Zum Inhalt springen
Ansicht Kontext.

ra.de Urteile

EU-Rechtsprechung · Gericht der Europäischen Union

Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vzhledem k situaci v Bělorusku a k zapojení Běloruska do ruské agrese proti Ukrajině – Zmrazení finančních prostředků – Seznamy osob, subjektů a orgánů, na které se vztahuje zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů – Zařazení jména žalobce na seznam – Podpora Lukašenkova režimu – Prospěch z Lukašenkova režimu – Podnik ve vlastnictví státu – Nesprávné posouzení – Právo na vlastnictví – Svoboda podnikání

ECLI: ECLI:EU:T:2025:314Entscheidung vom: 19.03.2025

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu) 19. března 2025 ( *1 ) „Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vzhledem k situaci v Bělorusku a k zapojení Běloruska do ruské agrese proti Ukrajině – Zmrazení finančních prostředků – Seznamy osob, subjektů a orgánů, na které se vztahuje zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů – Zařazení jména žalobce na seznam – Podpora Lukašenkova režimu – Prospěch z Lukašenkova režimu – Podnik ve vlastnictví státu – Nesprávné posouzení – Právo na vlastnictví – Svoboda podnikání“ Ve věci T‑1042/23, AAT Byelorussian Steel Works – management company of „Byelorussian Metallurgical Company“ holding (BSW – management company of „BMC“ holding), se sídlem v Žlobinu (Bělorusko), zástupci: N. Montag a M. Krestiyanova, advokátky, žalobkyně, proti Radě Evropské unie, zástupci: A. Boggio-Tomasaz a A. Antoniadis, jako zmocněnci, ve spolupráci s: E. Raoult, advokátkou, žalované, TRIBUNÁL (čtvrtý senát), ve složení: R. da Silva Passos, předseda, N. Półtorak (zpravodajka) a H. Cassagnabère, soudci, za soudní kancelář: M. Zwozdziak-Carbonne, radová, s přihlédnutím k písemné části řízení, – po jednání konaném dne 21. listopadu 2024, vydává tento Rozsudek 1 Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, AAT Byelorussian Steel Works – management company of „Byelorussian Metallurgical Company“ holding (BSW – management company of „BMC“ holding), domáhá zrušení prováděcího rozhodnutí Rady (SZBP) 2023/1592 ze dne 3. srpna 2023, kterým se provádí rozhodnutí 2012/642/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Bělorusku a k zapojení Běloruska do agrese Ruska vůči Ukrajině (Úř. věst. 2023, L 195 I, s. 31), a dále prováděcího nařízení Rady (EU) 2023/1591 ze dne 3. srpna 2023, kterým se provádí čl. 8a odst. 1 nařízení (ES) č. 765/2006 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Bělorusku a k zapojení Běloruska do agrese Ruska vůči Ukrajině (Úř. věst. 2023, L 195 I, s. 1) (dále společně jen „napadené akty“) v rozsahu, v němž se jí týkají. Skutečnosti předcházející sporu 2 Žalobkyně je běloruská společnost působící v oblasti výrobků z oceli. 3 Projednávaná věc je zasazena do rámce omezujících opatření, která Evropská unie přijala od roku 2004 vzhledem ke stavu demokracie, právního státu a lidských práv v Bělorusku a zapojení Běloruska do ruské agrese proti Ukrajině. 4 Rada Evropské unie přijala dne 18. května 2006 na základě článků 75 a 215 SFEU nařízení (ES) č. 765/2006 o omezujících opatřeních vůči prezidentu Lukašenkovi a některým představitelům Běloruska (Úř. věst. 2006, L 134, s. 1) a dne 15. října 2012 na základě článku 29 SEU rozhodnutí 2012/642/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Bělorusku (Úř. věst. 2012, L 285, s. 1). 5 Článek 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2012/642 a čl. 2 odst. 1 a 5 nařízení č. 765/2006, ve znění použitelném ke dni přijetí napadených aktů stanoví, že se zmrazují veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které patří fyzickým či právnickým osobám, subjektům nebo orgánům, nebo jsou jimi vlastněné, držené nebo ovládané, které mají prospěch z Lukašenkova režimu nebo jej podporují. 6 Dne 24. února 2022 Ruská federace vojensky zaútočila na Ukrajinu. 7 Jak vyplývá z bodu 2 odůvodnění napadených aktů, tyto akty byly přijaty z důvodu závažnosti situace v Bělorusku a zapojení této země do ruské agrese vůči Ukrajině. 8 Napadenými akty byl název žalobkyně zařazen na řádek 37 tabulky B seznamu osob, subjektů a orgánů, na něž se vztahují omezující opatření, který je uveden v příloze rozhodnutí 2012/642 a v příloze nařízení č. 765/2006 (dále jen společně „dotčené seznamy“). 9 Zařazení názvu žalobkyně na dotčené seznamy bylo odůvodněno následujícími důvody: „Veřejná akciová společnost „BSW – správcovská společnost holdingu ‚BMC‘ “ je jedinečným státním podnikem metalurgického průmyslu v Bělorusku a patří k největším podnikům v zemi. Jako taková tato společnost představuje značný zdroj příjmů pro Lukašenkův režim. Ze zisků veřejné akciové společnosti „BSW – správcovské společnosti holdingu ‚BMC‘ “ má běloruský stát přímý prospěch. Společnosti jsou navíc udělovány velké vládní granty a od Lukašenkova režimu se jí dostává politické podpory. Generální ředitel veřejné akciové společnosti „BSW – správcovské společnosti holdingu ‚BMC‘ “ byl jmenován osobně prezidentem Lukašenkem. Zaměstnanci veřejné akciové společnosti „BSW – správcovské společnosti holdingu ‚BMC‘ “, kteří protestovali a stávkovali po prezidentských volbách v Bělorusku konaných v roce 2020, byli propuštěni. Společnost od té doby nadále přijímá opatření proti zaměstnancům, kteří se pokoušejí organizovat stávky, prostřednictvím výhrůžek a propouštění. Veřejná akciová společnost „BSW – správcovská společnost holdingu ‚BMC‘ “ má tedy z Lukašenkova režimu prospěch a tento režim podporuje. Je dále odpovědná za represi vůči občanské společnosti v Bělorusku.“ 10 Dne 4. srpna 2023 zveřejnila Rada v Úředním věstníku Evropské unie oznámení určené osobám a subjektům, na něž se vztahují omezující opatření stanovená v napadených aktech (Úř. věst. 2023, C 275, s. 21). Osoby a subjekty dotčené tímto oznámením mohly v souladu s tímto oznámením předložit Radě do 30. listopadu 2023 žádost, aby rozhodnutí o zařazení jejich jména na dotčené seznamy bylo znovu zváženo. 