Zum Inhalt springen
Ansicht Kontext.

ra.de Urteile

EU-Rechtsprechung · Gericht der Europäischen Union

Veřejná služba – Akreditovaní parlamentní asistenti – Ukončení výkonu funkce – Smlouva na dobu určitou – Neobnovení – Postavení oznamovatele – Články 22a až 22c služebního řádu – Ochranná opatření – Důvěrnost – Nemajetková újma

ECLI: ECLI:EU:T:2024:614Entscheidung vom: 11.09.2024

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého rozšířeného senátu) 11. září 2024 ( *1 ) „Veřejná služba – Akreditovaní parlamentní asistenti – Ukončení výkonu funkce – Smlouva na dobu určitou – Neobnovení – Postavení oznamovatele – Články 22a až 22c služebního řádu – Ochranná opatření – Důvěrnost – Nemajetková újma“ Ve věci T‑793/22, TU, zástupkyně: N. de Montigny, advokátka, žalobce, proti Evropskému parlamentu, zástupci: C. González Argüelles, I. Lázaro Betancor a L. Darie, jako zmocněnci, žalovanému, TRIBUNÁL (čtvrtý rozšířený senát) ve složení: R. da Silva Passos, předseda, S. Gervasoni, N. Półtorak, I. Reine a T. Pynnä (zpravodajka), soudci, za soudní kancelář: H. Eriksson, radová, s přihlédnutím k písemné části řízení, zejména: – novému důkazu předloženému žalobcem kanceláři Tribunálu dne 5. prosince 2023, – vyjádření Parlamentu ze dne 21. prosince 2023 k tomuto novému důkazu, – odpovědím účastníků řízení na písemné otázky Tribunálu ze dne 27. listopadu 2023, došlým kanceláři Tribunálu dne 19. prosince 2023, po jednání konaném dne 18. ledna 2024, vydává tento Rozsudek 1 Žalobou podanou na základě článku 270 SFEU se žalobce, TU, domáhá zrušení rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 22. února 2022 neobnovit jeho smlouvu akreditovaného parlamentního asistenta (dále jen „APA“) (dále jen „rozhodnutí ze dne 22. února 2022“) a implicitního rozhodnutí, kterým se žalobci odmítá, v návaznosti na jeho žádost ze dne 10. ledna 2022 o přiznání postavení oznamovatele a o poskytnutí ochrany podle článků 22a až 22c služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“), přiznat mu postavení oznamovatele a přijmout vedle opatření uvolnění z funkce další ochranná opatření (dále jen „implicitní rozhodnutí“), a dále náhrady újmy ve výši 200000 eur, která mu měla vzniknout v důsledku nedodržení článků 22a až 22c služebního řádu a vnitřních pravidel přijatých k provedení článku 22c služebního řádu (dále jen „vnitřní pravidla“). Skutečnosti předcházející sporu 2 Žalobce byl přijat do zaměstnání jako APA při sdružení poslanců [důvěrné] ( 1 ) (dále jen „sdružení“), aby poskytoval služby asistenta poslankyni [důvěrné] (dále jen „dotčená poslankyně“), a to na období od 26. srpna 2019 do 28. února 2022. 3 Ačkoliv byl pověřen, aby v rámci tohoto sdružení poskytoval služby asistenta dotčené poslankyni, jeho nadřízenou a poslankyní odpovědnou v rámci tohoto sdružení byla poslankyně A (dále jen „odpovědná poslankyně“), která byla zvolena zástupkyní členy sdružení na základě čl. 1 bodu 5 prováděcích opatření k hlavě VII pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie, která byla přijata předsednictvem Parlamentu dne 14. dubna 2014 a pozměněna rozhodnutími předsednictva Parlamentu ze dne 2. října 2017 a 5. července 2021 („prováděcí opatření k hlavě VII PŘOZ“). 4 E-mailovou zprávou ze dne 12. července 2021 podal žalobce žádost o pomoc a ochranu na základě článku 24 služebního řádu, a to v souvislosti s obtěžováním, jehož se měla dopustit vůči němu dotčená poslankyně. V této e-mailové zprávě žalobce dále uvedl, že chce chránit finanční zájmy Unie, a proto ve své žádosti poskytuje informace o finančních nesrovnalostech, kterých se měla dotčená poslankyně dopustit. 5 Dne 20. července 2021 generální ředitel generálního ředitelství pro personál (dále jen „generální ředitel“), orgán příslušný v rámci Parlamentu k vyřizování žádostí o pomoc podaných na základě článku 24 služebního řádu, přijal dočasné ochranné opatření, kterým byl žalobce svěřen do odpovědnosti předsedy delegace [důvěrné] a člena sdružení, B, (dále jen „delegace“, respektive „předseda delegace“), a to počínaje 22. červencem 2021 (dále jen „opatření spočívající v přeložení“). 6 Dne 23. srpna 2021 Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) informoval Parlament, že obdržel určité informace v souvislosti s žádostí o pomoc, kterou podal žalobce na základě článku 24 služebního řádu, že bude pravděpodobně zahájeno vyšetřování a že toto vyšetřování bude mít důvěrnou povahu. 7 E-mailovou zprávou ze dne 3. září 2021 sdělil OLAF Parlamentu, že mu byla žalobcem předložena oznámení o finančních nesrovnalostech. 8 Dne 4. listopadu 2021 podal žalobce doplněnou žádost o pomoc, ke které připojil, dne 8. listopadu 2021, nový seznam příloh včetně důkazů. Součástí těchto dokumentů byla rovněž aktualizace oznámení o finančních nesrovnalostech, kterých se měla dopustit dotčená poslankyně, a důkazy na podporu těchto oznámení. 9 Dne 10. ledna 2022 informoval žalobce generálního ředitele o údajných odvetných opatřeních, jimž měl být vystaven ze strany vedení delegace v důsledku jím podaného oznámení o finančnících nesrovnalostech a o obtěžování, a požádal o ochranu z titulu svého postavení jakožto oznamovatele. V tomto dopise požádal, aby byl uvolněn ze své funkce u delegace a přeložen na jakékoliv jiné místo v rámci Parlamentu. Informoval rovněž o tom, že mu nebyl přidělen žádný úkol a že zatímco připravoval žádost o obnovení smlouvy, byl nahrazen novým zaměstnancem, a navrhl, aby Parlament zvážil prodloužení jeho smlouvy, a umožnil mu tak spolupracovat s tímto orgánem a s OLAF na probíhajících vyšetřováních a současně požívat plné ochrany. 10 Dne 13. ledna 2022 informoval generální ředitel žalobce prostřednictvím e-mailové zprávy, že ho do ukončení jeho smlouvy uvolňuje z funkce (dále jen „opatření spočívající v uvolnění z funkce“). Předsedovi delegace byla tato e-mailová zpráva zaslána na vědomí. 11 Dne 24. ledna 2022 zaslal žalobce žádost o obnovení své smlouvy odpovědné poslankyni, která mu dne 4. února 2022 odpověděla, že dotčená poslankyně o toto obnovení nepožádala a že žádný jiný poslanec sdružení neprojevil úmysl zaměstnat žalobce jako APA. 12 Dne 27. ledna 2022 podal žalobce novou žádost o obnovení své smlouvy, a to u vedoucí oddělení generálního ředitelství pro personál, orgánu příslušného k zaměstnávání APA, přičemž jí vysvětlil zvláštní situaci, v níž se nachází. 13 Dne 3. února 2022 vyslechl orgán Parlamentu oprávněný k uzavírání pracovních smluv (dále jen „OOUPS“) žalobce, přičemž dne 17. února 2022 předal žalobce tomuto orgánu doplňující písemné vyjádření. 14 Dne 22. února 2022 rozhodl OOUPS, že neobnoví smlouvu žalobce z důvodu, že články 22a až 22c služebního řádu neumožňují odchýlit se od ustanovení služebního řádu nebo pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie (dále jen „PŘOZ“) tím, že bude požadováno prodloužení smlouvy APA nad rámec doby, na kterou byla uzavřena, nebo uzavření nové smlouvy jiné povahy v rámci Parlamentu. 15 Dne 28. února 2022 žalobce oznámil OLAF odvetná opatření, jimž měl být dle svého vyjádření vystaven. Téhož dne dále požádal generálního tajemníka a C, odpovědného za jeho složku v rámci kanceláře uvedeného generálního tajemníka, aby ho kontaktovali ve věci jeho žádosti ze dne 10. ledna 2022 o přiznání postavení oznamovatele a o poskytnutí ochrany podle článků 22a až 22c služebního řádu a byla mu nahrazena škoda, která mu vznikla v návaznosti na zveřejnění jeho postavení oznamovatele. 16 Dne 13. dubna 2022 ukončil OLAF vyšetřování týkající se finančních nesrovnalostí s tím, že toto vyšetřování náleží do působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce. Dne 4. června 2022 zahájil posledně uvedený úřad v tomto ohledu vyšetřování, které ke dni podání projednávané žaloby a ke dni ústního jednání ve věci stále probíhalo. 17 E-mailovou zprávou ze dne 20. května 2022 podal právní zástupce žalobce stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu domáhající se zrušení rozhodnutí ze dne 22. února 2022 a implicitního rozhodnutí, jakož i náhrady škody ve výši 200000 eur. 18 Rozhodnutím ze dne 13. září 2022 byla stížnost žalobce generálním tajemníkem zamítnuta. Co se týče žádosti žalobce ze dne 10. ledna 2022, generální tajemník vysvětlil, že postavení oznamovatele se nabývá splněním podmínek uvedených v čl. 22a odst. 1 služebního řádu, aniž by administrativa musela přijmout výslovné rozhodnutí v tomto smyslu. Zdůraznil, že žalobci byl nápomocen C a že generální tajemník přijal ochranné opatření spočívající v uvolnění z funkce. Pokud jde o rozhodnutí ze dne 22. února 2022, generální tajemník potvrdil postoj OOUPS, podle kterého ochrana přiznaná oznamovatelům podle článků 22a až 22c služebního řádu, ani povinnost jednat s náležitou péčí „nemohou zakládat povinnost OOUPS jednat v rozporu s použitelnými předpisy“, tedy v projednávané věci těmi, které upravují přijímání APA. Generální tajemník měl tudíž za to, že OOUPS žalobci správně sdělil, že ochrana přiznaná na základě uvedených článků nezakládá žalobci právo na „obnovení smlouvy či na jakékoliv jiné zaměstnání v rámci Parlamentu“. 19 Co se týče žádostí žalobce o náhradu škody, Parlament měl za to, že je třeba je zamítnout jako neopodstatněné, a to zejména z důvodu absence protiprávního jednání v souvislosti jak s rozhodnutím ze dne 22. února 2022, tak v souvislosti s opatřením spočívajícím v uvolnění z funkce a tvrzeným porušením povinnosti důvěrnosti. Parlament mimoto zpochybnil existenci příčinné souvislosti mezi tímto porušením a újmou, která měla žalobci vzniknout. Návrhová žádání účastníků řízení 20 Žalobce navrhuje, aby Tribunál: – zrušil rozhodnutí ze dne 22. února 2022; – zrušil implicitní rozhodnutí; – v rozsahu, v němž je to nezbytné, zrušil rozhodnutí ze dne 13. září 2022 o zamítnutí jeho stížnosti; – prohlásil, že Parlament porušil pravidla použitelná na postavení oznamovatele a ochranu přiznanou tomuto postavení; – uložil Parlamentu povinnost zaplatit mu částku 200000 eur jako náhradu újmy vzniklé porušením článků 22a až 22c služebního řádu a vnitřních pravidel; – uložil Parlamentu náhradu nákladů řízení, nebo podpůrně v případě zamítnutí žaloby, rozhodl, že ponese vlastní náklady řízení. 21 Žalobce dále navrhuje, aby se Tribunál v případě potřeby dotázal OLAF, na základě článku 89 jednacího řádu Tribunálu, na způsob provádění ustanovení použitelných na oznamovatele. 22 Parlament navrhuje, aby Tribunál: – žalobu zčásti odmítl jako nepřípustnou a zčásti zamítl jako neopodstatněnou, a v každém případě ji zamítl jako neopodstatněnou; – uložil žalobci náhradu nákladů řízení. Právní otázky K návrhovým žádáním znějícím na prohlášení 23 V rámci pátého bodu návrhových žádání se žalobce domáhá, aby Tribunál prohlásil, že Parlament porušil pravidla použitelná na postavení oznamovatele a že porušil ochranu přiznanou tomuto postavení. Jak nicméně vyplývá z ustálené judikatury, Tribunálu nepřísluší činit v rámci jím prováděného přezkumu legality právní prohlášení (usnesení ze dne 9. listopadu 2011, ClientEarth a další v. Komise, T‑449/10, nezveřejněné, EU:T:2011:647, bod 26, a ze dne 5. července 2017, EEB v. Komise, T‑448/15, nezveřejněné, EU:T:2017:503, bod 40). Návrhová žádání znějící na právní prohlášení je tudíž třeba odmítnout. K návrhovým žádáním znějícím na zrušení K předmětu návrhových žádání znějících na zrušení 24 V rámci žaloby uplatňuje žalobce zaprvé samostatný žalobní důvod, týkající se postupu před zahájením soudního řízení a nedodržení článku 22c služebního řádu. 25 Zadruhé žalobce uplatňuje několik různých žalobních důvodů směřujících proti implicitnímu rozhodnutí. 26 Zatřetí žalobce předkládá dva samostatné žalobní důvody proti rozhodnutí ze dne 22. února 2022. 27 Z toho plyne, že návrhová žádání znějící na zrušení se týkají zaprvé implicitního rozhodnutí, zadruhé rozhodnutí ze dne 22. února 2022 a zatřetí v rozsahu, v němž je to nezbytné, rozhodnutí ze dne 13. září 2022 o zamítnutí stížnosti žalobce. Touto stížností se žalobce domáhal zrušení implicitního rozhodnutí a rozhodnutí ze dne 22. února 2022, jakož i náhrady škody. 28 Podle ustálené judikatury návrhová žádání, která formálně směřují ke zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, mají za účinek to, že je Tribunálu předložen akt, proti kterému byla stížnost podána, pokud jako taková nemají samostatný obsah (viz rozsudek ze dne 13. července 2018, Curto v. Parlament,T‑275/17, EU:T:2018:479, bod 63 a citovaná judikatura). Rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, ať již výslovné či implicitní, je-li prosté a jednoduché, pouze potvrzuje akt nebo nepřijetí aktu, který nebo které stěžovatel napadá, a nepředstavuje samo o sobě napadnutelný akt (viz rozsudek ze dne 12. září 2019, XI v. Komise, T‑528/18, nezveřejněný, EU:T:2019:594, bod 20 a citovaná judikatura). 