ra.de Urteile
EU-Rechtsprechung · Gericht der Europäischen Union
Ochranná známka Evropské unie – Řízení o prohlášení neplatnosti – Obrazová ochranná známka Evropské unie 4011 B552 – Absolutní důvod neplatnosti – Nedostatek dobré víry – Článek 52 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009
ECLI: ECLI:EU:T:2026:422
null
ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního senátu)
1. července 2026(*)
„ Ochranná známka Evropské unie – Řízení o prohlášení neplatnosti – Obrazová ochranná známka Evropské unie 4011 B552 – Absolutní důvod neplatnosti – Nedostatek dobré víry – Článek 52 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009“
Ve věci T‑654/24,
Driss El Hakmaoui Attilah, s bydlištěm v Alicante (Španělsko), zástupci: L. Flores Dreosti, advokát,
žalobce,
proti
Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zástupci: R. Raponi, jako zmocněnec,
žalovanému,
přičemž dalšími účastnicemi řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupujícími jako vedlejší účastnice v řízení před Tribunálem, jsou
Bella Tawziaa II, SLU, se sídlem v Marbelle (Španělsko),
Groupe Bellakhdar CO, Sarl, se sídlem v Casablance (Maroko),
zástupci: A. Sanz Cerralbo, advokátka,
TRIBUNÁL (první senát),
ve složení: E. Buttigieg, předseda, M. Kančeva a F. Bestagno (zpravodaj), soudci,
za soudní kancelář: J. Čuboň, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po jednání konaném dne 21. ledna 2026,
vydává tento
Rozsudek
1 Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobce, Driss El Hakmaoui Attilah, domáhá zrušení a v podstatě změny rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 23. října 2024 (věc R 403/2024-2) (dále jen „napadené rozhodnutí“).
Skutečnosti předcházející sporu
2 Dne 31. března 2022 podaly vedlejší účastnice řízení, Bella Tawziaa II, SLU a Groupe Bellakhdar CO, Sarl u EUIPO návrh na prohlášení neplatnosti ochranné známky Evropské unie, která byla zapsána pod číslem 11674413 v návaznosti na přihlášku podanou dne 21. března 2013 pro následující obrazové označení:
3 Výrobky, na které se vztahuje sporná ochranná známka a pro které byl podán návrh na prohlášení neplatnosti, náležely do třídy 30 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu ochranných známek ze dne 15. června 1957 ve znění změn a doplňků a odpovídaly následujícímu popisu: „Káva, čaj, kakao a kávové náhražky; rýže; tapioka a ságo; mouka a obilninové přípravky; chléb, pečivo a cukrovinky; zmrzlina; cukr, med, melasový sirup; droždí, prášek do pečiva; sůl; hořčice; ocet, omáčky (chuťové přísady); koření; led pro osvěžení“.
4 Důvodem uplatněným na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti byl důvod uvedený v čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1).
5 Na podporu argumentace vycházející z nedostatku dobré víry žalobce vycházely vedlejší účastnice zejména z následujících starších práv (dále jen společně „starší práva“):
– mezinárodního zápisu s vyznačením Německa, Španělska, Francie a Itálie, pokud jde o níže vyobrazenou obrazovou ochrannou známku, přičemž přihlášku této ochranné známky podala Groupe Bellakhdar dne 15. března 2012, byla zapsána pod číslem 1117381 a označuje výrobky a služby obsažené ve třídách 29, 30, 32 a 43:
– mezinárodního zápisu s vyznačením Německa, Španělska, Francie a Itálie, pokud jde o níže vyobrazenou obrazovou ochrannou známku, přičemž přihlášku této ochranné známky podala Groupe Bellakhdar téhož dne, byla zapsána pod číslem 1117382 a označuje výrobky a služby obsažené ve třídách 29, 30, 32 a 43:
– obrazové ochranné známky Evropské unie vyobrazené níže, která byla zapsána dne 19. září 2012 pod číslem 10865038 a označuje výrobky a služby obsažené ve třídách 29, 30 a 32:
– obrazové ochranné známky Evropské unie vyobrazené níže, která byla zapsána dne 20. března 2013 pod číslem 11320694 a označuje výrobky a služby obsažené ve třídách 29, 30 a 32:
6 Rozhodnutím ze dne 21. prosince 2023 zrušovací oddělení vyhovělo návrhu na prohlášení neplatnosti na základě čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001.
7 Dne 16. února 2024 podal žalobce u EUIPO odvolání proti rozhodnutí zrušovacího oddělení.
8 Napadeným rozhodnutím odvolací senát odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí zrušovacího oddělení potvrdil z důvodu, že vedlejší účastníce prokázaly, že žalobce v okamžiku podání přihlášky sporné ochranné známky nebyl v dobré víře ve smyslu čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001. Odvolací senát měl v podstatě nejprve za to, že mezi žalobcem a vedlejšími účastnicemi ke dni podání přihlášky sporné ochranné známky stále ještě existoval úzký obchodní vztah, jelikož žalobce byl jediným ředitelem Bella Tawziaa II. Dále měl odvolací senát za to, že sporná ochranná známka má určitý stupeň podobnosti se staršími právy vedlejších účastnic, pokud jde o podobné nebo totožné výrobky. Konečně dospěl k závěru, že žalobce měl v okamžiku podání přihlášky sporné ochranné známky nekalý úmysl, jelikož se ve skutečnosti snažil parazitujícím způsobem využívat starší práva vedlejších účastnic a těžit z jejich dobrého jména.
Návrhová žádání účastníků řízení
9 Žalobce v podstatě navrhuje, aby Tribunál:
– napadené rozhodnutí zrušil a změnil;
– uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.
