ra.de Urteile
EU-Rechtsprechung · Gericht der Europäischen Union
Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Povyšovací řízení 2022 – Rozhodnutí nepovýšit žalobce do platové třídy AST 8 – Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Prokázání vyhlídky na povýšení – Přípustnost – Článek 6 odst. 2 služebního řádu – Koeficient pro povýšení – Článek 45 odst. 1 služebního řádu – Srovnání zásluh
ECLI: ECLI:EU:T:2025:430Entscheidung vom: 30.04.2025
ROZSUDEK TRIBUNÁLU (devátého rozšířeného senátu)
30. dubna 2025 ( *1 )
„Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Povyšovací řízení 2022 – Rozhodnutí nepovýšit žalobce do platové třídy AST 8 – Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Prokázání vyhlídky na povýšení – Přípustnost – Článek 6 odst. 2 služebního řádu – Koeficient pro povýšení – Článek 45 odst. 1 služebního řádu – Srovnání zásluh“
Ve věci T‑202/23,
Ville Kivikoski, s bydlištěm ve Wezembeek-Oppem (Belgie),
Ottavia Maffia, s bydlištěm v Bruselu (Belgie),
Peter Pristovnik, s bydlištěm v Bruselu,
zástupce: N. de Montigny, advokátka,
žalobci,
proti
Radě Evropské unie, zástupci: M. Bauer a I. Demoulin, jako zmocněnci,
žalované,
TRIBUNÁL (devátý rozšířený senát),
ve složení: S. Papasavvas, předseda, L. Truchot, H. Kanninen, M. Sampol Pucurull a T. Perišin (zpravodajka), soudci,
za soudní kancelář: L. Ramette, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po jednání konaném dne 18. září 2024,
vydává tento
Rozsudek
1
Žalobou podanou na základě článku 270 SFEU se žalobci Ville Kivikoski, Ottavia Maffia a Peter Pristovnik domáhají zrušení rozhodnutí Rady Evropské unie ze dne 13. července 2022 o jejich nepovýšení do platové třídy AST 8 v rámci povyšovacího řízení 2022 (dále jen „rozhodnutí o nepovýšení“).
Skutečnosti předcházející sporu
2
Žalobci jsou úředníky Rady zařazenými do platové třídy AST 7.
3
Dne 20. června 2022 zveřejnil generální sekretariát Rady sdělením zaměstnancům č. 30/22 seznam úředníků způsobilých k povýšení, kteří zejména prokázali, že ke dni 1. ledna 2022 vykonávali službu v dané platové třídě alespoň dva roky, jakož i počet povýšení, která jsou k dispozici pro každou funkční skupinu a každou platovou třídu v rámci povyšovacího řízení 2022. V tomto seznamu byla uvedena jména žalobců mezi 81 úředníky, kteří mohou být povýšeni do platové třídy AST 8, a bylo oznámeno otevření 18 možností povýšení do této platové třídy.
4
Dne 13. července 2022 přijal orgán Rady oprávněný ke jmenování prostřednictvím sdělení zaměstnancům č. 38/22 rozhodnutí o nepovýšení a zveřejnil a schválil seznam zaměstnanců funkční skupiny AST doporučených k povýšení poradní komisí pro otázky povýšení. Jména žalobců nebyla na tomto seznamu uvedena.
5
Dne 12. října 2022 podali žalobci proti rozhodnutí o nepovýšení stížnost na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“).
6
V rámci stížnosti žalobci tvrdili, že rozhodnutí o nepovýšení je jednak v rozporu s čl. 6 odst. 2 služebního řádu ve spojení s přílohou I oddílem B uvedeného služebního řádu (dále jen „pravidla služebního řádu“), jelikož v rámci povyšovacího řízení 2022 mělo být pro platovou třídu AST 8 otevřeno 37 možností povýšení namísto 18, a jednak porušuje zásady rovného zacházení, předvídatelnosti a právní jistoty.
7
Dne 2. února 2023 generální tajemnice Rady stížnost žalobců zamítla (dále jen „rozhodnutí o zamítnutí stížnosti“).