29 Naproti tomu bude vzhledem k evolutivní povaze postupu před zahájením soudního řízení třeba odůvodnění obsažené v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti zohlednit při přezkumu legality rozhodnutí nepříznivě zasahujícího do právního postavení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. prosince 2009, Komise v. Birkhoff,T‑377/08 P, EU:T:2009:485, body 55 až 59). 30 Vzhledem k tomu, že v projednávané věci rozhodnutí ze dne 13. září 2022 o zamítnutí stížnosti žalobce pouze potvrzuje implicitní rozhodnutí a rozhodnutí ze dne 22. února 2022, přičemž uvádí důvody na podporu těchto rozhodnutí, je třeba konstatovat, že návrhová žádání směřující ke zrušení rozhodnutí ze dne 13. září 2022 o zamítnutí stížnosti žalobce nemají samostatný obsah a že není třeba rozhodovat zvlášť o těchto návrhových žádáních. Při přezkumu legality implicitního rozhodnutí a rozhodnutí ze dne 22. února 2022 je nicméně nezbytné zohlednit odůvodnění obsažené v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti. 31 V prvé řadě je třeba se zabývat žalobními důvody vznesenými žalobcem na podporu třetího bodu jeho návrhových žádání, znějícího na zrušení implicitního rozhodnutí. K zákonnosti implicitního rozhodnutí 32 V žádosti ze dne 10. ledna 2022 se žalobce domáhal přiznání postavení oznamovatele a poskytnutí ochrany a pomoci s tím spojené. 33 Na podporu tohoto bodu návrhových žádání uplatňuje žalobce tři žalobní důvody. V rámci prvního z nich se dovolává porušení ochranných pravidel spojených s jeho postavením oznamovatele. V rámci druhého žalobního důvodu se dovolává porušení vnitřních pravidel, protiprávnosti výkladu těchto pravidel Parlamentem a nevhodnosti a nedostatečnosti uvedených pravidel, mají-li být vykládány tak, jak to navrhuje Parlament, což by bránilo APA takové ochrany využít. Konečně v rámci třetího žalobního důvodu se žalobce dovolává porušení důvěrnosti a ochrany jeho totožnosti jako oznamovatele. –  K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení ochranných pravidel spojených s postavením žalobce jako oznamovatele 34 Žalobce uvádí dvě části žalobního důvodu, z nichž první vychází z podání žádosti podle článku 22a služebního řádu směřující k tomu, aby mu bylo přiznáno postavení oznamovatele a poskytnuta ochrana s tím spojená, a druhá vychází z protiprávního průběhu postupu podle článků 22a až 22c služebního řádu, které se týkají ochrany přiznané oznamovateli, a z porušení článku 3 vnitřních pravidel. 1) K argumentům účastníků řízení týkajícím se první části prvního žalobního důvodu, která vychází z toho, že žalobce podal žádost podle článku 22a služebního řádu směřující k tomu, aby mu bylo přiznáno postavení oznamovatele a poskytnuta ochrana s tím spojená 35 Žalobce tvrdí, že dne 10. ledna 2022 podal u generálního tajemníka žádost podle článku 22a služebního řádu, kterou se domáhal, aby mu bylo přiznáno postavení oznamovatele a poskytnuta ochrana z toho vyplývající. Žalobce měl poukázat na odvetná opatření, jimž byl ze strany vedení delegace vystaven z důvodu podání žádosti o pomoc a ochranu směřující proti dotčené poslankyni. Dále měl žádat o pomoc Parlamentu ve věci postupu obnovení jeho smlouvy. 36 Téhož dne měl být žalobce informován, že osobou příslušnou k vyřízení jeho žádosti je C, člen kanceláře generálního tajemníka. Žalobci mělo být navrženo uvolnění z funkce, ten proti tomuto opatření neměl nic namítat. Následně měl dne 17. února 2022 proběhnout rozhovor žalobce s C, avšak o žádosti žalobce nebylo rozhodnuto. Žalobce neměl obdržet od OOUPS žádné sdělení ohledně svého postavení oznamovatele ani o tom, že začala být prošetřována jeho tvrzení o odvetných opatřeních. To vše mělo žalobce utvrdit v přesvědčení, že Parlament na jeho žádost podle článku 22a služebního řádu včas nereagoval. 37 V replice žalobce upřesňuje, že opatření spočívající v uvolnění z funkce nebylo opatřením souladným s článkem 4 vnitřních pravidel a že mu v rámci jeho žádosti o obnovení smlouvy uškodilo. Toto opatření podle svých slov nezpochybnil proto, že kdyby bylo spojeno s účinnou ochranou, neměl by důvod ho napadat. Ve stížnosti žalobce v tomto ohledu zdůraznil, že se jedná o jediné opatření přijaté v návaznosti na podání jeho žádosti o pomoc ze dne 10. ledna 2022, že mělo své opodstatnění v rámci vyřizování jeho stížnosti pro obtěžování a nebyla jím vyčerpána povinnost ochrany vyplývající z jeho postavení oznamovatele. Skutečnost, že si dne 28. února 2022 stěžoval na to, že mu nebyla poskytnuta ochrana proti hlavnímu odvetnému opatření, které vůči němu bylo sdružením přijato, tedy neobnovení jeho smlouvy, podle žalobce dokládá, že jeho postavení oznamovatele nebylo náležitě zohledněno. 38 Podle Parlamentu nemůže obstát žalobcem provedené rozlišení mezi poskytnutím ochrany před odvetnými opatřeními na základě článku 24 služebního řádu na straně jedné a poskytnutím ochrany z důvodu jeho postavení oznamovatele podle článku 22a služebního řádu na straně druhé. 39 Parlament má za to, že je třeba žádost žalobce ze dne 10. ledna 2022 považovat za novou žádost o pomoc týkající se údajných odvetných opatření ze strany vedení delegace. Přijetí opatření na ochranu oznamovatelů, která jsou uvedena v článku 4 vnitřních pravidel, přitom podle Parlamentu spadá do působnosti článku 24 služebního řádu, který zakotvuje obecnou povinnost orgánu poskytnout pomoc a který náleží do kompetence generálního ředitele pro personál. 40 Když proto generální ředitel obdržel žádost o pomoc z důvodu údajných odvetných opatření v návaznosti na oznámení na základě článku 22a služebního řádu, přijal, s ohledem na opatření uvedená v článku 4 vnitřních pravidel, opatření spočívající v uvolnění z funkce, a to se souhlasem žalobce, aby mu poskytl ochranu z titulu jeho postavení oznamovatele. 41 Konečně podle Parlamentu byl vskutku příslušným vyřídit žádost žalobce o pomoc generální ředitel, a nikoliv člen kanceláře generálního tajemníka, který je odpovědný za vztahy s OLAF a má v oblasti oznamování závažných nesrovnalostí podle článku 3 vnitřních pravidel pouze pravomoc spočívající v poskytování rady a pomoci. Uvedený člen kanceláře podle Parlamentu spolupracoval s poradci generálního ředitele v zájmu nalezení co nejlepšího způsobu ochrany žalobce z titulu jeho postavení oznamovatele. 42 Z toho důvodu má Parlament za to, že žádost žalobce o poskytnutí ochrany z titulu jeho postavení oznamovatele ze dne 10. ledna 2022 byla příslušným orgánem vyřízena, takže k žádnému implicitnímu rozhodnutí o zamítnutí nedošlo. 43 V duplice Parlament upřesňuje, že opatření spočívající v uvolnění z funkce směřovalo k ochraně žalobce před údajnými odvetnými opatřeními ze strany vedení delegace, a to jak z důvodu žalobcem učiněných oznámení o finančních nesrovnalostech podle článku 22a služebního řádu, tak z důvodu jeho oznámení týkajících se obtěžování. 44 Parlament má za to, že žalobce nemůže tvrdit, že nevěděl, že opatření spočívající v uvolnění z funkce bude jediné opatření přijaté z titulu jeho postavení oznamovatele. Byl totiž podle Parlamentu informován, že žádné jiné opatření za účelem ochrany z tohoto titulu nepřichází do úvahy a že obnovení jeho smlouvy, z podnětu OOUPS, není možné. I kdyby si žalobce uvědomil nepříznivou povahu opatření spočívajícího v uvolnění z funkce až v okamžiku, kdy mu bylo oznámeno rozhodnutí o neobnovení jeho smlouvy, mohl ještě toto opatření napadnout ve lhůtě stanovené v čl. 90 odst. 2 služebního řádu. 2) K argumentům účastníků řízení týkajícím se druhé části prvního žalobního důvodu, která vychází z protiprávního průběhu postupu podle článků 22a až 22c služebního řádu a z porušení článku 3 vnitřních pravidel 45 V rámci této druhé části se žalobce dovolává toho, že postup podle článků 22a až 22c služebního řádu směřující k ochraně oznamovatele neproběhl v souladu s právními předpisy a byl porušen článek 3 vnitřních pravidel. 46 Zaprvé se žalobce dovolává toho, že Parlament nepostupoval v souladu s čl. 22a odst. 3 služebního řádu, který stanoví, že oznamovatel nesmí utrpět ze strany orgánu žádnou újmu. Žalobce má za to, že prokázal příčinnou souvislost mezi neobnovením své smlouvy a tím, že oznámil finanční machinace a obtěžování. 47 Žalobce vytýká Parlamentu, že mu oficiálně nepřiznal postavení oznamovatele, neobnovil jeho smlouvu a zveřejnil jeho totožnost většímu množství osob, než bylo nutné. Jedinými ochrannými opatřeními z titulu jeho stížnosti na obtěžování bylo podle žalobce to, že byl „odsunut“ a následně zbaven funkce. Parlament mu naproti tomu nikdy nepřiznal postavení oznamovatele a nereagoval přiměřeně a náležitě v návaznosti na prošetření jeho stížnosti podle článku 22a služebního řádu. 48 Vyšetřovatelé OLAF podle žalobce mimoto uvedli, že je Parlament stále v této věci nekontaktoval. Žalobce měl podle svých slov obdržet odpověď osoby, údajně příslušné k prověření této jeho žádosti, poprvé až 4. července 2022. Přitom bylo na OOUPS, aby prokázal, že respektoval ochranu přiznanou oznamovateli a sdělil dotyčné osobě podle čl. 22b odst. 1 písm. b) služebního řádu lhůtu pro vyřízení její žádosti, což se v projednávané věci nestalo. 49 Zadruhé žalobce tvrdí, že mu nebyla poskytnuta žádná rada ani pomoc, aby mohl čelit odvetným opatřením směřujícím vůči jeho osobě, a to v rozporu s článkem 3 vnitřních pravidel. Navíc vzhledem k tomu, že nový APA byl přijat před tím, než žalobci skončila jeho smlouva, bylo neobnovení jeho smlouvy nevyhnutelné. Žalobce uvádí, že ke dni podání projednávané žaloby neobdržel na svou žádost o pomoc žádnou odpověď. Z toho dle jeho názoru plyne porušení povinností stanovených článkem 3 vnitřních pravidel a služebním řádem. 50 V replice žalobce uvádí, že i když je postavení oznamovatele přiznáno automaticky, jakmile jsou splněny podmínky stanovené služebním řádem, měl Parlament přinejmenším potvrdit toto postavení oznamovatele počínaje červencem 2021 a informovat jej, zda a jak zamýšlí vyhovět jeho stížnosti, a poskytnout mu z tohoto titulu pomoc. 51 Parlament v první řadě nesouhlasí s námitkou vycházející z toho, že nebylo reagováno v souladu s čl. 22a odst. 3 služebního řádu. 52 V tomto ohledu zaprvé Parlament popírá jakoukoliv nečinnost při přijetí ochranných opatření spojených s postavením žalobce jakožto oznamovatele. Upřesňuje, že zatímco opatření spočívající v přeložení bylo přijato za účelem ochrany žalobce v rámci jeho žádosti o pomoc týkající se obtěžování, opatření spočívající v uvolnění z funkce bylo přijato za účelem jeho ochrany z titulu postavení oznamovatele. Žalobce přitom podle Parlamentu toto opatření ve lhůtě stanovené v čl. 90 odst. 2 služebního řádu nezpochybnil. Námitka vycházející z nepříznivé povahy opatření spočívajícího v uvolnění z funkce je proto podle Parlamentu nepřípustná. 53 V každém případě bylo dle Parlamentu toto opatření spočívající v uvolnění z funkce přijato se souhlasem žalobce. Žalobce nemůže tvrdit, že toto opatření bylo překážkou obnovení jeho smlouvy, a to jelikož o případné obnovení smlouvy mohli požádat pouze poslanci jeho sdružení, ohledně nichž uvedl, že si s nimi již nepřeje pracovat. 54 Zadruhé, co se týče skutečnosti, že údajně nebylo uznáno postavení žalobce jakožto oznamovatele, Parlament předně uvádí, že nelze požadovat, aby toto postavení bylo administrativou formálně uznáno, jelikož jej daná osoba nabývá, jakmile jsou podmínky stanovené v čl. 22a odst. 1 služebního řádu splněny. 55 V projednávané věci podle Parlamentu získal žalobce postavení oznamovatele v okamžiku, kdy administrativa Parlamentu či OLAF konstatovaly, že jsou obeznámeni se skutečnostmi uvedenými v článku 22a služebního řádu. Parlament má přitom za to, že administrativa Parlamentu jednala s žalobcem jako s oznamovatelem a dostalo se mu s tím související ochrany. 56 Zatřetí Parlament tvrdí, že žalobce kontaktoval OLAF v srpnu 2021, v době, kdy se poradci generálního ředitele seznamovali s dokumenty poskytnutými žalobcem v jeho žádosti ze dne 12. července 2021 obsahující oznámení o finančních nesrovnalostech. Za těchto podmínek má Parlament za to, že čl. 22b odst. 1 písm. b) služebního řádu, který stanoví, že orgán, jemuž oznamovatel poskytl informace o údajné protiprávní činnosti, musí stanovit lhůtu k přijetí vhodných opatření a informovat o tom oznamovatele do 60 dnů, se stal nepoužitelným. 57 V druhé řadě Parlament nesouhlasí s tvrzením, že porušil článek 3 vnitřních pravidel, týkající se jeho povinnosti poskytnout radu a pomoc. Právě za tímto účelem totiž podle Parlamentu člen kanceláře generálního tajemníka žalobci dne 11. ledna 2022 odpověděl, následně s ním projednával možnosti připadající v úvahu za účelem jeho ochrany z titulu postavení oznamovatele. Poté, dne 17. února 2022, uvedený člen kanceláře žalobci sdělil, že žádné jiné ochranné opatření než uvolnění z funkce není možné a že obnovení jeho smlouvy není ochranným opatřením přicházejícím z titulu tohoto postavení do úvahy. 