Zum Inhalt springen
Ansicht Kontext.

ra.de Urteile

EU-Rechtsprechung · Gericht der Europäischen Union

Vlastní zdroje Unie – Finanční odpovědnost členských států – Povinnost členských států poskytnout Komisi vlastní zdroje – Odvedení částek odpovídajících nevymoženým vlastním zdrojům Komisi – Dovozní cla – Dovoz textilních výrobků, obuvi a slunečních brýlí z Asie – Celní hodnota – Neexistence podhodnocení – Neexistence povinnosti složení jistoty před propuštěním zboží – Bezdůvodné obohacení Unie

ECLI: ECLI:EU:T:2025:386Entscheidung vom: 09.04.2025

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (desátého rozšířeného senátu) 9. dubna 2025 ( *1 ) „Vlastní zdroje Unie – Finanční odpovědnost členských států – Povinnost členských států poskytnout Komisi vlastní zdroje – Odvedení částek odpovídajících nevymoženým vlastním zdrojům Komisi – Dovozní cla – Dovoz textilních výrobků, obuvi a slunečních brýlí z Asie – Celní hodnota – Neexistence podhodnocení – Neexistence povinnosti složení jistoty před propuštěním zboží – Bezdůvodné obohacení Unie“ Ve věci T‑329/23, Česká republika, zástupci: M. Smolek, J. Vláčil a L. Halajová, jako zmocněnci, žalobkyně, proti Evropské komisi, zástupci: P. Němečková, M. Ilkova a T. Materne, jako zmocněnci, žalované, TRIBUNÁL (desátý rozšířený senát), ve složení: O. Porchia, předsedkyně, M. Jaeger, L. Madise, P. Nihoul a S. Verschuur (zpravodaj), soudci, za soudní kancelář: R. Ūkelytė, radová, s přihlédnutím k písemné části řízení, po jednání konaném dne 24. září 2024, s ohledem na částečné zpětvzetí návrhu České republiky došlé soudní kanceláři Tribunálu dne 20. prosince 2024, s ohledem na rozhodnutí ze dne 13. ledna 2025 o znovuotevření ústní části řízení, s ohledem na vyjádření k částečnému zpětvzetí návrhu podané Komisí dne 28. ledna 2025, s ohledem na rozhodnutí ze dne 30. ledna 2025 o ukončení ústní části řízení, vydává tento Rozsudek 1 Žalobou podanou na základě článku 268 SFEU a čl. 340 druhého pododstavce SFEU se Česká republika domáhá vrácení částky 60435306,39 korun českých (Kč) (přibližně 2409000 eur) odvedené do vlastních zdrojů Evropské unie. Skutečnosti předcházející sporu a skutečnosti, které nastaly po podání žaloby 2 S účinností od 1. ledna 2005 zrušila Unie veškeré kvóty na dovoz textilních a oděvních výrobků pocházejících z členských států Světové obchodní organizace (WTO), včetně Číny. 3 Po jejich zrušení čelila Unie velmi vysokému objemu dovozů textilních výrobků a obuvi z Asie, zejména z Číny, a riziku podhodnocování celní hodnoty těchto dovozů. Akce PCA Discount 4 V reakci na riziko podhodnocování celní hodnoty u některých dovozů byla ve dnech 21. až 27. listopadu 2011 a poté ve dnech 12. až 18. prosince 2011 prováděna prioritní kontrolní akce zvaná „Discount“ (dále jen „akce PCA Discount“), koordinovaná Generálním ředitelstvím (GŘ) Evropské komise pro daně a celní unii, a to na základě čl. 13 odst. 2 tehdy platného nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 1992, L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307, dále jen „celní kodex Společenství“), podle něhož se k určení společného rámce pro řízení rizik a pro stanovení společných kritérií a prioritních oblastí kontroly použije postup projednávání ve výboru. Prioritní kontrolní akce byla společnou akcí členských států, která předpokládala provádění důkladnějších celních kontrol zaměřených na určité téma s použitím stejných rizikových profilů ve všech dotčených členských státech po určitou dobu. 5 Akce PCA Discount, s níž všechny členské státy vyslovily souhlas, se týkala dovozů určitých textilních výrobků, obuvi a slunečních brýlí z Číny, Thajska a Vietnamu vykazujících nízkou celní hodnotu. 6 V rámci akce PCA Discount byl vypracován operační plán, který stanovil rizikové prahové hodnoty umožňující celním orgánům členských států odhalovat velmi nízké hodnoty deklarované při dovozu, a tím pádem i dovozy představující značné riziko podhodnocení celní hodnoty (dále jen „operační plán akce PCA Discount“). 7 Na základě toho bylo vybráno dvacet kódů integrovaného sazebníku Evropské unie (dále jen „kódy TARIC“) pro textilní výrobky a obuv a dva kódy TARIC pro sluneční brýle a u každého z těchto kódů TARIC určila Komise „čistou průměrnou cenu“ (cleaned average price, dále jen „CAP“). 8 Jednotlivé CAP vyjádřené cenou za kilogram byly vypočteny na základě cen zboží spadajícího pod vybrané kódy TARIC při dovozu do Unie za období 48 měsíců, získaných z databáze Comext, což je referenční databáze pro podrobnou statistiku v mezinárodním obchodě se zbožím spravovaná Statistickým úřadem Evropské unie (Eurostat). 9 Následně byl vypočítán průměr pro celou Unii na základě aritmetického průměru – tedy nikoli váženého průměru – CAP zjištěných ve všech členských státech. Při tomto výpočtu byly mimořádně vysoké nebo mimořádně nízké hodnoty vyloučeny. 