Digitální služby – Nařízení (EU) 2022/1925 – Označení za strážce přístupu – Pojem ‚hlavní služba platformy‘ – Služba on-line sociální sítě – Interpersonální komunikační služba nezávislá na číslech – On-line zprostředkovatelská služba – Rovné zacházení – Článek 3 odst. 2 a 5 nařízení 2022/1925 – Klíčová brána pro podnikatelské uživatele k oslovení koncových uživatelů – Domněnky – Vyvrácení domněnek – Článek 17 odst. 1 a 3 nařízení 2022/1925 – Podmínky pro zahájení šetření trhu – Práva na obhajobu – Povinnost uvést odůvodnění

null ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého senátu zasedajícího v kolegiu o pěti soudcích) 3. června 2026(*) „ Digitální služby – Nařízení (EU) 2022/1925 – Označení za strážce přístupu – Pojem ‚hlavní služba platformy‘ – Služba on-line sociální sítě – Interpersonální komunikační služba nezávislá na číslech – On-line zprostředkovatelská služba – Rovné zacházení – Článek 3 odst. 2 a 5 nařízení 2022/1925 – Klíčová brána pro podnikatelské uživatele k oslovení koncových uživatelů – Domněnky – Vyvrácení domněnek – Článek 17 odst. 1 a 3 nařízení 2022/1925 – Podmínky pro zahájení šetření trhu – Práva na obhajobu – Povinnost uvést odůvodnění“ Ve věci T‑1078/23, Meta Platforms, Inc., se sídlem v Menlo Park, Kalifornie (Spojené státy), zástupci: D. Jowell, D. Bailey, barristers, J. Aitken, S. Malhi, solicitors, A. Pliego Selie, O. Brouwer, T. Janssens, T. Oeyen a T. Lübbig, advokáti, žalobkyně, proti Evropské komisi, zástupci: T. Franchoo, P.-J. Loewenthal, M. Mataija a I. Naglis, jako zmocněnci, žalované, podporované: Francouzskou republikou, zástupci: T. Lechevallier, jako zmocněnec, vedlejší účastnicí, TRIBUNÁL (osmý senát zasedající v kolegiu o pěti soudcích), během porad ve složení: M. van der Woude, předseda, G. De Baere, D. Petrlík, K. Kecsmár a S. Kingston (zpravodajka), soudci, za soudní kancelář: A. Marghelis, rada, s přihlédnutím k písemné části řízení, zejména: –        písemným otázkám Tribunálu ze dne 28. března 2025 položeným žalobkyni, Komisi a Francouzské republice a k odpovědím žalobkyně a Komise došlým kanceláři Tribunálu dne 23. dubna 2025 a k odpovědím Francouzské republiky došlým kanceláři Tribunálu dne 18. dubna 2025, –        s přihlédnutím k písemným otázkám Tribunálu ze dne 2. května 2025 položeným žalobkyni a Komisi a k odpovědi žalobkyně došlé kanceláři Tribunálu dne 14. května a k odpovědi Komise došlé kanceláři Tribunálu dne 13. května 2025, po jednání konaném dne 3. června 2025, vydává tento Rozsudek 1        Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, Meta Platforms, Inc., domáhá částečného zrušení rozhodnutí Komise C(2023) 6105 final ze dne 5. září 2023, kterým byla společnost Meta označena za strážce přístupu podle článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1925 ze dne 14. září 2022 o spravedlivých trzích otevřených hospodářské soutěži v digitálním odvětví a o změně směrnic (EU) 2019/1937 a (EU) 2020/1828 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Skutečnosti předcházející sporu 2        Žalobkyně je podnikem působícím v odvětví technologií, založeným ve Spojených státech v roce 2004, jenž spolu se společnostmi, které přímo či nepřímo ovládá (dále jen společně „Meta“), provozuje on-line sociální sítě Facebook a Instagram, jakož i další služby. 3        Dne 3. července 2023 předložila žalobkyně Evropské komisi oznámení podle čl. 3 odst. 3 prvního pododstavce nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1925 ze dne 14. září 2022 o spravedlivých trzích otevřených hospodářské soutěži v digitálním odvětví a o změně směrnic (EU) 2019/1937 a (EU) 2020/1828 (Úř. věst. 2022, L 265, s. 1, dále jen „DMA“) (dále jen „oznámení“). V oznámení žalobkyně tvrdila, že její jediná služba on-line sociálních sítí financovaných on-line reklamou, která zahrnuje Facebook, Instagram, Meta Ads, Facebook Messenger (dále jen „Messenger“), Facebook Marketplace (dále jen „Marketplace“), Facebook Dating a Facebook Gaming Play, musí být kvalifikována jako hlavní služba platformy (dále jen „HSP“) typu on-line sociální sítě ve smyslu DMA. Pokud jde o služby Messenger a Marketplace, tvrdila, že nebylo dosaženo prahové hodnoty stanovené v čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA, takže v žádném případě nelze mít za to, že splňuje požadavky čl. 3 odst. 1 DMA, aby mohla být označena za strážce přístupu pro tyto služby. Předložila rovněž argumenty a důkazy podle čl. 3 odst. 5 prvního pododstavce DMA, jejichž cílem je případně vyvrátit domněnky stanovené v čl. 3 odst. 2 DMA, pokud jde o služby Messenger a Marketplace. 4        Dopisem ze dne 26. července 2023 sdělila Komise žalobkyni předběžné stanovisko k možnému označení společnosti Meta za strážce přístupu v souladu s čl. 3 odst. 4 DMA, a to zejména pro následující HSP: její službu on-line sociálně sítě Facebook, její interpersonální komunikační službu nezávislou na číslech Messenger a její on-line zprostředkovatelskou službu Marketplace (dále jen „předběžné stanovisko“). 5        Žalobkyně odpověděla na předběžné stanovisko dopisem ze dne 3. srpna 2023. 6        Dne 5. září 2023 přijala Komise napadené rozhodnutí. 7        V napadeném rozhodnutí měla Komise zaprvé za to, že: –        Facebook představuje službu on-line sociální sítě ve smyslu čl. 2 bodu 7 DMA, a proto představuje HSP ve smyslu čl. 2 bodu 2 písm. c) DMA; –        Messenger představuje interpersonální komunikační službu nezávislou na číslech ve smyslu čl. 2 bodu 9 DMA, která je samostatná a autonomní ve vztahu ke službě on-line sociální sítě Facebook, a proto představuje HSP ve smyslu čl. 2 bodu 2 písm. e) DMA; –        Marketplace představuje on-line zprostředkovatelskou službu ve smyslu čl. 2 bodu 5 DMA, která je samostatná ve vztahu ke službě on-line sociální sítě Facebook, a proto představuje HSP ve smyslu čl. 2 bodu 2 písm. a) DMA. 8        Zadruhé Komise v podstatě uvedla, že společnost Meta dosáhla všech prahových hodnot stanovených v čl. 3 odst. 2 DMA, pokud jde jednotlivě o dotčené HSP, takže lze předpokládat, že splňuje všechny podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1 DMA pro to, aby byla označena za strážce přístupu, pokud jde o tyto služby. 9        Zatřetí měla Komise za to, že argumenty předložené žalobkyní v souladu s čl. 3 odst. 5 prvním pododstavcem DMA nebyly dostatečně podložené, aby zjevně zpochybnily domněnky podle čl. 3 odst. 2 DMA, pokud jde o služby Messenger a Marketplace. V důsledku toho Komise tyto argumenty odmítla, aniž zahájila šetření trhu podle čl. 17 odst. 3 DMA. 10      Článek 1 napadeného rozhodnutí zní takto: „Společnost Meta se označuje za strážce přístupu v souladu s článkem 3 [DMA].“ 11      Článek 2 napadeného rozhodnutí zní takto: „Následující [HSP] společnosti Meta jsou klíčovou branou ve smyslu čl. 3 odst. 1 [písm.] b) [DMA]: a)      služba on-line sociální sítě Facebook společnosti Meta; [...] e)      interpersonální komunikační služba nezávislá na číslech Messenger společnosti Meta; [...] f)      on-line zprostředkovatelská služba Marketplace společnosti Meta.“ Návrhová žádání účastnic řízení 12      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál: –        zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž stanoví, že interpersonální komunikační služba nezávislá na číslech Messenger a on-line zprostředkovatelská služba Marketplace jsou klíčovými branami pro podnikatelské uživatele k oslovení koncových uživatelů (dále jen „klíčové brány“) ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) DMA, nebo podpůrně zrušil čl. 2 písm. e) a f) napadeného rozhodnutí; –        zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž stanoví, že služba on-line sociální sítě Facebook je klíčovou branou ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) DMA, nebo podpůrně zrušil čl. 2 písm. a) napadeného rozhodnutí, a to přinejmenším v obou případech v rozsahu, v němž tato HSP vylučuje službu Messenger; –        uložil Komisi náhradu nákladů řízení, včetně nákladů vynaložených případnými vedlejšími účastníky, kteří neponesou vlastní náklady řízení. 13      Komise podporovaná Francouzskou republikou navrhuje, aby Tribunál: –        žalobu zamítl; –        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení. Právní otázky 14      Na podporu žaloby žalobkyně vznáší dva žalobní důvody, z nichž první vychází z nesprávného právního posouzení, zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, nedostatečného odůvodnění nebo porušení podstatné formální náležitosti, pokud jde o kvalifikaci služby Messenger jako HSP, která je klíčovou branou v souladu s čl. 3 odst. 9 DMA, a druhý z nesprávného právního posouzení, zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, nedostatečného odůvodnění nebo porušení podstatné formální náležitosti, pokud jde o kvalifikaci služby Marketplace jako HSP, která je klíčovou branou v souladu s čl. 3 odst. 9 DMA. 15      Před přezkoumáním žalobních důvodů vznesených žalobkyní je třeba nejprve analyzovat jednak žádost žalobkyně o odstranění některých údajů ve vztahu k veřejnosti a jednak otázku, zda má žalobkyně nadále právní zájem na podání žaloby na neplatnost napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž toto rozhodnutí kvalifikuje službu Marketplace jako HSP, která je klíčovou branou. K žádosti o odstranění údajů ve vztahu k veřejnosti 16      V průběhu řízení před Tribunálem žalobkyně v podstatě na základě článků 66 a 66a jednacího řádu Tribunálu požádala samostatnými podáními o odstranění některých údajů ve vztahu k veřejnosti, zejména některých informací týkajících se změn služby Marketplace, ke kterým došlo dne 31. července 2023, popsaných v bodě 210 níže, a pojmu power sellers, jak jej společnost Meta používá ve svém interním systému k identifikaci uživatelů služby Marketplace, kteří zveřejňují vysoký počet inzerátů nebo je zveřejňují s vysokou četností. 17      V tomto ohledu je třeba připomenout, že při sladění mezi zveřejňováním soudních rozhodnutí a právem na ochranu osobních údajů a obchodního tajemství musí soud za okolností každého případu hledat spravedlivou rovnováhu, a to rovněž s ohledem na právo veřejnosti na přístup k soudním rozhodnutím v souladu se zásadami zakotvenými v článku 15 SFEU (viz rozsudek ze dne 27. dubna 2022, Sieć Badawcza Łukasiewicz – Port Polski Ośrodek Rozwoju Technologii v. Komise, T‑4/20, EU:T:2022:242, bod 29 a citovaná judikatura). 18      Kromě toho důvěrnost některého dokumentu ve spisu není odůvodněna například v případě informací, které jsou již veřejné nebo k nimž mohou mít přístup široká veřejnost nebo některé odborné kruhy, v případě informací zmiňovaných rovněž v jiných částech nebo písemnostech ve spisu, ve vztahu k nimž účastník řízení, který si přeje důvěrnost dotčené informace zachovat, opomenul podat žádost v tomto smyslu, v případě informací, které nejsou natolik specifické nebo přesné, aby odhalovaly důvěrné údaje, nebo v případě informací, které do velké míry vyplývají nebo je lze vyvodit z jiných informací, k nimž mají dotčené osoby legálně přístup (viz usnesení ze dne 14. března 2022, Bulgarian Energy Holding a další v. Komise, T‑136/19, EU:T:2022:149, bod 9 a citovaná judikatura). 19      Kromě toho informace, které byly tajné nebo důvěrné, ale jsou starší pěti let, musí být z důvodu plynutí času v zásadě považovány za historické a z tohoto důvodu zbaveny tajné nebo důvěrné povahy, ledaže účastník, který tuto povahu uplatňuje, výjimečně prokáže, že navzdory svému stáří tyto informace stále představují zásadní znaky jeho obchodního postavení nebo postavení třetích osob (viz rozsudek ze dne 19. června 2018, Baumeister, C‑15/16, EU:C:2018:464, bod 54 a citovaná judikatura). 20      Je tudíž třeba v nejvyšší možné míře vyhovět žádosti žalobkyně, pokud tomu nebrání právo veřejnosti na přístup k soudním rozhodnutím. 21      V projednávané věci není namístě prohlásit údaje týkající se změn, ke kterým došlo dne 31. července 2023, za důvěrné, jelikož zaprvé žalobkyně zveřejnila údaje týkající se uvedených změn na své internetové stránce, která je přístupná široké veřejnosti, zadruhé se o těchto údajích diskutovalo na jednání a lze je vyvodit z obsahu bodů 241 a 262 odůvodnění veřejného znění napadeného rozhodnutí a zatřetí je jejich zmínění odůvodněno požadavkem poskytnout srozumitelnou odpověď na argumenty účastnic řízení. 22      Pokud jde o žádost o odstranění údajů ve vztahu k veřejnosti týkajících se pojmu power sellers služby Marketplace, je třeba uvést, že údaje týkající se tohoto pojmu, jak jsou používány v interním systému žalobkyně, nejsou v tomto rozsudku zpřístupněny. Je tedy třeba konstatovat, že žádost o odstranění uvedených údajů ve vztahu k veřejnosti je bezpředmětná. 23      Pokud jde dále o výraz power sellers jako takový, žalobkyně zaprvé neuvádí důvod, proč má za to, že s tímto výrazem musí být ve vztahu k veřejnosti zacházeno důvěrně. V projednávané věci se žalobkyně omezuje na obecné tvrzení, že tento výraz odkazuje na citlivé obchodní údaje týkající se způsobu, jakým interně hodnotí určité kategorie uživatelů, a že zpřístupnění těchto údajů by vážně poškodilo její oprávněné obchodní zájmy. Toto odůvodnění přitom neumožňuje Tribunálu pochopit, jak by zpřístupnění výrazu power sellers samo o sobě, které ostatně podle žalobkyně odkazuje na starší koncept, který již žalobkyně interně nepoužívala dlouho před přijetím napadeného rozhodnutí, mohlo vážně poškodit její oprávněné obchodní zájmy. Zadruhé byl tento výraz zpřístupněn na jednání. Zatřetí má Tribunál za to, že zpřístupnění tohoto výrazu je odůvodněno požadavkem poskytnout srozumitelnou odpověď na argumenty účastnic řízení. 24      Je tedy třeba zamítnout žádost žalobkyně o odstranění údajů ve vztahu k veřejnosti, které se týkají popisu změn služby Marketplace, ke kterým došlo dne 31. července 2023, a výrazu power sellers. K trvání právního zájmu žalobkyně na podání žaloby na neplatnost napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž toto rozhodnutí kvalifikuje službu Marketplace jako HSP, která je klíčovou branou 25      Je třeba zkoumat, zda má žalobkyně nadále právní zájem na podání žaloby na neplatnost napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž toto rozhodnutí kvalifikuje službu Marketplace jako HSP, která je klíčovou branou v návaznosti na přijetí rozhodnutí Komise C(2025) 2547 ze dne 23. dubna 2025 přijatého na základě čl. 4 odst. 1 DMA (věc DMA.100044 – Meta – On-line zprostředkovatelská služba – Marketplace), jehož shrnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. C, 2025/4223), kterým Komise zrušila čl. 2 písm. f) napadeného rozhodnutí, kterým byla služba Marketplace označena za HSP na základě čl. 3 odst. 9 DMA (dále jen „pozměňující rozhodnutí“). 26      V pozměňujícím rozhodnutí Komise v podstatě dospěla k závěru, že s ohledem na dodatečná opatření zavedená žalobkyní v prosinci 2023 a lednu 2024 žalobkyně prokázala, že došlo k podstatné změně jedné ze skutečností, na nichž bylo rozhodnutí o označení založeno ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) DMA. Konkrétně měla Komise v podstatě za to, že kritérium týkající se prahové hodnoty 10 000 podnikatelských uživatelů stanovené v čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA nebylo splněno, a služba Marketplace proto již nebyla klíčovou branou ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) DMA, aniž bylo nezbytné, aby se vyjádřila k otázce, zda služba Marketplace ke dni přijetí pozměňujícího rozhodnutí stále představovala on-line zprostředkovatelskou službu ve smyslu čl. 2 bodu 5 DMA. 27      V odpověď na organizační procesní opatření ze dne 2. května 2025, v němž byly hlavní účastnice řízení vyzvány, aby se vyjádřily k dopadům pozměňujícího rozhodnutí na druhý žalobní důvod, žalobkyně uvedla, že na druhém žalobním důvodu trvá v plném rozsahu. 28      V odpovědi na organizační procesní opatření uvedené v bodě 27 výše Komise nezpochybnila právní zájem žalobkyně na řízení. V souladu s judikaturou (rozsudek ze dne 15. července 2025, ECB a Komise v. Corneli, C‑777/22 P a C‑789/22 P, EU:C:2025:580, bod 98) však přísluší Tribunálu, aby před rozhodnutím o meritu věci, která mu byla předložena, ověřil, případně i bez návrhu, zda má žalobkyně nadále právní zájem na řízení. 29      V tomto ohledu je třeba uvést, že právní zájem žalobce na podání žaloby nemusí nevyhnutelně zaniknout z důvodu, že napadený akt přestal vyvolávat účinky v průběhu řízení. Osoba dotčená tímto aktem totiž může mít nadále právní zájem na jeho zrušení, aby dosáhla zjednání nápravy své situace nebo aby přiměla autora napadeného aktu k tomu, že v budoucnu provede odpovídající změny a zabrání tak riziku, že se protiprávnost, kterou je napadený akt údajně postižen, v budoucnu zopakuje. I v případech, kdy se ukáže, že z důvodu okolností není možné splnit povinnost orgánu, který je autorem zrušeného aktu, přijmout opatření vyplývající z rozsudku, kterým byla tato neplatnost prohlášena, může mít žaloba na neplatnost nadále význam jakožto základ případné žaloby na náhradu škody (viz rozsudek ze dne 30. června 2022, Camerin v. Komise, C‑63/21 P, nezveřejněný, , EU:C:2022:516, bod 48 a citovaná judikatura). 30      Pokud jde konkrétně o zrušení napadeného rozhodnutí nebo jeho části, žalobce může mít stále právní zájem na prohlášení neplatnosti zrušeného aktu, jelikož zrušení aktu jeho autorem nemá stejné právní účinky jako případné prohlášení neplatnosti Tribunálem. Zrušení aktu orgánu jeho autorem totiž není uznáním jeho protiprávnosti a má účinky ex nunc, zatímco prohlášení neplatnosti má účinky ex tunc (viz rozsudek ze dne 9. září 2011, Dow AgroSciences a další v. Komise, T‑475/07, EU:T:2011:445, bod 68 a citovaná judikatura). 