Státní podpory – Opatření ke snížení velkoobchodních cen elektřiny na Pyrenejském poloostrově – Energetická krize – Rozhodnutí nevznášet námitky – Neexistence závažných obtíží – Zásada zákazu diskriminace – Přiměřenost – Legitimní očekávání

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího rozšířeného senátu) 12. března 2025 ( *1 ) „Státní podpory – Opatření ke snížení velkoobchodních cen elektřiny na Pyrenejském poloostrově – Energetická krize – Rozhodnutí nevznášet námitky – Neexistence závažných obtíží – Zásada zákazu diskriminace – Přiměřenost – Legitimní očekávání“ Ve věci T‑596/22, PGI Spain, SL, se sídlem v Barceloně (Španělsko), Berry Superfos Pamplona, SA, se sídlem v Navaře (Španělsko), Promens Packaging, SA, se sídlem v Barceloně, RPC Envases, SA, se sídlem v Madridu (Španělsko), Zeller Plastik España, SL, se sídlem v Barceloně, zástupci: P. Holtrop, advokát, žalobkyně, proti Evropské komisi, zástupci: T. Scharf, I. Georgiopoulos a C.-M. Carrega, jako zmocněnci, žalované, podporované: Španělským královstvím, zástupci: A. Gavela Llopis a M. Morales Puerta, jako zmocněnkyně, vedlejší účastnicí řízení, TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát), ve složení: M. van der Woude, předseda, P. Škvařilová-Pelzl, I. Nõmm (zpravodaj), G. Steinfatt a D. Kukovec, soudci, za soudní kancelář: A. Marghelis, rada, s přihlédnutím k písemné části řízení, po jednání konaném dne 17. září 2024, vydává tento Rozsudek 1 Svou žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, společnosti PGI Spain, SL, Berry Superfos Pamplona, SA, Promens Packaging, SA, RPC Envases, SA, a Zeller Plastik España, SL, domáhají zrušení rozhodnutí Komise C(2022) 3942 final ze dne 8. června 2022 o státní podpoře SA.102454 (2022/N) – Španělsko a SA.102569 (2022/N) – Portugalsko – Mechanismus úpravy výrobních nákladů s cílem snížit velkoobchodní cenu elektřiny na Pyrenejském poloostrově (dále jen „napadené rozhodnutí“). Skutečnosti předcházející sporu 2 Španělské království dne 20. května 2022 a Portugalská republika dne 23. května 2022 oznámily Evropské komisi opatření, jehož cílem bylo snížit velkoobchodní cenu elektřiny na Pyrenejském poloostrově dotováním vstupních nákladů technologií založených na fosilních palivech (dále jen „oznámené opatření“). 3 Napadeným rozhodnutím se Komise rozhodla nevznášet námitky podle čl. 4 odst. 3 nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 SFEU (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9). 4 V napadeném rozhodnutí Komise v prvé řadě popsala základní charakteristiky oznámeného opatření. Zejména uvedla, že: – oznámené opatření bylo přijato v souvislosti s krizemi, kterým musely vnitrostátní a mezinárodní trhy s energiemi čelit v posledních desetiletích a které vedly ke zvýšení cen fosilních paliv, především zemního plynu (body 4 a 5), – to mělo dopad na domácnosti a malé a střední podniky, na něž se ve Španělsku vztahovaly regulované smlouvy, konkrétně na „precio voluntario para el Pequeño consumidor“ (PVPC, dobrovolná cena pro drobné spotřebitele) a na regulované slevy pro některé zranitelné spotřebitele nazvané „Bono social“ (dále jen, společně, „regulované smlouvy“), a prakticky na všechny druhy hospodářské činnosti (body 6 a 7), – denní trh s elektřinou v Evropské unii spočíval na cenotvorbě založené na marginální ceně, což znamenalo, že cena elektřiny byla určována posledním výrobním zdrojem nezbytným k uspokojení poptávky v daném okamžiku, tj. často elektrárnami na fosilní paliva, které jsou z důvodu svých vysokých provozních nákladů nejdražšími zdroji (body 20 až 23 a 34), – oznámené opatření spočívalo v platbách provozovatelům elektráren na fosilní paliva na Pyrenejském poloostrově s cílem snížit velkoobchodní, a potažmo i maloobchodní ceny elektřiny (body 24 a 33 až 39), – oznámené opatření je financováno zejména z příspěvku uloženého Operador del Mercado Ibérico de la Energía-Polo Español, SA (OMIE) odběratelům na velkoobchodním trhu s elektřinou, tedy dodavatelům elektřiny a spotřebitelům nakupujícím elektřinu pro vlastní použití přímo na velkoobchodním trhu (dále jen „přímí spotřebitelé“), poměrně k odebranému množství elektřiny (dále jen „příspěvek“), – někteří odběratelé na velkoobchodním trhu s elektřinou byli osvobozeni od placení příspěvku, především ti, kteří uzavřeli smlouvy na pevnou cenu před 26. dubnem 2022, s výhradou dodržení určitých podmínek, zejména pak oznámení jejich smluv OMIE (dále jen „osvobození od příspěvku“) [bod 45 písm. d) až bod 48]. 5 Ve druhé řadě Komise zkoumala kvalifikaci oznámeného opatření z pohledu čl. 107 odst. 1 SFEU. Měla sice za to, že oznámené opatření spadá do působnosti tohoto ustanovení, tento závěr se však nevztahoval na osvobození od příspěvku. V tomto ohledu uvedla, že odběratelé na velkoobchodním trhu, kteří uzavřeli smlouvy na pokrytí svých nákupů elektřiny před přijetím oznámeného opatření, nemají z účinků uvedeného opatření prospěch, a vyvodila z toho, že výjimka jim neposkytuje selektivní výhodu, a tudíž jí není možné kvalifikovat jako státní podporu (body 97 až 106 napadeného rozhodnutí). 6 Ve třetí řadě Komise posoudila slučitelnost oznámeného opatření s vnitřním trhem z pohledu čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU. Měla zejména za to, že uvedené opatření je nezbytné, vhodné a přiměřené (body 107 až 154 napadeného rozhodnutí) a neporušuje jakékoliv relevantní ustanovení unijního práva, zejména pak nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/943 ze dne 5. června 2019 o vnitřním trhu s elektřinou (Úř. věst. 2019, L 158, s. 54) a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU (Úř. věst. 2019, L 158, s. 125) (body 174 až 192). Návrhová žádání účastníků řízení 7 Žalobkyně navrhují, aby Tribunál: – zrušil napadené rozhodnutí a – uložil Komisi náhradu nákladů řízení. 