8
V rozhodnutí o zamítnutí stížnosti měla generální tajemnice Rady za to, že stížnost žalobců je nepřípustná z důvodu, že žalobci neprokázali, že pokud by byl dodržen počet pracovních míst, která by podle jejich názoru měla být otevřena pro povýšení, měli by vyhlídku na povýšení. Podpůrně tvrdila, že není namístě použít koeficienty stanovené v příloze I oddílu B služebního řádu (dále jen „koeficient pro povýšení“), přičemž uvedla, že jejich použití by vedlo k automatickému povýšení úředníků platové třídy AST 7 po dvou letech strávených v této platové třídě, což by bylo v rozporu se zásadou povyšování na základě zásluh stanovenou v článku 45 služebního řádu. Konečně měla generální tajemnice Rady za to, že žalobci nebyli vystaveni nerovnému zacházení, jelikož se nenacházeli v situaci srovnatelné se situací úředníků náležejících do různých platových tříd.
Návrhová žádání účastníků řízení
9
Žalobci navrhují, aby Tribunál:
–
zrušil rozhodnutí o nepovýšení;
–
v případě potřeby zrušil rozhodnutí o zamítnutí stížnosti;
–
uložil Radě náhradu nákladů řízení.
10
Rada navrhuje, aby Tribunál:
–
odmítl žalobu jako nepřípustnou nebo ji podpůrně zamítl jako neopodstatněnou;
–
uložil žalobcům náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K předmětu žaloby
11
Svým prvním a druhým návrhovým žádáním se žalobci domáhají zrušení rozhodnutí o nepovýšení a v případě potřeby i rozhodnutí o zamítnutí stížnosti.
12
Vzhledem k tomu, že výslovné rozhodnutí o zamítnutí stížnosti nemá samostatný obsah, jelikož pouze potvrzuje rozhodnutí o nepovýšení, je třeba mít za to, že tato návrhová žádání znějící na zrušení směřují pouze ke zrušení rozhodnutí o nepovýšení, jehož legalita bude posouzena s přihlédnutím k odůvodnění uvedenému v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. ledna 1989, Vainker v. Parlament, 293/87, EU:C:1989:8, bod 8, a ze dne 6. července 2022, MZ v. Komise, T‑631/20, EU:T:2022:426, bod 21).
K přípustnosti žaloby
13
Rada, aniž formálně vznesla námitku nepřípustnosti podle čl. 130 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, má v podstatě za to, že žaloba je nepřípustná. V tomto ohledu sice nezpochybňuje, že rozhodnutí o nepovýšení nepříznivě zasahuje do právního postavení žalobců, avšak zejména na základě rozsudku ze dne 14. února 2017, Schönberger v. Účetní dvůr (T‑688/15 P, nezveřejněný, EU:T:2017:76), má za to, že žalobci neprokázali právní zájem na podání žaloby proti tomuto rozhodnutí. Podle Rady bylo na žalobcích, aby prokázali, že s ohledem na jejich osobní situaci a při neexistenci tvrzeného porušení čl. 6 odst. 2 služebního řádu by jim zrušení uvedeného rozhodnutí mohlo otevřít vyhlídky na povýšení do platové třídy AST 8.
14
Žalobci zpochybňují argumentaci Rady a tvrdí, že žaloba je přípustná.
15
Je třeba připomenout, že žaloba na neplatnost podaná fyzickou nebo právnickou osobou je přípustná pouze v případě, že tato osoba má zájem na zrušení napadeného aktu. Předpokladem takového zájmu je, že samotné zrušení tohoto aktu může vyvolat právní následky, a žaloba může ve výsledku přinést straně, která ji podala, prospěch (viz rozsudek ze dne 6. července 2023, Julien v. Rada, C‑285/22 P, nezveřejněný, EU:C:2023:551, bod 47 a citovaná judikatura, a usnesení ze dne 22. prosince 2023, TB v. ENISA, T‑322/21, nezveřejněné, EU:T:2023:877, bod 22 a citovaná judikatura).
16
Z ustálené judikatury navíc vyplývá, že úředník není oprávněn jednat v zájmu zákona nebo orgánů a na podporu žaloby na neplatnost může uplatňovat pouze žalobní důvody, které se ho osobně týkají (viz usnesení ze dne 8. března 2007, Strack v. Komise, C‑237/06 P, EU:C:2007:156, bod 64 a citovaná judikatura). Za akty způsobující újmu lze konkrétně považovat pouze akty, které přímo a bezprostředně ovlivňují právní postavení dotčených osob, přičemž toto posouzení nesmí být abstraktní, ale musí zohledňovat osobní situaci žalobce (viz rozsudek ze dne 24. dubna 2009, Sanchez Ferriz a další v. Komise, T‑492/07 P, EU:T:2009:116, bod 26 a citovaná judikatura).