10 EUIPO navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení v případě předvolání k jednání.
11 Vedlejší účastnice navrhují, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K právu použitelnému ratione temporis
12 Je třeba uvést, že přihláška sporné ochranné známky byla podána dne 21. března 2013.
13 Vzhledem k tomu, že datum podání přihlášky sporné ochranné známky je určující pro účely určení použitelného hmotného práva, skutkové okolnosti projednávané věci se řídí hmotněprávními ustanoveními nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1) (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 5. října 2004, Alcon v. OHIM, C‑192/03 P, EU:C:2004:587, body 39 a 40, a rozsudek ze dne 23. dubna 2020, Gugler France v. Gugler a EUIPO, C‑736/18 P, nezveřejněný, EU:C:2020:308, bod 3 a citovaná judikatura).
14 Pokud jde o hmotněprávní pravidla, v projednávané věci je třeba odkazy na čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, které učinili odvolací senát v napadeném rozhodnutí a účastníci řízení, chápat tak, že se týkají čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, který má totožné znění.
15 Naproti tomu jelikož se podle ustálené judikatury procesní pravidla obecně považují za použitelná ke dni, kdy vstoupí v platnost (viz rozsudek ze dne 11. prosince 2012, Komise v. Španělsko, C‑610/10, EU:C:2012:781, bod 45 a citovaná judikatura), spor v projednávané věci se řídí procesními ustanoveními nařízení 2017/1001, zejména ustanoveními jeho čl. 72 odst. 2 a 5, jakož i ustanoveními nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625 ze dne 5. března 2018, kterým se doplňuje nařízení 2017/1001 a zrušuje nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/1430 (Úř. věst. 2018, L 104, s. 1).
K přípustnosti písemností předložených poprvé až v řízení před Tribunálem
16 EUIPO tvrdí, že strany 1 až 3 a 9 až 12 přílohy A.4, jakož i přílohy A.7 až A.11 žaloby jsou nepřípustné z důvodu, že byly předloženy poprvé až v řízení před Tribunálem. Vedlejší účastnice rovněž tvrdí, že všechny přílohy A.4 až A.11 byly předloženy poprvé až v řízení před Tribunálem, a jsou tedy nepřípustné.
17 Žalobce připojil k žalobě jedenáct příloh, mezi nimiž je příloha A.4, která se skládá z několika výňatků z internetových stránek, které obsahují příklady čajových krabic obsahujících lvy nebo jiná zvířata; přílohy A.5 a A.6, které uvádějí přehled různých ochranných známek z rejstříku ochranných známek Evropské unie obsahujících vyobrazení lvů, jakož i některých ochranných známek z tohoto seznamu obsahujících jejich grafické ztvárnění; příloha A.7, která obsahuje e-mail ze dne 20. září 2012 mezi obchodním ředitelem Groupe Bellakhdar a žalobcem, ke kterému je jako příloha připojena písemnost znázorňující spornou ochrannou známku, která je vyobrazena v příloze A.8, a konečně přílohy A.9 až A.11, které odkazují na další e-mail, který následoval po komunikaci předložené v příloze A.7.
18 Podle ustálené judikatury má žaloba podaná k Tribunálu na základě čl. 72 odst. 2 nařízení 2017/1001 za cíl přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů, který se musí provádět podle článku 95 uvedeného nařízení s ohledem na skutkový a právní rámec sporu tak, jak byl předložen odvolacímu senátu [viz rozsudek ze dne 1. února 2005, SPAG v. OHIM – Dann a Backer (HOOLIGAN), T‑57/03, EU:T:2005:29, bod 17 a citovaná judikatura]. Z toho plyne, že Tribunál nemůže zrušit nebo změnit rozhodnutí, které je předmětem žaloby, z důvodů, které nastaly po jeho vyhlášení (rozsudky ze dne 11. května 2006, Sunrider v. OHIM, C‑416/04 P, EU:C:2006:310, bod 55, a ze dne 13. března 2007, OHIM v. Kaul, C‑29/05 P, EU:C:2007:162, bod 53).
19 Úlohou Tribunálu tedy není znovu posuzovat skutkové okolnosti ve světle důkazů předložených poprvé až v řízení před ním. Připuštění těchto důkazů je totiž v rozporu s článkem 188 jednacího řádu Tribunálu, podle něhož spisy účastníků řízení nesmí měnit předmět sporu před odvolacím senátem. Důkazy předložené poprvé až v řízení před Tribunálem tudíž musí být prohlášeny za nepřípustné, aniž je nutné je zkoumat [viz rozsudek ze dne 14. května 2009, Fiorucci v. OHIM – Edwin (ELIO FIORUCCI), T‑165/06, EU:T:2009:157, bod 22 a citovaná judikatura].
20 Pokud jde nejprve o přípustnost příloh A.5 a A.6, je třeba uvést, že i když byly předloženy poprvé až v řízení před Tribunálem, není namístě je odmítnout. Z judikatury totiž vyplývá, že výpisy z rejstříku ochranných známek Evropské unie nejsou důkazy v pravém slova smyslu, ale týkají se rozhodovací praxe EUIPO, jelikož částečně odrážejí její uplatňování. Účastník řízení má přitom právo odkázat na praxi EUIPO na podporu žalobního důvodu vycházejícího z toho, že odvolací senát porušil určité ustanovení nařízení č. 207/2009 [viz rozsudek ze dne 29. května 2018, Sata v. EUIPO – Zhejiang Rongpeng Air Tools (5000), T‑304/17, nezveřejněný, EU:T:2018:306, bod 20 a citovaná judikatura].
21 Pokud jde dále o strany 1 až 3 a 9 až 12 přílohy A.4 a přílohy A.7 až A.11 žaloby, je třeba konstatovat, podobně jako EUIPO a vedlejší účastnice, že byly předloženy poprvé až v řízení před Tribunálem a nelze je zohlednit. Výše uvedené dokumenty je tedy třeba odmítnout, aniž je nutno zkoumat jejich důkazní sílu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. listopadu 2005, Sadas v. OHIM – LTJ Diffusion (ARTHUR ET FELICIE), T‑346/04, EU:T:2005:420, bod 19 a citovaná judikatura].
22 Přílohy A.5 a A.6 jsou tedy přípustné. Naproti tomu strany 1 až 3 a 9 až 12 přílohy A.4, jakož i přílohy A.7 až A.11 jsou nepřípustné, jelikož byly předloženy poprvé až v řízení před Tribunálem.