11 Dne 5. srpna 2023 požádala žalobkyně o přístup k informacím a důkazům na podporu uvedeného zařazení. 12 Dne 11. srpna 2023 zaslala Rada žalobkyni pracovní dokument s referenčním číslem WK 10044/2023 INIT, který obsahoval skutečnosti zohledněné pro účely zařazení jejího názvu na dotčené seznamy. Návrhová žádání účastníků řízení 13 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál: – zrušil napadené akty v rozsahu, v němž se jí týkají; – uložil Radě náhradu nákladů řízení. 14 Rada navrhuje, aby Tribunál: – žalobu zamítl, – uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení. Právní otázky 15 Na podporu žaloby žalobkyně vznáší dva žalobní důvody, z nichž první vychází ze „zjevně“ nesprávného posouzení a druhý z porušení práva na vlastnictví a svobody podnikání. K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného posouzení 16 První žalobní důvod se dělí na tři části, z nichž první vychází z toho, že žalobkyně nepředstavuje značný zdroj příjmů pro Lukašenkův režim, druhá z toho, že nemá z uvedeného režimu prospěch a nepodporuje jej, a třetí z toho, že není odpovědná za potlačování občanské společnosti v Bělorusku. 17 V projednávané věci považuje Tribunál za vhodné začít přezkumem odůvodnění napadených aktů týkajícího se skutečnosti, že žalobkyně podporuje Lukašenkův režim a má z něj prospěch. 18 Žalobkyně tvrdí, že nemá prospěch z Lukašenkova režimu a nepodporuje jej. 19 Zaprvé, pokud jde o důvod vycházející z toho, že žalobkyně podporuje Lukašenkův režim, žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že uvedený režim nepodporuje. Rovněž poznamenává, že tento důvod, jak je formulován v napadených aktech, se týká pouze „značného zdroje příjmů“, jehož existence nebyla prokázána, a nikoli „podpory kvantitativního nebo kvalitativního významu“ nebo „strategické podpory“. 20 Žalobkyně tvrdí, že nepředstavuje značný zdroj příjmů pro Lukašenkův režim. Navíc byl její zisk v letech 2021 a 2022 nízký. Tvrdí, že v období od roku 2018 do roku 2022 byla výše plateb dividend zanedbatelná a podle spisu Rady potřebovala státní podporu. 21 Žalobkyně dodává, že jakožto veřejný podnik je ze zákona povinna vyplácet státu dividendy, které mohou obdržet daňové orgány, a v souladu s ediktem prezidenta Běloruské republiky č. 637 ze dne 28. prosince 2005 o postupu zaúčtování části zisků státních podniků, státních sdružení, která jsou obchodními organizacemi, do rozpočtu, jakož i příjmů z dividend (podílů na základním kapitálu) hospodářských společností vlastněných státem nebo obcemi, a vytvoření zvláštního státního rozpočtového fondu pro národní rozvoj (Národní rejstřík právních aktů Běloruské republiky č. 1/7075 ze dne 29. prosince 2005) (dále jen „edikt č. 637“); obchodní subjekty definované jako veřejné subjekty převádějí do rozpočtu Běloruské republiky své zisky úměrně k počtu akcií vlastněných státem a správními a územními celky na kapitálu těchto obchodních subjektů. 22 Žalobkyně upřesňuje, že ani platbu daní, ani výplatu povinných dividend nelze kvalifikovat jako podporu režimu, jelikož se jedná o zákonné povinnosti. 23 Žalobkyně dodává, že pouhé vlastnictví podniku státem nemůže stačit ke splnění kritéria týkajícího se podpory režimu. 24 Zadruhé, pokud jde o důvod vycházející z toho, že žalobkyně má z režimu prospěch, uvádí, že prezident Běloruské republiky jejího generálního ředitele nejmenoval. Prospěch z tohoto režimu získaný generálním ředitelem se ostatně nerovná prospěchu získanému samotnou žalobkyní. 25 Žalobkyně dodává, že možnost emitovat dluhopisy za podmínek, které jsou v souladu s tržními podmínkami, nepředstavuje důkaz o finanční podpoře ze strany režimu. 26 Žalobkyně rovněž tvrdí, že přijetí vrácení úroků z důvodu použití bankovních úvěrů k uskutečnění investičního projektu podléhalo splnění výkonnostních podmínek. Toto plnění bylo předmětem výběrového řízení a žalobkyně nebyla jediným příjemcem. Navíc jednu z dotčených podpor získala banka, a nikoli žalobkyně. 27 Pokud jde mimoto o odměny, které žalobkyně nebo její generální ředitel obdrželi spolu s dalšími osobami, žalobkyně upřesňuje, že jsou poskytovány soukromými společnostmi na základě transparentních kritérií spojených pouze se zásluhami. 28 Konečně všechna vyznamenání udělená žalobkyni, jejímu generálnímu řediteli a jejím výrobkům jsou prohlášeními veřejných činitelů určeným běloruským podnikům, byť ztrátovým. 29 Rada s argumenty žalobkyně nesouhlasí. 30 V projednávané věci je nejprve třeba upřesnit, že první žalobní důvod je třeba považovat za žalobní důvod vycházející z nesprávného posouzení, a nikoliv ze zjevně nesprávného posouzení. I když je pravda, že Rada má určitou posuzovací pravomoc při určování, zda jsou v každém jednotlivém případě splněna právní kritéria, na nichž jsou dotčená omezující opatření založena, nic to nemění na tom, že unijní soudy musí zajišťovat v zásadě úplný přezkum legality všech unijních aktů (viz rozsudek ze dne 6. září 2023, Pumpyanskiy v. Rada, T‑291/22, nezveřejněný, EU:T:2023:499, bod 40 a citovaná judikatura). 31 Kromě toho je třeba připomenout, že účinnost soudní kontroly zaručená v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) zejména vyžaduje, aby se unijní soud při přezkumu legality důvodů, o které se opírá rozhodnutí o zařazení jména či názvu osoby nebo subjektu na seznam osob, na které se vztahují omezující opatření, nebo o jeho ponechání, ujistil o tom, zda se toto rozhodnutí, které se této osoby nebo tohoto subjektu osobně dotýká, opírá o dostatečně pevný skutkový základ. Je proto třeba ověřit skutečnosti uváděné ve shrnutí důvodů, ze kterých uvedené rozhodnutí vychází, tak aby se soudní přezkum neomezoval na posouzení abstraktní pravděpodobnosti uváděných důvodů, ale aby se zaměřil na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který sám o sobě postačuje k odůvodnění tohoto rozhodnutí, podložené (rozsudek ze dne 13. září 2023, Synesis v. Rada, T‑97/21 a T‑215/22, nezveřejněný, EU:T:2023:531, bod 35). 