17
V tomto kontextu na jedné straně seznam povýšených úředníků představuje soubor aktů individuální povahy adresovaných úředníkům povýšeným do dotčené platové třídy. Tento soubor aktů však způsobuje újmu úředníkům, jejichž jména nejsou na seznamu uvedena, jelikož představuje implicitní odmítnutí jejich povýšení (viz rozsudek ze dne 24. dubna 2009, Sanchez Ferriz a další v. Komise, T‑492/07 P, EU:T:2009:116, bod 32 a citovaná judikatura).
18
Na druhé straně, pokud se úředník opírá o žalobní důvod vycházející z neslučitelnosti koeficientů pro povýšení použitých v rámci postupu při povýšení s čl. 6 odst. 2 služebního řádu, je povinen prokázat svůj zájem na jeho uplatnění tím, že prokáže, že s ohledem na svou osobní situaci by v případě, že by byl počet požadovaných míst dodržen, měl vyhlídky na povýšení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. dubna 2009, Sanchez Ferriz a další v. Komise, T‑492/07 P, EU:T:2009:116, bod 34, a ze dne 14. února 2017, Schönberger v. Účetní dvůr, T‑688/15 P, nezveřejněný, EU:T:2017:76, body 64 až 66).
19
V projednávané věci je třeba zaprvé uvést, že rozhodnutí o nepovýšení nepříznivě zasahuje do právního postavení žalobců, jelikož jejich jména nejsou uvedena na seznamu uvedeném v bodě 4 výše, a představuje tak implicitní odmítnutí jejich povýšení.
20
Zadruhé, pokud jde o prokázání zájmu žalobců na uplatnění neslučitelnosti použitých koeficientů pro povýšení s čl. 6 odst. 2 služebního řádu, je třeba připomenout, že podle tohoto ustanovení, aniž je dotčena zásada povýšení podle zásluh, stanovená v článku 45 služebního řádu, odpovídá počet volných pracovních míst v každé platové třídě k 1. lednu každého roku počtu úředníků v činné službě, kteří se k 1. lednu předchozího roku nacházeli v nižší platové třídě, přičemž posledně jmenovaný počet se vynásobí koeficientem stanoveným pro tuto platovou třídu v příloze I oddílu B služebního řádu, tedy 25 % pro platové třídy AST 5 až AST 8. Tyto koeficienty se použijí počínaje dnem 1. ledna 2014 na základě pětiletého průměru.
21
V tomto ohledu výraz „úředníci v činné službě“ odkazuje na jedno z postavení uvedených v článku 35 služebního řádu. Ze znění tohoto ustanovení ve spojení s čl. 6 odst. 2 služebního řádu vyplývá, že v rámci každoročního určování počtu volných pracovních míst pro každou platovou třídu musí být zohledněno pouze administrativní postavení úředníků v činné službě v nižší platové třídě k 1. lednu předchozího roku, bez ohledu na jejich způsobilost k případnému povýšení.
22
Podle žalobců tak v případě, že by byly použity koeficienty pro povýšení, mělo být v platové třídě AST 8 v rámci povyšovacího řízení 2022 k dispozici 37 možností povýšení namísto 18 možností povýšení oznámených v rámci sdělení zaměstnancům č. 30/22.
23
V tomto kontextu žalobci na základě skutečností uvedených generální tajemnicí Rady v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti tvrdí, že zejména prokázali, že vykonávali službu v platové třídě AST 7 minimálně dva roky a předložili uspokojivé hodnotící zprávy s hodnocením srovnatelným s hodnocením ostatních úředníků způsobilých k povýšení.
24
V tomto ohledu je nesporné, že všichni úředníci způsobilí k povýšení do platové třídy AST 8, včetně žalobců, prokázali, že ke dni 1. ledna 2022 v souladu s čl. 45 odst. 1 služebního řádu vykonali službu v platové třídě AST 7 minimálně dva roky.