8 Komise a Španělské království navrhují, aby Tribunál: – žalobu zamítl a – uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení. Právní otázky 9 Žalobkyně jsou španělské společnosti, které nenakupují elektřinu přímo na velkoobchodním trhu s elektřinou, ale prostřednictvím jejího dodavatele. Za účelem zajištění stability cen dodávek žalobkyně uzavřely smlouvy na nákup elektřiny. Pro část dodávek žalobkyně uzavřely smlouvy s jinou společností než jejich reálným dodavatelem, které vycházely z plateb vyrovnávajících rozdíl mezi tržní cenou a cenou stanovenou ve smlouvě. Tento typ smluv prezentují jako finanční smlouvy na nákup elektřiny. 10 Žalobkyně jakožto zúčastněné strany za účelem zajištění ochrany procesních práv, která pro ně vyplývají z čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 1 písm. h) nařízení 2015/1589, vytýkají Komisi, že neměla za to, že oznámené opatření vyvolává závažné obtíže, které by mohly odůvodnit zahájení formálního vyšetřovacího řízení. 11 Je třeba připomenout, že legalita takového rozhodnutí nevznášet námitky, jako je sporné rozhodnutí, přijatého na základě čl. 4 odst. 3 nařízení č. 2015/1589 závisí na tom, zda posouzení informací a skutečností, které měla Komise k dispozici ve fázi předběžného zkoumání oznámeného opatření, muselo objektivně vyvolat pochybnosti ohledně kvalifikace tohoto opatření jako podpory a jeho slučitelnosti s vnitřním trhem, jelikož tyto pochybnosti musí vést k zahájení formálního vyšetřovacího řízení, jehož se mohou účastnit zúčastněné strany uvedené v čl. 1 písm. h) tohoto nařízení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 38, a ze dne 5. září 2024, Slovinsko v. Komise, C‑447/22 P, EU:C:2024:678, bod 53). 12 Pokud žalobce navrhuje zrušení rozhodnutí nevznášet námitky, zpochybňuje tím především skutečnost, že Komise přijala rozhodnutí o dotčené podpoře, aniž zahájila formální vyšetřovací řízení, čímž porušila jeho procesní práva. Žalobce může k tomu, aby jeho žalobě na neplatnost bylo vyhověno, uplatnit jakýkoliv důvod, který mu umožní prokázat, že posouzení informací a skutečností, které měla Komise k dispozici ve fázi předběžného zkoumání oznámeného opatření, mělo vyvolat pochybnosti ohledně kvalifikace podpory nebo její slučitelnosti s vnitřním trhem. Důsledkem použití takových argumentů však nemůže být změna předmětu žaloby nebo pozměnění podmínek její přípustnosti. Existence pochybností o takové kvalifikaci nebo slučitelnosti je naopak právě tou skutečností, kterou je třeba doložit s cílem prokázat, že Komise měla povinnost zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 39 a citovaná judikatura). 13 Důkaz o existenci takových pochybností, který je třeba hledat jak v okolnostech přijetí rozhodnutí nevznášet námitky, tak jeho obsahu, musí předložit osoba, která požaduje zrušení tohoto rozhodnutí, na základě souboru shodujících se indicií (rozsudky ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 40, a ze dne 5. září 2024, Slovinsko v. Komise, C‑447/22 P, EU:C:2024:678, bod 51). 14 Zejména nedostatečná nebo neúplná povaha přezkumu provedeného Komisí během předběžného přezkumného řízení představuje indicii závažných obtíží při posuzování dotčeného opatření, jejichž existence zavazuje Komisi k zahájení formálního vyšetřovacího řízení (rozsudky ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 41, a ze dne 5. září 2024, Slovinsko v. Komise, C‑447/22 P, EU:C:2024:678, bod 52). 15 Mimoto legalita rozhodnutí nevznášet námitky přijatého na konci předběžného přezkumného řízení musí být unijním soudem posuzována nejen v závislosti na informacích, které měla Komise k dispozici v okamžiku, kdy jej přijala, ale také na základě informací, které k dispozici mít mohla (viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 42 a citovaná judikatura). 16 Informace, které Komise „mohla mít k dispozici“, přitom zahrnují informace, které se zdály být relevantní pro posouzení, jež bylo třeba provést v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 11 výše, a které mohla na svou žádost získat v průběhu správního řízení (rozsudky ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 43, a ze dne 5. září 2024, Slovinsko v. Komise, C‑447/22 P, EU:C:2024:678, bod 54). 17 Komise je totiž povinna provést pečlivý a nestranný přezkum dotčených opatření, aby měla při přijímání konečného rozhodnutí konstatujícího existenci, a případně i neslučitelnost nebo protiprávnost, podpory k tomuto účelu co možná nejúplnější a nejspolehlivější poznatky (rozsudky ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 44, a ze dne 5. září 2024, Slovinsko v. Komise, C‑447/22 P, EU:C:2024:678, bod 55). 18 Soudní dvůr sice rozhodl, že při přezkumu existence a legality státní podpory může být nezbytné, aby Komise případně překročila rámec pouhého přezkumu skutkových a právních okolností, se kterými byla seznámena, avšak z této judikatury nelze vyvodit, že Komise musí z vlastního podnětu a při absenci jakékoliv indicie v tomto smyslu vyhledat všechny informace, které by mohly vykazovat spojitost s věcí, která jí byla předložena, a to i kdyby takové informace byly veřejně dostupné (rozsudky ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 45, a ze dne 5. září 2024, Slovinsko v. Komise, C‑447/22 P, EU:C:2024:678, bod 56). 