Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh s licencovanými oděvy a doplňky pro muže, ženy a děti značky Pierre Cardin – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 101 SFEU – Pokuta – Nesprávné právní posouzení – Přiměřenost – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci

null ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu) 6. května 2026(*) „ Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh s licencovanými oděvy a doplňky pro muže, ženy a děti značky Pierre Cardin – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 101 SFEU – Pokuta – Nesprávné právní posouzení – Přiměřenost – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci“ Ve věci T‑87/25, Westfälisches Textilwerk Adolf Ahlers Stiftung & Co. KG, se sídlem v Herfordu (Německo), zástupci: U. Itzen, N. Andree, A. Pliego Selie a S. Prüfer, advokáti, žalobkyně, proti Evropské komisi, zástupci: M. Domecq, A. Keidel a I. Naglis, jako zmocněnci, žalované, TRIBUNÁL (třetí senát), ve složení: K. Kowalik-Bańczyk, předsedkyně, R. da Silva Passos (zpravodaj) a H. Cassagnabère, soudci, za soudní kancelář: I. Kurme, radová, s přihlédnutím k písemné části řízení, po jednání konaném dne 11. prosince 2025, vydává tento Rozsudek 1        Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, společnost Westfälisches Textilwerk Adolf Ahlers Stiftung & Co. KG, v podstatě domáhá zrušení čl. 2 prvního pododstavce písm. b) a článku 3 rozhodnutí Komise C(2024) 8150 final ze dne 28. listopadu 2024, které se týká řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (AT.40642 – Pierre Cardin) (dále jen „napadené rozhodnutí“) a podpůrně snížení pokuty, která jí byla uložena. Skutečnosti předcházející sporu 2        V návaznosti na stížnost podanou dne 25. března 2019 Evropská komise na základě článku 7 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101 a 102 SFEU] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) v napadeném rozhodnutí konstatovala, že v období od 1. ledna 2008 do 31. března 2021 (dále jen „období protiprávního jednání“) se Pierre Cardin Evolution a Société de Gestion Pierre Cardin (dále jen „společnosti Pierre Cardin“), jakož i žalobkyně účastnily kartelových dohod nebo jednání ve vzájemné shodě v souvislosti s uváděním výrobků značky Pierre Cardin na trh. 3        V období protiprávního jednání byla žalobkyně mateřskou společností skupiny podniků (dále jen „skupina Ahlers“) a nepřímo držela většinu kapitálu spojenou s hlasovacím právem společnosti Ahlers AG a jejích dceřiných společností (dále jen „Ahlers AG“). Posledně uvedená společnost držela v uvedeném období většinu kapitálu několika dceřiných společností. 4        Hlavní činností skupiny Ahlers byla v období protiprávního jednání výroba a distribuce oděvů v Evropě, především pod značkou Pierre Cardin. 5        Na konci dubna 2023 podala Ahlers AG návrh na zahájení insolvenčního řízení a byli jmenováni prozatímní insolvenční správci. 6        Dne 15. července 2023 bylo vůči společnosti Ahlers AG zahájeno formální insolvenční řízení, a kontrola nad insolventními subjekty byla přenesena na insolvenční správce. Téhož dne insolvenční správci prodali obchodní činnosti společnosti Ahlers AG a s konečnou platností je převedli na nezávislého investora. 7        V návaznosti na komunikaci mezi insolvenčními správci a útvary Komise informovaly tyto útvary dopisem ze dne 18. července 2023 správce o svém záměru neuložit případnou pokutu nabyvateli společnosti Ahlers AG jakožto jejímu hospodářskému nástupci. Uvedly nicméně, že v této fázi šetření nemá toto sdělení jakoukoliv formální a pro Komisi závaznou povahu. 8        Dne 18. března 2024 podala žalobkyně žádost o snížení pokuty, jejíž výši jí předtím Komise oznámila. Na podporu této žádosti se na základě tvrzení o své platební neschopnosti dovolávala bodu 35 pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2). 9        V návaznosti na tuto žádost měla Komise v bodech 508 až 519 odůvodnění napadeného rozhodnutí v podstatě za to, že obratem, který je třeba zohlednit při výpočtu maximální výše pokuty podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, je konsolidovaný obrat žalobkyně vztahující se k poslednímu hospodářskému roku předcházejícímu přijetí napadeného rozhodnutí, tedy k období mezi 1. prosincem 2022 a 30. listopadem 2023. Obrat použitý Komisí pro výpočet maximální výše zahrnoval nejen obrat žalobkyně během tohoto období, ale také obrat společnosti Ahlers AG do 15. července 2023. 10      V napadeném rozhodnutí Komise dále v bodě 531 odůvodnění uvedla následující: „Na základě důkazů popsaných v příloze I a s cílem vyhnout se uložení pokuty, která by vážně ohrozila ekonomickou životaschopnost společnosti Ahlers, by měla být konečná částka, která má být uložena [žalobkyni], na základě bodu 35 pokynů pro výpočet pokut snížena na 3 500 000 EUR. To představuje pokles zhruba o 66,09 %.