25
Je pravda, že generální tajemnice Rady v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, aniž to žalobci zpochybnili, uvedla, že všichni úředníci způsobilí k povýšení měli stejnou nebo delší délku služby než P. Pristovnik a že 49 z nich mělo stejnou nebo delší délku služby než V. Kivikoski a O. Maffia.
26
Je však třeba konstatovat, že taková okolnost nevylučovala, že žalobci měli v rámci povyšovacího řízení 2022 vyhlídku na povýšení do platové třídy AST 8. Totiž taková délka služby sama o sobě sice nestačí k tomu, aby zakládala vyhlídky na povýšení (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 30. září 2015, Schönberger v. Účetní dvůr, F‑14/12 RENV, EU:F:2015:112, bod 47), avšak nemůže je ani vyloučit. Toto konstatování kromě toho zohledňuje skutečnost, že zdvojnásobení počtu možností povýšení do platové třídy AST 8 za použití koeficientů pro povýšení by zároveň zvýšilo šance, a v důsledku toho vyhlídky žalobců na povýšení v rámci povyšovacího řízení 2022.
27
Totéž platí pro skutečnost, kterou generální tajemnice Rady uvedla v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, že se žalobci nelišili od ostatních úředníků, kteří mohli být povýšeni do platové třídy AST 8, pokud jde o hodnocení nebo povinnosti vykonávané v rámci jejich funkce. Tyto okolnosti naopak svědčí o tom, že v případě, že by byly uplatněny koeficienty pro povýšení, měli žalobci, stejně jako ostatní úředníci, kteří mohli být povýšeni, a s výhradou zvážení srovnatelných zásluh podle čl. 45 odst. 1 služebního řádu, vyhlídky na povýšení v rámci povyšovacího řízení 2022. Jak Rada potvrdila na jednání, to platí tím spíše, že v rámci povyšovacího řízení 2022 nebyla stanovena žádná konkrétní kritéria pro povýšení do platové třídy AST 8.
28
Za těchto podmínek je třeba dospět k závěru, že žalobci prokázali, že vzhledem k jejich osobní situaci měli v případě, že by počet možností povýšení do platové třídy AST 8, kterého se domáhají, byl v rámci povyšovacího řízení 2022 dodržen, vyhlídku na povýšení. Prokázali tudíž zájem na tom, aby namítali neslučitelnost použitých koeficientů pro povýšení s čl. 6 odst. 2 služebního řádu, a tím i svůj právní zájem na podání žaloby.
29
Z toho vyplývá, že žaloba je přípustná.
K věci samé
30
Na podporu žaloby uplatňují žalobci dva žalobní důvody, z nichž první vychází z nesprávného použití pravidel služebního řádu a druhý z porušení zásad rovného zacházení, předvídatelnosti a právní jistoty.
31
V rámci prvního žalobního důvodu žalobci tvrdí, že podle pravidel služebního řádu měl být počet možností povýšení do platové třídy AST 8 v povyšovacím řízení 2022 roven počtu úředníků v činné službě k 1. lednu 2021 v platové třídě AST 7, vynásobenému 0,25 (25 %). V tomto ohledu žalobci uvádějí, že ke dni 1. ledna 2021 bylo 145 úředníků zařazeno do platové třídy AST 7, a v důsledku toho mělo být v tomto období otevřeno 37 možností povýšení do platové třídy AST 8.
32
Žalobci navíc tvrdí, že pravidla služebního řádu během povyšovacích řízení předcházejících roku 2022 se systematicky neuplatňovala.
33
Rada se domnívá, že čl. 6 odst. 2 služebního řádu musí být vykládán ve spojení s oddílem B přílohy I služebního řádu, a má za to, že orgány musí zajistit, aby se počet pracovních míst otevřených v rámci každého povyšovacího řízení přibližoval na pětiletém základě koeficientům pro povýšení stanoveným v této příloze, které odrážejí průměrný služební postup úředníků v rámci jejich funkční skupiny. Tato ustanovení tak ponechávají orgánům prostor pro uvážení, pokud jde o prostředky, které mají k dispozici k dosažení tohoto cíle. Podle Rady by v případě, že by orgán zjistil výraznou nerovnováhu mezi počtem úředníků způsobilých k povýšení v určitých platových třídách a průměrnou čekací dobou v těchto platových třídách, byl povinen přijmout nápravná opatření, aby se skutečný služební postup úředníků přiblížil průměrné čekací době stanovené v příloze I oddílu B služebního řádu pro dotčené platové třídy.