32 V případě zpochybnění je totiž úkolem příslušného unijního orgánu, aby prokázal, že jsou důvody uplatňované vůči dotčené osobě nebo subjektu podložené, přičemž tato osoba nebo subjekt nejsou povinny předložit důkaz o opaku svědčící o tom, že uvedené důvody podložené nejsou (viz rozsudek ze dne 13. září 2023, Synesis v. Rada, T‑97/21 a T‑215/22, nezveřejněný, EU:T:2023:531, bod 37 a citovaná judikatura). 33 V případě, že příslušný unijní orgán předloží relevantní informace a důkazy, musí unijní soud ověřit věcnou správnost tvrzených skutečností s přihlédnutím k těmto informacím nebo důkazům a posoudit jejich důkazní hodnotu v závislosti na okolnostech projednávané věci a ve světle případného vyjádření k nim předloženého zejména dotčenou osobou nebo subjektem (viz rozsudek ze dne 13. září 2023, Synesis v. Rada, T‑97/21 a T‑215/22, nezveřejněný, EU:T:2023:531, bod 38 a citovaná judikatura). 34 Je třeba rovněž konstatovat, že důvody týkající se prospěchu žalobkyně z Lukašenkova režimu a jeho podpory jsou založeny na kritériích stanovených v čl. 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2012/642, což je ustanovení, na které odkazuje čl. 2 odst. 5 nařízení č. 765/2006, přičemž z čl. 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2012/642 vyplývá, že „podpora“ Lukašenkova režimu a „prospěch“ z tohoto režimu jsou samostatnými kritérii pro zařazení na dotčené seznamy (viz rozsudek ze dne 18. října 2023, Belaz-upravljajusaja kompanija holdinga Belaz Holding v. Rada, T‑533/21, nezveřejněný, EU:T:2023:657, bod 40 a citovaná judikatura). 35 Pokud jde v projednávané věci zaprvé o důvod vycházející z podpory Lukašenkova režimu ze strany žalobkyně, v prvním odstavci důvodů uvedených v bodě 9 výše je uvedeno, že žalobkyně je jedinečným státním podnikem metalurgického průmyslu v Bělorusku a patří k největším podnikům v zemi, a že jako taková představuje značný zdroj příjmů pro Lukašenkův režim, z něhož má tento režim přímý prospěch. 36 Tento důvod vychází z kritéria „podpory“ Lukašenkova režimu stanoveného v čl. 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2012/642, což je ustanovení, na které odkazuje čl. 2 odst. 5 nařízení č. 765/2006. 37 Je tedy třeba zaprvé přezkoumat, zda jsou skutkové okolnosti uvedené Radou v bodě 35 výše prokázány, a případně zadruhé, zda se na ně vztahuje čl. 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2012/642. 38 Pokud jde zaprvé o prokázání těchto skutkových okolností, je nesporné, že žalobkyně je ve vlastnictví státu, přičemž veškerý její kapitál vlastní Běloruská republika. 39 Kromě toho ze spisu Rady vyplývá, že prezident Lukašenko uznal žalobkyni za jednu z „vlajkových lodí“ Běloruska, která patří mezi pět největších podniků v zemi a vyváží svou produkci do více než 60 zemí světa. Toto tvrzení prezidenta Lukašenka nachází oporu v článku, který byl zveřejněn na internetové stránce „belta.by“ Národní veřejné tiskové agentury Běloruské republiky dne 3. července 2021, který je obsažen ve spisu Rady, podle kterého „[v]ýrobní odvětví Běloruska […] zcela určuje obraz, postavení země a představuje základ její hospodářské a politické svrchovanosti“ a označuje žalobkyni za „obří průmyslový podnik“. Žalobkyně navíc tvrdí, že ke dni 30. září 2023 zaměstnávala 11633 osob, je jedním z hlavních běloruských vývozců výrobků z oceli a její zeměpisná oblast pro vývoz dříve zahrnovala více než 100 zemí po celém světě, včetně několika členských států Unie. 40 Konečně ve svých písemnostech žalobkyně tvrdí, že zaplatila běloruskému státu dividendy ve výši 2817224,38 běloruských rublů (BYN) (1171208,27 euro) za rok 2018, 0 BYN za rok 2019, 406004,70 BYN (přibližně 146265,83 euro) za rok 2020, 1432841,5 BYN (přibližně 476819,1 euro) za rok 2021 a 1741862,61 BYN (přibližně 632737,33 euro) za rok 2022. Žalobkyně navíc nezpochybňuje, že v roce 2021, jak vyplývá z důkazu č. 3 spisu Rady, zaplatila zaprvé daň z příjmu ve výši 11,6 milionu amerických dolarů (USD), zadruhé příspěvky do fondu sociálního zabezpečení ve výši 27,9 milionu USD a zatřetí daň z nemovitostí ze staveb a pozemků ve výši 6,78 milionu USD. 41 Rada se tudíž nedopustila nesprávného posouzení, když měla za to, že žalobkyně je jedinečným státním podnikem metalurgického průmyslu v Bělorusku a patří k největším podniků v zemi, a že jako taková představuje značný zdroj příjmů pro Lukašenkův režim, z něhož má tento režim přímý prospěch. 42 Pokud jde dále o argumentaci žalobkyně vycházející z toho, že skutečnosti uvedené v bodech 38 až 40 výše neprokazují existenci „podpory režimu“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2012/642, je třeba připomenout, že jak vyplývá z bodů 1 až 5 a 8 odůvodnění rozhodnutí 2012/642, omezující opatření vůči Bělorusku byla přijata a jejich platnost prodloužena z důvodu trvajícího nedodržování lidských práv, demokracie a právního státu v této zemi. Tato opatření jsou tedy namířena proti osobám odpovědným za podvody a porušování mezinárodních volebních norem během některých volebních nebo referendových řízení v Bělorusku, jakož i proti osobám odpovědným za závažné porušování lidských práv a potlačování pokojných demonstrací po těchto řízeních. 43 Kromě toho, jak vyplývá z bodu 6 odůvodnění rozhodnutí 2012/642, vzhledem k závažnosti situace byla rovněž uložena opatření zejména vůči osobám a subjektům, které mají prospěch z Lukašenkova režimu nebo jej podporují, a to zejména osobám a subjektům poskytujícím režimu finanční nebo materiální pomoc. 44 Rada tak tím, že v čl. 