Kasační opravný prostředek - Veřejná služba - Úředníci - Lhůta pro podání stížnosti.

ROZSUDEK SOUDU (kasačního senátu) 8. září 2008 Věc T-222/07 P Petrus Kerstens v. Komise Evropských společenství „Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Posudek o vývoji služebního postupu – Lhůta pro podání stížnosti – Opožděnost – Neopodstatněný kasační opravný prostředek“ Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu pro veřejnou službu (druhého senátu) ze dne 25. dubna 2007, Kerstens v. Komise (F-59/06, dosud nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí), směřující ke zrušení tohoto usnesení. Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Petrus Kerstens ponese náklady řízení. Shrnutí 1.      Kasační opravný prostředek – Předmět – Návrhová žádání směřující k předání věci jinému senátu Soudu pro veřejnou službu – Nepřípustnost (Jednací řád Soudu prvního stupně, čl. 139 odst. 1) 2.      Řízení – Rozhodnutí přijaté usnesením obsahujícím odůvodnění – Podmínky – Žaloba zjevně nepřípustná nebo zjevně postrádající jakékoli právní opodstatnění (Jednací řád Soudu prvního stupně, článek 111; rozhodnutí Rady 2004/752, čl. 3, odst. 4) 3.      Řízení – Rozhodnutí přijaté usnesením obsahujícím odůvodnění – Podmínky –Vyslechnutí generálního advokáta (Jednací řád Soudu prvního stupně, článek 111; rozhodnutí Rady 2004/752, čl. 3 odst. 4) 4.      Řízení – Rozhodnutí přijaté usnesením obsahujícím odůvodnění – Podmínky – Žaloba zjevně nepřípustná nebo zjevně postrádající jakékoli právní opodstatnění (Jednací řád Soudu prvního stupně, článek 111; služební řád, čl. 90 odst. 2) 5.      Řízení – Organizační procesní opatření – Výzva k vyjádření adresovaná žalobci ohledně přípustnosti žaloby ve světle dokumentů předložených žalovanou v jejím vyjádření – Dodržení zásady kontradiktornosti (Jednací řád Soudu prvního stupně, články 44, 46 a čl. 64 odst. 3) 1.      Bod návrhových žádání směřující k tomu, aby Soud prvního stupně předal věc jinému senátu Soudu pro veřejnou službu, neodpovídá žádnému druhu návrhových žádání, jejichž taxativní výčet je uveden v čl. 139 odst. 1 jednacího řádu Soudu prvního stupně, a tudíž musí být prohlášen za nepřípustný. (viz bod 24) 2.      Soud pro veřejnou službu může až do vstupu svého jednacího řádu v platnost na základě článku 111 jednacího řádu Soudu prvního stupně rozhodnout o zjevné nepřípustnosti žaloby, aniž by zahájil ústní část řízení, pokládá-li věc na základě písemností ve spise za dostatečně objasněnou, i v případě, že by i po povolení dvojí výměny spisů nemusel nutně získat souhlas účastníků řízení. (viz body 32, 34 a 35) Odkazy: Soudní dvůr, 29. října 2004, Ripa di Meana v. Parlament, C‑360/02 P, Sb. rozh. s. I‑10339, bod 35 3.      Jelikož uplatnění článku 111 jednacího řádu Soudu prvního stupně mutatis mutandis na řízení před Soudem pro veřejnou službu až do vstupu jeho jednacího řádu v platnost nutně znamená, že se zohlední vnitřní organizace zmíněného Soudu, v řízeních před Soudem pro veřejnou službu nelze na základě tohoto ustanovení ukládat žádný zásah generálního advokáta a ještě méně pak nestranné a nezávislé třetí osoby. Smlouva o ES, rozhodnutí 2004/752, ani statut Soudního dvora totiž nestanoví, že Soudu pro veřejnou službu jsou nápomocni generální advokáti. Krom toho není stanoveno ani to, že by v určitých případech mohl být Soudem pro veřejnou službu určen k vykonávání funkcí generálního advokáta některý z jeho členů. (viz body 49 a 50) 4.      Třebaže je pravdou, že určení přesného okamžiku seznámení s aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení určité osoby může být mezi účastníky řízení předmětem zpochybnění a může vyžadovat posouzení různých důkazů soudem Společenství, popřípadě vyžadovat přijetí organizačních procesních opatření, jestliže soud Společenství přesně určil dies a quo pro podání stížnosti, překročení lhůty tří měsíců stanovené v čl. 90 odst. 2 služebního řádu nevyhnutelně vede ke zjevné nepřípustnosti žaloby, o níž lze rozhodnout usnesením s odůvodněním podle ustanovení článku 111 jednacího řádu Soudu prvního stupně. Zjevná povaha nepřípustnosti žaloby se totiž váže na překročení lhůty pro podání stížnosti jako takové, a nikoli na případnou obtíž při určování dies a quo nebo přesného počtu dní, o něž byla zmíněná tříměsíční lhůta překročena. (viz body 48 a 58) Odkazy: Soudní dvůr, 19. ledna 2006, AIT v. Komise, C‑547/03 P, Sb. rozh. s. I‑845, bod 30 5.      Přísluší v zásadě účastníkům řízení, aby na podporu svých tvrzení předkládali důkazy. Je však třeba, aby tyto důkazy mohly být předmětem kontradiktorní diskuze. Skutečnost, že Soud v rámci organizačního procesního opatření vyzval žalobce, aby se písemně vyjádřil k přípustnosti žaloby ve světle důkazů, které žalovaná předložila v duplice, svědčí o dodržení zásady kontradiktornosti, jelikož kvalifikace přílohy k duplice jakožto důkazu neimplikuje žádné posouzení její důkazní hodnoty. (viz body 73 až 75) Odkazy: Soudní dvůr, 4 října 2007, É.R. a další v. Rada a Komise, C‑100/07 P, dosud nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 27