“ 11      V článku 1 napadeného rozhodnutí Komise shledala, že žalobkyně a společnosti Pierre Cardin tím, že se účastnily jediného a trvajícího protiprávního jednání zahrnujícího celý Evropský hospodářský prostor (EHP), které spočívalo v kartelových dohodách nebo jednáních ve vzájemné shodě, jejichž cílem bylo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, porušily čl. 101 odst. 1 SFEU a článek 53 Dohody o EHP. 12      V článku 2 prvním pododstavci písm. b) napadeného rozhodnutí Komise s ohledem na zjištěné protiprávní jednání uložila žalobkyni pokutu ve výši 3 500 000 eur. 13      Dopisem připojeným k napadenému rozhodnutí Komise odpověděla na žádost o snížení pokuty (viz bod 8 výše). V článku 3 napadeného rozhodnutí rozhodla, že žalobkyně může zaplatit pokutu po částech za podmínky, že do tří měsíců od přijetí rozhodnutí bude zaplacena částka 250 000 eur. Zbývající částka by měla být hrazena ve třech ročních splátkách, a to 750 000 eur do 30. června 2026, 1 000 000 eur do 30. června 2027 a 1 500 000 eur do 30. června 2028, vždy včetně úroků z nezaplacených částek za období do dne úhrady. 14      Podle článku 5 napadeného rozhodnutí bylo uvedené rozhodnutí určeno pouze žalobkyni a společnostem Pierre Cardin. Společnosti Ahlers AG tedy určeno nebylo. Návrhová žádání účastnic řízení 15      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál: –        v podstatě zrušil čl. 2 první pododstavec písm. b) a článek 3 napadeného rozhodnutí; –        podpůrně, snížil pokutu, která jí byla uložena; a –        uložil Komisi náhradu nákladů řízení. 16      Komise navrhuje, aby Tribunál: –        žalobu zamítl; –        podpůrně, stanovil pokutu uloženou žalobkyni ve výši, kterou bude považovat za přiměřenou; a –        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení. Právní otázky 17      Úvodem je třeba upřesnit, že žalobkyně žalobou nezpochybňuje závěry Komise uvedené v napadeném rozhodnutí, podle kterých její jednání představuje porušení právních pravidel Evropské unie v oblasti hospodářské soutěže. Nezpochybňuje ani posouzení Komise týkající se platební neschopnosti žalobkyně, uvedené v dopise připojeném k napadenému rozhodnutí (viz body 8 a 13 výše). 18      Projednávanou žalobou se totiž žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, pouze pokud jde o výši pokuty, která jí byla uložena v čl. 2 prvním pododstavci písm. b) a v článku 3 tohoto rozhodnutí. Žalobkyně se domáhá částečného zrušení napadeného rozhodnutí nebo, podpůrně, toho, aby Tribunál při výkonu pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci pokutu snížil tak, aby nepřesahovala 10 % obratu, kterého dosáhla během posledního uzavřeného hospodářského roku předcházejícího přijetí napadeného rozhodnutí. K hlavním návrhovým žádáním 19      Na podporu žaloby žalobkyně uplatňuje jediný žalobní důvod, vycházející ze skutečnosti, že se Komise dopustila nesprávného právního a věcného posouzení a porušila čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, když v rámci stanovení výše pokuty nesprávně použila strop ve výši 10 % ročního obratu. V první výtce v podstatě tvrdí, že Komise nezohlednila skutečnost, že maximální výše pokuty odpovídající 10 % obratu se použije individuálně na jednotlivé hospodářské jednotky. V rámci druhé výtky tvrdí, že v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí nebyla Ahlers AG součástí téže hospodářské jednotky jako ona. Třetí výtkou tvrdí, že se Komise v napadeném rozhodnutí dopustila pochybení, když při výpočtu maximální možné výše pokuty zohlednila obrat dosažený společností Ahlers AG. Ve čtvrté výtce tvrdí, že judikatura uvedená v napadeném rozhodnutí nepodporuje přístup Komise, a v páté výtce pak, že přístup Komise vede k nepřiměřenému výsledku, jelikož z něj plyne neúměrná výše pokuty, která nemůže být odůvodněna úvahami o nezbytnosti zajištění účinnosti sankcí v oblasti hospodářské soutěže. K prvním čtyřem výtkám jediného žalobního důvodu, vycházejícím z pochybení, kterých se dopustila Komise jednak tím, že měla za to, že žalobkyně a Ahlers AG tvořily pro účely výpočtu maximální výše uložené pokuty jednu hospodářskou jednotku, a jednak tím, že při výpočtu uvedené maximální výše zohlednila obrat dosažený posledně uvedenou společností 20      Prvními čtyřmi výtkami jediného žalobního důvodu, kterými je třeba se zabývat současně, žalobkyně Komisi v podstatě vytýká, že při výpočtu maximální výše pokuty, která jí byla uložena, nezohlednila skutečnost, že v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí již se společností Ahlers AG netvořila tutéž hospodářskou jednotku. Komise se tím, že při uvedeném výpočtu zohlednila konsolidovaný obrat žalobkyně, tedy že při výpočtu maximální výše pokuty podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 zohlednila obrat společnosti Ahlers AG, dopustila nesprávného právního posouzení. 