Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny – Zmrazení finančních prostředků – Seznam osob, subjektů a orgánů, na něž se vztahuje zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů – Omezení vstupu na území členských států – Seznam osob, subjektů a orgánů, na něž se vztahuje omezení vstupu na území členských států – Ponechání jména žalobce na seznamech – Povinnost uvést odůvodnění – Pojem ‚přední podnikatelé působící v Rusku‘ – Článek 2 odst. 1 písm. g) rozhodnutí 2014/145/SZBP – Článek 3 odst. 1 písm. g) nařízení (EU) č. 269/2014 – Námitka protiprávnosti – Nesprávné posouzení – Právo být vyslechnut – Občanství Unie – Volný pohyb – Právo vlastnit majetek – Proporcionalita

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního rozšířeného senátu) 2. dubna 2025 ( *1 ) „Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny – Zmrazení finančních prostředků – Seznam osob, subjektů a orgánů, na něž se vztahuje zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů – Omezení vstupu na území členských států – Seznam osob, subjektů a orgánů, na něž se vztahuje omezení vstupu na území členských států – Ponechání jména žalobce na seznamech – Povinnost uvést odůvodnění – Pojem ‚přední podnikatelé působící v Rusku‘ – Článek 2 odst. 1 písm. g) rozhodnutí 2014/145/SZBP – Článek 3 odst. 1 písm. g) nařízení (EU) č. 269/2014 – Námitka protiprávnosti – Nesprávné posouzení – Právo být vyslechnut – Občanství Unie – Volný pohyb – Právo vlastnit majetek – Proporcionalita“ Ve věci T‑297/23, Gennadij Nikolajevič Timčenko, s bydlištěm v Moskvě (Rusko), zástupci: T. Bontinck, S. Bonifassi, E. Federova, J. Goffin a J. Bastien, advokáti, žalobce, proti Radě Evropské unie, zástupci: M.-C. Cadilhac a V. Piessevaux, zmocněnci, žalované, TRIBUNÁL (první rozšířený senát), ve složení: R. Mastroianni, vykonávající funkci předsedy, M. Brkan, I. Gâlea, T. Tóth (zpravodaj) a S. L. Kalėda, soudci, za soudní kancelář: H. Eriksson, radová, s přihlédnutím k písemné části řízení, zejména: – žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 24. května 2023, – návrhu na úpravu žaloby došlému kanceláři Tribunálu dne 24. listopadu 2023, po jednání konaném dne 11. června 2024, vydává tento Rozsudek 1 Svou žalobou se žalobce Gennadij Nikolajevič Timčenko domáhá na základě článku 263 SFEU zaprvé zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2023/572 ze dne 13. března 2023, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 75 I, s. 134), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2023/571 ze dne 13. března 2023, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 75 I, s. 1) (dále společně jen „akty z března 2023“), a zadruhé rozhodnutí Rady (SZBP) 2023/1767 ze dne 13. září 2023, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 226, s. 104), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2023/1765 ze dne 13. září 2023, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 226, s. 3) (dále společně jen „akty ze září 2023“), v rozsahu, v němž se ho tyto akty (dále společně jen „napadené akty“) dotýkají, a dále na základě článku 268 SFEU náhrady nemajetkové újmy, která mu údajně vznikla v důsledku přijetí těchto aktů. I. Skutečnosti předcházející sporu a skutečnosti po podání žaloby 2 Žalobce je podnikatel ruské a finské státní příslušnosti. 3 Projednávaná věc je součástí kontextu omezujících opatření přijatých Evropskou unií vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny. 4 Dne 17. března 2014 přijala Rada Evropské unie na základě článku 29 SEU rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 16). 5 Téhož dne přijala Rada na základě článku 215 SFEU nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 6). 6 V návaznosti na invazi ozbrojených sil Ruské federace na Ukrajinu přijala Rada dne 25. února 2022 rozhodnutí (SZBP) 2022/329, kterým se mění rozhodnutí 2014/145 (Úř. věst. 2022, L 50, s. 1), mimo jiné za účelem úpravy kritérií, na jejichž základě mohou být fyzické nebo právnické osoby, subjekty nebo orgány cílem dotčených omezujících opatření. 7 Článek 2 odst. 1 a 2 rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 stanoví následující: „1.   Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náležejí: a) fyzickým osobám, které nesou odpovědnost za činnosti nebo politiky, jež narušují nebo ohrožují územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny nebo stabilitu či bezpečnost Ukrajiny nebo brání působení mezinárodních organizací na Ukrajině, a fyzickým osobám, které tyto činnosti nebo politiky podporují nebo je provádějí; […] d) fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům, které materiálně či finančně podporují ruské činitele s rozhodovací pravomocí odpovědné za anexi Krymu nebo za destabilizaci Ukrajiny nebo které mají z vazby na tyto činitele prospěch; […] g) předním podnikatelům nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům, které jsou zapojeny do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace odpovědné za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny, […] nebo které jsou těmito osobami, subjekty či orgány vlastněny, drženy či kontrolovány a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným, uvedeným na seznamu v příloze. 2.   Žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje se nezpřístupní fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům uvedeným v příloze, a to přímo ani nepřímo ani v jejich prospěch.“ 8 Podmínky pro toto zmrazení finančních prostředků jsou definovány v následujících odstavcích téhož článku. 9 Článek 1 odst. 1 písm. a) a b) rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 zakazuje vstup na území členských států nebo průjezd přes ně fyzickým osobám, které splňují v podstatě stejná kritéria, jaká jsou stanovena v čl. 2 odst. 1 písm. a) a d) téhož rozhodnutí. 10 Nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení Rady (EU) 2022/330 ze dne 25. února 2022 (Úř. věst. 2022, L 51, s. 1) vyžaduje přijetí opatření ke zmrazení finančních prostředků a stanoví podmínky pro toto zmrazení ve znění, které je v podstatě totožné se zněním rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329. Zejména čl. 3 odst. 1 písm. a) a d) tohoto nařízení totiž v podstatě přebírá stejná kritéria, jako jsou kritéria stanovená v čl. 2 odst. 1 písm. a) a d) rozhodnutí 2014/145, ve znění rozhodnutí 2022/329 [dále jen „kritérium a)“ a „kritérium d)“]. A. Původní zařazení a ponechání jména žalobce na sporných seznamech do 13. března 2023 11 Dne 28. února 2022 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2022/337, kterým se mění rozhodnutí 2014/145 (Úř. věst. 2022, L 59, s. 1), a prováděcí nařízení (EU) 2022/336, kterým se provádí nařízení č. 269/2014 (Úř. věst. 2022, L 58, s. 1) (dále jen „akty z února 2022“). 12 Těmito akty bylo jméno žalobce doplněno pod číslem 694 na seznam připojený k rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 a pod stejným číslem na seznam v příloze I nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/330 (dále jen „sporné seznamy“), a to z následujících důvodů: „[Žalobce] již dlouho patří mezi osoby blízké prezidentu Ruské federace Vladimiru Putinovi a je obecně považován za jednoho z jeho důvěrníků. Má prospěch ze svých vazeb na ruské činitele s rozhodovací pravomocí. Je zakladatelem a akcionářem investiční skupiny Volga Group, která disponuje portfoliem investic v klíčových odvětvích ruské ekonomiky. Skupina Volga Group se významným způsobem podílí na ruské ekonomice a jejím rozvoji. Je také akcionářem banky Bank Rossija považované za osobní banku vysoce postavených úředníků Ruské federace. Od protiprávní anexe Krymu tato banka otevřela pobočky na Krymu a v Sevastopolu, čímž upevňuje jejich integraci do Ruské federace. Bank Rossija je významně zainteresována ve skupině National Media Group, která ovládá televizní stanice, jež aktivně podporují politiky ruské vlády za účelem destabilizace Ukrajiny. [Nese tedy] odpovědnost za podporu činností a politik narušujících územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny. […] rovněž [poskytuje] finanční a materiální podpor[u] ruským činitelům s rozhodovací pravomocí odpovědným za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny a má z vazby na [ně] prospěch.“ 13 Dopisem ze dne 25. března 2022 požádal žalobce Radu, aby mu umožnila nahlédnout do celého spisu, který se ho týká, což se stalo dne 13. dubna 2022 předáním spisu WK 2807/2022 INIT (dále jen „původní spis WK“). 14 Na základě žádosti o přístup k dalším dokumentům, kterou žalobce podal dne 15. dubna 2022, Rada tyto dokumenty, které byly obsaženy ve spisu WK 12005/2019 INIT, spolu s dokumenty označenými jako MD 2015 293, 294, 296 a 297 Kovalčuk, zpřístupnila žalobci dne 28. dubna 2022 (dále jen „dodatečný původní spis WK“). 15 Žalobou podanou kanceláři Tribunálu dne 9. května 2022 podal žalobce žalobu, zapsanou do rejstříku pod číslem T‑252/22, jejímž předmětem byl návrh na zrušení aktů z února 2022. 16 Dne 14. září 2022 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2022/1530, kterým se mění rozhodnutí 2014/145 (Úř. věst. 2022, L 239, s. 149), a prováděcí nařízení (EU) 2022/1529, kterým se provádí nařízení č. 269/2014 (Úř. věst. 2022, L 239, s. 1) (dále jen „akty ze září 2022“), jimiž bylo jméno žalobce ponecháno na sporných seznamech. 17 Dne 25. listopadu 2022 podal žalobce na základě článku 86 jednacího řádu Tribunálu a v rámci věci T‑252/22 návrh na úpravu žaloby, aby se rovněž domáhal zrušení aktů ze září 2022 v rozsahu, v němž se ho dotýkají. 18 Rozsudkem ze dne 6. září 2023, Timčenko v. Rada (T‑252/22, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2023:496), Tribunál zejména zamítl návrh na zrušení aktů z února 2022 a aktů ze září 2022. B. Ponechání jména žalobce na sporných seznamech do 15. září 2023 19 Dne 22. prosince 2022 informovala Rada žalobce o svém záměru ponechat v platnosti omezující opatření, která se na něj vztahovala, a sdělila mu spis WK 17609/2022 INIT (dále jen „spis WK týkající se ponechání 1“) a spis WK 17683/2022 INIT. 20 Akty z března 2023 ponechaly jméno žalobce na sporných seznamech z následujících důvodů: „[Žalobce] již dlouho patří mezi osoby blízké prezidentu Ruské federace Vladimiru Putinovi a je obecně považován za jednoho z jeho důvěrníků. Má prospěch ze svých vazeb na ruské činitele s rozhodovací pravomocí. Je zakladatelem a akcionářem investiční skupiny Volga Group, která disponuje portfoliem investic v klíčových odvětvích ruské ekonomiky. Skupina Volga Group se významným způsobem podílí na ruské ekonomice a jejím rozvoji. Je také akcionářem Bank Rossija, která je považována za banku Vladimira Putina a jeho spolupracovníků. Od protiprávní anexe Krymu tato banka otevřela pobočky na Krymu a v Sevastopolu, čímž upevňuje jejich integraci do Ruské federace. Bank Rossija je navíc zainteresována v mediální holdingové společnosti National Media Group, která v Rusku ovládá 28 mediálních společností, jež aktivně šíří propagandu a dezinformace ohledně útočné války Ruska proti Ukrajině. Nese tedy odpovědnost za podporu činností a politik narušujících územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny. […] rovněž [poskytuje] finanční a materiální podpor[u] ruským činitelům s rozhodovací pravomocí odpovědným za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny a má z vazby na [ně] prospěch.“ 21 Dne 14. března 2023 informovala Rada žalobce o svém rozhodnutí ponechat jeho jméno na sporných seznamech a odpověděla na jeho dopisy ze dne 31. října 2022 a 20. ledna 2023, v nichž mu v podstatě sdělila, že jeho podíly v Bank Rossija a National Media Group umožňují přijetí závěru, že podporuje kroky podniknuté proti Ukrajině a že opatření, která napadá, jsou přiměřená, neboť mohou mít vliv na situaci na Ukrajině a na rozhodování ruských předních činitelů. 22 Dopisem ze dne 31. května 2023 podal žalobce Radě žádost o přezkum. C. Změna kritérií pro zařazení na sporné seznamy 23 Dne 5. června 2023 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2023/1094, kterým se mění rozhodnutí 2014/145 (Úř. věst. 2023, L 146, s. 20), a nařízení (EU) 2023/1089, kterým se mění nařízení č. 269/2014 (Úř. věst. 2023, L 146, s. 1). 24 Tímto rozhodnutím se mění čl. 2 odst. 1 písm. g) rozhodnutí 2014/145 [dále jen „pozměněné kritérium g)“] takto: „1.   Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náležejí: g) předním podnikatelům působícím v Rusku a jejich nejbližším rodinným příslušníkům anebo jiným fyzickým osobám, kteří mají z vazby na ně prospěch, nebo podnikatelům, právnickým osobám, subjektům či orgánům zapojeným do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace odpovědné za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny […]“. 