10 Nakonec byla vypočtena „minimální přípustná cena“ (dále jen „MPC“) odpovídající 50 % CAP a byla použita jako riziková prahová hodnota. Pokyny k akci PCA Discount 11 Operační plán akce PCA Discount obsahoval v příloze 2 „pokyny k předcházení nesrovnalostem (podhodnocování) a jejich odhalování při dovozu textilních výrobků a obuvi“ (dále jen „pokyny k akci PCA Discount“). 12 Pokyny k akci PCA Discount upravovaly postupy pro ověřování a fyzické kontroly prováděné celními orgány v případě pochybností o deklarované celní hodnotě, zejména pokud byla nižší než MPC (viz bod 5 těchto pokynů). 13 Podle bodu 7 pokynů k akci PCA Discount mohly být pochybnosti o deklarované celní hodnotě rozptýleny za situace, kdy měly celní orgány dřívější poznatky o spolehlivosti deklaranta. 14 Pokud naopak celní orgány takové poznatky neměly, musely ověřit příslušné dokumenty a provést kontrolu povahy zboží, včetně odběru náhodných vzorků (viz bod 8 pokynů k akci PCA Discount). 15 Dále bylo stanoveno, že pokud kontrola (pro určení povahy zboží) nerozptýlila případné důvodné pochybnosti, měl být odebrán vzorek od každé položky uvedené v celním prohlášení. Pokud však nebyl odběr vzorku možný bez zničení zboží, neměl být odebrán žádný vzorek a kvalita zboží měla být zdokumentována co možná nejpřesněji a v rámci možností podložena fotografiemi (viz bod 8 pokynů k akci PCA Discount). 16 Pokud po tomto šetření přetrvávaly pochybnosti, měly celní orgány kontaktovat deklaranta telefonicky za účelem dalšího ověření celních prohlášení. Pokud deklarant při telefonickém hovoru projevil vůli zboží uvolnit, musela být složena jistota. Výše takové jistoty se měla zakládat na celkové výši potenciálně dlužného dovozního cla (viz bod 9 pokynů k akci PCA Discount). 17 Bod 11 pokynů k akci PCA Discount obsahoval výčet dodatečných dokumentů, které byly celní orgány povinny si vyžádat pro další ověřování. Jednalo se mimo jiné o smlouvy, o potvrzení o úhradě přepravného a pojistného nebo o objednávky. 18 Bod 12 pokynů k akci PCA Discount obsahoval výčet různých okolností, které měly být zohledněny při hodnocení, zda navzdory dodatečným dokumentům a vysvětlením podaným deklarantem přetrvávají důvodné pochybnosti, jako například skutečnost, že dovozce nebyl schopen podat rozumné vysvětlení účtované nízké ceny nebo nebyl k dispozici k provedení šetření. 19 V případě, že by takové pochybnosti přetrvávaly, nebo v případě nepodání odpovědi měly celní orgány zaslat dovozci písemné sdělení s uvedením důvodů přetrvávajících pochybností a s žádostí o odpověď v přiměřené lhůtě (viz bod 13 pokynů k akci PCA Discount). 20 Pokud ani dodatečné informace a dokumenty nevedly k rozptýlení pochybností, nemohla být deklarovaná celní hodnota použita a celní hodnota měla být určena v souladu s některou ze sekundárních metod stanovených v čl. 30 odst. 2 nebo v článku 31 celního kodexu Společenství rozhodnutím celních orgánů sděleným dovozci v co nejkratší lhůtě (viz body 14 a 15 pokynů k akci PCA Discount). Postup před zahájením soudního řízení 21 Ve dnech 10. až 14. listopadu 2014 uskutečnila Komise v České republice inspekční misi týkající se provádění akce PCA Discount tímto členským státem. 22 Po ukončení této mise zaslala Komise českým orgánům dopisem ze dne 3. února 2015 zprávu č. 14-25-1 o výsledcích kontroly tradičních vlastních zdrojů, která v České republice proběhla ve dnech 10. až 14. listopadu 2014. 23 Ve zprávě vyjádřila Komise výhrady k provádění akce PCA Discount Českou republikou. Dospěla k závěru, že nebyla provedena účinná kontrola všech celních prohlášení, jichž se týkala akce PCA Discount, a že veškeré zboží bylo propuštěno bez žádosti o jistotu dle článku 248 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí celní kodex Společenství (Úř. věst. 1993, L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3), přestože trvaly důvodné pochybnosti týkající se podhodnocení celní hodnoty tohoto zboží. Podle Komise to mělo za následek ztrátu tradičních vlastních zdrojů Unie, za kterou byly odpovědné české orgány a která se rovnala rozdílu mezi clem vypočteným na základě deklarované celní hodnoty a clem vypočteným na základě MPC. 24 V návaznosti na to proběhla v letech 2015 až 2022 mezi Českou republikou a Komisí komunikace, v jejímž rámci Česká republika zasílala Komisi požadované důkazy, ta je však neakceptovala. Komise opakovaně trvala na tom, aby Česká republika odvedla do unijního rozpočtu nejprve rozdíl mezi clem vypočteným na základě deklarované celní hodnoty a clem vypočteným na základě MPC, a poté od roku 2017 rozdíl mezi clem vypočteným na základě deklarované celní hodnoty a clem vypočteným na základě CAP (namísto MPC). 