58 V duplice Parlament uvádí, že z čl. 6 odst. 2 vnitřních pravidel vyplývá, že administrativa musí oznamovatele do dvou měsíců informovat, jaká opatření v návaznosti na jejich žádost o pomoc zamýšlí přijmout. Parlament nicméně podotýká, že administrativa žádosti o pomoc ze dne 10. ledna 2022 vyhověla, a to přijetím opatření spočívajícím v uvolnění z funkce. 59 V rámci předmětného žalobního důvodu, jehož obě části je třeba zkoumat společně, žalobce v podstatě vznáší tři různé námitky, z nichž první vychází z toho, že mu nebylo formálně přiznáno jeho postavení oznamovatele, druhá z toho, že nebyl informován o dalším postupu v návaznosti na jeho oznámení, a třetí z nedostatečnosti ochranných opatření, která Parlament z titulu tohoto postavení přijal. 60 Úvodem je třeba zkoumat přípustnost některých příloh, neboť ta je Parlamentem zpochybňována. 3) K přípustnosti některých příloh i) K přípustnosti příloh C.6 a C.7 61 Žalobce předložil v příloze C.7 repliky záznam jeho rozhovoru s generálním ředitelem, který proběhl dne 15. února 2023, z něhož podle žalobce vyplývá, zaprvé že nebylo v souvislosti s informacemi, které poskytl jako oznamovatel, zahájeno žádné šetření, zadruhé že opatření spočívající v uvolnění z funkce bylo náhradou za opatření spočívající v přeložení, které nepostačovalo k ochraně žalobce, a zatřetí že se generální ředitel nikdy nepovažoval za příslušného ve věci ochrany, která mu měla být přiznána s ohledem na tvrzená odvetná opatření. 62 Písemný zápis z této schůzky byl předložen v příloze C.6 repliky. 63 Parlament tvrdí, že přílohy C.6 a C.7 byly získány protiprávním způsobem. Z toho důvodu požaduje jejich vynětí ze spisu. 64 Je nutné uvést, že podle judikatury neexistuje ustanovení, které by výslovně zakazovalo přihlížet k důkazům, které byly získány protiprávně. V těchto situacích je po zvážení chráněných zájmů třeba posoudit, zda zvláštní okolnosti, jako například to, že předložení dokumentu je rozhodující pro zajištění přezkumu řádnosti postupu, jímž byl napadený akt přijat, odůvodňují ponechání dokumentu ve spisu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. května 2015, Dalli v. Komise,T‑562/12, EU:T:2015:270, body 47 a 48 a citovaná judikatura). 65 Přílohy C.6 a C.7 se týkají schůzky, která se konala v únoru 2023, tedy po podání žaloby, která byla podána dne 22. prosince 2022. Tyto přílohy není nutné ponechávat ve spise, a to jelikož žalobce neuvedl zvláštní okolnosti ve smyslu judikatury uvedené v bodě 64 výše ani proto, že jejich obsah, týkající se skutečností, které nastaly po podání žaloby, není rozhodný pro účely zkoumání námitek vznesených žalobcem. ii) K přípustnosti přílohy E.1 a průvodního dopisu 66 Dne 5. prosince 2023 předložil žalobce v příloze E.1 výňatky ze zprávy ze správního šetření, kterou přijala dne 17. června 2022 poradní komise pověřená prošetřováním stížností na obtěžování týkajících se poslanců Parlamentu, spolu s dopisem obsahujícím jeho vyjádření. 67 Parlament tvrdí, že příloha E.1 je nepřípustná, jelikož byla předložena opožděně. Dále uvádí, že tato příloha byla získána protiprávním způsobem. 68 Zaprvé je třeba připomenout, že podle čl. 85 odst. 1 a 2 jednacího řádu platí, že: „1.   Důkazy a důkazní návrhy se předkládají v rámci první výměny spisů účastníků řízení. 2.   Hlavní účastníci řízení mohou v replice a v duplice předložit nebo navrhnout na podporu své argumentace další důkazy za podmínky, že je toto prodlení odůvodněné.“ 69 V projednávané věci nelze žalobci vytknout opožděné předložení přílohy E.1, neboť se jedná o dokument, který získal jinou cestou poté, co o něj bezvýsledně žádal Parlament, jak vyplynulo z jednání. Zadruhé z judikatury připomenuté v bodě 64 výše vyplývá, že ani případná důvěrná povaha dokumentu, ani skutečnost, že byl případně získán protiprávně, nemají nutně za následek vynětí ze spisu. 70 Přílohu E.1 a průvodní dopis nicméně není nutné ponechat ve spise, jelikož jejich obsah není rozhodný pro účely zkoumání námitek vznesených žalobcem. Zpráva ze správního šetření ze dne 17. června 2022 se totiž týká vyřizování stížnosti žalobce na obtěžování, kdežto projednávaná žaloba se týká toho, jak bylo reagováno na jeho postavení jako oznamovatele. iii) K přípustnosti příloh F.1 a F.2 71 V příloze F.1 své odpovědi ze dne 19. prosince 2023 na otázky Tribunálu ze dne 27. listopadu 2023 předložil žalobce komunikaci z listopadu a prosince 2023 mezi generálním ředitelstvím pro personál a jinými APA, kteří podali žádost o pomoc. V rámci přílohy F.2 předložil žalobce vnitřní pravidla k provedení článku 22b služebního řádu, která Parlament přijal dne 20. listopadu 2023. 72 Na jednání Parlament tvrdil, že přílohy F.1 a F.2 jsou nepřípustné, jelikož byly poskytnuty v odpovědi na organizační procesní opatření Tribunálu týkající se jiné otázky. 73 Podle čl. 89 odst. 1 jednacího řádu je účelem organizačních procesních opatření zajistit za nejlepších možných podmínek přípravu věcí pro rozhodování, průběh řízení a řešení sporů. 74 Ze samotného znění článku 88 jednacího řádu vyplývá, že rozhodnutí položit účastníkům řízení otázky spadá do volného uvážení Tribunálu a že je rovněž věcí jeho svrchovaného volného uvážení, jakou váhu je třeba přiznat jednotlivým skutkovým a právním okolnostem, které mu byly předloženy (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 31. ledna 2017, Universal Protein Supplements v. EUIPO, C‑485/16 P, nezveřejněné, EU:C:2017:72, bod 15 a citovaná judikatura). 75 V projednávané věci, ačkoliv Tribunál o jejich předložení formálně nepožádal, přílohy F.1 a F.2 ozřejmují odpověď žalobce na otázku č. 3 Tribunálu položenou v rámci organizačních procesních opatření, kterou Tribunál účastníky vyzval, aby předložili případná vyjádření k tomu, jaké důsledky mají být vyvozeny pro projednávanou věc z rozsudku ze dne 15. listopadu 2023, PL v. Komise (T‑790/21, EU:T:2023:724). Z toho důvodu lze předložení příloh F.1 a F.2, připojených jako doplnění odpovědí na organizační procesní opatření, považovat za odůvodněné, takže je třeba tyto přílohy posoudit jako přípustné. 4) K tomu, že žalobci nebylo formálně přiznáno postavení oznamovatele 76 Žalobce vytýká Parlamentu, že formálně neuznal jeho postavení oznamovatele. 77 Je třeba připomenout, že čl. 22a odst. 1 až 3 služebního řádu, který se podle článku 127 PŘOZ použije obdobně na APA, stanoví: „1.   Každý úředník, který se při plnění nebo v souvislosti s plněním služebních povinností setká se skutečnostmi vyvolávajícími domněnku existence případné protiprávní činnosti poškozující zájmy Unie, včetně podvodu nebo korupce, nebo chování[m] souvisejícím s plněním služebních povinností, které může představovat závažné porušení služebních povinností úředníků Unie, neprodleně informuje svého přímého nadřízeného nebo generálního ředitele, nebo považuje-li to za důležité, generálního tajemníka nebo osoby v obdobném postavení nebo přímo Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF). Informace uvedené v prvním pododstavci se předkládají písemně. Tento odstavec se vztahuje také na případ závažného porušení obdobné povinnosti členem orgánu nebo jinou osobou, která je ve služebním poměru u orgánu nebo pro uvedený orgán vykonává práci. 2.   Každý úředník, který obdrží informace uvedené v odstavci 1, předá neprodleně OLAFu veškerý důkazní materiál, který má k dispozici, kterým lze doložit porušování předpisů zmíněné v odstavci 1. 3.   Úředník nesmí utrpět žádnou újmu ze strany orgánu v důsledku poskytnutí informací uvedených v odstavcích 1 a 2, za předpokladu, že jednal přiměřeně a v dobré víře.“ 78 Z článku 22a odst. 1 prvního pododstavce služebního řádu, který se podle článku 127 PŘOZ použije obdobně na APA, v tomto ohledu vyplývá, že se tento odstavec použije na úředníka, který se setká se skutečnostmi „vyvolávajícími domněnku“ existence protiprávní činnosti nebo závažného porušení služebních povinností úředníků. 79 Tato podmínka je splněna, pokud dotyčný úředník sděluje hodnověrné či přinejmenším pravděpodobné konkrétní skutečnosti, po jejichž prvotním posouzení lze rozumně předpokládat existenci protiprávní činnosti nebo závažného porušení (viz rozsudek ze dne 20. října 2021, ZU v. Komise, T‑671/18 a T‑140/19, nezveřejněný, EU:T:2021:715, bod 267 a citovaná judikatura). 80 Z toho vyplývá, že se oznámení musí týkat konkrétních skutečností. Kromě toho použití výrazu „vyvolávajícími domněnku“ a podmínka uvedená v čl. 22a odst. 3 služebního řádu, aby úředník-oznamovatel jednal „přiměřeně a v dobré víře“, tedy podle španělské, anglické, nizozemské a portugalské verze tohoto ustanovení tak, že lze „čestně a odůvodněně“ předpokládat, že oznámení jsou „pravdivá“, předpokládají, že úředník před tím, než přistoupí k jakémukoliv oznámení, provede minimální úvahu, na jejímž základě bude rozumně přesvědčen o relevanci předmětných skutkových okolností, co se týče možné nesrovnalosti či závažného porušení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. ledna 2011, Nijs v. Účetní dvůr,F‑77/09, EU:F:2011:2, bod 65). 81 Z toho vyplývá, že Parlament nebyl povinen přijmout rozhodnutí, kterým by uznal, že žalobce požívá postavení oznamovatele. Ochrana stanovená v čl. 22a odst. 3 služebního řádu se bez jakýchkoli formalit přiznává úředníkům, kteří poskytli informace o skutečnostech vyvolávajících domněnku existence protiprávní činnosti, a to na základě samotného poskytnutí těchto informací (rozsudek ze dne 12. prosince 2014, AN v. Komise,T‑512/13 P, EU:T:2014:1073, bod 31). 82 V projednávané věci, jak uznal Parlament na jednání, žalobce nabyl postavení oznamovatele okamžikem, kdy byla administrativa písemně obeznámena se skutečnostmi uvedenými v článku 22a služebního řádu, které žalobce oznámil rovněž OLAF, tedy dne 23. srpna 2021 (viz bod 6 výše), respektive nejpozději dne 3. září 2021, kdy OLAF sdělil Parlamentu, že ho žalobce informoval o nesrovnalostech uvedených v čl. 22a odst. 1 služebního řádu. 83 Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce nemůže platně tvrdit, že byla implicitně zamítnuta jeho žádost ze dne 10. ledna 2022 v rozsahu, v němž se v ní domáhal přiznání postavení oznamovatele, a to jelikož Parlament nebyl povinen přijmout právní akt přiznávající nebo odmítající přiznat žalobci uvedené postavení. Vzhledem k tomu, že míří na akt, který nebyl přijat, musí být návrhová žádání znějící na zrušení implicitního rozhodnutí v rozsahu, v němž toto rozhodnutí mělo zamítnout žádost žalobce ze dne 10. března 2022, kterou se domáhal, aby mu bylo přiznáno postavení oznamovatele, odmítnuta jako nepřípustná. 84 Tímto závěrem není dotčena povinnost Parlamentu respektovat práva, která vyplývají z postavení žalobce jako oznamovatele a která jsou zkoumána dále. 5) K tomu, že žalobce nebyl informován o tom, jaká opatření byla přijata v návaznosti na jeho oznámení 85 Žalobce tvrdí, že OOUPS má prokázat, že informoval o lhůtě pro vyřízení jeho žádosti v souladu s čl. 22b odst. 1 písm. b) služebního řádu, což se v projednávané věci podle žalobce nestalo. Dále namítá, že Parlament přiměřeně a náležitě nereagoval v návaznosti na prošetření jeho stížnosti podle článku 22a služebního řádu. V replice žalobce s odvoláním na čl. 5 odst. 3 vnitřních pravidel tvrdí, že ho měl Parlament informovat, zda má v úmyslu přijmout v návaznosti na jeho stížnost opatření a jaká. 86 Článek 22b odst. 1 služebního řádu, který se podle článku 127 PŘOZ použije obdobně na APA, zní: „Úředník, který dále poskytne informace podle článku 22a předsedovi Komise, předsedovi Účetního dvora, předsedovi Rady, předsedovi Evropského parlamentu nebo evropskému veřejnému ochránci práv, nesmí utrpět žádnou újmu ze strany služebního orgánu, pokud jsou splněny obě následující podmínky: a) úředník čestně a v dobré víře považuje poskytnuté informace a případná obvinění v nich obsažená za pravdivá a b) úředník již dříve poskytl stejné informace OLAFu nebo svému služebnímu orgánu, a umožnil OLAFu nebo uvedenému orgánu, aby s ohledem na složitost případu stanovil lhůtu k přijetí vhodných opatření. Úředník bude do 60 dnů o uvedené lhůtě řádně informován.“ 87 Podle čl. 22a odst. 1 prvního a druhého pododstavce služebního řádu každý úředník, který se „setká se skutečnostmi vyvolávajícími domněnku“ existence případné protiprávní činnosti poškozující zájmy Unie nebo chováním souvisejícím s plněním služebních povinností, které může představovat závažné porušení služebních povinností úředníků Unie, neprodleně a písemně informuje „svého přímého nadřízeného nebo generálního ředitele, nebo považuje-li to za důležité, generálního tajemníka nebo osoby v obdobném postavení nebo přímo [OLAF]“. V případě nečinnosti služebního orgánu nebo OLAFu, po uplynutí určité lhůty, je úředník oprávněn na základě čl. 22b odst. 1 služebního řádu předat informaci předsedovi Komise, předsedovi Účetního dvora, předsedovi Rady, předsedovi Evropského parlamentu nebo také evropskému veřejnému ochránci práv (rozsudek ze dne 5. prosince 2012, Z v. Soudní dvůr,F‑88/09 a F‑48/10, EU:F:2012:171, bod 250). 