21      Úvodem žalobkyně zdůrazňuje, že z judikatury vyplývá, že stanovení maximální výše pokuty na 10 % obratu má za cíl vyhnout se tomu, aby pokuta byla nepřiměřená velikosti sankcionovaného podniku, čímž má zabránit vážnému ohrožení ekonomické životaschopnosti tohoto podniku, který by mohl být následně vytlačen z trhu. 22      Mimoto zaprvé ze znění čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 vyplývá, aniž by Komise v tomto ohledu měla jakoukoliv posuzovací pravomoc, že maximální pokuta ve výši 10 % obratu musí být vypočtena individuálně pro každý dotčený podnik v rámci hospodářské jednotky, která existovala v okamžiku přijetí rozhodnutí o uložení pokuty. S odkazem zejména na rozsudky ze dne 26. listopadu 2013, Kendrion v. Komise (C‑50/12 P, EU:C:2013:771), a ze dne 25. listopadu 2020, Komise v. GEA Group (C‑823/18 P, EU:C:2020:955), žalobkyně tvrdí, že pokud před přijetím rozhodnutí o uložení pokuty doznala dříve existující hospodářská jednotka změny, měla by se maximální výše pokuty uplatnit individuálně na každou z hospodářských jednotek a měla by být vypočtena na základě obratu, kterého dosáhla každá z nich. Tak je tomu v projednávané věci, jelikož dne 15. července 2023, tedy před přijetím napadeného rozhodnutí, bylo zahájeno formální insolvenční řízení a k témuž datu byly obchodní činnosti společnosti Ahlers AG převedeny na třetí osobu. V důsledku toho napadené rozhodnutí tím, že při stanovení uvedené maximální výše zohlednilo chybnou výši obratu, porušilo čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003. 23      Zadruhé žalobkyně tvrdí, že podle německého insolvenčního práva neměla jakožto akcionář společnosti Ahlers AG možnost insolvenční řízení a proces prodeje ovlivňovat. Podle ní musí insolvenční správci prodat majetek společnosti za účelem uspokojení jejích věřitelů. Uvádí, že v tomto případě nebyli věřitelé společnosti Ahlers AG plně uspokojeni, takže neexistoval přebytek, který by jí mohl být vyplacen jakožto jejímu akcionáři. Kromě toho byla Komise do procesu prodeje společnosti Ahlers AG úzce zapojena, přičemž potvrdila, že jakákoliv odpovědnost spojená s pokutou nebude vázána na převáděná aktiva ani jejich nabyvatele. 24      Zatřetí žalobkyně tvrdí, že z judikatury vyplývá, že prodej dceřiné společnosti mateřskou společností může ukončit hospodářskou jednotu, která mezi nimi do té doby panovala. V tomto ohledu zdůrazňuje, že i když byl v projednávaném případě prodej uskutečněn prostřednictvím kombinovaného převodu aktiv a akcií a Ahlers AG jakožto společnost v likvidaci nadále právně existuje, je nutno konstatovat, že aktiva a akcie této společnosti, které vlastnila, jakož i její součásti, které byly životaschopné, tedy obchodní činnosti společnosti Ahlers AG, byly s konečnou platností převedeny na nabyvatele, takže jejich vlastnictví byla nezvratně zbavena. 25      Začtvrté žalobkyně tvrdí, že judikatura uvedená v bodě 10.3.5 napadeného rozhodnutí, zejména rozsudek ze dne 22. října 2020, Silver Plastics a Johannes Reifenhäuser v. Komise (C‑702/19 P, EU:C:2020:857), není v projednávané věci použitelná, neboť se týká pouze určení hospodářského roku relevantního pro výpočet maximální výše pokuty. Žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila pochybení, když se opřela o uvedenou judikaturu, aby odůvodnila chybné zohlednění obratu dosaženého jinou hospodářskou jednotkou, společností Ahlers AG, pro výpočet maximální výše pokuty, která jí byla uložena. Jinými slovy, podle žalobkyně musí být strop ve výši 10 % určen jednak s ohledem na relevantní hospodářskou jednotku a jednak na relevantní referenční rok vztahující se k této jednotce. Judikatura neumožňuje směšování těchto dvou po sobě jdoucích fází, neboť jinak by byla porušena ustanovení čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003. 26      Komise tyto argumenty zpochybňuje. 27      Je třeba konstatovat, že prvními čtyřmi výtkami jediného žalobního důvodu žalobkyně v podstatě zpochybňuje, že Komise v napadeném rozhodnutí nevypočítala strop ve výši 10 % z obratu dosaženého individuálně každou ze společností skupiny, ale učinila tak na základě konsolidovaného obratu, který zahrnoval i obrat společnosti Ahlers AG, třebaže v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí již tyto dva podniky netvořily hospodářskou jednotku. Tvrdí, že se Komise tím, že měla za to, že relevantním „předchozím hospodářským rokem“ ve smyslu čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 bylo období od 1. prosince 2022 do 30. listopadu 2023, dopustila pochybení při výpočtu maximální výše pokuty, která jí byla uložena. Měla totiž zohlednit pouze obrat