31      V projednávané věci byla část napadeného rozhodnutí týkající se služby Marketplace, a zejména čl. 2 písm. f) výroku tohoto rozhodnutí, pozměňujícím rozhodnutí zrušena, nikoli vzata zpět. Měla tedy právní účinky na situaci žalobkyně, pokud jde o období, které trvalo až do jejího zrušení. 32      Jak ostatně účastnice řízení připouštějí, z důvodu přijetí napadeného rozhodnutí musela žalobkyně v souladu s čl. 3 odst. 10 DMA splnit příslušné povinnosti DMA, pokud jde o službu Marketplace, do šesti měsíců od tohoto přijetí, nejpozději tedy do 7. března 2024. 33      Z výše uvedeného vyplývá, že částečným zrušením napadeného rozhodnutí, pokud jde o službu Marketplace, od 23. dubna 2025 žalobkyně nedosáhla zjednání nápravy své situace ve smyslu judikatury citované v bodech 29 a 30 výše, takže si zachovává právní zájem na podání žaloby na neplatnost napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž toto rozhodnutí kvalifikuje službu Marketplace jako HSP, která je klíčovou branou. K prvnímu žalobnímu důvodu týkajícímu se kvalifikace služby Messenger jako HSP, která je klíčovou branou 34      První žalobní důvod je rozdělen na čtyři části, které vycházejí: –        první část ze skutečnosti, že Komise opomněla uznat, že vzhledem k charakteristikám služby Messenger tato služba odpovídá on-line chatovací funkci HSP typu on-line sociální sítě Facebook, která je nedílnou součástí této HSP; –        druhá část ze skutečnosti, že Komise označila službu Messenger za HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, která je samostatná a autonomní ve vztahu k on-line sociální síti Facebook, jelikož správně neuplatnila a nevyložila ustanovení DMA; –        třetí část ze skutečnosti, že Komise nesprávně dospěla k závěru, že služba Messenger byla jednotlivě klíčovou branou, a to tím, že odmítla argumenty a důkazy předložené žalobkyní v průběhu správního řízení podle čl. 3 odst. 5 DMA z důvodu, že zjevně nezpochybňují domněnky stanovené v čl. 3 odst. 2 DMA, a to bez zahájení šetření trhu podle čl. 17 odst. 1 nebo 3 DMA; –        čtvrtá část ze skutečnosti, že Komise předložila nové důkazy poprvé v napadeném rozhodnutí, čímž porušila podstatnou formální náležitost. K první části týkající se konkrétního posouzení služby Messenger a její kvalifikace jako HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech 35      V rámci první části žalobkyně zpochybňuje posouzení provedené Komisí, na jehož základě Komise odmítla uznat, že služba Messenger představuje pouhou on-line chatovací funkci HSP typu on-line sociální sítě Facebook, která je nedílnou součástí této HSP. Tato část se v podstatě dělí na tři výtky. –       K první výtce vycházející z toho, že Komise nezohlednila, nesprávně vyložila nebo zkreslila důkazy předložené žalobkyní 36      Žalobkyně tvrdí, že Komise nezohlednila, nesprávně vyložila nebo zkreslila důkazy prokazující, že služba Messenger odpovídala pouze on-line chatovací funkci HSP typu on-line sociální sítě Facebook, která je nedílnou součástí této HSP. Komise se podle ní dopustila nesprávného posouzení, když měla za to, že důkazy, které měla k dispozici při přijetí napadeného rozhodnutí, prokazují, že služba Messenger představuje samostatnou službu, kterou koncoví uživatelé mohou používat a kterou používají odděleně od sítě Facebook. 37      Komise s argumentací žalobkyně nesouhlasí. 38      Podle čl. 3 odst. 1 DMA je podnik označen za strážce přístupu, pokud splňuje tři kumulativní podmínky, včetně podmínky uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení poskytovat HSP, která je klíčovou branou. 39      Článek 2 bod 2 DMA stanoví, že HSP se rozumí kterákoli ze služeb uvedených v tomto ustanovení, a zejména služby on-line sociálních sítí a interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech. 40      V napadeném rozhodnutí Komise dospěla k závěru, že vzhledem k vlastnostem služby Messenger posuzovaným in concreto představuje tato služba autonomní HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, kterou nelze považovat za pouhou on-line chatovací funkci HSP typu on-line sociální sítě Facebook. 41      V tomto ohledu měla Komise za to, že společnost Meta poskytuje službu Messenger na trhu jako službu, která je samostatná ve vztahu k síti Facebook a že užívání služby Messenger pro [důvěrné](1) většinu uživatelů není iniciováno použitím on-line sociální sítě Facebook. 42      Komise přitom k tomuto závěru dospěla správně. Zaprvé se totiž tento závěr opírá o skutečnost, že společnost Meta vyvinula autonomní aplikace pro službu Messenger, zejména pro mobilní zařízení. Jak Komise uvedla v bodě 177 odůvodnění napadeného rozhodnutí, pro mobilní zařízení existuje aplikace Messenger samostatná ve vztahu k aplikaci sítě Facebook, kterou si uživatelé musí stáhnout a otevřít ke čtení nebo zasílání zpráv. Vzhledem k tomu, že při používání služby Messenger převládá používání na mobilních zařízeních, jak je uvedeno v poznámce pod čarou 150 napadeného rozhodnutí a nebylo žalobkyní zpochybněno, tato aplikace pro mobilní zařízení, která je samostatná ve vztahu k on-line sociální sítě Facebook, je branou k službě Messenger pro [důvěrné] většinu uživatelů. 43      Zadruhé, jak uvedla Komise v bodě 169 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakmile jsou uživatelé identifikováni díky identifikátoru sítě Facebook, mohou používat službu Messenger bez ohledu na to, zda je jejich účet na síti Facebook aktivován nebo deaktivován a zda jsou zároveň aktivní na on-line sociální síti Facebook, což představuje relevantní skutečnost pro posouzení, zda jsou Messenger a Facebook samostatnými službami. 44      Zatřetí je posouzení Komise rovněž správně založeno na skutečnosti, že společnost Meta poskytuje a propaguje nástroje specifické pro službu Messenger, které podnikům umožňují spolupracovat s širokou uživatelskou základnou, například tím, že jim umožňují získávat potenciální zákazníky, poskytovat zákaznický servis a využívat systém pro opětovné oslovení zákazníků. Jak se uvádí v bodě 181 odůvodnění napadeného rozhodnutí, existence takových nástrojů naznačuje, že společnost Meta koncipuje službu Messenger jako autonomní platformu v rámci svého ekosystému. 45      Kromě toho argumenty uplatněné žalobkyní, které jsou uvedené níže v bodě 46 a následujících, neumožňují zpochybnit závěr Komise, podle kterého důkazy, které měla k dispozici při přijetí napadeného rozhodnutí, prokazují, že služba Messenger představuje HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, která je samostatná a autonomní ve vztahu k HSP typu on-line sociální sítě Facebook. 46      Zaprvé žalobkyně zpochybňuje, že by přístup do služby Messenger na mobilních zařízeních vyžadoval ke dni přijetí napadeného rozhodnutí zvláštní aplikaci, jak je uvedeno v bodě 42 výše. Tvrdí, že příloha A.26 žaloby ukazuje snímky obrazovky určitého počtu hlavních funkcí, které služba Messenger používá a k nimž mají uživatelé přímý přístup z aplikace Facebook. Dále uvádí, že na mobilních zařízeních mohli mít uživatelé, kteří nevyužívali aplikaci sítě Facebook, ale internetové stránky sítě Facebook, přístup do služby Messenger přímo prostřednictvím sítě Facebook bez přístupu přes aplikaci služby Messenger. 47      V tomto ohledu není nezbytné určit, zda argumenty uvedené v bodě 46 výše již byly žalobkyní uplatněny během správního řízení, ani zda by mohly být považovány za přípustné, což Komise zpochybňuje v případě, že by byly uplatněny poprvé až před Tribunálem. Tyto argumenty totiž každopádně neumožňují zneplatnit zjištění Komise uvedené v bodě 42 výše, podle kterého způsob, jakým je služba Messenger nabízena, vede k tomu, že specifická aplikace služby Messenger pro mobilní zařízení je branou do služby Messenger pro [důvěrné] většinu uživatelů. Konkrétně oba případy, kterých se žalobkyně dovolává, představují pouze omezené výjimky, pokud jde o přístup do služby Messenger prostřednictvím vyhrazené aplikace. 48      Pokud jde totiž o argument žalobkyně, podle kterého některá sdělení ve službě Messenger mohou být stahována z aplikace sítě Facebook, aniž je aplikace služby Messenger otevřena (zejména funkce spočívající ve sdílení reel, a sice krátké videonahrávky, nebo story, a sice sekvence krátkých videonahrávek nebo fotografií), tento argument se týká pouze těchto konkrétních sdělení zmíněných žalobkyní, která jsou určena k usnadnění šíření obsahu sítě Facebook prostřednictvím služby Messenger, a nikoli jiných obvyklých funkcí, jako jsou funkce umožňující psát a číst zprávy a odpovídat na ně. 49      Pokud jde dále o argument žalobkyně, podle kterého měli uživatelé dotčených služeb prostřednictvím mobilních zařízení vždy možnost přístupu do služby Messenger z internetové stránky sítě Facebook, aniž se připojili přes aplikaci služby Messenger, tento argument se týká okrajové situace ve srovnání se situací [důvěrné] většiny uživatelů, kteří přistupují do služby Messenger prostřednictvím vyhrazené aplikace pro mobilní zařízení, jelikož u služby Messenger převažuje používání prostřednictvím mobilních zařízení, což žalobkyně nezpochybňuje. (viz bod 42 výše). 50      Zadruhé se žalobkyně dovolává skutečnosti, že 100 % komunikace v rámci služby Messenger probíhá mezi uživateli sítě Facebook a že v roce 2022 bylo [80–100] % měsíčních aktivních uživatelů služby Messenger rovněž měsíčními aktivními uživateli jiných funkcí sítě Facebook a dále že [80–100] % denních aktivních uživatelů služby Messenger používalo během téhož dne rovněž další funkce sítě Facebook. Tyto údaje však neprokazují, že by služba Messenger a síť Facebook měly být pro účely DMA považovány za jedinou HSP, ale pouze prokazují, že se žalobkyně rozhodla omezit používání služby Messenger na uživatele, kteří mají identifikátor na síti Facebook. Nic to však nemění na tom, jak Komise uvedla v bodě 182 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že tito uživatelé mohou využívat a skutečně využívají službu Messenger nezávisle na on-line sociální síti Facebook. 51      Zatřetí žalobkyně vytýká Komisi, že v bodě 184 odůvodnění napadeného rozhodnutí odmítla údaje, které předložila ohledně týdenních aktivních uživatelů služby Messenger, aniž je správně analyzovala. Komise totiž měla tyto údaje týkající se korelace mezi používáním služby Messenger a používáním sítě Facebook srovnávat s údaji týkajícími se měsíčních aktivních uživatelů a denních aktivních uživatelů, které jsou uvedeny v bodě 50 výše. Komise měla přinejmenším vysvětlit důvody, proč nepřihlédla k předloženým číselným údajům. 52      Nicméně skutečnost, že Komise v napadeném rozhodnutí výslovně nezmínila údaje týkající se měsíčních a denních aktivních uživatelů služby Messenger, které žalobkyně předložila během správního řízení, ani tyto údaje nespojila s údaji týkajícími se týdenních aktivních uživatelů služby Messenger, které byly analyzovány v bodě 184 odůvodnění napadeného rozhodnutí, neznamená, že v rámci posouzení všechny tyto údaje nezohlednila. 53      V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že odůvodnění vyžadované čl. 296 druhým pododstavcem SFEU musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření a příslušný soud mohl vykonávat přezkum. Není požadováno, aby v odůvodnění byly vylíčeny všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky čl. 296 druhého odstavce SFEU, musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (viz rozsudek ze dne 29. července 2024, Ryanair a Laudamotion v. Komise, C‑591/21 P, nezveřejněný, EU:C:2024:635, bod 166 a citovaná judikatura). 54      V projednávané věci přitom napadené rozhodnutí uvádí důvody, proč Komise nepovažovala skutečnosti týkající se korelace mezi používáním služby Messenger a používáním sítě Facebook za přesvědčivé. V bodě 182 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že skutečnost, že ke všem kontaktům prostřednictvím služby Messenger docházelo mezi uživateli, kteří mají účet na síti Facebook, byla pouze důsledkem koncepce této služby ke dni přijetí tohoto rozhodnutí. Kromě toho v bodě 187 odůvodnění tohoto rozhodnutí Komise uvedla, že částečné překrývání měsíčních aktivních koncových uživatelů služby Messenger a měsíčních aktivních koncových uživatelů sítě Facebook nebyla překvapivá vzhledem k tomu, že se společnost Meta rozhodla použít identifikátor sítě Facebook jako identifikátor pro používání služby Messenger, což neumožňuje zpochybnit její závěr o autonomním používání služby Messenger ze strany uživatelů. 55      Začtvrté žalobkyně nemůže Komisi vytýkat, že řádně nezohlednila obsah studie předložené jako příloha A.27 žaloby, která potvrzuje, že evropští uživatelé služeb on-line sociálních sítí, kteří byli určeni Komisí, systematicky považují on-line chatovací funkci on-line sociální sítě za základní prvek uživatelské zkušenosti této sociální sítě. Ač není nutné rozhodnout o přípustnosti této přílohy, nelze Komisi vytýkat, že nezohlednila výsledky této studie, jelikož tato studie byla vypracována po přijetí napadeného rozhodnutí. V každém případě skutečnost, že většina uživatelů on-line sociálních sítí považuje integraci funkcí sociální sítě a služeb zasílání přímých zpráv za velmi důležitou pro využívání těchto sociálních sítí a jsou zklamáni, když jsou tyto funkce odděleny, neposkytuje žádné informace o tom, jakým způsobem je služba Messenger poskytována uživatelům. 56      Zapáté žalobkyně tvrdí, že Komise zkreslila údaje, které předložila a které jsou uvedeny v bodě 185 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobkyně totiž prokázala, že při zohlednění první denní návštěvy přibližně [10–20] milionů uživatelů mobilních zařízení vstoupilo do aplikace služby Messenger pro mobilní zařízení prostřednictvím brány nabízené sítí Facebook, což odpovídá [0–30] % denní uživatelské základny služby Messenger. Komise z toho přitom vyvodila, že [70–100] % denního používání služby Messenger nebylo iniciováno použitím sítě Facebook. Údaje poskytnuté žalobkyní se však týkají pouze první denní návštěvy uživatelů a navíc pouze prostřednictvím mobilního zařízení. Tyto údaje tedy neodrážejí všechna denní užívání služby Messenger, která jsou iniciována použitím sítě Facebook. 57      V tomto ohledu i za předpokladu, že by se Komise dopustila nesprávného skutkového zjištění procentního podílu denního užívání služby Messenger na mobilních zařízeních, které nebylo iniciováno použitím sítě Facebook, argumentace žalobkyně neumožňuje vyvrátit tvrzení Komise uvedené v bodě 185 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého pro [důvěrné] většinu uživatelů aplikace služby Messenger pro mobilní zařízení první použití aplikace služby Messenger v průběhu dne neproběhlo kliknutím na odkaz v aplikaci sítě Facebook, ale přímým otevřením aplikace služby Messenger. Kromě toho, když Komise v průběhu správního řízení požádala žalobkyni, aby jí v tomto ohledu poskytla podrobnější údaje, zejména rozdělení uživatelů, kteří vstoupili do aplikace služby Messenger prostřednictvím internetové stránky sítě Facebook, aplikace sítě Facebook, aplikace služby Messenger pro mobilní zařízení nebo zásuvného modulu (plugin) Facebook Messenger Chat, žalobkyně odpověděla, že takové údaje nemá k dispozici. 58      Zašesté žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně vyložila nebo zkreslila veřejně přístupné obchodní dokumenty, sdělení investorům a uživatelům, jakož i finanční zprávy společnosti Meta, když měla za to, že tyto texty uvádějí, že služba Messenger neodpovídá on-line chatovací funkci sítě Facebook, která je nedílnou součástí HSP typu on-line sociální sítě Facebook. 59      Komise však z dokumentů uvedených v bodě 58 výše správně vyvodila, že společnost Meta koncipovala, prezentovala a profilovala službu Messenger jako autonomní službu, která jde nad rámec pouhé on-line chatovací funkce sítě Facebook. Jak uvedla Komise v bodě 180 odůvodnění napadeného rozhodnutí, s odkazem na formulář „10-K“ společnosti Meta Platforms za účetní období končící 31. prosince 2022 společnost Meta ve svých finančních zprávách rozlišuje následující čtyři služby v rámci své „rodiny aplikací“: Facebook, Instagram, Messenger a WhatsApp. V jiných sděleních investorům, jako je sdělení uvedené Komisí v poznámce pod čarou 158 bodu 180 odůvodnění napadeného rozhodnutí, která spočívá v přepisu telekonference ze dne 26. října 2022 o výsledcích třetího čtvrtletí roku 2022 společnosti Meta, tato společnost odkazuje na monetizaci služby Messenger jako takové a uvádí, že služba zasílání zpráv poskytovaná prostřednictvím služeb WhatsApp a Messenger představuje „významnou příležitost k monetizaci“ díky vývoji takových produktů, jako jsou reklamy typu „klikni k zaslání zprávy“ (click-to-message) a placená služba zasílání zpráv. 60      Je pravda, že otázka, zda je služba Messenger HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, nebo funkce, která je nedílnou součástí HSP typu on-line sociální sítě Facebook, musí být posouzena z objektivního hlediska koncových uživatelů. Zohlednění dokumentů takového druhu, jako jsou dotčené dokumenty, však není pro takové posouzení zcela irelevantní, neboť tyto dokumenty mohou spolu s dalšími shodujícími se skutečnostmi poskytnout informace, jako je tomu v projednávané věci v případě úvah uvedených v bodech 42 až 44 výše, o způsobu, jakým poskytovatel služeb konfiguruje své služby pro uvedené uživatele, a tedy o způsobu, jakým budou tyto služby následně těmito uživateli využívány. 