88 Článek 22c služebního řádu, který se podle článku 127 PŘOZ rovněž použije obdobně na APA, kromě toho stanoví: „V souladu s články 24 a 90 zavede každý orgán postup pro vyřizování stížností podaných úředníky ohledně způsobu, jakým s nimi bylo zacházeno poté, co splnili své povinnosti podle článku 22a nebo článku 22b, nebo v důsledku splnění těchto povinností. Příslušný orgán zajistí, aby tyto stížnosti byly zpracovávány důvěrně, a pokud je to odůvodněné okolnostmi, před uplynutím lhůty uvedené v článku 90. Orgán oprávněný ke jmenování v rámci příslušného orgánu stanoví vnitřní pravidla týkající se mimo jiné: – informování úředníků uvedených v čl. 22a odst. 1 nebo v článku 22b o řešení záležitostí, o nichž podali informace, – ochrany oprávněných zájmů těchto úředníků a jejich soukromí a – postupu při vyřizování stížností uvedených v prvním pododstavci tohoto článku.“ 89 Článek 5 vnitřních pravidel, nadepsaný „Právo na informaci“, který provádí článek 22c služebního řádu, stanoví: „1.   Přímý nadřízený potvrdí přijetí oznámení učiněných oznamovatelem do 5 pracovních dní od jejich přijetí. 2.   V souladu s článkem 22b služebního řádu bude oznamovatel informován do 60 dnů o lhůtě stanovené k přijetí vhodných opatření. Je-li informován OLAF, je o tom oznamovatel co nejdříve vyrozuměn. 3.   Po uplynutí nezbytné lhůty stanovené administrativou je oznamovatel informován, přiměřeně a s ohledem na okolnosti věci a za respektování práva třetích osob, jaká opatření byla služebním orgánem přijata v návaznosti na jeho oznámení, a to zejména o závěrech šetření a/nebo povaze zamýšlených anebo přijatých opatřeních.“ 90 V projednávané věci, jak je uvedeno v bodě 82 výše, má Parlament za to, že obdržel informace týkající se konkrétních skutečností ve smyslu judikatury a podle článku 22a služebního řádu, dne 23. srpna 2021, respektive nejpozději dne 3. září 2021. 91 V každém případě bez ohledu na to, jaké datum bude vzato v potaz, ze spisu ani z jednání nevyplývá, že by Parlament do 5 pracovních dní potvrdil přijetí oznámení učiněných žalobcem, že by žalobce do 60 dnů informoval o lhůtě stanovené k přijetí vhodných opatření, ani že by ho informoval o tom, jaká opatření byla služebním orgánem přijata v návaznosti na jeho oznámení, jak to stanoví čl. 5 odst. 1, 2 a 3 vnitřních pravidel, citovaný v bodě 89 výše. 92 Parlament má za to, že se tato pravidla stala „neúčinnými“, jelikož žalobce oznámil finanční nesrovnalosti úřadu OLAF, na který se přímo obrátil. 93 Z článků 22a až 22c služebního řádu ani z článku 5 vnitřních pravidel nicméně nevyplývá, že by informační povinnost Parlamentu zanikla z důvodu, že se oznamovatel současně obrátil na OLAF. 94 Naopak čl. 22a odst. 1 služebního řádu stanoví, že každý úředník či zaměstnanec, který se setká se skutečnostmi vyvolávajícími domněnku existence protiprávní činnosti poškozující finanční zájmy Unie, neprodleně informuje přímého nadřízeného nebo generálního ředitele, nebo považuje-li to za důležité, generálního tajemníka nebo osoby v obdobném postavení nebo přímo OLAF. Oznamovatel, který má k dispozici informace uvedené v tomto ustanovení, tedy o nich může přímo informovat OLAF, považuje-li to za vhodné, aniž by to mělo za následek menší ochranu nebo uplatnění odlišného právního režimu. 95 To potvrzuje i skutečnost, že, jak vyplývá z čl. 22a odst. 2 služebního řádu, pokud oznamovatel sám přímo nepředá informace, o nichž se dozví, úřadu OLAF, je každý úředník, který obdrží informace uvedené v odstavci 1, povinen předat neprodleně úřadu OLAF veškerý důkazní materiál, který má k dispozici, kterým lze doložit porušování předpisů zmíněné v odstavci 1. 96 Z článku 22b odst. 1 služebního řádu kromě toho vyplývá, že informace podle článku 22a služebního řádu musí úředník nebo zaměstnanec, který má takové informace k dispozici, má-li požívat ochrany před případnými odvetnými opatřeními, takové informace předtím poskytnout úřadu OLAF nebo svému služebnímu orgánu. Článek 22b odst. 1 písm. b) služebního řádu kromě toho stanoví, že úředník bude řádně informován o lhůtě, kterou potřebuje OLAF nebo daný orgán k přijetí vhodných opatření. 97 Je pravda, že, jak tvrdí Parlament, z čl. 5 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném [úřadem OLAF] a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. 2013, L 248, s. 1), vyplývá, že: „Zvažuje-li generální ředitel [OLAF], zda zahájí vnitřní vyšetřování na základě žádosti podle odstavce 2, nebo provádí-li [OLAF] vnitřní vyšetřování, nezahájí dotčené orgány, instituce nebo jiné subjekty souběžné vyšetřování týchž skutečností, pokud se s [úřadem OLAF] nedohodnou jinak.“ 98 Dále podle čl. 5 odst. 4 druhého pododstavce nařízení č. 883/2013 v případě, že úředník, jiný zaměstnanec, člen orgánu nebo instituce, vedoucí jiného subjektu nebo pracovník, který jedná v souladu s článkem 22a služebního řádu, poskytne OLAF informace týkající se podezření na podvod či nesrovnalost, OLAF ho informuje o rozhodnutí o zahájení nebo nezahájení vyšetřování v souvislosti s předmětnými skutečnostmi. 99 Parlament z toho dovozuje, že jelikož byl informován OLAF, měl ten žalobci sdělit, v jaké lhůtě přijme vhodná opatření. 100 Nicméně bez ohledu na informační povinnost OLAF vůči žalobci, měl rovněž Parlament jako orgán příslušný zajistit ochranu zaměstnanců tohoto orgánu, kteří oznámili podle článku 22a a 22b služebního řádu závažné nesrovnalosti, a to jakmile mu byly oznámeny skutečnosti uvedené v článku 22a služebního řádu, nejprve potvrdit přijetí tohoto oznámení a poté informovat žalobce do 60 dnů o lhůtě nezbytné k přijetí vhodných opatření, jak to stanoví čl. 5 odst. 1 a 2 vnitřních pravidel. 101 Je zajisté pravda, že podle nařízení č. 883/2013 Parlament nemohl od okamžiku, kdy byl dne 23. srpna 2021, případně nejpozději dne 3. září 2021 informován, že se žalobce obrátil na přímo OLAF (viz bod 6 a 82 výše), vést souběžné vyšetřování týchž skutečností. Parlament měl nicméně o tom uvědomit žalobce, a to jak s ohledem na povinnost jednat s náležitou péčí, tak na základě čl. 5 odst. 3 vnitřních pravidel, z nichž vyplývá, že má oznamovatele informovat, jaká opatření byla služebním orgánem přijata v návaznosti na jeho oznámení. 102 S ohledem na výše uvedené skutečnosti Parlament porušil článek 5 vnitřních pravidel. 6) K nedostatečnosti ochranných opatření přijatých na základě článků 22a až 22c služebního řádu 103 Touto námitkou žalobce Parlamentu v podstatě vytýká, že jelikož se omezil na to, že ho uvolnil z funkce, nepřijal dostatečná ochranná opatření vyplývající z jeho postavení oznamovatele. i) K důkaznímu břemeni týkajícímu se dostatečnosti ochranných opatření 104 Podle žalobce je na Parlamentu, aby prokázal, že byla uplatněna požadovaná ochranná opatření k jeho ochraně jako oznamovatele. 105 Nejprve je tedy třeba určit, který z účastníků řízení nese v projednávané věci důkazní břemeno týkající se dostatečnosti ochranných opatření. 106 Žalobce se odvolává na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (Úř. věst. 2019, L 305, s. 17). Účelem této směrnice je zlepšit prosazování práva a politik Unie v konkrétních oblastech stanovením společných minimálních norem, které zajistí vysokou úroveň ochrany osob oznamujících porušení práva Unie. 107 Článek 21 směrnice 2019/1937, nadepsaný „Opatření na ochranu před odvetnými opatřeními“, v odstavci 5 stanoví: „V řízeních před soudem nebo jiným orgánem týkajících se újmy utrpěné oznamující osobou a za předpokladu, že tato osoba prokáže, že učinila oznámení či zveřejnění a utrpěla újmu, se má za to, že tato újma byla způsobena jako odvetné opatření za oznámení či zveřejnění. V takových případech je na osobě, která přijala opatření vedoucí k újmě, aby prokázala, že toto opatření se zakládalo na řádně odůvodněných důvodech.“ 108 Bod 93 odůvodnění směrnice 2019/1937 vysvětluje smysl tohoto ustanovení následovně: „Odvetná opatření budou pravděpodobně vysvětlena jako opodstatněná z jiných důvodů, než je oznámení, a pro oznamující osoby může být velmi obtížné prokázat souvislost mezi oznámením a odvetnými opatřeními, přičemž subjekty, které odvetná opatření přijmou, mohou mít větší moc a prostředky k doložení a odůvodnění přijatých opatření. Jakmile proto oznamující osoba prima facie prokáže, že podala oznámení nebo zveřejnila informace v souladu s touto směrnicí a utrpěla újmu, mělo by se důkazní břemeno přesunout na osobu, která přijala opatření vedoucí k újmě a která by měla poté mít povinnost prokázat, že přijaté opatření nijak nesouviselo s oznámením či zveřejněním informací.“ 109 Je pravda, že směrnice 2019/1937 je určena členským státům a jako taková unijní orgány nezavazuje. 110 Podle judikatury nicméně skutečnost, že směrnice jako taková nezavazuje orgány, nemůže vyloučit, že orgány jsou povinny ji ve svých vztazích s úředníky nebo zaměstnanci v určitých konkrétních případech zohlednit nepřímo (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. listopadu 2012, Komise v. Strack,T‑268/11 P, EU:T:2012:588, body 42 až 44 a citovaná judikatura). 111 V situaci, o jakou se jedná v projednávané věci, kdy je Parlament povinen uplatnit ustanovení článků 22a až 22c služebního řádu, která mají zejména zajistit ochranu oznamovatelů před případnými odvetnými opatřeními, nemůže Parlament stanovit pravidla poskytující menší ochranu než ta, která v tomto ohledu konkrétně přijal unijní normotvůrce, co se týče ochrany oznamovatelů, kterou mají přijmout členské státy. 112 V projednávané věci žalobce popisuje situaci izolace a pocit diskreditace ve svém zaměstnání, jelikož neměl zpětnou vazbu ohledně úkolu, který mu byl přidělen, a nebyl zohledněn výsledek jeho práce. Žalobce konečně předkládá e-mailovou zprávu ze dne 7. ledna 2022, ze které vyplývá, že ještě před tím, než bylo přijato opatření spočívající v uvolnění z funkce a jeho smlouva byla ukončena, byla již přijata k plnění úkolů, které mu byly dříve svěřeny, jako APA jiná osoba. 113 Ostatně více jak dva roky od skutečností oznámených žalobcem je jeho oznámení stran údajných odvetných opatření přijatých vedením delegace stále předmětem šetření, v důsledku čehož se Parlament k této otázce nemohl na jednání vyjádřit. 114 Zejména z popisu událostí zdůrazněných žalobcem v příloze jeho žádosti o pomoc ze dne 10. ledna 2022 vyplývá, že když byl převeden pod předsedu delegace, ten odpovídal na jeho e-maily úsečně, a nikdy se nezajímal o to, jak se žalobce po obtěžování, kterému byl vystaven, cítí. 115 Za těchto okolností žalobce věrohodně tvrdí, že mu byla způsobena újma, a to nejen ze strany dotčené poslankyně, ale i ze strany předsedy delegace. 116 V takové situaci, jako je situace v projednávané věci, kdy žalobce předkládá hodnověrné indicie, podle nichž mu byla přijetím opatření spočívajícího v přeložení způsobena újma, a kdy jsou navíc jeho oznámení stran údajných odvetných opatření přijatých vedením delegace stále předmětem šetření, je na Parlamentu, aby prokázal, že dostál své povinnosti ochránit oznamovatele přijetím opatření, která jsou v tomto ohledu dostačující. ii) K dostatečnosti ochranných opatření 117 Z článku 22a odst. 3 služebního řádu, jehož znění je připomenuto v bodě 77 výše, vyplývá, že za předpokladu, že jednal přiměřeně a v dobré víře, úředník, který informoval své nadřízené o skutečnostech, s nimiž se setkal při plnění nebo v souvislosti s plněním služebních povinností a které vyvolávají domněnku existence případné protiprávní činnosti nebo chování souvisejícího s plněním služebních povinností, které může představovat závažné porušení služebních povinností úředníků Unie, nesmí utrpět ze strany orgánu žádnou újmu. – K opatření spočívajícímu v uvolnění z funkce 118 V projednávané věci přijal Parlament dvě ochranná opatření. První opatření, spočívající v přeložení, bylo přímou reakcí na stížnost žalobce na obtěžování, jakož i na související žádost o pomoc. Žalobce totiž v žádosti ze dne 12. července 2021 tvrdil, že potřebuje okamžitou ochranu a že pro dotčenou poslankyni již nemůže pracovat. Druhé opatření, spočívající v uvolnění z funkce, bylo přijato v návaznosti na jeho stížnost ze dne 10. ledna 2022, ve které žalobce informoval o odvetných opatřeních, jimž měl být v důsledku jím učiněných oznámení vystaven ze strany vedení delegace. V této posledně uvedené stížnosti žalobce žádal, aby byla ukončena jeho práce pro delegaci a byl přeřazen na jiné místo. 119 Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, tedy Parlament přijal opatření na jeho ochranu reagující na jeho žádost ze dne 10. ledna 2022, když dne 13. ledna 2022 přijal opatření spočívající v uvolnění z funkce. 120 Je však třeba určit, zda toto opatření bylo dostačujícím opatřením na ochranu žalobce s ohledem na jeho postavení oznamovatele. 