25 Ve dnech 15. června 2018 a 20. prosince 2022 Česká republika navzdory svému opakovanému nesouhlasu odvedla podmíněně do unijního rozpočtu částky 28307935,78 Kč (přibližně 1128000 eur) a 33444448,24 Kč (přibližně 1334000 eur). Dne 22. června 2020 se částka 641306,81 Kč (přibližně 26000 eur) stala předmětem započtení ve prospěch České republiky. 26 Dne 15. června 2023 podala Česká republika projednávanou žalobu zakládající se na bezdůvodném obohacení Unie. Skutečnosti následující po podání žaloby 27 Vzhledem k tomu, že mezi Komisí a Českou republikou došlo ke smírnému řešení v rozsahu čtvrtého žalobního důvodu, který se týkal použití nesprávného směnného kurzu EUR na CZK, vyjádřila Komise v dopise ze dne 12. prosince 2024 souhlas s tím, aby byla České republice vrácena částka 675770,82 Kč (přibližně 27000 eur). 28 Dopisem ze dne 20. prosince 2024 proto Česká republika oznámila Tribunálu, že čtvrtý žalobní důvod bere zpět a požaduje nyní vrácení částky 60435306,39 Kč namísto 61111071,21 Kč. 29 Dopisem ze dne 28. ledna 2025 oznámila Komise Tribunálu, že proti tomuto částečnému zpětvzetí nemá námitky. Návrhová žádání účastnic řízení 30 V návaznosti na částečné zpětvzetí Česká republika v podstatě navrhuje, aby Tribunál: – uložil Komisi povinnost vrátit jí částku 60435306,39 Kč odvedenou do vlastních zdrojů Unie; – uložil Komisi náhradu nákladů řízení. 31 Komise navrhuje, aby Tribunál: – žalobu zamítl; – uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení. Právní otázky 32 Na podporu své žaloby předkládá Česká republika v návaznosti na částečné zpětvzetí svého návrhu tři žalobní důvody. V rámci prvního žalobního důvodu tvrdí, že provedla účinné celní kontroly, a mohla tedy akceptovat deklarovanou celní hodnotu zboží, jehož se akce PCA Discount týkala, a přistoupit k jeho propuštění bez požadavku na složení jistoty. V rámci druhého žalobního důvodu Česká republika tvrdí, že kdyby Tribunál dovodil, že deklarovanou celní hodnotu zboží, jehož se akce PCA Discount týkala, akceptovat nemohla, pak nebylo možné použít pro stanovení celní hodnoty tohoto zboží statistickou hodnotu. Konečně v rámci třetího žalobního důvodu Česká republika poukazuje na skutečnost, že pro stanovení celní hodnoty každopádně nebylo možné použít CAP. 33 Komise s argumenty České republiky nesouhlasí. Úvodní poznámky K předmětu žaloby a podmínkám pro uplatnění žaloby zakládající se na bezdůvodném obohacení 34 Na úvod je třeba připomenout, že v projednávaném sporu jde o žalobu na náhradu škody podle článku 268 SFEU a čl. 340 druhého pododstavce SFEU zakládající se na bezdůvodném obohacení, které mělo být v projednávané věci způsobeno bezdůvodným navýšením částky vlastních zdrojů Unie o částku, jíž se nyní Česká republika domáhá, neboť má za to, že byla v rozsahu této částky ochuzena, aniž mělo toto ochuzení opodstatnění v právním předpise. 35 V tomto ohledu není mezi stranami spor o výši částky odpovídající případnému obohacení a ochuzení. 36 Je tedy třeba ověřit, zda má odvedení předmětné částky právní opodstatnění v unijním právu. 37 V tomto rámci je třeba k posouzení opodstatněnosti argumentů České republiky připomenout pravidla dokazování použitelná v případě žaloby na náhradu škody zakládající se na bezdůvodném obohacení Unie. 38 V souladu s judikaturou Soudního dvora platí, že v rámci žaloby tohoto typu podané členským státem, který Komisi poskytl částku vlastních zdrojů Unie s vyjádřením výhrad vůči opodstatněnosti postoje Komise, je na Tribunálu, aby zejména posoudil, zda ochuzení členského státu, který má postavení žalobce, odpovídající této částce poskytnuté Komisi a s ním související obohacení tohoto orgánu mají opodstatnění v povinnostech tohoto členského státu podle unijního práva v oblasti vlastních zdrojů Unie, nebo zda jim naopak takové opodstatnění schází (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. července 2020, Česká republika v. Komise, C‑575/18 P, EU:C:2020:530, bod 83). 39 Je tedy na členském státu, který má postavení žalobce, aby prokázal, že podle unijních pravidel upravujících systém vlastních zdrojů nebyl povinen poskytnout Komisi částku vlastních zdrojů, která je předmětem sporu, a že splnil povinnosti, které mu v tomto směru příslušejí. Důkazní břemeno, které takto leží na členském státu, však nemá za následek, že by se Komise mohla omezit na obecné a ničím nedoložené tvrzení, že skutečnosti, na něž členský stát v tomto ohledu poukazuje, nejsou dostačující. Systém vlastních zdrojů Unie 40 Za současného stavu unijního práva je správa systému vlastních zdrojů svěřena členským státům a spadá pouze do jejich pravomoci [rozsudky ze dne 9. července 2020, Česká republika v. Komise, C‑575/18 P, EU:C:2020:530, bod 62, a ze dne 8. března 2022, Komise v. Spojené království (Boj proti podvodům s podhodnocováním), C‑213/19, EU:C:2022:167, bod 345]. 