61      Argumentace žalobkyně tedy musí být zamítnuta, a tudíž i první výtka v plném rozsahu. –       Ke druhé výtce vycházející z údajného diskriminačního a svévolného posouzení služby Messenger 62      Žalobkyně tvrdí, že způsob, jakým Komise posuzovala on-line chatovací funkci služeb sociálních sítí jiných podniků, které byly označeny za strážce přístupu, vykazuje zjevné nesoudržnosti, což činí napadené rozhodnutí svévolným a diskriminačním. 63      Komise s argumentací žalobkyně nesouhlasí. 64      Je třeba připomenout, že Komise je povinna provést individuální analýzu okolností každého případu, aniž je vázána předchozími rozhodnutími týkajícími se jiných hospodářských subjektů nebo jiných HSP (rozsudek ze dne 17. července 2024, Bytedance v. Komise, T‑1077/23, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2024:478, body 68 a 375). 65      Kromě toho podle stálé judikatury zásada rovného zacházení, která je obecnou zásadou práva Evropské unie zakotvenou v článcích 20 a 21 Listiny, vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (viz rozsudek ze dne 16. června 2022, Sony Optiarc a Sony Optiarc America v. Komise, C‑698/19 P, EU:C:2022:480, bod 153 a citovaná judikatura). 66      V tomto ohledu se žalobkyně zaprvé dovolává rozhodnutí Komise C(2023) 6100 final ze dne 5. září 2023, kterým byla společnost Apple označena za strážce přístupu podle článku 3 DMA (věc DMA.100013 Apple – online intermediation services – app stores, DMA.100025 Apple – operating systems and DMA.100027 Apple – web browsers), jehož shrnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. C, C/2023/548) (dále jen „rozhodnutí o označení společnosti Apple“), v němž měla Komise za to, že App Store představuje jedinou HSP typu on-line zprostředkovatelské služby bez ohledu na typ přístroje, z něhož je tato služba přístupná. Přístup Komise týkající se služby Messenger přitom není v rozporu s přístupem přijatým v rozhodnutí o označení společnosti Apple. Komise totiž službu Messenger nerozdělila na různé HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech podle druhu zařízení použitého pro přístup k této službě, ale kvalifikovala službu Messenger jako jedinou HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech bez ohledu na způsob, jakým k ní měli uživatelé přístup. 67      Pokud jde o službu iMessage společnosti Apple, které se žalobkyně dovolává zadruhé, je třeba uvést, že tato služba není poskytována v souvislosti s HSP typu on-line sociální sítě. Otázka rozlišení mezi interpersonálními komunikačními službami nezávislými na číslech a on-line sociálními sítěmi tedy nebyla v rozhodnutí o označení společnosti Apple vznesena, takže toto rozhodnutí se v tomto ohledu nejeví jako relevantní. 68      Pokud jde o on-line chatovací funkce sítí TikTok a LinkedIn, které žalobkyně cituje zatřetí, je třeba uvést, že tyto funkce neměly stejné vlastnosti jako služba Messenger, a zejména nevykazovaly takové hlavní charakteristiky, jako jsou ty, které vedly Komisi k závěru, že služba Messenger představuje autonomní a samostatnou HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, a sice jednak skutečnost, že služba Messenger mohla být užívána mimo on-line sociální síť Facebook, zejména prostřednictvím dedikované aplikace, a jednak skutečnost, že služba Messenger mohla být rovněž užívána s deaktivovaným účtem sítě Facebook. 69      Kromě toho žalobkyně v odpovědích na písemné otázky Tribunálu ze dne 28. března 2025 tvrdí, že Komise zaujala odlišný přístup v rozhodnutí C(2024) 3176 final ze dne 13. května 2024 týkajícím se rozhodnutí přijatého podle článku 3 DMA (VĚC DMA.100019 – BOOKING – ONLINE INTERMEDIATION SERVICES – VERTICALS), jehož shrnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. C, C/2024/4360), kterým označila společnost Booking Holdings Inc. za strážce přístupu, když považovala služby Booking.com a RentalCars.com za jedinou HSP pro účely DMA bez ohledu na existenci samostatných aplikací a internetových stránek, jelikož tyto služby jsou přístupné prostřednictvím jediného účtu stejně jako Facebook a Messenger. 70      Na rozdíl od skutkové situace v projednávané věci však z rozhodnutí C(2024) 3176 final vyplývá, že uživatelé měli přístup ke všem dotčeným službám, včetně služeb pronájmu vozidel, bez přístupu přes oddělenou specializovanou aplikaci. V projednávané věci, jak bylo uvedeno v bodě 42 výše, přitom Komise správně konstatovala, že společnost Meta vyvinula samostatné aplikace pro službu Messenger, a pokud jde o aplikaci používanou na mobilních zařízeních, tato aplikace představuje bránu do služby Messenger pro [důvěrné] většinu uživatelů. 71      Druhá výtka tedy musí být zamítnuta. –       Ke třetí výtce vycházející z údajného porušení přílohy DMA 72      Žalobkyně vytýká Komisi, že vycházela z přílohy DMA, aby mohla mít za to, že služba Messenger je HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, která je samostatná a autonomní ve vztahu k HSP typu on-line sociální sítě Facebook. V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že i za předpokladu, že by příloha DMA byla relevantní pro vymezení HSP, což zpochybňuje, napadené rozhodnutí uvedenou přílohu neuplatňuje správně. Bod D odst. 2 uvedené přílohy totiž vyžaduje, aby byla služba Messenger považována za součást HSP typu on-line sociální sítě Facebook, jelikož je používána ke stejným účelům jako tato on-line sociální síť, a sice umožňuje uživatelům sítě Facebook připojit se a komunikovat mezi sebou, sdílet obsah a objevovat další uživatele a další obsah. 73      Komise s argumentací žalobkyně nesouhlasí. 74      Pokud jde nejprve o relevanci přílohy DMA pro vymezení HSP, které jsou nabízeny integrovaným způsobem, je třeba uvést, že tato příloha má stejnou právní sílu jako samotné DMA a je nedílnou součástí tohoto nařízení (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 24. listopadu 2010, Komise v. Rada, C‑40/10, EU:C:2010:713, bod 61). 75      Podle bodu A odst. 1 přílohy DMA je účelem této přílohy „upřesnit metodiku pro identifikaci a výpočet ‚aktivních koncových uživatelů‘ a ‚aktivních podnikatelských uživatelů‘ pro každou [HSP] uvedenou v čl. 2 bodě 2 [DMA]“, aby podniky mohly posoudit, zda jejich HSP splňují kvantitativní prahové hodnoty stanovené v čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA, a bylo na ně tedy možno nahlížet tak, že splňují požadavek stanovený v čl. 3 odst. 1 písm. b) DMA. 76      Vzhledem k tomu, že cílem přílohy DMA je umožnit podnikům identifikovat aktivní koncové uživatele a aktivní podnikatelské uživatele každé HSP uvedené v čl. 2 bodě 2 DMA, je třeba konstatovat, že obsahuje relevantní údaje pro vymezení HSP nabízených podnikem integrovaným způsobem. Pokud by Komise použila pro vymezení HSP jiná kritéria než ta, která podniky používají pro výpočet aktivních koncových uživatelů a aktivních podnikatelských uživatelů svých HSP, za účelem posouzení, zda jsou dosaženy prahové hodnoty stanovené v čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA, podniky by nemohly těžit z právní jistoty, kterou jim musí poskytovat příloha DMA, jak je stanoveno v bodě 20 odůvodnění tohoto nařízení. 77      Za těchto podmínek je třeba pro posouzení a vymezení HSP ve smyslu DMA rovněž zohlednit údaje, které obsahuje příloha DMA, pokud jde o případy, kdy je třeba služby poskytované podnikem považovat za samostatné HSP, zejména pokud jsou nabízeny integrovaným způsobem. 78      Konkrétně je tedy třeba bod D odst. 2 přílohy DMA zohlednit pro účely posouzení okolností, za kterých musí být HSP poskytované podniky považovány za jedinou službu nebo za samostatné služby. 79      Bod D odst. 2 přílohy DMA stanoví pro účely výpočtu počtu „aktivních koncových uživatelů“ a „aktivních podnikatelských uživatelů“ následující: „c)       Podnik poskytující [HSP] pokládá za samostatné [HSP] ty služby, které příslušný podnik nabízí integrovaným způsobem, ale které i)      nepatří do stejné kategorie [HSP] podle čl. 2 bodu 2, nebo ii)      jsou využívány pro různé účely buď jejich koncovými uživateli, nebo jejich podnikatelskými uživateli, nebo platí obojí, a to i v případě, že jejich koncoví uživatelé a podnikatelští uživatelé mohou být titíž, a i přesto, že patří do stejné kategorie [HSP] podle čl. 2 bodu 2.“ 80      Bod D odst. 2 písm. c) bod i) přílohy DMA umožňuje potvrdit posouzení Komise obsažené v bodě 172 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého musí být služba Messenger jakožto HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech oddělena od HSP typu on-line sociální sítě Facebook, do níž je integrována, jelikož tyto služby nepatří do stejné kategorie HSP. 81      Tento závěr není zpochybněn argumentací žalobkyně, podle které v souladu s bodem D odst. 2 písm. c) bodem ii) přílohy DMA mohou být dotčené HSP považovány za samostatné HSP, pokud jsou používány k různým účelům, kdežto Messenger a Facebook mají stejné účely použití. Kritérium týkající se účelu využívání dotčených služeb totiž podle znění bodu D odst. 2 písm. c) přílohy DMA představuje alternativní kritérium ke kritériu, které bylo použito v projednávané věci, takže žalobkyně z tohoto ustanovení nemůže vyvozovat žádný argument. 82      Třetí výtka tedy musí být zamítnuta, a tudíž i první část prvního žalobního důvodu. Ke druhé části týkající se právních kritérií použitelných pro kvalifikaci takové služby, jako je Messenger, jako HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech 83      Žalobkyně tvrdí, že Komise správně nevyložila ani nepoužila čl. 2 body 7 a 9, čl. 3 odst. 1 písm. b) a odst. 9 DMA, když službu Messenger označila za HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech. Žalobkyně konkrétně nezpochybňuje, že služba Messenger splňuje definici interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ze dne 11. prosince 2018, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace (Úř. věst. 2018, L 321, s. 36, dále jen „kodex pro elektronické komunikace“). Vytýká však Komisi, že se dopustila nesprávného právního posouzení, když měla za to, že služba odpovídající definici interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech stanovené tímto kodexem musí být nutně kvalifikována jako HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech ve smyslu DMA. Podle žalobkyně může taková služba, jako je Messenger, která představuje pouhou on-line chatovací funkci on-line sociální sítě, a priori spadat do dvou různých kategorií HSP, a sice do kategorie HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech a do kategorie HSP typu on-line sociální sítě, jejíž je tato služba součástí. Je tedy třeba provést konkrétní posouzení uvedené služby založené na důkazech, aby bylo možné určit, které kategorii HSP taková služba nejlépe odpovídá. 84      Na podporu své argumentace žalobkyně zaprvé tvrdí, že přístup přijatý Komisí v napadeném rozhodnutí porušuje definici HSP typu on-line sociální sítě uvedenou v čl. 2 bodě 7 DMA, která výslovně ukládá zahrnout on-line chatovací funkci on-line sociální sítě do rozsahu HSP typu on-line sociální sítě. 85      Zadruhé žalobkyně tvrdí, že závěr, který učinila Komise v napadeném rozhodnutí, že služba nemůže být součástí HSP typu on-line sociální sítě, pokud již odpovídá definici interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, znamená nezohlednění autonomní povahy definice on-line sociální sítě uvedené v DMA, neboť tato definice nestanoví vztah podřízenosti k definici HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech obsažené v kodexu pro elektronické komunikace nebo k definici interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech stanovené v čl. 2 bodě 9 DMA. 86      Zatřetí žalobkyně tvrdí, že přístup Komise byl nesoudržný a diskriminační, neboť Komise odlišně posoudila on-line chatovací funkce jiných on-line sociálních sítí, například TikTok. V rozhodnutí C(2023) 6102 final ze dne 5. září 2023 týkajícím se rozhodnutí přijatého podle článku 3 DMA (věc DMA.100040 – BYTEDANCE – ONLINE SOCIAL NETWORKING SERVICES), jehož shrnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. C, C/2023/552), které označuje společnost ByteDance za strážce přístupu, Komise připustila, že služba může a priori odpovídat definicím několika HSP, a zejména řádně posoudila, zda TikTok více odpovídá službě platformy pro sdílení videonahrávek nebo službě on-line sociální sítě. 87      Komise, podporovaná Francouzskou republikou, argumentaci žalobkyně zpochybňuje. 88      Jak je uvedeno v bodě 39 výše, čl. 2 bod 2 DMA stanoví, že se HSP rozumí kterákoli ze služeb uvedených v tomto ustanovení, a zejména služby on-line sociálních sítí a interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech. 89      Článek 2 bod 9 DMA upřesňuje, že pro účely uvedeného nařízení se interpersonální komunikační službou nezávislou na číslech rozumí „interpersonální komunikační služba nezávislá na číslech ve smyslu čl. 2 bodu 7 [kodexu pro elektronické komunikace]“. 90      Článek 2 bod 7 kodexu pro elektronické komunikace definuje interpersonální komunikační službu nezávislou na číslech jako „interpersonální komunikační služb[u], která není spojena s veřejně přidělenými číslovacími zdroji, tedy s číslem nebo čísly v národních či mezinárodních číslovacích plánech, nebo která neumožňuje komunikaci s číslem či čísly v národních či mezinárodních číslovacích plánech [...]“ 91      Pro účely pochopení pojmu „interpersonální komunikační služba nezávislá na číslech“ v kodexu pro elektronické komunikace je třeba rovněž zohlednit definici „interpersonální komunikační služby“ uvedenou v čl. 2 bodě 5 téhož kodexu, která se vztahuje na „služb[u] obvykle poskytovan[ou] za úplatu, která prostřednictvím sítí elektronických komunikací umožňuje přímou interpersonální a interaktivní výměnu informací mezi konečným počtem osob, kdy osoby, které komunikaci zahajují nebo se jí účastní, určují jejího/její příjemce, a která nezahrnuje služby, které interpersonální a interaktivní komunikaci umožňují pouze jako nepodstatnou pomocnou funkci, která je ze své podstaty spjata s jinou službou“. 92      Zaprvé je třeba uvést, že v projednávané věci Komise v bodech 165 a 166 odůvodnění napadeného rozhodnutí posoudila, zda služba Messenger splňuje definici interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech stanovenou v DMA, a dospěla k závěru, že tomu tak je, přičemž použila kritéria stanovená v kodexu pro elektronické komunikace, na který DMA odkazuje. 93      Komise totiž v bodě 166 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že služba Messenger odpovídá definicím interpersonální komunikační služby a interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech stanoveným v čl. 2 bodech 5 a 7 kodexu pro elektronické komunikace, jelikož tato služba umožňuje interpersonální a interaktivní výměnu informací mezi konečným počtem osob a není spojena s veřejně přidělenými číslovacími zdroji. 94      Jak uvedla Komise v bodě 167 odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalobkyně ostatně během správního řízení nezpochybnila, že služba Messenger odpovídá definicím stanoveným v čl. 2 bodech 5 a 7 kodexu pro elektronické komunikace, což je stanovisko, které zopakovala ve svých písemnostech a v odpověď na otázku Tribunálu na jednání. 95      Zadruhé je třeba uvést, že Komise v bodech 169 a 172 odůvodnění napadeného rozhodnutí správně uvedla, že skutečnost, že služba Messenger mohla být považována za službu poskytovanou integrovaným způsobem s HSP typu on-line sociální sítě Facebook, jelikož představuje on-line chatovací funkci této sociální sítě, nebrání tomu, aby tato služba mohla být chápána jako HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, která je od této on-line sociální sítě oddělená. 96      Zaprvé, jak bylo uvedeno v bodě 79 výše, bod D odst. 2 písm. c) bod i) přílohy DMA stanoví, že podnik poskytující [HSP] pokládá za samostatné ty služby, které příslušný podnik nabízí integrovaným způsobem, ale nepatří do stejné kategorie [HSP] podle čl. 2 bodu 2 DMA. 97      Kromě toho skutečnost, že taková interpersonální komunikační služba nezávislá na číslech, jako je služba Messenger, může být považována za samostatnou HSP, i když je do určité míry poskytována společně s jinými HSP, není v rozporu s DMA. 98      V tomto ohledu je třeba uvést, že unijní normotvůrce uvažoval právě o tomto druhu konfigurace. Bod 64 odůvodnění DMA totiž uvádí, že strážci přístupu často poskytují interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech jako součást svého ekosystému platforem, což dále zvyšuje překážky pro vstup jiných poskytovatelů těchto služeb na trh a zvyšuje náklady koncových uživatelů na změnu poskytovatele. Unijní normotvůrce si plně uvědomil složitost složení některých ekosystémů platforem, které zahrnují zejména doplňkové služby, které se mohou vzájemně překrývat nebo být vzájemně propojeny, jakož i konkrétně obvyklou povahu poskytování interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech, jako je služba Messenger, v rámci takových ekosystémů. 99      Komise měla tudíž právem za to, že skutečnost, že služba Messenger může být považována za službu poskytovanou integrovaným způsobem s HSP typu on-line sociální sítě Facebook, jelikož představuje on-line chatovací funkci této sítě, nebrání tomu, aby mohla být chápána jako HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, která je od této on-line sociální sítě oddělená. 