K věci samé
23 Žalobce vznáší na podporu žaloby jediný žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009. Podle něj měl odvolací senát nesprávně za to, že v okamžiku podání přihlášky sporné ochranné známky nebyl v dobré víře.
24 V prvé řadě je třeba připomenout, že podle čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 se ochranná známka Evropské unie prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u EUIPO nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení, pokud přihlašovatel v době podání přihlášky této ochranné známky nebyl v dobré víře. V projednávané věci je tedy třeba za účelem vymezení kontextu přihlášky uvedené ochranné známky zohlednit skutečnosti, které nastaly do dne 21. března 2013, kdy byla přihláška sporné ochranné známky podána.
25 Z judikatury však vyplývá, že je možné zohlednit okolnosti, které nastaly po podání přihlášky sporné ochranné známky, pokud tyto okolnosti mohou EUIPO objasnit úmysly vlastníka této ochranné známky v okamžiku podání přihlášky [rozsudek ze dne 19. června 2025, CeramTec, C‑17/24, EU:C:2025:455, bod 71; viz rovněž rozsudek ze dne 23. května 2019, Holzer y Cia v. EUIPO – Annco (ANN TAYLOR a AT ANN TAYLOR), T‑3/18 a T‑4/18, EU:T:2019:357, bod 126 a citovaná judikatura].
26 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že pojem „nebyl v dobré víře“ uvedený v čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 není v právních předpisech definován, vymezen ani jakkoli popsán [viz rozsudek ze dne 29. června 2017, Cipriani v. EUIPO – Hotel Cipriani (CIPRIANI), T‑343/14, EU:T:2017:458, bod 25 a citovaná judikatura]. Je však třeba poznamenat, že Soudní dvůr a Tribunál poskytly několik upřesnění ke způsobu, jak je třeba vykládat pojem „nebyl v dobré víře“ a posoudit nedostatek dobré víry.
27 Soudní dvůr měl příležitost upřesnit, že kromě skutečnosti, že v souladu s obvyklým významem v běžném jazyce předpokládá pojem „nebyl v dobré víře“ určitý stav mysli nebo nepoctivý úmysl, je třeba pro účely jeho výkladu zohlednit zvláštní kontext práva ochranných známek, kterým je obchodní styk. V tomto ohledu je cílem pravidel Evropské unie v oblasti ochranných známek zejména přispívat k systému nenarušené hospodářské soutěže v Unii, ve kterém musí být každý podnik schopen nechat si k tomu, aby si získal zákazníky kvalitou svých výrobků nebo služeb, zapsat jako ochranné známky označení umožňující spotřebiteli odlišit bez možnosti záměny tyto výrobky nebo služby od výrobků nebo služeb, které mají jiný původ (viz rozsudky ze dne 12. září 2019, Koton Mağazacilik Tekstil Sanayi ve Ticaret v. EUIPO, C‑104/18 P, EU:C:2019:724, bod 45, a ze dne 29. ledna 2020, Sky a další, C‑371/18, EU:C:2020:45, bod 74 a citovaná judikatura).
28 Absolutní důvod neplatnosti uvedený v čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 se použije, pokud z relevantních a shodujících se indicií vyplývá, že vlastník ochranné známky Evropské unie podal přihlášku této ochranné známky nikoli za účelem poctivé účasti v hospodářské soutěži, ale s úmyslem poškodit zájmy třetích osob způsobem, který je v rozporu s poctivými zvyklostmi, nebo s úmyslem dosáhnout výlučného práva pro jiné účely, než je účel vyplývající z funkcí ochranné známky, zejména ze základní funkce označení původu, aniž se přitom nutně zaměřil konkrétně na určitou třetí osobu (viz rozsudek ze dne 29. ledna 2020, Sky a další, C‑371/18, EU:C:2020:45, bod 75 a citovaná judikatura).
29 Ve druhé řadě je třeba uvést, že úmysl přihlašovatele ochranné známky je subjektivním prvkem, který však musí být určen na základě objektivních okolností příslušnými správními a soudními orgány. Jakékoliv tvrzení o nedostatku dobré víry proto musí být posuzováno globálně, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní skutkové okolnosti projednávané věci. Tvrzení o nedostatku dobré víry lze posoudit objektivně pouze tímto způsobem (viz rozsudek ze dne 12. září 2019, Koton Mağazacilik Tekstil Sanayi ve Ticaret v. EUIPO, C‑104/18 P, EU:C:2019:724, bod 47 a citovaná judikatura).
30 Za tímto účelem je zejména třeba zohlednit zaprvé, že přihlašovatel si je vědom nebo si musí být vědom toho, že třetí osoba užívá přinejmenším v jednom členském státě totožné nebo podobné označení pro totožný nebo podobný výrobek, které je zaměnitelné s označením, jehož zápis je požadován, zadruhé úmysl přihlašovatele zabránit této třetí osobě v dalším užívání takového označení a zatřetí úroveň právní ochrany, které požívají označení třetí osoby a označení, jehož zápis je požadován (rozsudek ze dne 11. června 2009, Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli, C‑529/07, EU:C:2009:361, bod 53).
31 Pro účely rozhodnutí o případném nedostatku dobré víry přihlašovatele v době podání přihlášky ochranné známky mohou být zohledněny další faktory [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. listopadu 2024, ChiCom Marketing v. EUIPO – China Faw Group (Hongqi), T‑533/23, nezveřejněný, EU:T:2024:786, bod 21 a citovaná judikatura], jako je existence přímých smluvních vztahů mezi stranami [viz rozsudek ze dne 12. července 2019, Café del Mar a další v. EUIPO – Guiral Broto (Café del Mar), T‑772/17, nezveřejněný, EU:T:2019:538, bod 34 a citovaná judikatura], a to bez ohledu na přesnou povahu uzavřených dohod [viz rozsudek ze dne 5. října 2016, Foodcare v. EUIPO – Michalczewski (T.G.R. ENERGY DRINK), T‑456/15, EU:T:2016:597, bod 55 a citovaná judikatura].