19 Žalobkyně na podporu svých žalob uplatňují pět důvodů, z nichž první vychází z nesprávného pochopení oznámeného opatření Komisí, druhý z pochybení při posuzování vhodnosti a přiměřenosti tohoto opatření, třetí z porušení článku 10 nařízení 2019/943 a článku 5 směrnice 2019/944, čtvrtý z porušení zásady zákazu diskriminace a pátý z porušení zásady ochrany legitimního očekávání. 20 Na pozadí uvedených žalobních důvodů žalobkyně Komisi vytýkají, že nezahájila formální vyšetřovací řízení týkající se oznámeného opatření, ačkoli existovaly pochybnosti o slučitelnosti opatření s vnitřním trhem z důvodu omezení působnosti osvobození od příspěvku pouze na odběratele na velkoobchodním trhu s elektřinou a negativních dopadů, které takové omezení mělo na odběratele na maloobchodním trhu, jež uzavřeli finanční smlouvy na nákup elektřiny, jako jsou žalobkyně, do kterých se promítly náklady jejich fyzického dodavatele elektřiny na příspěvek, aniž by došlo ke snížení jejich ceny elektřiny. K důkazům a argumentaci žalobkyň předloženým dne 10. srpna 2023 21 Komise a Španělské království mají za to, že důkazy a argumentace předložené žalobkyněmi dne 10. srpna 2023 v odpovědi na spis Španělského království jakožto vedlejšího účastníka musí být odmítnuty jako nepřípustné, neboť byly předloženy opožděně. Komise dodává, že jsou v každém případě irelevantní, neboť následovaly po přijetí napadeného rozhodnutí, a nemohou být tedy zohledněny pro účely přezkumu jeho legality. 22 V tomto ohledu je třeba uvést, že v rámci svého vyjádření ze dne 10. srpna 2023 žalobkyně předložily nové důkazy týkající se jednak úpravy oznámeného opatření po přijetí napadeného rozhodnutí, které napříště umožňuje odběratelům na maloobchodním trhu s elektřinou oznámit OMIE jejich smlouvy na nákup elektřiny pro období od května do prosince 2023, a jednak rozhodnutí Komise ze dne 25. dubna 2023 nevznášet námitky proti této úpravě. 23 Aniž by bylo nutné zabývat se tím, zda tyto nové důkazy a s nimi související argumentace nejsou opožděné, což by mohlo vést k jejich nepřípustnosti, stačí zdůraznit, že takové důkazy každopádně nemohou být zohledněny v rámci přezkumu legality napadeného rozhodnutí, jak správně tvrdí Komise. 24 Z judikatury uvedené v bodě 15 výše totiž vyplývá, že napadené rozhodnutí musí být posuzováno na základě informací, které mohla mít Komise k dispozici v okamžiku, kdy jej přijala. Jedná se o zvláštní uplatnění obecnější zásady, podle níž musí být v rámci žaloby na neplatnost legalita unijního aktu posuzována v závislosti na skutkových a právních okolnostech existujících k okamžiku, kdy byl tento akt přijat, takže akty následující po přijetí rozhodnutí nemohou ovlivnit jeho platnost (viz rozsudek ze dne 17. října 2019, Alcogroup a Alcodis v. Komise, C‑403/18 P, EU:C:2019:870, bod 45 a citovaná judikatura). 25 Důkazy předložené žalobkyněmi dne 10. srpna 2023, a potažmo s nimi související argumentace, tudíž nemohou být při přezkumu legality napadeného rozhodnutí zohledněny. K prvnímu a čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného pochopení oznámeného opatření Komisí a z jeho diskriminační povahy 26 Tribunál má za to, že tyto dva žalobní důvody je třeba zkoumat společně. 27 V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že analýza Komise týkající se fungování oznámeného opatření je nepřesná, jelikož z ní jasně nevyplývá, zda zohlednila skutečnost, že odběratelé na maloobchodním trhu využívali mechanismy pokrytí svých nákupů elektřiny rovnocenné mechanismům odběratelů na velkoobchodním trhu, včetně finančních smluv na nákup elektřiny. V tomto ohledu tvrdí, že použití tohoto typu smluv plyne z právního uspořádání trhu s elektřinou podle unijního práva a představuje jednoduchou a běžnou smluvní strukturu, se kterou Komise musela být seznámena. 28 Žalobkyně z toho vyvozují, že Komise byla ve stavu nejistoty, pokud jde o přesné určení subjektů, na které se mohla výjimka vztahovat. To jí vedlo ke schválení režimu podpor, jehož slučitelnost s unijním právem byla sporná. V tomto ohledu zdůrazňují, že Komise sice uvádí, že pro potřeby svého posouzení vycházela z informací poskytnutých v jejich oznámení Španělským královstvím a Portugalskou republikou, jakož i z doplňujících informací předložených těmito členskými státy, tyto různé informace jim však nebyly přístupné. Žádají tedy, aby Komise vložila do spisu oznámení, jakož i veškeré další relevantní informace týkající se oznámeného opatření, které jí byly uvedenými členskými státy předány. 29 V rámci čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně Komisi vytýkají, že nezkoumala soulad oznámeného opatření se zásadou zákazu diskriminace. V tomto rámci v podstatě tvrdí, že relevantním srovnávacím kritériem nemohlo být kritérium nákupu na velkoobchodním, nebo maloobchodním trhu, ale mělo jím být kritérium týkající se „schopnosti pokrýt a nechat pokrýt své dodávky elektřiny“, a zdůrazňují velké podobnosti mezi jejich situací a situací přímých spotřebitelů na velkoobchodním trhu, tedy podniků odebírajících na něm elektřinu pro vlastní potřebu. 30 Komise, podporovaná Španělským královstvím, má za to, že tyto dva žalobní důvody nepoukazují na existenci závažných obtíží. 31 Z jejich výkladu ve vzájemném spojení vyplývá, že žalobkyně v podstatě uplatňují tři výtky směřující k prokázání existence závažných obtíží, které odůvodňovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Zaprvé mají za to, že ze znění napadeného rozhodnutí vyplývá nejistota ohledně přesného určení odběratelů elektřiny, na které se může vztahovat výjimka. Zadruhé tvrdí, že Komise nemohla nevědět, že někteří maloobchodní odběratelé zajišťují stabilitu cen svých dodávek využitím finančních smluv na nákup elektřiny. Zatřetí se domnívají, že daní odběratelé, kteří takové smlouvy využívají, jsou v situaci srovnatelné se situací přímých spotřebitelů na velkoobchodním trhu, takže oznámené opatření porušuje zásadu zákazu diskriminace. 