žalobkyně za uvedené období, nikoliv tedy obrat společností Ahlers AG. 28      V prvé řadě, pokud jde o odpovědnost žalobkyně za porušení čl. 101 odst. 1 SFEU a článku 53 Dohody o EHP sankcionované napadeným rozhodnutím, je třeba připomenout, že čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 stanoví, že Komise může uložit pokuty podnikům, které se dopouštějí jednání v rozporu s článkem 101 SFEU, pokud pokuta u žádného podniku podílejícího se na protiprávním jednání nepřesáhne 10 % jeho celkového obratu za předchozí hospodářský rok. 29      Nicméně čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 ani judikatura neurčují právnickou nebo fyzickou osobu, kterou musí Komise činit odpovědnou za protiprávní jednání a potrestat ji uložením pokuty (viz rozsudek ze dne 27. dubna 2017, Akzo Nobel a další v. Komise, C‑516/15 P, EU:C:2017:314, bod 51 a citovaná judikatura). 30      Podle ustálené judikatury může být protiprávní jednání dceřiné společnosti přičteno mateřské společnosti, zejména pokud tato dceřiná společnost, byť má vlastní právní subjektivitu, samostatně neurčuje své chování na trhu, ale v zásadě uplatňuje pokyny, které jí uděluje mateřská společnost, především s ohledem na ekonomické, organizační a právní vazby, které tyto dva právní subjekty spojují. Je tomu tak proto, že v takové situaci jsou mateřská a dceřiná společnost součástí téže hospodářské jednotky, a tudíž tvoří jediný podnik ve smyslu unijního práva hospodářské soutěže (viz rozsudek ze dne 27. dubna 2017, Akzo Nobel a další v. Komise, C‑516/15 P, EU:C:2017:314, body 52 a 53, jakož i citovaná judikatura). 31      Mimoto podle ustálené judikatury Soudního dvora je mateřská společnost, které byla přičtena odpovědnost za protiprávní jednání její dceřiné společnosti, osobně potrestána za porušení unijních pravidel hospodářské soutěže, o němž se má za to, že se ho dopustila sama, z důvodu rozhodujícího vlivu, který vykonávala na svou dceřinou společnost a který jí umožnil určovat chování této dceřiné společnosti na trhu (viz rozsudek ze dne 27. dubna 2017, Akzo Nobel a další v. Komise, C‑516/15 P, EU:C:2017:314, bod 56 a citovaná judikatura). 32      Unijní právo hospodářské soutěže totiž spočívá na zásadě osobní odpovědnosti hospodářské jednotky, která se dopustila protiprávního jednání. Pokud je tedy mateřská společnost součástí této hospodářské jednotky, je považována za odpovědnou za spáchané protiprávní jednání společně a nerozdílně s ostatními právnickými osobami tvořícími tuto jednotku (viz rozsudek ze dne 27. dubna 2017, Akzo Nobel a další v. Komise, C‑516/15 P, EU:C:2017:314, bod 57 a citovaná judikatura). 33      Z judikatury rovněž vyplývá, že pokud existuje několik fyzických nebo právnických osob, jako je například mateřská a dceřiná společnost, které mohou být činěny odpovědnými za protiprávní jednání dotčeného podniku, může se Komise rozhodnout přičíst uvedené jednání jedné z nich nebo každé z nich současně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. října 2011, Uralita v. Komise, T‑349/08, nezveřejněný, EU:T:2011:622, body 58 až 60, jakož i citovaná judikatura). 34      V projednávaném případě je třeba připomenout, že v bodě 474 odůvodnění napadeného rozhodnutí měla Komise za to, aniž jí žalobkyně odporovala, že Ahlers AG, jakož i jeden další podnik nerozhodovaly nezávisle o svém chování ve věcech týkajících se výrobků značky Pierre Cardin, nýbrž ve všech podstatných aspektech prováděly pokyny obdržené od žalobkyně. Podle Komise uvedené podniky tvořily s žalobkyní hospodářskou jednotku pro účely použití čl. 101 odst. 1 SFEU a článku 53 Dohody o EHP. 35      Je tedy třeba konstatovat, že se žalobkyně podílela na porušování čl. 101 odst. 1 SFEU a článku 53 Dohody o EHP sankcionovaného v napadeném rozhodnutí (viz bod 2 výše) a dále že během celého období protiprávního jednání a rovněž po část hospodářského roku zohledněného Komisí pro výpočet pokuty, která jí byla uložena, a to od 1. prosince 2022 do 15. července 2023, byla mateřskou společností skupiny Ahlers a nepřímo držela většinu kapitálu ve společnosti Ahlers AG (viz body 3 a 9 výše). 36      V tomto ohledu žalobkyně nezpochybňuje, že zahájení formálního insolvenčního řízení se společnosti Ahlers AG a převod jejích obchodních činností k 15. červenci 2023 na třetí osobu (viz bod 6 výše) z ní nesnímá odpovědnost za protiprávní jednání konstatované a sankcionované v napadeném rozhodnutí. 