100    Žalobkyně nicméně tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo nesprávným právním posouzením v rozsahu, v němž Komise nezohlednila, že služba odpovídající definici interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech stanovené v kodexu pro elektronické komunikace může současně odpovídat definici HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech i definici HSP typu on-line sociální sítě, jelikož tvoří nedílnou součást této sociální sítě, a je třeba provést konkrétní posouzení podmínek, za kterých byla tato interpersonální komunikační služba nezávislá na číslech poskytována za účelem určení, které HSP nejlépe odpovídá. Pokud by Komise správně vyložila právní kritéria stanovená v DMA pro vymezení HSP, provedla by takové posouzení pro službu Messenger. 101    Z napadeného rozhodnutí však vyplývá, že se Komise v projednávané věci k tomu, aby dospěla k závěru, že tato služba musí být kvalifikována jako HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech ve smyslu DMA, nespokojila s konstatováním, že služba Messenger odpovídá definici interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech ve smyslu kodexu pro elektronické komunikace. Komise totiž poté, co v bodě 166 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že služba Messenger odpovídá definici interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech ve smyslu kodexu pro komunikace, a v tomto rámci v bodech 167 až 169 odůvodnění napadeného rozhodnutí upřesnila důvody, proč se na ni nemůže vztahovat výjimka stanovená pro služby, které umožňují interpersonální a interaktivní komunikaci pouze jako druhotnou vedlejší funkci, která je neoddělitelně spjata s jinou službou, pokračovala v posouzení tak, že zejména v bodech 176 až 190 odůvodnění napadeného rozhodnutí provedla konkrétní analýzu podmínek a okolností, za kterých je služba Messenger poskytována. 102    Komise nejprve v bodě 177 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že ze způsobu, jakým je služba Messenger poskytována, a zejména ze skutečnosti, že společnost Meta vyvinula oddělenou a autonomní aplikaci pro tuto službu pro mobilní zařízení, která byla pro [důvěrné] většinu uživatelů branou do služby Messenger, jak je uvedeno v bodě 42 výše, vyplývá, že tato služba byla vyvíjena tak, aby uživateli nabízela odlišné uživatelské zkušenosti než na síti Facebook a stala se autonomní interpersonální komunikační službou nezávislou na číslech. Dále měla Komise v bodech 177 až 180 odůvodnění napadeného rozhodnutí za to, že sdělení společnosti Meta investorům, obchodní sdělení určená veřejnosti, sdělení uživatelům a finanční zprávy potvrzují, že sama společnost Meta vnímá službu Messenger jako autonomní službu, jak je uvedeno v bodě 59 výše. Konečně v bodě 181 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že společnost Meta tím, že poskytuje a propaguje specifické nástroje umožňující podnikům komunikovat s uživateli pomocí služby Messenger, chápe službu Messenger jako autonomní platformu v rámci svého ekosystému, jak je uvedeno v bodě 44 výše. 103    Komise dospěla k závěru, že služba Messenger představuje samostatnou službu, kterou spotřebitelé mohou používat a používají odděleně, takže je třeba ji kvalifikovat jako HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, která je samostatná a autonomní ve vztahu k on-line sociální síti Facebook. 104    Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že i za předpokladu, že by byla argumentace žalobkyně uvedená v bodě 100 výše opodstatněná, tato argumentace by nemohla vést ke zrušení napadeného rozhodnutí v rámci projednávané žaloby, jelikož Komise v každém případě provedla konkrétní analýzu podmínek a okolností, za kterých byla služba Messenger poskytována. 105    Toto konkrétní posouzení podmínek, za kterých byla služba Messenger poskytována uživatelům, je ostatně žalobkyní zpochybněno v rámci první části prvního žalobního důvodu. 106    Hlavní argumentaci žalobkyně uvedenou v bodě 100 výše, jakož i argumenty předložené na její podporu je tudíž třeba považovat za irelevantní. 107    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba druhou část prvního žalobního důvodu zčásti zamítnout jako neopodstatněnou a zčásti odmítnout jako irelevantní. Ke třetí části týkající se zpochybnění domněnky, podle které je služba Messenger klíčovou branou 108    Žalobkyně tvrdí, že i kdyby se Komise nedopustila pochybení, když kvalifikovala službu Messenger jako HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, správně nevyložila ani nepoužila čl. 3 odst. 1 písm. b) a odst. 9 DMA, když dospěla k závěru, že tato služba je jednotlivě klíčovou branou. 109    Třetí část se skládá ze tří výtek. –       K první výtce vycházející z vyvrácení domněnky stanovené v čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA 110    Žalobkyně tvrdí, že Komise v napadeném rozhodnutí neprokázala, že služba Messenger je klíčovou branou ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) DMA. V tomto ohledu zejména tvrdí, že Komise neprávem nezohlednila nebo odmítla důkazy, které předložila k vyvrácení domněnky stanovené v čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA. 111    Komise, podporovaná Francouzskou republikou, argumenty žalobkyně zpochybňuje. 112    Jak je uvedeno v bodě 38 výše, podle čl. 3 odst. 1 DMA je podnik označen za strážce přístupu, pokud splňuje tři kumulativní podmínky, včetně podmínky poskytovat HSP, která je klíčovou branou. 113    Podle čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA se má za to, že podnik splňuje podmínku týkající se poskytování HSP, která je klíčovou branou, aby mohl být označen za strážce přístupu, pokud v uplynulém účetním období měla dotčená HSP nejméně 45 milionů aktivních koncových uživatelů usazených nebo nacházejících se v Unii a ročně nejméně 10 000 aktivních podnikatelských uživatelů usazených v Unii. 114    Článek 3 odst. 5 DMA stanoví, že domněnky uvedené v čl. 3 odst. 2 DMA mohou být vyvráceny, pokud podnik „spolu se svým oznámením [...] předloží dostatečně podložené argumenty, aby prokázal, že výjimečně z důvodu okolností, za nichž příslušná [HSP] působí, nesplňuje požadavky stanovené v čl. 3 odst. 1 [DMA], přestože dosahuje všech prahových hodnot uvedených v čl. 3 odst. 2 [DMA]“. 115    V projednávané věci je třeba přezkoumat, zda Komise nesprávně dospěla k závěru, že argumenty, které předložila, nejsou dostatečně podložené ve smyslu čl. 3 odst. 5 DMA, aby zjevně zpochybnily domněnku stanovenou v čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA, jak tvrdí žalobkyně. 116    Zaprvé žalobkyně uvádí, že v průběhu správního řízení prokázala, že služba Messenger se týkala pouze [0–5] % provozu komunikací busines-to-consumer (dále jen „B2C“) v Evropském hospodářském prostoru (EHP), přičemž hlavními prostředky používanými podnikatelskými uživateli ke kontaktování koncových uživatelů jsou telefon a e-mail. Posouzení této skutečnosti v napadeném rozhodnutí je podle žalobkyně zjevně nesprávné a není dostatečně odůvodněno. 117    V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že čl. 3 odst. 5 DMA nestanoví vyčerpávající seznam faktorů, které mohou být předloženy za účelem vyvrácení domněnek stanovených v odstavci 2 téhož článku, ale omezuje se na odkaz na „okolnosti, za nichž příslušná [HSP] působí“ (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. července 2024, Bytedance v. Komise, T‑1077/23, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2024:478, bod 50). Kromě toho bod 23 odůvodnění DMA upřesňuje, že „[v]e svém posuzování předložených důkazů a argumentů [na základě čl. 3 odst. 5 prvního pododstavce DMA] by Komise měla vzít v úvahu pouze prvky, které přímo souvisejí s kvantitativními kritérii, konkrétně dopad podniku poskytujícího [HSP] na vnitřní trh nad rámec tržeb nebo tržní kapitalizace, jako je jeho velikost v absolutním vyjádření a počet členských států, v nichž působí; počet skutečných podnikatelských a koncových uživatelů, o který překračuje prahové hodnoty, a význam poskytované [HSP] podniku s přihlédnutím k celkovému rozsahu činností příslušné [HSP]; a počet let, po kterém jsou prahové hodnoty splněny“. Seznam faktorů, které lze vzít v úvahu a jež jsou uvedeny v uvedeném bodě odůvodnění, není vyčerpávající (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. července 2024, Bytedance v. Komise, T‑1077/23, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2024:478, bod 49). 118    Zadruhé z bodu 23 odůvodnění DMA vyplývá, že aby mohly být argumenty a důkazy předložené dotčeným podnikem zohledněny, měly by „přímo souviset s kvantitativními kritérii“, přičemž pojem „kvantitativní kritéria“ odkazuje na kvantitativní prahové hodnoty stanovené v čl. 3 odst. 2 DMA (rozsudek ze dne 17. července 2024, Bytedance v. Komise, T‑1077/23, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2024:478, bod 47). Takové argumenty a důkazy přímo souvisejí s těmito kvantitativními prahovými hodnotami, pokud směřují ke konkrétnímu vyvrácení jedné ze tří domněnek stanovených v čl. 3 odst. 2 DMA (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. července 2024, Bytedance v. Komise, T‑1077/23, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2024:478, bod 326). 119    Nelze tedy a priori vyloučit, že důkazy týkající se významu služby Messenger ve všech komunikacích B2C jsou relevantní pro doložení okolností, za nichž tato HSP působí, za předpokladu, že tyto důkazy „přímo souvisejí“ ve smyslu bodu 23 odůvodnění DMA s kvantitativními prahovými hodnotami stanovenými v čl. 3 odst. 2 písm. b) tohoto nařízení. 120    Je však třeba konstatovat, že Komise přezkoumala argumenty žalobkyně vycházející z údajně malého významu služby Messenger v rámci všech komunikací B2C v EHP a správně dospěla k závěru, že tyto argumenty nebyly dostatečně podloženy, aby zjevně zpochybnily domněnku stanovenou v čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA. 121    Důkazní úroveň potřebnou ke zpochybnění domněnek stanovených v čl. 3 odst. 2 DMA v tomto ohledu určil sám unijní normotvůrce, který požadoval, aby dotčený podnik, který nesl důkazní břemeno, předložil dostatečně podložené argumenty, jimiž jsou domněnky zjevně zpochybněny (rozsudek ze dne 17. července 2024, Bytedance v. Komise, T‑1077/23, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2024:478, bod 61). Z pojmů „výjimečně“ a „zjevně“ uvedených v čl. 3 odst. 5 DMA je zřejmé, že důkazní úroveň požadovaná od dotčeného podniku je vysoká v tom smyslu, že jím předložené argumenty musí být schopny s vysokou mírou věrohodnosti prokázat, že domněnky stanovené v čl. 3 odst. 2 DMA jsou zpochybněny (rozsudek ze dne 17. července 2024, Bytedance v. Komise, T‑1077/23, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2024:478, bod 71). 122    V projednávané věci přitom Komise konstatovala, že argumenty předložené žalobkyní v průběhu správního řízení nebyly přesvědčivé, jelikož výše uplatněná žalobkyní, uvedená v bodě 116 výše, byla založena na metodě výpočtu, kterou Komise používá v rámci oblasti práva hospodářské soutěže, aniž vysvětlila její relevanci v kontextu vyvrácení dotčené domněnky. Komise se tedy nedopustila nesprávného posouzení, když v bodě 226 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že žalobkyně neposkytla údaje nebo vysvětlení na podporu svých argumentů předložených v tomto ohledu. 123    Kromě toho v bodě 227 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise správně uvedla, že argumenty uvedené v bodě 116 výše byly vyvráceny okolností, že žalobkyně poskytovala nástroje široce používané podnikatelskými uživateli za účelem kontaktování koncových uživatelů prostřednictvím služby Messenger, což prokazuje význam služby Messenger jakožto komunikačního kanálu B2C. 124    Kromě toho je třeba konstatovat, jak učinila Komise v bodě 220 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že služba Messenger výrazně překročila prahovou hodnotu pro podnikatelské uživatele stanovenou v čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA, jelikož počet podniků využívajících tuto službu byl v každém roce od roku 2020 do roku 2022 vyšší než [důvěrné] milionů, zatímco uvedená prahová hodnota byla stanovena na 10 000. V souladu s bodem 23 odůvodnění DMA je přitom rozsah, v němž počet podnikatelských uživatelů tuto prahovou hodnotu překračuje, relevantní v rámci analýzy argumentů podniku usilujícího o zpochybnění domněnky vyplývající z čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA. 125    Konečně, pokud jde o údajný nedostatek odůvodnění, na který v této souvislosti poukazuje žalobkyně, je třeba konstatovat, že body 226 až 228 odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahují vysvětlení, z nichž jasně a jednoznačně vyplývají úvahy Komise týkající se odmítnutí argumentů žalobkyně. Toto odůvodnění tedy splňuje požadavky vyplývající z článku 296 SFEU, jak jsou připomenuty v bodě 53 výše. 126    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že Komise dostatečně nezohlednila okolnost, že i v užší kategorii „on-line chatovacích služeb“ existuje široká škála jiných služeb než Messenger, jako jsou služby sociálních sítí (TikTok, X a Snapchat), distanční konferenční služby (Microsoft Teams, Zoom) a interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech (WhatsApp, Signal a Telegram). Zdůrazňuje rovněž existenci multi-homingu, jelikož 73 % koncových uživatelů využívá více než jednu on-line chatovací službu. Podle přístupu Komise, který spočívá pouze v zohlednění služeb v rámci relevantní kategorie HSP, a sice v projednávané věci kategorie interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech, není zohledněna skutečnost, že aktivity služby Messenger jsou zastíněny aktivitami elektronické pošty, přičemž je třeba uvést, že zejména v roce 2020 se denně uskutečnilo 67 milionů konverzací B2C prostřednictvím elektronické pošty, zatímco prostřednictvím služby Messenger se uskutečnilo pouze [0–5] milionů konverzací B2C. 127    V tomto ohledu je třeba připomenout, že důkazní břemeno v rámci vyvrácení domněnek stanovených v čl. 3 odst. 2 DMA nese žalobkyně. Argumenty a důkazy, které předložila, se přitom týkaly pouze existence jiných služeb, jakož i multi-homingu obecně. Tyto argumenty zejména nebyly podloženy přesnými údaji týkajícími se využívání těchto různých služeb a specifických a konkrétních vlastností multi-homingu, a sice zejména jeho intenzity, tedy času, který uživatel věnoval každé z dotčených služeb. Pokud jde o číselné údaje týkající se multi-homingu citované žalobkyní, a sice skutečnost, že 73 % koncových uživatelů využívá více než jednu on-line chatovací službu, Komise mohla mít za to, že není dostatečně podložená, aby zjevně zpochybnila domněnku stanovenou v čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA, jelikož se uvedený údaj týkal pouze uživatelů v Německu za daný rok, a sice rok 2021, a nebyl tedy dostatečný k posouzení situace v Unii jako celku. 128    Kromě toho, pokud jde o relevanci úrovní využívání takových služeb elektronické pošty, jako jsou Microsoft Outlook a Gmail, na které žalobkyně odkazuje, argumenty, které žalobkyně v tomto ohledu předložila, nestačí ke zpochybnění rozdílů mezi těmito službami a službou Messenger. Konkrétně interpersonální komunikační služba nezávislá na číslech, kterou provozuje žalobkyně, neumožňuje podnikatelským uživatelům ani koncovým uživatelům volně komunikovat s uživateli jiných služeb, na rozdíl od elektronické pošty, která umožňuje zasílat a přijímat zprávy od jiných poskytovatelů této služby. 129    Zatřetí žalobkyně tvrdí, že služba Messenger je široce využívanou službou v kontextu consumer-to-consumer (dále jen „C2C“), což zpochybňuje domněnku, že je klíčovou branou. 130    V tomto ohledu z bodu 15 odůvodnění DMA vyplývá, že skutečnost, že podnik poskytující HSP může hrát roli zprostředkovatele nejen mezi podnikatelskými uživateli a koncovými uživateli, ale i mezi koncovými uživateli, například v případě interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, nebrání závěru, že takový podnik představuje nebo by mohl představovat klíčovou bránu. 131    Proto pouhá skutečnost, že HSP má kromě vlastností B2C vlastnosti C2C, jako je tomu v projednávané věci, jí neumožňuje vyhnout se kvalifikaci jako klíčová brána. 132    Začtvrté žalobkyně tvrdí, že komunikace B2C na službě Messenger mohou iniciovat pouze koncoví uživatelé, takže podnikatelští uživatelé nemohou využívat službu Messenger jako klíčovou bránu k oslovení uvedených uživatelů. 133    Je třeba uvést, že žalobkyně se v tomto ohledu opírá o přílohu A.28 žaloby, aby podpořila tvrzení, že koncoví uživatelé musí dát souhlas s přijímáním zpráv od podnikatelských uživatelů. Jak však žalobkyně potvrdila na jednání, tato příloha byla poprvé předložena v žalobě a během správního řízení nebyla Komisi poskytnuta. Dotčený podnik přitom nemůže k vyvrácení domněnek stanovených v čl. 3 odst. 2 DMA poprvé před Tribunálem předložit argumenty nebo důkazy podle čl. 3 odst. 5 DMA, které nepředložil v průběhu správního řízení, ledaže by těmito argumenty nebo důkazy chtěl zpochybnit právní nebo skutkovou otázku obsaženou v napadeném rozhodnutí, k níž nemohl zaujmout stanovisko v průběhu tohoto řízení (rozsudek ze dne 17. července 2024, Bytedance v. Komise, T‑1077/23, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2024:478, bod 234). Příloha A.28 žaloby je tudíž nepřípustná. 