41 V tomto směru z čl. 8 odst. 1 rozhodnutí Rady 2007/436/ES, Euratom ze dne 7. června 2007 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství (Úř. věst. 2007, L 163, s. 17) vyplývá, že vlastní zdroje Unie uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. a) tohoto rozhodnutí vybírají členské státy a ty jsou povinny tyto zdroje poskytnout Komisi. 42 Podle čl. 2 odst. 1 a článku 6 tehdy platného nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství (Úř. věst. 2000, L 130, s. 1; Zvl. vyd. 01/03, s. 169), měly za tím účelem členské státy stanovit nárok Unie na vlastní zdroje a zaúčtovat jej, jakmile byly splněny podmínky stanovené celními předpisy pro zaúčtování částky nároku a vyrozumění dlužníka. Jak vyplývalo z článků 217 a 218 celního kodexu Společenství, byly tyto podmínky splněny, jakmile měly celní orgány potřebné údaje, a mohly tudíž vypočítat částku cla vyplývající z celního dluhu a určit daného dlužníka (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2005, Komise v. Dánsko, C‑392/02, EU:C:2005:683, body 57 až 59). 43 Členské státy měly následně vlastní zdroje Unie poskytnout Komisi za podmínek stanovených v článcích 9 až 11 nařízení č. 1150/2000 tím, že je při dodržení stanovených lhůt poukázaly na účet vedený na jméno Komise. 44 V tomto ohledu byly členské státy podle čl. 17 odst. 1 a 2 nařízení č. 1150/2000 povinny přijmout veškerá nezbytná opatření, aby zajistily, že Komisi budou poskytnuty částky odpovídající nárokům stanoveným podle článku 2 tohoto nařízení. V případě přijetí nedostatečných opatření by byl členský stát povinen poskytnout Komisi částku odpovídající ztrátě vlastních zdrojů. K povinnostem členských států podle celních předpisů 45 Na úvod je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je účelem celních předpisů zavedení spravedlivého, jednotného a nestranného systému, který vylučuje používání svévolných nebo smyšlených celních hodnot (viz rozsudek ze dne 16. června 2016, EURO 2004. Hungary, C‑291/15, EU:C:2016:455, bod 23 a citovaná judikatura). 46 Jmenovitě na základě článku 29 celního kodexu Společenství byla celní hodnotou dováženého zboží hodnota transakce, tj. cena, která byla nebo měla být skutečně zaplacena za zboží prodané k vývozu na celní území Unie, a tato hodnota transakce měla odrážet skutečnou hospodářskou hodnotu dováženého zboží (viz rozsudek ze dne 16. června 2016, EURO 2004. Hungary, C‑291/15, EU:C:2016:455, body 24 a 26 a citovaná judikatura). 47 Nebylo-li však možné celní hodnotu na základě článku 29 celního kodexu Společenství určit podle hodnoty transakce dováženého zboží, stanovila se celní hodnota podle ustanovení článku 30 tohoto kodexu, a to postupně způsoby stanovenými v čl. 30 odst. 2 písm. a) až d) tohoto kodexu, přičemž se tyto způsoby uplatnily navzájem subsidiárně, a podle ustanovení článku 31 tohoto kodexu (viz rozsudek ze dne 16. června 2016, EURO 2004. Hungary, C‑291/15, EU:C:2016:455, body 27 až 29 a citovaná judikatura). 48 Článek 13 odst. 1 celního kodexu Společenství mimoto stanovil, že celní orgány mohou v souladu s podmínkami stanovenými v platných předpisech provádět veškeré kontroly, které považují za nezbytné pro zajištění řádného používání celních předpisů a jiných právních předpisů upravujících vstup, výstup, tranzit, přepravu a zvláštní použití zboží přemísťovaného mezi celním územím Společenství a třetími zeměmi. 49 Článek 248 odst. 1 nařízení č. 2454/93 v tomto ohledu stanovil, že celní orgány dané zboží propustí v zásadě při zohlednění hodnoty transakce ve smyslu článku 29 celního kodexu Společenství, tj. se zaúčtováním dovozního cla stanoveného na základě údajů uvedených v celním prohlášení. Pokud se však celní orgány domnívaly, že kontroly, které provedly, mohou vést ke stanovení vyšší částky cla, než je částka stanovená na základě shora uvedených údajů, vyžadovaly poskytnutí dostatečné jistoty pro pokrytí rozdílu mezi částkou vyplývající z těchto údajů a částkou, která může být pro zboží nakonec vyměřena. Členské státy byly ovšem povinny tuto jistotu vrátit, jestliže ověřování a dodatečné kontroly provedené celními orgány nevedly ke stanovení vyšší částky cla, než byla částka stanovená na základě údajů uvedených v celním prohlášení. 50 Členské státy tedy měly při provádění kontrol podle čl. 13 odst. 1 celního kodexu Společenství a při požadování jistoty, kterou považovaly za nezbytnou podle čl. 248 odst. 1 nařízení č. 2454/93, určitou volnost a svobodu volby ohledně opatření, která měly přijmout, zejména pokud šlo o způsob, jakým použijí prostředky, které mají k dispozici. Tato volnost či svoboda volby však byla omezena zásadou efektivity, která vyžadovala, aby přijatá opatření byla účinná a odrazující, avšak s výhradou nezbytného dodržování základních práv zaručených Listinou základních práv Evropské unie a obecných právních zásad Unie [rozsudek ze dne 8. března 2022, Komise v. Spojené království (Boj proti podvodům s podhodnocováním), C‑213/19, EU:C:2022:167, bod 213]. 