32 V prvé řadě je třeba uvést, že zejména z bodů 4 až 7, 24 a 33 až 39 napadeného rozhodnutí vyplývá, že cílem oznámeného opatření je vyvolat pokles cen elektřiny v kontextu silného tlaku na zvyšování cen paliv, který je důsledkem krize, jíž musely národní a mezinárodní trhy s energiemi čelit, a dále, že opatření směřuje k dosažení tohoto cíle prostřednictvím dotování některých zdrojů elektřiny s cílem dosáhnout snížení velkoobchodní ceny, což mělo následně vést ke snížení maloobchodních cen. 33 Pokud jde zaprvé o dotované zdroje, z bodů 33 až 39 napadeného rozhodnutí vyplývá, že cílem oznámeného opatření je snížit výrobní náklady elektráren na fosilní paliva a vést k omezení množství nabízeného každodenně v dražbách zejména na velkoobchodním trhu s elektřinou. Podle bodu 43 je za výpočet odpovídající dotace a její reálné zaplacení odpovědný OMIE. 34 Pokud jde zadruhé o velkoobchodní odběratele elektřiny, z bodu 44 napadeného rozhodnutí vyplývá, že jelikož mají prospěch z poklesu cen na velkoobchodním trhu, podléhají příspěvku, který částečně pokrývá náklady opatření a jehož výši určuje OMIE v závislosti na objemu jejich nákupů na velkoobchodním trhu. Dále z bodu 45 písm. d) napadeného rozhodnutí a z čl. 8 odst. 3 oznámeného opatření plyne, že od placení tohoto příspěvku jsou osvobozeni pro tu část jejich nákupů elektřiny, na kterou uzavřeli smlouvy o dodávkách za pevnou cenu před 26. dubnem 2022, s výhradou oznámení uvedených smluv OMIE ve lhůtách stanovených uvedeným opatřením. Z bodů 46 až 48 napadeného rozhodnutí rovněž vyplývá, že toto osvobození má dočasnou povahu, jelikož při obnovování smluv již nemělo být použito. 35 Pokud jde zatřetí o odběratele na maloobchodním trhu, z výkladu zejména bodů 6, 35, 49, 50 a 134 napadeného rozhodnutí ve vzájemném spojení vyplývá, že se rozlišuje podle toho, zda uzavřeli regulované smlouvy, a jedná se tedy o spotřebitele využívající tarif PVPC a slevu nazvanou „Bono social“. 36 Pouze u regulovaných smluv má totiž promítnutí snížení ceny elektřiny i výše příspěvku povinnou povahu. Pokud jde o neregulované smlouvy, autoři oznámeného opatření u těch s dynamickými cenami, tedy těch, které přímo promítaly změny velkoobchodních cen do cen spotřebitelských, očekávali, že snížení ceny elektřiny na velkoobchodním trhu i výše příspěvku budou plně přeneseny na konečné spotřebitele. U ostatních typů neregulovaných smluv měli uvedení autoři za to, že k promítnutí poklesu velkoobchodní ceny a příspěvku dojde na základě působení hospodářské soutěže, jelikož na španělském i portugalském trhu byl vysoký počet maloobchodních dodavatelů. 37 Ve druhé řadě výtka vycházející z nejistoty ohledně rozsahu výjimky v napadeném rozhodnutí je proto skutkově nepodložená. Z bodů 34 a 35 výše totiž vyplývá, že uvedená výjimka se použije výlučně na velkoobchodní odběratele, kteří uzavřeli smlouvy na dodávky elektřiny za pevnou cenu před 26. dubnem 2022, a dále k promítnutí jak snížení velkoobchodní ceny, tak případné platby příspěvku na neregulované smlouvy uzavřené konečnými spotřebiteli mělo dojít na základě působení hospodářské soutěže na maloobchodním trhu. 38 Pokud jde konkrétně o body 48, 80, 104 a 142 napadeného rozhodnutí, které žalobkyně zdůrazňují z důvodu, že v podstatě znamenají, že některým odběratelům na maloobchodním trhu mohla být udělena výjimka z povinnosti platit příspěvek, je nutno konstatovat, že v tomto smyslu vykládány být nemohou. 39 Zaprvé bod 48 napadeného rozhodnutí zapadá do kontextu uvedeného v bodě 34 výše, který se týká bodů 44 až 48, a tedy příspěvku, který jsou povinni platit odběratelé na velkoobchodním trhu s elektřinou, a jejich případného osvobození. Konkrétně uvádí stanovisko portugalských a španělských orgánů, podle kterého má tato výjimka dočasnou povahu, jelikož se již neměla uplatnit v případě obnovování smluv na dodávky elektřiny za pevnou cenu, které, jak v tomto rámci upřesňuje, mají obvykle jednoletou platnost. 40 Zadruhé bod 80 napadeného rozhodnutí pouze připomíná rozlišování provedené v bodě 49 uvedeného rozhodnutí a zmíněné v bodě 35 výše, pokud jde o promítnutí výše příspěvku, které je u spotřebitelů, na které se vztahují regulované smlouvy, povinné a u ostatních spotřebitelů předpokládané. 41 Zatřetí z bodu 104 napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že tento bod se vztahuje výlučně na velkoobchodní odběratele. Konkrétně je v něm zkoumána otázka, zda výjimka, která se vztahuje na ty, kteří uzavřeli smlouvy o dodávkách elektřiny za pevnou cenu před vstupem oznámeného opatření v platnost, jim může poskytovat selektivní výhodu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. 42 Konečně začtvrté, pokud jde o bod 142 napadeného rozhodnutí, stačí zdůraznit, že Komise v jeho první větě odkazuje výslovně na skutečnost, že „opatření osvobozuje od povinnosti platit příspěvek odběratele na velkoobchodním trhu, pokud jde o část jejich nákupů elektřiny, na kterou uzavřeli smlouvy o dodávkách za pevnou cenu před 26. dubnem 2022“. Následující úvahy o rozsahu omezení cenových rizik prostřednictvím finančního krytí tudíž nelze chápat tak, že naznačují, jak tvrdí žalobkyně, že všechny smlouvy uzavřené za účelem tohoto krytí, včetně těch uzavřených odběrateli na maloobchodním trhu, musí být zohledněny, aby se zabránilo tomu, že na ně budou přeneseny náklady příspěvku, byť i nepřímo. 