32 Z formulace Soudního dvora uvedené v rozsudku ze dne 11. června 2009, Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli (C‑529/07, EU:C:2009:361), však vyplývá, že faktory v něm uvedené jsou pouze příkladem skutečností, které mohou být zohledněny za účelem rozhodnutí o případném nedostatku dobré víry přihlašovatele v okamžiku podání přihlášky ochranné známky [rozsudky ze dne 14. února 2012, Peeters Landbouwmachines v. OHIM – Fors MW (BIGAB), T‑33/11, EU:T:2012:77, bod 20, a ze dne 26. února 2015, Pangyrus v. OHIM – RSVP Design (COLOURBLIND), T‑257/11, nezveřejněný, EU:T:2015:115, bod 67].
33 Kromě toho v rámci globální analýzy provedené na základě čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 lze rovněž zohlednit původ dotčeného označení a jeho užívání od jeho vytvoření, obchodní logiku, do níž zapadá podání přihlášky označení jako ochranné známky Evropské unie, jakož i časový sled událostí, který charakterizuje uvedené podání [viz rozsudek ze dne 7. července 2016, Copernicus-Trademarks v. EUIPO – Maquet (LUCEO), T‑82/14, EU:T:2016:396, bod 32 a citovaná judikatura].
34 Stejně tak je možné zohlednit míru proslulosti, kterou dotčené označení požívalo v okamžiku, kdy byl požadován jeho zápis (rozsudek ze dne 11. června 2009, Chocoladefabriken Lindt Sprüngli, C‑529/07, EU:C:2009:361, bod 51), zejména pokud toto označení bylo dříve zapsáno nebo užíváno třetí osobou jako ochranná známka [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. května 2014, Simca Europe v. OHIM – PSA Peugeot Citroën (Simca), T‑327/12, EU:T:2014:240, bod 40]. Okolnost, že by užívání označení, jehož zápis je požadován, umožnilo přihlašovateli neprávem těžit z dobrého jména starší ochranné známky nebo staršího označení nebo též jména slavné osoby, totiž může být důkazem nedostatku dobré víry přihlašovatele [rozsudek ze dne 6. července 2022, Zdút v. EUIPO – Nehera a další (nehera), T‑250/21, EU:T:2022:430, bod 32].
35 Ve třetí řadě je třeba připomenout, že je na osobě, která navrhuje prohlášení neplatnosti, aby prokázala okolnosti, které umožňují dospět k závěru, že vlastník ochranné známky Evropské unie nebyl v době podání přihlášky této ochranné známky v dobré víře, jelikož dobrá víra se presumuje, není-li prokázán opak [viz rozsudek ze dne 6. července 2022, Zdút v. EUIPO – Nehera a další (nehera), T‑250/21, EU:T:2022:430, bod 34 a citovaná judikatura).
36 Pokud EUIPO shledá, že objektivní okolnosti projednávané věci, jichž se dovolává osoba navrhující prohlášení neplatnosti, mohou vést k vyvrácení domněnky dobré víry, která svědčí vlastníkovi dotčené ochranné známky v době podání přihlášky k zápisu, přísluší tomuto vlastníkovi, aby věrohodně vysvětlil cíle a obchodní logiku sledované přihláškou uvedené ochranné známky [rozsudky ze dne 23. května 2019, ANN TAYLOR a AT ANN TAYLOR, T‑3/18 a T‑4/18, EU:T:2019:357, bod 36, a ze dne 21. dubna 2021, Hasbro v. EUIPO – Kreativni Dogadaji (MONOPOLY), T‑663/19, EU:T:2021:211, bod 43].
37 Legalitu napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací senát dospěl k závěru, že žalobce v době podání přihlášky sporné ochranné známky nebyl v dobré víře, je třeba přezkoumat s ohledem na tyto předcházející úvahy.
Ke vztahu mezi žalobcem a vedlejšími účastnicemi v okamžiku podání přihlášky sporné ochranné známky
38 Žalobce tvrdí, že odvolací senát pochybil, pokud jde o povahu vztahu mezi účastníky řízení v okamžiku podání přihlášky k zápisu. Podle jeho názoru je totiž španělská společnost Bella Tawziaa II podnikem nezávislým na Groupe Bellakhdar, marocké společnosti, se kterou udržoval příležitostný obchodní vztah za účelem distribuce čaje, aniž to pro něj znamená povinnost předložit uvedené společnosti všechna svá obchodní rozhodnutí, přičemž tento příležitostný vztah neznamená nic jiného než skutečnost, že se znali.
39 EUIPO a vedlejší účastnice argumentaci žalobce zpochybňují.
40 Odvolací senát měl za to, že mezi účastníky řízení v okamžiku podání přihlášky sporné ochranné známky již existoval úzký obchodní vztah, takže žalobce nutně věděl o užívání starších práv. Uvádí totiž, že žalobce založil společnost podle španělského práva Grand Lion 4011, SL dne 29. března 2012 a o několik měsíců později zahájil jednání s osobou spřízněnou s Groupe Bellakhdar, aby s touto společností vytvořil partnerství. V tomto kontextu byla obchodní firma společnosti změněna dne 4. září 2012 na Bella Tawziaa II a poté byl navýšen její základní kapitál dne 23. října 2012, když došlo k tomu, že do společnosti vstoupila uvedená osoba spřízněná s Groupe Bellakhdar jako společník a společnost již neměla jednočlenný charakter. Kromě toho odvolací senát upřesnil, že žalobce uvádí, že nesl veškeré náklady na založení a fungování své společnosti, včetně nákladů souvisejících s přihláškou několika ochranných známek před zápisem sporné ochranné známky.