51 Rozsah uplatnění zásady efektivity ve vztahu k zvláštní povinnosti členských států podle čl. 325 odst. 1 SFEU zajistit účinný a úplný výběr vlastních zdrojů Unie tvořených cly nelze určit abstraktně a staticky, neboť závisí na charakteristikách daného jednání [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. března 2022, Komise v. Spojené království (Boj proti podvodům s podhodnocováním), C‑213/19, EU:C:2022:167, bod 220]. 52 Nakonec je třeba připomenout, že se projednávaná věc týká provádění akce PCA Discount Českou republikou, kdy v rámci této akce vypracovaly členské státy a Komise operační plán, který stanovil rizikové profily a prahové hodnoty, jež měly členské státy varovat při ověřování deklarovaných celních hodnot zboží, na něž se tento plán konkrétně zaměřoval, a který v příloze 2 obsahoval pokyny upravující postupy ověřování a fyzických kontrol v případě pochybností o deklarované celní hodnotě, zvláště když byla nižší, ne-li výrazně nižší než MPC (viz bod 12 výše). Českým celním orgánům tedy příslušelo podniknout kroky upravené v pokynech a po provedení každého z nich posoudit na základě informací od příslušníků celní správy nebo od deklarantů, zda je rozumné, aby od svých pochybností upustily, s ohledem na to, co bylo proveditelné při efektivním využití zdrojů, jimiž disponovaly. K prvnímu a druhému žalobnímu důvodu, které se týkají kontrol provedených českými celními orgány a použití statistické hodnoty coby hodnoty celní 53 Na úvod je třeba konstatovat, že účastnice řízení nezpochybňují, že se Unie obohatila o to, o co se Česká republika ochudila, neboť tento členský stát spornou částku zaplatil, přestože s Komisí nesouhlasil ohledně své povinnosti tak učinit. 54 Podle Komise je však ochuzení České republiky opodstatněné, protože je důsledkem toho, že porušila čl. 13 odst. 1 celního kodexu Společenství a čl. 248 odst. 1 nařízení č. 2454/93. 55 Česká republika naproti tomu v rámci prvního žalobního důvodu tvrdí, že nedošlo k žádnému porušení těchto ustanovení, protože její celní orgány provedly dostatečné kontroly v souladu s platnými ustanoveními na základě operačního plánu a pokynů k akci PCA Discount. Tyto kontroly navíc podle ní ukázaly, že předmětné zboží bylo natolik nekvalitní, že jeho deklarovaná celní hodnota mohla být akceptována a jeho propuštění mohlo být nařízeno bez požadavku na složení jistoty. 56 S ohledem na zásady vyjádřené v bodech 34 až 51 výše z toho vyplývá, že je třeba zkoumat, zda kontroly provedené Českou republikou podle čl. 13 odst. 1 celního kodexu Společenství bylo možné považovat za dostatečné z hlediska zásady efektivity upravené v čl. 325 odst. 1 SFEU, a zda bylo tudíž České republice dovoleno propustit předmětné zboží bez požadavku na složení takové jistoty, jaká je upravena v čl. 248 odst. 1 nařízení č. 2454/93. 57 V tomto ohledu je třeba připomenout, že pokyny k akci PCA Discount upravovaly postupy pro ověřování a fyzické kontroly v případě, že měly celní orgány pochybnosti o tom, zda deklarovaná celní hodnota odráží cenu, která byla nebo měla být za zboží skutečně zaplacena, zejména pokud byla celní hodnota nižší než MPC (viz bod 12 výše). 58 V projednávané věci je mezi účastnicemi řízení nesporné, že takové pochybnosti panovaly, neboť se projednávaný spor týká 544 položek zboží, které byly vykázány v 370 celních prohlášeních a v jejichž případě byla deklarovaná celní hodnota nižší než MPC. Ke kontrolám provedeným českými celními orgány 59 Pokud jde o kontroly provedené celními orgány kvůli pochybnostem o deklarované celní hodnotě, předkládá Česká republika zaprvé důkaz o provedení fyzické kontroly veškerého zboží, kterého se týkalo oněch shora uvedených 544 položek a 370 celních prohlášení, přičemž ve většině případů je předložen příslušný kontrolní protokol a u několika dalších případů pak výstup z IT systému celní správy týkající se provedení kontroly. Z těchto dokumentů vyplývá, že veškeré zboží bylo podrobeno kontrole charakteristik daného zboží. 60 Zadruhé předkládá Česká republika pro ilustraci kopie některých celních prohlášení s fotografiemi daného zboží, které viditelně vykazuje nedostatky, a kopie zápisů, smluvních dokumentů a kontrolních protokolů, které potvrzují nízkou kvalitu tohoto zboží. 61 Zatřetí předkládá Česká republika čestná prohlášení několika příslušníků celní správy, kteří se v listopadu a prosinci 2011 účastnili kontrol na různých celních úřadech. V těchto prohlášeních se uvádí, že byla prováděna systematická a pravidelná kontrola dováženého zboží, která se týkala všech charakteristik zboží, jako je typ, hodnota, množství, padělání a poškození. Z těchto kontrol podle ní vyplynulo, že kontrolované zboží je nekvalitní, pokud jde například o látku, která byla v některých případech napadena plísní nebo nesprávně označena, o konfekci, kdy zboží vykazovalo například nesouměrný střih, nebo o skutečnost, že z kontejnerů s obuví vycházel při otevření nepříjemný chemický zápach. Tito příslušníci rovněž uvedli, že zboží podle nich odpovídalo jeho deklarované hodnotě. 