25 Bod 4 odůvodnění tohoto rozhodnutí uvádí: „Rada dospěla k závěru, že mezi vládou Ruské federace a předními podnikateli působícími v Rusku existuje vzájemně prospěšný vztah a podpora. Prominentním ruským podnikatelům vláda Ruské federace především systematicky umožňovala kumulovat bohatství díky využívání přírodních a jiných veřejných zdrojů. Rada se s ohledem na tento vztah vzájemné závislosti mezi předními podnikateli a vládou Ruské federace domnívá, že kritéria pro zařazení fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů na seznam by se měla vztahovat na přední podnikatele působící v jakémkoli hospodářském odvětví Ruska. Rada se dále domnívá, že kritéria pro zařazení fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů na seznam by měla být rozšířena tak, aby podle případu umožňovala zahrnout další podnikatele, kteří jsou zapojeni do hospodářských odvětví, jež vládě Ruské federace poskytují značné zdroje příjmů, s cílem zvýšit tlak na vládu Ruské federace, aby ukončila svou útočnou válku proti Ukrajině.“ 26 Nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2023/1089 stanoví změny, které jsou v podstatě totožné se změnami rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2023/1094. Článek 3 odst. 1 písm. g) tohoto nařízení totiž v podstatě přebírá stejné kritérium, jako je kritérium stanovené v čl. 2 odst. 1 písm. g) rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2023/1094. D. Ponechání jména žalobce na sporných seznamech do 13. března 2024 27 Dne 19. června 2023 informovala Rada žalobce o svém záměru ponechat jeho jméno na sporných seznamech na základě pozměněných důvodů a nového kritéria pro určení. Dne 10. července 2023 mu zaslala nový pracovní dokument nadepsaný WK 5142/2023 INIT (dále jen „spis WK týkající se ponechání 2“), k němuž dne 18. srpna 2023 připojila další pracovní dokument nadepsaný WK 5142/2023 ADD 1 (dále jen „doplňující spis WK týkající se ponechání 2“) (dále společně jen „doplňující spisy WK týkající se ponechání 2“). 28 Dopisy ze dne 27. června a 21. července 2023 předložil žalobce Radě připomínky k navrhovanému prodloužení platnosti omezujících opatření vůči němu. 29 Dne 18. srpna 2023 informovala Rada žalobce, že hodlá ponechat v platnosti omezující opatření, která se na něj vztahují. Dne 31. srpna 2023 žalobce předložil připomínky k navrhovanému ponechání. 30 Dne 13. září 2023 přijala Rada akty ze září 2023. 31 Těmito akty Rada ponechala jméno žalobce na sporných seznamech z následujících důvodů: „[Žalobce] již dlouho patří mezi osoby blízké prezidentu Ruské federace Vladimiru Putinovi a je obecně považován za jednoho z jeho důvěrníků. Má prospěch ze svých vazeb na ruské činitele s rozhodovací pravomocí. Je zakladatelem a akcionářem investiční skupiny Volga Group, která disponuje portfoliem investic v klíčových odvětvích ruské ekonomiky. Skupina Volga Group se významným způsobem podílí na ruské ekonomice a jejím rozvoji. Je také akcionářem Bank Rossija, která je považována za banku [Vladimira] Putina a jeho spolupracovníků. Od protiprávní anexe Krymu tato banka otevřela pobočky na Krymu a v Sevastopolu, čímž upevňuje jejich integraci do Ruské federace. Bank Rossija je navíc zainteresována v mediální holdingové společnosti National Media Group, která v Rusku ovládá 28 mediálních společností, jež aktivně šíří propagandu a dezinformace ohledně útočné války Ruska proti Ukrajině. [J]e tak jedním z předních podnikatelů působících v Rusku a nese odpovědnost za podporu činností a politik narušujících územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny. […] rovněž [poskytuje] finanční a materiální podpor[u] ruským činitelům s rozhodovací pravomocí odpovědným za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny a má z vazby na [ně] prospěch.“ 32 Dne 15. září 2023 odpověděla Rada na dopisy žalobce ze dne 31. května, 27. června, 21. července a 31. srpna 2023, a zejména mu sdělila, že pozměněné kritérium g) není nepřiměřeně široké ani nemá vést k přijetí svévolných opatření. II. Návrhová žádání účastníků řízení 33 Žalobce navrhuje, aby Tribunál: – zrušil napadené akty; – uložil Radě povinnost k zaplacení částky 1000000 eur jako náhradu nemajetkové újmy; – uložil Radě náhradu nákladů řízení. 34 Rada navrhuje, aby Tribunál: – zamítl žalobu v plném rozsahu; – uložil žalobci náhradu nákladů řízení. III. Právní otázky A. K návrhu na zrušení 35 Na podporu žaloby žalobce uplatňuje šest žalobních důvodů, z nichž první vychází ze zjevně nesprávného posouzení, druhý z porušení povinnosti uvést odůvodnění, třetí z porušení práva být vyslechnut, čtvrtý z porušení zásady proporcionality, pátý z porušení základního práva na volný pohyb stanoveného v článku 21 SFEU, čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a společných ústavních tradic členských států a šestý z porušení práva vlastnit majetek, čl. 52 odst. 1 Listiny, společných ústavních tradic členských států a porušení práva na soukromí. 36 V návrhu na úpravu žaloby vznáší žalobce sedmý žalobní důvod, vycházející z námitky protiprávnosti proti pozměněnému kritériu g) v rozsahu, v němž se toto kritérium vztahuje na „přední podnikatele působící v Rusku“ [dále jen „první část pozměněného kritéria g)“]. 1.   K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění 37 Druhým žalobním důvodem žalobce tvrdí, že Rada nesplnila svou povinnost uvést odůvodnění stanovenou v článku 296 SFEU. Za tímto účelem uvádí, že Rada tím, že neodůvodnila své rozhodnutí zmrazit finanční prostředky, které se ho týkají, a omezit jeho svobodu pohybu s ohledem na cíle sledované rozhodnutím 2014/145, neprokazuje, jak uplatnění napadených aktů umožňuje těchto cílů dosáhnout. 38 Rada tuto argumentaci zpochybňuje. 39 Podle judikatury platí, že cílem povinnosti uvést odůvodnění aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení osoby, jež je logickým důsledkem zásady dodržování práva na obhajobu, je zaprvé poskytnout dotyčné osobě dostatečné informace pro zjištění, zda je akt opodstatněný, nebo je případně stižen vadou, která umožňuje napadnout jeho platnost před soudem Unie, a zadruhé umožnit tomuto soudu vykonat přezkum legality tohoto aktu (viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada,T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 63 a citovaná judikatura). 40 Odůvodnění požadované článkem 296 SFEU musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není zejména požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, ani aby odpovídalo podrobně na úvahy uvedené dotčenou osobou při její konzultaci před přijetím tohoto aktu, jelikož dostatečnost odůvodnění musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast. Proto akt nepříznivě zasahující do právního postavení osoby je dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou zúčastněné osobě známy a umožňují jí pochopit dosah opatření, která vůči ní byla přijata (viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada,T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 64 a citovaná judikatura). 41 Stupeň podrobnosti odůvodnění aktu tak musí být přiměřený materiálním možnostem a technickým podmínkám, za kterých musí být akt vydán, nebo lhůtě, v níž musí být akt přijat (viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada,T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 65 a citovaná judikatura). 42 Judikatura upřesnila, že odůvodnění aktu Rady, kterým se ukládá omezující opatření, musí nejen identifikovat právní základ tohoto opatření, ale i uvést specifické a konkrétní důvody, na základě kterých Rada při výkonu své diskreční pravomoci dospěla k závěru, že se takové opatření musí uplatnit na dotyčnou osobu (viz rozsudek ze dne 27. července 2022, RT France v. Rada,T‑125/22, EU:T:2022:483, bod 105 a citovaná judikatura). 43 Kromě toho je třeba připomenout, že povinnost odůvodnit akt je podstatnou formální náležitostí, kterou je třeba odlišovat od otázky opodstatněnosti odůvodnění, která zapadá do rámce meritorní legality dotčeného aktu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, EU:C:1998:154, bod 67). Odůvodnění aktu je totiž formálním vyjádřením důvodů, na kterých tento akt spočívá. Jestliže jsou tyto důvody stiženy vadami, je jimi stižena legalita rozhodnutí z meritorního hlediska, avšak nikoli jeho odůvodnění, které může být dostačující, i když obsahuje vadné důvody (viz rozsudek ze dne 18. června 2015, Ipatau v. Rada,C‑535/14 P, EU:C:2015:407, bod 37 a citovaná judikatura). 44 V projednávané věci je třeba zdůraznit, že jak rozhodnutí 2014/145, tak nařízení č. 269/2014 odkazují na právní základ, na němž jsou založeny, a to na článek 29 SEU a článek 215 SFEU. Dále je třeba uvést, že obecné souvislosti, které vedly Radu k přijetí napadených aktů, jsou uvedeny v bodech odůvodnění napadených aktů. 45 Rovněž je třeba konstatovat, že pokud jde o kritérium a), Rada v odůvodnění napadených aktů převzatém v bodech 20 a 31 výše zejména uvedla, zaprvé že žalobce je akcionářem Bank Rossija, která otevřela pobočky na Krymu a v Sevastopolu, čímž upevnila integraci tohoto regionu do Ruské federace, a zadruhé že je vlastníkem společnosti Volga Group, která „se významným způsobem podílí na ruské ekonomice“, a na základě toho dospěla k závěru, že „nese odpovědnost za podporu činností a politik narušujících územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny“. 46 Pokud jde o kritérium d), Rada v odůvodnění napadených aktů uvedla, že jednak žalobce „již dlouho patří mezi osoby blízké prezidentu Ruské federace“ a jednak že Bank Rossija, jejímž je akcionářem, je „považována za banku [Vladimira] Putina a jeho spolupracovníků“, a na základě toho vyvodila závěr, že žalobce „[poskytuje] finanční a materiální podpor[u] ruským činitelům s rozhodovací pravomocí odpovědným za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny a má z vazby na tyto činitele prospěch“. 47 Konečně, pokud jde o pozměněné kritérium g), Rada ve svém odůvodnění aktů ze září 2023 mimo jiné uvedla, že jednak žalobce již dlouho patří mezi osoby blízké prezidentu Ruské federace Vladimiru Putinovi a jednak kromě skutečnosti, že je akcionářem Bank Rossija, „je zakladatelem a akcionářem investiční skupiny Volga Group, která disponuje portfoliem investic v klíčových odvětvích ruské ekonomiky [a která] se významným způsobem podílí na ruské ekonomice a jejím rozvoji“, a na základě toho dospěla k závěru, že byl předním podnikatelem působícím v Rusku. 48 Z bodu 4 odůvodnění rozhodnutí 2014/145, bodů 3 a 4 odůvodnění nařízení č. 269/2014, jakož i z bodů 10 a 11 odůvodnění rozhodnutí 2022/329 vyplývá, že Rada měla za to, že v případě osob, na které se vztahují kritéria pro zařazení na seznam stanovená v rozhodnutí 2014/145, představuje zákaz vstupu na území Unie a zmrazení jejich finančních prostředků a zdrojů opatření nezbytná k dosažení cílů společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP). Kromě toho body 10 a 11 odůvodnění rozhodnutí 2022/329, jakož i body 3 a 4 odůvodnění rozhodnutí 2023/1094 v podstatě uvádějí, že rozšíření osobní působnosti omezujících opatření bylo považováno za nezbytné s ohledem na vývoj konfliktu, za účelem postupné a odstupňované reakce na zhoršující se situaci na Ukrajině s konečným cílem vyvinout maximální tlak na ruské orgány, aby ukončily jednání a politiku destabilizující Ukrajinu, jakož i vojenskou agresi, které je tato země vystavena. 49 Kromě toho je třeba odmítnout výtku, že Rada neprokazuje, jak by uplatnění opatření přijatých vůči němu umožnilo dosáhnout cílů, které tento orgán sleduje v rozhodnutí 2014/145 a v nařízení č. 269/2014, neboť pro to neuvádí důvody, jelikož se jedná o zpochybnění odůvodnění sporných opatření, což je otázkou, která spadá do jejich opodstatněnosti, a nikoli jejich formálního odůvodnění (viz bod 43 výše). 50 Vzhledem k tomu, že z výše uvedeného vyplývá, že jak kontext, tak odůvodnění napadených aktů umožnily žalobci určit právní základ omezujících opatření, která se na něj vztahují, a konkrétní a specifické důvody, proč se Rada při výkonu své diskreční pravomoci domnívala, že dotčený musí být předmětem takových opatření, musí být druhý žalobní důvod zamítnut. 2.   K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení práva být vyslechnut 51 Ve svém třetím žalobním důvodu žalobce vytýká Radě, že nezohlednila argumenty, které uvedl v různých dopisech, zejména v dopise ze dne 20. ledna 2023. 