43 Pokud jde ve třetí řadě o výtku vycházející z toho, že Komise nezohlednila využívání finančních smluv na nákup elektřiny maloobchodními odběrateli, ani ta nemůže obstát. 44 Je pravda, že finanční smlouvy na nákup elektřiny takového typu, jako jsou smlouvy uzavřené žalobkyněmi, vykazují zvláštnosti, které s ohledem na fungování oznámeného opatření obnášejí pro uvedené odběratele přenesení výše příspěvku, ale nikoli snížení ceny elektřiny. I když má totiž oznámené opatření za následek přenesení nákladů na příspěvek ze strany fyzického dodavatele, účinkem použití smlouvy s jiným podnikem spočívající na platbách vyrovnávajících rozdíl mezi tržní cenou a cenou stanovenou v uvedené smlouvě je to, že uvedení odběratelé z celkového snížení ceny elektřiny předpokládaného autory oznámeného opatření netěží. 45 Je však nutno konstatovat, že žalobkyně neprokázaly, že existovaly indicie toho, že určité smlouvy na nákup elektřiny uzavřené maloobchodními odběrateli byly z důvodu své struktury zcela či přinejmenším z převažující míry nevhodné k promítání poklesu velkoobchodních cen elektřiny, tedy indicie, které by mohly být na základě judikatury uvedené v bodě 18 výše důvodem k tomu, aby Komise překročila rámec pouhého přezkumu skutkových a právních okolností, se kterými byla seznámena. 46 Zaprvé se žalobkyně ve svých písemnostech omezují na zdůraznění toho, že „Komise je bezpochyby obeznámena s existencí dlouhodobých [smluv na nákup elektřiny]“, přičemž tuto znalost dovozují z možnosti spotřebitele zvolit si tento druh podmínek dodávek elektřiny, která vyplývá z unijního práva. Takové tvrzení však neumožňuje potvrdit, že využívání finančních smluv na nákup elektřiny maloobchodními odběrateli bylo v době, kdy Komise přijala napadené rozhodnutí, obecně známé. 47 Zadruhé je třeba uvést, že žalobkyně odkazují obecně na určité dokumenty Komise, aniž označují jejich části, které se týkají podpory smluvních konstrukcí rovnocenných těm, které upřednostnily ony. Tak je tomu v případě komisního návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení 2019/943 a (EU) 2019/942 a směrnice (EU) 2018/2001 a 2019/944 s cílem zlepšit uspořádání trhu Unie s elektřinou (COM/2023/148 final), ze dne 14. března 2023 nebo pracovního dokumentu Komise ze dne 18. května 2022 nazvaného „Pokyny pro členské státy týkající se osvědčených postupů sloužících k urychlení postupů udělování povolení pro projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů“ (SWD/2022/0149 final). I když je pravdou, že tyto dokumenty zdůrazňují zájem, který může uzavírání smluv na nákup elektřiny sledovat, nezabývají se zvláštním případem smluv takového typu, jako jsou smlouvy uzavřené žalobkyněmi, které ostatně neodkazují na jakoukoliv konkrétní část uvedených dokumentů. 48 V tomto ohledu je jediným důkazem předloženým žalobkyněmi, který podle toho, jak ho samy prezentují, zmiňuje jejich smluvní strukturu zásobování, studie uskutečněná pro Evropskou investiční banku (EIB) a Komisi. Stačí však zdůraznit, že se jedná o výhledovou analýzu možností rozvoje smluv na nákupu energií z obnovitelných zdrojů – včetně smluv takové povahy, jaké uzavřely žalobkyně – v Unii. Nemůže tedy prokázat, že používání daného typu smluv na nákup elektřiny maloobchodními odběrateli bylo obecně známé, a Komise by tak sama musela zohlednit jejich existenci při přezkumu oznámeného opatření. 49 Pokud jde ve čtvrté řadě o výtku vycházející z porušení zásady zákazu diskriminace v rozsahu, v němž žalobkyně kritizují omezení působnosti osvobození od příspěvku pouze na velkoobchodní odběratele, ani ta nemůže obstát. 50 V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že taková kritika znamená, že je Komisi vytýkáno, že neuvedla, že působnost osvobození od příspěvku vede k poskytnutí selektivní výhody pouze velkoobchodním odběratelům, a tudíž představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. 51 Cílem posouzení podmínky týkající se selektivity zvýhodnění je totiž právě identifikace rozdílného zacházení, jež lze v podstatě kvalifikovat jako diskriminační. V souvislosti s tím musí být určeno, zda v rámci daného právního režimu může předmětné vnitrostátní opatření zvýhodňovat „určité podniky nebo určitá odvětví výroby“ vůči ostatním, které se nacházejí s ohledem na cíl sledovaný uvedeným režimem ve srovnatelné skutkové a právní situaci (viz rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Komise v. World Duty Free Group SA a další, C‑20/15 P a C‑21/15 P, EU:C:2016:981, bod 54 a citovaná judikatura). 52 Zadruhé je třeba uvést, že Komise v bodech 97 až 101, 104 a 105 napadeného rozhodnutí zkoumala, zda uvedené osvobození představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, a dospěla k závěru, že tomu tak není, jelikož podmínka selektivity, která je tomuto pojmu vlastní, není ve vztahu k němu splněna. A dále že konkrétně z bodu 104 napadeného rozhodnutí vyplývá, že se Komise výslovně vyjádřila pouze k otázce, zda rozdílné zacházení s odběrateli na velkoobchodním trhu podle toho, zda se na ně vztahovalo osvobození, vedlo k selektivní výhodě, ale nezabývala se případnou existencí selektivní výhody z důvodu vyloučení maloobchodních odběratelů z tohoto osvobození. 53 Zatřetí však s ohledem na logiku oznámeného opatření, jak je připomenuta v napadeném rozhodnutí (viz body 32 až 36 výše), bylo zřejmé, že velkoobchodní a maloobchodní odběratelé nebyli z hlediska způsobu, jakým se snížení velkoobchodních cen a platba příspěvku měly odrazit v ceně elektřiny, ve srovnatelné situaci, takže Komise nemusela výslovně rozhodovat o tom, zda omezení působnosti osvobození od příspěvku pouze na velkoobchodní odběratele představuje selektivní výhodu. 