134    V každém případě možnost „oslovení koncových uživatelů“ stanovená v čl. 3 odst. 1 písm. b) DMA neznamená, že podnikatelští uživatelé musí mít nutně možnost iniciovat komunikaci s uvedenými uživateli. Ani článek 3 DMA, ani definice aktivních podnikatelských uživatelů stanovená v bodě E přílohy DMA, která se vztahuje na podniky, „[které] alespoň jednou v průběhu roku využil[y] podnikatelský účet nebo jakýmkoli způsobem inicioval[y] nebo se podílel[y] na komunikaci prostřednictvím interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech za účelem přímé komunikace s koncovým uživatelem“, nevyžadují, aby taková možnost existovala. 135    To platí tím spíše v projednávané věci, jak uvedla Komise v bodě 222 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že služba Messenger nabízí možnost iniciovat konverzaci v reakci na reklamu prostřednictvím funkce „klikni pro zaslání zprávy“, která umožňuje „nasměrovat do konverzace ve službě Messenger“, jelikož takový prostředek může podnítit koncové uživatele k tomu, aby kontaktovali podnikatelské uživatele. 136    Zapáté žalobkyně tvrdí, že v návrhu zprávy Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC) o regulaci digitálních strážců ex ante ze dne 11. března 2021 bylo navrhováno, aby interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech ještě nebyly považovány za HSP poskytované strážci přístupu. 137    Tento dokument se však nezabývá konkrétním případem společnosti Meta a dotčených služeb, takže nezpochybňuje individualizované posouzení společnosti Meta a uvedených služeb v napadeném rozhodnutí. V každém případě konečná verze uvedené zprávy již neobsahuje výhradu ke kvalifikaci interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech jako klíčových bran. 138    Zašesté žalobkyně zpochybňuje některé dodatečné argumenty Komise uvedené v bodech 222 a 227 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které se v podstatě týkají relevance dodatečných nástrojů pro připojení poskytnutých podnikatelským uživatelům za účelem komunikace s koncovými uživateli prostřednictvím služby Messenger. 139    V tomto ohledu je třeba poznamenat, že z bodu 222 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že okolnost, že podnik poskytuje takové dodatečné nástroje, nebyla sama o sobě Komisí považována za rozhodující, ale představovala pouze argument, který v bodech 220 až 223 odůvodnění napadeného rozhodnutí podpořil odmítnutí argumentů a důkazů předložených žalobkyní v rámci vyvrácení domněnky stanovené v čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA. 140    Kromě toho žalobkyně nezpochybňuje, že společnost Meta podnikatelským uživatelům nabízí výše uvedené nástroje. Omezuje se na tvrzení, že uvedené podniky nejsou schopny iniciovat komunikaci na službě Messenger. Tento argument však již byl odmítnut v bodech 133 až 135 výše. Dále tvrdí, že takové nástroje jsou běžně poskytovány jinými službami sociálních sítí pro jejich on-line chatovací funkce. Žalobkyně přitom neupřesňuje, v čem pouhá skutečnost, že jiné podniky poskytují podobné nástroje, umožňuje vyvrátit domněnku stanovenou v čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA. 141    Zasedmé přístup Komise podle žalobkyně vede k nerovnému zacházení se službou Messenger ve srovnání s jinými podniky a jejich službami, na které se rovněž vztahovala řízení na základě DMA, a sice se službou internetového prohlížeče společnosti Samsung a službou iMessage společnosti Apple, neboť v případě těchto služeb Komise vyhověla argumentům, které jsou podobné argumentům předloženým žalobkyní. Pokud jde o služby Gmail společnosti Alphabet a Outlook společnosti Microsoft, přístup Komise je údajně nesoudržný, jelikož měla za to, že pro tyto služby byly předloženy dostatečně podložené argumenty k vyvrácení domněnky stanovené v čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA bez ohledu na skutečnost, že tyto služby čítají několik milionů podnikatelských uživatelů a koncových uživatelů. 142    Zaprvé však žalobkyně stále nevysvětlila, v čem je její situace v případě služby Messenger srovnatelná se situací podniků provozujících jiný typ HSP, jako je společnost Samsung, pokud jde o její internetový prohlížeč. 143    Zadruhé, pokud jde o služby iMessage společnosti Apple, Gmail společnosti Alphabet a Outlook společnosti Microsoft, žalobkyně neprokázala, že kromě skutečnosti, že se jednalo o stejný typ HSP, byla jejich situace srovnatelná se situací služby Messenger. Kromě toho srovnání provedené žalobkyní se službami Gmail společnosti Alphabet a Outlook společnosti Microsoft je založeno pouze na okolnosti, že tyto služby mají určitý počet podnikatelských uživatelů a koncových uživatelů, aniž byly zohledněny všechny okolnosti, v nichž tyto služby fungují. 144    S ohledem na výše uvedené skutečnosti je třeba odmítnout argumenty předložené žalobkyní, kterými se snaží vyvrátit domněnku stanovenou v čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA. 145    První výtku třetí části prvního žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněnou. –       Ke druhé výtce týkající se požadavku, podle kterého je služba Messenger „jednotlivě“ klíčovou branou 146    Žalobkyně tvrdí, že výraz „jednotlivě“ v čl. 3 odst. 9 DMA znamená, že každá HSP musí být posuzována odděleně a samostatně, a to i pokud jde o výpočet počtu koncových uživatelů pro účely posouzení prahových hodnot stanovených v čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA. V podstatě tvrdí, že Komise byla povinna použít metodu výpočtu koncových uživatelů služby Messenger, která zohledňuje pouze koncové uživatele, kteří tuto službu používali způsobem odlišným od použití jako on-line chatovací funkce služby on-line sociální sítě Facebook. Rozdílný přístup přijatý Komisí v napadeném rozhodnutí podle žalobkyně znamená zahrnutí uživatelů jiné HSP a vede ke dvojímu započítání uživatelů. 147    Kromě toho, pokud jde o počet aktivních podnikatelských uživatelů, Komise se podle žalobkyně nemůže spokojit s tím, že se opírá o údaje týkající se jednoho týdne roku 2020. 148    Komise, podporovaná Francouzskou republikou, argumenty žalobkyně zpochybňuje. 149    Jak bylo uvedeno v bodě 113 výše, podle čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA se má za to, že podnik splňuje podmínku poskytování HSP, která je klíčovou branou, pokud uvedená HSP měla v uplynulém účetním období nejméně 45 milionů aktivních koncových uživatelů usazených nebo nacházejících se v Unii a ročně nejméně 10 000 aktivních podnikatelských uživatelů usazených v Unii. 150    Podle čl. 3 odst. 9 DMA platí, že „[u] každého podniku označeného za strážce přístupu podle odstavce 4 nebo 8 uvede Komise v rozhodnutí o označení výčet příslušných hlavních služeb platforem, které jsou poskytovány v rámci téhož podniku a které jednotlivě jsou důležitou [klíčovou] branou pro podnikatelské uživatele k oslovení koncových uživatelů, jak je uvedeno v odst. 1 písm. b)“. 151    Zaprvé je třeba uvést, že výraz „jednotlivě“ uvedený v čl. 3 odst. 9 DMA neznamená, že Komise byla povinna použít metodu výpočtu koncových uživatelů služby Messenger, která zohledňovala pouze koncové uživatele, kteří tuto službu využívali jiným způsobem než koncoví uživatelé, kteří ji používali jako on-line chatovací funkci služby on-line sociální sítě Facebook. 152    Článek 2 bod 20 DMA totiž stanoví, že „koncovým uživatelem“ se rozumí „jakákoli fyzická nebo právnická osoba využívající [HSP] s výjimkou podnikatelských uživatelů“. Podle bodu 21 téhož článku je podnikatelským uživatelem „jakákoli fyzická nebo právnická osoba jednající v rámci obchodní nebo profesní činnosti, která využívá [HSP] pro účely poskytování nebo v průběhu poskytování zboží nebo služeb koncovým uživatelům“. 153    Bod 20 odůvodnění DMA stanoví, že: „[...] Aktivní koncoví a podnikatelští uživatelé by měli být identifikováni a vypočítáni tak, aby odpovídajícím způsobem reprezentovali úlohu a dosah dané konkrétní [HSP]. Za účelem zajištění právní jistoty pro strážce přístupu by měly být v příloze tohoto nařízení stanoveny prvky pro určení počtu aktivních koncových a podnikatelských uživatelů pro každou [HSP]. [...]“ 154    Pokud jde o aktivní koncové uživatele interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, tabulka obsažená v bodě E přílohy DMA, nadepsaném „Zvláštní definice“, upřesňuje, že těmito uživateli jsou ti, „kteří alespoň jednou v měsíci iniciovali komunikaci nebo se jí zúčastnili prostřednictvím interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech“. 155    V souladu s definicí „koncového uživatele“ interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech podle přílohy DMA stačí k tomu, aby byl uživatel považován za aktivního koncového uživatele ve smyslu čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA, použití služby Messenger, a sice zahájení komunikace nebo účasti na ní prostřednictvím služby Messenger jednou za měsíc bez ohledu na použití jakékoli jiné služby nebo HSP. Zohlednění pouze části těchto uživatelů, jak navrhuje žalobkyně, a to zejména těch, kteří mají deaktivovaný účet na síti Facebook, nebo uživatelů, kteří používali „pouze službu Messenger“, by neumožnilo „odpovídajícím způsobem reprezentova[t] úlohu a dosah“ služby Messenger, jak je uvedeno v bodě 20 odůvodnění DMA. 156    Zadruhé z bodu 197 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise zohlednila počet aktivních koncových uživatelů služby Messenger za měsíc. Komise v této souvislosti zohlednila uživatele, kteří využívali službu Messenger, a okolnost, že využívali i jinou službu, zejména on-line sociální síť Facebook, neměla na zohlednění žádný vliv. 157    V tomto ohledu, jak je uvedeno v bodě 98 výše, bod 64 odůvodnění DMA výslovně odkazuje na skutečnost, že strážci přístupu často poskytují interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech v rámci ekosystému platformy. Je tedy možné, že interpersonální komunikační služba nezávislá na číslech bude poskytována integrovaným způsobem s HSP typu on-line sociální sítě a v takové konfiguraci bude část koncových uživatelů využívat obě HSP. Bez ohledu na tuto konfiguraci bod D odst. 2 písm. c) bod i) přílohy DMA vyžaduje, aby podniky poskytující HSP pokládaly za samostatné HSP ty služby, které nabízejí integrovaným způsobem, ale které nepatří do stejné kategorie HSP podle čl. 2 odst. 2 DMA (viz bod 79 výše). Kromě toho bod A odst. 3 přílohy DMA stanoví, že „tatáž fyzická nebo právnická osoba může pro různé [HSP] současně představovat ‚aktivního koncového uživatele‘ nebo ‚aktivního podnikatelského uživatele‘ “. Komise tedy správně uplatnila tato ustanovení, když započítala aktivní koncové uživatele služby Messenger, aniž zohlednila skutečnost, zda titíž uživatelé využívali mimo jiné HSP typu on-line sociální sítě Facebook, či nikoli. 158    Zatřetí, pokud jde o argument žalobkyně, podle kterého se Komise nemohla pro účely výpočtu počtu aktivních podnikatelských uživatelů služby Messenger omezit na to, že vycházela z počtu podnikatelských uživatelů této služby během jednoho týdne roku 2020, je třeba uvést, že je na dotyčném podniku, aby identifikoval a vypočítal počet aktivních koncových uživatelů a aktivních podnikatelských uživatelů, jak vyplývá z bodu A odst. 1 přílohy DMA. Jak je upřesněno v bodech 4.1 a 4.2 přílohy I prováděcího nařízení Komise (EU) 2023/814 ze dne 14. dubna 2023 o podrobných pravidlech pro některé postupy Komise podle [DMA] (Úř. věst. 2023, L 102, s. 6), tyto údaje měly být zahrnuty do oznámení. Kromě toho platí, že i když je v prvé řadě na dotyčném podniku, aby dospěl k nejlepšímu dostupnému odhadu, pokud jde o výpočet počtu podnikatelských a koncových uživatelů, nic Komisi nebrání v tom, aby od podniku poskytujícího HSP požadovala, aby sdělil veškeré informace nezbytné k identifikaci aktivních podnikatelských uživatelů nebo aktivních koncových uživatelů a k výpočtu jejich počtu. 159    V projednávané věci to byla sama žalobkyně, která spolu s oznámením poskytla dotčené údaje týkající se měsíce září 2020, přičemž tyto údaje byly na žádost Komise extrapolovány na roky 2020 až 2022. Kromě toho v bodě 199 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že žalobkyně nepředložila žádný jiný odhad ani jiný údaj, o které by se takový odhad mohl opírat. 160    Ve světle výše uvedeného měla Komise v bodě 202 odůvodnění napadeného rozhodnutí správně za to, že výpočet počtu aktivních podnikatelských uživatelů služby Messenger byl založen na nejlepším možném odhadu, a na tomto základě mohla konstatovat, že u podnikatelských uživatelů bylo dosaženo prahové hodnoty stanovené v čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA. 161    Začtvrté je třeba odmítnout argument žalobkyně týkající se údajného odrazování podniků od technologického rozvoje. V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že metoda použitá Komisí pro výpočet počtu aktivních koncových uživatelů služby Messenger odrazuje od rozvoje dalších autonomních funkcí v rámci služby, jelikož tyto funkce mohou být kvalifikovány jako samostatná HSP podléhající povinnostem DMA. Žalobkyně však právně dostačujícím způsobem nevysvětluje důvody, proč by takové odrazování, i kdyby bylo prokázáno, mělo být zohledněno v rámci postupu označení podniku za strážce přístupu ve smyslu DMA. V tomto ohledu je pravda, jak vyplývá zejména z bodu 107 odůvodnění DMA, že cílem DMA je otevřenost hospodářské soutěži a spravedlnost digitálního odvětví obecně i zvláště [HSP], a to s cílem zejména podpořit inovace. Je však nutno konstatovat, že článek 3 DMA, který se týká označení strážců přístupu, nestanoví, že mezi kritérii tohoto označení musí být zohledněna technologická inovace. 162    Druhou výtku třetí části prvního žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněnou. –       Ke třetí výtce vycházející z toho, že Komise nesprávně nezahájila šetření trhu 163    Žalobkyně tvrdí, že Komise nemohla dospět k závěru, že Messenger je klíčovou branou, aniž zahájila šetření trhu podle čl. 17 odst. 1 nebo 3 DMA. Žalobkyně tvrdí, že jelikož předložila dostatečně podložené argumenty, které prokazovaly, že služba Messenger jednotlivě není klíčovou branou, Komise na základě DMA a zásady řádné správy měla povinnost provést důkladnější posouzení všech relevantních skutečností. Kromě toho se Komise podle žalobkyně dopustila nesprávného právního posouzení a nesprávného posouzení skutkového stavu, když měla za to, že čl. 17 odst. 1 DMA se týká zahájení šetření trhu pouze v situacích, kdy HSP nedosahuje kvantitativních prahových hodnot stanovených v čl. 3 odst. 2 DMA. 164    Komise, podporovaná Francouzskou republikou, argumenty žalobkyně zpochybňuje. 165    Podle čl. 17 odst. 1 DMA Komise „může provést šetření trhu za účelem posouzení toho, zda by měl být podnik poskytující [HSP] označen za strážce přístupu podle čl. 3 odst. 8, nebo za účelem určení [HSP], které budou uvedeny na seznamu v rozhodnutí o označení podle čl. 3 odst. 9“, a „vynasnaží [se] uzavřít své šetření trhu do 12 měsíců od [zahájení tohoto šetření trhu]“. 166    Podle čl. 17 odst. 3 DMA „[p]okud dotčený podnik poskytující [HSP] dosahuje prahových hodnot stanovených v čl. 3 odst. 2, avšak v souladu s čl. 3 odst. 5 předložil dostatečně podložené argumenty, jimiž je zjevně zpochybněna domněnka uvedená v čl. 3 odst. 2, Komise se vynasnaží uzavřít šetření trhu do pěti měsíců od [zahájení tohoto šetření trhu]“. 167    Ze znění ustanovení uvedených v bodech 165 a 166 výše vyplývá, že se týkají odlišných situací. 168    V případě uvedeném v čl. 17 odst. 1 DMA je třeba posoudit, zda má být podnik označen v souladu s čl. 3 odst. 8 DMA, nebo určit HSP, které mají být uvedeny v rozhodnutí o označení podle čl. 3 odst. 9 DMA, bez ohledu na skutečnost, že uvedený podnik nebo uvedené HSP nedosahují prahových hodnot stanovených v čl. 3 odst. 2 DMA. Odkaz na čl. 3 odst. 9 DMA v čl. 17 odst. 1 téhož nařízení se vztahuje na situace, kdy některé HSP podniku dosahují uvedených prahových hodnot, zatímco jiné HSP jich nedosahují. V těchto případech má Komise možnost zahájit šetření trhu na základě čl. 17 odst. 1 DMA za účelem posouzení, zda tyto služby splňují požadavky stanovené v čl. 3 odst. 1 DMA. 169    Naproti tomu situace uvedená v čl. 17 odst. 3 DMA se vztahuje na podniky poskytující HSP, které splňují prahové hodnoty stanovené v čl. 3 odst. 2 DMA. V takovém případě je třeba posoudit, zda podnik předložil dostatečně podložené argumenty podle čl. 3 odst. 5 DMA, a to argumenty, aby prokázal, že přestože dosahuje všech prahových hodnot uvedených v dotčeném ustanovení, výjimečně z důvodu okolností, za nichž [HSP] působí, nesplňuje požadavky stanovené v čl. 3 odst. 1 DMA. 170    Proto podniky poskytující HSP, které dosahují prahových hodnot stanovených v čl. 3 odst. 2 DMA, jako je tomu v případě žalobkyně, pokud jde o službu Messenger, nespadají do působnosti čl. 17 odst. 1 DMA. 171    Pokud jde o argument, podle kterého měla Komise zahájit šetření trhu podle čl. 17 odst. 3 DMA, je třeba konstatovat, že jak vyplývá z přezkumu první a druhé výtky třetí části prvního žalobního důvodu, Komise měla právem za to, že žalobkyně nepředložila dostatečně podložené argumenty, aby prokázala, že přestože dosahuje všech prahových hodnot uvedených čl. 3 odst. 2 DMA, výjimečně z důvodu okolností, za nichž služba Messenger působí, nesplňuje požadavky stanovené v čl. 3 odst. 1 DMA. Podmínky stanovené v čl. 17 odst. 3 DMA pro zahájení šetření trhu každopádně nebyly splněny, a argument žalobkyně tudíž musí být odmítnut. 