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2012/642 zakotvila podporu Lukašenkova režimu jako kritérium odůvodňující zařazení názvu na dotčené seznamy, zamýšlela s ohledem na závažnost a trvání porušování lidských práv, demokracie a právního státu, jakož i potlačování občanské společnosti a demokratické opozice v Bělorusku zvýšit tlak na uvedený režim rozšířením okruhu osob a subjektů, na které se vztahují omezující opatření Unie. V této souvislosti Rada stanovila možnost uplatnit opatření spočívající ve zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů na osoby a subjekty, které podporují Lukašenkův režim, a zejména na osoby a subjekty, které jej podporují finančně (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. října 2023, MAZ-upravljajusaja kompanija holdinga Belavtomaz v. Rada, T‑532/21, nezveřejněný, EU:T:2023:656, bod 60, a ze dne 18. října 2023, Belaz-upravljajusaja kompanija holdinga Belaz Holding v. Rada, T‑533/21, nezveřejněný, EU:T:2023:657, bod 57). 45 Ve světle těchto úvah je třeba poznamenat, že v rozporu s tím, co tvrdí žalobkyně, Rada nevycházela pouze z okolnosti, že žalobkyni vlastní běloruský stát, aby měla za to, že podporuje Lukašenkův režim, jak vyplývá z bodů 39 a 40 výše. 46 Je totiž třeba poznamenat, že podle bodu 6 odůvodnění rozhodnutí 2012/642 se kritérium podpory stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2012/642 týká „zejména“ osob nebo subjektů poskytujících Lukašenkovu režimu finanční pomoc. 47 Z toho vyplývá, že pojem „podpora režimu“ zahrnuje i jiné formy podpory, než je politická podpora Lukašenkova režimu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. února 2024, Grodno Azot a Khimvolokno Plant v. Rada, T‑117/22, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2024:112, bod 52). 48 Pokud jde o výplatu dividend, je v tomto ohledu třeba připomenout, že okolnost, že žalobkyně, tedy podnik ve vlastnictví běloruského státu, který dosahuje zisk, vyplácí dividendy běloruskému státu jakožto jedinému akcionáři, které jsou tudíž k dispozici Lukašenkovu režimu, umožňuje konstatovat, že představuje zdroj příjmů pro tentýž režim, a prokázat existenci finanční pomoci (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. října 2023, MAZ-upravljajusaja kompanija holdinga Belavtomaz v. Rada, T‑532/21, nezveřejněný, EU:T:2023:656, bod 72, a ze dne 18. října 2023, Belaz-upravljajusaja kompanija holdinga Belaz Holding v. Rada, T‑533/21, nezveřejněný, EU:T:2023:657, bod 69). 49 Je pravda, že Tribunál ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 6. října 2015, Čyž a další v. Rada (T‑276/12, nezveřejněný, EU:T:2015:748, bod 169), rozhodl, že Rada nemůže z pouhého zaplacení daní vyvodit „podporu režimu“, jelikož taková platba představuje zákonnou povinnost použitelnou na všechny běloruské daňové poplatníky. 50 V projednávané věci však nelze přijmout argument žalobkyně vycházející z toho, že dividendy jsou postaveny na roveň daním ve smyslu judikatury citované v bodě 49 výše. 51 Z odstavce 1-1 ediktu č. 637 totiž vyplývá, že podniky, které mají povinnost odvést podíl na zisku státu nebo subjektům působícím pod úrovní státu, jsou podniky, jejichž rozhodnutí určuje stát nebo uvedené subjekty. Tato povinnost se tak týká pouze vymezené kategorie hospodářských subjektů, a nikoli všech běloruských daňových poplatníků (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. října 2023, MAZ-upravljajusaja kompanija holdinga Belavtomaz v. Rada, T‑532/21, nezveřejněný, EU:T:2023:656, bod 79, a ze dne 18. října 2023, Belaz-upravljajusaja kompanija holdinga Belaz Holding v. Rada, T‑533/21, nezveřejněný, EU:T:2023:657, bod 76). 52 Podle odstavce 1-2 ediktu č. 637 se podíl na zisku dotčených podniků, který musí být povinně vyplacen běloruským veřejným orgánům, vypočítá na základě rozdílu mezi dosaženým ziskem a zejména náklady spojenými s daněmi a poplatky. Proto platba, o kterou se jedná, se formálně liší od daní a přidává se k nim. Skutečnost, že, jak vyplývá z odstavce 3-1 uvedeného ediktu, vymáhání tohoto podílu na zisku spadá do pravomoci daňové správy a podléhá příslušným daňovým řízením, nemůže toto konstatování zpochybnit (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. října 2023, MAZ-upravljajusaja kompanija holdinga Belavtomaz v. Rada, T‑532/21, nezveřejněný, EU:T:2023:656, bod 80, a ze dne 18. října 2023, Belaz-upravljajusaja kompanija holdinga Belaz Holding v. Rada, T‑533/21, nezveřejněný, EU:T:2023:657, bod 77). 53 Okolnost, že žalobkyně je povinna odvádět svůj zisk státu na základě ediktu č. 637, tudíž není v rozporu s posouzením, podle kterého finančně podporuje Lukašenkův režim. Taková skutečnost naopak potvrzuje uvedené posouzení, jelikož tímtéž ediktem uvedený režim zvýšil kontrolu, kterou již vykonával jakožto jediný akcionář nad prostředky žalobkyně, tím, že si zajistil, že bude mít pravidelně k dispozici zisky, kterých žalobkyně dosahuje (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. října 2023, MAZ-upravljajusaja kompanija holdinga Belavtomaz v. Rada, T‑532/21, nezveřejněný, EU:T:2023:656, bod 81, a ze dne 18. října 2023, Belaz-upravljajusaja kompanija holdinga Belaz Holding v. Rada, T‑533/21, nezveřejněný, EU:T:2023:657, bod 78). 54 Rada se tedy nedopustila nesprávného posouzení, když měla za to, že výše analyzované důkazy a skutečnosti týkající se dividend, které žalobkyně vyplácí Lukašenkovu režimu, představují skutečnosti, které jí umožňují mít za to, že podporovala tento režim ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2012/642. 55 Pokud jde dále o platby daní, je třeba uvést, že pro účely závěru, že žalobkyně podporuje režim, Rada rovněž zohlednila značné částky daní zaplacených žalobkyní běloruskému státu. 56 V tomto ohledu je pravda, že již bylo rozhodnuto v rozsudku ze dne 6. října 2015, Čyž a další v. Rada (T‑276/12, nezveřejněný, EU:T:2015:748, bod 169), že Rada nemůže z pouhého zaplacení daní vyvodit „podporu režimu“, jelikož taková platba představuje zákonnou povinnost použitelnou na všechny běloruské daňové poplatníky (viz bod 49 výše). Je však třeba upřesnit, že situace ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, se lišila od situace v projednávané věci, jelikož se jednalo o podporu režimu fyzickými a soukromými právnickými osobami, které podléhají povinnosti platit daně jakožto „zákonné povinnosti použitelné na všechny běloruské daňové poplatníky“. 