34
V tomto ohledu Rada tvrdí, že v případě neexistence nápravných opatření přijatých v letech 2017 až 2022 by bylo ohroženo uplatňování článku 45 služebního řádu, jelikož poradní komise pro otázky povýšení a orgán oprávněný ke jmenování nemohou, jakmile byly stanoveny možnosti povýšení pro konkrétní platovou třídu, upravit v rámci zvážení srovnatelných zásluh počet povýšených úředníků tak, aby byl v souladu s koeficienty pro povýšení.
35
Za těchto okolností Rada uvádí, že mechanismus pětiletého průměru stanovený v čl. 6 odst. 2 služebního řádu plní svůj cíl, pokud se počet úředníků zařazených do určité platové třídy mění z roku na rok. Tento mechanismus však sám o sobě neumožňuje zajistit užitečný účinek čl. 6 odst. 2 služebního řádu ve spojení s článkem 45 tohoto služebního řádu, jakož i přílohou I oddílem B uvedeného služebního řádu, pokud jde o platovou třídu AST 7, v níž docházelo k neustálému hromadění úředníků, kteří v posledních letech nemohli být povýšeni do vyšších platových tříd. Toto nahromadění úředníků v platové třídě AST 7 lze přičíst reformám služebního řádu v letech 2004 a 2013. V tomto ohledu se 238 úředníků při posledním osvědčovacím řízení pořádaném v roce 2014 rozhodlo zůstat ve skupině služebního postupu AST 1 – AST 7, a v důsledku toho upustit od budoucího povýšení do platové třídy AST 8. Rada z toho vyvozuje, že nápravná opatření uplatněná na platovou třídu AST 7 byla nezbytná k zajištění užitečného účinku výše uvedených ustanovení.
36
Podle čl. 6 odst. 1 služebního řádu seznam pracovních míst přiložený k rozpočtu každého orgánu udává počet pracovních míst v každé platové třídě a funkční skupině. V souladu s čl. 6 odst. 2 služebního řádu, aniž je dotčena zásada povýšení podle zásluh stanovená v článku 45 služebního řádu, tento seznam zaručuje, že pro každý orgán odpovídá počet volných pracovních míst v každé platové třídě uvedené na zmíněném seznamu k 1. lednu každého roku počtu úředníků v činné službě, kteří se k 1. lednu předchozího roku nacházeli v nižší platové třídě, přičemž posledně jmenovaný počet se vynásobí koeficientem stanoveným pro tuto platovou třídu v příloze I oddílu B služebního řádu, přičemž tyto koeficienty se použijí počínaje dnem 1. ledna 2014 na základě pětiletého průměru.
37
V tomto ohledu musí být výraz „[a]niž je dotčena zásada povýšení podle zásluh stanovená v článku 45 služebního řádu“ vykládán tak, že odkazuje na ustálenou judikaturu Tribunálu, podle které služební řád nepřiznává právo na povýšení ani úředníkům, kteří splňují všechny podmínky k povýšení. Úředníci mohou být povýšeni pouze v souladu s článkem 45 služebního řádu. Rozhodnutí o povýšení totiž nezávisí pouze na kvalifikaci a schopnostech uchazeče, ale na jejich posouzení ve srovnání s ostatními uchazeči, kteří mohou být povýšeni, a to při každém novém povyšovacím řízení (viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2023, QN v. eu-LISA,T‑484/22, EU:T:2023:741, bod 71 a citovaná judikatura). Z tohoto znění, které odkazuje na pozdější fázi postupu povyšování, však nelze vyvodit, že by zásada povyšování na základě zásluh mohla být uplatněna za účelem odchýlení se od použití koeficientů pro povýšení na počet úředníků, kteří byli v činné službě v nižší platové třídě k 1. lednu předchozího roku, při stanovení ročního počtu volných pracovních míst v každé platové třídě, a tedy i možností povýšení.