52 Žalobce zdůrazňuje, že Rada nepředkládá žádné důkazy o tom, že by předala jeho připomínky a žádosti o přezkum členským státům, a vyvozuje z toho závěr, že bylo porušeno jeho právo být vyslechnut. 53 Pokud jde o postup vedoucí k přijetí aktů ze září 2023, žalobce vytýká Radě, že mu poskytla lhůtu pouze jedenáct pracovních dnů na prostudování spisu WK týkajícího se ponechání 2 a devět pracovních dnů na prostudování doplňujícího spisu WK týkajícího se ponechání 2. 54 Uvádí, že v tomto spisu nebyly uvedeny pasáže, ze kterých Rada hodlala vycházet pro odůvodnění použití pozměněného kritéria g) vůči němu. Nakonec tvrdí, že velmi krátká doba mezi dnem sdělení jeho připomínek k doplňujícímu spisu WK týkajícímu se ponechání 2 a dnem přijetí aktů ze září 2023 sama o sobě prokazuje, že Rada neměla dostatek času na řádné prostudování jeho připomínek. 55 Rada tuto argumentaci zpochybňuje. 56 V tomto ohledu je třeba uvést, že právo být v každém řízení vyslechnut, stanovené v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny, které je nedílnou součástí dodržování práva na obhajobu, zaručuje každé osobě možnost účelným a účinným způsobem vyjádřit stanovisko v průběhu řízení vedeného správou před přijetím každého rozhodnutí, které by se mohlo nepříznivě dotknout jejích zájmů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. prosince 2014, Boudjlida,C‑249/13, EU:C:2014:2431, body 34 a 36, a ze dne 18. června 2020, Komise v. RQ,C‑831/18 P, EU:C:2020:481, body 65 a 67 a citovaná judikatura). 57 Dodržení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu vyžaduje, aby v rámci řízení týkajícího se přijetí rozhodnutí o zařazení nebo ponechání jména osoby na seznamu v příloze aktu o omezujících opatřeních příslušný unijní orgán sdělil dotyčné osobě informace svědčící v její neprospěch, které má tento orgán k dispozici a jimiž odůvodňuje své rozhodnutí, aby této osobě bylo umožněno hájit svá práva za co nejpříznivějších podmínek a rozhodnout se s plnou znalostí věci, zda je účelné obrátit se na unijní soud. Při tomto sdělení musí příslušný unijní orgán umožnit této osobě účinným způsobem se vyjádřit k důvodům použitým proti ní (rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, body 111 a 112; v tomto smyslu viz také rozsudek ze dne 12. prosince 2006, Organizace Mudžáhidů íránského lidu v. Rada,T‑228/02, EU:T:2006:384, bod 93). 58 Článek 52 odst. 1 Listiny nicméně umožňuje omezit výkon práv v ní zakotvených, pokud dotyčné omezení respektuje podstatu dotčeného základního práva a je s ohledem na zásadu proporcionality nezbytné a skutečně odpovídá cílům obecného zájmu uznaným Unií (viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 101 a citovaná judikatura). 59 Kromě toho porušení práva na obhajobu musí být posouzeno v závislosti na konkrétních okolnostech každého projednávaného případu, zejména z hlediska povahy dotčeného aktu, kontextu, v němž byl přijat, a právních norem upravujících danou oblast (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 102 a citovaná judikatura). Právo dotčené osoby být vyslechnuta před přijetím aktů, kterými se jméno osoby nebo subjektu ponechává na seznamu osob nebo subjektů, na které se vztahují omezující opatření, musí být dodrženo, pokud Rada v rozhodnutí o ponechání jejího jména na seznamu vzala v potaz nové skutečnosti svědčící v neprospěch této osoby, tedy skutečnosti, které nebyly vzaty v potaz v prvotním rozhodnutí o zařazení jejího jména na tento seznam (viz rozsudek ze dne 12. února 2020, Amisi Kumba v. Rada, T‑163/18, bod 54 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz také rozsudek ze dne 7. dubna 2016, Central Bank of Iran v. Rada, C‑266/15 P, EU:C:2016:208, bod 33). 60 Navíc, pokud dotyčná osoba předloží vyjádření ke shrnutí důvodů, musí příslušný unijní orgán důsledně a nestranně přezkoumat opodstatněnost uváděných důvodů ve světle tohoto vyjádření a případných skutečností, které svědčí ve prospěch dotyčné osoby a které jsou k tomuto vyjádření přiloženy (rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 114). 61 V projednávané věci je třeba uvést, že žádosti o přezkum, které žalobce předložil Radě dne 31. května 2023, pokud jde o akty z března 2023, jakož i dopisy ze dne 27. června a 21. července 2023, které zpochybňovaly deklarovaný záměr Rady ponechat tyto akty v platnosti, byly sděleny všem zastoupením tohoto orgánu. 62 Rada mimoto dne 22. prosince 2022 a 19. června 2023 informovala žalobce, že hodlá ponechat v platnosti omezující opatření, která se na něj vztahovala. Ve svých dopisech ze dne 14. března a 15. září 2023 Rada v podstatě odpověděla na všechny námitky žalobce, přičemž odkázala zejména na písemnosti, které předložil v řízení, v němž byl vydán rozsudek ze dne 6. září 2023, Timčenko v. Rada (T‑252/22, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2023:496), a odpověděla s větší důkladností, pokud jde o jeho tvrzení týkající se neopodstatněnosti opatření, která se něj vztahovala, zejména pokud jde o údajné porušení práva být vyslechnut, jakož i pokud jde o opodstatněnost zařazení jeho jména na sporné seznamy na základě první části pozměněného kritéria g). 63 Pokud jde o lhůty poskytnuté žalobci k prostudování doplňujícího spisu WK týkajícího se ponechání 2, který mu byl zaslán poté, co jej Rada dne 19. června 2023 informovala o svém záměru zařadit jeho jméno na sporné seznamy podle první části pozměněného kritéria g), bez ohledu na rozsah tohoto spisu o 192 stranách byla lhůta více než deseti dnů poskytnutá žalobci, tj. od 18. do 31. srpna 2023, dostatečná k tomu, aby si jej mohl prostudovat a předložit své připomínky, což ostatně učinil. To platí i pro spis WK týkající se ponechání 2, neboť Rada v dopise ze dne 10. července 2023 poskytla žalobci možnost předložit své připomínky do 25. července 2023. Bylo totiž již rozhodnuto, že v rámci řízení o prodloužení omezujících opatření může být lhůta dvanácti dnů dostatečná k tomu, aby osoby nebo subjekty, na něž se tato opatření vztahují, mohly předložit své připomínky (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 8. července 2020, Ocean Capital Administration a další v. Rada, T‑332/15, nezveřejněný, EU:T:2020:308, bod 191). 64 Dále je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, a jak vyplývá z dopisu ze dne 15. září 2023, Rada odpověděla na námitky vznesené žalobcem v dopise ze dne 18. srpna 2023, v němž zejména uvedla, že informace ve spisu WK týkajícím se ponechání 2 „[obsahují] konkrétní odkazy [na žalobce], které [potvrzují] její vyjádření a argumenty předložené ve věcech T‑252/22 a T‑297/23“. 65 Vzhledem k tomu, že žádná ze skutečností uváděných žalobcem neprokazuje existenci porušení práva být vyslechnut, musí být tedy třetí žalobní důvod zamítnut. 3.   K sedmému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z námitky protiprávnosti proti první části pozměněného kritéria g) 66 Sedmým žalobním důvodem žalobce vznáší námitku protiprávnosti první části pozměněného kritéria g). Tento žalobní důvod se skládá ze tří částí, z nichž první v podstatě vychází z nedostatečných důkazů odůvodňujících přijetí první části pozměněného kritéria g) a ze zjevně nesprávného posouzení při přijetí tohoto kritéria, druhá z porušení zásad právní jistoty a legality a třetí z porušení zásady proporcionality. 67 Rada tuto argumentaci zpochybňuje. 68 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle článku 277 SFEU se může každá strana, dotýká-li se spor aktu s obecnou působností přijatého orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie, domáhat z důvodů stanovených v čl. 263 druhém pododstavci SFEU před Soudním dvorem Evropské unie nepoužitelnosti tohoto aktu. 69 Článek 277 SFEU je vyjádřením obecné zásady, jež zaručuje každému účastníkovi řízení právo zpochybnit prostřednictvím procesní námitky, s cílem dosáhnout zrušení aktu, proti kterému může podat žalobu, platnost obecných aktů, které představují právní základ takového aktu, pokud tento účastník řízení neměl podle článku 263 SFEU právo podat proti těmto aktům, jejichž důsledky tak nese bez možnosti navrhnout jejich zrušení, přímou žalobu. Obecný akt, jehož protiprávnost je tvrzena, musí být přímo nebo nepřímo použitelný ve věci projednávané v rámci žaloby a musí existovat přímá právní vazba mezi napadeným aktem a obecným aktem, jehož legalita je zpochybněna [viz rozsudek ze dne 17. února 2017, Islamic Republic of Iran Shipping Lines a další v. Rada, T‑14/14 a T‑87/14, EU:T:2017:102, bod 55 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz také rozsudek ze dne 12. února 2020, Amisi Kumba v. Rada,T‑163/18, EU:T:2020:57, bod 145 (nezveřejněný) a citovaná judikatura]. 70 Podle ustálené judikatury platí, že unijní soudy musí v souladu s pravomocemi, které jim jsou na základě Smlouvy o FEU svěřeny, zajišťovat v zásadě úplný přezkum legality všech unijních aktů z hlediska základních práv, která jsou součástí unijního právního řádu. Tento požadavek je výslovně zakotven v čl. 275 druhém pododstavci SFEU (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 97 a citovaná judikatura, a ze dne 28. listopadu 2013, Rada v. Manufacturing Support & Procurement Kala Naft, C‑348/12 P, EU:C:2013:776, bod 65 a citovaná judikatura). 71 To nemění nic na tom, že Rada má při obecném a abstraktním vymezování kritérií pro určení a podmínek pro přijetí omezujících opatření širokou posuzovací pravomoc (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. dubna 2015, Anbouba v. Rada,C‑605/13 P, EU:C:2015:248, bod 41 a citovaná judikatura). V důsledku toho taková pravidla obecné povahy definující tato kritéria a tyto podmínky, jako jsou ustanovení napadených aktů, která stanoví kritérium zpochybněné námitkou protiprávnosti, podléhají omezenému soudnímu přezkumu, v jehož rámci se ověřuje pouze to, zda byla dodržena procesní pravidla a pravidla týkající se odůvodnění, věcná správnost skutkových zjištění, neexistence nesprávného právního posouzení, jakož i zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a zneužití pravomoci [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. dubna 2015, Bank of Industry and Mine v. Rada,T‑10/13, EU:T:2015:235, bod 75 a citovaná judikatura, a ze dne 12. února 2020, Amisi Kumba v. Rada,T‑163/18, EU:T:2020:57, bod 149 (nezveřejněný)]. 72 Ve světle těchto úvah budou analyzovány tři části sedmého žalobního důvodu. a)   K první části sedmého žalobního důvodu, vycházející z nedostatku důkazů odůvodňujících přijetí první části pozměněného kritéria g) a ze zjevně nesprávného posouzení 73 V první části sedmého žalobního důvodu žalobce tvrdí, že přijetím první části pozměněného kritéria g) Rada, jak prokazuje bod 4 odůvodnění rozhodnutí 2023/1094, zavedla domněnku vzájemné závislosti mezi předními podnikateli na jedné straně a ruskou vládou na straně druhé. 74 Uvádí, že důkazy obsažené v doplňujícím spisu WK týkajícím se ponechání 2 nemohou odůvodňovat přijetí první části pozměněného kritéria g), zejména vzhledem k tomu, že doplňující spis WK týkající se ponechání 2 byl vyhotoven po přijetí tohoto kritéria. 75 Dodává, že přijetí první části pozměněného kritéria g) bylo ze strany Rady zjevně nesprávným posouzením, s odůvodněním, že důkazy obsažené v doplňujícím spisu WK týkajícím se ponechání 2 prokazují, že podnikatelé blízcí prezidentovi Ruské federace na něj od začátku války na Ukrajině již nemají žádný vliv. 76 Na základě toho dospívá k závěru, že domněnka vytvořená první částí pozměněného kritéria g) je nepodložená a neopodstatněná a že přijetím této domněnky se tak Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení. 77 Je třeba uvést, že před změnou kritéria g) se toto kritérium vztahovalo pouze na „přední[…] podnikatel[e] [..., kteří] jsou zapojen[i] do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace“. Změna tohoto kritéria provedená rozhodnutím 2023/1094 měla za následek rozšíření působnosti tohoto kritéria na „přední[…] podnikatel[e] působící[…] v Rusku“, což je kritérium, které žalobce napadá, jakož i na „podnikatel[e] zapojen[é] do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace“. 78 V projednávané věci žalobce s odkazem na bod 4 odůvodnění rozhodnutí 2023/1094 vychází z předpokladu, že první část pozměněného kritéria g) zakládá domněnku, že existují vztahy vzájemné závislosti mezi předními podnikateli a ženami a muži vykonávajícími politickou moc v Ruské federaci. 