57 Kromě toho Soudní dvůr rozhodl, že kvalifikace daně nebo dividend, na jejímž základě jsou částky vypláceny vládě, není pro určení „podpory vládě“ rozhodující. V obou případech se totiž jedná o částky zaplacené státu veřejnoprávním subjektem, jako je dotčený subjekt, na základě státní právní úpravy ukládající tuto platbu. Vyloučení takových plateb z tohoto pojmu „podpora vládě“ pouze z toho důvodu, že dlužné částky jsou kvalifikovány jako daně, by mohlo umožnit obcházení unijních pravidel zvýšením daňové sazby ze zisků dosažených takovými subjekty výměnou za snížení částky dividend, jejichž vyplacení ve prospěch státu je vnitrostátní právní úpravou uloženo všem veřejnoprávním společnostem (obdobně viz rozsudek ze dne 12. května 2016, Bank of lndustry and Mine v. Rada, C‑358/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:338, bod 80). 58 V projednávané věci je třeba připomenout, jak vyplývá z bodu 38 výše, že je nesporné, že žalobkyně je na rozdíl od osob dotčených v rozsudku ze dne 6. října 2015, Čyž a další v. Rada (T‑276/12, nezveřejněný, EU:T:2015:748), veřejnoprávní právnickou osobou, která je vlastněna státem, přičemž veškerý její kapitál vlastní Běloruská republika. 59 V tomto ohledu může stát na rozdíl od fyzických a soukromých právnických osob disponovat příjmy a zisky žalobkyně za použití jak veřejnoprávních nástrojů, jako jsou daně, tak nástrojů odvozených od vlastnického práva, jako jsou dividendy. Forma, v níž budou prostředky žalobkyně převedeny na stát, závisí rovněž na státu jakožto zákonodárci a vlastníkovi. Pokud jde o prostředky získané na podporu režimu, není důležité, zda je stát obdrží ve formě daní placených veřejnoprávním podnikem nebo ve formě dividend, tj. ve formě podílu na zisku tohoto podniku po zdanění. S ohledem na skutečnost, že žalobkyni zcela vlastní běloruský stát, vyplývá z toho, že při neexistenci důkazů o opaku ve spise žalobkyně neurčuje nezávisle na běloruském státu svá rozhodnutí, pokud jde o finanční podporu, kterou poskytuje režimu. 60 Jak navíc vyplývá z odůvodnění zařazení názvu žalobkyně na dotčené seznamy, žalobkyně „je jedinečným státním podnikem metalurgického průmyslu v Bělorusku a patří k největším podnikům v zemi“ a „[j]ako taková tato společnost představuje značný zdroj příjmů pro Lukašenkův režim“. Z toho vyplývá, že veškeré příjmy nebo zisky dosažené žalobkyní mohou být vyplaceny státu bez ohledu na formu, kterou by taková podpora mohla mít. 61 Proto, pokud jde o podnik, jehož veškerý kapitál je vlastněn státem, může být výplata dividend, jakož i daní, zohledněna za účelem zjištění, zda představuje značný zdroj příjmů pro režim v rámci analýzy případné podpory tohoto režimu. V projednávané věci v roce 2021, jak vyplývá z důkazu č. 3 spisu Rady, jehož číselné údaje žalobkyně nezpochybňuje, přitom žalobkyně zaplatila zaprvé daň z příjmu ve výši 11,6 milionu USD, zadruhé příspěvky do fondu sociálního zabezpečení ve výši 27,9 milionu USD a zatřetí daň z nemovitosti ze staveb a pozemků ve výši 6,78 milionu USD. 62 Je tedy třeba dospět k závěru, že se Rada nedopustila nesprávného posouzení, když měla za to, že žalobkyně představuje značný zdroj příjmů pro Lukašenkův režim, jakož i pro běloruský stát, který má z těchto příjmů přímý prospěch, a proto podporuje Lukašenkův režim ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2012/642. 63 Zadruhé, pokud jde o důvod vycházející z toho, že žalobkyně měla prospěch z Lukašenkova režimu, který je uveden v prvním odstavci důvodů uvedených v bodě 9 výše, uvádí se, že žalobkyni jsou udělovány velké vládní granty a od Lukašenkova režimu se jí dostává politické podpory, a že její generální ředitel byl osobně jmenován prezidentem Lukašenkem. 64 Tento důvod je založen na kritériu „prospěchu“ z Lukašenkova režimu stanoveného v čl. 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2012/642, což je ustanovení, na které odkazuje čl. 2 odst. 5 nařízení č. 765/2006. 65 Je tedy třeba zaprvé přezkoumat, zda jsou skutkové okolnosti uvedené Radou v bodě 63 výše prokázané, a případně zadruhé, zda se na ně vztahuje čl. 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2012/642. 66 Pokud jde zaprvé o věcnou správnost skutkových zjištění, je třeba zaprvé uvést, že z článku zveřejněného na internetové stránce „belta.by“ Národní veřejné tiskové agentury Běloruské republiky dne 3. července 2021, který je uveden jako důkaz č. 7 spisu Rady, vyplývá, že běloruská vláda se v roce 2023 rozhodla nahradit ztráty, které běloruské bance vznikly z vývozních úvěrů poskytnutých žalobkyni ve výši 2,65 miliardy ruských rublů (RUB) (přibližně 25 milionů euro), s úrokovou sazbou 2/3 hlavní sazby Centrální banky Ruska a s výhradou pojištění vývozních rizik nebo pojištění vývozních rizik s podporou státu. I když žalobkyně, která tuto okolnost nezpochybňuje, v tomto ohledu tvrdí, že státní podporu neobdržela ona sama, ale banka, nic to nemění na tom, že se jeví, že byla konečným příjemcem dotčené podpory, která jí umožnila, aby nenesla finanční břemeno spojené s úvěrem ve značné výši, který byl mimoto poskytnut za zvýhodněných podmínek a s podporou státu. 67 V tomtéž smyslu z článku v tisku ze dne 19. února 2021, pocházejícího z internetových stránek média „Nasha Niva“, který je uveden jako důkaz č. 33 spisu Rady, vyplývá, že část dluhů žalobkyně byla převedena na stát a konvertována na veřejný dluh v době, kdy měla společnost potíže s hrazením svých úvěrů nebo s plněním splátek. I když žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že tento důkaz je založen na „nepodložených údajích týkajících se údajně záhadné státní podpory“, nic to nemění na tom, že stačí k potvrzení existence finanční podpory ze strany běloruského státu. 