172    Pokud jde o údajný nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí z důvodu nedostatečného vysvětlení důvodů, které Komisi vedly k tomu, že nezahájila šetření trhu, je třeba uvést, pokud jde o použití čl. 17 odst. 1 DMA, že Komise v bodech 215 až 218 odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlila důvody, proč nebyla povinna zahájit šetření trhu na základě tohoto ustanovení, které se netýkalo případu služby Messenger, jak bylo potvrzeno v bodě 170 výše. Pokud jde o odůvodnění rozhodnutí Komise nezahájit šetření trhu podle čl. 17 odst. 3 DMA v bodech 215 až 232 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise, jak bylo uvedeno v bodech 115 až 144 výše, posoudila argumenty žalobkyně předložené podle čl. 3 odst. 5 DMA a dospěla k závěru, že uvedené argumenty nebyly dostatečně podložené, aby zjevně zpochybnily domněnky stanovené v čl. 3 odst. 2 DMA a mohly být odmítnuty, aniž bylo zahájeno šetření trhu podle čl. 17 odst. 3 DMA. Vzhledem k tomu, že tato vysvětlení jsou v souladu s judikaturou citovanou v bodě 53 výše jasná a jednoznačná, musí být argumentace žalobkyně odmítnuta. 173    Kromě toho je třeba odmítnout argumenty žalobkyně vycházející z údajné nerovnosti ve srovnání se zacházením, kterého se dostalo službám Bing, Edge a Microsoft Advertising společnosti Microsoft a službě iMessage společnosti Apple v rozhodnutích, že vůči nim bude zahájeno šetření trhu podle čl. 17 odst. 3 DMA. 174    Jak je totiž uvedeno v bodech 64 a 65 výše, Komise je jednak povinna provést individuální analýzu okolností každého případu, aniž je vázána předchozími rozhodnutími týkajícími se jiných hospodářských subjektů nebo jiných HSP, a jednak se na srovnatelné situace použije obecná zásada rovného zacházení. 175    V projednávané věci přitom nejprve ze znění čl. 3 odst. 5 DMA vyplývá, že Komise „může“ zahájit šetření trhu za okolností stanovených v čl. 17 odst. 3 DMA, což znamená, že má v tomto ohledu prostor pro uvážení. 176    Dále, pokud jde o služby Bing, Edge a Microsoft Advertising, které ostatně nepatří do stejné kategorie HSP jako služba Messenger, žalobkyně nevysvětlila, z jakých důvodů by se tyto služby měly nacházet v situaci srovnatelné se situací služby Messenger. 177    Konečně, pokud jde o službu iMessage, je třeba uvést, že se Komise rozhodla zahájit šetření trhu týkající se této služby poté, co dospěla k závěru, že společnost Apple předložila dostatečně podložené argumenty, které zjevně zpochybnily domněnky stanovené v čl. 3 odst. 2 DMA. Jak přitom bylo uvedeno v bodech 115 až 144 výše, žalobkyně takové argumenty nepředložila. 178    Třetí výtku, a tudíž i třetí část prvního žalobního důvodu, je tedy třeba zamítnout. Ke čtvrté části vycházející z porušení práva na obhajobu 179    Žalobkyně tvrdí, že Komise porušila její právo na obhajobu tím, že předložila nové důkazy, o které se opírala v napadeném rozhodnutí, aniž jí poskytla možnost se k nim vyjádřit v rámci správního řízení. 180    Komise, podporovaná Francouzskou republikou, argumenty žalobkyně zpochybňuje. 181    Bez ohledu na skutečnost, že taková rozhodnutí přijatá na základě čl. 3 odst. 5 druhého pododstavce DMA, jako je napadené rozhodnutí, nejsou zmíněna v čl. 34 odst. 1 DMA, nadepsaném „Právo být vyslechnut a přístup ke spisu“, je věcí unijního soudu zaručit veškerá práva strážců přístupu na obhajobu, včetně práva být vyslechnuti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. července 2024, Bytedance v. Komise, T‑1077/23, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2024:478, body 340 až 343). 182    Právo být vyslechnut zaručuje každé osobě možnost účelným a účinným způsobem vyjádřit své stanovisko v průběhu řízení vedeného správou před přijetím každého rozhodnutí, které by se mohlo nepříznivě dotknout jejích zájmů (viz rozsudek ze dne 17. července 2024, Bytedance v. Komise, T‑1077/23, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2024:478, bod 344 a citovaná judikatura). 183    Komise tedy nemůže tvrdit, že tím, že do předběžného stanoviska zahrnula „hlavní sporné body týkající se některých klíčových otázek obsažených v oznámení“ a „hlavní argumenty, na jejichž základě se [její] předběžná zjištění [...] lišila od zjištění uvedených [žalobkyní] v jejím oznámení“, překročila úroveň ochrany práva být vyslechnut podle DMA. Jelikož se právo být vyslechnut vztahuje na všechny skutkové nebo právní okolnosti, které jsou základem aktu rozhodnutí, Komisi příslušelo žalobkyni v uvedených bodech vyslechnout. 184    I když se právo být vyslechnut vztahuje na skutkové a právní okolnosti, které jsou základem aktu rozhodnutí, nevztahuje se na konečné stanovisko, které správní orgán zamýšlí přijmout (viz rozsudek ze dne 17. července 2024, Bytedance v. Komise, T‑1077/23, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2024:478, bod 349 a citovaná judikatura). 185    V projednávané věci ze spisu vyplývá, že před přijetím napadeného rozhodnutí byla žalobkyně vyslechnuta několikrát. Především před oznámením proběhlo nejméně šest jednání mezi žalobkyní a Komisí, která se konala ve dnech 26. října, 8. a 15. prosince 2022, 9. ledna, 16. května a 6. června 2023. Kromě toho ze spisu vyplývá, že během období před uvedeným oznámením bylo žalobkyni zasláno nejméně sedm žádostí o informace. Poté Komise po předložení oznámení, k němuž došlo dne 3. července 2023, sdělila žalobkyni dne 26. července 2023 předběžné stanovisko a poskytla jí možnost vyjádřit stanovisko, což žalobkyně učinila dvěma dopisy ze dne 3. a 13. srpna 2023. 186    Žalobkyně nicméně tvrdí, že navzdory korespondenci uvedené v bodě 185 výše neměla příležitost vyjádřit se k argumentům a důkazům obsaženým v poznámkách pod čarou 144 až 148, 151, 154, 158 a 193 až 195 napadeného rozhodnutí, které slouží jako základ pro body 177, 179, 180, 221 a 222 odůvodnění uvedeného rozhodnutí. 187    Zaprvé v poznámkách pod čarou 144 až 148 a 151 napadeného rozhodnutí, které jsou uvedeny v bodě 177 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, Komise zmínila argumenty a důkazy na podporu svého stanoviska, podle kterého se služba Messenger vyvíjela tak, aby se stala interpersonální komunikační službou nezávislou na číslech, která je samostatná ve vztahu k HSP typu on-line sociální sítě Facebook. V uvedených poznámkách Komise tedy uvedla, že byly vyvinuty samostatné aplikace služby Messenger pro mobilní zařízení využívající operační systémy iOS a Android (poznámka pod čarou 144), pro Windows a iMac (poznámka pod čarou 145), pro iPady (poznámka pod čarou 146), pro zařízení pro rozšířenou realitu žalobkyně (poznámka pod čarou 147) a že existuje internetová stránka žalobkyně věnovaná službě Messenger (poznámka pod čarou 148). Kromě toho v poznámce pod čarou 151 Komise citovala veřejné prohlášení generálního ředitele žalobkyně, ve kterém tento generální ředitel použil službu Messenger jako příklad k ilustraci svého argumentu, podle kterého byly některé funkce sítě Facebook vyvinuty, aby se z nich staly „samostatné zkušenosti“. 188    Bod 177 odůvodnění napadeného rozhodnutí spadá do rámce posouzení Komise, podle kterého služba Messenger představuje HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, a nikoli pouhou on-line chatovací funkci HSP typu on-line sociální sítě Facebook. Konkrétně měla Komise v uvedeném bodě odůvodnění za to, že služba Messenger byla vyvinuta tak, že se z ní stala interpersonální komunikační služba nezávislá na číslech, která je samostatná ve vztahu HSP typu on-line sociální sítě Facebook. 189    Otázka vývoje služby Messenger, aby se stala samostatnou HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, byla přitom projednána ve správním řízení. Konkrétně argumenty, které jsou uvedeny v bodě 177 odůvodnění napadeného rozhodnutí, byly zahrnuty do bodu 39 písm. d) předběžného stanoviska. Žalobkyně na uvedené argumenty reagovala v bodě 3.9 písm. a) ii) dopisu ze dne 3. srpna 2023. Žalobkyně tedy měla příležitost předložit vyjádření ke stanovisku Komise, podpořenému zejména skutečnostmi uvedenými v poznámkách pod čarou 144 až 148 a 151, podle kterého byla služba Messenger ve skutečnosti vyvíjena tak, aby se stala samostatnou HSP. 190    V každém případě dotčené poznámky pod čarou měly doplňující povahu ve vztahu k důkazům, které měly prokázat, že služba Messenger byla vyvíjena tak, aby se stala samostatnou HSP. Komise totiž v bodech 176 až 182 odůvodnění napadeného rozhodnutí tvrdila, že Messenger je samostatnou HSP, přičemž se opírala o další argumenty a důkazy, o nichž žalobkyně netvrdí, že k nim neměla příležitost předložit vyjádření, zejména ty, které jsou uvedeny v poznámkách pod čarou 149, 150, 152, 153, 155 až 157 a 160 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i v bodech 176 až 182 odůvodnění tohoto rozhodnutí. 191    Zadruhé v poznámce pod čarou 154 napadeného rozhodnutí, která je obsažena v bodě 179 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, Komise jako argument uvedla internetovou stránku sítě Facebook týkající se možnosti používat službu Messenger jako komunikační kanál na síti Instagram namísto funkce Instagram Direct. 192    Bod 179 odůvodnění napadeného rozhodnutí spadá do rámce posouzení Komise, podle kterého společnost Meta v obchodních sděleních, jakož i ve sděleních pro investory a uživatele koncipovala, prezentovala a profilovala službu Messenger jako samostatnou HSP. Konkrétně v uvedeném bodě odůvodnění Komise zejména konstatovala, že z uvedených komunikací vyplývá, že údajně inherentní vazba mezi službou Messenger a on-line sociální sítí Facebook není na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, natolik důležitá vzhledem k existenci podobných vazeb mezi uvedenou interpersonální komunikační službou nezávislou na číslech a jinými službami společnosti Meta, zejména mezi službou Messenger a sítí Instagram. 193    V tomto ohledu je třeba zaprvé poznamenat, že vztah mezi službou Messenger a sítí Facebook byl projednán v průběhu správního řízení. V bodě 39 písm. d) in fine předběžného stanoviska totiž Komise zpochybnila tvrzení žalobkyně týkající se uvedeného vztahu. Kromě toho Komise v žádostech o informace ze dne 9. března a 30. května 2023 položila žalobkyni otázky týkající se možnosti použití služby Messenger na síti Instagram. Žalobkyně tedy měla příležitost vyjádřit se ke skutkovým zjištěním uvedeným v bodě 179 odůvodnění napadeného rozhodnutí, která se týkají možnosti využít službu Messenger ke komunikaci na síti Instagram, a důsledků, které z toho lze vyvodit, pokud jde o vazbu mezi službou Messenger a sítí Facebook. 194    Zadruhé závěr Komise uvedený v bodě 179 odůvodnění, podle kterého vazba mezi sítí Facebook a službou Messenger nebyla tak důležitá, jak tvrdí žalobkyně, se opíral o další argumenty a důkazy, o nichž žalobkyně netvrdí, že k nim neměla příležitost předložit vyjádření, zejména argumenty a důkazy, které jsou uvedeny v poznámkách pod čarou 152, 153, 155 a 156 napadeného rozhodnutí. 195    Zatřetí, jak vyplývá z bodu 23 odpovědi žalobkyně na žádost o informace ze dne 9. března 2023, jakož i z bodu 23 písm. c) její odpovědi na žádost o informace ze dne 30. května 2023 v rámci správního řízení, žalobkyně nezpochybnila, že je možné použít službu Messenger jako komunikační kanál na síti Instagram namísto funkce Instagram Direct. 196    Zatřetí v poznámce pod čarou 158 napadeného rozhodnutí, obsažené v bodě 180 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, Komise jako důkaz uvedla veřejné prohlášení žalobkyně pocházející z telekonference o výsledcích (earnings call), které uvádí, že služba Messenger představuje významnou příležitost k monetizaci. 197    Bod 180 odůvodnění napadeného rozhodnutí také spadá do rámce posouzení Komise, podle kterého společnost Meta v obchodních sděleních, jakož i ve sděleních určených investorům a uživatelům koncipovala, prezentovala a profilovala službu Messenger jako samostatnou HSP. Konkrétně v uvedeném bodě odůvodnění Komise zejména konstatovala, že ve sděleních určených investorům žalobkyně zdůrazňovala možnosti monetizace služby Messenger jako takové tím, že odkázala na reklamní nástroje „klikni k zaslání zprávy“ a placenou službu zasílání zpráv. 198    V tomto ohledu byla zaprvé otázka strategie profilování služby Messenger jako samostatné služby, která vyplývala zejména ze sdělení společnosti Meta určených investorům, projednána ve správním řízení. V bodě 39 písm. d) předběžného stanoviska totiž Komise konstatovala, že společnost Meta vyvinula strategii, jejímž cílem bylo profilovat službu Messenger jako samostatnou službu, přičemž se opírala o obchodní a finanční sdělení uživatelům a investorům. V poznámce pod čarou 59 předběžného stanoviska Komise citovala příklad takového sdělení, a sice formulář 10-K pro zdaňovací období, které skončilo dne 31. prosince 2022, rovněž uvedený v poznámce pod čarou 157 napadeného rozhodnutí. Žalobkyně na uvedený argument reagovala zejména v bodě 3.9 dopisu ze dne 3. srpna 2023. 199    Zadruhé Komise v bodě 180 odůvodnění napadeného rozhodnutí tvrdila, že společnost Meta ve své strategii profilovala službu Messenger jako samostatnou HSP, přičemž se opírala o důkaz uvedený v poznámce pod čarou 157 napadeného rozhodnutí, o němž žalobkyně netvrdí, že neměla příležitost předložit k němu vyjádření. 200    Zatřetí, jak vyplývá z bodu 3.9 dopisu žalobkyně ze dne 3. srpna 2023, žalobkyně v rámci správního řízení nezpochybnila, že společnost Meta vyvinula strategii pro profilování služby Messenger jako samostatné služby, ale zpochybnila pouze relevanci zohlednění uvedené strategie pro kvalifikaci služby Messenger jako interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech pro účely DMA. 201    Začtvrté v poznámce pod čarou 193 napadeného rozhodnutí, obsažené v bodě 221 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, Komise jako důkaz citovala šetření společnosti Statista, jakož i zprávu BEREC o vnímání a chování spotřebitelů v Evropské unii na digitálních komunikačních platformách. Pokud jde o šetření společnosti Statista, žalobkyně tvrdí, že Komise použila tento důkaz k prokázání, že služba Messenger „velmi významně“ překročila kvantitativní prahové hodnoty použitelné pro účely označení za klíčovou bránu, aniž jí poskytla možnost předložit vyjádření. 202    Bod 221 odůvodnění napadeného rozhodnutí je součástí analýzy vyvrácení domněnky stanovené v čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA, přičemž Komise konstatovala, že služba Messenger je jednou z nejpoužívanějších on-line komunikačních služeb v Unii. 203    V tomto ohledu byla ve správním řízení zaprvé projednána otázka postavení služby Messenger ve vztahu k ostatním komunikačním službám. V bodě 47 písm. b) předběžného stanoviska totiž Komise uvedla, že podle veřejných zpráv a jiných veřejně přístupných zdrojů byla společnost Meta jedním z nejpoužívanějších poskytovatelů komunikačních služeb v Unii. Kromě toho v poznámce pod čarou 77 předběžného stanoviska Komise citovala zprávu BEREC uvedenou v poznámce pod čarou 193 napadeného rozhodnutí. Žalobkyně předložila vyjádření k tomuto důkazu zejména v bodě 3.17 dopisu ze dne 3. srpna 2023. 204    Zadruhé skutečnost, že služba Messenger překročila kvantitativní prahové hodnoty „velmi významně“, je prokázána údaji o podnikatelských a koncových uživatelích uvedené služby, které žalobkyně sdělila Komisi, přičemž zpráva společnosti Statista slouží pouze k potvrzení těchto dalších důkazů. Kromě toho odmítnutí Komise pokud jde o argument žalobkyně, podle kterého služba Messenger není klíčovou branou, nespočívá výlučně na skutečnosti, že tato služba významně překročila použitelné prahové hodnoty, ale rovněž na argumentech a důkazech, o nichž žalobkyně netvrdí, že k nim neměla příležitost předložit vyjádření, zejména na zprávě BEREC, která prokazuje, že služba Messenger je druhou komunikační aplikací v posuzovaných zemích po službě WhatsApp, jakož i na vysoké úrovni průniku služby Messenger mezi koncové uživatele v Unii. 205    Zapáté, pokud jde o bod 222 odůvodnění napadeného rozhodnutí, který je založen na důkazech uvedených v poznámkách pod čarou 194 a 195 uvedeného rozhodnutí, je třeba uvést, že je rovněž součástí analýzy vyvrácení domněnky podle čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA. Konkrétně Komise shledala, že služba Messenger nabízí podnikatelským uživatelům nástroje, aby mohli komunikovat s koncovými uživateli. V poznámce pod čarou 194 Komise citovala internetovou stránku společnosti Meta, která potvrdila, že dotčené nástroje byly nabízeny. Komise rovněž konstatovala, že společnost Meta nabízí podnikům reklamní nástroje, jejichž cílem je nasměrovat uživatele do konverzace ve službě Messenger, a tyto kampaně představují pro společnost Meta významný zdroj příjmů. V poznámce pod čarou 195 Komise na podporu konstatování, podle kterého reklamní nástroje „klikni k zaslání zprávy“ v rámci služby Messenger představovaly pro společnost Meta významný zdroj příjmů, citovala veřejné prohlášení pocházející z telekonference o výsledcích, jakož i prohlášení generálního ředitele žalobkyně obsažené v novinovém článku. 