37      Nezávisle na zahájení insolvenčního řízení, jakož i na následném převodu obchodních činností, kteréžto události měly za následek, že v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí již žalobkyně a Ahlers AG nebyly součástí téže hospodářské jednotky, totiž žalobkyně nezpochybňuje skutečnost, že ji Komise v napadeném rozhodnutí považovala za odpovědnou za konstatované protiprávní jednání, přičemž ji neshledala odpovědnou společně a nerozdílně se společností Ahlers AG. 38      Komise v článku 1 napadeného rozhodnutí shledala, že žalobkyně a další dvě společnosti, a to společnosti Pierre Cardin, porušily čl. 101 odst. 1 SFEU a článek 53 Dohody o EHP, a shledala tedy žalobkyni odpovědnou za protiprávní jednání, aniž do tohoto prohlášení o odpovědnosti zahrnula společnost Ahlers AG. Kromě toho je třeba konstatovat, že projednávanou žalobou žalobkyně nezpochybňuje svou odpovědnost za dotčené protiprávní jednání, a nenavrhuje tedy zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí, ani to, že Ahlers AG nebyla v uvedeném článku napadeného rozhodnutí jmenována a toto rozhodnutí jí nebylo určeno (viz body 17 a 18 výše). 39      Ve druhé řadě vyvstává otázka, zda zaprvé Komise v napadeném rozhodnutí právem zohlednila období od 1. prosince 2022 do 30. listopadu 2023 jako relevantní „předchozí hospodářský rok“ ve smyslu čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 a zadruhé zda měla Komise při výpočtu maximální výše pokuty zohlednit pouze obrat žalobkyně za uvedené období, nebo rovněž obrat společnosti Ahlers AG, jak učinila v napadeném rozhodnutí. 40      V tomto ohledu je třeba konstatovat, že v bodě 515 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise poznamenala, že v období protiprávního jednání žalobkyně, Ahlers AG a jeden další podnik tvořily hospodářskou jednotku a v hospodářském roce pokrývajícím období od 1. prosince 2022 do 30. listopadu 2023 vytvořila Ahlers AG největší část obratu žalobkyně. Komise měla za to, že pro účely uplatnění hranice 10 % obratu mohlo zohlednění obratu společnosti Ahlers AG do 15. července 2023, okamžiku převodu obchodních činností této společnosti na třetí osobu, zaručit přiměřenost pokuty k hospodářské situaci žalobkyně v období protiprávního jednání. V této souvislosti Komise mimoto podotkla, že nižší obrat dosažený jinými podniky než společností Ahlers AG, a sice především žalobkyní, po 15. červenci 2023, kdy došlo k převodu obchodních činností společnosti Ahlers AG na třetí osobu, zachycoval ekonomickou situaci žalobkyně během zbývajících měsíců hospodářského roku pokrývajícího období od 1. prosince 2022 do 30. listopadu 2023, ale neodrážel věrně její situaci za celý uvedený hospodářský rok nebo v období protiprávního jednání. Komise rovněž poznamenala, že pokud by byl z výpočtu pokuty vyloučen celý obrat společnosti Ahlers AG za rok 2023, vedlo by to k tomu, že by pokutu stanovila příliš nízkou, čímž by ji zbavila jakéhokoli odrazujícího účinku. 41      Pokud jde dále o obrat, který má být zohledněn pro výpočet maximální výše pokuty uložené žalobkyni, z judikatury vyplývá, že horní mez pokuty stanovená v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, jehož obsah je připomenut v bodě 28 výše, má zabránit ukládání pokut, u nichž lze předvídat, že je podniky s ohledem na svou velikost určenou – byť jen přibližně a nedokonale – celkovým obratem nebudou moci zaplatit. Jedná se tedy o mez, která je jednotně použitelná na všechny podniky, závisí na velikosti každého z nich a má zabránit pokutám na příliš vysoké nebo nepřiměřené úrovni (viz rozsudek ze dne 26. listopadu 2013, Groupe Gascogne v. Komise, C‑58/12 P, EU:C:2013:770, bod 48 a citovaná judikatura). 42      Tento účel je však třeba skloubit s potřebou zajistit dostatečně odrazující účinek pokuty, což odůvodňuje zohlednění velkosti a hospodářské síly dotčeného podniku, to znamená celkových zdrojů pachatele protiprávního jednání (viz rozsudek ze dne 26. listopadu 2013, Groupe Gascogne v. Komise, C‑58/12 P, EU:C:2013:770, bod 49 a citovaná judikatura). 43      Zohlednění velikosti a celkových zdrojů tohoto podniku tak, aby se zajistil dostatečný odrazující účinek pokuty, je totiž odůvodněno požadovaným dopadem na dotyčný podnik, přičemž sankce nemůže být zanedbatelná zejména s ohledem na jeho finanční sílu (viz rozsudek ze dne 26. listopadu 2013, Groupe Gascogne v. Komise, C‑58/12 P, EU:C:2013:770, bod 50 a citovaná judikatura). Při hodnocení finančních zdrojů podniku, kterému je přičítáno porušení pravidel unijního práva hospodářské soutěže, se jeví odůvodněné zohlednit obrat všech společností, na které může dotyčný podnik vykonávat rozhodující vliv (viz rozsudek ze dne 26. listopadu 2013, Groupe Gascogne v. Komise, C‑58/12 P, EU:C:2013:770, bod 51 a citovaná judikatura). Komise, jak tvrdí, mimoto při stanovení výše pokuty není povinna zohlednit nejistou finanční situaci podniku, neboť zakotvení takové povinnosti by znamenalo poskytnutí neodůvodněné soutěžní výhody podnikům, které se nejméně přizpůsobily tržním podmínkám (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, EU:C:2005:408, bod 327 a citovaná judikatura). 