62 Začtvrté – pokud jde o tvrzení Komise, že vzorky měly být odebrány z každé zásilky – Česká republika na jednání vysvětlila, že v souladu s bodem 8 pokynů k akci PCA Discount byl odebrán vzorek z každé položky uvedené v celních prohlášeních, což nakonec Komise nezpochybnila. 63 Zapáté Česká republika tvrdí, že deklaranti každopádně s celními orgány spolupracovali a předkládali doklady na podporu deklarované celní hodnoty, jako byly faktury, pojistné dokumenty, seznamy balení, kupní smlouvy a doklady o předání peněz, tzn. důkazy o skutečně zaplacené ceně. 64 Zašesté Česká republika uvádí, že dokumenty, které předložili deklaranti, neobsahovaly nesrovnalosti či rozpory, byly po právní i účetní stránce bezvadné a svědčily o deklarované celní hodnotě. 65 Česká republika konečně uvádí, že náklady na dopravu a pojištěná hodnota zboží nevyvolávaly ve srovnání s deklarovanou celní hodnotou pochybnosti o tom, zda deklarovaná celní hodnota odráží skutečně zaplacenou cenu. 66 S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že Česká republika přijala téměř všechna opatření upravená v pokynech k akci PCA Discount. V tomto rámci Komise na jednání připustila, že kontrolní dokumentace byly kompletní a že není schopna identifikovat chybějící dokumenty. 67 V tomto ohledu je třeba připomenout, že pokyny k akci PCA Discount popisovaly způsob, jakým členské státy a Komise posuzovaly, zda měly celní orgány jednat, když byly konfrontovány s objemnými dovozy určitého zboží z Asie vykazujícího nízkou či velmi nízkou celní hodnotu (viz body 4 a 12 výše), a že tyto celní orgány měly při ověřování a kontrolách daného zboží určitý prostor pro uvážení (viz bod 50 výše). 68 Je však třeba konstatovat, že v průběhu celého postupu před zahájením soudního řízení a v průběhu celého řízení o projednávané žalobě Komise nepředložila konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že fyzické kontroly a kontroly dokladů provedené Českou republikou nebyly v souladu se zásadou efektivity (viz bod 50 výše) navzdory tomu, že byly v souladu s pokyny k akci PCA Discount, a s ohledem na prostor pro uvážení českých celních orgánů při výběru kontrol, které v daném případě považovaly za vhodné. 69 V tomto rámci je rovněž třeba odmítnout argument uplatněný Komisí na jednání, že řádnost kontrol uskutečněných Českou republikou je zpochybněna tím, že u žádného kontrolovaného zboží Česká republika neodmítla jeho deklarovanou celní hodnotu, i když byla nižší než riziková prahová hodnota. Ani v tomto ohledu totiž Komise neuvádí, jaká další opatření mohly české celní orgány přijmout k určení, zda deklarovaná celní hodnota odpovídá skutečně zaplacené ceně. Ke specifickému kontextu projednávané věci 70 Navzdory kompletnosti kontrol provedených českými celními orgány Komise tvrdí, že s ohledem na specifický kontext projednávané věci se Česká republika nemohla spokojit s provedeným ověřením a kontrolami a měla mít i nadále pochybnosti o deklarované celní hodnotě, nikoli nařídit propuštění daného zboží bez požadavku na složení jistoty. 71 Komise v tomto rámci poukazuje na několik skutečností. 72 Zaprvé tvrdí, že díky opatřením přijatým v rámci operací „Draper“ v roce 2009 a „TRICK“ v roce 2010, které se týkaly podhodnocených textilií dovážených z Číny, české celní orgány v době uskutečňování akce PCA Discount znaly způsoby, jak podvodníci používají padělané doklady k podhodnocení zboží, takže nebylo možné, aby deklarovanou celní hodnotu akceptovaly. 73 V tomto ohledu je třeba spolu s Českou republikou konstatovat, že operace „Draper“ v roce 2009 a „TRICK“ v roce 2010 byly uskutečněny na základě konkrétních podezření z podvodu, což českým orgánům umožnilo použít operativní techniku dostupnou v rámci trestního řízení (telefonní odposlechy, záznamy z kamer, sledování osob), což se však nemůže uplatnit v projednávané věci. Jak uvádí Česká republika, aniž jí Komise oponuje, v rámci projednávané věci totiž neexistovala žádná konkrétní známka podvodu, která by umožnila použití takových vyšetřovacích metod. 74 Zadruhé Komise poukazuje na události nastalé po akci PCA Discount, které jsou podle ní známkou nedostatečné účinnosti kontrol provedených v rámci akce PCA Discount. Komise zejména poukazuje na opatření zavedená českými orgány od března 2012 a na skutečnost, že od dubna 2015 dosáhly průměrné celní hodnoty v České republice unijního průměru. 75 V tomto ohledu je třeba uvést, že události, k nimž došlo od března 2012 a dubna 2015, nelze zohledňovat při posuzování dostatečnosti kontrol provedených českými celními orgány v rámci akce PCA Discount během listopadu a prosince 2011. Toto posouzení totiž musí být provedeno se zohledněním skutkového kontextu dané doby a informací, které byly českým celním orgánům tou dobou dostupné. 