206    V tomto ohledu byla ve správním řízení zaprvé projednána otázka nástrojů, které společnost Meta nabízela podnikatelským uživatelům prostřednictvím služby Messenger. V bodě 47 písm. a) a b) předběžného stanoviska totiž Komise již uvedla, že žalobkyně nabízí podnikatelským uživatelům nástroje v rámci služby Messenger. Žalobkyně na tento důkaz odpověděla zejména v bodě 3.16 písm. d) dopisu ze dne 3. srpna 2023. 207    Zadruhé žalobkyně netvrdí, že neměla příležitost předložit vyjádření k obsahu bodu 222 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého nabízela další nástroje pro připojení ke službě zasílání zpráv. 208    Zatřetí tato v rámci správního řízení, jak vyplývá z bodu 3.16 písm. d) dopisu žalobkyně ze dne 3. srpna 2023, zpochybnila pouze relevanci zohlednění skutečnosti, že nabízela nástroje pro podnikatelské uživatele v rámci služby Messenger, a nikoli tuto skutečnost jako takovou. 209    S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že právo žalobkyně být vyslechnuta nebylo porušeno. Čtvrtou část prvního žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněnou a v této souvislosti zamítnout první žalobní důvod v plném rozsahu. Ke druhému žalobnímu důvodu týkajícímu se kvalifikace služby Marketplace jako HSP, která je klíčovou branou 210    Druhý žalobní důvod je rozdělen na pět části, které vycházejí: –        první část ze skutečnosti, že Komise správně nevyložila ani neuplatnila čl. 2 bod 5 DMA, když označila službu Marketplace za HSP typu on-line zprostředkovatelské služby, zejména s ohledem na právní kritérium pro posouzení definice on-line zprostředkovatelské služby rozvinuté Komisí v bodě 266 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého k tomu, aby služba odpovídala této definici, je důležité, aby podniky měly „v praxi možnost“ nabízet zboží nebo služby spotřebitelům; –        druhá část ze skutečnosti, že i kdyby měl Tribunál v rámci první části dospět k závěru, že právní kritérium uvedené v bodě 266 odůvodnění napadeného rozhodnutí je správné, uvedené rozhodnutí neprokazuje, že služba Marketplace splňuje uvedené kritérium, zejména proto, že Komise nesprávně nezohlednila změny, ke kterým došlo dne 30. ledna 2023, kterými společnost Meta ukončila možnost, která byla nabízena podnikům ve Francii a Německu, používat jejich profesní stránku sítě Facebook k odkazu na určité kategorie zboží, a sice vozidla a nemovitosti, na službě Marketplace; –        třetí část ze skutečnosti, že Komise nezohlednila změny, ke kterým došlo dne 31. července 2023, podle nichž uživatelé služby Marketplace nemohli zveřejnit celkem více než 20 inzerátů v každé kategorii „zboží“ během jednoho měsíce a nejvýše 5 inzerátů v každé z kategorií „vozidla“, „součásti a příslušenství automobilů“ a „domy k prodeji nebo pronájmu“ (dále jen „změny ze dne 31. července 2023“), o nichž byla Komise informována žalobkyní před přijetím napadeného rozhodnutí; –        čtvrtá část ze skutečnosti, že Komise nesprávně dospěla k závěru, že služba Marketplace je jednotlivě klíčovou branou, a to tím, že odmítla argumenty a důkazy předložené žalobkyní v průběhu správního řízení podle čl. 3 odst. 5 DMA z důvodu, že zjevně nezpochybňují domněnky stanovené v čl. 3 odst. 2 DMA, a to bez zahájení šetření trhu podle čl. 17 odst. 1 nebo 3 DMA; –        pátá část ze skutečnosti, že Komise předložila nové důkazy poprvé v napadeném rozhodnutí, čímž porušila podstatnou formální náležitost. 211    Tribunál považuje za vhodné začít analýzou argumentů týkajících se časového rámce, který Komise zohlednila v napadeném rozhodnutí pro kvalifikaci služby Marketplace jako on-line zprostředkovatelské služby, a nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o změny ze dne 31. července 2023. 212    V rámci druhé a třetí části druhého žalobního důvodu žalobkyně zejména tvrdí, že napadené rozhodnutí tím, že nezohlednilo relevantní skutečnosti týkající se služby Marketplace, které nastaly mezi lednem 2023 a přijetím napadeného rozhodnutí, zejména změny, ke kterým došlo dne 30. ledna, a změny ze dne 31. července 2023, nebo přinejmenším jim nepřiznalo dostatečný význam, je stiženo nesprávným právním posouzením a zjevně nesprávným posouzením skutkového stavu. 213    Komise měla podle žalobkyně zejména nesprávně za to, že před přijetím napadeného rozhodnutí nebyla povinna zohlednit změny ve službě Marketplace, které byly provedeny v roce 2023, za účelem určení, zda lze službu Marketplace označit za HSP typu on-line zprostředkovatelské služby. Přijetím tohoto přístupu se Komise údajně dopustila nesprávného právního posouzení, jelikož čl. 2 body 2 a 5 DMA musí být vykládán v tom smyslu, že použití těchto ustanovení musí být založeno na všech důkazech existujících v okamžiku označení. Mimoto Komise údajně porušila povinnost pečlivě a nestranně přezkoumat spis, aby měla při přijímání rozhodnutí k dispozici co možná nejúplnější a nejspolehlivější poznatky. 214    Kromě toho žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněno, pokud jde o označení služby Marketplace jako HSP typu on-line zprostředkovatelské služby. Tvrdí také, že Komise tím, že nezohlednila změny ze dne 31. července 2023, nesplnila povinnost řádné správy. V odpověď na organizační procesní opatření ze dne 28. března 2025, kterým Tribunál vyzval účastnice řízení, aby se vyjádřily k otázce, zda je napadené rozhodnutí dostatečně odůvodněno, pokud jde o změny ze dne 31. července 2023, žalobkyně dodala, že napadené rozhodnutí neobsahuje žádné závažné odůvodnění, které by vysvětlovalo, proč se Komise v návaznosti na změny ze dne 31. července 2023 domnívala, že na službě Marketplace ještě může existovat značný počet podnikatelských uživatelů, natož proč nebo do jaké míry počet těchto podniků odůvodňoval závěr, že tato služba je pro ně klíčovou branou. 215    Kromě toho žalobkyně uvádí, že změny ze dne 31. července 2023 měly za následek, že již žádný uživatel služby Marketplace nemohl být kvalifikován jako power seller ve smyslu ukazatele použitého v napadeném rozhodnutí za účelem identifikace podnikatelských uživatelů služby Marketplace, a sice ve smyslu uživatele usazeného nebo nacházejícího se v Unii, který vytvořil nejméně 28 inzerátů během nejméně jednoho měsíce finančního roku, z nichž alespoň 80 % inzerátů patří do téže kategorie (dále jen „power seller“). Tyto změny totiž omezily počet inzerátů na 20 v téže kategorii inzerátů a na 5 v každé z kategorií „vozidla“, „součásti a příslušenství automobilů“ a „domy na prodej nebo k pronájmu“ během téhož měsíce. Služba Marketplace ke dni přijetí napadeného rozhodnutí již neměla žádné podnikatelské uživatele podle přístupu Komise založeného na ukazateli týkajícím se power sellers, ze kterého se sama rozhodla vycházet. Napadené rozhodnutí tedy není právně dostačujícím způsobem odůvodněno, pokud jde o užívání B2C služby Marketplace po těchto změnách. 216    Pokud jde o časový rámec použitý pro kvalifikaci služby Marketplace jako on-line zprostředkovatelské služby, Komise v žalobní odpovědi trvala na stanovisku vyjádřeném v bodě 256 odůvodnění napadeného rozhodnutí, uvedeném v bodě 5.6.1 tohoto rozhodnutí věnovaném kvalifikaci a vymezení služby Marketplace, podle kterého měla pro účely označení podle článku 3 DMA zohlednit informace z posledních tří účetních období předcházejících spornému označení, a sice z let 2020 až 2022. Proto podle tohoto bodu odůvodnění skutečnost, že společnost Meta provedla změny v lednu 2023 a zamýšlela provést další změny, z nichž všechny měly omezit možnost, aby podnikatelští uživatelé používali službu Marketplace, neměla žádný vliv na závěr Komise, že služba Marketplace není platformou výlučně C2C. 217    Kromě toho Komise uvedla, že skutečně zohlednila všechny důkazy, které měla k dispozici v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí, a zejména změny ze dne 31. července 2023, aby ověřila, zda služba Marketplace představuje on-line zprostředkovatelskou službu v souladu s čl. 2 bodem 5 DMA. Argumentace žalobkyně týkající se relevantního časového rámce pro posouzení kvalifikace HSP je tedy irelevantní. 218    Pokud jde o odůvodnění napadeného rozhodnutí týkající se změn ze dne 31. července 2023, Komise tvrdí, že v napadeném rozhodnutí dostatečně uvedla důvody, které dokládají její postoj. Konkrétně v odpovědi na organizační procesní opatření ze dne 28. března 2025 Komise uvedla, že body 256 až 262 odůvodnění uvedeného rozhodnutí uvádějí důvody, proč změny ze dne 31. července 2023 nijak nezměnily její posouzení, pokud jde o skutečnost, že žalobkyně umožňuje podnikatelským uživatelům používat službu Marketplace k nabízení výrobků spotřebitelům, a tedy skutečnost, že služba Marketplace je on-line zprostředkovatelskou službou. 219    Článek 3 odst. 1 DMA stanoví, že podnik je označen za strážce přístupu, pokud splňuje tyto tři kumulativní požadavky: „a)      má významný dopad na vnitřní trh; b)      poskytuje hlavní službu platformy, která je klíčovou branou [...]; [...] c)      má ve své činnosti zavedené a trvalé postavení nebo lze předpokládat, že takové postavení v blízké budoucnosti získá.“ 220    Podle čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA se má za to, že podnik příslušné požadavky uvedené v odstavci 1 písm. b) tohoto článku splňuje, pokud poskytuje [HSP], jež měla v uplynulém účetním období nejméně 45 milionů aktivních koncových uživatelů usazených nebo nacházejících se v Unii a ročně nejméně 10 000 aktivních podnikatelských uživatelů usazených v Unii, jejichž identifikace a výpočet se provádí v souladu s metodikou a ukazateli uvedenými v příloze DMA. 221    Podle čl. 3 odst. 2 písm. c) DMA se má za to, že podnik splňuje požadavek stanovený v odst. 1 písm. c) tohoto článku, pokud byly prahové hodnoty uvedené v odst. 1 písm. b) uvedeného článku dosaženy v každém z posledních tří účetních období. 222    S ohledem na výše uvedená ustanovení je pravda, jak v podstatě uvádí Komise v bodě 265 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že otázka, zda podnik dosáhne prahových hodnot stanovených v čl. 3 odst. 2 písm. c) DMA, vyžaduje zpětný přezkum zahrnující poslední tři účetní období předcházející tomuto označení. 223    V tomto ohledu je třeba připomenout, že DMA stanoví regulační systém ex ante, podle něhož by podnikatelští uživatelé a koncoví uživatelé HSP poskytované strážci, kteří jsou jako takoví označeni Komisí, měli mít nárok na určité záruky vyplývající z právní úpravy (v tomto smyslu viz bod 7 odůvodnění DMA). Podle čl. 3 odst. 10 DMA podnik označený za strážce přístupu musí splnit povinnosti stanovené v článcích 5 až 7 uvedeného nařízení do šesti měsíců poté, co byla HSP uvedena v rozhodnutí o označení. 224    Otázka kvalifikace HSP ve smyslu čl. 2 bodu 2 DMA, která zahrnuje kvalitativní posouzení související s povahou HSP, se přitom liší od otázky, zda podnik dosáhne kvantitativních prahových hodnot stanovených v čl. 3 odst. 2 DMA, pokud jde o tuto službu, které za předpokladu jejich dosažení umožňují předpokládat, že jsou splněny požadavky stanovené v odstavci 1 tohoto článku. 225    Konkrétně na rozdíl od toho, co je stanoveno pro posouzení, zda jsou dosaženy kvantitativní prahové hodnoty stanovené v čl. 3 odst. 2 DMA, unijní normotvůrce nestanovil, že posouzení kvalifikace služby HSP podle čl. 2 bodu 2 DMA musí být provedeno na základě informací týkajících se období předcházejícího roku označení. 226    Vzhledem k neexistenci takového časového omezení v rámci kvalifikace služby je třeba uvést, že legalita unijního aktu musí být posuzována v závislosti na skutkových a právních okolnostech existujících ke dni, kdy byl akt přijat (viz rozsudky ze dne 18. července 2013, Schindler Holding a další v. Komise, C‑501/11 P, EU:C:2013:522, bod 31 a citovaná judikatura, a ze dne 4. října 2024, García Fernández a další v. Komise a SRB, C‑541/22 P, EU:C:2024:820, bod 327 a citovaná judikatura). Kromě toho je Komise v zájmu řádné správy povinna provést pečlivý a nestranný přezkum dotyčných opatření, aby měla při přijímání konečného rozhodnutí k tomuto účelu úplné a spolehlivé poznatky (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze dne 14. května 2020, Agrobet CZ, C‑446/18, EU:C:2020:369, body 43 a 44 a citovaná judikatura, a ze dne 10. listopadu 2022, Komise v. Valencia Club de Fútbol, C‑211/20 P, EU:C:2022:862, bod 78 a citovaná judikatura). 227    V odpověď na otázky Tribunálu v tomto ohledu položené na jednání totiž Komise upřesnila, že podle jejího názoru jsou změny provedené na službě Marketplace od ledna 2023 a před přijetím napadeného rozhodnutí skutečně relevantní pro otázku, zda je služba Marketplace on-line zprostředkovatelskou službou. Uvedla, že již netrvá na stanovisku uvedeném v bodě 256 odůvodnění napadeného rozhodnutí a shrnutém v bodě 216 výše, které se týká relevantního časového rámce pro posouzení kvalifikace služby HSP. 228    Je třeba dodat, že původní stanovisko Komise uvedené v bodě 256 odůvodnění napadeného rozhodnutí ostatně není slučitelné s čl. 3 odst. 3 prováděcího nařízení 2023/814, který zejména stanoví povinnost oznamujícího podniku sdělit Komisi bez zbytečného odkladu jakoukoli podstatnou změnu skutečností uvedených v oznámení, a to v době, kdy je oznámení přezkoumáváno. 229    Za těchto podmínek je třeba nejprve dospět k závěru, že Komise v napadeném rozhodnutí vycházela z nesprávného časového rámce pro posouzení, zda má být služba Marketplace kvalifikována jako HSP typu on-line zprostředkovatelské služby, jelikož její stanovisko uvedené v bodě 256 odůvodnění napadeného rozhodnutí zaměňuje relevantní časový rámec pro přezkum otázky, zda je dosaženo prahové hodnoty uvedené v čl. 3 odst. 2 písm. c) DMA, jenž je omezen na poslední tři účetní období předcházející označení, s časovým rámcem relevantním pro posouzení kvalifikace služby jako HSP v souladu s čl. 2 bodem 2 DMA, pro který unijní normotvůrce takový zpětný přezkum nestanovil. 230    Zadruhé je třeba přezkoumat dopad tohoto nesprávného právního posouzení na legalitu napadeného rozhodnutí, jelikož Komise podpůrně tvrdí, že i tak zohlednila změny ze dne 31. července 2023, když dospěla k závěru, že služba Marketplace byla v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí HSP typu on-line zprostředkovatelské služby ve smyslu čl. 2 bodu 2 DMA. 231    Podle judikatury nemá pochybení v odůvodnění napadeného aktu za následek jeho zrušení, pokud za konkrétních okolností případu nemohlo mít toto pochybení určující vliv na výsledek (viz rozsudek ze dne 17. července 2024, Bytedance v. Komise, T‑1077/23, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2024:478, bod 112 a citovaná judikatura). 232    V tomto ohledu je třeba zkoumat dostatečnost odůvodnění obsaženého v napadeném rozhodnutí, které se týká změn ze dne 31. července 2023, přičemž tato otázka je vznesena v rámci třetí části druhého žalobního důvodu (viz body 214 a 215 výše). 233    V bodě 247 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise připomněla, že čl. 2 bod 5 DMA definuje on-line zprostředkovatelské služby jako on-line zprostředkovatelské služby ve smyslu čl. 2 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele on-line zprostředkovatelských služeb (Úř. věst. 2019, L 186, s. 57). Podle posledně uvedeného ustanovení musí služba ke splnění definice on-line zprostředkovatelské služby kromě jiných podmínek umožňovat podnikatelským uživatelům nabízet zboží nebo služby spotřebitelům s cílem usnadnit zahájení přímých transakcí mezi těmito podnikatelskými uživateli a spotřebiteli bez ohledu na to, zda jsou tyto transakce nakonec uzavřeny (dále jen „druhá podmínka definice on-line zprostředkovatelské služby“). 234    V rámci kvalifikace služby Marketplace jako on-line zprostředkovatelské služby ve smyslu čl. 2 bodu 5 DMA použila Komise ukazatel týkající se power sellers za účelem identifikace podnikatelských uživatelů služby Marketplace. 235    Komise v bodě 258 odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlila, že ke dni přijetí tohoto rozhodnutí mohli podnikatelští uživatelé jednat za obchodními nebo profesními účely tak, že zveřejnili inzeráty na výrobky a služby určené spotřebitelům na službě Marketplace přes svůj osobní profil na síti Facebook. Ačkoli žalobkyně neprovedla „oficiální identifikaci“ těchto uživatelů, Komise měla za to, že vysoký počet inzerátů stejného druhu může naznačovat, že uživatel jedná v rámci podnikatelské nebo obchodní činnosti a že tito uživatelé musí být rovněž považováni za podnikatelské uživatele. V tomto ohledu Komise poznamenala, že žalobkyně používá pro interní účely podobný ukazatel týkající se power sellers k identifikaci uživatelů, kteří zveřejňují vysoký počet inzerátů nebo je uveřejňuje s vysokou četností, a uvedla, že použitím ukazatele týkajícího se power sellers podle číselných údajů poskytnutých žalobkyní počet těchto podnikatelských uživatelů činil [> 100 000] v roce 2020, [> 100 000] v roce 2021 a [> 100 000] v roce 2022. 