38
Oddíl B přílohy I služebního řádu, nadepsaný „Koeficient pro povýšení u průměrného služebního postupu“, uvádí v tabulce uvedené v prvním odstavci koeficient pro povýšení u průměrného služebního postupu ve funkčních skupinách AST a AD. Pro platovou třídu AST 8 činí tento koeficient 25 %.
39
V tomto ohledu je třeba připomenout, že tyto koeficienty pro povýšení musí být použity na počet úředníků, kteří byli „v činné službě“ ve smyslu článku 35 služebního řádu, v nižší platové třídě k 1. lednu předchozího roku (viz bod 21 výše).
40
Kromě toho je třeba zdůraznit, že koeficienty pro povýšení sledují dva odlišné cíle. Zaprvé mají tyto koeficienty pro povýšení podle čl. 6 odst. 2 služebního řádu za cíl vypočítat roční počet míst, která jsou otevřena pro povýšení v každé platové třídě, a za tímto účelem se uplatňují na základě pětiletého průměru (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2023, QN v. eu-LISA, T‑484/22, EU:T:2023:741, body 59 a 61 a citovaná judikatura).
41
Zadruhé tyto koeficienty bez ohledu na čl. 6 odst. 2 služebního řádu rovněž umožňují stanovit délku průměrného služebního postupu v dané platové třídě. Pro tuto otázku je třeba zohlednit koeficienty pro povýšení, které byly použitelné v letech, kdy byl úředník zařazen do dotčené platové třídy, a tudíž se nepoužije omezení na pětiletý základ stanovené v čl. 6 odst. 2 služebního řádu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2023, QN v. eu-LISA, T‑484/22, EU:T:2023:741, body 60 a 62 a citovaná judikatura).
42
Z toho vyplývá, že otázku stanovení délky průměrného služebního postupu v platové třídě je třeba odlišit od otázky stanovení počtu pracovních míst, která musí být v dané platové třídě otevřena pro povyšovací řízení. Tato poslední otázka totiž závisí zejména na výkladu čl. 6 odst. 2 druhé věty služebního řádu, podle které se koeficienty uvedené v příloze I oddílu B služebního řádu použijí počínaje dnem 1. ledna 2014 na základě pětiletého průměru (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. února 2017, Schönberger v. Účetní dvůr, T‑688/15 P, nezveřejněný, EU:T:2017:76, bod 121, a ze dne 22. listopadu 2023, QN v. eu-LISA, T‑484/22, EU:T:2023:741, bod 61).
43
V tomto kontextu z ustálené judikatury vyplývá, že výsledkem výkladu ustanovení unijního práva ve světle jeho kontextu a účelu nemůže být odstranění jakéhokoli užitečného účinku jasného a přesného znění tohoto ustanovení, neboť jinak by se jednalo o výklad contra legem, a tedy o výklad neslučitelný s požadavky zásady právní jistoty. Proto se unijní soud v případě, kdy smysl ustanovení unijního práva jednoznačně vyplývá ze samotného znění tohoto ustanovení, nemůže od tohoto výkladu odchýlit (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. července 2023, Mensing, C‑180/22, EU:C:2023:565, bod 34 a citovaná judikatura, a ze dne 16. června 2021, Lucaccioni v. Komise, T‑316/19, EU:T:2021:367, bod 118 a citovaná judikatura).
44
Právě ve světle předcházejících úvah je třeba zkoumat, zda Rada nesprávně použila pravidla služebního řádu, jak tvrdí žalobci.
45
V projednávané věci ze spisu a z diskuse na jednání vyplývá, že Rada měla 145 úředníků v platové třídě AST 7 v činné službě k 1. lednu 2021 a že rok 2022 představoval konec pětiletého období, během něhož byla v platové třídě AST 7 pravidelně uplatňována nápravná opatření. V tomto ohledu Rada neprokázala, že na konci tohoto pětiletého období a s ohledem na nápravná opatření přijatá během tohoto pětiletého období mohla jednak použít jiný koeficient pro povýšení, než je koeficient stanovený v příloze I oddílu B služebního řádu, a jednak se odchýlit od počtu úředníků v činné službě v platové třídě AST 7 k 1. lednu 2021 ve smyslu článku 35 služebního řádu ve spojení s čl. 6 odst. 2 tohoto služebního řádu (viz bod 21 výše). V důsledku toho byl tento orgán povinen dodržet uvedený koeficient a uvedený počet za účelem určení možností povýšení do platové třídy AST 8. Z toho vyplývá, že Rada tím, že oznámila otevření 18 možností povýšení do této platové třídy, v povyšovacím řízení 2022 nesprávně použila pravidla služebního řádu, jak jsou připomenuta v bodech 36 až 39 výše.