76 Pokud jde o opatření přijatá Českou republikou v březnu 2012, je třeba dále poznamenat, že se týkala zavedení metody umožňující stanovit rizikové profily založené na průměrné hodnotě podobného zboží nedávno dovezeného do České republiky, které byly přesnější a cílenější než rizikové profily v rámci akce PCA Discount – ty byly vypočítávány na základě dovozních cen zboží určitých kódů TARIC v celé Unii, přičemž se nejednalo nutně o zboží podobné výrobkům, jež byly předmětem dané celní kontroly. 77 Jak přitom uvádí Česká republika, aniž jí Komise oponuje, české celní orgány již v rámci akce PCA Discount měly údaje o stejném nebo podobném zboží nedávno dovezeném do České republiky. Na tomto základě tyto orgány porovnaly celní hodnotu tohoto zboží s celní hodnotou zboží, jehož se týkala akce PCA Discount, takže by použití této metody zavedené v březnu 2012 nevedlo k odlišnému výsledku. 78 Pokud jde konečně o vývoj průměrných celních hodnot v České republice od dubna 2015, tento členský stát uvádí, aniž mu Komise oponuje, že v této době Komise začala poskytovat členským státům přístup ke své databázi a že mezinárodní spolupráce a výměna informací s Čínou se zlepšily. Česká republika v tomto rámci poukazuje na společnost ANEX CZ s.r.o., kterou Komise zmiňuje v žalobní odpovědi v souvislosti s podvodnými dovozy, které měla uskutečnit v letech 2013 a 2014, a vysvětluje, že čínské orgány poskytly informace, jež českým orgánům umožnily odhalit, že určité faktury byly podvodné. 79 Podle České republiky tedy před rokem 2015 umožňovala českým celním orgánům efektivnější odhalování podhodnocených dovozů zvýšená dostupnost relevantních údajů, a nikoli pokračování v kontrolách a v ověřování; české celní orgány ovšem během akce PCA Discount takové údaje k dispozici neměly. 80 Zatřetí Komise tvrdí, že jelikož světová cena za kilogram triček z bavlny v době akce PCA Discount činila 12,77 eura a průměrná cena za jedno tričko tedy činila 1,50 eura, nemohla průměrná cena uvedená v celních prohlášeních, která činila méně než 0,15 eura, odpovídat reálné ceně trička. 81 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že srovnání učiněné Komisí nemá význam pro určení, zda deklarovaná celní hodnota odrážela cenu, která byla nebo měla být za předmětné zboží skutečně zaplacena. Takové srovnání totiž mohlo být použito nanejvýš jako ukazatel rizika, který by vedl k podrobnějším kontrolám, podobně jako MPC. Avšak vzhledem k tomu, že celní orgány provedly ověření a fyzické kontroly veškerého zboží, jehož deklarovaná celní hodnota byla nižší než MPC, pak skutečnost, že uvedená hodnota zboží byla rovněž nižší než světová průměrná jednotková cena bavlny, není nijak relevantní. K relevanci statistické hodnoty jakožto základu pro stanovení celní hodnoty 82 S ohledem na výše uvedené spočívá Komisí uplatněná argumentace v podstatě v tom, že dokud je deklarovaná celní hodnota nižší než MPC, nelze ji akceptovat, a v důsledku toho musí vnitrostátní orgány před propuštěním zboží požadovat složení jistoty. 83 Takovýto předpoklad, že každá celní hodnota nižší než MPC musí být v zásadě odmítnuta bez ohledu na rozsah, v jakém po ověření a kontrolách provedených celními orgány přetrvávají či nepřetrvávají pochybnosti, by přitom nerespektoval prostor pro uvážení členských států při provádění celních kontrol (viz bod 50 výše) a porušoval by celní předpisy, které upravují specifický postup pro případ zpochybnění deklarované celní hodnoty (viz body 47 až 89 výše). 84 Jak uznala Komise na jednání, statistická hodnota jako MPC tedy může být použita pouze jako nástroj analýzy rizik, tj. nástroj umožňující na základě rizikových profilů odhalit dovozy, které mohou být podhodnocené a u nichž je nutné provést kontroly, a nikoli ke stanovení jejich celní hodnoty [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. března 2022, Komise v. Spojené království (Boj proti podvodům s podhodnocováním), C‑213/19, EU:C:2022:167, bod 373]. K reálným možnostem českých celních orgánů určit vyšší celní hodnotu 85 I kdyby se konečně dospělo k závěru, že české celní orgány měly – jak tvrdí Komise – určit celní hodnotu sekundárními metodami upravenými v článcích 30 a 31 celního kodexu Společenství, je třeba zkoumat, zda při použití takové metody mohly tyto orgány dospět k celní hodnotě vyšší, než kolik činí hodnota transakce podle článku 29 celního kodexu Společenství, a zda by tedy složení jistoty před propuštěním předmětného zboží přispělo k ochraně finančních zájmů Unie (viz bod 49 výše). 