79 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že pozměněné kritérium g) používá pojem „přední podnikatelé“, který byl použit před změnami, takže tento pojem je třeba vykládat stejným způsobem, a to tak, že odkazuje na význam uvedených podnikatelů zejména s ohledem na jejich profesní postavení, význam jejich hospodářských činností, rozsah jejich kapitálových účastí nebo jejich funkcí v rámci jednoho nebo několika podniků, v nichž tyto činnosti vykonávají (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada,T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 143). 80 Jinými slovy, změna provedená v kritériu g) se netýká definice pojmu „přední podnikatelé“ jako takové, ale jejím cílem bylo pouze rozšířit působnost omezujících opatření tak, aby se vztahovala na všechny přední podnikatele, včetně těch, kteří nejsou zapojeni do hospodářského odvětví, které poskytuje značné zdroje příjmů vládě Ruské federace. 81 Důvody, které odůvodňují rozšíření kritéria stanoveného v čl. 2 odst. 1 písm. g) rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 jsou uvedeny v bodě 4 odůvodnění rozhodnutí 2023/1094. Tento bod odůvodnění totiž popisuje fungování ruského hospodářství, které se vyznačuje existencí vztahu vzájemné závislosti mezi předními podnikateli působícími v Rusku a vládou Ruské federace. Tím, že se zaměřila na tyto podnikatele, tak Rada usiluje o využití vlivu, který tato kategorie osob může mít na ruský režim, tím, že je nutí k tomu, aby vyvinuli tlak na tuto vládu, aby změnila svou politiku vůči Ukrajině. 82 Pokud jde o argumentaci, že přijetí první části pozměněného kritéria g) není odůvodněno dostatečnými důkazy, je třeba připomenout, že přijetí kritéria pro zařazení osoby nebo subjektu na sporné seznamy představuje akt s obecnou působností určený k dosažení cíle spadajícího do působnosti SZBP, v projednávané věci ukončení ruské útočné války na Ukrajině a že Rada má širokou posuzovací pravomoc při přijímání takových kritérií. 83 Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, není Rada povinna předložit důkazy k prokázání existence vztahů vzájemné závislosti mezi vládou Ruské federace a předními podnikateli pro účely přijetí první části pozměněného kritéria g). Je totiž na žalobci, aby na podporu své námitky protiprávnosti předložil jakýkoli důkaz, který by mohl prokázat, že taková úvaha o existenci uvedených vztahů je zjevně nesprávná, a tudíž je legalita uvedené části stižena vadou. 84 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že důkazy vycházející z doplňujících spisů WK týkajících se ponechání 2, jichž se žalobce dovolává ke zpochybnění opodstatněnosti pozměněného kritéria g), i kdyby mohly prokázat existenci relativního oslabení vlivu předních podnikatelů na vládu Ruské federace v návaznosti na válku na Ukrajině, však nejsou způsobilé prokázat, že Rada zjevně pochybila, když při přijímání první části pozměněného kritéria g) zohlednila existenci vztahů vzájemné závislosti mezi ruskou vládou a předními podnikateli. 85 Argumentaci žalobce vycházející z toho, že první část pozměněného kritéria g) je stižena zjevně nesprávným posouzením, je proto třeba odmítnout. Ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodě 83 výše, je třeba rovněž odmítnout argument žalobce, že důkazy obsažené v doplňujícím spisu WK týkajícím se ponechání 2 nemohou odůvodňovat přijetí první části pozměněného kritéria g) z toho důvodu, že tento spis byl vyhotoven po přijetí tohoto kritéria. 86 Kromě toho je třeba poznamenat, že pro účely použití první části pozměněného kritéria g) na individuální situaci každé osoby, jejíž jméno je zařazeno na sporných seznamech, je povinností Rady prokázat, že fyzická osoba může být považována za předního podnikatele ve smyslu uvedeném v bodě 79 výše a že tato fyzická osoba podniká v Rusku. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že již pouhá skutečnost, že daná osoba patří do kategorie předních podnikatelů působících v Rusku, stačí k tomu, aby bylo odůvodněné přijmout nezbytná omezující opatření na základě první části pozměněného kritéria g), aniž je nutné prokazovat vztah mezi postavením předního podnikatele a ruským režimem nebo mezi postavením předního podnikatele a podporou tomuto režimu či prospěchu z něj (obdobně viz rozsudek ze dne 9. července 2020, Haswani v. Rada,C‑241/19 P, EU:C:2020:545, bod 66, a usnesení ze dne 6. září 2022, Haikal v. Rada, C‑113/21 P, nezveřejněné, EU:C:2022:640, bod 41). 87 Vzhledem k tomu, že jediným cílem první části pozměněného kritéria g) tak bylo stanovit objektivní, samostatné a dostatečné kritérium umožňující odůvodnit zařazení osob na sporné seznamy, které vyžaduje, aby Rada prokázala splnění dvou kumulativních skutečností, a to zaprvé že dotyčná osoba je předním podnikatelem a zadruhé že tato osoba podniká v Ruské federaci, nemůže žalobce tvrdit, že tato část stanovila domněnku (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 9. července 2020, Haswani v. Rada,C‑241/19 P, EU:C:2020:545, bod 79 a citovaná judikatura). 88 S ohledem na výše uvedené úvahy musí být první část sedmého žalobního důvodu zamítnuta. b)   K druhé části sedmého žalobního důvodu, vycházející z porušení zásad právní jistoty a legality 89 V druhé části sedmého žalobního důvodu žalobce tvrdí, že i za předpokladu, že by pozměněné kritérium g) mohlo být považováno za vyvratitelnou domněnku, nic to nemění na tom, že taková domněnka je formulována nepřiměřeně široce, a porušuje tak jak zásadu právní jistoty, tak zásadu legality, jak jsou stanoveny v čl. 52 odst. 1 Listiny. 90 Pokud jde zaprvé o první výtku vycházející z toho, že první část pozměněného kritéria g) porušuje zásadu právní jistoty, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že zásada právní jistoty, která je obecnou právní zásadou Unie, vyžaduje zejména, aby právní normy byly jasné, přesné a předvídatelné ve svých účincích, zejména pokud mohou mít nepříznivé důsledky pro jednotlivce a podniky. Sankce, a to i jiné než trestní povahy, může být uložena pouze tehdy, má-li jasný a jednoznačný právní základ. Zásada právní jistoty zejména znamená, že jakákoli právní úprava Unie, zejména pokud ukládá nebo umožňuje ukládání sankcí, musí být jasná a přesná proto, aby dotčené osoby mohly jednoznačně znát práva a povinnosti, které z ní vyplývají, a podle toho jednat. Tento požadavek jasného a přesného právního základu byl zakotven v oblasti omezujících opatření (viz rozsudek ze dne 16. července 2014, National Iranian Oil Company v. Rada, T‑578/12, nezveřejněný, EU:T:2014:678, body 112 a 113 a citovaná judikatura). 91 Navíc bylo rozhodnuto, že posuzovací pravomoc svěřená Radě kritériem stanoveným v čl. 2 odst. 1 písm. g) rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 neporušuje požadavek předvídatelnosti, neboť uvedené kritérium je dostatečně jasné a přesné a je součástí právního rámce, který je jasně vymezen cíli sledovanými právní úpravou dotčených omezujících opatření, a sice v podstatě nutností vzhledem k závažnosti situace na Ukrajině vyvinout tlak na ruské orgány, aby ukončily činnost a politiku destabilizující Ukrajinu, jakož i vojenskou agresi vůči této zemi. Z tohoto hlediska bylo shledáno, že dotčená omezující opatření jsou v souladu s cílem stanoveným v čl. 21 odst. 2 písm. c) SEU, kterým je zachovávat mír, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů, podepsané v San Francisku dne 26. června 1945. Toto kritérium bylo proto považováno za slučitelné se zásadou právní jistoty (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada,T‑193/22, EU:T:2023:716, body 45 až 48 a citovaná judikatura). 92 V projednávané věci, pokud jde o pojem „přední podnikatelé“ ve smyslu první části pozměněného kritéria g), je třeba připomenout, že tento pojem odkazuje na význam uvedených podnikatelů zejména s ohledem na jejich profesní postavení, význam jejich hospodářských činností, rozsah jejich kapitálových účastí nebo jejich funkcí v rámci jednoho nebo několika podniků, v nichž tyto činnosti vykonávají (viz bod 79 výše). 93 Pokud jde o podmínku týkající se podnikání těchto podnikatelů v Rusku, je třeba konstatovat, že je dostatečně vymezena a definována tak, aby neporušovala zásadu bezpečnosti. 94 Z bodů 92 a 93 výše vyplývá, že ustanovení první části pozměněného kritéria g) jsou dostatečně jasná, přesná a předvídatelná, aby bylo možné určit osoby, na které se mají vztahovat, a že jsou součástí právního rámce, který je jasně vymezen cíli sledovanými právní úpravou dotčených omezujících opatření, jak byl připomenut v bodě 91 výše. Navíc posuzovací pravomoc, kterou Radě svěřuje první část pozměněného kritéria g), je vyvážena povinností uvést odůvodnění a posílenými procesními právy (obdobně viz rozsudky ze dne 16. července 2014, National Iranian Oil Company v. Rada, T‑578/12, nezveřejněný, EU:T:2014:678, bod 122, a ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada,T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 47). 95 Pokud jde zadruhé o druhou výtku vycházející z porušení zásady legality, je třeba konstatovat, že první část pozměněného kritéria g) byla zavedena rozhodnutím 2023/1094, tedy aktem s obecnou působností přijatým na základě článku 29 SEU. Žalobce tedy nemůže tvrdit, že toto kritérium nerespektuje zásadu legality. 96 Vzhledem k tomu, že první části pozměněného kritéria g) tedy nelze vytýkat porušení zásady právní jistoty a zásady legality, je třeba druhou část sedmého žalobního důvodu zamítnout. c)   K třetí části sedmého žalobního důvodu, týkající se porušení zásady proporcionality pozměněným kritériem g) 97 Ve třetí části sedmého žalobního důvodu žalobce tvrdí, že pozměněné kritérium g) porušuje zásadu proporcionality. 98 V tomto ohledu zaprvé tvrdí, že první část pozměněného kritéria g) umožňuje na základě velmi široké formulace, kterou používá, určit libovolně značný počet osob, v důsledku čehož nelze takto přijatá opatření považovat za cílená. Zadruhé poukazuje na to, že tato část umožňuje přijmout omezující opatření, aniž by bylo zohledněno osobní jednání dotčených osob ve vztahu k politice ruské vlády na Ukrajině, ačkoli pouhé postavení předního podnikatele nezakládá žádný vztah s touto vládou ani žádnou moc ji ovlivňovat. Zatřetí tvrdí, že ačkoli důkazy předložené Radou mohou dokazovat, že podnikatelé, a to i významní, nemají žádný vliv na ruskou vládu, první část pozměněného kritéria g) je zjevně nevhodná pro dosažení cíle sledovaného Radou, což platí tím spíše, že tím, že Rada upouští od jakéhokoli zohlednění toho, že cílové osoby poskytují značné zdroje příjmů, se toto nové kritérium jeví jako zcela neúčinné. 99 Je třeba připomenout, že zásada proporcionality, která je součástí obecných právních zásad Unie, vyžaduje, aby prostředky zavedené ustanovením unijního práva byly způsobilé k uskutečnění legitimních cílů sledovaných dotyčnou právní úpravou a nepřekračovaly meze toho, co je k dosažení těchto cílů nezbytné (rozsudek ze dne 13. března 2012, Melli Bank v. Rada,C‑380/09 P, EU:C:2012:137, bod 52). 100 Rada navíc není povinna prokázat, že omezující opatření, která ukládá, vyvolávají účinky zamýšlené dotčenou právní úpravou, nýbrž pouze to, že tato opatření jsou způsobilá dosáhnout cílů sledovaných touto právní úpravou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. června 2020, VTB Bank v. Rada, C‑729/18 P, nezveřejněný, EU:C:2020:499, bod 66). 101 V projednávané věci Rada přijala první část pozměněného kritéria g), protože v rámci své široké posuzovací pravomoci a s ohledem na zhoršující se situaci na Ukrajině považovala za vhodné, aby mohla v zájmu nátlaku na vládu Ruské federace zařadit na sporné seznamy přední podnikatele působící v této zemi. 102 Nejprve je třeba poznamenat, že postup Rady spočívající v rozšíření okruhu osob, na které se vztahují dotčená omezující opatření, s ohledem na zhoršení situace na Ukrajině za účelem dosažení sledovaných cílů, vychází z progresivní povahy porušování práv v závislosti na efektivitě opatření (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 25. ledna 2017, Almaz-Antey Air and Space Defence v. Rada, T‑255/15, nezveřejněný, EU:T:2017:25, bod 104 a citovaná judikatura). 103 Dále přijetím první části pozměněného kritéria g), jak vyplývá z bodu 81 výše, se Rada snaží využít vlivu, který tato kategorie osob může mít na ruský režim, a podněcuje je k vyvíjení tlaku na tuto vládu, aby změnila svou politiku vůči Ukrajině. V tomto ohledu je třeba uvést, že na rozdíl od tvrzení žalobce se první část pozměněného kritéria g) nevztahuje bez rozdílu a obecně na všechny podnikatele působící v Ruské federaci, ale cíleně na přední podnikatele působící v této zemi. Je proto třeba mít za to, že přijetí první části pozměněného kritéria g) bylo vhodné k dosažení cílů sledovaných omezujícími opatřeními. 