236    V bodě 259 odůvodnění napadeného rozhodnutí měla Komise za to, že argument žalobkyně, podle kterého koncoví uživatelé mohli legitimně vytvářet vysoký počet inzerátů v téže kategorii během téhož měsíce z nekomerčních důvodů, není relevantní, neboť to v každém případě nevylučuje, že podnikatelští uživatelé používají službu Marketplace prostřednictvím svého osobního profilu ke zveřejňování inzerátů pro obchodní nebo profesní účely. Komise konstatovala, že i kdyby někteří koncoví uživatelé mohli z nekomerčních důvodů vytvořit velký počet inzerátů, údaje založené na proxy, jak se používá v interním systému žalobkyně, identifikovaly počet uživatelů, který výrazně překračoval prahovou hodnotu aktivních podnikatelských uživatelů za rok stanovenou v čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA. 237    V bodě 260 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že změny provedené žalobkyní na službě Marketplace od ledna 2023 proto nemají vliv na okolnost, že podnikatelští uživatelé mohou být na službě Marketplace nadále aktivní prostřednictvím svého osobního profilu. Podle Komise tento závěr platil, i když změny měly za následek, že určitý počet podnikatelských uživatelů, kteří uveřejňovali inzeráty prostřednictvím své profesní stránky sítě Facebook, opustil platformu nebo zveřejňoval inzeráty prostřednictvím svého osobního profilu. V každém případě podle ní převážná většina podnikatelských uživatelů služby Marketplace zveřejňovala inzeráty na zboží prostřednictvím svého osobního profilu. 238    Kromě toho v bodě 261 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise reprodukovala tři snímky obrazovky, které podle ní mimo jiné představovaly nedávné příklady inzerátů, které byly na službě Marketplace zveřejněny podnikatelskými uživateli prostřednictvím jejich osobního profilu. 239    V bodě 262 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že otázka, zda má být uživatel považován za podnikatelského uživatele z důvodu počtu a četnosti inzerátů, které zveřejnil na službě Marketplace, závisí na okolnostech každého případu. Komise v tomto ohledu uvedla, že uživatelé, kteří měsíčně vytvářejí 20 inzerátů na nábytek nebo 5 inzerátů na domy k prodeji či pronájmu, a to podle budoucích omezení, která společnost Meta právě zavádí, by mohli být nadále považováni za podnikatelské uživatele v závislosti na konkrétních okolnostech. 240    Jak je uvedeno v bodě 53 výše, podle ustálené judikatury musí být odůvodnění vyžadované čl. 296 druhým pododstavcem SFEU přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl provést přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, jimž je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání vysvětlení. Nevyžaduje se, aby v odůvodnění byly uvedeny všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, neboť otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 druhého pododstavce SFEU, musí být posouzena nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i na všechna právní pravidla upravující danou oblast. 241    Z judikatury rovněž vyplývá, že odůvodnění rozhodnutí přijatého unijním orgánem nebo institucí zejména musí být bez rozporů, aby se zúčastnění mohli seznámit se skutečnými důvody tohoto rozhodnutí za účelem obrany svých práv před příslušným soudem a aby tento soud mohl vykonat přezkum [viz rozsudek ze dne 22. ledna 2025, Norddeutsche Landesbank – Girozentrale v. Jednotný výbor pro řešení krizí (Příspěvky předem na rok 2022), T‑407/22, nezveřejněný, EU:T:2025:56, bod 193 a citovaná judikatura]. 242    Ve světle těchto úvah je třeba zkoumat dostatečnost odůvodnění obsaženého v napadeném rozhodnutí, které se týká změn ze dne 31. července 2023. 243    Zaprvé je třeba konstatovat, že změny ze dne 31. července 2023 jsou v napadeném rozhodnutí pojednány nanejvýš okrajově. 244    Zaprvé úvahy uvedené v bodě 262 odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou vágní a hypotetické. Komise totiž poté, co odkázala na budoucí omezení, která společnost Meta právě zavádí, pokud jde o možnost uživatelů sítě Facebook používat svůj osobní účet pro profesní účely, což by podle Komise mělo být chápáno jako odkaz na změny ze dne 31. července 2023, poznamenává, že tito uživatelé „by mohli být vždy považováni za podnikatelské uživatele v závislosti na skutkových okolnostech“. 245    V bodě 262 odůvodnění napadeného rozhodnutí přitom Komise neuvádí žádnou konkrétní analýzu změn ze dne 31. července 2023 na podporu svého závěru, že služba Marketplace splňovala druhou podmínku definice on-line zprostředkovatelské služby bez ohledu na zavedení uvedených změn. 246    Kromě toho podle bodu 262 odůvodnění napadeného rozhodnutí otázka, zda by uživatel měl být považován za podnikatelského uživatele z důvodu počtu a četnosti inzerátů, které zveřejnil, „závisí na okolnostech každého případu“. Komise přitom neupřesňuje okolnosti, které považovala v projednávané věci za relevantní pro vyloučení dopadu změn ze dne 31. července 2023, takže její odůvodnění zůstává neúplné. 247    Zadruhé žalobkyně v odpovědi ze dne 3. srpna 2023 na předběžné stanovisko, jakož i v písemnostech před Tribunálem uvedla, aniž jí v tom Komise odporovala, že změny ze dne 31. července 2023 měly za následek, že již neexistuje žádný podnikatelský uživatel služby Marketplace identifikovaný na základě ukazatele power sellers použitého Komisí. 248    Jak je totiž uvedeno v bodě 215 výše, změny ze dne 31. července 2023 stanovily omezení počtu inzerátů, které uživatel mohl zveřejnit, a sice maximálně 20 inzerátů v téže inzertní kategorii v průběhu jednoho měsíce, přičemž tento maximální počet inzerátů byl nižší než prahová hodnota, při jejímž překročení byl takový uživatel považován za power seller. 249    Jak přitom bylo uvedeno v bodě 234 výše, sama Komise se rozhodla vycházet z ukazatele týkajícího se power sellers za účelem identifikace podnikatelských uživatelů služby Marketplace. 250    Bod 262 odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy neumožňuje jasně a jednoznačně pochopit důvody, proč Komise dospěla k závěru, že druhá podmínka definice on-line zprostředkovatelské služby týkající se využívání služby podnikatelskými uživateli byla ke dni přijetí napadeného rozhodnutí splněna. 251    Zatřetí podle bodu 262 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise zacházela se změnami ze dne 31. července 2023 jako s „budoucími omezeními, která společnost Meta právě zavádí“. 252    V tomto ohledu ze spisu vyplývá, že žalobkyně ve správní fázi řádně informovala Komisi o povaze a rozsahu změn ze dne 31. července 2023, jakož i o jejich dopadu na kritérium, z něhož Komise vycházela při identifikaci podnikatelských uživatelů služby Marketplace. 253    V oznámení ze dne 3. července 2023 totiž žalobkyně Komisi oznámila, že právě provádí rozhodnutí o omezení počtu inzerátů, které koncový uživatel může zveřejnit na službě Marketplace v průběhu jednoho měsíce, na maximálně 20 inzerátů v kategorii „zboží“ a 5 inzerátů v kategoriích „vozidla“ a „domy k prodeji nebo pronájmu“. V této souvislosti uvedla, že jakmile budou tyto změny provedeny, na službě Marketplace již nebudou existovat power sellers. 254    Následně žalobkyně v odpovědi na předběžné stanovisko ze dne 3. srpna 2023 informovala Komisi o povaze a přesném rozsahu změn, které právě provedla ke dni 31. července 2023. 255    Proto byla Komise ke dni přijetí napadeného rozhodnutí informována o skutečnosti, že změny ze dne 31. července 2023 nebyly budoucími omezeními, která společnost Meta právě zavádí, ale omezeními, která již společnost Meta zavedla poté, co je sdělila ve svém oznámení. Jak přitom bylo uvedeno v bodech 219 až 229 výše, Komise byla povinna je zohlednit. 256    Napadené rozhodnutí přitom neobsahuje úvahy, které by umožnily pochopit, proč Komise navzdory uvedeným informacím nahlížela na tyto změny v bodě 262 odůvodnění tohoto rozhodnutí jako na „budoucí omezení, která společnost Meta právě zavádí“. 257    Ze všech těchto důvodů bod 262 odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně a jednoznačně neuvádí důvody, proč měla Komise po změnách ze dne 31. července 2023 za to, že služba Marketplace splňuje druhou podmínku definice on-line zprostředkovatelské služby. 258    Zadruhé na rozdíl od toho, co tvrdí Komise v odpovědi na organizační procesní opatření ze dne 28. března 2025, ostatní body odůvodnění napadeného rozhodnutí nemohou tento nedostatek odůvodnění zhojit. 259    V odpovědi na organizační procesní opatření ze dne 28. března 2025 Komise tvrdí, že body 256 až 261 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádějí důvody, proč změny ze dne 31. července 2023 nijak nezměnily její stanovisko, podle kterého společnost Meta umožňovala podnikatelským uživatelům používat službu Marketplace k nabízení výrobků spotřebitelům, a služba Marketplace tedy splňovala druhou podmínku definice on-line zprostředkovatelské služby. 260    Pouhé tvrzení, že uživatel může jednat pro obchodní účely tím, že zveřejní inzeráty na službě Marketplace prostřednictvím svého osobního profilu na službě Facebook, byť doprovázeného dvěma snímky obrazovky po změnách ze dne 31. července 2023, však neumožňuje jasně a jednoznačně pochopit, proč měla Komise po změnách ze dne 31. července 2023 za to, že služba Marketplace splňuje druhou podmínku definice on-line zprostředkovatelské služby. 261    Kromě toho argument Komise, podle kterého již v předběžném stanovisku sdělila žalobkyni svůj názor na změny ze dne 31. července 2023, když tyto změny ještě nebyly provedeny, nemůže obstát. V uvedeném stanovisku totiž Komise uvedla, že budoucí změny, které společnost Meta právě zavádí s cílem zabránit používání služby Marketplace podnikatelskými uživateli, zřejmě nedokáže změnit kvalifikaci služby Marketplace jako on-line zprostředkovatelské služby, neboť „nebrání uživatelům používat jejich osobní profil pro obchodní nebo profesní účely s cílem dodávat zboží nebo poskytovat služby koncovým uživatelům nebo o to usilovat“. Je přitom třeba uvést, že ze stejných důvodů, na nichž je založen závěr uvedený v bodě 260 výše, nepředstavuje důvod zmíněný v uvedeném stanovisku jasné a jednoznačné odůvodnění umožňující žalobkyni a Tribunálu pochopit, proč byla po změnách ze dne 31. července 2023 splněna druhá podmínka definice on-line zprostředkovatelské služby. 262    Je tudíž třeba dospět k závěru, že žalobkyně se nemůže seznámit s odůvodněním kvalifikace služby Marketplace jako on-line zprostředkovatelské služby v návaznosti na změny ze dne 31. července 2023 a že unijní soud nemůže v tomto ohledu vykonat přezkum, takže odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto ohledu nesplňuje požadavky judikatury připomenuté v bodech 240 a 241 výše. 263    Ostatní argumenty Komise tento závěr nevyvracejí. 264    Zaprvé Komise tvrdí, že uživatel by mohl být považován za podnikatelského uživatele v závislosti na okolnostech, jelikož by mohl při dodržení omezení počtu inzerátů uloženého změnami ze dne 31. července 2023 zveřejnit 240 nových inzerátů ročně ve stejné kategorii. Kromě toho by se jediný inzerát mohl týkat prodeje více položek nebo více variant položek. 265    V napadeném rozhodnutí však není zmíněna ani možnost, že by uživatel mohl zveřejnit 240 inzerátů ročně ve stejné kategorii, ani hypotetické tvrzení, že by uživatel mohl za určitých okolností představovat podnikatelského uživatele tím, že by zveřejnil jediný inzerát týkající se prodeje vysokého počtu položek. V každém případě, jak bylo uvedeno v bodě 247 výše, žalobkyně uvedla, aniž jí v tom Komise odporovala, že změny ze dne 31. července 2023 měly za následek, že služba Marketplace již neměla žádné podnikatelské uživatele na základě ukazatele týkajícího se power sellers, který se Komise sama rozhodla použít pro jejich identifikaci. Tento argument tedy nemůže zpochybnit závěr uvedený v bodě 262 výše, podle kterého odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o zohlednění změn ze dne 31. července 2023, nesplňuje požadavky stanovené judikaturou a připomenuté v bodech 240 a 241 výše. 266    Zadruhé, i když je pravda, že pouhá formální změna podmínek použitelných na podnikatelské uživatele v zásadě nestačí k vyloučení toho, aby služba představovala on-line zprostředkovatelskou službu, jak tvrdí Komise, tato okolnost nezbavuje Komisi povinnosti uvést přiměřené a dostatečné důvody pro vysvětlení, jak takovou změnu zohlednila, a to tím spíše, jak bylo uvedeno v bodě 247 výše, že podle žalobkyně, aniž jí Komise v tomto ohledu odporovala, měly uvedené změny za následek, že služba Marketplace neměla na základě ukazatele týkajícího se power sellers, který Komise použila v napadeném rozhodnutí k jejich identifikaci, žádné podnikatelské uživatele. 267    Zatřetí Komise tvrdí, že prahová hodnota 10 000 podnikatelských uživatelů stanovená v čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA byla v každém z posledních tří účetních období před označením značně překročena. Podle Komise tak není zjevné, že by pouhé omezení na 20 inzerátů měsíčně v každé kategorii „zboží“ s maximálně 5 inzeráty v každé z kategorií „vozidla“, „díly a příslušenství automobilů“ a „domy k prodeji nebo pronájmu“ mohlo vyloučit tolik podnikatelských uživatelů služby Marketplace, aby jejich počet již nepřekračoval uvedenou prahovou hodnotu 10 000. 268    Komise však měla v napadeném rozhodnutí vysvětlit, jak mohla být služba Marketplace po změnách ze dne 31. července 2023 považována za službu, která splňuje druhou podmínku definice on-line zprostředkovatelské služby. Jak však bylo uvedeno v bodech 244 a 245 výše, z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by Komise provedla konkrétní analýzu uvedených změn. Kromě toho, jak bylo rozhodnuto v bodech 219 až 229 výše, Komise se nemohla v rámci kvalifikace služby Marketplace jako HSP typu on-line zprostředkovatelské služby omezit na informace týkající se posledních tří účetních období předcházejících označení. Okolnost, že dotčená prahová hodnota byla během těchto účetních období značně překročena, nepředstavuje dostatečný důvod, který by mohl odůvodnit závěr, že služba Marketplace ke dni napadeného rozhodnutí splňovala druhou podmínku definice on-line zprostředkovatelské služby. 269    Dodatečné argumenty Komise je tudíž třeba odmítnout. 270    S ohledem na výše uvedené je třeba vyhovět jednak druhé a třetí části druhého žalobního důvodu v rozsahu, v němž se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při určení časového rámce použitelného pro kvalifikaci služby Marketplace jako on-line zprostředkovatelské služby vzhledem k tomu, že měla za to, že byla povinna zohlednit pouze informace za poslední tři účetní období předcházející označení, a jednak třetí části druhého žalobního důvodu v rozsahu, v němž Komise porušila povinnost uvést odůvodnění týkající se odůvodnění kvalifikace služby Marketplace jako on-line zprostředkovatelské služby bez ohledu na změny ze dne 31. července 2023. 271    Je proto třeba zrušit čl. 2 písm. f) napadeného rozhodnutí, aniž je třeba zkoumat ostatní argumenty uplatněné žalobkyní na podporu druhého žalobního důvodu, a ve zbývající části je třeba žalobu zamítnout. K nákladům řízení 272    Článek 134 odst. 3 jednacího řádu stanoví, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení. 273    Vzhledem k tomu, že v projednávané věci měl každý z účastníků řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, má Tribunál za to, že bude za okolností v projednávané věci spravedlivé rozhodnout, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení. 274    Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu dále nesou členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady řízení. Francouzská republika tudíž ponese vlastní náklady řízení. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (osmý senát zasedající v kolegiu o pěti soudcích) rozhodl takto: 1)      Článek 2 písm. f) rozhodnutí Komise C(2023) 6105 final ze dne 5. září 2023, kterým byla společnost Meta označena za strážce přístupu podle článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1925 ze dne 14. září 2022 o spravedlivých trzích otevřených hospodářské soutěži v digitálním odvětví, se zrušuje. 2)      Ve zbývající části se žaloba zamítá. 3)      Meta Platforms, Inc., Evropská komise a Francouzská republika ponesou vlastní náklady řízení. van der Woude De Baere Petrlík Kecsmár Kingston Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 3. června 2026. Podpisy Obsah Skutečnosti předcházející sporu Návrhová žádání účastnic řízení Právní otázky K žádosti o odstranění údajů ve vztahu k veřejnosti K trvání právního zájmu žalobkyně na podání žaloby na neplatnost napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž toto rozhodnutí kvalifikuje službu Marketplace jako HSP, která je klíčovou branou K prvnímu žalobnímu důvodu týkajícímu se kvalifikace služby Messenger jako HSP, která je klíčovou branou K první části týkající se konkrétního posouzení služby Messenger a její kvalifikace jako HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech – K první výtce vycházející z toho, že Komise nezohlednila, nesprávně vyložila nebo zkreslila důkazy předložené žalobkyní – Ke druhé výtce vycházející z údajného diskriminačního a svévolného posouzení služby Messenger – Ke třetí výtce vycházející z údajného porušení přílohy DMA Ke druhé části týkající se právních kritérií použitelných pro kvalifikaci takové služby, jako je Messenger, jako HSP typu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech Ke třetí části týkající se zpochybnění domněnky, podle které je služba Messenger klíčovou branou – K první výtce vycházející z vyvrácení domněnky stanovené v čl. 3 odst. 2 písm. b) DMA – Ke druhé výtce týkající se požadavku, podle kterého je služba Messenger „jednotlivě“ klíčovou branou – Ke třetí výtce vycházející z toho, že Komise nesprávně nezahájila šetření trhu Ke čtvrté části vycházející z porušení práva na obhajobu Ke druhému žalobnímu důvodu týkajícímu se kvalifikace služby Marketplace jako HSP, která je klíčovou branou K nákladům řízení *      Jednací jazyk: angličtina. 1 Skryté důvěrné údaje.