54 Pokud jde totiž na jedné straně o posledně uvedené odběratele, ti nakupují elektřinu přímo za cenu vzešlou z tohoto trhu. Výhoda, kterou mají, závisí právě na OMIE vypočítaném rozdílu mezi tržní cenou ovlivněnou dotováním některých zdrojů energií a cenou, která by mohla být pozorována při absenci těchto dotací. Stejně tak je OMIE pověřen přesným stanovením výše příspěvku, jakož i osvobozením pro odběratele, kteří nemohli mít ze snížení uvedených cen prospěch. 55 Na druhé straně je cena na maloobchodním trhu s elektřinou vytvářena na základě nabídky a poptávky právě na tomto trhu. Jak bylo uvedeno v bodě 36 výše, autoři oznámeného opatření tuto úvahu zohlednili, jelikož s výjimkou regulovaných smluv předpokládali nepřímé promítnutí snížení ceny elektřiny, ale rovněž výše příspěvku na spotřebitele na základě působení hospodářské soutěže na tomto trhu, když odkazovali na velký počet maloobchodních dodavatelů ve Španělsku a Portugalsku. 56 Z výše uvedených úvah vyplývá, že třetí výtka žalobkyň nemůže prokázat existenci závažných obtíží, které by mohly odůvodnit zahájení formálního vyšetřovacího řízení. 57 Tento závěr není vyvrácen jejich argumentací vycházející z toho, že jsou v situaci srovnatelné se situací přímých spotřebitelů na velkoobchodním trhu. 58 Zaprvé taková argumentace spočívá na předpokladu, že Komise měla sama zohlednit specifičnost maloobchodních odběratelů, kteří využívají finanční smlouvy na nákup elektřiny. Z důvodů uvedených v bodech 43 až 48 výše přitom nelze takový předpoklad zohlednit. 59 Zadruhé se nákup elektřiny přímými spotřebiteli na velkoobchodním trhu svým účelem blíží nákupu elektřiny žalobkyněmi v tom smyslu, že se uskutečňuje pro vlastní spotřebu a nikoli pro účely dodávek elektřiny následným odběratelům, nic to však každopádně nemění na tom, že k tomuto nákupu dochází na dvou různých trzích, které se neřídí stejnou logikou cenotvorby, jak bylo uvedeno v bodech 53 a 54 výše. 60 S ohledem na výše uvedené je třeba první a čtvrtý žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněné. 61 Pokud jde o návrh žalobkyň směřující v podstatě k tomu, aby do spisu byla vložena oznámení učiněná Španělským královstvím a Portugalskou republikou, jakož i korespondence těchto států s Komisí, je třeba připomenout, že posouzení užitečnosti organizačních procesních opatření požadovaných jedním z hlavních účastníků řízení přísluší Tribunálu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. července 1999, Séché v. Komise, T‑112/96 a T‑115/96, EU:T:1999:134, bod 284). 62 K tomu, aby Tribunál mohl určit, zda je pro řádný průběh řízení užitečné nařídit předložení některých dokumentů, musí účastník řízení, který to navrhuje, označit požadované dokumenty a sdělit Tribunálu alespoň minimum informací dokládajících jejich užitečnost pro potřeby řízení (rozsudek ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, EU:C:1998:608, bod 93; viz rovněž rozsudek ze dne 16. října 2013, TF1 v. Komise, T‑275/11, nezveřejněný, EU:T:2013:535, bod 117 a citovaná judikatura). Uvedený účastník tak musí zejména předložit konkrétní a relevantní indicie, které mohou vysvětlit, jaký mohou mít dotčené dokumenty význam pro rozhodnutí sporu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. července 2016, Oikonomopoulos v. Komise, T‑483/13, EU:T:2016:421, bod 253 (nezveřejněný)]. 63 Zaprvé je třeba uvést, že žalobkyně měly ke znění oznámeného opatření přístup a dále že z důvodů uvedených při posuzování tohoto žalobního důvodu toto opatření spočívá na jasné logice založené na rozlišování mezi nákupy na velkoobchodním a maloobchodním trhu. 64 Zadruhé návrh žalobkyň na organizační procesní opatření svým rozsahem směřuje k tomu, aby byly diskutovány dokumenty ze správního spisu Komise, třebaže žalobkyně, a to ani v postavení zúčastněných stran, nemají na přístup k uvedenému spisu právo (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. června 2010, Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, C‑139/07 P, EU:C:2010:376, bod 58). 65 Zatřetí by za těchto podmínek bylo nezbytné, aby žalobkyně předložily důkazy potvrzující myšlenku, že využívání finančních smluv na nákup elektřiny maloobchodními odběrateli bylo nad rámec znění oznámeného opatření zmíněno v rámci komunikace doprovázející oznámení, což Komise i Španělské království popírají. Je přitom nutno konstatovat, že takové důkazy chybějí. 66 Návrh žalobkyň na organizační procesní opatření tedy musí být zamítnut. Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu v podstatě z nepřiměřenosti oznámeného opatření 67 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že Komise měla mít za to, že oznámené opatření není vhodné a přiměřené, a tudíž zahájit formální vyšetřovací řízení. V tomto ohledu kritizují zaprvé údajné vyloučení určitých způsobů zajištění cen elektřiny z působnosti osvobození, a sice používání finančních smluv na nákup elektřiny, zadruhé omezení možnosti využít osvobození pouze na velkoobchodní odběratele a zatřetí to, že Komise nezohlednila účinky oznámeného opatření na konečné spotřebitele, kteří se nacházejí ve stejné situaci jako ony. 68 Komise, podporovaná Španělským královstvím, úvodem připomíná, že nebyla povinna zohlednit situaci odběratelů elektřiny na maloobchodním trhu, kteří se nacházeli v situaci žalobkyň. V každém případě má za to, že přezkum přiměřenosti oznámeného opatření nevyvolával žádné závažné obtíže. 