104 Nakonec je třeba poznamenat, že první část pozměněného kritéria g) je nezbytná k dosažení a provádění cílů uvedených v článku 21 SEU. Z bodu 4 odůvodnění rozhodnutí 2023/1094 totiž vyplývá, že rozšířením osobní působnosti omezujících opatření se zaměřením na přední podnikatele působící v jakémkoli hospodářském odvětví v Rusku mohla Rada, aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení, mít za to, že uvedená opatření přispěla ke zvýšení tlaku na tuto vládu, která je odpovědná za invazi na Ukrajinu. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že žalobce neprokázal, že by alternativní kritérium s omezenější působností umožnilo stejně účinně dosáhnout cílů sledovaných omezujícími opatřeními. 105 Námitky vznesené žalobcem, které spočívají ve zpochybnění první části pozměněného kritéria g) z důvodu, že nezohledňuje osobní jednání podnikatelů, na které se vztahují dotčená omezující opatření, a že tito podnikatelé nemají vliv na vládu Ruské federace, ostatně nemohou být úspěšné. Je třeba totiž poznamenat, že žalobce neprokázal, že úvahy Rady týkající se existence vztahů vzájemné závislosti mezi předními podnikateli a vládou Ruské federace byly stiženy zjevně nesprávným posouzením (viz bod 84 výše). Žalobce rovněž neprokázal, že by tato kategorie osob nebyla schopna vyvíjet tlak na vládu Ruské federace, aby změnila svou politiku vůči Ukrajině. Z toho vyplývá, že skutečnost, že přední podnikatelé působící v Rusku nejsou odpovědní za anexi ani invazi na Ukrajinu, ani tento konflikt nepodporují či z něj nemají prospěch, nemůže prokázat, že by první část pozměněného kritéria g) byla zjevně nepřiměřená k dosažení cílů sledovaných omezujícími opatřeními. 106 Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že zavedení první části pozměněného kritéria g) mohlo porušovat zásadu proporcionality, tedy musí být třetí část sedmého žalobního důvodu, a v důsledku toho i sedmý žalobní důvod v plném rozsahu zamítnuty. 4.   K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení 107 V prvním žalobním důvodu žalobce tvrdí, že se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že v aktech z března 2023 byla v jeho případě splněna kritéria a) a d) a že v aktech ze září 2023 byla splněna kritéria a), d) a g). 108 Rada navrhuje, aby byl tento žalobní důvod zamítnut. 109 V projednávané věci považuje Tribunál za užitečné analyzovat opodstatněnost zařazení jména žalobce na sporné seznamy s ohledem na všechna kritéria, která byla ve vztahu k němu přijata v napadených aktech, a to kritérium a) a kritérium d), pokud jde o napadené akty, a konečně kritérium g), pokud jde o akty ze září 2023. 110 Nejprve je třeba poznamenat, že první žalobní důvod je třeba považovat za žalobní důvod vycházející z nesprávného posouzení, a nikoliv ze zjevně nesprávného posouzení. Je totiž zajisté pravda, že Rada má určitou posuzovací pravomoc určit v každém jednotlivém případě, zda jsou splněna právní kritéria, na nichž jsou dotčená omezující opatření založena, nic to však nemění na tom, že unijní soudy musí zajistit v zásadě úplný přezkum legality všech unijních aktů (viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada,T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 121 a citovaná judikatura). 111 Rovněž je třeba připomenout, že efektivita soudního přezkumu zaručená v článku 47 Listiny zejména vyžaduje, aby se unijní soud ujistil o tom, zda se rozhodnutí, kterým byla přijata nebo ponechána v platnosti omezující opatření, které se dotčené osoby nebo subjektu osobně dotýká, opírá o dostatečně pevný skutkový základ. Je proto třeba ověřit skutečnosti uváděné ve shrnutí důvodů, ze kterých uvedené rozhodnutí vychází, tak, aby se soudní přezkum neomezoval na posouzení věrohodnosti uváděných důvodů na abstraktní úrovni, ale aby se zaměřil na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který sám o sobě postačuje k odůvodnění tohoto rozhodnutí, podložené (rozsudky ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 119, a ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada,T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 122). 112 V případě zpochybnění je úkolem příslušného unijního orgánu, aby prokázal, že jsou důvody uplatňované vůči dotyčné osobě nebo subjektu podložené, přičemž tato osoba nebo subjekt nejsou povinny předložit důkazy o opaku svědčící o tom, že uvedené důvody podložené nejsou (rozsudky ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 121, a ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada,T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 123). 113 Mimoto v rámci posouzení opodstatněnosti těchto důvodů musí být důkazy a údaje zkoumány s ohledem na jejich kontext, a nikoli izolovaně. Rada tudíž důkazní břemeno unese, uvede-li před unijním soudem soubor dostatečně konkrétních, přesných a shodujících se nepřímých důkazů umožňující prokázat existenci dostatečné vazby mezi osobou, vůči níž je namířeno opatření, kterým se zmrazují její finanční prostředky, a režimem či obecně řešenou situací (viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada,T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 124 a citovaná judikatura). 114 Omezující opatření mají navíc zajišťovací povahu a jsou již pojmově dočasná, neboť jejich platnost vždy závisí na trvání skutkových a právních okolností, které byly důvodem jejich přijetí, a na nutnosti ponechat je v platnosti pro dosažení cíle, který je s nimi spojen. Je proto povinností Rady, aby při pravidelném přezkumu těchto omezujících opatření provedla aktualizované posouzení situace a zhodnotila dopad těchto opatření s cílem určit, zda umožnila dosáhnout cílů sledovaných původním zařazením jmen dotčených osob a subjektů na sporné seznamy, nebo zda je možné ve vztahu k těmto osobám a subjektům stále vyvodit stejný závěr (viz rozsudek ze dne 26. října 2022, Ovsjannikov v. Rada, T‑714/20, nezveřejněný, EU:T:2022:674, bod 67 a citovaná judikatura). 115 Pro odůvodnění ponechání jména osoby na sporných seznamech není Radě zakázáno vycházet ze stejných důkazů, které odůvodňovaly původní zařazení, opětovné zařazení nebo předchozí ponechání jména dotyčné osoby na těchto seznamech za předpokladu, že jednak důvody pro zařazení zůstaly nezměněny a jednak se souvislosti nezměnily tak, že by se tyto důkazy staly obsoletními. Uvedené souvislosti zahrnují nejen situaci země, ve vztahu k níž byl systém omezujících opatření zaveden, ale také konkrétní situaci dotčené osoby. Stejně tak je ponechání na sporných seznamech odůvodněné s ohledem na všechny relevantní okolnosti, a zejména s ohledem na skutečnost, že cílů sledovaných omezujícími opatřeními nebylo dosaženo (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada,T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 169 a citovaná judikatura). 116 Za takových souvislostí může Rada rozhodnout o ponechání jmen dotčených osob na sporných seznamech, přičemž zachová důvody týkající se minulých skutečností přijaté v předchozích rozhodnutích, která se těchto osob týkají, za předpokladu, že toto ponechání je i nadále odůvodněné s ohledem na všechny relevantní okolnosti, a zejména s ohledem na skutečnost, že cílů sledovaných omezujícími opatřeními nebylo dosaženo (obdobně viz rozsudek ze dne 8. března 2023, Mutondo v. Rada, T‑94/22, nezveřejněný, EU:T:2023:120, bod 50 a citovaná judikatura). 117 Ve světle těchto úvah budou analyzovány argumenty předložené žalobcem proti napadeným aktům. a)   K údajně nesprávnému posouzení ve vztahu k aktům z března 2023 118 V projednávané věci byly akty z března 2023 přijaty na základě kritérií a) a d). Žalobce tvrdí, že v jeho případě nebyla tato kritéria splněna, neboť Rada nepředložila dostatečné důkazy. Je proto třeba postupně zanalyzovat každé z těchto kritérií. 1) K nesprávnému posouzení ohledně kritéria a) 119 V projednávané věci žalobce v podstatě tvrdí, že důkazy obsažené v původním spisu WK a v původním doplňujícím spisu WK, jakož i ve spisu WK týkajícím se ponechání 1 a ve spisu WK 17683/2022 INIT (viz bod 19 výše), nepostačují k prokázání toho, že osobně a individuálně podporoval nebo prováděl činnosti nebo politiky realizované Ruskou federací, které narušují nebo ohrožují územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny. 120 V tomto ohledu žalobce tvrdí, že na rozdíl od toho, co bylo rozhodnuto v rozsudku ze dne 6. září 2023, Timčenko v. Rada (T‑252/22, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2023:496), nelze mít za to, že osobně podporoval činnosti nebo politiky narušující nebo ohrožující územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny nebo stabilitu či bezpečnost na Ukrajině, za okolností, kdy je taková podpora, jako v projednávané věci, poskytována nikoliv jím samotným, nýbrž prostřednictvím Bank Rossija, v níž jednak není členem představenstva a jednak je nepřímým menšinovým akcionářem. 121 Za tímto účelem uvádí, že přijetí takového uvažování znamená popření jakékoli právní subjektivity společností, a tedy porušení „základní a univerzální zásady korporátního práva“, přestože se jako menšinový akcionář může podílet pouze na omezeném počtu rozhodnutí, neboť hlavní politiky společnosti přijímá představenstvo. 122 Dodává, že nemůže nést osobní odpovědnost za to, že Bank Rossija zřídila pobočky na Krymu, jelikož takové rozhodnutí spadá do výlučné pravomoci představenstva této společnosti. Pokud jde o kapitálové propojení mezi společností Bank Rossija a mediální skupinou National Media Group, uvádí, že vzhledem k tomu, že podíl této banky na kapitálu této skupiny činí 17 %, jeho skutečný podíl v této skupině činí pouze 1,7 % kapitálu. 123 Rada tuto argumentaci zpochybňuje. 124 Pokud jde o kritérium a), je třeba připomenout, že toto kritérium vyžaduje, aby byla prokázána přímá či nepřímá spojitost mezi činnostmi nebo kroky dotyčné osoby nebo subjektu a situací na Ukrajině, která byla důvodem přijetí dotčených omezujících opatření. Jinak řečeno, tyto osoby nebo subjekty musí být na základě svého jednání odpovědné za činnosti nebo politiky, jež narušují nebo ohrožují územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (rozsudek ze dne 30. listopadu 2016, Rotenberg v. Rada,T‑720/14, EU:T:2016:689, bod 74). 125 V projednávané věci, jak je uvedeno v bodě 45 výše, je třeba uvést, že v odůvodnění napadených aktů se skutečnosti, které lze spojit s kritériem a), týkají toho, že žalobce je akcionářem Bank Rossija a že tato banka zaprvé vlastní významné podíly v National Media Group, která kontroluje televizní kanály aktivně podporující politiku ruské vlády, a zadruhé provádí aktivní investiční politiku na Krymu tím, že v tomto regionu zřizuje pobočky. Kromě toho se odůvodnění odvolává na Volga Group, která „se významným způsobem podílí na ruské ekonomice“. S přihlédnutím k těmto skutečnostem se Rada domnívá, že žalobce prostřednictvím uvedené banky podporuje politiku anexe Ukrajiny prováděnou ruskou vládou. 126 V projednávané věci se Rada pro odůvodnění ponechání zařazení žalobce na základě kritéria a) opírá o písemnosti obsažené v původním a doplňujícím původním spisu WK, jakož i ve spisu WK týkajícím se ponechání 1, a zejména o tyto písemnosti: – písemnost 6 původního spisu WK, která je nedatovaným snímkem obrazovky internetových stránek Volga Group, k níž měla Rada přístup v únoru 2022 a která tuto skupinu prezentuje zejména z hlediska jejích kapitálových účastí; – písemnost 7 původního spisu WK, která je snímkem obrazovky internetových stránek jedné nevládní organizace zveřejněným v červenci 2017, k níž měla Rada přístup v únoru 2022, a která ukazuje složení akcionářské základny Bank Rossija; – písemnost 1 původního doplňujícího spisu WK, která je snímkem obrazovky internetových stránek ruského sdělovacího prostředku ABR, zveřejněným v lednu 2019 a shlédnutým Radou v říjnu 2019; – písemnost 2 původního doplňujícího spisu WK, která je snímkem obrazovky internetových stránek ruského sdělovacího prostředku RBC, zveřejněným v srpnu 2016, s níž se Rada seznámila v říjnu 2019; – písemnost 4 původního doplňujícího spisu WK, která je nedatovaným snímkem obrazovky internetových stránek agentury TASS, který se ale vztahuje k událostem po 1. březnu 2014, k níž měla Rada přístup dne 23. února 2015; – písemnost 5 původního doplňujícího spisu WK, která je snímkem obrazovky internetových stránek ruského sdělovacího prostředku RIA ze dne 10. září 2014 a týká se článku, nadepsaného „Bank Rossija zahajuje práci na Krymu“, k níž měla Rada přístup dne 23. února 2015; – písemnost 6 původního doplňujícího spisu WK, která je snímkem obrazovky internetových stránek Bank Rossija, k níž měla Rada přístup dne 23. února 2015; – písemnost 7 původního doplňujícího spisu WK, který je snímkem obrazovky internetových stránek ruského sdělovacího prostředku Novaja Gazeta a týká se článku nadepsaného „15 let nejtemnějších jezer na světě“, k níž měla Rada přístup v únoru 2015; – písemnost 8 spisu WK týkajícího se ponechání 1, převzatá z internetových stránek „eastwest.eu“ a obsahující článek nadepsaný „Bank Rossija, Putinova banka“, zveřejněná v červnu 2016, k níž měla Rada přístup v listopadu 2022. 