121 Tak je totiž třeba chápat argumentaci žalobce, jelikož ta nezpochybňuje opatření spočívající v uvolnění z funkce jako takové. Argumenty Parlamentu spočívající v tvrzení, že se toto opatření stalo konečným, jelikož proti němu nebyla ve lhůtě k tomu stanovené podána stížnost, je tudíž třeba odmítnout jako irelevantní (viz bod 52 výše). 122 Pro účely posouzení, zda opatření spočívající v uvolnění z funkce bylo dostačujícím ochranným opatřením, je třeba připomenout, že pro kontext věci jsou určující následující skutečnosti. 123 Zaprvé Parlament nezpochybňuje, že v okamžiku podání žádosti o obnovení své smlouvy APA předal žalobce informace na základě čl. 22a odst. 1 a 2 služebního řádu ani že žalobce jednal v dobré víře, a že tudíž již na základě toho mu svědčilo postavení oznamovatele a s tím spojená ochrana před případnými odvetnými opatřeními (viz body 55 a 82 výše). 124 Zadruhé Parlament na jednání uvedl, že oznámení žalobce týkající se údajných odvetných opatření přijatých vedením delegace jsou dosud předmětem šetření. 125 Zatřetí žalobce zastával místo APA, což je místo, které se vyznačuje specifickými pravidly omezujícími dobu trvání smlouvy, vyplývajícími z čl. 130 odst. 1 PŘOZ, a právem poslanců vybrat si své asistenty a vzájemnou důvěrou, jež má být příznačná pro profesionální vztah mezi poslanci a APA, jak to vyplývá z čl. 21 odst. 1 rozhodnutí Evropského parlamentu 2005/684/ES ze dne 28. září 2005 o přijetí statutu poslanců Evropského parlamentu (Úř. věst. 2005, L 262, s. 1, dále jen „statut poslanců“) a z článku 127 PŘOZ (viz body 129 až 132 výše). 126 Začtvrté platnost smlouvy žalobce měla skončit a skončila dne 22. února 2022, jelikož žádný poslanec či vícero poslanců sdružení nepožádalo o obnovení této smlouvy. 127 V neposlední řadě žalobce vyjádřil přání nadále pracovat v rámci Parlamentu. Ve stížnosti ze dne 10. ledna 2022 totiž nejen že žádal o to, aby byl uvolněn z funkce u delegace, ale i o to, aby byl přeložen na jakékoliv jiné místo v rámci Parlamentu (viz bod 9 výše). 128 Z článku 22a odst. 3 služebního řádu vyplývá, že Parlament musí přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění vyvážené a účinné ochrany oznamovatelů před jakoukoli formou odvetných opatření, včetně hrozeb těmito odvetnými opatřeními a pokusů o ně. Pokud zaměstnanci orgánu oznámí podle článků 22a a 22b služebního řádu závažné nesrovnalosti, je Parlament povinen chránit jejich oprávněné zájmy. – K možnosti obnovit smlouvu APA žalobce 129 Co se týče možnosti přemístění APA k jinému poslanci z podnětu administrativy za účelem jeho ochrany jakožto oznamovatele, je třeba připomenout, že čl. 130 odst. 1 PŘOZ stanoví: „Smlouvy s akreditovanými parlamentními asistenty se uzavírají na dobu určitou a je v nich stanovena platová třída, do které je asistent zařazen. Smlouva může být během příslušného volebního období prodloužena nejvíce dvakrát. Není-li v samotné smlouvě stanoveno jinak a aniž je dotčen čl. 139 odst. 1 písm. c), končí platnost smlouvy uplynutím příslušného volebního období, během kterého byla uzavřena.“ 130 Článek 18 odst. 3 prováděcích opatření k hlavě VII PŘOZ v tomto ohledu stanoví, že žádost o prodloužení smlouvy APA musí být OOUPS předána nejpozději měsíc před ukončením platnosti smlouvy. 131 Článek 21 odst. 1 statutu poslanců kromě toho stanoví, že „[p]oslanci mají nárok na služby osobních asistentů, které si sami vybírají“. 132 Článek 127 PŘOZ stanoví: „Články 11 až 26a služebního řádu se použijí obdobně. S patřičným přihlédnutím zejména ke zvláštní povaze funkcí a povinností akreditovaných parlamentních asistentů a ke vzájemné důvěře, jež má být příznačná pro profesionální vztah mezi akreditovanými parlamentními asistenty a poslancem nebo poslanci Evropského parlamentu, jimž asistenti poskytují služby, zohlední prováděcí opatření související s touto oblastí, která budou přijata podle čl. 125 odst. 1, zvláštní povahu profesionálního vztahu mezi poslanci a jejich akreditovanými parlamentními asistenty.“ 133 Z těchto ustanovení tedy vyplývá, že iniciativa k obnovení smlouvy APA náleží výlučně jednomu nebo více poslancům, kterým není možné uložit povinnost, aby spolupracovali či pokračovali ve spolupráci s APA, které si sami nevybrali. APA má tedy s poslancem či poslanci, kterým poskytuje služby asistenta, pracovní vztah vyznačující se existencí vztahu založeného na důvěře. 134 V projednávané věci z těchto ustanovení vyplývá, jak správně tvrdí Parlament, že bez výslovné žádosti ze strany jednoho nebo více poslanců sdružení, nebylo možné smlouvu APA žalobce prodloužit. 135 Parlament tedy dostatečně odůvodnil neobnovení smlouvy žalobce tím, že nebyla podána žádost v tomto smyslu některým z poslanců sdružení. Tímto závěrem není dotčena povinnost Parlamentu přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění vyvážené a účinné ochrany žalobce před jakoukoli formou odvetných opatření. – K možnosti přeřadit žalobce na jiné místo v rámci Parlamentu 136 Je třeba připomenout, že podle čl. 4 odst. 2 vnitřních pravidel: „Administrativa přijme přiměřená opatření k tomu, aby oznamovatel mohl změnit pracovní zařazení, pokud si to přeje […]“ 137 V žalobní odpovědi Parlament uvedl, že žalobce informoval, že opatření spočívající v uvolnění z funkce je jediným možným opatřením na jeho ochranu. Na jednání ovšem Parlament připustil, že čl. 4 odst. 2 vnitřních pravidel se na APA použije a ochranné opatření spočívající v umístění APA v postavení oznamovatele na jiné oddělení Parlamentu by bylo v zásadě možné přijmout, a to za předpokladu, že by bylo zachováno postavení APA a dodrženo datum ukončení smlouvy. V tomto ohledu korespondence proběhnuvší v listopadu a prosinci 2023 mezi generálním ředitelstvím pro personál a jinými APA, kteří podali žádost o pomoc, předložená žalobcem v příloze F.1 jeho odpovědi ze dne 19. prosince 2023 na otázky Tribunálu ze dne 27. listopadu 2023, dokládá možnosti přeložení na jiná oddělení Parlamentu nabízející se APA, kteří podali stížnost na obtěžování. 138 S ohledem na žalobcovo postavení oznamovatele a podle čl. 22a odst. 3 služebního řádu měl Parlament žalobci poskytnout podporu a pokusit se pomoci nalézt mu řešení jdoucí nad rámec opatření spočívajícího v uvolnění z funkce. – K povinnosti poskytnout radu a pomoc 139 Žalobce rovněž tvrdí, že v rozporu s tím, co stanoví článek 3 vnitřních pravidel, mu nebyla poskytnuta žádná rada ani pomoc, aby mohl čelit odvetným opatřením, která proti němu byla podle něj přijata. 140 Článek 3 vnitřních pravidel, nadepsaný „Poradenství a pomoc“, stanoví: „1.   Oznamovatel, který o to projeví zájem, má nárok na důvěrně poskytovanou radu a pomoc ve věci oznamování závažných nesrovnalostí. 2.   Poskytování rady a pomoci zajišťuje nadřízený a/nebo člen kanceláře generálního tajemníka odpovědný za vztahy s OLAF.“ 141 V tomto ohledu Parlament pouze tvrdí, že člen kanceláře generálního tajemníka žalobci sdělil, že žádné jiné ochranné opatření než uvolnění z funkce není za účelem jeho ochrany z titulu postavení oznamovatele možné a že obnovení jeho smlouvy není ochranným opatřením, které by z titulu tohoto postavení přicházelo do úvahy (viz bod 57 výše). 142 Parlament neprokázal, že žalobci poskytnutím pouze takových informací poskytl radu a pomoc podle článku 3 vnitřních pravidel. iii) Závěry týkající se námitky vycházející z nedostatečnosti ochranných opatření přijatých Parlamentem 143 Z výše uvedeného vyplývá, že Parlament neprokázal, že přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby žalobce z důvodu svého postavení oznamovatele neutrpěl ze strany orgánu žádnou újmu, jak stanoví čl. 22a odst. 3 služebního řádu. 144 V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že nepřísluší Tribunálu, nýbrž Parlamentu určit, jaká konkrétní ochranná opatření bylo za okolností projednávané věci možné přijmout. 145 Z toho důvodu je porušení článku 22a služebního řádu, jakož i čl. 4 odst. 2 a článku 3 vnitřních pravidel v projednávané věci prokázáno. 146 Námitce vycházející z nedostatečnosti ochranných opatření přijatých Parlamentem podle článků 22a až 22c služebního řádu je proto třeba částečně vyhovět. 147 Z toho vyplývá, že námitce vycházející z toho, že žalobce nebyl informován o tom, jaká opatření byla přijata v návaznosti na jeho oznámení (viz bod 102 výše), a námitce vycházející z nedostatečnosti ochranných opatření přijatých podle článků 22a až 22c služebního řádu je třeba částečně vyhovět. Ve zbývající části musí být první žalobní důvod vycházející z porušení ochranných pravidel spojených s postavením žalobce jako oznamovatele zamítnut. –  K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu v podstatě z porušení článku 22c služebního řádu a vnitřních pravidel, a dále z nevhodnosti a nedostatečnosti uvedených pravidel 148 Zaprvé žalobce tvrdí, že poté, co podal stížnost, byl informován, že ji bude vyřizovat právní služba. Podle žalobce to je v rozporu s článkem 22c služebního řádu, který stanoví specifická pravidla pro vyřizování stížností podaných oznamovateli. 149 Zadruhé žalobce vytýká Parlamentu, že porušil ochranu, která musí být poskytnuta oznamovatelům podle čl. 4 odst. 2 vnitřních pravidel, který stanoví, že Parlament musí přijmout přiměřená opatření k tomu, aby oznamovatel mohl změnit pracovní zařazení, pokud si to přeje. Parlament se podle žalobce neprávem domníval, že toto ustanovení se na APA nepoužije. 150 Žalobce má za to, že tím, že ho vylučuje z nároku na tuto ochranu z důvodu jeho postavení APA, Parlament připouští, že v rozporu s článkem 22c služebního řádu neposkytl žalobci zvláštní ochranu. 151 Konečně se žalobce domnívá, že pokud by byl Parlament oprávněn uplatnit nemožnost ochrany žalobce jako oznamovatele z důvodu jeho postavení APA, znamenalo by to, že kromě ochrany uvedené v článku 24 služebního řádu nebyla poskytnuta žádná ochrana. Parlament podle žalobce ani nezamýšlel odškodnit ho za to, že nesl důsledky povinností vyplývajících mu z článku 22a služebního řádu. Parlament podle žalobce nikdy svá pravidla neupravil tak, aby dodržel své povinnosti. 152 Parlament má za to, že čl. 4 odst. 2 vnitřních pravidel lze na APA použít jen s obtížemi a je třeba jej sladit s dodržením platných norem. Článek 4 vnitřních pravidel totiž podle Parlamentu neumožňuje administrativě přemístit APA na místo v generálním sekretariátu, aniž by došlo k obejití pravidel použitelných na přijímání zaměstnanců a úředníků, která stanoví služební řád a PŘOZ. 153 Stejně tak přemístění APA k jinému poslanci z podnětu administrativy je podle Parlamentu vyloučeno. V tomto ohledu Parlament připomíná specifickou povahu smluv uzavíraných mezi APA a poslancem či sdružením, které APA vážou osobně k poslanci či sdružení, kterým poskytuje služby asistenta. S ohledem na tento vztah důvěry mezi APA a jeho poslancem a právo poslanců vybrat si své asistenty uvedené v čl. 21 odst. 1 statutu poslanců je podle Parlamentu přemístění možné pouze z podnětu jednoho nebo více poslanců. 154 Co se týče situace žalobce, uplatnění čl. 4 odst. 2 vnitřních pravidel bylo podle Parlamentu omezeno tím, že byl v rámci sdružení zařazen pod předsedu delegace a že projevil přání dále nepracovat s poslanci svého sdružení a být přeložen na jiné místo. Proto generální ředitel po projednání s žalobcem rozhodl, že opatřením nejlépe chránícím žalobce jako oznamovatele je jeho uvolnění z funkce. 155 Pokud jde o možnost přemístit APA do jiného oddělení Parlamentu za účelem jeho ochrany jako oznamovatele na základě čl. 4 odst. 2 vnitřních pravidel, tato námitka se z podstatné části překrývá s třetí námitkou, analyzovanou v rámci prvního žalobního důvodu výše. V tomto ohledu je proto třeba odkázat na analýzu uvedenou v bodech 136 až 138 výše. 156 Co se týče možnosti přemístit APA k jinému poslanci z podnětu administrativy za účelem jeho ochrany jako oznamovatele, tato možnost je předmětem analýzy v bodech 129 až 135 výše. 157 Žalobce se dále dovolává nevhodnosti a nedostatečnosti vnitřních pravidel, která jsou podle něj na APA použitelná. 