělit zvláštní povolení umožňující uvolnění zmrazených finančních prostředků, jiných finančních aktiv nebo jiných hospodářských zdrojů a přezkoumávat zařazení jmen dotčených osob nebo subjektů na sporné seznamy pravidelně s cílem umožnit, aby osoby a subjekty, které již nesplňují kritéria pro zařazení na uvedené seznamy, byly z těchto seznamů vyškrtnuty. 217 Pokud jde o argument žalobkyně, podle kterého je zařazení jejího názvu na sporné seznamy nadbytečné z důvodu, že aktiva, která drží, již byla zmrazena v návaznosti na zařazení názvu společnosti Sberbank, je třeba zaprvé uvést, že možnost zařadit na sporné seznamy rovněž fyzické nebo právnické osoby, subjekty nebo orgány spojené se sankcionovanými osobami vyplývá z čl. 2 odst. 1 rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 a z čl. 3 odst. 1 nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/330. 218 Zadruhé takové zařazení může mít rovněž za cíl zabránit riziku obcházení omezujících opatření. Jak totiž vyplývá z judikatury, jsou-li zmrazeny finanční prostředky subjektu, existuje nezanedbatelné riziko, že tento subjekt bude vyvolávat tlak na subjekty, které vlastní nebo ovládá, za účelem obcházení účinku opatření, která se ho týkají, takže zmrazení finančních prostředků těchto subjektů je nezbytné a vhodné k zajištění účinnosti přijatých opatření a toho, že tato opatření nebudou obcházena (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. března 2012, Melli Bank v. Rada, C‑380/09 P, EU:C:2012:137, bod 58, a ze dne 22. září 2016, NIOC a další v. Rada, C‑595/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:721, bod 89). 219 Na rozdíl od toho, co konstatuje žalobkyně, přijetí napadených aktů, kterými byl její název zařazen na sporné seznamy a ponechán na nich, nebylo nadbytečné, i kdyby byl její majetek v Unii zmrazen již v důsledku zařazení názvu společnosti Sberbank na sporné seznamy. V tomto ohledu vyplývá zejména z e-mailu zaslaného investorem ze Spojených arabských emirátů společnosti Fortenova Group ze dne 20. listopadu 2022, který byl zahrnut do prvního spisu WK v části „Dodatečné důkazy“, že tento investor měl za to, že k tomuto datu již žalobkyně nebyla kontrolována subjektem, na který se vztahují omezující opatření, a požádal o možnost účasti a využití svých hlasovacích práv na budoucích zasedáních společnosti Fortenova Group. 220 Kromě toho je třeba rovněž odmítnout argument žalobkyně, podle kterého je zařazení jejího jména na seznamy prostředkem ochrany zájmů Chorvatské republiky. Článek 3 odst. 1 rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 totiž stanoví, že „Rada na návrh členského státu […] rozhoduje jednomyslně o sestavení nebo změně seznamu uvedeného v příloze“. Rozhodnutí zařadit název žalobkyně na sporné seznamy za účelem sledování cílů SZBP tedy přijala Rada jednomyslně, a nikoli Chorvatská republika. 221 Z toho vyplývá, že je třeba zamítnout žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality, a tudíž žalobu v plném rozsahu. K nákladům řízení 222 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. 223 Mimoto podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. 224 Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě Rada požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžném opatření. Chorvatská republika, Nizozemské království a Komise ponesou vlastní náklady řízení. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (první senát) rozhodl takto: 1) Žaloba se zamítá. 2) Společnost SBK Art OOO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžném opatření. 3) Chorvatská republika, Nizozemské království a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení. Mastroianni Brkan Tóth Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 30. dubna 2025. Podpisy ( *1 ) – Jednací jazyk: angličtina.