127 Konečně je třeba poznamenat, že Rada se za účelem prokázání existence kritéria a) ve vztahu k žalobci opírala rovněž o dva články v deníku The Guardian, které byly přiloženy k žalobní odpovědi (přílohy B 19 A a B 19 B), přičemž první z nich, nedatovaný, byl nadepsán „Bank Rossija, oblíbená banka Kremlu, má být zmrazena v dolarech“ a druhý, z dubna 2016, byl nadepsán „Odhaleno: offshorová stopa 2 miliard dolarů pro Vladimira Putina“. Je třeba poznamenat, že Rada měla k těmto dvěma článkům přístup před přijetím aktů z března 2023, neboť je na ně uveden odkaz v bodech 82 a 83 rozsudku ze dne 6. září 2023, Timčenko v. Rada (T‑252/22, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2023:496). 128 V projednávané věci je třeba bez dalšího uvést, že žalobce nezpochybňuje důkazní hodnotu žádného z dokumentů uvedených v bodech 126 a 127 výše. 129 Pokud jde o to, zda se Rada dopustila nesprávného posouzení, když měla za to, že žalobce podporoval politiku anexe Ukrajiny, a tudíž se na něj vztahovalo kritérium a), je třeba konstatovat, že z písemností 5 a 6 původního doplňujícího spisu WK vyplývá, že Bank Rossija investovala na Krymu za účelem zřízení sítě třiceti poboček v tomto regionu Ukrajiny. 130 Tuto investiční politiku Bank Rossija v regionech Ukrajiny anektovaných Ruskou federací potvrzují jednak informace obsažené v písemnosti 1 původního doplňujícího spisu WK, které prokazují, že Bank Rossija poskytla v roce 2019 úvěr Krymským železnicím ve výši 1 miliardy rublů (RUB) (přibližně 14 milionů eur), a jednak informace obsažené v písemnosti 2 původního doplňujícího spisu WK. Z těchto informací totiž vyplývá, že se tato banka stala akcionářem letiště Sevastopol. 131 Tyto události, k nimž došlo po invazi Ruské federace na Krym, přitom mohou prokazovat, že tyto investice byly součástí provádění politiky anexe Krymu Ruskou federací. 132 Pokud jde o to, zda lze mít za to, že žalobce v důsledku investiční politiky prováděné Bank Rossija a přispívající k hospodářské anexi Krymu, podporuje činnosti nebo politiky, které narušují nebo ohrožují územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny ve smyslu kritéria a), je třeba uvést, že žalobce uznává, že je jediným akcionářem Volga Group, která vlastní 100 % společnosti Transoil, která sama vlastní 10,323 % společnosti Bank Rossija. 133 Taková struktura vlastnictví kapitálu přitom znamená, že postavení společnosti Transoil mezi žalobcem a společností Bank Rossija nemá žádný vliv na skutečnost, že ve skutečnosti a s přihlédnutím ke 100 % podílu na společnosti Transoil lze mít za to, že žalobce vlastní 10,323 % akcií Bank Rossija, což z něj činí druhého největšího akcionáře této banky. 134 V této souvislosti je třeba poznamenat, že jak prokazují písemnost 7 původního spisu WK, písemnost 8 spisu WK týkajícího se ponechání 1 a příloha B 19 B, ve vzájemném spojení, Bank Rossija je známa jako bankovní ústav velmi blízký Putinovu okolí, což potvrzuje i složení jejích akcionářů (pan Kovalčuk vlastní 37 %, pan Šamalov 9,64 % a pan Roldugin 3,03 %). Jak je patrné z písemnosti 4 původního doplňujícího spisu WK, tento okruh osob je již více než deset let stabilní skupinou akcionářů Bank Rossija, jejíž kapitalizace v roce 2010 činila 231 miliard RUB (přibližně 3 miliardy eur). 135 Tyto důkazy přitom postačují k tomu, aby bylo možné konstatovat, že žalobce je jedním z největších akcionářů Bank Rossija a že je rovněž součástí skupiny stabilních historických akcionářů této banky. 136 Vzhledem k tomu, že žalobce je hlavním akcionářem Bank Rossija a že se tato banka podílí na podpoře nebo provádění činností nebo politik vlády Ruské federace namířených proti svrchovanosti a nezávislosti Ukrajiny, je třeba mít za to, že Rada právně dostačujícím způsobem prokázala přímou nebo nepřímou souvislost mezi činnostmi nebo jednáním žalobce a situací na Ukrajině ve smyslu judikatury citované v bodě 124 výše. 137 V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že na rozdíl od toho, co žalobce uvedl na jednání, nelze skutečnosti uvedené v bodech 132 až 136 výše považovat za neslučitelné s rozsudky ze dne 10. dubna 2024, Aven v. Rada (T‑301/22, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2024:214), a ze dne 10. dubna 2024, Fridman v. Rada (T‑304/22, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2024:215). V těchto dvou rozsudcích totiž Tribunál v podstatě rozhodl, že při neexistenci jakýchkoli skutkových okolností, z nichž by bylo možné dovodit, že se banka dopustila jednání spadajícího pod kritéria a) a d), nelze dospět k závěru, že by akcionáři takové banky, byť i významní, mohli být zařazeni na seznamy omezujících opatření. 138 Z výše uvedeného vyplývá, že Rada mohla mít za to, aniž se dopustila nesprávného posouzení, že ke dni přijetí aktů z března 2023 žalobce splňoval podmínky požadované v kritériu a). 2) K nesprávnému posouzení ohledně kritéria d) 139 Pokud jde o kritérium d), žalobce v podstatě tvrdí, že všechny důkazy, na které se Rada odvolává, neprokazují, že by poskytoval materiální nebo finanční podporu prezidentovi Ruské federace, ani že by z toho měl prospěch. 140 Uvádí, že na rozdíl od toho, co Tribunál rozhodl v rozsudku ze dne 6. září 2023, Timčenko v. Rada (T‑252/22, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2023:496), žádný z dokumentů, na které se Rada odvolává, konkrétně neidentifikuje finanční podporu, kterou Bank Rossija poskytuje prezidentovi Ruské federace, a že takovou skutečnost nelze vyvodit z pouhého faktu, že Bank Rossija je bankou tohoto prezidenta. 141 Pokud jde o tvrzení Rady, že žalobce poskytuje materiální nebo finanční podporu ruským činitelům s rozhodovací pravomocí odpovědným za invazi na Ukrajinu, a to jak svou činností v době krize covidu-19, tak svou účastí v Rusko-čínské obchodní radě, uvádí, že jedná výhradně na základě obchodních zájmů, které nemusejí být organizovány státem, a že se, jak vždy uváděl, nikdy neřídil žádnými pokyny, které by mu diktovaly ruské vládní orgány. 142 Rada tuto argumentaci zpochybňuje. 143 V této souvislosti je třeba poznamenat, že písemnost 8 spisu WK týkajícího se ponechání 1, což je článek převzatý z internetových stránek „eastwest.eu“, zejména uvádí, že analýza Panama Papers poukázala na finanční techniky používané Bank Rossija k odvádění „proudu“ dolarů lidem blízkým V. Putinovi. 144 Tuto informaci potvrzuje článek v deníku The Guardian, který je připojen jako příloha B 19 B, nadepsaný „Offshorová stopa 2 miliard dolarů pro Vladimira Putina“, a který na základě investigativní práce několika novinářů provedené na základě Panama Papers poukazuje na způsob, jakým finanční prostředky, které původně pocházely z půjček a které procházely přes offshorové společnosti a prostřednictvím Bank Rossija, získával prezident Ruské federace a jeho přátelé, konkrétně pánové Kovalčuk a Roldugin. 145 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že spojitost mezi skupinou stabilních akcionářů Bank Rossija, tedy touto bankou, a prezidentem Ruské federace potvrzuje písemnost 7 v původním doplňujícím spisu WK, konkrétně článek v deníku Novaja Gazeta, nadepsaný „15 let nejtemnějších jezer na světě“. Tento novinový článek byl sice napsán před invazí Ruské federace na Krym, přesto obsahuje relevantní informace. Prokazuje totiž skutečnost, že vazby spojující úzký okruh přátel prezidenta Ruské federace, známý spíše jako „okruh Ozero Dača“, k němuž patří nebo mají blízko žalobce, pan Kovalčuk a pan Šamalov, jsou založeny na dlouholetém přátelství, které téměř třicet let strukturuje ruský kapitalismus jako celek. Pokud jde o pana Roldugina, ten je v článku Guardian uvedeném v bodě 139 výše popsán jako nejlepší přítel prezidenta Ruské federace. 146 Z informací uvedených v bodech 143 až 145 výše je přitom zřejmé, že Bank Rossija poskytuje finanční podporu prezidentovi Ruské federace. 147 V důsledku toho mohla Rada, aniž se dopustila nesprávného posouzení, konstatovat, že žalobce jako významný akcionář Bank Rossija finančně podporuje prezidenta Ruské federace, a na základě toho učinit závěr, že splňuje podmínky stanovené v kritériu d). 148 S ohledem na výše uvedené je třeba návrh na zrušení aktů z března 2023 zamítnout. b)   K údajně nesprávnému posouzení ve vztahu k aktům ze září 2023 149 Pokud jde o akty ze září 2023, je třeba poznamenat, že návrh na zrušení těchto aktů se opírá o dvě části, z nichž první vychází z nedostatečné důkazní hodnoty písemností shromážděných v doplňujících spisech WK týkajících se ponechání 2 a druhá z nesprávného posouzení ze strany Rady, pokud jde o zařazení jména žalobce na sporné seznamy podle kritérií a), d) a pozměněného kritéria g). 1) K důkazní hodnotě písemností v doplňujících spisech WK týkajících se ponechání 2 150 Pokud jde o zpochybnění důkazní hodnoty písemností obsažených v doplňujících spisech WK týkajících se ponechání 2, žalobce tvrdí, že obecně vzato dokumenty obsažené v těchto spisech nepředstavují analýzy nebo posudky vypracované Radou, ale jedná se o pouhé kompilace dokumentů, snímků obrazovky a výňatků následujících po sobě, aniž je žalobce schopen určit, co Rada hodlá pomocí těchto dokumentů konkrétně prokázat, nebo určit, jaké závěry z nich vyvozuje. 151 V tomto ohledu je třeba připomenout, že v souladu s ustálenou judikaturou se činnost unijního soudu řídí zásadou volného hodnocení důkazů a jediným kritériem pro hodnocení předložených důkazů je jejich hodnověrnost. V tomto ohledu je pro posouzení důkazní hodnoty určitého dokumentu třeba ověřit věrohodnost informací, které jsou v něm obsaženy, a vzít v úvahu původ dokumentu, okolnosti jeho vyhotovení, komu je dokument určen, a klást si otázku, zda se dokument vzhledem ke svému obsahu jeví jako rozumný a spolehlivý [viz rozsudky ze dne 31. května 2018, Kaddour v. Rada,T‑461/16, EU:T:2018:316, bod 107 a citovaná judikatura, a ze dne 12. února 2020, Amisi Kumba v. Rada,T‑163/18, EU:T:2020:57, bod 95 (nezveřejněný) a citovaná judikatura]. 152 Vzhledem k tomu, že ve třetích zemích nemají unijní orgány vyšetřovací pravomoc, musí jejich posouzení z přirozených důvodů vycházet z veřejně přístupných informačních zdrojů, zpráv, novinových článků, zpráv tajných služeb nebo jiných podobných informačních zdrojů (rozsudky ze dne 14. března 2018, Kim a další v. Rada a Komise, T‑533/15 a T‑264/16, EU:T:2018:138, bod 107, a ze dne 1. června 2022, Prigožin v. Rada, T‑723/20, nezveřejněný, EU:T:2022:317, bod 59). 153 Kromě toho je třeba poznamenat, že vzhledem ke konfliktní situaci, v níž se Ruská federace a Ukrajina nacházejí, je v praxi obzvláště obtížné získat přístup k určitým zdrojům, výslovně uvést primární zdroj určitých informací a získat jakákoli svědectví od osob, které jsou ochotny být identifikovány. Z toho plynoucí obtíže při vyšetřování tak mohou přispět k tomu, že nebude možné předložit přesné důkazy a objektivní informace (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada,T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 116 a citovaná judikatura). 154 V projednávané věci je třeba uvést, že pokud jde o akty ze září 2023, jsou pro analýzu opodstatněnosti omezujících opatření, která se vztahují na žalobce, užitečné výňatky ze zprávy Iwony Wisniewské, která byla zveřejněna v říjnu 2018 pod nadpisem Priceless Friendship (Přátelství k nezaplacení) a ke které měla Rada přístup v dubnu 2023, které jsou uvedeny na stranách 227 až 232 spisu WK týkajícího se ponechání 2. 155 Je třeba poznamenat, že v projednávané věci žalobce nepředkládá žádné objektivní důkazy, které by mohly zpochybnit důkazní hodnotu této písemnosti, z níž vyplývá, že analýza, kterou obsahuje, je založena na objektivních a vážných důkazech, které žalobce nezpochybňuje. 156 Kromě toho s ohledem na úvahy uvedené v bodech 152 a 153 výše nelze Radě vytýkat, že se tak jako v projednávané věci uchýlila ke zprávám o situaci v Ruské federaci, aby prokázala opodstatněnost zařazení jména žalobce na sporné seznamy. 