158 Podle čl. 4 odst. 2 vnitřních pravidel Parlament musí přijmout přiměřená opatření k tomu, aby oznamovatel mohl změnit pracovní zařazení, pokud si to přeje. Je namístě poznamenat, že toto ustanovení neupřesňuje, jaká opatření je třeba či jaká lze přijmout, nýbrž ponechává Parlamentu v tomto ohledu určitý rozhodovací prostor. Z bodů 136 až 138 výše jednak vyplývá, že se toto ustanovení použije na APA, a jednak to, že Parlament nepřijal dostatečná opatření, a že tudíž v projednávané věci toto ustanovení správně neuplatnil. Nedostatečnost ochranných opatření přijatých Parlamentem tak nevyplývá z vnitřních pravidel, ale z toho, jak je Parlament uplatnil v projednávané věci. 159 Co se týče tvrzeného porušení článku 22c služebního řádu z důvodu, že se žalobci při vyřizování jeho stížnosti nemělo dostat zvláštní ochrany, která se použije na oznamovatele, a to z hlediska jak důvěrnosti, tak lhůty vyřízení, je třeba připomenout, že podle tohoto ustanovení příslušný orgán zajistí, aby stížnosti podané úředníky ohledně způsobu, jakým s nimi bylo zacházeno poté, co splnili své povinnosti podle článku 22a nebo článku 22b služebního řádu, byly zpracovávány důvěrně, a pokud je to odůvodněné okolnostmi, před uplynutím lhůty uvedené v článku 90 služebního řádu. 160 V projednávané věci zaprvé žalobce neuvádí, v čem prošetření jeho stížnosti právní službou znemožňovalo záruku jejího důvěrného vyřízení. Dále na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, skutečnost, že článek 22c služebního řádu stanoví, že každý orgán zavede postup pro vyřizování takových stížností, nevylučuje, aby tyto stížnosti byly vyřizovány týmž oddělením jako jiné stížnosti. 161 Zadruhé čl. 6 odst. 3 vnitřních pravidel stanoví, že lhůty pro odpověď na takové stížnosti „činí, vyjma řádně odůvodněných případů, nejvýše dva měsíce“. V projednávané věci Parlament vyřídil stížnost žalobce ve lhůtě 3 měsíců a 24 dnů (viz body 17 a 18 výše). To se jeví být odůvodněno složitostí předmětné věci, která se vyznačovala tím, že žalobce oznámil jednak finanční nesrovnalosti podle článku 22a služebního řádu a jednak obtěžování, jakož i obsáhlostí stížnosti, která měla přibližně 120 stran příloh. 162 Z toho vyplývá, že druhý žalobní důvod v rozsahu, v němž vychází z porušení článku 22c služebního řádu a vnitřních pravidel a nevhodnosti a nedostatečnosti uvedených pravidel, je třeba zamítnout. –  K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení důvěrnosti a ochrany totožnosti žalobce jako oznamovatele 163 Žalobce má za to, že jeho žádost o pomoc a jím učiněná oznámení nebyla vyřizována tak, aby byla zaručena důvěrnost jeho údajů a chráněna jeho totožnost. 164 V projednávané věci nebylo podle žalobce nezbytné, aby byl předseda delegace informován o důvodech, pro které k němu byl přeložen. Kromě toho si UOOPS podle žalobce nevyžádal jeho souhlas s tím, aby bylo tomuto poslanci odhaleno jeho postavení oznamovatele. Jakmile přitom byla žalobcova totožnost sdělena, žádný z poslanců již podle žalobce nechtěl požádat o obnovení jeho smlouvy. 165 V replice žalobce tvrdí, že je na Parlamentu, aby prokázal, že byla zachována důvěrnost a uplatněna požadovaná ochranná pravidla za účelem jeho ochrany jako oznamovatele. Na rozdíl od toho, co tvrdí Parlament, nebylo podle žalobce třeba, aby byl předseda delegace seznámen s důvody, pro které byl žalobce uvolněn z funkce, a to tím spíše že se jeho oznámení o odvetných opatřeních, kterým byl vystaven, týkala i předsedy delegace. 166 Žalobce dále uvádí, že Parlament nemůže tvrdit, že nejsou prokázána odvetná opatření, která následovala po odhalení jeho postavení oznamovatele, a to jelikož OLAF zahájil vyšetřování právě o této otázce. Příčinnou souvislost lze tedy v této fázi přinejmenším předpokládat a je na Parlamentu, aby prokázal opak. 167 Konečně má žalobce za to, že je třeba rozlišit na straně jedné skutečnost, že předsedu delegace upozornil na nesrovnalosti a obtěžování, kterého se dotčená poslankyně dopustila, v květnu 2021, a na straně druhé to, že se uvedený předseda delegace dozvěděl od generálního ředitele, že žalobce učinil tato oznámení mimo sdružení, tedy u generálního ředitele a u úřadu OLAF, na základě článku 22a služebního řádu. Parlament nemůže tvrdit, že žalobce sám odhalil v rámci delegace své postavení oznamovatele. 168 Parlament zaprvé konstatuje, že mu žalobce vytýká, že předsedovi delegace sdělil důvody, pro které byl k němu žalobce přeložen. Ze spisu nicméně podle Parlamentu nevyplývá, že by administrativa předsedu delegace o jeho postavení oznamovatele informovala. 169 Zadruhé Parlament uvádí, že e-mailová zpráva ze dne 13. ledna 2022 byla předsedovi delegace zaslána, aby byl informován o situaci, a to jelikož žalobce bude uvolněn z funkce, kterou u něho vykonává. Nadto vzhledem k tomu, že dotčené ochranné opatření bylo přijato v rámci čl. 6 odst. 1 vnitřních pravidel, byl předseda delegace vázán povinností důvěrnosti podle čl. 6 odst. 4 vnitřních pravidel. 170 Parlament v každém případě nesouhlasí s tvrzením žalobce, podle kterého po odhalení jeho postavení oznamovatele si již žádný z poslanců nepřál požádat o obnovení jeho smlouvy, kteréžto tvrzení není podle Parlamentu podloženo. Parlament navíc poukazuje na to, že na schůzce konané dne 31. května 2021 měl sám žalobce informovat některé poslance, včetně předsedy delegace, o údajném obtěžování a finančních nesrovnalostech, kterých se měla dopustit dotčená poslankyně. 171 Parlament zpochybňuje, že by bylo možné dovozovat příčinnou souvislost mezi neobnovením smlouvy žalobce a tím, že Parlament informoval předsedu delegace o postavení žalobce jako oznamovatele. 172 Parlament dále popírá, že by se předseda delegace dozvěděl z e-mailové zprávy generálního ředitele ze dne 13. ledna 2022 o tom, že žalobce učinil oznámení mimo své sdružení. Z e-mailové zprávy žalobce ze dne 10. ledna 2022 dle Parlamentu výslovně vyplývá, že žalobce oznámil odvetná opatření, kterým měl být vystaven nejen z důvodu oznámení, která učinil v rámci svého sdružení, ale také z důvodu oznámení, která učinil u generálního ředitelství pro personál a úřadu OLAF. 173 Článek 4 odst. 1 vnitřních pravidel zní: „Oznamovatel nemůže jednat anonymně. Utajení jeho totožnosti je zaručeno. Oznamovatel může dát souhlas s odhalením své totožnosti určeným osobám nebo orgánům.“ 174 Zaprvé žalobce v žalobě tvrdí, že předseda delegace neměl být informován o důvodech, pro které k němu byl žalobce přeložen. V replice nicméně žalobce uvádí, že „důvěrnost jeho postavení oznamovatele nebyla porušena okamžitě, a to vzhledem k tomu, že v červenci 2021 byl dočasně přeložen ‚oficiálně‘ pouze z důvodu svého postavení jako oběti možného obtěžování ze strany [dotčené poslankyně]“. 175 V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že v okamžiku, kdy bylo v reakci na stížnost pro obtěžování přijato opatření spočívající v přeložení, neměl ještě žalobce postavení oznamovatele. Informování předsedy delegace o důvodech, pro které byl k němu žalobce přeložen, tudíž nemohlo zakládat porušení vnitřních pravidel na ochranu oznamovatelů. Z toho vyplývá, že tato námitka musí být zamítnuta. 176 Zadruhé žalobce namítá, že e-mailovou zprávou ze dne 13. ledna 2022 byl předseda delegace informován o důvodech, pro které byl žalobce uvolněn z funkce, přičemž jeho oznámení o odvetných opatřeních, kterým byl vystaven, se navíc týkala i předsedy delegace. 177 Je třeba připomenout, že v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti žalobce, měl generální ředitel v tomto ohledu za to, že: „[…] co se týče e-mailu ze dne 13. ledna 2022, konstatuji, že byl určen, ponecháme-li stranou administrátory DG PERS, [předsedovi delegace], k němuž byl Váš klient dočasně přeložen. Pokud svou argumentaci zakládáte na čl. 4 odst. 1 vnitřních pravidel, která zaručují utajení totožnosti Vašeho klienta, podotýkám, že bylo třeba, aby byl [předseda delegace] o situaci informován, a to vzhledem k tomu, že Váš klient bude uvolněn z funkce, kterou u něho vykonává. To, aby byl informován, bylo namístě tím spíše, že se [předsedy delegace] oznámení o nesrovnalostech netýkala a že on sám je vázán povinností důvěrnosti ve smyslu čl. 6 odst. 4 těch samých pravidel […]“ 178 Parlament ovšem nesprávně tvrdí, že se oznámení uvedená v e-mailové zprávě žalobce ze dne 10. ledna 2022 netýkala předsedy delegace. 179 Oznámení žalobce se sice původně týkala dotčené poslankyně, avšak opatření spočívající v uvolnění z funkce bylo přijato v návaznosti na oznámení žalobce ze dne 10. ledna 2022 týkající se údajných odvetných opatření, kterým měl být žalobce vystaven ze strany vedení delegace, včetně předsedy delegace. Je pravda, že se tato nová oznámení žalobce týkala odvetných opatření, za jejichž oběť se považoval, a nesouvisela s finančními nesrovnalostmi, které žalobce oznámil dříve. Nic to však nemění na tom, že Parlament se v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti nemohl omezit na konstatování, že se oznámení žalobce o nesrovnalostech netýkala předsedy delegace za situace, kdy se tohoto předsedy týkala oznámení o odvetných opatřeních uvedená v e-mailové zprávě žalobce ze dne 10. ledna 2022. 180 Parlament tedy tím, že e-mailovou zprávou ze dne 13. ledna 2022 informoval předsedu delegace o tom, že žalobce bude uvolněn z funkce, kterou u něho vykonává, z důvodu jeho žádosti o pomoc, ale také s ohledem na jeho postavení oznamovatele, aniž by žalobce s odhalením tohoto postavení vyslovil souhlas, porušil čl. 4 odst. 1 vnitřních pravidel. 181 Se zřetelem k výše uvedenému je třeba třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení důvěrnosti a postavení žalobce jako oznamovatele, vyhovět. 182 Z výše uvedeného vyplývá, že Parlament porušil články 22a až 22c služebního řádu tím, že přijal pouze opatření spočívající v uvolnění z funkce a neposkytl žalobci dostatečnou ochranu podle těchto ustanovení. 183 Z toho vyplývá, že návrhovým žádáním znějícím na zrušení implicitního rozhodnutí v rozsahu, v němž Parlament tímto rozhodnutím odmítl přijmout v návaznosti na žádost žalobce ze dne 10. ledna 2022 ochranná opatření ve smyslu článků 22a až 22c služebního řádu jdoucí nad rámec samotného opatření spočívajícího v uvolnění z funkce, je třeba vyhovět. K legalitě rozhodnutí ze dne 22. února 2022 184 V rámci prvního žalobního důvodu směřujícího proti rozhodnutí ze dne 22. února 2022 se žalobce dovolává „porušení zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace, protiprávní pozitivní diskriminace mezi APA a protiprávní negativní diskriminace ve vztahu k ostatním oznamovatelům, porušení článků 22a až 22c služebního řádu, porušení článku 24 služebního řádu a povinnosti jednat s náležitou péčí, porušení ochrany přiznané oznamovatelům a porušení práva na řízení zajišťující alespoň zdání objektivity“. V rámci tohoto žalobního důvodu žalobce vznáší v podstatě námitky vycházející z porušení článků 22a až 22c a článku 24 služebního řádu, porušení zásady rovného zacházení a porušení povinnosti jednat s náležitou péčí. 185 V rámci druhého žalobního důvodu směřujícího proti rozhodnutí ze dne 22. února 2022 se žalobce dovolává „zneužití řízení s cílem umožnit administrativě, aby se vyhnula svým povinnostem“. –  K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady rovného zacházení, článků 22a až 22c a 24 služebního řádu a povinnosti jednat s náležitou péčí 186 Žalobce tvrdí, že nezpochybňuje legalitu pravidel upravujících vztahy mezi každým APA a poslancem jako takovou, ale vytýká Parlamentu, že nepřijal opatření, která by APA umožňovala, aby byli chráněni stejně jako ostatní zaměstnanci a úředníci pracující v rámci Parlamentu, kteří oznámili protiprávní chování. Parlamentu dále vytýká, že s ním jednal jako s jinými APA, kteří nesrovnalosti neoznámili. Podle žalobce to zakládá nerovné zacházení, které je v rozporu s článkem 20 Listiny základních práv Evropské unie. Podle žalobce je na Parlamentu, aby prokázal, že žalobce nebyl předmětem diskriminace, nebo aby takovou diskriminaci odůvodnil. 187 V každém případě Parlament nemůže odůvodnit zcela chybějící ochranu vyplývající z postavení žalobce jako oznamovatele a měl by zejména zavést jiný typ ochrany, anebo přinejmenším kompenzační mechanismy, neboť jinak je omezena účinnost ochrany spojené s postavením oznamovatele. Žalobce podotýká, že jediné opatření, které bylo přijato na ochranu před obtěžováním, kterému byl vystaven, ho jen znevýhodnilo, jelikož předseda delegace, ke kterému byl přeložen, s ním aktivně nespolupracoval. 188 Podle žalobce měla odpovídající ochrana spočívat v přeložení na jiné místo tak, aby nebyl zbaven možnosti žádat o obnovení smlouvy jako každý jiný APA, nebo alternativně v zajištění možnosti využít speciálního postupu obnovení smlouvy, který by více chránil jeho zájmy jako oznamovatele. Tato absence adekvátního rámce pro APA podle žalobce vedla k tomu, že jelikož po dostatečně dlouhou dobu nespadal pod žádného poslance, žádný poslanec nepožádal o obnovení jeho smlouvy. 189 V replice žalobce upřesňuje, že netvrdí, že má právo na obnovení smlouvy ani že žádal o uzavření nové smlouvy jiné povahy v rámci Parlamentu. Jednoduše má za to, že měl být stanoven postup, který by umožňoval posoudit jeho situaci a případné obnovení smlouvy. 190 Parlament s argumentací žalobce nesouhlasí. 191 Žalobce v podstatě tvrdí, že jeho smlouva nebyla obnovena právě z důvodu odvetných opatření, která přijalo vedení delegace v návaznosti na jeho stížnost na obtěžování a oznámení nesrovnalostí, jež učinil podle článku 22a služebního řádu. Parlament podle žalobce tím, že zaujal postoj, podle kterého nemohla být jeho smlouva obnovena, nepožádal-li o to jeden nebo více poslanců, porušil zásadu rovného zacházení, články 22a až 22c a 24 služebního řádu a svou povinnost jednat s náležitou péčí. 192 Nejprve je třeba připomenout, že žalobce uzavřel smlouvu jako APA se sdružením na období od 26. srpna 2019 do 28. února 2022. 