69 Úvodem, v rozsahu, v němž spočívá na předpokladu, že Komise měla zohlednit zvláštní situaci maloobchodních odběratelů, kteří uzavřeli smlouvy takového typu, jako jsou ty preferované žalobkyněmi, musí být tento žalobní důvod bez dalšího zamítnut z důvodů obdobných těm, které byly uvedeny v bodech 43 až 48 výše. 70 Stejně tak argumentace žalobkyň vycházející z toho, že oznámené opatření vyloučilo z působnosti osvobození určitý druh smluv na nákup elektřiny, vychází z nesprávného výkladu napadeného rozhodnutí. Z důvodů uvedených v bodech 33 až 35 výše nezávisí působnost osvobození stanoveného v bodě 45 písm. d) napadeného rozhodnutí na druhu uzavřených smluv, ale na trhu, na kterém je elektřina nakupována. 71 Relevantní je tedy pouze otázka, zda omezení osvobození od příspěvku pouze na velkoobchodní odběratele s sebou neslo závažné obtíže při posuzování jeho přiměřenosti. 72 Zásada proporcionality, připomenutá v čl. 5 odst. 4 SEU, vyžaduje, aby akty orgánů Unie nepřekračovaly meze toho, co je vhodné a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. května 1984, Denkavit Nederland, 15/83, EU:C:1984:183, bod 25), a pokud se nabízí volba mezi několika vhodnými opatřeními, je třeba zvolit to nejméně omezující a způsobené nepříznivé následky nesmí být nepřiměřené sledovaným cílům [rozsudek ze dne 30. dubna 2019, Itálie v. Rada (Rybolovné kvóty pro lov mečouna obecného), C‑611/17, EU:C:2019:332, bod 55]. 73 Dodržení zásady proporcionality opatřením tak zahrnuje tři složky. První se týká jeho vhodného charakteru, a sice jeho způsobilosti k dosažení sledovaného legitimního cíle. Druhá složka se týká jeho nezbytnosti a vyžaduje, aby uvedeného legitimního cíle nemohlo být dosaženo méně omezujícími, avšak stejně vhodnými prostředky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. září 2013, Dansk Jurist- og Økonomforbund, C‑546/11, EU:C:2013:603, bod 69). Konečně třetí složka, někdy označovaná za „proporcionalitu v užším smyslu“, se týká jeho přiměřenosti, tedy absence nevýhod, které by byly nepřiměřené sledovaným cílům (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. března 2013, Polsko v. Komise, T‑370/11, EU:T:2013:113, bod 89, a ze dne 26. září 2014, Romonta v. Komise, T‑614/13, EU:T:2014:835, bod 74). 74 Pokud jde konkrétně o složku týkající se nezbytnosti oznámeného opatření, z ustálené judikatury vyplývá, že Komise nemusí abstraktně rozhodovat o všech možných alternativních opatřeních, neboť i když dotyčný členský stát musí podrobně uvést důvody, které vedly k přijetí dotčeného režimu podpor, zejména pokud jde o uplatněná kritéria způsobilosti, není povinen pozitivně prokazovat, že žádné jiné představitelné opatření, již z podstaty věci hypotetické, by nemohlo umožnit lepší zajištění sledovaného cíle. Nemá-li uvedený členský stát takovou povinnost, nemůže se žalobce důvodně domáhat toho, aby Tribunál uložil Komisi, aby nahradila vnitrostátní orgány při tomto úkolu normativního zkoumání za účelem přezkumu jakéhokoli představitelného alternativního opatření (viz rozsudek ze dne 6. května 2019, Scor v. Komise, T‑135/17, nezveřejněný, EU:T:2019:287, bod 94 a citovaná judikatura). 75 Mimoto jelikož žalobkyně tímto žalobním důvodem zpochybňují posouzení přiměřenosti režimu podpor, který Komise považovala za slučitelný s čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, je třeba připomenout, že Komise disponuje při použití čl. 107 odst. 3 SFEU širokou posuzovací pravomocí, jejíž výkon zahrnuje komplexní hodnocení hospodářské a sociální povahy (viz rozsudek ze dne 29. července 2019, Bayerische Motoren Werke a Freistaat Sachsen v. Komise, C‑654/17 P, EU:C:2019:634, bod 80 a citovaná judikatura), takže soudní přezkum se musí omezovat na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, věcné správnosti skutkových zjištění, jakož i neexistence zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, nesprávného právního posouzení, nebo zneužití pravomoci (viz rozsudek ze dne 22. prosince 2008, Régie Networks, C‑333/07, EU:C:2008:764, bod 78 a citovaná judikatura). 76 Zaprvé, jak bylo zdůrazněno v bodě 32 výše, je třeba uvést, že cílem oznámeného opatření je dosáhnout snížení cen elektřiny v kontextu silného tlaku na zvyšování cen paliv, který je důsledkem krize, jíž musí národní a mezinárodní trhy s energiemi čelit. Žalobkyně přitom nezpochybňují realitu tohoto krizového kontextu a jeho dopadů na ceny. A dále je takový cíl v souladu s cílem uvedeným v čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, který má „napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu“. 77 Zadruhé, jak bylo v daném bodě 32 rovněž zdůrazněno, oznámené opatření usiluje o dosažení tohoto cíle dotováním některých zdrojů elektřiny za účelem snížení velkoobchodní ceny, které by následně mělo vést k poklesu ceny maloobchodní. Mimoto, jak vyplývá z bodů 33 až 35 a 53 až 56 výše, k promítnutí poklesu cen na maloobchodní trh s výjimkou regulovaných smluv by mělo docházet působením hospodářské soutěže na tomto trhu. 78 V tomto kontextu zaprvé mohla Komise, aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení, v bodech 131 až 134 napadeného rozhodnutí konstatovat, že při neexistenci oznámeného opatření by samotná hospodářská soutěž neumožnila dosažení těchto legitimních cílů. 79 Zadruhé je třeba uvést, že jak čl. 3 písm. a) a b) nařízení 2019/943, tak čl. 5 odst. 1 směrnice 2019/944 podporují volnou cenotvorbu elektřiny na základě nabídky a poptávky. Uvedené články upřesňují, že „ceny jsou utvářeny na základě nabídky a poptávky“, „pravidla trhu podporují volnou tvorbu cen a nevyžadují kroky, které brání tvorbě cen na základě nabídky a poptávky“, „dodavatelé mohou volně stanovit cenu, za niž dodávají elektřinu zákazníkům“, a „členské státy přijmou vhodná opatření k zajištění účinné hospodářské soutěže mezi dodavateli“. 