68 Zadruhé v publikacích uvedených na oficiálních internetových stránkách žalobkyně, pokud jde o její konsolidované účetní závěrky za roky 2017 až 2019, které jsou uvedeny jako důkazy č. 10 až 12 spisu Rady, se uvádí, že v letech 2016 až 2019 obdržela několik velkých vládních grantů ve výši 21976000 BYN (přibližně 6 milionů euro), 42790000 BYN (přibližně 12 milionů euro), 24525000 BYN (přibližně 7 milionů eur) a 24683000 BYN (přibližně 7 milionů euro). Tyto důkazy jsou potvrzeny článkem zveřejněným na webových stránkách „belta.by“ státní Národní tiskové agentury Běloruské republiky dne 22. prosince 2021, který se objevuje jako důkaz č. 18 ve spisu Rady, který obsahuje prohlášení prezidenta Lukašenka, že žalobkyně získala „významnou veřejnou podporu“. 69 I když žalobkyně v tomto ohledu uvádí, že tyto granty byly spojeny s přísnými podmínkami pro rozvoj strojírenského komplexu Běloruské republiky během období 2017–2020, které skončilo v roce 2020, nezpochybňuje jejich vyplacení a nijak nezpochybňuje důkazy předložené Radou. Za těchto podmínek žalobkyně vážně nezpochybnila existenci a výši dotčených grantů. Kromě toho podle judikatury okolnost, že důvody pro zařazení názvu žalobkyně na dotčené seznamy odkazovaly na skutky, které nastaly před přijetím napadených aktů a byly k tomuto datu ukončeny, nutně neznamená, že omezující opatření zachovaná vůči osobě nebo subjektu uvedenému v těchto opatřeních jsou obsoletní. K prokázání, že žalobkyně má prospěch z režimu prezidenta Lukašenka nebo jej podporuje, nemůže být totiž takový odkaz v zásadě považován za irelevantní pouze z toho důvodu, že k některým jednáním došlo ve více či méně vzdálené minulosti (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. února 2020, Boshab v. Rada, T‑171/18, nezveřejněný, EU:T:2020:55, bod 84 a citovaná judikatura, a ze dne 7. června 2023, Shakutin v. Rada, T‑141/21, nezveřejněný, EU:T:2023:303, bod 163). 70 Zatřetí z článku zveřejněného na internetové stránce „lidergoda.by“, který je uveden jako důkaz č. 13 spisu Rady, vyplývá, že generálnímu řediteli žalobkyně byla udělena hlavní cena Vedoucí pracovník roku 2020, což umožnilo upozornit spotřebitele na výrobky a služby žalobkyně a poukázat na jejich vysokou kvalitu. Tato cena byla udělena na základě rozhodnutí odborné rady složené ze zástupců obchodních kruhů, příslušných ministerstev a útvarů, jakož i veřejných organizací. 71 Jak dokládá publikace na oficiálních internetových stránkách žalobkyně uvedená jako důkaz č. 14 spisu Rady, žalobkyně získala i hlavní cenu v rámci cen Vedoucí pracovníci roku 2021. Tyto ceny jsou podporovány běloruským ministerstvem průmyslu a ministerstvem zdravotnictví a vzdělávání, jakož i Státním výborem pro vědu a techniku a Státním svazem podnikatelů. 72 V tomtéž smyslu z důkazu č. 17 spisu Rady, který obsahuje publikaci na internetových stránkách agentury Gosstandart, která je agenturou Rady běloruských ministrů, vyplývá, aniž to žalobkyně zpochybňuje, že žalobkyni byla touto agenturou udělena cena za nejlepší výrobek. 73 Tyto tři shodující se důkazy v této souvislosti prokazují, že běloruský režim udělil žalobkyni řadu cen, které, jak Rada správně tvrdí, umožňují tomuto režimu podporovat činnost žalobkyně a propagovat ji v očích veřejnosti tím, že upozorňují spotřebitele na její zboží a služby. I když žalobkyně tvrdí, že cílem těchto vyznamenání je propagovat na vnitrostátní úrovni zboží vyráběné v Bělorusku, a nikoli zvláště její zboží a ceny jsou udělovány odbornou komisí, nic to nemění na tom, že taková argumentace, která se v podstatě omezuje na zpochybnění podmínek poskytnutí podpory, kterou obdržela, aniž zpochybnila existenci okolností uvedených v důkazech předložených Radou, jí neumožňuje zpochybnit existenci čestných ocenění udělených režimem v její prospěch na podporu její činnosti. 74 Začtvrté z článku zveřejněného na stránkách „primepress.by“, který je uveden jako důkaz č. 8 spisu Rady, vyplývá, že jmenování generálního ředitele žalobkyně, bývalého náměstka ministra průmyslu, bylo v roce 2019 schváleno prezidentem Lukašenkem. Takové jmenování člena vlády do vedení žalobkyně, schválené hlavou státu, přitom postačuje k prokázání existence úzké vazby mezi žalobkyní a stávajícím režimem, jakož i formy politické podpory. Za těchto podmínek je irelevantní argumentace žalobkyně vycházející z toho, že tuto změnu pracovního místa nelze považovat za povýšení, a dále z toho, že údajný prospěch, který měl z režimu její generální ředitel, nemůže prokázat, že ona sama získala takový prospěch. Kromě toho, i když žalobkyně dodává, že prezident Běloruské republiky pouze potvrzuje jmenování jejího generálního ředitele, což se nerovná jmenování v pravém slova smyslu, nic to nemění na tom, že takový postup potvrzuje konečné schválení tohoto jmenování prezidentem, a tudíž režimem. 75 Ze všech těchto úvah tudíž vyplývá, že se Rada nedopustila nesprávného posouzení, když měla za to, že žalobkyni byly udělovány velké vládní granty a od Lukašenkova režimu se jí dostávalo politické podpory, a že její generální ředitel byl osobně jmenován prezidentem Lukašenkem. 76 Pokud jde dále o otázku, zda skutečnosti, ze kterých Rada vycházela, charakterizují „prospěch z režimu“ na straně žalobkyně ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2012/642, je třeba uvést, že má-li žalobkyně za to, že tomu tak není, nevznáší v tomto ohledu žádný relevantní argument nebo důkaz. 77 Jak totiž vyplývá z toho, co je uvedeno v bodech 66 až 69 výše, žalobkyně nezpochybňuje, že obdržela dotčené granty, ale tvrdí, že poskytnutí těchto grantů podléhalo přísným podmínkám. To však nezpochybňuje skutečné poskytnutí a značnou výši uvedených grantů, a tudíž finanční podporu v její prospěch. Stejně tak žalobkyně nemůže mít za to, že náhrada ztrát, které vznikly běloruské bance za její vývozní úvěry, poskytnutá státem nepředstavuje finanční podporu režimu v její prospěch, neboť takové opatření jí umožňuje díky státu získat úvěr za zvláště výhodných podmínek. Je pravda, že žalobkyně na jednání uvedla, že tímto opatřením její dluhy nezanikly, ale byly dočasně pozastaveny. Nicméně i kdybychom toto tvrzení považovali za prokázané, aniž žalobkyně v tomto ohledu předložila sebemenší důkaz, dočasné snížení jejího deficitu představuje finanční podporu poskytnutou režimem, což potvrzuje, že z něj má prospěch. 