193 Článek 2 odst. 1 prováděcích opatření k hlavě VII PŘOZ stanoví, že „poslanci mohou vytvořit sdružení za účelem sdílení služeb jednoho nebo více asistentů“. S přihlédnutím k závěrům vycházejícím z bodů 133 a 134 výše unijní právo nepředpokládá obnovení smlouvy APA, aniž o to požádá sdružení či některý z jeho členů. 194 Vzhledem k tomu, že v projednávané věci byla smlouva APA žalobce uzavřena na žádost sdružení, a nikoliv výlučně na žádost dotčené poslankyně, v zásadě nic nebránilo tomu, aby tato smlouva byla obnovena na žádost sdružení nebo některého z jeho členů a aby žalobce pokračoval ve funkci APA u jiného z členů sdružení. 195 Nicméně, jak tvrdí Parlament, OOUPS nebyla předložena žádná žádost v tomto smyslu ani sdružením ani některým z jeho členů, takže smlouva žalobce nemohla být obnovena, aniž došlo k porušení článku 21 statutu poslanců. 196 Vzhledem k tomu, že žádný poslanec nepředložil žádost směřující k obnovení smlouvy APA žalobce, měl OOUPS správně za to, že tuto smlouvu nemůže obnovit, aniž by porušil použitelná pravidla, a to zejména čl. 21 odst. 1 statutu poslanců (body 129 až 134 výše). 197 Tímto závěrem není dotčena povinnost Parlamentu přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby žalobce z důvodu svého postavení oznamovatele neutrpěl ze strany orgánu žádnou újmu, jak to stanoví čl. 22a odst. 3 služebního řádu (viz bod 143 výše). 198 Co se týče námitky vycházející z porušení zásady rovného zacházení, žalobce Parlamentu vytýká, že s ním nakládal jako s jinými APA, kteří neoznámili nesrovnalosti. 199 Je třeba připomenout, že zásada rovného zacházení, jak je zakotvena v článku 20 Listiny základních práv, je obecnou zásadou unijního práva, která vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno. Rozdílné zacházení je odůvodněno, pokud je založeno na objektivním a důvodném kritériu, a sice pokud je v souladu s právně přípustným cílem sledovaným dotyčnou právní úpravou a pokud je tato rozdílnost přiměřená cíli sledovanému dotčeným zacházením (viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2023, MG v. EIB, C‑173/22 P, EU:C:2023:932, bod 45 a citovaná judikatura). 200 V tomto ohledu je zajisté pravda, že s žalobcem a ostatními APA, kteří neoznámili finanční nesrovnalosti, jakkoli se nacházejí v odlišných situacích, je zacházeno při obnovení jejich smluv stejně. Nicméně skutečnost, že s těmito odlišnými situacemi je zacházeno stejně, je odůvodněna důvěrou, která musí existovat mezi APA a poslancem, kterému poskytuje služby asistenta, jakož i nezávislostí, kterou politická sdružení, co se týče jejich vnitřní organizace, disponují (viz body 131 až 133, 153 a 193 výše). 201 Tuto námitku je tudíž třeba zamítnout. 202 Pokud jde o námitku vycházející z porušení povinnosti jednat s náležitou péčí, tato povinnost nemůže vést k tomu, aby Parlament, v rozporu s pravidlem obsaženým v článku 21 statutu poslanců, podle kterého si poslanci své osobní spolupracovníky sami vybírají, obnovil smlouvu APA, i kdyby tento APA měl postavení oznamovatele. 203 První žalobní důvod vycházející z porušení zásady rovného zacházení, článků 22a až 22c a 24 služebního řádu a povinnosti jednat s náležitou péčí je tedy třeba zamítnout. –  K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zneužití řízení 204 Podle žalobce tím, že měl Parlament za to, že nedoložil příčinnou souvislost mezi odvetnými opatřeními a rozhodnutím neobnovit jeho smlouvu, nevyjádřil se k argumentu uvedenému v bodě 118 jeho stížnosti, podle kterého oznamovatel nemusí předložit důkaz o zneužití řízení, nýbrž je na administrativě, aby prokázala, že rozhodnutí o neobnovení smlouvy nesouvisí s jeho postavením oznamovatele. Parlament měl dát v případě žalobce přednost obvyklému postupu pro obnovení smlouvy. 205 V replice žalobce upřesňuje, že Parlament nedoložil, že bylo zahájeno vnitřní šetření ve věci oznámených nesrovnalostí a odvetných opatření, kterým byl vystaven. Kromě toho bylo podle žalobce na Parlamentu, aby prokázal, že není souvislost mezi rozhodnutím neobnovit jeho smlouvu a jeho postavením oznamovatele, a to tím spíše že v projednávané věci žalobce předložil dostatek důkazů a že odvetná opatření, kterým čelil, jsou předmětem šetření OLAF. 206 Parlament argumentaci žalobce zpochybňuje. 207 V rámci své argumentace žalobce v podstatě napadá skutečnost, že Parlament neprokázal, že neobnovení jeho smlouvy není stiženo vadou zneužití postupu, který následoval po oznámeních, která učinil jako oznamovatel na základě článků 22a až 22c služebního řádu. 208 Tato námitka se ovšem z podstatné části překrývá s námitkou, která byla zkoumána výše v rámci prvního žalobního důvodu směřujícího proti rozhodnutí ze dne 22. února 2022. 209 Za předpokladu, že se žalobce skutečně dovolává zneužití postupu, musí být tato námitka zamítnuta. 210 Podle ustálené judikatury zneužití postupu představuje zvláštní formu pojmu „zneužití pravomoci“, který má přesný dosah, který odkazuje na použití pravomocí administrativního orgánu za jiným účelem, než pro který mu byly svěřeny. Akt je stižen zneužitím pravomoci, pouze pokud se na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů ukáže, že byl přijat za výlučným nebo přinejmenším rozhodujícím účelem dosáhnout jiných cílů, než jsou uváděné cíle, nebo vyhnout se postupu zvláště upravenému služebním řádem pro vypořádání se s okolnostmi daného případu (viz rozsudek ze dne 16. června 2021, CE v. Výbor regionů, T‑355/19, EU:T:2021:369, bod 59 a citovaná judikatura). 211 V projednávané věci přitom žalobce neupřesňuje, v čem mělo být rozhodnutí ze dne 22. února 2022, přijaté v souladu s článkem 21 statutu poslanců a při dodržení postupu obnovení smlouvy, přijato za jiným účelem, než je předvídaný účel tohoto postupu. 212 Z toho vyplývá, že druhý žalobní důvod vycházející ze zneužití řízení, za předpokladu, že ho lze posoudit odděleně od prvního důvodu směřujícího proti rozhodnutí ze dne 22. února 2022, musí být zamítnut. 213 Návrhová žádání směřující ke zrušení rozhodnutí ze dne 22. února 2022 je tudíž třeba zamítnout. K návrhovým žádáním znějícím na náhradu škody 214 Žalobce tvrdí, že jeho návrhy na náhradu škody se týkají všech pochybení, jichž se měl Parlament dopustit z důvodu porušení článků 22a až 22c služebního řádu, vyplývajících z nepřijetí dostatečných ochranných opatření, z nedostatečných doprovodných a asistenčních opatření v rámci postupu obnovení jeho smlouvy, jakož i z porušení důvěrnosti jeho stížnosti. 215 Zaprvé, pokud jde o odmítnutí žádosti o náhradu škody v rozsahu, v němž se týká opatření spočívajícího v uvolnění z funkce, žalobce upřesňuje, že posledně uvedené opatření nezpochybnil, jelikož neměl zájem na tom, aby se do této funkce vrátil, neboť osoby, ke které byl zařazen, se týkala jeho e-mailová zpráva ze dne 10. ledna 2022. Naproti tomu žalobce tvrdí, že u generálního ředitele a generálního tajemníka namítal nedostatečnost opatření přijatého na základě článku 24 služebního řádu. Opatření spočívající v uvolnění z funkce nelze podle žalobce zpětně považovat za opatření na ochranu oznamovatele, když předtím ani nebyla ověřena závažnost jeho tvrzení (viz bod 37 výše). 216 Zadruhé žalobce se odvolává na skutečnosti týkající se návrhových žádání znějících na zrušení v souvislosti s porušením důvěrnosti spojené s postavením oznamovatele, které mělo za následek neobnovení jeho smlouvy a rovněž poškodilo jeho kariérní vyhlídky ve státě jeho původu. 217 Žalobce požaduje v tomto ohledu odškodnění ex æquo et bono ve výši 200000 eur z titulu nevratných dopadů na jeho duševní zdraví, profesní pověst, partnerský život, jakož i kariéru, kterou budoval. 218 Zatřetí, co se týče důsledků rozhodnutí ze dne 22. února 2022, žalobce si měl vyhradit ve stížnosti právo požadovat později náhradu škody způsobené protiprávností tohoto rozhodnutí, která by nebyla dostatečně napravena jeho zrušením. Žalobce v tomto ohledu připomíná, že se nedomáhal automatického obnovení smlouvy, nýbrž namítal, že byl zbaven možnosti o takové obnovení žádat. 219 Parlament odkazuje na úvahy v souvislosti s návrhovými žádáními směřujícími ke zrušení ohledně nepodloženosti tvrzení žalobce týkajících se údajného nedostatečného splnění povinnosti ochrany a údajného porušení povinnosti důvěrnosti. První podmínka pro založení odpovědnosti Unie, týkající se protiprávnosti jednání Parlamentu, tedy není podle Parlamentu splněna. 220 V každém případě zaprvé žalobce podle Parlamentu nepředložil důkaz újmy, která mu měla vzniknout na jeho duševním zdraví, profesní pověsti, partnerském životě a kariéře. Nadto žalobce podle Parlamentu tím, že odkazuje na souhrn škod popsaný v jeho stížnosti, nerespektuje požadavky čl. 76 písm. d) jednacího řádu. 221 Parlament dodává, že důkazy, které žalobce v tomto ohledu předkládá v replice, jsou nepřípustné, neboť prodlení v jejich předložení není odůvodněné, a to v rozporu s tím, co stanoví čl. 85 odst. 2 jednacího řádu. 222 Zadruhé žalobce podle Parlamentu nijak nedokládá příčinnou souvislost mezi údajnou újmou a případným protiprávním jednáním administrativy. Co se týče zejména údajného porušení povinnosti důvěrnosti, žalobce podle Parlamentu sám sdílel s vícero osobami informace týkající se finančních nesrovnalostí. K tomuto údajnému porušení mělo ostatně dojít poté, co žalobce podal žádost oznamující údajná odvetná opatření, jejichž cílem mělo být zabránit obnovení jeho smlouvy. 223 Co se týče újmy uplatňované žalobcem z titulu neobnovení jeho smlouvy, Parlament vnímá návrh na náhradu škody v tom smyslu, že se netýká tohoto rozhodnutí v rámci projednávané žaloby. 224 Je třeba připomenout, že vznik odpovědnosti orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie je vázán na současné splnění podmínek týkajících se protiprávnosti vytýkaného jednání, existence tvrzené újmy a existence příčinné souvislosti mezi vytýkaným jednáním a tvrzenou újmou, přičemž všechny tři podmínky jsou kumulativní (viz rozsudek ze dne 3. října 2019, DQ a další v. Parlament, T‑730/18, EU:T:2019:725, bod 47 a citovaná judikatura). K přípustnosti návrhových žádání znějících na náhradu škody 225 Parlament tvrdí, že návrhová žádání žalobce znějící na náhradu škody související s údajně protiprávním jednáním nemajícím povahu rozhodnutí jsou nepřípustná, a to vzhledem k tomu, že žalobce předtím nepodal žádost podle čl. 90 odst. 1 služebního řádu a následně v případě zamítnutí této žádosti stížnost. 226 Z judikatury vyplývá, že existuje-li přímý vztah mezi žalobou na neplatnost a žalobou na náhradu škody, je posledně zmíněná žaloba přípustná jako akcesorická k žalobě na neplatnost, aniž by bylo nezbytné, aby jí předcházela žádost adresovaná úřadu o náhradu údajně způsobené újmy, a stížnost zpochybňující opodstatněnost implicitního či výslovného zamítnutí žádosti [viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2018, Brahma v. Soudní dvůr Evropské unie, T‑603/16, EU:T:2018:820, bod 227 (nezveřejněný) a citovaná judikatura]. 227 V projednávané věci žalobce požadoval odškodnění újmy z důvodů uvedených v bodě 214 výše. Protiprávní jednání Parlamentu, kterého se dovolává žalobce na podporu svých návrhových žádání znějících na náhradu škody, přitom přímo souvisí s implicitním rozhodnutím a s rozhodnutím ze dne 22. února 2022. Žalobce kromě toho podal proti implicitnímu rozhodnutí a proti rozhodnutí ze dne 22. února 2022 stížnost (viz bod 17 výše). 228 Námitku nepřípustnosti vznesenou Parlamentem je proto třeba zamítnout. K protiprávnosti jednání Parlamentu 229 Co se týče první podmínky týkající se protiprávnosti jednání Parlamentu, žalobce v podstatě uplatňuje veškerá pochybení, jichž se měl Parlament dopustit z důvodu porušení článků 22a až 22c služebního řádu. 230 Z přezkumu návrhových žádání znějících na zrušení přitom vyplývá, že Parlament porušil některá ochranná pravidla spojená s postavením žalobce jako oznamovatele, a sice článek 5 vnitřních pravidel týkající se informační povinnosti (body 85 až 102 výše), článek 22a služebního řádu, jakož i článek 3 vnitřních pravidel, který se týká ochrany před odvetnými opatřeními a povinnosti poskytnout radu a pomoc, a čl. 4 odst. 2 vnitřních pravidel, který se týká práva požádat o změnu zařazení (viz body 103 až 145 výše), a konečně čl. 4 odst. 1 vnitřních pravidel, upravující právo na důvěrnost (viz body 173 až 181 výše). 