80 Je přitom nutno konstatovat, že oznámené opatření tím, že omezuje přímý zásah vnitrostátních orgánů na velkoobchodní cenotvorbu a s výjimkou regulovaných smluv jej neuplatňuje na maloobchodní trh, zachovává v nejvyšší možné míře zásadu volné tvorby cen elektřiny na základě nabídky a poptávky uvedenou v nařízení 2019/943 a směrnici 2019/944. 81 Zatřetí v rozsahu, v němž tvrdí, že ke snížení ceny elektřiny na maloobchodním trhu mělo dojít stanovením možnosti, aby odběratelé na tomto trhu oznámili své smlouvy na nákup elektřiny, aby se na ně jako takové vztahovalo osvobození od platby příspěvku, žalobkyně prosazují alternativu k přístupu upřednostňovanému členskými státy a schválenému Komisí, která na základě judikatury uvedené v bodě 74 výše nemůže být zohledněna. 82 V každém případě je třeba uvést, že přístup, na který žalobkyně odkazují, se ještě více odchyluje od logiky zásady volné cenotvorby vyplývající ze směrnice 2019/944 a nařízení 2019/943, a nelze jej tedy považovat za nezbytný ve smyslu judikatury citované v bodě 73 výše. 83 S ohledem na výše uvedené je třeba druhý žalobní důvod zamítnout. Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení nařízení 2019/943 a směrnice 2019/944 oznámeným opatřením 84 Žalobkyně tvrdí, že jelikož se oznámené opatření odchyluje od zásady volné cenotvorby, mělo být v souladu s podmínkami umožňujícími výjimku z uplatňování této zásady, které jsou uvedeny v čl. 5 odst. 4 směrnice 2019/944, což ale z důvodu účinků oznámeného opatření na spotřebitele elektřiny, kteří se nacházeli ve stejné situaci jako ony, neplatilo. 85 Je nutno konstatovat, že tento žalobní důvod spočívá výlučně na předpokladu, že Komise měla zohlednit situaci odběratelů na maloobchodním trhu, kteří uzavřeli finanční smlouvy na nákup elektřiny. Tento žalobní důvod tudíž musí být bez dalšího zamítnut z důvodů obdobných důvodům uvedeným v bodech 43 až 48 výše, jak správně tvrdí Komise a Španělské království. K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady ochrany legitimního očekávání 86 Žalobkyně zdůrazňují, že Komise a Unie obecněji podporovaly uzavírání finančních smluv na nákup elektřiny, zejména za účelem podpory obnovitelných zdrojů energie. Z toho vyvozují, že mohly legitimně očekávat, že s nimi nebude zacházeno méně příznivě než s podniky, které se nesnažily zajistit tržní rizika, lépe se zorganizovat a být méně znečišťující. 87 Komise, podporovaná Španělským královstvím, tvrdí, že u žalobkyň nemohlo vzniknout žádné legitimní očekávání. 88 Podle ustálené judikatury patří zásada ochrany legitimního očekávání mezi základní unijní zásady a možnost se jí dovolávat mají všechny hospodářské subjekty, u kterých určitý orgán vyvolá podložené naděje poskytnutím konkrétních ujištění (viz rozsudek ze dne 24. října 2013, Kone a další v. Komise, C‑510/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:696, bod 76 a citovaná judikatura). 89 Taková ujištění jsou bez ohledu na formu, ve které jsou sdělována, tvořena přesnými, nepodmíněnými a shodujícími se informacemi z oprávněných a spolehlivých zdrojů. Naopak nikdo se nemůže porušení této zásady dovolávat, pokud neexistují konkrétní ujištění, která by mu správa poskytla (viz rozsudek ze dne 14. února 2006, TEA-CEGOS a další v. Komise, T‑376/05 a T‑383/05, EU:T:2006:47, bod 88 a citovaná judikatura). 90 Je nutno konstatovat, že argumentace žalobkyň vychází z předpokladu, že Komise u nich vzbudila legitimní očekávání, že s konečnými spotřebiteli, kteří uzavřeli finanční smlouvy na nákup elektřiny, bude zacházeno přinejmenším stejně příznivě jako s těmi, kteří uzavřeli jiné druhy smluv. 91 V tomto ohledu stačí z důvodů obdobných těm uvedeným v bodech 46 až 48 výše zdůraznit, že žalobkyně nepředložily žádný důkaz, který by prokazoval, že přesné, nepodmíněné a shodující se informace z oprávněných a spolehlivých zdrojů uváděly, že při výkonu svých pravomocí v oblasti kontroly státních podpor Komise zohlední situaci spotřebitelů využívajících finanční smlouvy na nákup elektřiny. 92 Pátý žalobní důvod je tudíž třeba zamítnout. 93 Z předchozího vyplývá, že žádný z žalobních důvodů předložených žalobkyněmi nemůže doložit, že Komise měla poukázat na existenci závažných obtíží vyžadujících zahájení formálního vyšetřovacího řízení ohledně oznámeného opatření. 94 Žaloba proto musí být zamítnuta. K nákladům řízení 95 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměly ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit, že ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vzniklé Komisi. 96 Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu nesou členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady řízení. Španělské království tedy ponese vlastní náklady řízení. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát) rozhodl takto: 1) Žaloba se zamítá. 2) PGI Spain, SL, Berry Superfos Pamplona, SA, Promens Packaging, SA, RPC Envases, SA a Zeller Plastik España, SL ponesou vlastní náklady řízení a ukládá se jim náhrada nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí. 3) Španělské království ponese vlastní náklady řízení. Van der Woude Škvařilová-Pelzl Nõmm Steinfatt Kukovec Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 12. března 2025. Podpisy ( *1 ) – Jednací jazyk: angličtina.