78 Kromě toho, pokud jde o ceny udělené žalobkyni, jak vyplývá z úvah uvedených v bodech 70 až 73 výše, žalobkyně nezpochybňuje skutečnost, že dotčené ceny obdržela, a nepředkládá žádný důkaz, který by mohl zpochybnit vliv režimu na udělování těchto cen. Navíc skutečnost, že jiné podniky obdržely ceny, nemá vliv na skutečnost, že je žalobkyně též obdržela, ani na průkaznou a relevantní povahu této okolnosti na podporu prokázání obchodní a politické podpory režimu v její prospěch. 79 Pokud jde konečně o důkaz č. 8 spisu Rady uvedený v bodě 74 výše, vyplývá z něj, že v roce 2019 prezident Lukašenko souhlasil se jmenováním člena vlády generálním ředitelem žalobkyně. I když nebylo skutečně prokázáno, že jmenování provedl prezident Lukašenko, žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že tento souhlas byl nepovinný, takže schválení prezidentem Lukašenkem se jeví jako nezbytná podmínka, která svědčí o úzkém propojení režimu s vedením společnosti, a tedy o formě politické podpory v její prospěch. 80 Z výše uvedeného vyplývá, že se Rada nedopustila nesprávného posouzení, když měla za to, že žalobkyni byly uděleny velké vládní granty a od Lukašenkova režimu se jí dostalo politické podpory, a že její generální ředitel byl osobně jmenován prezidentem Lukašenkem, což v této souvislosti společně představuje dostatečné důkazy, aby bylo možné mít za to, že měla z uvedeného režimu prospěch ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2012/642. 81 Kromě toho má Tribunál za to, že důvody týkající se podpory režimu ze strany žalobkyně a prospěchu, jenž z něj má, které jsou dostatečně přesné a konkrétní a nejsou stiženy nesprávným posouzením, představují samy o sobě dostatečný základ k odůvodnění zařazení jejího názvu na dotčené seznamy. 82 V tomto ohledu je třeba připomenout, že s ohledem na preventivní povahu dotčených omezujících opatření platí, že pokud má unijní soud v rámci přezkumu legality napadených aktů za to, že alespoň jeden z důvodů uvedených v dotčeném shrnutí důvodů je dostatečně přesný a konkrétní, je podložený a představuje sám o sobě dostatečný základ pro tyto akty, pak okolnost, že další z těchto důvodů tento požadavek nesplňují, nemůže odůvodnit zrušení uvedených aktů (viz rozsudek ze dne 18. října 2023, Belaz-upravljajusaja kompanija holdinga Belaz Holding v. Rada, T‑533/21, nezveřejněný, EU:T:2023:657, bod 38 a citovaná judikatura). 83 Proto je třeba první žalobní důvod zamítnout, aniž je třeba zkoumat argumenty žalobkyně směřující proti odůvodnění napadených aktů založenému na tom, že žalobkyně je odpovědná za potlačování občanské společnosti v Bělorusku, neboť okolnost, že by toto odůvodnění nebylo podložené, by nemohla vést ke zrušení těchto aktů. Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení práva na vlastnictví a svobody podnikání 84 Žalobkyně tvrdí, že zmrazení finančních prostředků, které jí bylo uloženo, představuje omezení výkonu práv a svobod uznaných Listinou a jejich podstaty. 85 V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že z důvodu nesprávného posouzení nejsou napadené akty platné a omezení jejích základních práv vyplývající z těchto aktů postrádají jakýkoli právní základ v unijním právu, a tudíž nejsou „stanovena zákonem“ ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny. 86 Žalobkyně dodává, že omezující opatření, která vůči ní byla přijata, nejsou ani nezbytná, ani přiměřená s ohledem na jejich cíl. Mezi zařazením jejího názvu na dotčené seznamy a cílem napadených aktů souvisejícím s válkou na Ukrajině totiž neexistuje žádná souvislost, a uvedené akty v tomto ohledu neposkytují odůvodnění. Žalobkyně navíc v důsledku této války utrpěla újmu a nemá z ní prospěch. 87 Kromě toho otázka, zda žalobkyně využila zvláštních výjimek z opatření směřujícího ke zmrazení finančních prostředků, nemůže prokázat, že její práva nejsou napadenými opatřeními dotčena. 88 Žalobkyně konečně tvrdí, že nebylo nijak vysvětleno, jak napadená omezující opatření přispějí k dosažení cíle napadených aktů, což představuje porušení povinnosti uvést odůvodnění, práva na spravedlivý proces a práva na účinnou soudní ochranu. 89 Rada s argumenty žalobkyně nesouhlasí. 90 Úvodem je třeba upřesnit, že žalobkyně na jednání tvrdila, že výtky vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění, práva na spravedlivý proces a práva na účinnou soudní ochranu nepředstavují nové výtky odlišné od výtek vycházejících z porušení práva na vlastnictví a svobody podnikání, a dále že se v rámci tohoto žalobního důvodu nedovolávala zásady proporcionality uvedené v článku 5 SEU, ale vycházela z porušení článků 16, 17 a 52 Listiny. 91 V tomto ohledu je třeba připomenout, že právo na vlastnictví patří mezi obecné zásady unijního práva a je zakotveno v článku 17 Listiny. Kromě toho je v článku 16 Listiny zakotvena svoboda podnikání. 92 V projednávané věci představují omezující opatření postihující žalobkyni ochranná opatření, jejichž smyslem není zbavit dotyčné osoby jejich vlastnictví nebo svobody podnikání. Dotčená opatření však nesporně přinášejí omezení výkonu práva na vlastnictví a zasahují do svobody žalobkyně vykonávat hospodářskou činnost (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2016, Rotenberg v. Rada,T‑720/14, EU:T:2016:689, bod 167 a citovaná judikatura). 93 Základní práva, kterých se žalobkyně dovolává, a sice svoboda podnikání a právo na vlastnictví, však nejsou absolutními výsadami, a mohou být proto omezena za podmínek stanovených v čl. 52 odst. 1 Listiny (viz rozsudek ze dne 13. září 2018, Gazprom Neft v. Rada,T‑735/14 a T‑799/14, EU:T:2018:548, bod 161 a citovaná judikatura). 