157 V tomto ohledu je třeba odmítnout argument žalobce, že Rada měla vycházet z vlastní analýzy situace v Ruské federaci, neboť taková analýza by nemohla být považována za důkaz, jelikož nepochází od třetí strany. 158 S ohledem na tyto skutečnosti je třeba odmítnout výtky žalobce ohledně důkazní hodnoty písemnosti uvedené v bodě 154 výše. 2) K nesprávnému posouzení ohledně kritéria a) 159 Pokud jde o kritérium a), je třeba uvést, že žalobce neprokázal, že se jeho osobní situace změnila, zejména v tom smyslu, že je i nadále významným nepřímým akcionářem Bank Rossija, ani neprokázal, že tato banka ukončila svou politiku přispívání k hospodářské anexi Krymu. 160 Je tedy třeba konstatovat, že žalobce neprokázal, že jeho určení na základě kritéria a) bylo stiženou vadou spočívající v nesprávném posouzení. 3) K nesprávnému posouzení ohledně kritéria d) 161 Pokud jde o kritérium d), je třeba uvést, že žalobce neprokázal, že se jeho osobní situace změnila, zejména v tom smyslu, že je i nadále významným nepřímým akcionářem Bank Rossija, ani neprokázal, že tato banka přestala finančně podporovat prezidenta Ruské federace. 162 Z výňatků ze zprávy nadepsané Priceless Friendship (Přátelství k nezaplacení), uvedené v bodě 154 výše, dále vyplývá, že po sankcích, které mu byly uloženy, využil žalobce v dubnu 2017 zákona, který někteří označují jako „Timčenkův zákon“, na jehož základě mu byla přiznána daňová osvobození. Tytéž výňatky navíc uvádějí skutečnost, že společnosti Novatek a Sachatrans obdržely od vlády Ruské federace podpory ve výši 150 miliard RUB (tehdy přibližně 2,2 miliardy eur) v roce 2015 a 1,5 miliardy RUB (tehdy přibližně 20 milionů eur) v roce 2016. Z písemnosti 6 původního spisu WK přitom vyplývá, že žalobce je prostřednictvím Volga Group, v níž má 100% podíl, akcionářem obou těchto společností s podíly ve výši 23 % (Novatek) a 89 % (Sachatrans), aniž by prokázal opak. 163 Tyto důkazy tedy prokazují, že žalobce má prospěch ve smyslu kritéria d) z vazeb na ruské činitele s rozhodovací pravomocí odpovědné za anexi Krymu nebo destabilizaci Ukrajiny. 164 Vzhledem k tomu, že ke dni přijetí aktů ze září 2023 přetrvávaly skutečnosti již uvedené v bodech 143 až 148 výše a že Rada kromě toho prokázala, že žalobce měl prospěch z vazeb na ruské činitele s rozhodovací pravomocí odpovědné za anexi Krymu nebo destabilizaci Ukrajiny, tedy Rada mohla mít v době přijetí uvedených aktů za to, aniž se dopustila pochybení, že žalobce splňoval podmínky kritéria d). 4) K nesprávnému posouzení ohledně pozměněného kritéria g) 165 Jak vyplývá z bodů 92 a 93 výše, první část pozměněného kritéria g) vyžaduje splnění dvou podmínek, a sice zaprvé, že dotyčnou osobu lze označit za „předního podnikatele“, což znamená, že je v ruské ekonomice významná zejména s ohledem na její profesní postavení, význam jejích hospodářských činností, rozsah jejích kapitálových účastí nebo jejích funkcí v rámci jednoho nebo několika podniků, v nichž tyto činnosti vykonává, a zadruhé že dotyčná osoba působí na území Ruské federace. 166 Pokud jde o první podmínku, je třeba poznamenat, že v projednávané věci je žalobce podnikatelem s kapitálovými účastmi v několika společnostech založených v Rusku prostřednictvím holdingové společnosti Volga Group, jejímž je jediným akcionářem. 167 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že z písemnosti 6 původního spisu WK, jakož i z žaloby vyplývá, že zaprvé žalobce drží prostřednictvím Volga Group především 100 % společnosti Transoil, 10,323 % společnosti Bank Rossija, 89 % společnosti Sachatrans, 23 % společnosti Novatek a 12,5 % společnosti Sogaz, a zadruhé že společnosti tvořící tuto skupinu, které zaměstnávají 90000 osob, dosahují konsolidovaných ročních příjmů ve výši odpovídající 116 miliardám USD. 168 Vzhledem k tomu, že přitom žalobce nepředložil žádné důkazy, které by zpochybňovaly pravdivost a aktuálnost informací uvedených v bodě 167 výše, je třeba konstatovat, že Rada prokázala, že byl předním podnikatelem vzhledem k rozsahu svých kapitálových podílů. 169 Pokud jde o druhou podmínku týkající se působení v Ruské federaci, je třeba poznamenat, že tato podmínka je splněna, neboť všechny společnosti uvedené v bodě 167 výše jsou usazeny a vykonávají svou činnost v Ruské federaci. 170 Z toho vyplývá, že Rada se nedopustila nesprávného posouzení, když měla při přijímání aktů ze září 2023 za to, že žalobce splňuje podmínky požadované v první části pozměněného kritéria g). 171 Z toho vyplývá, že první žalobní důvod musí být v plném rozsahu zamítnut. 5.   K pátému žalobnímu důvodu, který se týká porušení základního práva žalobce jako občana Unie na volný pohyb 172 V pátém žalobním důvodu žalobce tvrdí, že omezující opatření, která se na něj vztahují, porušují článek 21 SFEU, jakož i čl. 45 odst. 1 a čl. 52 odst. 1 Listiny. 173 Zdůrazňuje, že na základě článku 29 SEU není možné bez zvláštního ustanovení v tomto smyslu omezit působnost článku 21 SFEU, který se týká volného pohybu občana Unie. 174 V tomto ohledu žalobce v podstatě tvrdí, že na rozdíl od toho, co již bylo rozhodnuto v rozsudku ze dne 5. listopadu 2014, Mayaleh v. Rada (T‑307/12 a T‑408/13, EU:T:2014:926), omezující opatření přijatá na základě článku 29 SEU nelze považovat za lex specialis a za způsobilá odchýlit se od normativních textů přijatých na základě článku 21 SFEU, včetně zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. 2004, L 158, s. 1; Zvl. vyd. 05/05, s. 46), jejíž článek 27 umožňuje omezit svobodu pohybu v souladu se zásadou proporcionality pouze z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví. 175 Mimoto tvrdí, že z analýzy právních předpisů různých členských států EU vyplývá, že existuje ústavní tradice společná členským státům, podle níž může být svoboda pohybu omezena pouze z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví a pod přísným soudním přezkumem. 176 Žalobce z toho vyvozuje, že rozpor mezi postupem Unie a uvedenou společnou ústavní tradicí způsobuje, že napadené akty porušují článek 21 SFEU a články 45 a 52 Listiny. 177 Rada tuto argumentaci zpochybňuje. 178 Úvodem je třeba poznamenat, že žalobce na dotaz při jednání uvedl a potvrdil, že nevznáší námitku protiprávnosti proti článku 1 rozhodnutí 2014/145 v rozsahu, v němž toto ustanovení stanoví, že členské státy zakáží vstup na své území osobám, na které se vztahují omezující opatření. Dodal, že naproti tomu zpochybňuje legalitu opatření, která se na něj vztahují, zejména z toho důvodu, že nejsou v souladu se zásadou proporcionality. 179 Je třeba poznamenat, že právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, zakotvené v čl. 45 odst. 1 Listiny, je v souladu s jejím čl. 52 odst. 2 vykonáváno za podmínek a v rámci omezení stanovených ve Smlouvách. Jak vyplývá z Vysvětlení k Listině (Úř. věst. 2007, C 303, s. 17), právo zaručené čl. 45 odst. 1 Listiny je právem zaručeným čl. 20 odst. 2 písm. a) SFEU. Rozsah tohoto práva je jasně stanoven v článku 21 SFEU. 180 Podle čl. 21 odst. 1 SFEU se svoboda volného pohybu a pobytu na území členských států vykonává s výhradou omezení a podmínek stanovených ve Smlouvách a v opatřeních přijatých k jejich provedení. Tato výhrada obsažená ve druhé části věty v čl. 21 odst. 1 SFEU, která odkazuje na Smlouvy v množném čísle, zahrnuje také Smlouvu o EU a opatření přijatá k jejímu provedení. Z toho vyplývá, že omezení výkonu práva občanů Unie na volný pohyb a pobyt zakotveného v čl. 45 odst. 1 Listiny mohou být uložena takovými rozhodnutími SZBP přijatými na základě článku 29 SEU, jako jsou rozhodnutí 2023/572 a 2023/1767 (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze dne 5. listopadu 2014, Mayaleh v. Rada, T‑307/12 a T‑408/13, T:2014:926, body 195 a 196, a ze dne 4. prosince 2015, Sarafraz v. Rada, T‑273/13, nezveřejněný, EU:T:2015:939, body 194 a 195). 181 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že v oblasti SZBP článek 29 SEU, jehož znění je formulováno široce, zmocňuje Radu k přijímání rozhodnutí, která vymezují postoj Unie v určité záležitosti zeměpisné nebo tematické povahy a sledují cíle uvedené v čl. 21 odst. 2 SEU, i když to vede k omezení volného pohybu občanů Unie na území členských států, jejichž nejsou státními příslušníky. To znamená, že tato svoboda může být podle ustanovení uvedeného článku omezena z jiných důvodů, než jsou důvody stanovené ve směrnici 2004/38. 182 Tak je tomu přitom v projednávané věci, neboť dotčená omezující opatření mají vytvořit tlak na ruské orgány, aby ukončily činnosti a politiky destabilizující Ukrajinu. Jedná se zde totiž o jeden z cílů obecného zájmu, který je podřaditelný pod cíle sledované v rámci SZBP a uvedené v čl. 21 odst. 2 písm. b) a c) SEU, jako například upevňovat a podporovat demokracii, právní stát, lidská práva a zásady mezinárodního práva, jakož i zachovávat mír, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost a ochranu civilního obyvatelstva (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2016, Rotenberg v. Rada,T‑720/14, EU:T:2016:689, bod 176). 183 Proto, aby však byla omezení výkonu práv zakotvených v čl. 45 odst. 1 Listiny v souladu s právem Unie, musí splňovat podmínky stanovené v čl. 52 odst. 1 Listiny, což znamená, že musí být stanovena zákonem, respektovat podstatu těchto práv, sledovat cíl obecného zájmu, který jako takový uznává Unie a nesmí být nepřiměřená. Tato úvaha se vztahuje i na práva uznaná Listinou, která jsou předmětem ustanovení Smluv (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 2015, Delvigne,C‑650/13, EU:C:2015:648, bod 46, a stanovisko generálního advokáta M. Szpunara ve věci Agenzia delle dogane e dei monopoli a Ministero dell‘Economia e delle Finanze, C‑452/20, EU:C:2021:855, bod 60). Omezení výkonu práva zakotveného v čl. 45 odst. 1 Listiny provedená v rámci provádění SZBP musí tudíž splňovat tyto podmínky. 184 V projednávané věci jsou zaprvé omezení práva žalobce na volný pohyb na území členských států vyplývající z rozhodnutí 2023/572 a 2023/1767 „stanovena zákonem“, neboť jsou stanovena v aktu, který má mimo jiné obecnou působnost, a to rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 a který má jasný právní základ v unijním právu, a to v článku 29 SEU. 185 Zadruhé, pokud jde o to, zda omezení uvedená v bodě 184 výše respektují „podstatu“ práva žalobce na volný pohyb na území členských států, je třeba se zaměřit na povahu a rozsah dotčených omezujících opatření (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 27. července 2022, RT France v. Rada,T‑125/22, EU:T:2022:483, bod 153). 186 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že omezení uvedená v bodě 184 výše respektují „podstatu“ práva žalobce na volný pohyb na území členských států. V první řadě v souladu s čl. 1 odst. 2 rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 jsou totiž tato omezení v souladu se zásadou mezinárodního práva, podle níž stát nemůže svým vlastním státním příslušníkům odepřít právo vstupu a pobytu na svém území. V druhé řadě podle článku 6 rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 jsou sporné seznamy pravidelně přezkoumávány tak, aby byla vymazána jména osob, které již nesplňují kritéria pro zařazení. V třetí řadě uvedená omezení neohrožují toto právo jako takové, protože jejich účinkem je určitým osobám pozastavit dočasně za zvláštních podmínek a z důvodu jejich individuální situace právo volně se pohybovat na území členských států, pokud jsou tyto podmínky nadále splněny (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 6. října 2015, Delvigne,C‑650/13, EU:C:2015:648, bod 48). 187 Zatřetí omezení uvedená v bodě 184 výše mají vytvořit tlak na ruské orgány, aby ukončily činnosti a politiky destabilizující Ukrajinu. Jedná se zde přitom o jeden z cílů obecného zájmu, který je podřaditelný pod cíle sledované v rámci SZBP a uvedené v čl. 21 odst. 2 písm. b) a c) SEU, jako například upevňovat a podporovat demokracii, právní stát, lidská práva a zásady mezinárodního práva, jakož i zachovávat mír, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost a ochranu civilního obyvatelstva (obdobně viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2016, Rotenberg v. Rada,T‑720/14, EU:T:2016:689, bod 176). 188 Začtvrté, pokud jde o zásadu proporcionality, je třeba připomenout, že ta coby obecná zásada unijního práva vyžaduje, aby akty unijních orgánů nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení cílů sledovaných dotčenou právní úpravou. Pokud se tak nabízí volba mezi několika vhodnými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nepříznivé následky nesmí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům (viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2016, Rotenberg v. Rada,T‑720/14, EU:T:2016:689, bod 178 a citovaná judikatura). 