44      Při určování „předchozího hospodářského roku“ ve smyslu čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 Komise musí v každém jednotlivém případě a s ohledem na kontext, jakož i cíle sledované režimem sankcí zavedeným nařízením č. 1/2003 posoudit požadovaný dopad na dotyčný podnik, a to zejména s přihlédnutím k obratu, který odráží skutečnou ekonomickou situaci tohoto podniku v období, v němž bylo protiprávní jednání spácháno (viz rozsudek ze dne 22. října 2020, Silver Plastics a Johannes Reifenhäuser v. Komise, C‑702/19 P, EU:C:2020:857, bod 102 a citovaná judikatura). 45      Pokud jde v projednávané věci zaprvé o relevantní „předchozí hospodářský rok“ ve smyslu čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 a o jeho určení jako období mezi 1. prosincem 2022 a 30. listopadem 2023 (první otázka uvedená v bodě 39 výše), je třeba uvést, že v poznámce pod čarou 827 napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že toto referenční období odpovídá hospodářskému roku společnosti Ahlers AG a žalobkyně, což posledně uvedená ostatně nezpochybňuje. 46      Jelikož napadené rozhodnutí bylo přijato dne 28. listopadu 2024, je třeba konstatovat, že Komise v bodě 511 odůvodnění napadeného rozhodnutí správně uvedla, že „předchozí hospodářský rok“ ve smyslu čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 trval od 1. prosince 2022 do 30. listopadu 2023. Kromě toho sama žalobkyně potvrzuje, že rozhodnutí Komise zohlednit tento rok jako referenční pro účely uplatnění omezení ve výši 10 % obratu není v projednávaném případě zpochybňováno. 47      Pokud jde zadruhé o to, zda Komise měla při výpočtu maximální výše pokuty zohlednit pouze obrat žalobkyně, nebo rovněž obrat společnosti Ahlers AG, jak učinila v napadeném rozhodnutí (druhá otázka uvedená v bodě 39 výše), je třeba konstatovat, že žalobkyně zpochybňuje nikoliv obraty uvedené v napadeném rozhodnutí, nýbrž pouze skutečnost, že Komise při výpočtu maximální výše pokuty zohlednila její konsolidovaný obrat, který zahrnoval i obrat společnosti Ahlers AG v období od 1. prosince 2022 do 15. července 2023, a nevycházela pouze z jejího obratu. 48      Mimoto je třeba připomenout, že jak Komise uvedla v bodech 511 a 512 odůvodnění napadeného rozhodnutí, aniž to žalobkyně rozporovala, v období od 1. prosince 2022 do 15. července 2023, kdy došlo k převodu obchodních činností společnosti Ahlers AG na třetí osobu, byl obrat této společnosti součástí konsolidovaného obratu žalobkyně. 49      V tomto ohledu mají pravidla účetní konsolidace platná v unijním právu za cíl poskytnout věrný obraz o majetku, finanční situaci, jakož i hospodářském výsledku všech společností, které patří do skupiny. Článek 22 odst. 1 písm. a) až c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS (Úř. věst. 2013, L 182, s. 19) ukládá povinnost sestavovat konsolidované účetní závěrky každému mateřskému podniku, který má zejména většinu hlasovacích práv v dceřiném podniku, právo jmenovat či odvolat členy správního, řídícího nebo dozorčího orgánu takového podniku nebo právo vykonávat „rozhodující vliv“ na takový podnik (obdobně viz rozsudek ze dne 26. listopadu 2013, Groupe Gascogne v. Komise, C‑58/12 P, EU:C:2013:770, bod 54). 50      Z toho vyplývá, že jakmile Komise právně dostačujícím způsobem prokáže přičitatelnost protiprávního jednání společnosti, která se nachází v čele skupiny, tak jak je tomu v projednávané věci, může pro účely hodnocení finanční síly této společnosti zohlednit její konsolidované účetní závěrky v rozsahu, v němž je možné je považovat za relevantní prvek pro posouzení (rozsudek ze dne 26. listopadu 2013, Groupe Gascogne v. Komise, C‑58/12 P, EU:C:2013:770, bod 55). 51      Mimoto je třeba připomenout, že podle judikatury platí, že pokud by byla připuštěna možnost podniku, který porušil unijní pravidla hospodářské soutěže, dosáhnout prostřednictvím převodu části své činnosti na třetí osobu před přijetím rozhodnutí, kterým se mu ukládá pokuta, výrazného snížení horní hranice, kterou tato pokuta nesmí v žádném případě překročit, byla by vážně narušena účinnost sankcí stanovených nařízením č. 1/2003 (rozsudek ze dne 22. října 2020, Silver Plastics a Johannes Reifenhäuser v. Komise, C‑702/19 P, EU:C:2020:857, bod 104). 52      Vzhledem k tomu, že v projednávané věci musí podle judikatury uvedené v bodě 44 obrat dosažený v předchozím hospodářském roce ve smyslu čl. 23 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 1/2003 odrážet skutečnou ekonomickou situaci podniku v období, v němž bylo protiprávní jednání spácháno, nelze Komisi vytýkat, že zohlednila konsolidovaný obrat žalobkyně jakožto mateřské společnosti, který zahrnoval obrat její dceřiné společnosti Ahlers AG v období od 1. prosince 2022 do 15. července 2023. Žalobkyně totiž nezpochybňuje, že v období protiprávního jednání tvořila až do posledně uvedeného data se společností Ahlers AG, na kterou uplatňovala rozhodující vliv, hospodářskou jednotku. 