86 V tomto rámci je třeba připomenout, že cílem jistoty je umožnit celním orgánům jednak povolit propuštění zboží za pokračujícího prošetřování tohoto zboží a průvodní dokumentace a jednak zamezit nevymahatelnosti potenciálního celního dluhu, který by z takového prošetřování vyplynul. 87 Z toho plyne, že složení jistoty přispívá k ochraně finančních zájmů Unie pouze v případě, kdy celní orgány členského státu mají k dispozici údaje, které jim umožňují vypočíst částku cla vyšší, než která by byla vybrána na základě deklarované celní hodnoty, a tudíž konstatovat vyšší nárok na vlastní zdroje ve prospěch Unie (viz bod 42 výše). 88 V tomto ohledu je třeba na úvod připomenout, že pokud po kontrole a vyžádání si doplňujících informací měly celní orgány nadále důvodné pochybnosti o deklarované hodnotě zboží, které jim znemožňují toto zboží akceptovat na základě článku 29 celního kodexu Společenství, mohly použít některou ze sekundárních metod upravených v čl. 30 odst. 2 písm. a) až d) celního kodexu Společenství pro určení hodnoty zboží. Tyto sekundární metody se měly uplatnit postupně a navzájem subsidiárně (viz bod 47 výše), a spočívaly zejména – jak stanoví čl. 30 odst. 2 písm. a) a b) uvedeného nařízení – v určení hodnoty na základě hodnoty transakce u stejného nebo podobného zboží dováženého ve stejném okamžiku. 89 Pokud v tomto stadiu stále ještě nebylo možné určit celní hodnotu zboží, měla být použita „fall-back metoda“ v souladu s článkem 31 celního kodexu Společenství. 90 Přitom je třeba konstatovat, že podle soudního spisu české celní orgány porovnaly deklarovanou celní hodnotu s nedávnými dovozy zboží stejného typu a stejné kvality, přestože se domnívaly, že k tomu nejsou povinny, protože podle nich mohla být deklarovaná celní hodnota akceptována v souladu s článkem 29 celního kodexu Společenství (viz bod 77 výše). Jak uvádí Česká republika, aniž jí Komise oponuje, toto porovnání ukázalo, že by použití některé ze sekundárních metod stanovených v čl. 30 odst. 2 písm. a) nebo b) celního kodexu Společenství českým celním orgánům neumožnilo dospět u zboží, jehož se akce PCA Discount týkala, k vyšší celní hodnotě, než jaká byla deklarována ve smyslu článku 29 celního kodexu Společenství. 91 Konečně i v případě, že toto zboží – jak tvrdí Komise – nebylo možné zohledňovat pro účely porovnání v rámci uplatnění čl. 30 odst. 2 písm. a) nebo b) celního kodexu Společenství kvůli jeho nízké celní hodnotě, která byla nižší než MPC, je třeba posoudit, zda by použití fall-back metody v souladu s článkem 31 celního kodexu Společenství umožnilo českým celním orgánům dospět k vyšší celní hodnotě. 92 Podle této metody byla celní hodnota určována na základě dostupných údajů v Unii s použitím vhodných prostředků slučitelných se zásadami a obecnými ustanoveními uvedenými v článku 31 celního kodexu Společenství. 93 V tomto ohledu je třeba připomenout, že – jak uznala Komise na jednání – statistická hodnota, jako je MPC, neslouží k určení celní hodnoty zboží (viz bod 84 výše), a to ani v rámci určování hodnoty s použitím fall-back metody. 94 Vzhledem k tomu, že použití svévolných nebo smyšlených celních hodnot bylo vyloučeno článkem 30 odst. 2 celního kodexu Společenství i judikaturou (viz bod 45 výše), je tedy třeba konstatovat, že v soudním spise není nic, co by dovolovat učinit závěr, že by v důsledku použití fall-back metody ve smyslu článku 31 celního kodexu Společenství byla vybrána dodatečná částka cla, a tím pádem i vlastních zdrojů Unie. Závěr 95 S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že Česká republika jednala v souladu s čl. 13 odst. 1 celního kodexu Společenství a s čl. 248 odst. 1 nařízení č. 2454/93, a učinit tak závěr, že podle unijních pravidel upravujících systém vlastních zdrojů nebyla povinna poskytnout Komisi částku vlastních zdrojů, která je předmětem tohoto sporu. 96 Z toho plyne, že prvnímu a druhému žalobnímu důvodu je třeba vyhovět bez nutnosti zkoumat třetí žalobní důvod. 97 V důsledku toho je třeba Komisi uložit povinnost vrátit České republice částku 60435306,39 Kč odvedenou do vlastních zdrojů Unie. K nákladům řízení 98 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Česká republika požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit Komisi náhradu nákladů řízení. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (desátý rozšířený senát) rozhodl takto: 1) Evropské komisi se ukládá povinnost vrátit České republice částku 60435306,39 korun českých (Kč) odvedenou do vlastních zdrojů Evropské unie. 2) Komisi se ukládá náhrada nákladů řízení. Porchia Jaeger Madise Nihoul Verschuur Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 9. dubna 2025. Vedoucí soudní kanceláře V. Di Bucci Předseda S. Papasavvas ( *1 ) – Jednací jazyk: čeština.

Amtliche Sprachfassungen

Diese Entscheidung liegt in folgenden Amtssprachen der Union vor — alle gleichermaßen verbindlich.

ČeštinaΕλληνικάEnglishEspañolFrançaisItalianoNederlandsPolskiPortuguêsRomână