46
Tento závěr nemohou zpochybnit ani následující dva argumenty předložené Radou.
47
Zaprvé zvláštní okolnosti za předpokladu, že by byly prokázány, charakterizující situaci úředníků platové třídy AST 7, popsané Radou v jejích písemnostech a připomenuté v bodě 35 výše nemohou odůvodnit odchýlení se prostřednictvím nápravných opatření od jasného a přesného znění pravidel služebního řádu, protože jinak by bylo ohroženo uplatňování ustanovení vyšší právní síly, jako jsou ustanovení služebního řádu a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie nebo obecné právní zásady (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2023, QN v. eu-LISA, T‑484/22, EU:T:2023:741, bod 42 a citovaná judikatura).
48
V tomto ohledu je irelevantní argument Rady, že skutečný služební postup úředníků by měl být uveden do souladu s průměrnou čekací dobou v jednotlivých platových třídách stanovenou v příloze I oddílu B služebního řádu v případě nerovnováhy mezi počtem úředníků způsobilých k povýšení v určitých platových třídách a průměrnou čekací dobou v těchto platových třídách. Jak vyplývá z bodu 42 výše, otázku stanovení počtu možností povýšení do platové třídy AST 8 v rámci povyšovacího řízení 2022 totiž nelze zaměňovat s otázkou stanovení délky průměrného služebního postupu v platové třídě AST 7, která na rozdíl od první otázky nepodléhá omezení vyplývajícímu z průměrného pětiletého základu stanoveného v čl. 6 odst. 2 služebního řádu.
49
Zadruhé vzhledem k tomu, že ze skutečností obsažených ve spise vyplývá, že k 1. lednu 2021 měla Rada 145 úředníků platové třídy AST 7 v činné službě, mělo být podle pravidel služebního řádu teoreticky otevřeno 36,25 možnosti povýšení v platové třídě AST 8 pro 81 úředníků způsobilých k povýšení v rámci povyšovacího řízení 2022. Za těchto podmínek nebylo na rozdíl od toho, co tvrdí Rada, prokázáno, že použití těchto pravidel v projednávané věci, konkrétně s ohledem na rozdíl mezi počtem úředníků způsobilých k povýšení a počtem možností povýšení, mohlo bránit zvážení srovnatelných zásluh úředníků stanovenému v čl. 45 odst. 1 služebního řádu.
50
S ohledem na výše uvedené je první žalobní důvod vycházející z nesprávného použití pravidel služebního řádu opodstatněný a je tedy třeba mu vyhovět. V důsledku toho musí být rozhodnutí o nepovýšení zrušeno, aniž je nutné zkoumat druhý žalobní důvod uplatněný žalobci nebo rozhodnout o návrhu žalobců na dokazování směřujícím k předložení seznamu úředníků platové třídy AST 7 povýšených do platové třídy AST 8 v rámci povyšovacího řízení 2022 s uvedením délky služby každého úředníka, jeho zásluh, jakož i úrovně vykonávaných povinností.
K nákladům řízení
51
Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobci požadovali náhradu nákladů řízení a Rada neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (devátý rozšířený senát)
rozhodl takto:
1)
Rozhodnutí Rady Evropské unie ze dne 13. července 2022 o nepovýšení Villa Kivikoskiho, Ottavie Maffia a Petera Pristovnika do platové třídy AST 8 v rámci povyšovacího řízení 2022 se zrušuje.
2)
Radě se ukládá náhrada nákladů řízení.
Papasavvas
Truchot
Kanninen
Sampol Pucurull
Perišin
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 30. dubna 2025.
Podpisy
( *1 ) – Jednací jazyk: francouzština.
Amtliche Sprachfassungen
Diese Entscheidung liegt in folgenden Amtssprachen der Union vor — alle gleichermaßen verbindlich.
ČeštinaΕλληνικάEnglishEspañolFrançaisItalianoNederlandsPolskiPortuguêsRomână