53      Navíc jak je uvedeno v bodě 40 výše, je třeba zdůraznit, že pokud by za okolností projednávaného případu Komise vypočítala výši pokuty pouze na základě obratu žalobkyně, byla by tato částka směšně nízká s ohledem na závažnost protiprávního jednání, jeho trvání a protiprávní zisky z něho plynoucí po celou dobu jeho páchání. 54      V tomto ohledu je každopádně třeba konstatovat, že Komise, jak sama tvrdí, mohla jako referenční období pro výpočet maximální výše pokuty uložené žalobkyni dokonce použít hospodářský rok pokrývající období 1. prosince 2021 do 30. listopadu 2022, což by pro ni bylo ještě nepříznivější. Komise totiž mohla mít za to, že jak je uvedeno v bodě 44 výše, tento hospodářský rok byl rokem, který nejlépe odrážel skutečnou ekonomickou situaci podniku v období protiprávního jednání, neboť se jednalo o poslední celý hospodářský rok, v němž Ahlers AG a žalobkyně tvořily hospodářskou jednotku, tak jak tomu bylo po celou dobu páchání protiprávního jednání. 55      Mimoto je třeba odmítnout argumenty žalobkyně, včetně těch rozvedených na jednání, podle nichž je v projednávané věci výpočet maximální výše pokuty, která jí byla uložena v napadeném rozhodnutí, v rozporu s judikaturou Soudního dvora vyplývající zejména z rozsudků ze dne 26. listopadu 2013, Kendrion v. Komise (C‑50/12 P, EU:C:2013:771), a ze dne 25. listopadu 2020, Komise v. GEA Group (C‑823/18 P, EU:C:2020:955). 56      V bodech 53, 57 a 58 rozsudku ze dne 26. listopadu 2013, Kendrion v. Komise (C‑50/12 P, EU:C:2013:771), měl totiž Soudní dvůr za to, že v případě, že mateřská a dceřiná společnost v okamžiku přijetí rozhodnutí, které jim ukládá pokutu za porušení pravidel hospodářské soutěže, již netvoří podnik ve smyslu článku 101 SFEU, má každá z nich právo, aby na ni byl individuálně použit strop ve výši 10 % obratu a za těchto podmínek se mateřská společnost nemůže dovolávat použití stropu uplatnitelného na svou bývalou dceřinou společnost. Soudní dvůr tedy odmítl argument, podle kterého z pojmu „společná a nerozdílná odpovědnost“ vyplývá, že mateřské společnosti nelze uložit zaplacení vyšší pokuty, než je pokuta uložená její dceřiné společnosti. 57      Stejně tak v bodech 75, 77, 79 a 80 rozsudku ze dne 25. listopadu 2020, Komise v. GEA Group (C‑823/18 P, EU:C:2020:955), Soudní dvůr, který také vycházel z judikatury vyplývající z rozsudku ze dne 26. listopadu 2013, Kendrion v. Komise (C‑50/12 P, EU:C:2013:771), nejprve připomněl, že pokud dvě odlišné právnické osoby, jako jsou mateřská a dceřiná společnost, v okamžiku přijetí rozhodnutí, které jim ukládá pokutu, již netvoří jeden podnik ve smyslu článku 101 SFEU, mají právo na to, aby na ně byl individuálně uplatněn strop ve výši 10 % obratu. Soudní dvůr následně potvrdil výpočet uvedeného stropu pro každou z těchto dvou právnických osob, který Komise provedla ně na základě obratu dosaženého během hospodářského roku předcházejícího přijetí sporného rozhodnutí v uvedené věci, z něhož vyplývalo, že za část uložené pokuty byla odpovědná pouze mateřská společnost. 58      Naproti tomu v projednávané věci byla vedle společností Pierre Cardin za původce porušení čl. 101 odst. 1 SFEU a článku 53 Dohody o EHP považována pouze mateřská společnost, tedy žalobkyně (viz bod 11 výše). Pouze jí jakožto mateřské společnosti, tedy bez Ahlers AG jakožto bývalé dceřiné společnosti, byla tedy v napadeném rozhodnutí uložena pokuta za porušení unijních pravidel hospodářské soutěže a jí bylo toto rozhodnutí určeno (viz body 12 a 14 výše). 59      Z výše uvedeného tedy vyplývá, že žalobkyně nemůže tvrdit, že Komise měla pro stanovení obratu dosaženého mezi 1. prosincem 2022 a 15. červencem 2023 zohlednit pouze obrat, kterého dosáhla v tomto období ona, a neměla zohledňovat obrat její dceřiné společnosti Ahlers AG. 60      Z toho plyne, že se Komise nedopustila nesprávného právního posouzení, když při výpočtu maximální výše pokuty uložené žalobkyni zohlednila její konsolidovaný obrat za hospodářský rok pokrývající období od 1. prosince 2022 do 30. listopadu 2023, který tedy v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 44 výše zahrnoval obrat společnosti Ahlers AG dosažený do 15. července 2023, kdy byly její obchodní činnosti převedeny na třetí osobu (viz bod 6 výše). Tento obrat totiž odrážel skutečnou ekonomickou situaci žalobkyně v období protiprávního jednání. 61      První, druhou, třetí a čtvrtou výtku jediného žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout. K páté výtce jediného žalobního důvodu, vycházející z nepřiměřenosti pokuty 62      Prostřednictvím páté výtky v rámci jediného žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že přístup Komise v napadeném rozhodnutí vede k nepřiměřené výši pokuty, která nemůže být odůvodněna úvahami týkajícími se nezbytnosti zajistit účinnost sankcí v oblasti hospodářské soutěže. 