41 V projednávané věci je třeba v rámci skutkového kontextu uvést následující skutečnosti v chronologickém pořadí. Zaprvé byla dne 29. března 2012 založena společnost Grand Lion 4011, přičemž žalobce byl jejím jediným společníkem a statutárním orgánem. Zadruhé dne 4. září 2012 uvedená společnost změnila název na Bella Tawziaa II a zatřetí byl dne 18. ledna 2016 zapsán do rejstříku EUIPO převod vlastnictví ke sporné ochranné známce ve prospěch žalobce.
42 Existence přímých smluvních vztahů mezi účastníky řízení bez ohledu na přesnou povahu dohod, které mezi sebou uzavřeli, je jedním z faktorů umožňujících charakterizovat případný nedostatek dobré víry vlastníka sporné ochranné známky v době podání přihlášky k zápisu.
43 V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, podobně jako EUIPO a vedlejší účastnice, že odvolací senát měl správně za to, že ze všech důkazů předložených v rámci návrhu na prohlášení neplatnosti vyplývá, že v okamžiku podání přihlášky sporné ochranné známky, tedy dne 21. března 2013, existoval mezi účastníky řízení obchodní vztah.
44 Dále na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, odvolací senát neměl za to, že Bella Tawziaa II je dceřinou společností Groupe Bellakhdar, ale že Bella Tawziaa II byla založena za účelem zajištění partnerství mezi oběma společnostmi (viz body 47 až 50 napadeného rozhodnutí). Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, společnost Grand Lion 4011 založil dne 29. března 2012 právě žalobce a o několik měsíců později zahájil jednání s osobou spřízněnou s Groupe Bellakhdar s úmyslem vytvořit partnerství mezi oběma společnostmi. V tomto rámci byla obchodní firma společnosti následně dne 4. září 2012 změněna na Bella Tawziaa II a dne 23. října 2012 byl navýšen její základní kapitál, když došlo k tomu, že do společnosti vstoupila tato osoba spřízněná s Groupe Bellakhdar jako společník k žalobci.
45 Konečně je třeba konstatovat, že odvolací senát zohlednil obchodní vztah mezi žalobcem a Groupe Bellakhdar v okamžiku podání přihlášky sporné ochranné známky a že se skutečně jedná o okolnost, která nasvědčuje tomu, že žalobce věděl o užívání starších práv v okamžiku podání uvedené přihlášky k zápisu, jak správně uvedl odvolací senát. Je tedy třeba mít za to, že faktor týkající se existence smluvního vztahu před podáním přihlášky sporné ochranné známky, který umožňuje posoudit nedostatek dobré víry žalobce, je prokázaný.
K podobnosti mezi spornou ochrannou známkou a staršími právy
46 Žalobce tvrdí, že se odvolací senát dopustil nesprávného posouzení, když měl za to, že sporná ochranná známka a starší práva vykazují značné podobnosti. Podle něj skutečnost, že dotčené ochranné známky obsahují vyobrazení téhož zvířete, a sice lva, nestačí ke konstatování, že sporná ochranná známka a starší práva jsou podobné. Tvrdí totiž, že je běžné na čajových krabicích používat vyobrazení zvířat, konkrétně lvů, jak dokládají přílohy A.4 až A.6 žaloby, které sestávají především z vyobrazení několika čajových krabic, na nichž jsou zvířata nebo lvi a které na trhu koexistují.
47 EUIPO a vedlejší účastnice argumenty žalobce zpochybňují.
48 Odvolací senát měl nejprve za to, že v okamžiku podání přihlášky sporné ochranné známky nechala Groupe Bellakhdar nebo společnost Bella Tawziaa II zapsat několik starších práv, která se vztahovala na podobné výrobky náležející do tříd 29, 30, 32 a 43. Dále měl odvolací senát za to, že tato starší práva vykazují značné podobnosti se spornou ochrannou známkou, zvláště z důvodu výskytu společných prvků, které tvoří číslice nebo kódy „4011“ a „B552“, prezentace výrobků v podobných obalech a výskytu arabských nebo orientálních slovních prvků, jakož i vyobrazení lvů. Kromě toho upřesnil, že podobnost mezi dotčenými označeními vyplývá především ze společného odkazu na koncept a vyobrazení lva, což je rozlišovací a dominantní prvek, který nesouvisí s dotčenými výrobky. Konečně odvolací senát uvedl, že jak u slovních prvků znamenajících „lev“, tak u obrazových vyobrazení tohoto zvířete existují zjevná překrytí mezi ochrannými známkami, což činí konstatování o určitém stupni podobnosti nevyhnutelným. Odvolací senát také dodal, že i když část relevantní veřejnosti může vnímat arabské znaky pouze jako obrazový prvek, arabsky hovořící spotřebitelé nacházející se v Unii okamžitě pochopí jejich význam.
49 Nejprve je třeba konstatovat, jak správně uvedl odvolací senát, že v rámci posouzení nedostatku dobré víry ve smyslu čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 se jedná nikoli o prokázání specifického stupně podobnosti mezi kolidujícími ochrannými známkami z hlediska spotřebitelů, jako je tomu v rámci použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, ale o pochopení úmyslu žalobce v okamžiku podání přihlášky sporné ochranné známky.
50 Dále je třeba uvést, podobně jako EUIPO a vedlejší účastnice, že sporná ochranná známka vykazuje podobnosti se staršími právy vedlejších účastnic. Prvky „4011“ a „B552“, které jsou uvedeny ve srovnávaných ochranných známkách, tedy musí být považovány za totožné, pokud jde o jejich grafické ztvárnění, jejich vzájemné umístění nad sebou, jakož i jejich odkaz na tentýž koncept. Pokud jde o argument žalobce vycházející z jejich popisného charakteru, i když je možné, že nezanedbatelná část relevantní veřejnosti vnímá číslo „4011“ a alfanumerický prvek „B552“ dotčených označení jako údaje popisující jakost čaje, nic to nemění na tom, že podstatná část této veřejnosti bude tyto prvky vnímat pouze jako písmeno a číslice [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. dubna 2025, Laura Food v. EUIPO – Morghati Abderrahim (THE VERT DE CHINE 4011 ALJAMAL ALJAMAL 4011 B 552), T‑95/24, nezveřejněný, EU:T:2025:418, bod 49].