189 Pokud jde o nezbytnou povahu omezení uvedených v bodě 184 výše, je třeba konstatovat, že žalobce neprokázal, že by Rada mohla zvážit přijetí méně omezujících opatření, která by byla stejně vhodná jako ta, která jsou stanovena. Kromě toho, uplatňování dotčených omezujících opatření je doprovázeno úpravou odchylek uvedenou v čl. 1 odst. 6 rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329, která opravňuje členské státy odchýlit se od uložených opatření, zejména pokud je pohyb osoby odůvodněn naléhavými humanitárními důvody. 190 I když je třeba uznat negativní důsledky vyplývající z uplatnění dotčených omezujících opatření pro žalobce, tak jak je tento popsal, je třeba mít za to, že s ohledem na význam cílů sledovaných těmito opatřeními nejsou omezení uvedená v bodě 184 výše nepřiměřená (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 14. října 2009, Bank Melli Iran v. Rada,T‑390/08, EU:T:2009:401, bod 71). 191 V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že skutečnost, že žalobce nemůže v důsledku omezení svobody pohybu, které se na něj vztahuje, užívat nemovitý majetek, který vlastní v Unii, nepředstavuje nepřiměřené omezení s ohledem na význam cílů sledovaných těmito opatřeními (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 14. října 2009, Bank Melli Iran v. Rada,T‑390/08, EU:T:2009:401, bod 71). 192 Je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, ústavní tradice společné členským státům nezakotvují právo občanů Unie pohybovat se na území jiného státu, než je stát, jehož jsou státními příslušníky. Z toho vyplývá, že žalobce nemůže tvrdit, že tyto tradice mohou omezit pravomoc Rady přijmout v rámci SZBP omezení volného pohybu občanů z jiných důvodů, než jsou důvody veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví. 193 Z toho vyplývá, že omezení práva žalobce volně se pohybovat a pobývat na území členských států je v souladu s podmínkami stanovenými ve Smlouvách. 194 S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout pátý žalobní důvod. 6.   K šestému žalobnímu důvodu, který se týká porušení článků 7 a 17 Listiny s ohledem na právo vlastnit majetek a právo na respektování soukromí a ústavních tradic společných členským státům 195 V šestém žalobním důvodu žalobce tvrdí, že omezující opatření, která se na něj vztahují, porušují články 7 a 17 Listiny, které chrání právo vlastnit majetek a právo na respektování soukromí. 196 Zdůrazňuje, že porušení práva vlastnit majetek bylo zesíleno tím, že nařízením (EU) 2022/1273 ze dne 21. července 2022, kterým se mění nařízení č. 269/2014 (Úř. věst. 2022, L 194, s. 1), vložila Rada do nařízení č. 269/2014 nový článek 9, jehož odstavce 2 a 3 ukládají osobám, jejichž jména jsou uvedena na sporných seznamech, povinnost oznámit veškeré finanční prostředky nebo hospodářské zdroje v jurisdikci členského státu, které jim náleží, jsou jimi vlastněny, drženy nebo ovládány, přičemž nesplnění této povinnosti se považuje za obcházení omezujících opatření. 197 Uvádí, že použití ustanovení čl. 9 odst. 2 nařízení č. 269/2014, ve znění nařízení 2022/1273, spolu s ustanoveními čl. 15 odst. 1 nařízení č. 269/2014, ve znění nařízení Rady (EU) 2022/880 ze dne 3. června 2022 (Úř. věst. 2022, L 153, s. 75), může vést k riziku konfiskace jeho majetku a aktiv. 198 Tvrdí, že porušení práva vlastnit majetek omezujícími opatřeními představuje protiprávní zásah s ohledem na ústavní tradice společné členským státům. 199 Za tímto účelem uvádí, že vnitrostátní právní předpisy povolují zmrazení majetku a aktiv pouze za podmínky, že existuje příčinná souvislost mezi osobním jednáním jednotlivce a zmrazeným majetkem nebo aktivem, což může být například případ, kdy majetek umožnil spáchání protiprávního jednání nebo představuje výnos z tohoto jednání. 200 Dále tvrdí, že omezující opatření, která se na něj vztahují, poškozují jeho pověst, a v důsledku toho porušují jeho právo na respektování soukromí, neboť jeho označení za osobu odpovědnou za podporu činností a politik, které narušují územní celistvost Ukrajiny, ho znevažuje z důvodu činů, za které nenese odpovědnost. 201 Úvodem je třeba uvést, že žalobce nevznáší námitku protiprávnosti proti ustanovením nařízení č. 269/2014 a ustanovením rozhodnutí č. 2014/145, která stanoví zmrazení majetku a aktiv osob, jejichž jména jsou zařazena na sporných seznamech, a výjimky týkající se těchto opatření zmrazení finančních prostředků, ani prostřednictvím námitky nezpochybňuje legalitu ustanovení čl. 9 odst. 2 nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/1273 s ustanoveními čl. 15 odst. 1 nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/880. 202 Vzhledem k tomu, že žalobce nevznáší námitku protiprávnosti dotčených ustanovení, nemůže Tribunál zrušit omezující opatření, která se na něj vztahují, z důvodu protiprávnosti ustanovení, na nichž jsou tato opatření založena. 203 Pokud jde dále o porušení práva na soukromí a práva vlastnit majetek omezujícími opatřeními, která se vztahují na žalobce, je třeba konstatovat, že dotčená omezující opatření představují zajišťovací opatření, jejichž smyslem není zbavit dotčené osoby těchto práv, která jsou zakotvena v článku 7, resp. článku 17 Listiny. Tato opatření však nesporně přinášejí v projednávané věci omezení těchto základních práv (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 12. března 2014, Al Assad v. Rada,T‑202/12, EU:T:2014:113, bod 115 a citovaná judikatura). 204 Jak bylo přitom připomenuto v bodě 183 výše, aby byla omezení výkonu práv zakotvených v Listině v souladu s právem Unie, musí splňovat podmínky stanovené v čl. 52 odst. 1 Listiny, což znamená, že tato opatření musí být stanovena zákonem, respektovat podstatu těchto práv, respektovat podstatu těchto práv, sledovat cíl obecného zájmu, který jako takový uznává Unie a nesmí být nepřiměřená. 205 V projednávané věci je přitom třeba konstatovat, že všechny čtyři podmínky jsou splněny. 206 Zaprvé je třeba konstatovat, že omezení výkonu práva žalobce vlastnit majetek a zásah do jeho práva na respektování soukromí jsou „stanovena zákonem“, neboť jsou stanovena v aktech, které mají zejména obecnou působnost, konkrétně rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 a nařízení č. 269/2014, ve znění nařízení 2022/330, a mají jasný právní základ v právu Unie, a to v článku 29 SEU, resp. v článku 215 SFEU. 207 Zadruhé vzhledem k tomu, že se napadené akty uplatňují po dobu šesti měsíců a podléhají neustálému dohledu, jak je stanoveno v článku 6 rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329, jsou omezení uvedená v bodě 206 výše dočasná a zrušitelná. Je proto třeba mít za to, že neporušují podstatu práva na respektování soukromého a rodinného života a práva vlastnit majetek. Kromě toho napadené akty stanoví možnost udělit výjimky z uplatňovaných omezujících opatření. Konkrétně, pokud jde o zmrazení finančních prostředků, čl. 2 odst. 3 a 4 rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 a čl. 4 odst. 1, čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/330 stanoví možnost jednak povolit použití zmrazených finančních prostředků ke splnění základních potřeb nebo konkrétních závazků a jednak udělit zvláštní povolení k uvolnění finančních prostředků, jiných finančních aktiv nebo jiných hospodářských zdrojů. 208 Zatřetí omezení uvedená v bodě 206 výše sledují cíl obecného zájmu uvedený v bodě 187 výše. 209 Začtvrté, pokud jde o přiměřenost těchto omezení, je třeba především konstatovat, že jsou způsobilá k dosažení cíle obecného zájmu uvedeného v bodě 187 výše, neboť přispívají k jeho dosažení. Dále, pokud jde o jejich nezbytnost, je třeba konstatovat, že se žalobce nedovolává alternativních a méně omezujících opatření, která by umožnila dosáhnout sledovaných cílů stejně účinně. Konečně, jedná se o omezení dočasná a zrušitelná, která stanoví možnosti výjimek. Je tedy třeba konstatovat, že nevýhody způsobené žalobci nejsou nepřiměřené významu cíle sledovaného těmito akty. 210 Je rovněž třeba odmítnout argumentaci žalobce založenou na existenci ústavních tradic společných členským státům v oblasti práva vlastnit majetek. Kromě toho, že se žalobce opírá o omezený počet analýz vnitrostátního práva členských států, je totiž třeba konstatovat, že neprokázal, že by tyto vnitrostátní právní předpisy vyžadovaly splnění podmínek, které by se podstatně lišily od podmínek stanovených v čl. 52 odst. 1 Listiny. 211 S ohledem na výše uvedené je třeba šestý žalobní důvod v plném rozsahu zamítnout. 7.   Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, který se týká porušení zásady proporcionality 212 Čtvrtým žalobním důvodem žalobce v podstatě tvrdí, že dotčená opatření porušují zásadu proporcionality, neboť zaprvé nejsou ani přiměřená, ani nezbytná, zadruhé výklad kritérií a) a d) provedený Radou by mohl vést k postihu každého akcionáře ruské společnosti, která svou činností přispívá k vytváření bohatství, a zatřetí žalobce nemá žádný osobní vliv na prezidenta Ruské federace. 213 V tomto ohledu je třeba nejprve poznamenat, že z důvodů již uvedených v bodech 189, 190 a 209 výše jsou dotčená omezující opatření nezbytná a přiměřená, a proto nejsou v rozporu se zásadou proporcionality. 214 Dále, pokud jde o výtku vycházející z toho, že kritéria a) a d) jsou vykládána příliš široce, je třeba poznamenat, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, se výklad těchto kritérií provedený Radou nevztahuje na žádného akcionáře společnosti, která přispívá k ruskému hospodářství, ale na každého významného akcionáře společnosti, který splňuje podmínky stanovené v těchto dvou kritériích, jak vyplývá z bodů 135 a 136 výše. 215 Konečně, pokud jde o omezující opatření přijatá vůči žalobci, bez ohledu na skutečnost, že žalobce popírá, že stojí za činností nebo politikami předních představitelů Ruské federace nebo že je schopen je ovlivňovat, je třeba konstatovat, že omezení svobody pohybu v rámci členských států Unie, jakož i zmrazení finančních prostředků nebo zdrojů osob, jejichž jména jsou zařazena na sporných seznamech, mohou vytvářet tlak nejen na tyto osoby, ale i na celkové fungování ruského hospodářství a v konečném důsledku přinejmenším nepřímý tlak na přední představitele Ruské federace, což je v souladu s cílem sledovaným omezujícími opatřeními, jak je uvedeno v bodě 182 výše. 216 Z toho vyplývá, že čtvrtý žalobní důvod, jakož i žaloba na neplatnost v plném rozsahu musí být zamítnuty. B. K návrhu na náhradu újmy 217 Na podporu tohoto návrhu žalobce tvrdí, že napadené akty mu způsobily nemajetkovou újmu, jejíž náhrady se domáhá. 218 Rada navrhuje tento návrh zamítnout. 219 Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie za protiprávní jednání jeho institucí ve smyslu čl. 340 druhého pododstavce SFEU je vázán na splnění souboru podmínek, a sice protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, skutečné existence škody a existence příčinné souvislosti mezi jednáním a uplatňovanou škodou. Vzhledem k tomu, že tyto tři podmínky založení odpovědnosti jsou kumulativní, postačuje nesplnění kterékoli z nich k zamítnutí žaloby na náhradu škody, aniž je nutné zkoumat ostatní podmínky (viz rozsudek ze dne 22. června 2022, Haswani v. Rada, T‑479/21, nezveřejněný, EU:T:2022:383, bod 155 a citovaná judikatura). 220 Pokud jde o újmu údajně vzniklou v důsledku přijetí napadených aktů, ze zjištění uvedených v souvislosti s návrhovými žádáními na neplatnost vyplývá, že ponechání jména žalobce na sporných seznamech není stiženo protiprávností. Vzhledem k tomu, že tedy není splněna jedna z podmínek uvedených v bodě 219 výše, musí být návrhová žádání znějící na náhradu újmy zamítnuta. 221 Vzhledem k výše uvedenému musí být tento návrh a žaloba v plném rozsahu zamítnuty. IV. K nákladům řízení 222 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a žalobce neměl ve věci úspěch, je důvodné, aby posledně uvedený nesl vlastní náklady řízení a nahradil náklady řízení vynaložené Radou. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (první rozšířený senát) rozhodl takto: 1) Žaloba se zamítá. 2) Gennadij Nikolajevič Timčenko ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie. Mastroianni Brkan Gâlea Tóth Kalėda Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 2. dubna 2025. Podpisy ( *1 ) – Jednací jazyk: francouzština.