231 První podmínka týkající se protiprávnosti jednání Parlamentu je tedy splněna. K újmě 232 Žalobce se dovolává újmy na svém duševním zdraví, profesní pověsti, partnerském životě, jakož i kariéře, kterou budoval, a odhaduje její výši ex æquo et bono na 200000 eur. 233 Je však třeba shodně s Parlamentem poukázat na to, že žalobce nepředložil důkaz umožňující stanovit skutečnou existenci či rozsah majetkové újmy, které se dovolává. Zejména není tato majetková újma, například žalobcem tvrzená újma na kariéře, dostatečně podložena. Přezkum Tribunálu se proto omezí na nemajetkovou újmu. Kromě toho žalobce tím, že odkazuje na souhrn škod popsaný v jeho stížnosti, nerespektuje požadavky čl. 76 písm. d) jednacího řádu. 234 V replice žalobce předložil nové důkazy za účelem prokázání skutečné existence újmy, jíž se dovolává. Jak ovšem tvrdí Parlament, žalobce neodůvodnil opožděné předložení těchto důkazů, což je v rozporu s článkem 85 jednacího řádu (viz bod 68 výše). Tyto důkazy je tudíž třeba odmítnout jako nepřípustné. 235 Je třeba připomenout, že zrušení protiprávního aktu může podle ustálené judikatury samo o sobě představovat přiměřenou náhradu, v zásadě dostatečnou pro veškerou nemajetkovou újmu, kterou tento akt mohl způsobit, ledaže by žalobce prokázal, že utrpěl nemajetkovou újmu, která nemůže být tímto zrušením plně napravena (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 3. září 2019, FV v. Rada, C‑188/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:690, bod 26, a rozsudek ze dne 28. dubna 2021, Correia v. EHSV, T‑843/19, EU:T:2021:221, bod 86). 236 Z judikatury nicméně vyplývá, že v zájmu žalující strany může unijní soud za účelem zajištění užitečného účinku zrušujícího rozsudku využít pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, která mu je přiznána ve sporech majetkoprávní povahy, a uložit i bez návrhu žalovanému orgánu zaplacení náhrady škody způsobené jeho zaviněním. V takovém případě je na Tribunálu, aby posoudil ex æquo et bono, s ohledem na všechny okolnosti věci, újmu utrpěnou dotyčnou osobou (viz rozsudek ze dne 28. května 2020, Cerafogli v. ECB, T‑483/16 RENV, nezveřejněný, EU:T:2020:225, bod 447 a citovaná judikatura). 237 V tomto ohledu judikatura připouští, že pocit nespravedlnosti a útrapy, které způsobuje pro osobu skutečnost, že musí vést postup před soudním řízením a následně soudní řízení, aby byla uznána její práva, mohou představovat újmu, kterou lze odvodit z pouhé skutečnosti, že se administrativa dopustila protiprávního jednání. Tato újma je nahraditelná, není-li kompenzována uspokojením vyplývajícím ze zrušení předmětného aktu (viz rozsudek ze dne 28. května 2020, Cerafogli v. ECB, T‑483/16 RENV, nezveřejněný, EU:T:2020:225, bod 448 a citovaná judikatura). 238 V projednávané věci, co se týče nemajetkové újmy utrpěné žalobcem, je třeba zohlednit následující skutečnosti. 239 Zaprvé Parlament nezpochybňuje, že žalobce mohl pociťovat z důvodů oznámení, která učinil, značnou úzkost. 240 Zadruhé zrušení implicitního rozhodnutí, kterým Parlament odmítl poskytnout žalobci v návaznosti na jeho žádost ze dne 10. ledna 2022 jiné ochranné opatření než opatření spočívající v uvolnění z funkce, nemůže představovat samo o sobě dostatečnou nápravu. Důsledky jednotlivých protiprávností, kterých se Parlament dopustil z důvodu nepřijetí dostatečných ochranných opatření vyplývajících z postavení žalobce jako oznamovatele, zejména důsledky pro jeho zdraví, jeho profesní pověst a jeho profesní budoucnost v prostředí evropské politiky, nemohou být snadno napraveny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 2020, VP v. Cedefop, T‑187/18, nezveřejněný, EU:T:2020:613, bod 205 a citovaná judikatura). 241 Je tudíž třeba dospět k závěru, že existuje újma vzniklá žalobci, kterou nelze napravit samotným zrušením implicitního rozhodnutí, kterým Parlament odmítl poskytnout žalobci v návaznosti na jeho žádost ze dne 10. ledna 2022 jiné ochranné opatření než opatření spočívající v uvolnění z funkce. K příčinné souvislosti 242 Co se týče existence příčinné souvislosti v projednávané věci, je nesporné, že jednotlivé protiprávnosti, kterých se Parlament dopustil, jsou hlavní příčinou nemajetkové újmy utrpěné žalobcem. Parlament přitom nezpochybňuje, že žalobce mohl pociťovat z důvodů oznámení, která učinil, značnou úzkost. 243 Pokud jde konkrétně o porušení povinnosti důvěrnosti vyplývající z e-mailové zprávy ze dne 13. ledna 2022, Parlament tvrdí, že toto porušení nemohlo být příčinou újmy způsobené žalobci, jelikož žalobce podle Parlamentu sdílel informace týkající se finančních nesrovnalostí s osobami, na které se článek 22a služebního řádu nevztahuje, a to zejména na schůzce konané dne 31. května 2021. 244 Je nicméně třeba odlišit, jak to činí žalobce, na straně jedné skutečnost, že žalobce upozornil předsedu delegace na nesrovnalosti a obtěžování, jichž se dopustila dotčená poslankyně, v květnu 2021, a na straně druhé to, že se uvedený předseda delegace dozvěděl na základě e-mailové zprávy generálního ředitele ze dne 13. ledna 2022, že žalobce učinil oznámení mimo sdružení, a to u generálního ředitele a u úřadu OLAF (viz bod 167 výše). Parlament tedy nemůže tvrdit, že žalobce odhalil své postavení oznamovatele v rámci sdružení. 245 Je sice pravda, jak tvrdí Parlament, že z e-mailu žalobce ze dne 10. ledna 2022 vyplývá, že žalobce oznamuje odvetná opatření, kterým byl vystaven nejen z důvodu oznámení, která učinil v rámci sdružení, ale také z důvodu oznámení, která učinil u generálního ředitele a u úřadu OLAF. Z toho lze dovozovat, že odvetná opatření oznámená žalobcem předcházela odeslání e-mailové zprávy ze dne 13. ledna 2022. 246 Nic to však nemění na tom, jak bylo konstatováno v bodě 180 výše, že zaslání e-mailové zprávy ze dne 13. ledna 2022 předsedovi delegace bez souhlasu žalobce bylo v rozporu s čl. 4 odst. 1 vnitřních pravidel. 247 S ohledem na výše uvedené okolnosti byla příčinná souvislost mezi nemajetkovou újmou, která vznikla žalobci, a protiprávním jednáním, kterého se dopustil Parlament, dostatečně prokázána. 248 Za okolností projednávané věci je třeba vyčíslit nemajetkovou újmu, kterou žalobce utrpěl z důvodu vícero protiprávních jednání Parlamentu, ex æquo et bono na částku 10000 eur. 249 S ohledem na všechny výše uvedené okolnosti je třeba zrušit implicitní rozhodnutí, kterým Parlament odmítl přijmout v návaznosti na žádost žalobce ze dne 10. ledna 2022 jiné ochranné opatření než opatření spočívající v uvolnění z funkce, částečně vyhovět návrhovým žádáním znějícím na náhradu škody, a to ve výši 10000 eur, a ve zbývající části žalobu zamítnout. K návrhům na organizační procesní opatření nebo na provedení důkazů 250 Žalobce žádá Tribunál, pokud nebude přesvědčen o protiprávnosti restriktivního výkladu článků 22a až 22c služebního řádu přijatého Parlamentem, aby vyzval podle článku 89 jednacího řádu OLAF k upřesnění, jak by měla být tato právní úprava prováděna, a to zejména jde-li o potvrzení přijetí žádosti podané na základě článku 22a, kontaktování OLAF, jakož i způsob ochrany zaměstnance, který takové informace předložil. 251 Žalobce mimoto navrhuje přijetí následujících opatření na provedení důkazů na základě článku 88 a čl. 91 písm. b) jednacího řádu tak, aby do spisu byly doplněny: – odpověď Parlamentu na žádost úřadu OLAF o informaci a odpověď na sdělení úřadu OLAF ve věci týkající se oznámených nesrovnalostí, jakož i o veškerých dalších šetřeních, která se případně týkají žalobce; – důkaz o údajném prošetření informací, sdělených žalobcem v rámci jeho postavení oznamovatele v žádosti ze dne 12. července 2021, poradci generálního ředitele; – důkaz o dni sepsání správních dokumentů Parlamentu týkajících se zápisu ze schůzky žalobce s OOUPS konané dne 3. února 2022 a o jejich vložení do elektronické spisové služby; – vyšetřovací zpráva ze správního šetření sepsaná před tím, než byla dotčené poslankyni uložena sankce předsedkyní Parlamentu. 252 Parlament má za to, že by návrh žalobce měl být zamítnut. 253 Je třeba připomenout, že přísluší Tribunálu, aby rozhodl o nutnosti využít své pravomoci přijmout organizační procesní opatření nebo opatření k provedení důkazů, přičemž otázka průkaznosti procesních písemností spadá do jeho svrchovaného posouzení skutkových okolností (viz rozsudek ze dne 7. září 2022, WT v. Komise, T‑91/20, nezveřejněný, EU:T:2022:510, bod 183 a citovaná judikatura). 254 Co se týče návrhu uvedeného v bodě 250 výše, není třeba mu vyhovět, a to jelikož nepřísluší OLAF, aby upřesňoval, jakým způsobem by měla být uplatňována právní úprava na ochranu oznamovatelů, nýbrž je na Tribunálu či na Soudním dvoru, aby tak učinily prostřednictvím výkladu relevantních ustanovení služebního řádu. 255 Žádný z dokumentů uvedených v bodě 251 výše není nezbytný k rozhodnutí o projednávaném sporu. 256 Návrhy žalobce na organizační procesní opatření a na provedení důkazů je tudíž třeba zamítnout. K nákladům řízení 257 Článek 134 odst. 3 jednacího řádu stanoví, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení. Podle čl. 135 odst. 1 téhož jednacího řádu může Tribunál nicméně v souladu s požadavky ekvity rozhodnout, že účastník řízení, který neměl úspěch ve věci, ponese vlastní náklady řízení a nahradí pouze část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení, nebo se mu náhrada nákladů řízení neuloží. 258 V projednávané věci, s ohledem na specifický kontext věci, a zejména se zřetelem k porušení pravidel týkajících se ochrany postavení oznamovatele, bude projednávaná věc správně posouzena, ponese-li Parlament vlastní náklady řízení a nahradí-li náklady žalobce. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (čtvrtý rozšířený senát) rozhodl takto: 1) Implicitní rozhodnutí Evropského parlamentu, kterým Parlament odmítl v návaznosti na žádost TU ze dne 10. ledna 2022 o poskytnutí ochrany podle článků 22a až 22c služebního řádu úředníků Evropské unie přijmout vedle opatření uvolnění z funkce další ochranná opatření, se zrušuje. 2) Parlamentu se ukládá povinnost zaplatit TU částku ve výši 10000 eur. 3) Ve zbývající části se žaloba zamítá. 4) Parlamentu se ukládá náhrada nákladů řízení. da Silva Passos Gervasoni Półtorak Reine Pynnä Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 11. září 2024. Podpisy. Obsah Skutečnosti předcházející sporu Návrhová žádání účastníků řízení Právní otázky K návrhovým žádáním znějícím na prohlášení K návrhovým žádáním znějícím na zrušení K předmětu návrhových žádání znějících na zrušení K zákonnosti implicitního rozhodnutí – K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení ochranných pravidel spojených s postavením žalobce jako oznamovatele 1) K argumentům účastníků řízení týkajícím se první části prvního žalobního důvodu, která vychází z toho, že žalobce podal žádost podle článku 22a služebního řádu směřující k tomu, aby mu bylo přiznáno postavení oznamovatele a poskytnuta ochrana s tím spojená 2) K argumentům účastníků řízení týkajícím se druhé části prvního žalobního důvodu, která vychází z protiprávního průběhu postupu podle článků 22a až 22c služebního řádu a z porušení článku 3 vnitřních pravidel 3) K přípustnosti některých příloh i) K přípustnosti příloh C.6 a C.7 ii) K přípustnosti přílohy E.1 a průvodního dopisu iii) K přípustnosti příloh F.1 a F.2 4) K tomu, že žalobci nebylo formálně přiznáno postavení oznamovatele 5) K tomu, že žalobce nebyl informován o tom, jaká opatření byla přijata v návaznosti na jeho oznámení 6) K nedostatečnosti ochranných opatření přijatých na základě článků 22a až 22c služebního řádu i) K důkaznímu břemeni týkajícímu se dostatečnosti ochranných opatření ii) K dostatečnosti ochranných opatření – K opatření spočívajícímu v uvolnění z funkce – K možnosti obnovit smlouvu APA žalobce – K možnosti přeřadit žalobce na jiné místo v rámci Parlamentu – K povinnosti poskytnout radu a pomoc iii) Závěry týkající se námitky vycházející z nedostatečnosti ochranných opatření přijatých Parlamentem – K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu v podstatě z porušení článku 22c služebního řádu a vnitřních pravidel, a dále z nevhodnosti a nedostatečnosti uvedených pravidel – K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení důvěrnosti a ochrany totožnosti žalobce jako oznamovatele K legalitě rozhodnutí ze dne 22. února 2022 – K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady rovného zacházení, článků 22a až 22c a 24 služebního řádu a povinnosti jednat s náležitou péčí – K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zneužití řízení K návrhovým žádáním znějícím na náhradu škody K přípustnosti návrhových žádání znějících na náhradu škody K protiprávnosti jednání Parlamentu K újmě K příčinné souvislosti K návrhům na organizační procesní opatření nebo na provedení důkazů K nákladům řízení ( *1 ) – Jednací jazyk: francouzština. ( 1 ) – Skryté důvěrné údaje.

Amtliche Sprachfassungen

Diese Entscheidung liegt in folgenden Amtssprachen der Union vor — alle gleichermaßen verbindlich.

ČeštinaΕλληνικάEnglishEspañolFrançaisItalianoNederlandsPolskiPortuguêsRomână