51 Konečně je třeba podobně jako EUIPO a vedlejší účastnice konstatovat, že kolidující ochranné známky jsou podobné, pokud jde o společný koncept lva. Ať již použitím vyobrazení znázorňujících zvíře jako takové nebo slovními prvky v arabštině je totiž odkaz na lva ve srovnávaných ochranných známkách silně přítomen a nutně implikuje určitou úroveň podobnosti mezi nimi. V tomto ohledu, pokud jde o arabsky hovořící spotřebitele nacházející se v Unii, je třeba konstatovat, že i když jsou dotčenými výrobky čaje, které nejsou nutně určeny těmto spotřebitelům, nelze vyloučit, že tito spotřebitelé jsou součástí relevantní veřejnosti [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. července 2024, Laura Food v. EUIPO – Bella Tawziaa II (Thé Vert de Chine AL ASSAD HBOUB R3505 Chaara 4011), T‑541/23, nezveřejněný, EU:T:2024:457, bod 32]. Je tedy nutno konstatovat, jak správně uvedl odvolací senát, že prvky v arabském jazyce vyskytující se v kolidujících označeních část veřejnosti v Unii pochopí a přizná jim význam, zatímco grafická ztvárnění lva pochopí celá veřejnost v Unii. Kromě toho, pokud jde o argument žalobce, podle kterého se lvi pravidelně objevují na čajových krabicích, i když jsou přílohy A.5 a A.6 přípustné v rozsahu, v němž se vztahují k rozhodovací praxi EUIPO, pro účely posouzení rozlišovací způsobilosti konceptu a vyobrazení lva v oblasti čaje mají jen omezený dosah. Samotný přehled ochranných známek Evropské unie obsahujících lva totiž neumožňuje prokázat, že tyto ochranné známky byly nebo jsou na trhu skutečně užívány, a a fortiori prokázat, že tento prvek je běžně užíván v dotyčném odvětví a že jej relevantní veřejnost obvykle vnímá jako běžný motiv.
52 Toto posouzení není zpochybněno argumentem žalobce vzneseným na jednání a založeným na bodě 79 rozsudku ze dne 10. července 2024, Thé Vert de Chine AL ASSAD HBOUB R3505 Chaara 4011 (T‑541/23, nezveřejněný, EU:T:2024:457), podle kterého Tribunál konstatoval, že pokud jde o ochrannou známku Evropské unie č. 013237268, která je v projednávané věci jednou ze starších ochranných známek, je málo pravděpodobné, že relevantní veřejnost, které je výrobek „čaj“ určen, vnímá koncept lva v uvedené ochranné známce. V tomto ohledu je třeba upřesnit, že bod 79 uvedeného rozsudku byl formulován ve zvláštním kontextu ochranné známky dotčené v dané věci. Tribunál v něm totiž uvedl, že v této ochranné známce, tak jak byla zapsána, je vyobrazení lvů obtížně vnímatelné z důvodu malé velikosti a relevantní veřejnost nemůže bez obtíží chápat slovní prvky „grand lion“, jakož i arabský výraz „لسبعا“ znamenající „lev“. Za těchto specifických podmínek měl Tribunál za to, že je nepravděpodobné, že by relevantní veřejnost vnímala starší ochrannou známku jako odkaz na koncept lva. Věc, v níž byl vydán rozsudek uplatněný žalobcem, se však týkala námitkového řízení založeného na čl. 8 odst. 1 nařízení č. 207/2009. Je přitom třeba připomenout, že v projednávané věci se jedná nikoli o prokázání specifického stupně podobnosti mezi kolidujícími ochrannými známkami z hlediska spotřebitelů, jako je tomu v rámci použití tohoto ustanovení, ale o pochopení úmyslu žalobce v okamžiku podání přihlášky sporné ochranné známky (viz bod 49 výše). Posouzení uvedené v bodě 79 rozsudku uplatněného žalobcem, které se vztahuje k okolnostem, které jsou vlastní věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek v rámci námitkového řízení založeného na čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, tudíž nelze v projednávané věci použít.
53 Je tudíž třeba mít za to, že faktor týkající se toho, že žalobce věděl o tom, že třetí osoba užívá totožné nebo podobné označení alespoň v jednom členském státě Unie, který musí být zohledněn při posuzování nedostatku dobré víry žalobce, je prokázaný.
K existenci nekalého úmyslu žalobce
54 Žalobce tvrdí, že se odvolací senát dopustil nesprávného posouzení, když konstatoval jeho nekalý úmysl v okamžiku podání přihlášky sporné ochranné známky. Zaprvé totiž tvrdí, že Groupe Bellakhdar informoval o svém úmyslu podat přihlášku sporné ochranné známky, což prokazují přílohy A.7 až A.11 žaloby, které obsahují dva e-maily z téhož dne a související snímky obrazovky, které si vyměnili obchodní ředitel Groupe Bellakhdar a on sám, k nimž bylo v příloze přiloženo vyobrazení sporné ochranné známky. Zadruhé tvrdí, že po dni podání přihlášky sporné ochranné známky stále ještě existoval vztah mezi společnostmi Bella Tawziaa II a Groupe Bellakhdar. V tomto ohledu tvrdí, že dne 9. září 2014 podala společnost Bella Tawziaa II přihlášku ochranné známky, která odpovídala ochranné známce Groupe Bellakhdar, a dále že kdyby chtěl z této ochranné známky získat prospěch, nepokračoval by ve spolupráci s tímto podnikem a uvedená ochranná známka by nebyla zapsána. Zatřetí tvrdí, že údajné dobré jméno starších práv v Maroku přede dnem podání přihlášky sporné ochranné známky nebylo prokázáno a nelze dospět k závěru, že existoval úmysl těžit z takového dobrého jména, jelikož v okamžiku podání přihlášky sporné ochranné známky dobré jméno neexistovalo.