94 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 52 odst. 1 Listiny „[k]aždé omezení výkonu práv a svobod uznaných [L]istinou […] musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod“ a dále „[p]ři dodržení zásady proporcionality mohou být omezení zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.“ 95 Z toho vyplývá, že k tomu, aby bylo omezení výkonu dotčených základních práv v souladu s unijním právem, musí splňovat tři podmínky. Zaprvé omezení musí být stanoveno zákonem. Jinými slovy, dotčené opatření musí mít právní základ. Zadruhé omezení musí sledovat cíl obecného zájmu, který uznává Unie. Zatřetí omezení nesmí být nepřiměřené. Musí být nezbytné a přiměřené sledovanému cíli. Dále nesmí dojít k zásahu do „podstaty“, tedy základu dotčeného práva nebo svobody (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2016, Rotenberg v. Rada,T‑720/14, EU:T:2016:689, body 170 až 173 a citovaná judikatura). 96 V projednávané věci byly tyto tři podmínky splněny. 97 Pokud jde totiž o první podmínku, je třeba konstatovat, že dotčená omezující opatření jsou „stanovena zákonem“, neboť jsou uvedena v aktech, které mají mimo jiné obecnou působnost a jasný právní základ v unijním právu, totiž v článku 29 SEU ve vztahu k prováděcímu rozhodnutí 2023/1592, a v článku 215 SFEU ve vztahu k prováděcímu nařízení 2023/1591. Tato ustanovení jsou pro dotčené osoby dostatečně předvídatelná, pokud jde o možnost jejich použití jako právního základu pro přijetí omezujících opatření, jež mohou porušit nebo omezit základní práva (viz rozsudek ze dne 27. července 2022, RT France v. Rada,T‑125/22, EU:T:2022:483, bod 149 a citovaná judikatura). 98 Kromě toho, jak bylo konstatováno v rámci přezkumu prvního žalobního důvodu, Rada se nedopustila nesprávného posouzení, když zařadila název žalobkyně na dotčené seznamy. 99 Pokud jde o druhou podmínku, k níž žalobkyně nepředkládá žádný argument, je třeba konstatovat, že napadené akty jsou ve vztahu k žalobkyni v souladu s cílem uvedeným v čl. 21 odst. 2 písm. b) a c) SEU, a sice s cílem upevňovat a podporovat demokracii a právní stát a zachovávat mír, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost. 100 Pokud jde o třetí podmínku, je třeba připomenout, že zásada proporcionality coby obecná zásada unijního práva vyžaduje, aby akty unijních orgánů nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení cílů sledovaných dotčenou právní úpravou (viz rozsudek ze dne 14. července 2021, Cabello Rondón v. Rada,T‑248/18, EU:T:2021:450, bod 123 a citovaná judikatura). 101 Co se v tomto ohledu týče soudního přezkumu dodržování zásady proporcionality, je třeba unijnímu zákonodárci přiznat širokou posuzovací pravomoc v oblastech, které z jeho strany předpokládají rozhodnutí politické, ekonomické a sociální povahy a v nichž má provést komplexní posouzení. Legalita opatření přijatého v těchto oblastech tudíž může být dotčena pouze zjevně nepřiměřeným charakterem opatření přijatého v těchto oblastech ve vztahu k cíli, který hodlá příslušný orgán sledovat (viz rozsudek ze dne 14. července 2021, Cabello Rondón v. Rada,T‑248/18, EU:T:2021:450, bod 124 a citovaná judikatura). 102 Pokud jde o možnost dosáhnout cílů sledovaných dotčenými opatřeními, je třeba konstatovat, že s ohledem na cíle obecného zájmu, které jsou pro mezinárodní společenství tak zásadní, jako jsou cíle uvedené v bodě 99 výše, tyto cíle jako takové nelze považovat za nepřiměřené (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada,T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 199 a citovaná judikatura). 103 Kromě toho podle judikatury nejsou nevýhody způsobené omezujícími opatřeními nepřiměřené sledovaným cílům, a to s ohledem zaprvé na skutečnost, že tato opatření jsou ze své podstaty dočasná a vratná, a neporušují „podstatu“ práva na vlastnictví a svobody podnikání, a zadruhé na skutečnost, že se od nich lze odchýlit za účelem pokrytí základních potřeb, soudních poplatků nebo mimořádných výdajů dotčených osob (rozsudek ze dne 21. února 2018, Kljujev v. Rada, T‑731/15, EU:T:2018:90, bod 182; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 27. července 2022, RT France v. Rada,T‑125/22, EU:T:2022:483, bod 225). 104 V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 5 odst. 1 rozhodnutí 2012/642 a článek 3 nařízení 765/2006 stanoví možnost povolit uvolnění některých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, aby dotčené osoby mohly uspokojit základní potřeby nebo plnit určité závazky. 105 Konečně je třeba uvést, že význam cíle, který napadená omezující opatření sledují, může odůvodnit negativní důsledky, a to i značné, pro některé hospodářské subjekty, které by ani neměly žádnou odpovědnost za situaci, která vedla k přijetí sankcí (viz rozsudek ze dne 6. března 2024, BSW – management company of BMC holding v. Rada, T‑258/22, nezveřejněný, EU:T:2024:150, bod 118 a citovaná judikatura). 106 Za těchto podmínek nelze zásah do práva na vlastnictví a do svobody podnikání žalobkyně považovat za nepřiměřený. 107 Z toho vyplývá, že druhý žalobní důvod je třeba zamítnout. 108 Vzhledem k tomu, že první žalobní důvod byl rovněž zamítnut, je třeba žalobu zamítnout v plném rozsahu. K nákladům řízení 109 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. 110 Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedené náhradu nákladů řízení. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (čtvrtý senát) rozhodl takto: 1) Žaloba se zamítá. 2) AAT Byelorussian Steel Works – management company of „Byelorussian Metallurgical Company“ holding (BSW – management company of „BMC“ holding) ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie. da Silva Passos Półtorak Cassagnabère Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 19. března 2025. Podpisy ( *1 ) – Jednací jazyk: angličtina.

Amtliche Sprachfassungen

Diese Entscheidung liegt in folgenden Amtssprachen der Union vor — alle gleichermaßen verbindlich.

ČeštinaΕλληνικάEnglishEspañolFrançaisItalianoNederlandsPolskiPortuguêsRomână