63      Zaprvé žalobkyně tvrdí, že Komise stanovila maximální výši pokuty v hospodářském roce pokrývajícím období od 1. prosince 2022 do 30. listopadu 2023 na přibližně 10,4 milionu eur, třebaže dosáhla obratu přibližně 3,7 milionu eur, což odůvodňuje maximální výši pokuty nedosahující 400 000 eur. Má za to, že maximální výše pokuty stanovená Komisí přesahuje 10 % jejího obratu a je nepřiměřená její velikosti jakožto podniku dotčeného v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí. 64      Zadruhé takový výsledek nemůže být podle žalobkyně odůvodněn úvahami týkajícími se účinnosti sankcí v oblasti protisoutěžních praktik. Tvrdí, že cílem linie judikatury týkající se relevantního referenčního roku pro účely uplatnění stropu ve výši 10 % je zejména zajištění účinnosti sankcí uložených v oblasti protisoutěžních praktik, tedy zabránění tomu, aby si dotyčné podniky mohly svévolně zajistit snížení maximální výše pokuty, například záměrnou restrukturalizací nebo prodejem aktiv třetím osobám. Žalobkyně má přitom za to, že v projednávané věci nevyvstává žádný problém s účinností tohoto druhu, jelikož platební neschopnost společnosti Ahlers AG byla způsobena různými faktory, které je třeba hledat mimo tyto podniky, a nepříznivými tržními podmínkami, a prodej a převod obchodních činností společnosti Ahlers AG na třetí osobu jsou dále běžným důsledkem insolvenčního řízení. 65      Komise tyto argumenty zpochybňuje. 66      V tomto ohledu je třeba konstatovat, že žalobkyně pátou výtkou v podstatě zpochybňuje přiměřenost pokuty, která jí byla uložena, přičemž se v tomto ohledu omezuje na tvrzení, že maximální výše této pokuty byla nesprávně vypočtena na základě konsolidovaného obratu, kterého dosáhla v rámci hospodářského roku pokrývajícího období od 1. prosince 2022 do 30. listopadu 2023 jakožto mateřská společnost společnosti Ahlers AG do 15. července 2023, kdy došlo k převodu obchodních činností této společnosti na třetí osobu. 67      Je přitom nutno konstatovat, že za těchto podmínek musí být pátá výtka zamítnuta v důsledku toho, co již bylo rozhodnuto v bodech 27 až 61 výše. 68      Pátou výtku jediného žalobního důvodu, a tudíž i tento žalobní důvod v plném rozsahu, je tedy třeba zamítnout. K návrhovým žádáním předloženým podpůrně 69      Pokud jde o druhý bod návrhových žádání žalobkyně, formulovaný podpůrně (viz bod 15 výše) a znějící na snížení výše pokuty, je třeba připomenout, že podle judikatury pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci přiznaná v souladu s článkem 261 SFEU unijnímu soudu v článku 31 nařízení č. 1/2003 opravňuje tento soud, aby nad rámec pouhého přezkumu legality sankce nahradil posouzení Komise svým posouzením, a uloženou pokutu nebo penále v důsledku toho zrušil, snížil nebo zvýšil (viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Silver Plastics a Johannes Reifenhäuser v. Komise, T‑582/15, nezveřejněný, EU:T:2019:497, bod 361 a citovaná judikatura). 70      Mimoto výkon této pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci není rovnocenný přezkumu bez návrhu a řízení má spornou povahu. Přísluší v zásadě žalobci, aby vznesl důvody proti napadenému rozhodnutí a na podporu těchto důvodů předložil důkazy (viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Silver Plastics a Johannes Reifenhäuser v. Komise, T‑582/15, nezveřejněný, EU:T:2019:497, bod 362 a citovaná judikatura). 71      V projednávané věci je třeba konstatovat, že pokud jde o výši pokuty, žalobkyně se omezuje na podpůrné podání návrhu na její snížení ve druhém bodě návrhových žádání (viz bod 15 výše), aniž na podporu tohoto návrhu uplatnila jakoukoli specifickou argumentaci. Za těchto podmínek není žádná z výtek vznesených na podporu hlavních návrhových žádání opodstatněná a žalobkyně nenaplnila požadavek připomenutý v judikatuře citované v bodě 70 výše, aby na podporu svého návrhu vznesla důvody a předložila důkazy. 72      Návrh na snížení pokuty, který žalobkyně formulovala ve druhém bodě návrhových žádání, tedy musí být zamítnut. 73      Žalobu je tudíž třeba zamítnout v plném rozsahu. K nákladům řízení 74      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je namístě posledně uvedené uložit náhradu veškerých nákladů řízení. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (třetí senát) rozhodl takto: 1)      Žaloba se zamítá. 2)      Společnosti Westfälisches Textilwerk Adolf Ahlers Stiftung & Co. KG se ukládá náhrada nákladů řízení. Kowalik-Bańczyk da Silva Passos Cassagnabère Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 6. května 2026. Podpisy *      Jednací jazyk: angličtina.