55 Konečně žalobce tvrdí, že unijní normotvůrce tím, že přijal čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, nezamýšlel upravit situace, jako je tomu v projednávané věci, kdy přihlašovatel ochranné známky Unie následně podá návrh na prohlášení neplatnosti téže ochranné známky, když tvrdí nedostatek dobré víry.
56 EUIPO a vedlejší účastnice argumentaci žalobce zpochybňují.
57 Odvolací senát nejprve uvedl, že přihláška sporné ochranné známky byla podána nikoli jménem žalobce, ale jménem společnosti Bella Tawziaa II, v níž žalobce vykonával v okamžiku uvedeného zápisu funkci ředitele.
58 Uvedený odvolací senát měl dále za to, že s ohledem na časovou posloupnost událostí a podmínky podání přihlášek starších práv je pravděpodobné, že se společnost Bella Tawziaa II původně snažila zajistit „nenarušené používání“ ochranných známek Groupe Bellakhdar na evropském trhu. Odvolací senát však uvedl, že na rozdíl od dříve podaných přihlášek ochranných známek se souhlasem Groupe Bellakhdar byl zápis sporné ochranné známky proveden bez jejího souhlasu. Kromě toho poznamenal, že žalobce věděl nebo alespoň měl vědět, že rozlišovací hodnota a dobré jméno starších práv jsou založeny na vyobrazení a konceptu lva. V důsledku toho měl odvolací senát za to, že vlastník usiloval o zápis alternativní ochranné známky, která mohla být spojena se staršími právy jeho obchodních partnerů, a sice vedlejších účastnic, s cílem získat z nich prospěch a těžit z dobrého jména, které získala v oblasti čaje, jak bylo prokázáno důkazy předloženými vedlejšími účastnicemi.
59 Konečně měl odvolací senát za to, že některé události, které nastaly po podání přihlášky sporné ochranné známky, mohou být zohledněny při posouzení úmyslu žalobce v okamžiku podání uvedené přihlášky. Odvolací senát konkrétně uvedl, že dne 28. prosince 2015 byla sporná ochranná známka v plném rozsahu postoupena na žádost samotného žalobce jednajícího na základě všeobecné plné moci, což vedlo k převodu vlastnictví sporné ochranné známky ze společnosti Bella Tawzia II v jeho prospěch. Žalobce odůvodnil tento převod snahou získat zpět část uskutečněné investice a pokračovat v činnosti, přičemž uznal, že dotčená ochranná známka nemá žádnou spojitost se staršími právy, která Groupe Bellakhdar již využívala.
60 Pokud jde v prvé řadě o argument žalobce, podle kterého unijní normotvůrce v žádném případě nechtěl upravit situaci, kdy by právnická osoba, která podala přihlášku ochranné známky Evropské unie, mohla následně podat návrh na zahájení řízení o prohlášení neplatnosti téže ochranné známky, je třeba konstatovat, že situace, o kterou jde v projednávané věci, vyvolává otázku, zda lze mít za to, že fyzická osoba, která nechala zapsat ochrannou známku na účet a jménem právnické osoby, jejímž statutárním orgánem byla v té době, nebyla v okamžiku podání přihlášky v dobré víře. Jak však uvedl odvolací senát, okolnost, že právnická osoba, jejímž jménem byla ochranná známka podána, se později stane osobou navrhující prohlášení neplatnosti, nemůže vyloučit použití čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, jelikož cílem tohoto ustanovení je chránit obecný zájem a může se ho dovolávat každá fyzická nebo právnická osoba.
61 Vzhledem k tomu, že pojem „nebyl v dobré víře“ uvedený v čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 nebyl unijním normotvůrcem definován (viz bod 26 výše), nic nebrání tomu, aby byl použit, pokud z relevantních a shodujících se indicií vyplývá, že vlastník sporné ochranné známky jednal v okamžiku podání přihlášky k zápisu s nekalým úmyslem. V tomto ohledu skutečnost, že žalobce podal přihlášku sporné ochranné známky jménem společnosti, jejímž byl v té době statutárním orgánem, a že tato společnost pod jiným vedením a po odchodu žalobce následně podala návrh na prohlášení neplatnosti této ochranné známky, nemá vliv na úmysl žalobce v okamžiku podání přihlášky k zápisu.
62 Ve druhé řadě je nutno konstatovat, jak již bylo uvedeno v bodech 43 až 45 výše, že žalobce a vedlejší účastnice, zejména Groupe Bellakhdar, udržovali obchodní a smluvní vztah před podáním přihlášky sporné ochranné známky a v okamžiku tohoto podání, přičemž žalobce byl společníkem ve společnosti Bella Tawziaa II, takže mezi těmito stranami existoval vztah důvěry. Za těchto podmínek může skutečnost, že byla podána přihláška sporné ochranné známky pro totožné výrobky, a sice čaj, aniž o tom byla informována Groupe Bellakhdar, představovat porušení poctivých zvyklostí v obchodních vztazích.
63 Důkazy předložené žalobcem v příloze žaloby nemohou toto posouzení zpochybnit. Jak totiž bylo analyzováno v bodech 18 až 22 výše, přílohy A.7 až A.11 žaloby musí být prohlášeny za nepřípustné.
64 Odvolací senát tudíž správně zohlednil skutečnost, že žalobce jakožto ředitel společnosti Bella Tawziaa II, která byla v té době propojena s Groupe Bellakhdar, neinformoval Groupe Bellakhdar o svém úmyslu podat přihlášku sporné ochranné známky. S ohledem na výše uvedené úvahy totiž z žádného důkazu nevyplývá, že žalobce tento úmysl sdělil Groupe Bellakhdar.
65 Ve třetí řadě je nutno připomenout, že na rozdíl od článku 53 nařízení č. 207/2009, který uvádí výčet relativních důvodů neplatnosti ochranné známky Evropské unie a jeho cílem je chránit soukromé zájmy vlastníků některých starších práv, která kolidují s dotčenou ochrannou známkou, čl. 52 odst. 1 téhož nařízení, který zejména stanoví, že nedostatek dobré víry přihlašovatele v době podání přihlášky ochranné známky představuje absolutní důvod neplatnosti, má za cíl chránit obecný zájem a může být uplatněn jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobou, a nikoli pouze vlastníky starších práv. I když dobré jméno staršího označení může v závislosti na okolnostech projednávané věci představovat relevantní skutečnost pro účely posouzení nedostatku dobré víry, nelze od osoby, která podala návrh na prohlášení neplatnosti a dovolává se této neplatnosti, vyžadovat, aby systematicky prokazovala takové dobré jméno [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. února 2024, Dendiki v. EUIPO – D-Market (hepsiburada), T‑172/23, nezveřejněný, EU:T:2024:105, bod 38 a citovaná judikatura].
66 Kromě toho je třeba uvést, že podle judikatury citované v bodě 25 výše je možné zohlednit skutečnosti, které nastaly po podání přihlášky sporné ochranné známky, neboť tyto skutečnosti mohou rovněž potvrdit nepoctivý úmysl žalobce ke dni podání přihlášky k zápisu.
67 V projednávané věci, jak je uvedeno v bodě 71 napadeného rozhodnutí, z dokumentů předložených vedlejšími účastnicemi v průběhu správního řízení před EUIPO vyplývá, že v Maroku existoval pro výrobky na bázi čaje určitý stupeň dobrého jména nebo proslulosti starších práv. Vedlejší účastnice totiž předložily fotografie, články z tisku, bannery a katalogy, z nichž zejména vyplývá, že dvě ze starších práv byla od roku 2012 do roku 2017 užívána hlavně v Maroku. Jak uvádí EUIPO, podstatná část těchto důkazů se vztahuje k období předcházejícímu podání přihlášky sporné ochranné známky, ale lze zohlednit i skutečnosti, které nastaly po podání této přihlášky, jelikož umožňují vyvodit závěry, pokud jde o situaci existující ke dni podání této přihlášky.
68 I když vedlejší účastnice tedy nebyly povinny prokázat dobré jméno, které požívaly jejich starší ochranné známky, toto dobré jméno v Maroku může být pro účely posouzení nedostatku dobré víry zohledněno. Naproti tomu absence takového dobrého jména v Unii není pro takové posouzení relevantní (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. února 2024, hepsiburada, T‑172/23, nezveřejněný, EU:T:2024:105, bod 40 a citovaná judikatura).
69 Dále je třeba uvést, že v projednávané věci, jak správně uvedly EUIPO a vedlejší účastnice, je třeba zohlednit skutečnost, že zaprvé žalobce jmenoval svou sestru jedinou ředitelkou společnosti Bella Tawziaa II poté, co na ni převedl svůj podíl dne 25. března 2014 a následně mu udělila všeobecnou plnou moc, na základě níž jednal jako zplnomocněný zástupce, zadruhé žalobce dosáhl dne 19. května 2015 toho, že byl v jeho prospěch zapsán převod tří ochranných známek Evropské unie, jejichž vlastníkem byla společnost Bella Tawziaa II, zatřetí dne 23. listopadu 2015 postoupil tyto ochranné známky na třetí osobu a začtvrté dne 28. prosince 2015 požádal o úplný převod sporné ochranné známky ve svůj prospěch.
70 To představuje skutečnosti, které nastaly po podání přihlášky k zápisu a umožňují konstatovat, podobně jako odvolací senát, že žalobce požádal o zápis sporné ochranné známky s cílem si ji následně přivlastnit, aby získal údajné investice zpět. Uvedená ochranná známka byla totiž převedena na žalobce jím samotným, který jednal jako zmocněnec oprávněný na základě všeobecné plné moci, kterou mu udělila jeho sestra, na kterou dne 25. března 2014 převedl svůj podíl ve společnosti Bella Tawziaa II (viz bod 69 výše).
71 Konečně, jak bylo konstatováno v bodě 51 výše, kolidující ochranné známky jsou podobné díky společnému konceptu lva. Vzhledem k tomu, že žalobce věděl o starších právech vedlejších účastnic, nemůže být tato podobnost pouhou náhodou [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. října 2024, İlbay v. EUIPO – Pella-eu (PELLA), T‑514/23, nezveřejněný, EU:T:2024:727, bod 31]. Jak totiž správně uvedl odvolací senát v napadeném rozhodnutí, i když žalobce nebyl povinen uvádět na trh pouze výrobky Groupe Bellakhdar, nepřiznávalo mu to pravomoc přihlásit ochranné známky obsahující prvky, které mohou být spojovány s ochrannými známkami této vedlejší účastnice. V tomto ohledu mohl žalobce, jak správně uvedl odvolací senát, požádat o zápis související ochranné známky nebo ochranné známky znázorňující jakékoli jiné zvíře. Vybral však ochrannou známku, která představuje lva, jediné zvíře, s nímž jsou spojeny ochranné známky Groupe Bellakhdar, a která dokonce reprodukuje arabské slovní prvky ze starších práv vedlejších účastnic.
72 S ohledem na všechny okolnosti projednávané věci tedy odvolací senát právem dospěl k závěru, že žalobce nebyl v okamžiku podání přihlášky sporné ochranné známky v dobré víře ve smyslu čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.
73 Z toho vyplývá, že jediný žalobní důvod uplatněný žalobcem musí být zamítnut, a tudíž i žaloba v plném rozsahu.
K nákladům řízení
74 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
75 Vzhledem k tomu, že EUIPO a vedlejší účastnice požadovaly náhradu nákladů řízení, jednání se konalo a žalobce neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení, které vznikly v řízení před Tribunálem.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (první senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Drissovi El Hakmaoui Attilahovi se ukládá náhrada nákladů řízení.
Buttigieg
Kančeva
Bestagno
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 1. července 2026.
Podpisy
* Jednací jazyk: španělština.
Amtliche Sprachfassungen
Diese Entscheidung liegt in folgenden Amtssprachen der Union vor — alle gleichermaßen verbindlich.
ČeštinaΕλληνικάEnglishEspañolFrançaisItalianoNederlandsPolskiPortuguêsRomână